Referáty

• katolický kněz, dramatik, básník, překladatel, církevní historik a homiletik, archivář, knihovník

Václav Bělohlávek se narodil 9. 1. 1870 v Úhrově u Golčova Jeníkova (okr. Kutná Hura) v rodině mlynáře. Otcův postoj k církvi, kdy z ní v mužném věku vystoupil a navrátil se do ní teprve před smrtí, značně ovlivnil Václavovu životní cestu. V letech 1882-90 studoval Václav Bělohlávek na premonstrátském gymnáziu v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod). Během studií se začal zajímat o krásnou literaturu, věnoval se především dílu Viktora Huga. Po absolvování gymnázia odešel do Prahy, kde od 15. 10. 1890 nastoupil roční noviciát v rytířském řádu českých křížovníků s červenou hvězdou. Roku 1891 se zapsal na pražskou bohosloveckou (teologickou) fakultu, kde 18. 10. 1894 složil řádové sliby. Na kněze byl vysvěcen 14. 7. 1895.

V době noviciátu a teologických studií se věnoval také studiu života a díla sv. Augustina a rovněž studiu filozofie a přírodních věd. Ovlivněn Tomášem Aquinským vytvořil vlastní filozofii středu.

Po ukončení studia teologie roku 1895 se stal kaplanem a ve stejném roce již působil na křižovnických farách nejprve v Klučenicích u Orlíka, od r. 1898 ve Starém Kníně u Dobříše. 1903 se stal administrátorem v Dobřichovicích u Prahy, 1905 reálným administrátorem v Živohošti u Neveklova. V roce 1917 nastoupil Václav Bělohlávek jako výpomocný kněz v Hodonicích u Znojma, v letech 1919-24 byl administrátorem v Hradišti sv. Hypolita u Znojma. 1924 se vrátil do Prahy, kde se stal správcem řádové knihovny a archivu.

Od 1. 5. 1934 až do 2. 4. 1960 pobýval na trvalé zdravotní dovolené v Milevsku. Počínaje rokem 1960 žil v Kněžském domově (domově důchodců) v Senohrabech u Prahy, kde 1. 5. 1967 i zemřel. Pohřben je na řádovém hřbitově v Praze-Hloubětíně.

DÍLO:
Tvorba Václava Bělohlávka měla ryze náboženský obsah. Ve svých pracích užíval různé pseudonymy: Václav Svatobor, Božetěch, Václav Bělohlávek-Svatohor, Božetěch Václav Svatohor.

Jeho prvotina, vydána pod pseudonymem Božetěch, vznikla roku 1909 pod názvem Poutní zpěvy. V roce 1911 byla následována dílem Knížka o Živohoušti.

Václav Bělohlávek se také pokoušel o překlady především dramat Calderona de la Barcy. Z celkem osmnácti známých jím přeložených her vyšla knižně pouze jedna, a to Svět Karmélu (1914). Calderon jej přivedl na myšlenku pořádání divadel pod širým nebem – hry provozovala společnost herce J. Hroudy. Ostatní překlady Bělohlávka zůstaly v rukopise nebo byly otištěny časopisecky (Klasy Rutiny ve Vlasti, 1828-29; Věž babylonská v Arše, 1917).

Jeho tvorba dosahovala vrcholu hlavně ve 20. a 30. letech. Mezi nejvýznamnější díla vydaná v této době patří cestopis Do Mariazell (1921), próza Oheň Eliášův (1922), koncipovaná jako vize posledních dnů lidstva, Idyla starého pána (1923), v níž líčí vzpomínky na své dětství nebo r. 1930 dokončená románová trilogie Božetěch (1. Můj svět, 2. Můj očistec, 3. Moje nebe).
Ve 40. letech vyšla jeho nejdůležitější díla, roku 1930 vydal spolu s J. Hradcem Dějiny českých křižovníků s červenou hvězdou a r. 1933 Knihu památní křižovníků.

Od roku 1928 redigoval řádový časopis Od Karlova mostu. Zprávy řádu křižovníků s červenou hvězdou (do ročníku 1932/33). Vedle toho přispíval do dalších katolicky orientovaných časopisů jako např. Archa, Týn, Vlast, Náš domov aj.

Po roce 1948 se Bělohlávek jako náboženský spisovatel odmlčel. Místopisné dílo Za krásou po milevském kraji, na němž pracoval, zůstalo v rukopise – stejně jako jeho Filozofie středu.

Rukopisy jeho děl byly po jeho smrti uloženy v řádové křížovnické knihovně.

ZDROJE:

• Biografický slovník českých zemí. [III. sešit], Bas-Bend. Vyd.1. Praha: Libri, 2005, s. 264-375. ISBN 80-7277-287-2.
• TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století. 1. díl, A-J.  Josef Tomeš a kolektiv; [spoluautoři Hana Aulická [et al.]]. Praha: Paseka: spoluvydavatel Petr Meissner, 1999. 634 s.

Referátek pro Vás vypracovala Petra Pavlačková.