Josef Lukeš
- protifašistický bojovník, závodník
Jako mnoho českých rodin, přestěhovali se Lukešovi po první světové válce v roce 1920 do Znojma. Po dokončení školy se Josef zajímal o motory, vstoupil tedy do učení na automechanika. Skamarádil se s dobrou partou chlapců a s nimi prožil mnoho krásných chvil u táborových ohňů na trampské osadě Aljaška v Podyjí, pod zříceninami Nového Hrádku.
Josefovým koníčkem se stala jízda na motocyklu. Po vyučení automechanikem se přihlásil dobrovolně k vojenské službě a byl zařazen jako mechanik k leteckému pluku v Olomouci.
Začal závodit v roce 1934, kdy jel svůj první závod ve Vítkovicích, v kategorii 500 ccm. Potom jezdil mnoho závodů jako junior. Jezdil Strahov, Opavu, Plzeň.
Když se stal seniorem, byl angažován továrnou JAWA jako jezdec na ploché dráhy. První závod jel na Jawě v třistapadesátkách na memoriálu Jiřího Lobkovice v Pardubicích a umístil se v mezinárodní konkurenci jako třetí. Stal se populárním účastníkem skoro všech význačných závodů a vždy byl mezi prvními. Často protrhl cílovou pásku i jako vítěz. Udivoval jak uměním jezdeckým, tak odvahou, když se řítil na svém Harleyi do zatáček. V Košicích vyhrál mistrovství Slovenska na ploché dráze, které se konalo při celokrajském sjezdu Jawistů ze Slovenska a tehdejší Podkarpatské Rusi. Naposled jel v Pardubicích „O zlatou přilbu", kde se zlomenou klíční kostí vyhrál v kategorii třistapadesátek.
Pak přišla říjnová okupace Znojma. Lukešovi se stěhují do Havlíčkova Brodu. Josef Lukeš šel za prací do Prahy. Přijal zaměstnání v továrně Walter. Nezahálel však ani v době okupace. Když mohl, závodil a propagoval dobré jméno českého sportu. Jel závody ve Vídni, Štětíně, Berlíně, Vratislavi, Salzbrückenu.
Oženil se v roce 1941 a žil pak v Praze, ale k rodičům Lukešovým do Havlíčkova Brodu dojížděl pravidelně. Josef Lukeš se připravoval na dobu po válce a pevně věřil, že si svobodu zase vybojujeme.
Dne 29. dubna 1945 přijel za rodiči do Havlíčkova Brodu naposled. Chtěl si vzít do Prahy sebou svůj závodní stroj. Matka mu to rozmlouvala, ale Josef tvrdil, že konec války se blíží.
V sobotu 5. května 1945 závodil Josef už od časného rána. Závodil s časem, závodil s nepřítelem. Rozvážel zprávy, zbraně, byl všude tam, kde bylo potřeba rychlé pomoci. Bojoval o budovu rozhlasu, jezdil s autem, u Vršovického nádraží obsluhoval těžký kulomet. Ještě večer chtěl pak přestavit kulomet na lepší stanoviště s výhledem na kasárna, kde byli Němci. A pak zahájil palbu. Pak smrtící střela zasáhla i jeho.
Na křižovatce ulic Tolstého a Bulharské na Vršovicích stojí skromný pomníček s jeho jménem, odhalený 1. listopadu 1945. Za bojové zásluhy udělil prezident republiky Josefu Lukešovi dne 13. dubna 1946 Československý Válečný kříž 1939 in memoriam.
Po osvobození se Lukešovi vrátili do Znojma, bohužel již bez Josefa.
LITERATURA:
- LÁTOVÁ, Milada. Oldskauti a trempové Podyjí : Josef Lukeš. Znojemské listy. 17.6.1995, roč. 4, č. 23, s. 5.
- ŠABACKÝ, Josef. Nezapomeneme... : Památník osmi členů 14.O.S. ve Znojmě, kteří padli ve druhé světové válce. Znojmo : 14. klub oldskautů, 1947. 45 s.
Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.