- sochař, medailér
Narodil se 25. listopadu 1912 ve Znojmě jako poslední z šesti dětí kočího Tomáše Fischera a Marie Pokorné z Pavlic. Po ukončení měšťanské školy vstoupil do učení firmy Peschak v uměleckém zámečnictví a kovotepectví. Mimo jiné odlévali drobné mosazné předměty a ozdoby, zde též poznal modelování a odlévání do sádry.
Díky svému talentu a náhodě, kdy jeho dílka spatřil profesor Zemina, se dále seznámil s dějinami umění. V roce 1938 úspěšně složil přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze. Tam se stal žákem profesora a vynikajícího sochaře a zakladatele moderního československého medailérství, Otakara Španiela.
Kvůli válce a následnému uzavření vysokých škol navštěvoval mladý Jan ateliér Španiela soukromě. 6. července 1942 se Jan T. Fischer oženil s Květou Šulcovou, za svědka mu šel právě Otakar Španiel. V témže roce byl Otakar Španiel zatčen gestapem. Po válce - roku 1946 - Jan studia dokončil. Poté si ve Znojmě zřídil svůj ateliér, upravil si ho pro své potřeby a později rozšířil o keramickou dílnu.
Už v závěru svého studia se zaměřoval na drobnou reliéfní plastiku, ve které pak ve Znojmě pokračoval. Svými prvními pracemi, zaměřenými na historii města a osobnosti oslovil obyvatele i zástupce města, získal tak několik zakázek, např. Velká cena města Znojma ve vrhu koulí, pamětní deska obětem fašismu, pomník Prokopa Diviše, medaile Zborovských závodů (1947). V roce 1948 vznikla medaile k 250. výročí narození vynálezce bleskosvodu, Prokopa Diviše, o rok později medaile věnovaná lékaři Jiřímu Procháskovi. Dalšími díly byly např. medaile radniční věže či rotundy. V r. 1949 vytvořil soukromou medaili rodiny Keyzlarovy s čtyřportrétem. V roce 1951 vznikla medaile k 10. výročí smrti dr. Vladimíra Groha, taktéž rodinná medaile B. Hoška. Další Fischerovy práce jsou věnovány životním jubileím Prokopa Tomana a Františka Vildomce. Po roce 1954 vznikly medaile s rekonstruovanými portréty Diviše, Mozarta, Puškina a Komenského.
500. výročí stavby radniční věže ve Znojmě, ražená medaile, bronz, 1948
V té době se začal věnovat i medailím litým. Vznikly téměř dvě desítky medailí, např. podobizna umělcovy ženy (1954) a dcery (1953), medaile ředitele Vlastivědného muzea ve Znojmě Vratislava Drlíka (1955), ředitele Národního muzea v Praze Gustava Skalského (1955). Španielův portrét začal Fischer připravovat pro plaketu v létě 1954, původní plaketa byla později změněna na medaili a vyražena až roku 1955. K posledním dílům patří medaile k úmrtí F. Kraumanna. Roku 1956 dokončený avers s podobiznou Jaroslava Seiferta zůstal torzem. Posledním dokončeným dílem je pak medaile k 250. výročí založení inženýrských škol v Praze.
Kromě medailérské tvorby vznikly i plné plastiky, kde převažují podobizny: např. portrét spisovatelky Pavly Moudré (1941), starý sklář (1943), dr. V. Charous (1944), portrét malíře Romana Havelky odlitý roku 1947 do bronzu, bronzová busta Prokopa Diviše (1948). Z volné figurální plastiky jmenujme Torso (1944), Odpočívající satyr (1945), Závodník (1947), náhrobek malíře a rytce Bohumila Heinze (1941). Fischer se též věnoval reliéfní tvorbě. Jedná se o jediné rozsáhlé dílo cyklus Život sv. Františka z Assisi (1944-1947).
Zemřel ve Znojmě 7. března 1957 po vážné nemoci.
LITERATURA:
- ČERNÝ, Karel. Je tomu již rok... In Podyjí. Ve Znojmě : Jihomoravské museum, 1958. s. 34-36.
- fil. Připomínáme se významné osobnosti : Jan Tomáš Fischer proslavil moravské medailérství. Znojemský týden. 22.11.2004, roč. 4, č. 47, s. 2.
-
HARTMANN,Antonín. Jan Tomáš Fischer. Praha : Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1960. 16 s., 30 s. obr. příl.
-
Drobná reliéfní plastika Jana Tomáše Fischera. V Brně : Uměleckoprůmyslové museum; Moravské museum, 1958. 31 s.
-
Jan Tomáš Fischer : 25.XI.1912-7.III.1957. Znojmo : Dům umění JMM, 1992. 36 s.
Referátek pro Vás vypracovala Eva Šrámková , Znojmo, Únor 2007.