Karl Bacher
- doktor filozofie, spisovatel
Na základní školu chodil přímo ve Valtrovicích, kde se vyučovalo v němčině. Od roku 1897 navštěvoval znojemské gymnázium.
Ačkoliv mu v té době umíral otec Heinrich a situace početné rodiny (měl dalších 9 sourozenců) nebyla jednoduchá, v roce 1905 maturoval a odešel na vídeňskou univerzitu studovat germanistiku. V roce 1911 zde získal titul doktora filozofie. Tématem jeho disertační práce byly syntaktické problémy jihomoravského německého dialektu.
Dále působil jako středoškolský profesor ve Vídni, avšak často se do rodných Valtrovic vracel za svou stárnoucí matkou Julianou. V letech 1938-1945 působil ve Znojmě jako ředitel zdejšího gymnázia.
Význam tvorby spisovatele opěvujícího přirozenost selského stavu a německou jižní Moravu se stal již ze strany rakouského korporativního státu předmětem ideologizace, kterou nemohli opomenout ani nacisté. Naopak - po převzetí moci dokázaly instituce Třetí říše Bacherův „návrat ke kořenům" dovedně využít ke své propagandě a autora vynesly na piedestal svého kulturního žebříčku.
9. února 1944 - den před jeho šedesátinami - byl Bacherovi v zasedacím sále znojemské radnice slavnostně udělen titul čestného občana města Znojma. Takto před ním nacističtí zastupitelé poctili pouze Adolfa Hitlera při jeho návštěvě města.
O několik dní později - 20. února 1944 - bylo za účasti četných hostů i valtrovických rodáků na Bacherovu počest uspořádáno shromáždění ve slavnostně vyzdobeném sále Německého domu. Jeho součástí byl zejména kulturní program, skládající se ze zhudebněných Bacherových děl.
Zdroj inspirace Karla Bacher se měl však už brzy stát minulostí, také v důsledku tragické osudové volby většiny jihomoravských Němců. Ve stejné době žene na východní frontě zimní sovětská ofenziva nacionálně socialistické vojáky Ukrajinou, na severu byl osvobozen Leningrad. V Itálii probíhají tuhé boje o klášter Monte Cassino a bombardéry RAF rozsévají čím dál snadněji zkázu a smrt do německých měst.
Autorův svět tak krvácí a ztrácí se v ohni druhé světové války, aby nakonec zcela zanikl v ocelovém dunění železničních transportů směřujících z rozhodnutí vítězných mocností daleko do nitra válkou zpustošeného Německa. Sám Bacher nachází po nucené rozluce s rodným krajem nový domov ve Štýrsku, kde také 8. července 1954 ve věku sedmdesáti let umírá.
Rodný dům Karla Bachera ve Valtrovicích
DÍLO:
Svá díla psal částečně v nářečí, částečně ve spisovné němčině „hochdeutsch".
V roce 1922 se ve Vídni objevuje jeho lyrická prvotina v jihomoravském dialektu - nevelký svazek Südmährische Gedichte (Jihomoravské básně) a ještě v tom samém roce vydává také Neue Südmährische Gedichte (Nové jihomoravské básně), které vycházejí ze stejných inspiračních zdrojů.
Bacherova poezie postupně vychází ve více svazcích. V Mikulově je roku 1925 vydána sbírka Zeitige Aeha, ve Vídni 1937 Lesáweinbeer, po válce pak roku 1951 A Loabl brot von dahoam (Bochník domácího chleba), 1952 Ausklabte Apfln (Vybraná jablka), a následujícího roku Herdfeur vo dahoam (Teplo rodinného krbu).
Kromě poezie, teoretických národopisných prací, i zdařilých povídek, jako např. Mutter (Matka) - dva příběhy z jižní Moravy v bavorsko-rakouském nářečí vydané r. 1930 v Knitelfeldu, byl Bacher také plodným autorem celé řady divadelních her inspirovaných selským prostředím rodného kraje.
Již v roce 1918 se ve Vídni objevila Bacherova veselohra Die Sache last sich einrenken (Věc se dá napravit), následují tragédie Der Gmoanschmied (Obecní kovář, 1924), Bauer und Knecht (Sedlák a čeledín, 1932), historické selské drama Der Landrichter von Urbau (Vrbovecký soudce, 1934), z veseloher např. Drei in der Zwickmühle (Tři v bryndě, 1931) nebo rozhlasová hra uvedená brněnským a vídeňským rozhlasem Weinbeergoass (1934). Další veselohru ze selského prostředí De rennade Reuter vydává Bacher ve Vídni vlastním nákladem v témže roce.
U dramatu Meier Helmbrecht (Šafář Helmbrecht) si tehdy již známý dramatik vymínil, že premiéra hry bude realizována jako odpolední školní představení ve znojemském Městském divadle. Nadšené ovace znojemské mládeže mu byly největší odměnou.
Po válce se k divadelní tvorbě navrací hrou Wer ist der Rechte? (Kdo je ten pravý?, 1949) nebo Die Gnade (Přízeň) ve spisovné němčině z téhož roku.
Němčina valtrovických sedláků a prostého venkovského lidu zůstala přítomná v jeho tvorbě. V roce 1974, dvacet let po Bacherově smrti, vychází ve Stuttgartu spisovatelův nedokončený odkaz v jihomoravském nářečí „Das Liad vo der Thaya" (Dyjská píseň).
LITERATURA:
- TOMAN, Jan. Valtrovické košíčky jablek - Dr. Karl Bacher. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. 9.2.2004, č. 6, s. 5, 7.
- VÁCLAVEK, Ludvík E. Německy psaná literatura na Moravě 1860-1945. Duha. Roč. 13, č. 4 (1999), s. 1-7.
Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.