- herec
Zdeněk Kampf se narodil 20. září 1920 v Jaroměřicích u Moravských Budějovic. Stejně jako celá řada jeho současníků se i on rozhodl pro práci hereckou. Vystudoval obor herectví na Státní konzervatoři v Brně (1943). Ještě během studií hrál v Komorních hrách Radosti ze života. Po ukončení studia zasvětil celou svou jevištní kariéru brněnským scénám: Národní divadlo (1943-52), Městské divadlo mladých (1952-54) a Státní divadlo (1954-87), kde hostoval až do své předčasné smrti. V Brně se Kampf seznámil i se svojí budoucí ženou, rovněž brněnskou herečkou Vlastou Fialovou, se kterou prodlel čtyřiatřicet společných let. K hereckým výkonům využíval omezenou mimiku, hlas a promyšlenou pomalou práci s tělem.
Ve filmu začínal Kampf těsně po válce epizodkou jednoho z lupičů v parodii R. Hrušínského Pancho se žení (1946). Další zkušenost ze světa filmu získal prostřednictvím role Vladimíra, syna Habětínových, v Galerově snímku Pan Habětín odchází, kde si zahrál po boku J. Raušera.
Během 50. let se objevuje na plátně pouze ve čtyřech kostýmových rolích a celkově se jeho účinkování ve filmu omezilo na necelých patnáct hereckých příležitostí. Několikrát si také zopakoval filmování se stejnými režiséry.
Ve Steklého adaptaci Jiráskova historického románu Temno (1950) si zahrál opět po boku J. Raušera v roli Jiříka Březiny, který kvůli katolické víře obětuje svou lásku k dívce jiného vyznání (J. Švorcová). Trojnásobná spolupráce s režisérem Václavem Krškou mu přinesla drobnější postavy studenta Tonyho Gerstnera v životopisném portrétu vynálezce Josefa Božka Posel úsvitu (1950), cizince v orientální pohádce Labakan (1956) a malíře Ešrefa v pohádce podle divadelní hry Nazima Hikmeta Legenda o lásce (1956).
Po jedenáctileté odmlce se před kameru vrátil v nevelkých úlohách příslušníka SNB v Krškově Dívce se třemi velbloudy (1967) a starosty v Sedmi havranech (1967).
S nástupem normalizace se dočkal své největší filmové příležitosti – sehrál ústřední postavu politicky dezorientovaného výzkumného pracovníka Ing. Jaroslava Krále v Machově dramatu Člověk není sám (1971). Následně na něj ale zbyly pouze a zase jen ojedinělé epizodky. Divákům se nadále představil jako vyšetřovatel gestapa Nergl v Klíči (1971), tlumočník v dramatu Jaromila Jireše …a pozdravuji vlaštovky (1972), kaplan Bedřich v životopisné Paletě lásky (1976) nebo také jako učitel Vranek v komedii Náš dědek Josef (1976). Naposledy se mihl jako poslanec v Jirešově baladicky laděném snímku Opera ve vinici (1981).
Zdeněk Kampf spolupracoval během svého života rovněž s brněnským rozhlasem: Spolek mladých (1960), Jezero Ukereve (1961), Totální kuropění (1962), Lumpaciavagabundus (1967), Útěk (1967), Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista (1969), Pátrací skupina zasahuje (1970), Deset dnů, které otřásly světem (1971), John Reed (1976), Cesta zarubaná (1977), Car Fjodor (1984) a Šumařská tortilla (1986). Stejně tak měl zkušenosti s dabingem a televizí – zahrál si v televizních inscenacích Traktér u královny Pedauky (1967), Šťastný Jim (1969), Obchod bez řádů (1982) či ve Velké ráně (1984).
Kampf umírá 12. ledna 1987 ve věku nedožitých sedmašedesáti let v Brně.
ZDROJE:
- Česko-Slovenská filmová databáze. [onlice]. [cit. 2016-12-21]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/32718-zdenek-kampf/
- FIKEJZ, Miloš, 1959-. Český film: herci a herečky. I. díl, A-K. Praha: Libri, 2006. 750 s.
Referátek pro Vás vypracovala Petra Pavlačková.