- malíř, krajinář, portrétista, ilustrátor
Alois Budík (známý hlavně jako Lojza Budík) se narodil v Bučovicích u Brna 8. června 1888 jako syn civilního inženýra. Po měšťance ve Slavkově absolvoval gymnázium a začal studovat AVU v Praze; kvůli úmrtí otce však školu nedokončil. Pro svou lásku k malířství, kterou zdědil po dědečkovi, znamenitém malíři kostelních obrazů, však nepřistoupil na otcovo přání stát se stavitelem a vrhá se rovnýma nohama do světa umění. Svoji první výstavu uskutečnil již v roce 1917 ve Štramberku, nato odjíždí do Ruska, odkud se po roce opět vrací do rodné vlasti. Za svými náměty podniká cesty na Slovácko, kde si oblíbil kraj kolem Radějova a často působil i na Valašsku.
Plně výtvarně rozvíjet se mohl až po příchodu do Znojma, což bylo v roce 1923. Počátkem roku 1924 zakoupil magistrát do sbírek znojemského muzea rozměrnou olejomalbu „Západ slunce“, představující pohled na Znojmo od Rabštejna. Téhož roku byla na znojemském hradě uspořádána Budíkova výstava více než stovky obrazů, většina maleb zachycovala romantické údolí Dyje a Bítova, Jevišovky a Lužnice u Tábora. Další výstavy následovaly v letech 1925 a 1927.
Ve Znojmě se Budík rovněž stává zakladatelem, členem a zároveň předsedou Sdružení umělců jihomoravského a západomoravského kraje (dále jen SVUJM), jehož členem byl také Alfons Mucha, osobní přítel Budíka. V rámci SVUJM pak vystavoval na členských výstavách, a to v letech 1932-1938.
V říjnu 1936 uskutečnil ve škole v tehdejší Jungnicklově (dnešní Pontassievská ul.) výstavu nazvanou „100 akvarelů“. Obsahem většiny prací byly pohledy na zákoutí starého Znojma a žánrové obrázky znojemských ovocných a zeleninových trhů. Téhož roku se zúčastnil vánoční výstavy 16 výtvarníků s kolekcí krajinomaleb a jako předseda SVUJM se seznamuje s Alfonsem Muchou, s nímž těsně před válkou plánuje samostatnou výstavu v Paříži. Výstava se však nikdy neuskutečnila, protože jejímu uskutečnění zabránila vyhrocená situace roku 1938.
Lojza Budík se krom malířství věnoval rovněž ilustrátorství. Roku 1930 ilustroval pamětní spis pro brněnského obchodního radu Podbrdského, v srpnu 1934 vydalo město propagační prospekt pod názvem „Znojmo na Dyji“ s Budíkovými kresbami.
Roku 1938 je díky politické situaci Budík nucen Znojmo opustit. Přestěhoval se do Třebíče. Přechod byl pro něj obtížný, ale později jako malíř našel inspiraci v krajině Vysočiny. Roku 1940 uspořádal v Třebíči retrospektivní výstavu; vystavoval také v Praze, ve Vídni, ve Varšavě…
Osobní Budíkova krize vyvrcholila roku 1945, kdy si 4. prosince sáhl dobrovolně na život a zanechal tak po sobě svoji ženu a tři již dospělé děti.
I přes nedokončené akademické vzdělání je Budíkovo dílo v současnosti velmi ceněno. Jeho obrazy bychom našli kupříkladu v třebíčském Regionálním muzeu, Muzeu Vyškovska, nebo také u soukromých sběratelů.
ZDROJE:
- L. Budík plánoval s A. Muchou výstavu v Paříži. In: Znojemský týden-Noviny pro znojemský region. Roč. 18, č. 18 (2018), s. 4.
- STEHLÍK, J. R. Malíř Podyjí. In: Znojemsko. Roč. 28, č. 32 (10. 08. 1988), s. 4.
- SVOBODA, Jiří. Literatura a výtvarné umění. Jiří Svoboda, Libor Šturc. In: Národní park Podyjí. Kniha druhá. Praha: ASCO, 2012. S. 185. ISBN 978-80-85377-24-8.
- ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. Libor Šturc. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. Znojmo: Státní okresní archiv, 1999. S. 10-29.
Referátek pro Vás vypracovala Petra Pavlačková.