- sochař, řezbář
Je právem považován za jediného významného barokního sochaře a řezbáře moravského původu té doby. Moravě věnoval také svoje rozsáhlé, vysoce hodnotné umělecké dílo. Jeho tvorba byla zpočátku ovlivňována drážďanským Baltazarem Permoserem (1650-1732), Matyášem Braunem (1684-1738) a částečně i Ferdinandem Maxmiliánem Brokovém (1688-1731). Dospěl však k vlastnímu osobitému projevu, takže jeho úmrtím roku 1759 odešla z moravského sochařství výrazná umělecká osobnost.
Uvážíme-li, že se jako umělec začal výrazně prosazovat krátce po dovršení dvaceti let, a že jeho následná bohatá a úspěšná tvorba trvala 40 let, vyplývá z toho, že více jak jednu čtvrtinu svého tvůrčího období strávil ve Znojmě.
Přišel sem jako uznávaný a vysoce ceněný zralý umělec, když před tím vystřídal rodné Svitavy nejprve za Uničov a potom za Olomouc. Stal se znojemským měšťanem a vlastnil tu dům, který v roce 1755, při vstupu ke znojemským dominikánům, prodal za 600 zl. Jodoku Meilbeckovi. Jako všude, kde se dosud usadil, zanechal Znojmu a jeho okolí četné krásné působivé plastiky, které jsou součástí výzdoby interiérů znojemských kostelů, nebo doplňují a zdobí zevní prostředí, do něhož jsou citlivě zasazeny.
Mimo kostel sv. Kříže, jemuž věnoval nejvíce ze své tvorby, to byl loucký kostel sv. Václava, pro který vytvořil sousoší se sv. Norbertem pro oltář v kapli tomuto světci zasvěcenou. Sv. Norbert tu klečí na levém koleni, pozvedá kalich a knihu a u nohou se mu sklánějí dvě mohutné postavy andělů. Dolní polovina této skulptury byla po mnoho let překryta podiem betléma, který tu byl instalován a deponován. Vstupní oblouk do kaple vyzdobil bohatě řasenou drapérií, nadzvedanou čtyřmi půvabnými dětskými postavičkami.
V kostele sv. Alžběty je hlavní oltář, přenesený sem ze zrušeného mariánského chrámu, společného minoritům a klariskám, jehož plastická část pochází rovněž od J. A. Heinze. Totéž platí i o hlavním oltáři v proboštském kostele sv. Hippolyta na Hradišti.
Ke Znojmu patří dnes i Přímětice. Podél levé strany silnice, která do nich z města vede, je řada krásných barokních soch. Dvě z nich byly vytvořeny mistrem Heinzem. Při odbočce do nového sídliště stojí socha sv. Aloise. Latinský nápis s chronogramem na jejím podstavci ji datuje do roku 1748.
Druhou z těchto mistrových přímětických soch je Imakulata – Neposkvrněná Panna Maria, při silniční křižovatce, z níž vede odbočka ke kostelu. Také tato nádherná socha má na podstavci latinský nápis s chronogramem pro rok 1747.
Je zajímavé, že na místní farní zahradě se nachází torzo téměř identicky koncipované sochy Imakuláty, jemuž chybí jenom hlava Matky Boží a Ježíška, a které je jenom poněkud hruběji vypracované. Bylo nalezeno mezi torzy soch, přivezených z areálu u „Purkrábky“. Vzniklo o rok dříve než popsaná socha u křižovatky – roku 1746, což opět prozrazuje chronogram nápisu.
S dalšími Hrázovými sochami se setkáme v Kasárnách (sv. Jan Nepomucký), v Břežanech (sv. Florián) nebo Šatově (Pieta).
Největší péči však věnoval ve svém znojemském údobí kostelu sv. Kříže a to již před rokem 1755, kdy se rozhodl vstoupit jako bratr (frater) do dominikánského řádu. Řeholní sliby složil na Štědrý den r. 1755 a přijal jméno Klaudius, pod kterým potom vystupoval po čtyři roky až do konce svého života.
Je autorem soch sv. Jindřicha Suso a sv. Růženy Limské v kapli sv. Petra mučedníka, dále sv. Rocha a sv. Karla Boromejského na morovém oltáři v kapli sv. Šebestiána, sv. Kateřiny a sv. Markéty v kapli sv. Barbory. Podílel se také na výzdobě „české kaple“. Varhany, postavené v roce 1755 mají nádhernou skříň, která je dílem řádových bratří laiků a je ozdobena souborem Heinzových soch: král David hrající na harfu uprostřed po každé straně tři baculaté postavičky andílků, hrajících na různé nástroje a na obou nejvyšších částech skříně mohutné postavy sedících andělů.
Řádové nápisy sice mluví o tom, jak je jeho umělecká činnost vysoce hodnocena, ale přesto, za 20 let po jeho smrti prodal konvent za převorátu Hermenegilda Schneidera (1776-1779), prodal „jakémusi znojemskému sochaři“ všechny jeho sochařské nástroje, modely a nákresy, „ježto neměly pro klášter význam“.
Zcela mimořádně byl však mistrův význam oceněn v Nekrologiu – což je seznam kněží a bratří, kteří v letech 1600-1930 c klášteře sv. Kříže ve Znojmě zemřeli, protože jako jediný mezi 155 uvedenými, má vedle jména a běžných údajů (datum úmrtí, věk a doba od složení řádových slibů) tu má uvedenu poznámku: Frater Claudius Heinz, znamenitý sochař. Všude jinde jsou jen ta základní data.
Bratr Claudius Heinz zemřel 22. května 1759 ve věku 61 let, 4 roky po tom co složil řádové sliby, tj. kdy se stal „profesem“.
Životní dráha znamenitého sochaře Jiřího Antonína Claudia Heinze skončila ve Znojmě a byl pohřben do krypty pod hlavním oltářem kostela, který tolik ozdobil.
LITERATURA:
- JINDRÁČEK, Efrém. Umělecké a kulturní památky. Dominikánský klášter ve Znojmě. S. 46-56.
- K.F. Něco znojemské historie: Dominikánský klášter a kostel sv. Kříže. Jiří Antonín Heinz. Život farností Znojma. Č. 9 (1998), s. 4-6.
Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.