- herec kočovných společností, divadelní herec, dramatik, obrozenec, vlastenec, přítel Josefa Kajetána Tyla
Otec do Františka vkládal velké naděje a dal jej proto na studie. František však studiu nepřikládal přílišnou pozornost a zajímal ho spíše život okolo něho, zvláště ho pak přitahovalo divadlo.
Brzy odešel František do Salzburgu, kde se stal sboristou u opery. Roku 1836, když bylo Františkovi 19 let, psal otci, že je u divadla v Bratislavě, kde pobyl celkem tři léta. Jeho první herecké výkony měly stále větší úspěch, bylo mu nabízeno angažmá ve stále větších divadlech, ale Krumlovský odmítal. Jeho přání totiž bylo ukázat své dovednosti také v Praze, v divadle českém.
Roku 1840 navštívil Krumlovský jako člen vídeňského Karlova divadla svého otce v Praze. Během svého pobytu byl pozván k jistému Stögerovi, vynikajícímu odborníkovi, a nabádal ho, aby zřídil stálou českou scénu, neboť poměry našeho divadelnictví byly tehdy velmi nuzné.
Za nějakou dobu skutečně v pražské Růžové ulici vznikla za účasti Stögera samostatná budova pro české divadlo. Se Stögerem aktivně spolupracoval Josef Kajetán Tyl, kterého Stöger na Krumlovského upozornil. Ten byl vůči němu dost skeptický, jelikož ho jako herce neznal.
Tyl, který byl duší českého divadla a rovněž sestavoval herecký soubor, dal nakonec na doporučení Stögera a uvažoval o obsazení Krumlovského. Pátral však po něm marně.
Hry v Divadle v Růžové ulici tedy začaly i bez Krumlovského. Přes veškeré Tylovy snahy ale neměly hry úspěch. Herci obecenstvo znechucovaly, neboť jejich čeština byla lámavá a drcená. Až s příchodem Krumlovského, který poté, co se dozvěděl o zahájení stálých českých her v Praze, opustil divadlo v Regensburgu, nastal zásadní obrat. Představení, v nichž měl angažmá, byla beznadějně vyprodána. Sám Tyl ho nazýval divadelním zázrakem. Kritiky pak byla chválena zvláště Krumlovského čeština – plynná, dobrá a líbezná. Repertoir spočíval hlavně na jeho bedrech, nebylo hry, v níž by neměl hlavní úlohu. Úspěch šel za úspěchem a jeho sláva rostla.
Nedlouho nato se však začaly o Krumlovském šířit různé fámy a pomluvy, jejichž pravdivost nebyla doložena. Obecentvo se na Krumlovského přestávalo dívati jako na svůj ideál. Očistit jeho jméno se snažili jak Tyl, tak Stöger, Krumlovský ale jakákoliv zastávání se jeho osoby striktně odmítal. Ač se snažil vlně nevole odolávat, pomalu ale jistě klesal ke dnu a spolu s ním upadala i jeho sláva. Nejednou vystupoval ve stavu opilosti, stejně tak svému zevnějšku nepřikládal žádný význam. Nakonec po Krumlovském neštěkl ani pes a odchází zpět do Německa.
10. března 1845 se navždy zavřely brány Divadla v Růžové ulici a jeho prostory byly proměněny v zastavárnu. Česká představení byla hrána jen v neděli ve Stavovském divadle, a to pouze dvě hodiny odpoledne. Výkony herců by se dali zhodnotit jako chatrné, bez nadšení, obecenstvu lhostejné. Takto živořilo české divadlo celá čtyři léta. Osmačtyřicátý rok s sebou přinesl zvrat v podobě vzniku samostatného letního divadla. Divadlo vzniklo pod záštitou ředitele Hoffmanna na Pštrosce. Rozhodl se totiž pěstovat lepší, hodnotnější repertoir. V souvislosti se vznikem nového divadla se začalo mluvit o Krumlovském jako o možném herci. Sehnat ho ale bylo takřka nemožné, jako by se po něm zem slehla. Tyl si však byl jist, že pokud se Krumlovský dozví o novém, svěžejším proudu, který vane českým divadlem, jistojistě přijde. A tak se i počátkem srpna 1849 stalo.
10. srpna 1849 Krumlovský vystoupil ve Slepém mládenci. Obecenstvo bylo znovu nadšeno jeho zjevem, stejně tak jeho uměním. Havlíček o něm napsal v Národních novinách: Po každé jednání byl hlučným potleskem vyvolán, taktéž jej po každé, když z dějiště odcházel, potlesk doprovázel.Opravdu se zdálo, že Krumlovský je jiným člověkem. Jako by vše špatné bylo navždy zapomenuto. Zlom ale nastal již za nedlouho a s ním i další katastrofa – v důsledku perzekuce let padesátých za vlády Bachovy ztrácí české divadlo své postavení, nejlepší herci byli vypovězeni, mezi nimi i Krumlovský. Byl pro Prahu navždy ztracen.
Nato hrál Krumlovský chvíli u Tyla a jeho divadelní společnosti a to do té doby, než byl odsouzen ke dvěma letům vězení – za šarvátku s vládním komisařem. Po odpykání trestu odešel Krumlovský k divadelní společnosti německé. Ke které, není ovšem známo.
Jeho stopa se objevuje až roku 1853, a to u společnosti Štanderovy, spolu s Tylem. Postupem času se objevuje u několika dalších společností, za zmínku stojí kupříkladu společnost Prokopova či společnost Zöllnerova. Ač byl Krumlovský vskutku nadějný a talentovaný herec, svou slibně rozjetou kariéru utápěl v alkoholu a tuláckém životě. Mnohdy si díky svému stylu života zadělával na problémy a přišel tak o řadu významných rolí a angažmá. Koneckonců byl tradován jako herec znamenitý, ale tuze lehkomyslný a nespolehlivý. Byl znám i pod přezdívkou geniální vagabund.
Co se vzezření Františka Xavera Krumlovského týče, bohužel nebyla dochována jediná jeho fotografie či podobizna. Jeho vzhled může být přiblížen pouze na základě různých popisů. Turnovský o něm pravil: Bujará prokvetalá tvář byla ozdobena silnými kníry, velké tmavomodré oči jasně zářily, kaštanově polodlouhé vlasy splývaly malebně po skráních (…), široká prsa a mohutné plece svědčily o síle (…). Mohl být tedy vzorem mužské krásy.
Krumlovský hrál během svého života také u různých kočujících společností nebo u ochotníků (účinkoval například i ve Vranově nad Dyjí). Jedním z jeho posledních vystoupení bylo vystupování s kočovnou společností Biedermannovou v Litovli.
Krátce nato Krumlovský umírá na zápal plic v prostějovské nemocnici, konkrétně 30. července 1875 ve věku 58 let. Zde, v Prostějově, se rovněž nachází pamětní deska oslavujíce tohoto významného herce. Místo jeho posledního odpočinku však není dodnes nikomu známo.
ZDROJ:
- LUDVÍK, Břetislav. František Krumlovský. I. vydání. Praha: Orbis, 1946. 38-[II] s. Kdo je; [Sv.] 17.
Referátek pro Vás vypracovala Petra Pavlačková.