- malíř
Narodil se 4. února 1835 v Hrotovicích v rodině obročního Františka Zvěřiny a jeho ženy Františky jako desátý z dvanácti dětí.
Dětství prožil v Hrotovicích, v roce 1845 pak byl dán rodiči na reálku do Znojma a roku 1849 přešel na vyšší reálku do Prahy. Po jejím absolvování, podporován strýcem profesorem Dubským, vstoupil roku 1852 na malířskou akademii do krajinářské školy Maxe Haushofera. Již po dvou letech na akademii se zúčastnil výstav, kde byly jeho obrazy velmi pochvalně přijímány a z pravidla i odkoupeny. Získané peníze používal k podpoře nouzí strádající matky a k cestám na Balkán.
Hlavním námětem byla především moravská a slovenská krajina. Tato tématika přivodila Zvěřinovi označení „pansláva“ a způsobila, že roku 1859 byl nucen odejít z akademie. Přijal místo suplujícího učitele kreslení na vyšší reálce v Kutné Hoře. 15. července se tam oženil s Jindřiškou Janečkovou. Po dvou letech byl přeložen do Gorice, a po pěti letech do Mariboru. Ještě téhož roku odešel do Brna. Roku 1866 mu byl udělen titul profesora. Zvěřina vyučoval kreslení, deskriptivní geometrii a krasopis, přednášel česky, německy i slovinsky.
Vedle pedagogické činnosti vyvíjel soustavou činnost uměleckou. Své obrazy vystavoval v Praze, Brně, Budapešti, Krakově a ve Vídni. Podílel se na ilustrování 15 českých časopisů, mj. Zlaté Prahy, Světozorů a Květů. Kresby a články publikoval rovněž v časopisech anglických, ruských, španělských a jihoslovanských.
Ve svém uměleckém zájmu si Zvěřina nejvíce oblíbil Balkánský poloostrov. Výsledkem jeho četných studijních pobytů v tehdy ještě málo známé krajině na Slovinsku, v přímořské Dalmácii, v Bosně a Hercegovině, v Srbsku, Makedonii a v Albánii byly většinou kresby tužkou a tuží. Citlivým pohledem tam hledal náměty svých obrazů – ať už to bylo v hornatém okolí Kotorské zátoky nebo v okolí níže položených měst a vesnic jižní Dalmácie, kde se mu podařilo vypodobnit podmanivou krásu vápencového Dinárského pohoří i charakter svérázného venkovského lidu na tržištích a v přístavech (Rybářské chýše na Jadranu, 1869, Krivošijané na břehu mořském, 1870).
Od roku 1876 žil ve Vídni, kde vyučoval na nejstarší rakouské reálce. V posledních letech svého života pravidelně dojížděl na Starý Bítov, kde se věnoval malbě přírodních motivů. Zde se seznámil s dalším malířem a obdivovatelem Bítovska Romanem Havelkou. Jako vůbec první malíř Podyjí objevoval a vypodobňoval ještě neznámou krásu podyjské přírody, kterou si ve svém mládí tak oblíbil: Bítov – akvarel, kresba tužkou z roku 1903, Skály u soutoku Dyje se Želetavkou – akvarel z roku 1904, Chalupy ve Vřeskovicích a Jevišovicích – kresba tužkou z roku 1889 a mnoho dalších.
Zvěřina zemřel po delším utrpení 27. prosince 1908 ve Vídni. O dva dny později byl pochován na ústředním hřbitově. K hrobu ho nesli členové vídeňské sokolské jednoty jako uvědomělého Čecha a příslušníka českých vlasteneckých spolků ve Vídni.
V roce 1913 byl Zvěřinovi v Hrotovicích vybudován pomník (stával na rohu zahrady Aderlova hostince), v roce 1972 byl pak přemístěn před jeho rodný dům. Zanechal po sobě rozsáhlé umělecké dílo, jehož část je umístěna ve Zvěřinově památníku v Hrotovicích.
LITERATURA:
- KUSÁKOVÁ,Helena. František Bohumír Zvěřina. 1. vyd. Havlíčkův Brod : Krajské nakladatelství, 1959. 76 s.
- FILKA,Miloslav. První malíř Podyjí. 5, 1995, Znojemsko, 22.8.1995, s.3.
- http://www.hrotovice.cz/zverina/zverina.htm [citováno 29.5.2003]
Referátek pro Vás vypracovala Eva Šrámková.