- barokní architekt
Johann Lucas v. Hildebrandt se narodil 14. listopadu 1668 v italském Janově; jeho matka byla Italka, kdežto otec byl původem Němec. Hildebrandt studoval v Římě u Carla Fontany, kde se učil měšťanskou a vojenskou architekturu. Během svých studií se seznámil i se zaoblenými tvary italského baroka, což se později projevilo i v jeho vlastním charakteristickém rysu. Rovněž se zde důkladně seznámil s nejrpogresivnější dobovou architekturou, zejména s dílem Francesca Borrominiho a Guarina Guariniho, aby následně zprostředkoval pozoruhodné prostorové řešení jejich staveb středoevropskému prostředí.V letech 1695-1696 Hildebrandt sloužil jako vojenský inženýr pod princem Eugenem Savojským, pro kterého později navrhl svá nejvýznamnější a nejznámější díla, kterými jsou letní rezidence Horní a Dolní Belveder u Vídně. Nejvetší věhlas získal právě ve Vídni, kde se roku 1701 stal císařským dvorním inženýrem. Zároveň Johann Bernhard Fischer von Erlach byl zvolen hlavním soudním stavitelem a stal se tak jeho dlouhodobým soupeřem. Až po smrti Fischera v roce 1723 byl Hildebrandt povýšen na vrchního císařského stavitele.
Hildebrandt byl velmi všestranný a nadaný architekt. Do střední Evropy přinesl dynamické baroko ovlivněné F. Borrominim a G. Guarinim, které však osobitě dotvořil, zejména originálním architektonickým článkováním. Například ve Znojmě na fasádě dominikánského kláštera použil hned několik svých prvků, a to například ornament vlnovky pod parapetem druhého patra. Tento ornament používal Hildebrandt velmi často. Obdobný motiv, jen modifikovaný, použil poté Hildenbrandt v nádvorním traktu říšského kancléřství v Hofburgu, pod okny zahradního paláce Harrachů a podobný ornament se nachází i pod parapetní římsou zámku v Kuníně. Tato velmi plochá vlna na okenním parapetu se stala postupem času nejpoužívanějším dekorem. Jedná se o mělkou plochu s různě tvarovaným spodním okrajem, v rozích nebo i uprostřed případně ještě ukončenou třemi kapkami. Umělci, kteří s ním spolupracovali, nebo přišli do užšího kontaktu, tento motiv velmi rychle použili na svých projektech. Motiv se natolik ujal, že jej můžeme vidět ještě na domech v devatenáctém a začátkem dvacátého století.
Hildebrandt pracoval také ve Vídni pro mnoho významných šlechtických rodů – například pro Hraběte Dauna, kterému v letech 1713-1716 navrhl po zámku Belveder druhou největší stavbu ve Vídni, a to městský palác Daun-Kinských. Dále také navrhoval například pro šlechtický rod Harrachů, pro něž navrhl Harrachovský palác ve Vídni. Jedním z jeho nevýznamnějších patronů byla rodina Schönbornů, pro niž postavil řadu rezidenčních staveb – třeba letohrádek v Landongasse ve Vídni nebo zámek Göllersdorf. V zámecké architektuře rozvinul francouzské vlivy a jeho zámecké stavby sloužily jako významný inspirační zdroj středoevropské profánní architektury.Pro naše území představuje klíčovou etapu Hildebrandtovy tvorby především dvojice vídeňských kostelů Maria Treu a sv. Petr, které sloužily za vzor pro sakrální stavby Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který strávil svá tovaryšská léta právě u Hildebrandta, spolu s nedokončenou, monumentálními fortyfikačními prvky oživenou přestavbou kláštera Göttweig.
Johann Lucas v. Hildebrandt zemřel 16. listopadu 1775 ve Vídni.
ZDROJE:
- Johann Lucas Hildebrandt. In: Liberec: Reichenberg [online]. [cit. 2018-10-30]. Dostupné z: http://liberec-reichenberg.net/autori/karta/jmeno/53-johann-lucas-hildebrandt
- TOUFAROVÁ, Dana. Dominikánský klášter v Znojmě v době baroka. Brno, 2006. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/mdthw/text_diplomky_2.pdf
Referátek pro Vás vypracovala Petra Pavlačková.