- literární historik, sběratel
Jeho otec Johann Feifalik byl politicky činný jako účastník frankfurtského parlamentu a později jako poslanec za okres Šternberk na kroměřížském sněmu roku 1848. Později působil jako magistrátní a pak soudní rada v Brně. Zde Julius absolvoval v roce 1850 gymnázium.
Na vídeňské univerzitě studoval klasickou filologii, slavistiku a germanistiku. Univerzita byla jedním z vrcholových středisek vědy v té době a jeho učitelé reprezentovali její nejvýznačnější vědecké autority.
Byl vynikajícím studentem a zaměřil svou vědeckou dráhu na oblast středověké literatury. Získal ministerské stipendium na německých univerzitách k prohloubení vědecké průpravy. Díky tomu studoval v letech 1855-1857 v Berlíně a Heidelbergu a poznal i další německá kulturní střediska.
Na krátkou dobu zastával, v době studií, skromné místo ve vídeňské univerzitní knihovně a teprve od září 1861 se stal nejnižším úředníkem – Amanuensem – vídeňské Dvorní knihovny, pracoviště, které bylo tradičním východiskem k významným vědeckým a univerzitním kariérám.
U Feifalika se tak nestalo – už v zimě 1861-1862 nebezpečně postoupila jeho plicní tuberkulóza, kterou trpěl už od roku 1858, a jí 30. června 1862 – teprve devětadvacetiletý – ve Vídni podlehl.
DÍLO:
Feifalik zaměřil svou pozornost na bádání v oblasti literárněhistorické, filologické a folkloristické, v jejímž centru stála stará česká literatura. Tehdy pracoval pokrokovou metodou vědecké práce, která spočívala v komparatistickém přístupu k materiálu a v hledání paralel českého a evropského vývoje.
V popředí Feifalikova zájmu byla starší česká literatura, například legendy, rytířské romány, středověká lyrická i dramatická poezie, a také divadlo.
V roce 1856 psal o milostných písních Václava II. a dokázal, že český král skládal milostné písně v jazyce německém, a ne českém, jak věřila česká společnost. Českou Milostnou píseň krále Václava označil za novodobý podvrh, což bylo také o dva roky později dokázáno.
Podobným způsobem podrobil kritické analýze i Královédvorský rukopis, který označil za novodobý falzifikát. Jeho argumenty byly pozdějším výzkumem prověřeny a bylo mu dáno za pravdu. Protože se jednalo o památku, o níž česká veřejnost soudila, že potvrzuje starobylost – a tím i vysokou hodnotu kultury českého národa, upadl Julius Feifalik v nemilost u celé české společnosti. Pobouření u českých vlastenců došlo tak daleko, že mu byla znemožněna publikační činnost v jediném periodiku české vědy – v Časopise českého muzea.
Na základě svého literárněhistorického studia se začal zajímat i o folklor. Zprvu vycházel z romantických představ svých současníků, například Karla Jaromíra Erbena, a snažil se na podkladu lidového umění rekonstruovat dávnou slovanskou minulost, podobně jako němečtí vědci se zabývali studiem mytologie germánské. Ovšem zatímco němečtí badatelé mohli vycházet ze zachovaných středověkých památek dotýkajících se staré germánské mytologie, ke slovanské mytologii se žádné památky nedochovaly. Čeští vědci tedy usilovali poodhalit slovanskou minulost na bázi studia lidového umění.
Takové byly i počátky Feifalikova folkloristického bádání. Začal sbírat dětský folklor a i když se jeho předpoklad o slovanské mytologii nepotvrdil a jeho bádání začalo nabývat jiného směru, jeho sbírka dětských říkadel a her z Moravy, uveřejněná roku 1857 v göttingenském časopise Zeitschrift für deutsche Mythologie und Sittenkunde, je jednou z prvních moderních specializovaných sbírek folklorního materiálu a snad první sbírkou českého dětského folkloru vůbec.
Sběratelská činnost Feifalika velice zaujala, a tak v letech 1858-1859 vydal vedle dětských her a říkanek také soubory dětských hádanek.
Feifalik zprvu sbíral lidové hry v německém i českém jazyce, a to z území Moravy i Čech, což dokazuje uveřejnění tří německých her z jižní Moravy a severních Čech roku 1857 v zábavné příloze Omnibus brněnského časopisu Neuigkeiten. V roce 1858 však zúžil svůj výběr na texty jazykově české z území Moravy.
Jako sběratel se neomezoval na pouhý záznam textů, ale snažil se uvádět i podrobnosti her, které se týkaly provozování, jako kostýmy, maskování, pohybové sestavy, způsob přednesu dialogů i veršů a melodie zpívaných částí, takže dnes podávají jeho záznamy cenné svědectví o lidovém divadelnictví.
Publikoval v novinách a časopisech: Kritische Blätter für literatur und Kunst (1858), Lumír (1858), Wiener Zeitung (1861), Zeitschrift für die österreichischen Gymnasien (1858-1859) aj. Šifra: JFk.
LITERATURA:
- FIL. Historik české středověké literatury Julius Fejfalík. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Roč. 5, č. 7 (14.02.2005), s. 5.
- Julius Fejfalík : 15.2.1833-30.6.1862. Znojmo : Okresní knihovna, 1987. 11 s.
- Julius Feifalik a jeho sběr moravských lidových her [online]. [cit. 2012-08-07]. Dostupné na: <https://is.muni.cz/th/74205/ff_m_b1/1.Cela_magisterka_2.pdf>.
- PEŘINKA, František Václav. Rodáci : znamenitější rodáci znojemští. Vlastivěda moravská. Znojemský okres. Č. 76 (1904), s. 140-141.
- VO. Sto padesát let od narození Julia Fejfalíka. Znojemsko. Roč. 24, č. 8 (23.02.1983), s. 4.
Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.