- výtvarník, malíř, pedagog
Jaroslav Jirgl se narodil 9. 11. 1912 v Ketkovicích, starobylé vesnici nedaleko stejnojmenného hradu na řece Oslavě. Otec pracoval v kamenouhelných dolech, matka se starala o početnou rodinu. Přestože rodina žila v chudobě, dětem rodiče poskytli nejen vzdělání, ale pečovali také o jejich hudební talent. Jaroslav se naučil během dětství hrát na housle a violoncello. Protože náklady na studium byly tehdy nižší než na vyučení, navštěvuje Jaroslav brněnskou reálku. Výborný prospěch osvobozuje rodinu od placení školného. Po maturitě studuje na přírodovědecké fakultě obor matematika – deskriptivní geometrie a na fakultě architektury VUT výtvarnou výchovu. Mezi jeho učitele patřil např. prof. Ed Milén, František Hlavica, Albert Kutal, či pozdější národní umělec Vincenc Makovský, u kterého dosahuje Jirgl výborného prospěchu. Studium na technické škole značně ovlivnilo pozdější Jirglovu tvorbu a vtisklo jí určitý charakter – na škole byly totiž zakázány veškeré experimenty, a tak zůstává věrný realismu. I on se ale snaží o zjednodušování výrazových prostředků, což je patrné i v jeho pozdější tvorbě.
Své prvotní pedagogické zkušenosti získává Jaroslav Jirgl ve slovenské Rožnavě, kde působí jako učitel od r. 1938. V době války a také po ní učí v Ivančicích a Oslavanech. V r. 1952 je ustanoven profesorem na znojemské pedagogické škole a po jejím zrušení v roce 1957 na gymnáziu, kde působí až do odchodu do důchodu v r. 1972.
Zasvěcenými výklady o dějinách umění i vlastní prací vypěstoval u mnoha studentů trvalý kladný vztah k výtvarnému umění.
Jirgl se věnuje rovněž literární činnosti. Píše drobné lístky pro praktickou potřebu návštěvníka města, realizuje historické přednášky a zájezdy, působí v radě MěstNV. Po architektonické stránce pokládá Znojmo za jedinečný skvost (jedním z jeho obrazů je i panorama města zachycené z Kraví hory).
Ve své pozdější malířské tvorbě je Jirgl značně ovlivněn impresionismem. Často není sám se sebou spokojen a k jedno
mu motivu se vrací vícekrát, neboť tvrdí, že do obrazu se musí proniknout co nejhlouběji. Jsou dokonce takové náměty, ke kterým se vrací po celý život. Tak je tomu kupříkladu s motivem Podpěrovy skály nad řekou Oslavou. Jirglovy obrazy (většinou menšího formátu) jsou nápadně barevné, a právě proto mu snad nejvíce vyhovuje slunce prozářený podzim, žluť, oranž, červeň, hněď – tak jako stromy postupně mění své listy. Jirgl pracuje výhradně v terénu a vyjadřuje se především technikou oleje. Kromě Pojihlaví, Pooslaví, Znojma a okolí maluje Jirgl rád i na Vysočině. Neuzavírá se však ani před jinou, třeba odlišnou krajinou jakou představují např. hory nebo moře. Přestože mu profesoři na vysoké škole předpovídali úspěšnou dráhu figuralisty, zůstal Jirgl věrný krajině. Rád maluje i kytice, především tulipány, kopretiny a mečíky.
Během své pedagogické činnosti se prof. Jirgl zúčastňoval různých soutěží, vystavoval kolektivně i samostatně. Mimo jiné se zabýval i vlastivědou. Jaroslav Jirgl umírá ve věku nedožitých 84 let 18. 3. 1997.
ZDROJE:
- NOVÁK, Pavel, 1959-. Na návštěvě u Jaroslava Jirgla. Znojemsko. Roč. 25, č. 49 (05. 12. 1984), s. 4.
- Za Jaroslavem Jirglem: 9. 11. 1912 - 18. 3. 1997. Výroční zpráva Gymnázia Dr. Karla Polesného ve Znojmě za školní rok 1996/1997. s. 77
Referátek pro Vás vypracovala Petra Pavlačková.