- učitel, přírodovědec, zakladatel Jihomoravského muzea ve Znojmě
Vratislav Drlík se narodil 17. září 1886 ve venkovské rodině v Hrabové na Zábřežsku.
Už jako chlapec byl velmi nadaný a prakticky od malička miloval přírodu. Jeho rodiče mu však mohli dopřát jen studium na střední škole, a tak po maturitě na gymnáziu a doplňovací maturitě na učitelském ústavu v Brně nastoupil dráhu učitelskou. Učil na více místech a od roku 1913 působil jako řídící učitel ve Skaličce.
Hned po vypuknutí první světové války však odešel na frontu. Z ruského zajetí se potom jako jeden z prvních přihlásil do československých legií. Protože dobře ovládal ruštinu i další jazyky, stal se velitelem kanceláří různých dělostřeleckých útvarů a s 1 dělostřeleckým plukem cestoval přes Sibiř do Vladivostoku. V Irkutsku se však v roce 1919 spolu s dalšími socialisticky orientovanými legionáři dostal do známého konfliktu československých legií, který skončil internováním vůdců vzpoury.
Po strastiplné cestě kolem světa (z Vladivostoku přes USA) se domů vrátil až v dubnu 1920. Několik měsíců učil v rodné Hrabové, ale už od září 1920 byl pověřen řízením nově založené menšinové jednotřídky ve Vikýřovicích u Šumperka. Jako učitel i menšinový veřejný a osvětový pracovník si zde počínal velmi zdatně a v srpnu 1921 byl povolán k řízení šumperského českého národního školství.
Ve své mimoškolní veřejné činnosti pro českou menšinu v Šumperku se Vratislav Drlík soustředil zejména na pomoc při řešení hospodářských a sociálních otázek českých novousedlíků, úředníků, živnostníků i dělníků, věru nevítaných mezi šumperskými německými měšťáky. Jako člen městského a okresního zastupitelstva v Šumperku vystupoval v tomto směru vždy neobyčejně odvážně a úspěšně.
Velmi významná byla i jeho publicistická činnost. Do denního tisku, zejména regionálního časopisu Kraj, který sám řídil, napsal desítky a stovky aktuálních článků a zpráv. Obsáhlejší stati, většinou materiálově cenné a dodnes užitečné demografické a sociologické sondy do ekonomické a národnostní problematiky severní Moravy, publikoval v olomouckém orgánu Národní jednoty Stráž Moravy.
Jednoznačně pokroková orientace jeho veřejné práce v Šumperku však vedla časem ke sporům s představiteli školské administrativy i s vedením Národní jednoty, které nakonec řešil odchodem ze Šumperka. V září 1933 přijal ředitelské místo na obecné škole ve Znojmě-Louce. Pro Šumperk byl ale jeho odchod ztrátou.
I ve Znojmě je Vratislav Drlík záhy v popředí na poli kulturní, politické i osvětové činnosti. Nejaktivněji se uplatňoval v Dělnické akademii jako její předseda a ve znojemské odbočce Svazu přátel SSSR, kterou v roce 1935 sám založil.
Při mobilizaci v září 1938 nastoupil dobrovolně vojenskou službu v Košicích. Po mnichovském diktátu odešel se svou rodinou ze Znojma do Vrahovic u Prostějova a teprve v prosinci 1938 dostal místo ředitele školy v Brně, ale už po roce byl jako bývalý příslušník československých legií zproštěn školní služby a přidělen pracovním úřadem do továrny Svět v Židenicích. Tam pokračoval s kolektivem odbojových pracovníků ještě intenzivněji v tom, co započal na Znojemsku: opatřoval finanční výpomoc rodinám postiženým německými okupanty.
Činnost skupiny však byla vyzrazena a došlo k jejímu pozatýkání. 23. února 1943 byl Vratislav Drlík i s dalšími členy skupiny odvezen gestapem přímo z továrny a internován „Pod kaštany“ a po dvou dnech převezen do Kounicových kolejí. Na pobyt v nich a výslechy“ si odnesl trvalou památku v podobě vyražených zubů a hluboké rány na zádech.
Koncem června byl dopraven k oberlandesgerichtu ve Vratislavi (tehdejší Breslau), kde pro vítězství říše v očekávání soudu a rozsudku dral v samovazbě peří a lepil sáčky. Jen obrovskou náhodou, zásluhou tlumočníkovy odvahy, ušel trestu smrti, aby po odsouzení ke čtyřem letům koncentračního tábora nastoupil na tvrdou cestu nacistického trestance ve slévárně v Breslau-Schönau a poté v Meineckově továrně v Breslau-Car lowitz.
S blížící se frontou byli vězni postupně přemístěni do Waldheimu, poté do Radobýlu, pak k opevňovacím pracím do Drážďan a po jejich vybombardování do Pirny, kde je začátkem května 1945 potkalo osvobození.
Již 15. května 1945 se vrátil do Znojma a znovu se pouští do práce. Byl však nesmírně oslabený útrapami, podvýživou i nemocí. O svých „zážitcích“ z koncentračního tábora dokonce odmítl vyprávět i doma své rodině. Jen co se trochu zotavil z těžkých útrap nacistických kriminálů, nastoupil podle výzvy československé vlády na předokupační působiště ve Znojmě. S elánem jemu vlastním se nadšeně pustil do nových úkolů, spojených s oživením českého života ve Znojmě a s dosídlením regionu. Jako pokrokový učitel a osvědčený veřejný pracovník byl povolán do lidosprávy znojemského národního výboru, kde mu bylo svěřeno řízení zemědělského referátu.
Uprostřed pilné práce odchází Vratislav Drlík v únoru 1947 do důchodu. I když byl zdravotně poznamenán vězeními a válkou, neodešel z veřejného života. S maximální houževnatostí soustředil svůj zájem zejména na obnovu zpustošeného znojemského muzea. Ve spolupráci s kolektivem muzejní rady shromáždil rozebrané muzejní sbírky. Po jejich reinstalaci bylo pod Drlíkovým vedením „Jihomoravské muzeum královského města Znojma“ předáno opět veřejnosti a jeho kulturní činnost obnovena v takovém rozsahu a hloubce, že se záhy stalo nosným článkem kulturního dění celého regionu.
Právem se mu dostalo za jeho záslužnou a obětavou práci mnoha poct a veřejných uznání, od čestného uznání ministerstva kultury ČSR a vyhlášení muzea za „vzorně průkopnickou instituci“ až po jeho jmenování doživotním čestným ředitelem ústavu (13. 6. 1947).
Pro obnovenou edici knižních tisků znojemského muzea připravil Vratislav Drlík 5 svazků výročních zpráv o muzejní činnosti za rok 1947 až 1950 a napsal i monumentální práci o historii „70 let musea královského města Znojma“, velmi příznivě přijatou veřejností i muzejními kruhy.
Oproštěn školských povinností se začal věnovat také své stálé lásce, přírodě. Protože znal velmi dobře přírodní poměry Znojemska, všechno své úsilí začal věnovat především jeho flóře.
Po léta sbíral, třídil a zpracovával svůj herbář (cca 1400 položek), který nazval „Květena Znojemska“ a jehož obsah se posléze rozhodl připravit pod stejným titulem ke knižnímu vydání. Více než 300 stran tohoto rukopisu, koncipovaných s přihlédnutím k ekologickým podmínkám celé sledované oblasti, bylo dokladem jeho velkých odborných znalostí. Nakonec se vydání obsáhlé knihy přes úspěšnou subskripci shodou okolností neuskutečnilo (údajně pro nedostatečný příděl papíru, jak vyplývá z textu dopisu od Krajského nakladatelství v Brně, Kobližná 4, ze dne 8. února 1957, který byl zaslán Františce Drlíkové, manželce Vratislava Drlíka).
Obdobný osud postihl i připravovanou a veřejně ohlášenou brožurku o „Našich léčebných a jedovatých bylinách“ též soustředěnou na území znojemského okresu. Pro práci v terénu podchytil mimořádný zájem dospělejší mládeže. Výsledky vědecké práce popularizoval nejen názornými výstavami z oboru botaniky, geologie a mineralogie, ale i tematickými přednáškami.
Nadměrné zatížení a jeho charakteristická pracovní posedlost, okupační martyrium a nejednou i lidské nepochopení, osočování a zášť ho nakonec doslova uštvaly. Prvního března roku 1955 zdolal těžký infarkt všechna jeho další předsevzetí a plány a Vratislav Drlík náhle zemřel.
LITERATURA:
- KLEJDUS, Julius, MAŇÁKOVÁ, Lea. Vratislav Drlík - učitel, přírodovědec a spoluzakladatel Jihomoravského muzea ve Znojmě. Thayensia-Supplementum. Č. 1 (2005), s. 3-6.
- RA. Vratislav Drlík - významný znojemský učitel, kulturní pracovník a botanik. Podyjské listí : Informační zpravodaj Národního parku Podyjí. Roč. 6, č. 1 (2005), s. 1-2.
Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.