Benesch,Fritz – právník (65. výročí úmrtí)
* 12.04.1868 - Miroslav
+ 29.06.1949 - Vídeň
Životopis:
Vydával četné texty a vizuální materiály o rakouské horské krajině.
Literatura:
- Fritz Benesch [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné na: <http://portal.suedmaehren.at/wiki/index.php/Fritz_Benesch>.
Brehm,Bruno - doktor filozofie (40. výročí úmrtí)
* 23.07.1892 - Laibach
+ 05.06.1974 - Altaussee
Životopis:
Narodil se v Lublani (tehdy Laibach, dnes Ljubljana), tenkrát provinčním městě habsburské monarchie, které je dnes metropolí nezávislého Slovinska. Za svůj domov považoval otcovo rodné Chebsko (Egerland), s jehož začleněním do nově vzniklého Československa se stal i občanem nového státu. Ještě za starého Rakouska s otcem, c. k. důstojníkem, strávil Bruno dětská a mladá léta v posádkových městech zemsky českých jako byla Plzeň, Praha, Cheb (v obou naposledy jmenovaných chodil do obecné školy), posléze jihomoravské Znojmo (tam absolvoval v roce 1911 gymnázium, v Chebu započaté). Univerzitní studia ve Vídni přerušila první světová válka, do níž Brehm odešel jako dobrovolník. Po návratu ukončil vysokou školu disertací "Ursprung der germanischen Tierornamentik" a od roku 1928 se věnoval už jen literatuře. V románové trilogii Die Throne stürzen (Trůny se hroutí), která ho jako spisovatele proslavila, zachytil pád monarchie. Pád Rakouska, s nímž byl Brehm osudově spjat, dal ovšem projevit se plně autorově nacistické orientaci. Roku 1938 se stal po anšlusu vídeňským radním, založil časopis Der getreue Eckart (1938-1942) a stal se 1941 vedoucím činitelem sdružení Wiener Kulturvereinigung. V prvém roce druhé světové války získal sice tzv. "národní knižní cenu", zvanou také Stefan-George-Preis, ale spíše za dílo, které měl už za sebou. Hned 1945 byl sice zatčen a osm měsíců držen v americkém zajetí (Rusové mezitím vyplenili jeho vídeňskou knihovnu), brzy ale propuštěn (podle svědectví Brehmových synů zásluhou židovského spisovatele Leo Perutze, jehož přítelem byl). Trilogií Das zwölfjährige Reich (Dvanáctiletá říše), jehož jedna část nese název Der böhmische Gefreite (1960), což je přezdívka, dávaná Hitlerovi ("frajtr z Čech": založena na Hindenburgově záměně Braunau am Inn se severočeským Broumovem) - celá ta trilogie bývá ostatně označována také jako "Hitlertrilogie", se kriticky vypořádal s obdobím, kterému dal sám k dispozici své síly, na někdejší úspěchy však nenavázal. Přesto mu byla v roce 1961 v Rakousku udělena Cena Petera Roseggera a dva roky nato i Sudetoněmecká kulturní cena. Byl beze zbytku politicky zneužit a také obrácen proti jeho zastáncům v "konečném řešení", které měli v rukou "vítězové" válečného konfliktu, jehož se kapitán v záloze prof. Dr. phil. Bruno Brehm účastnil vlastně po dvakráte v řadách těch poražených. Bruno Brehm zemřel 5. června 1974 ve štýrském Altaussee a je i pochován na tamním horském hřbitově.
Literatura:
- Bruno Brehm. Neevidované materiály. Č. 787.
Dvořák,Max – historik (140. výročí narození)
* 14.06.1874 - Roudnice n/Labem
+ 08.02.1921 - Hrušovany n/Jevišovkou
Životopis:
Po absolvování reálného gymnázia odešel v roce 1892 do Prahy na univerzitu, kde absolvoval studia historických věd. Jako obecný historik byl žákem J. Golla, pak archivářem v Roudnici, ve Vídni žákem A. Riegla. Od roku 1909 profesor dějin umění vídeňské univerzity, vedoucím uměleckohistorické sekce Institutu pro rakouské dějepisné bádání a Státního památkového úřadu. Na sklonku svého života pobýval u přítele hraběte dr. Karla Khuena na Emině zámečku v Hrušovanech nad Jevišovkou. Na hrušovanském hřbitově má prostý hrob, jehož jedinou ozdobou je tepaný rokokový kříž, který nese jeho jméno.
Dílo:
Výběr - Die Illuminatoren des Johannes von Neumarkt (1901), Das Rätsel der Brüder van Eyck (1904), Idealismus a naturalismus v gotickém sochařství a malbě (1918), Katechismus der Denkmalpflege (1916), Geschichte der italienischen Kunst im Zeitalter der Renaissance (1929), Listy o životě a umění (1943).
Literatura:
- HUŠKOVÁ, Hana. Max Dvořák. [Hrušovany n/Jev.] : Hana Hušková, 2003. 25 s.
Fiala,Bohumír – prozaik (35. výročí úmrtí)
* 06.08.1915 - Biala (Polsko)
+ 27.06.1979 - Ostrava
Životopis:
Povoláním lékař a svou zálibou spisovatel. Tak se dá charakterizovat tento syn četnického strážmistra. V roce 1934 maturoval na gymnáziu v Bánské Bystrici a pak studoval medicínu na Masarykově univerzitě v Brně. Po uzavření vysokých škol v době okupace byl až do října 1940 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Studium dokončil až v roce 1945. Po studiích nejprve působil v nemocnici ve Znojmě, ale hlavně jako závodní lékař v Dubňanech u Hodonína. V roce 1971 přišel společně se svoji manželkou Boženou, rovněž lékařkou do Chuchelné, kde oba pracovali jako lékaři v rehabilitačním ústavu. V něm působil až do roku 1978. Šli sem za dcerou MUDr. Evou Homzovou, která se v ústavu nejprve léčila po těžké autonehodě, aby zde zůstala nadále pracovat. Manželka ráda a dobře malovala a její olejomalby jistě zdobí nejednu domácnost. Bohumír Fiala začal literárně tvořit kolem roku 1955 a hlavně dětem určoval své povídky a romány. K psaní využíval každé volné chvilky. Náměty čerpal z českých dějin. Rovněž napsal několik cestopisů, v nichž popsal zážitky z cest do bývalého Sovětského svazu, bývalé Jugoslávie a na Slovensko. Rovněž napsal publikaci s tématikou zdravovědy, vydanou i v slovenské mutaci. Bohumír Fiala vydal celkem dvacet titulů knih a časopisecky množství povídek, otiskovaných v moravských novinách 50. - 70. let. MUDr. Bohumír Fiala zemřel po těžké nemoci v Ostravě - Zábřehu.
Dílo:
Abeceda života; Bronzová cesta; Kníže čeká na zbraně; Mamuti táhnou do bažin; V Rasticově městě; Zátoka lidojedů.
Literatura:
- Bohumír Fiala. Neevidované materiály. Č. 888.
Flesch von Brunningen,Isidor Vincenc – velkoobchodník (130. výročí úmrtí)
* 26.03.1819 - Rousínov
+ 13.06.1884 - Brno
Životopis:
Velkoobchodník a podnikatel v cukrovarnictví, pivovarnictví. Za zásluhy o účast na světové výstavě v Paříži byl roku 1879 povýšen do šlechtického stavu (von Brunningen). Založil a vedl velkoobchod I. V. Flesch v Brně. Byl spolumajitelem cukrovaru v Modřicích. Roku 1868 uvedli v život akciový brněnský pivovar dva podnikatelé (Moritz Bauer a Isidor Vincenc Flesch) - byl založen kapitálem 500 000 zlatých s plánovaným výstavem 50-100 000 věder ročně. Byl prezidentem Společnosti rafinerie cukru v Hrušovanech nad Jevišovkou, člen dalších správních rad a společností, též ve vlnařském průmyslu.
Literatura:
- Isidor Vincenc (Israel) Flesch von Brunningen [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: <.">http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=11415>.
Giskra,Karl - čestný občan (135. výročí úmrtí)
* 29.01.1820 - Moravská Třebová
+ 01.06.1879 - Baden u Vídně
Životopis:
Rakouský liberální politik, státník a skutečný tajný rada. Mj. purkmistr Brna (1866), od r. 1861 poslanec moravského sněmu a říšské rady. Tvrdý odpůrce všeho českého, proslul např. tím, že korunu sv. Václava nazval mystifikací. Jako ministr vnitra (1868-1870) pracoval zaujatě na zničení české opozice, u níž byl mimořádně neoblíbený. Ta mu vyčítala také nemorálnost ve věcech finančních. Známá se stala Giskrova obhajoba "spropitného", nazývaná "Trinkgeldteorií", podle níž, jak tvrdil jako svědek před soudem, je lhostejné, zda se "spropitné" (provize) dává číšníkovi nebo třeba generálnímu řediteli jako zprostředkovateli hospodářských transakcí. Za tuto "horlivost" měl Giskra v roce 1875 zakázán přístup ke dvoru. Po roce však bylo toto opatření zrušeno a při první audienci u panovníka s ním tento podle Giskrových slov hovořil "mile jako nikdy před tím". V německém měšťáckém prostředí byl naopak velmi oblíben. Čestný občan města Znojma (1868).
Literatura:
- VRBKA, Anton. Gedenkbuch der Stadt Znaim 1226-1926 : Kulturhistorische Bilder aus dieser Zeit. Nikolsburg : A. Bartosch, 1927. 592 s.
Groz,Josef – kněz (10. výročí úmrtí)
* 14.02.1927 - Rájec nad Svitavou
+ 09.06.2004 - Příbram
Životopis:
Groz se narodil v Brně. Od mládí ministroval v (tehdy redemptoristy spravovaném) kostele sv. Michala v Brně. Do této kongregace také vstoupil, když na gymnáziu dokončil sextu. Svá řádová studia vykonával v Obořišti ve středních Čechách, kde tehdy fungoval redemptoristický studentát. Rok 1950 byl pro řeholní společenství katastrofální, neb se uskutečnila Akce K čili násilné zabírání klášterů a internace řeholníků. Josef Groz, tehdy ještě řeholní bratr a nikoliv kněz byl internován v jednom ze zřízených "internačních klášterů" - na Hoře Matky Boží u Králík. Z Králík byl o pár měsíců povolán k výkonu vojenské služby. Jeho místem působení se stalo slovenské Komárno. Ani na vojně však dlouho nepobyl, neb onemocněl a byl propuštěn. Po propuštění z vojny žil v Brně u rodičů. Velkou zálibou Josefa Groze bylo fotografování a filmování. Jelikož se mu nedostávalo lidí ochotných v jeho filmových pracích hrát, začal se věnovat filmu animovanému, s čímž mu pomáhal P. Břetislav Vaněk, jeho kamarád od dětství a řeholní spolubratr - redemptorista. Ten byl již v té době knězem i Josefu Grozovi se nabízela možnost tajného svěcení. Ten tuto možnost ale odmítal. V roce 1961 byl on a P. Vaněk zatčeni a ve vykonstruovaném procesu byli i odsouzeni. V roce 1962 se dočkali propuštění. Na rehabilitaci ale čekali až do roku 1969. Josef Groz začal v roce 1968 studovat na jediné státem povolené bohoslovecké fakultě v Litoměřicích a o rok později jej brněnský biskup Mons. Karel Skoupý vysvětil na kněze. První Mši svatou (primici) slavil P. Josef Groz v Brně - Židenicích. Byl ustanoven kaplanem farnosti Lomnice u Tišnova, později působil jako farář v Tasovicích u Znojma (v místě, které je spjato s redemptoristy - narodil se zde sv. Klement Maria Hofbauer). V Tasovicích jej také zastihla změna režimu v roce 1989. V první polovici 90. let zastával P. Josef službu magistra noviců v redemptoristickém noviciátu, který vznikl právě v Tasovicích. V roce 1996 byl zvolen provinciálem a jako takový se stěhoval do sídla provinciálu, kterým je poutní místo Svatá Hora u Příbrami. Službu provinciála vykonával až do roku 1999.Po odchodu ze služby provinciála ještě krátce působil na Svaté Hoře a následně ve Frýdku, odkud přešel na Horu Matky Boží u Králík, kde byl kdysi internován, aby byl superiorem (představeným) tamní redemptoristické komunity.Na Hoře Matky Boží působil jako superior do roku 2004, kdy v březnu onoho roku vážně onemocněl. Vrátil se na Svatou Horu a 9. června 2004 zemřel v příbramské nemocnici. Pohřben byl v Tasovicích u Znojma.
Literatura:
- Josef Groz [online]. [cit. 2012-03-08]. Dostupné na: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Groz>.
Jungnickl,Anton – starosta (200. výročí narození)
* 10.06.1814 - Znojmo
+ 05.12.1886 - Znojmo
Životopis:
Starostou v letech 1874-1886. Narozen ve Znojmě, považován za příklad selfmade-muže, původně se chtěl věnovat lesnictví (2 roky praktikoval na Hradišti sv. Hypolita), ale vyučil se řemeslu pozlacovače a dlouhý čas byl pomocníkem ve vyhlášeném zlatnictví ve Vídni, kde také absolvoval školy kreslení. Po návratu do Znojma (a svatbě) se spřátelil s hrabětem Daunem a 1867 reprezentoval produkty jeho borovského panství na světové výstavě v Paříži. Od 1861 člen obecního výboru, 1864 obecním radním (stavební záležitosti), 5krát zvolen starostou, 1884 čestné občanství města, 1885 získal zlatý záslužný kříž s korunou.
Literatura:
- MARKEL, Martin. Občané a moc - komunální politika ve Znojmě za Františka Josefa I. Sborník Státního okresního archivu. (2005), s. 10-33. ISBN 80-86931-06-4.
Klabusay,Lambert - lékař (85. výročí narození)
* 19.06.1929 - Dřevohostice
+ 11.09.1994 - Znojmo
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 9, č. 38 (14.09.2009), s. 11.
Mašíček,Cyril - sběratel lidových písní (85. výročí úmrtí)
* 24.12.1868 - Ořechov
+ 13.06.1929 - Vémyslice
Literatura:
- Kalendárium : Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. Roč. 7, č. 23 (11.06.1998), s. 1, příl. Kaleidoskop vážně i nevážně.
Maulbertsch,František Antonín – malíř (290. výročí narození)
* 07.06.1724 - Langenargen
+ 08.08.1796 - Vídeň
Životopis:
První vzdělání získal v dílně svého otce (1684-1748). Roku 1739 odešel do Vídně, kde souběžně studoval u malíře Pietera van Roye a od r. 1741 na tamní malířské akademii. Členem Akademie ve Vídni se stal r. 1759, profesorem pak roku 1770. Stal se i členem Akademie v Berlíně (1788).
Dílo:
Výzdoba letního refektáře (klášter v Louce, 1765), freska (kostel sv. Hypolita, 1766), freska (knihovna v klášteře Louka, 1778), freska (kostel v Dyji, 1776-1977), freska s námětem Působení Boží moudrosti v dějinách lidstva, jejíž program a částečně i kompoziční uspořádání přehodnocuje nástropní malbu knihovního sálu v klášteře v Louce (klášter premonstrátů v Praze na Strahově, Filozofický sál, 1794) aj.
Literatura:
- FIL. Franz Anton Maulbertsch - jedna z největších uměleckých osobností své doby. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Č. 31 (02.08.2004), s. 5.
Meister,Richard – školství (50. výročí úmrtí)
* 05.02.1881 - Znojmo
+ 11.06.1964 - Vídeň
Životopis:
Uznávaný jazykovědec a pedagog a jeden ze zakladatelů kulturní pedagogiky profesor Dr. Richard Meister se narodil roku 1881 ve Znojmě. Po absolvování znojemského gymnázia pokračoval ve studiu srovnávací jazykovědy, klasické filologie a filozofie na univerzitě ve Vídni. Po ukončení studia a složení kvalifikační učitelské zkoušky působil krátce na univerzitě v Mnichově. Roku 1907 se vrací do Znojma, kde dva roky působí jako učitel na gymnáziu. V roce 1909 obdržel místo gymnaziálního profesora ve Vídni, kde učil do roku 1918. Po vyhlášení nástupnických státu se už do Znojma nevrátil a odešel na univerzitu do Štýrského Hradce. Po dvou letech se vrací zpět do Vídně. Zde jako profesor pedagogiky až do roku 1938. V letech 1930-1931 zastával funkci děkana filozofické fakulty. Po roce 1945 se stal prorektorem Vídeňské univerzity. V roce 1949-1950 byl rektorem. Od roku 1945 se současně stal také viceprezidentem instituce s dlouhou a bohatou tradicí - Rakouské akademie věd. A v letech 1951-1963 pak jejím předsedou. Profesor Dr. Richard Meister zemřel ve Vídni roku 1964.
Literatura:
- TOMAN, Jan. Znojemský rodák Richard Meister byl předsedou Rakouské akademie věd. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Roč. 6, č. 7 (13.02.2006), s. 5.
Mořic,Adolf Karel – biskup (255. výročí úmrtí)
* 01.12.1702 - ?
+ 20.06.1759 - Znojmo-Hradiště
Životopis:
Ve čtrnácti letech přestoupil na katolickou víru. Získal kanonikát v Kolíně nad Rýnem, Lutychu, Osnabrücku a proboštství ve Starém Öttingenu. V roce 1730 vysvěcen na titulárního biskupa farsalského. Byl osmým královehradeckým biskupem (1731-1733) a pátým biskupem litoměřickým (1733-1759).
Dílo:
Za pouhých deset let dokázal duchovními povinnostmi plně vytížený katolický kněz vytvořit šestnáctisvazkové dílo vlasteneckých povídek a románů z české historie.
Literatura:
- Křesťanské stopy v českých dějinách. Lidová demokracie. Roč. 50, č. 148 (24.06.1994), s. 5.
Munka,Jožka – zpěvák (20. výročí úmrtí)
* 30.09.1934 - Strekov (Slovensko)
+ 01.06.1994 - ?
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 9, č. 40 (29.09.2009), s. 11.
Parmann,Oskar – generál (170. výročí narození)
* 20.06.1844 - Mantova (Itálie)
+ 12.01.1916 - Vídeň
Životopis:
Studoval na Vojenské akademie ve Znojmě (Loucký klášter).
Literatura:
- Oskar Parmann [online]. [cit. 2012-03-23]. Dostupné na: <http://www.biographien.ac.at/oebl_7/327.pdf>.
Pilgram,František Antonín – architekt (315. výročí narození)
* 07.06.1699 - Feldskirchen
+ 28.10.1761 - Vídeň
Životopis:
Franz Anton Pilgram se narodil ve Feldskirchen v Korutanech a jako mladík pracoval u svého strýce Franze Antona Jänggla, kde se vyučil zednickému řemeslu. První jeho stavby byly prováděny s jeho spoluprací a pod jeho vedením. Dokonce byl mladý Pilgram nazýván mladým Jänggelem. Tento stavitel vytvořil kromě jiného v roce 1748 projekt premonstrátského kláštera v Louce. Podívám - li se na jeho plány, zejména na plán fasády východního traktu, je dominikánský klášter méně zdobný, přesto však v detailech nese jistou podobnost. Franz Anton Pilgram se velmi dobře seznámil s tvorbou Johanna Lucasse Hildebranta. Řada Hildebrandtových návrhů byla prováděna vídeňským stavitelem Franzem Jängglem . Slavný architekt Hildebrandt se narodil v Itálii, jeho matka byla Italka a byl stejně jako Pilgram obdivovatelem italské architektury. Oba uplatňovali na svých stavbách prvky dramatické Borominiho a dynamické Quariniho architektury současně s prvky vznešené architektury G. L. Berniniho či C. Fontany. V rozložení hmoty paláců a rezidenčních sídel ctili oba Berniniho model palácové architektury, jehož základ byl položen architekturou paláce Chigi - Odeschalci. Architekt Hildebrandt ji přetvořil v jedinečnou architekturu vznešenou, klidnou a vzrušivou zároveň a stavitel Pilgram, obdivovatel Borominiho tvorby kráčel v jeho stopách. Fasáda dominikánského kláštera je vytvořena v tomto duchu. Mohutné a razantní římsy nad suprafenestrami dodávají klidnému vznešenému půvabu fasády onen bouřlivý Borominiovský akcent, vzrušující vykřičník za oznamovací větou. Úprava parapetů a suprafenestr, lezénový rám, probíhající pod nadokenní římsou, úprava okenních šambrán s bočním vybráním a festonem, triglify vynášející nadokenní římsu prvního patra, zalomené voluty portálu upínající se k okenní šambráně nad ním, to všechno jsou prvky, které můžeme najít na Pilgramových stavbách. Franz Anton Pilgram vytvořil také podobný portál jako na dominikánském klášteře. Je to jeden z portálů kláštera sv. Kříže ve Vídni, který je ozdoben putti sedícími na volutách po obou stranách vstupu, podobně jako portál kláštera ve Znojmě a voluty jsou podobně zalomené a velkou vlnou připnuté pod okenní parapet. Velmi podobné je také formování šambrány oken a suprafenester s tryglify a festony. Podobné lemování oken, parapety i suprafenestry se nacházejí také na klášteře v Louce. Čistě hypoteticky, bez jediného přímého důkazu, by mohl být A. Pilgram druhým architektem dominikánského kláštera a podle jeho plánů mohla proběhnout konečná úprava fasády dominikánského kláštera. Také možná věžička na nároží kláštera, jejíž zbytky je možné spatřit dosud v podlaze na půdě kláštera, by mohla svědčit o Pilgramově účasti na dokončování stavby. Pokud klášter pořizoval v roce 1758 novou legendu místností s doporučeními na změny, bylo to jen několik let před závěrečnou dostavbou kláštera, která započala dle dostupných údajů v roce 1766. Je docela dobře možné, že byl pořádán Franz Anton Pillgram, který pracoval na stavbě louckého premonstrátského kláštera od roku 1748 až do své smrti v roce 1761. Mohl tedy při svých pobytech v Louce provést pro dominikány úpravy jejich projektu pro závěrečnou dostavbu kláštera, kterou započali roku 1666 a dokončili 1771. Ostatně kontakty mezi louckými premonstráty a znojemskými dominikány, byly dle doložených archiválií obvyklé a časté.
Literatura:
- Kalendárium jihomoravských osobností a událostí 1986-1990 : Výběr významných výročí. Brno : Státní vědecká knihovna, 1986. 185 s.
Sušil,František - sběratel lidových písní (210. výročí narození)
* 14.06.1804 - Nový Rousínov
+ 31.05.1868 - Bystřice pod Hostýnem
Životopis:
Po ukončení gymnaziálních studií v Kroměříži pokračoval v dalším vzdělání na bohosloveckém ústavu v Brně, kde byl v roce 1827 vysvěcen na kněze. V letech 1827-1836 působil jako duchovní v Olbramovicích u Moravského Krumlova, pak krátce v Komárově u Brna, aby roku 1837 natrvalo zakotvil jako profesor bohoslovenského ústavu v Brně. Po celý svůj život patřil k horlivým organizátorům katolického hnutí na Moravě, které díky němu získalo také vlastní spolek, vydavatelství knih a časopis. Dokázal si nalézt i řadu spolupracovníků, které nadchl pro krásu lidové písně. Díky němu se o ni začal zajímat hudební skladatel Pavel Křížkovský, kterého ze Sušilovy sběratelské činnosti zaujaly zejména krásné lidové balady. Příkladem je jeho nejslavnější sbor Utonulá. Pro sběr a vydávání moravských lidových pohádek a pověstí získal Beneše Metoda Kuldu a brněnského knihkupce Matěje Mikšíčka. Jeho plodný život zakončila zákeřná plicní choroba. Na rousínském náměstí před lidovou školou umění stojí jeho bronzový pomník.
Dílo:
Básně a literární teorie: Básně (1847), Krátká prozodie česká (1855), Nové básně (1870), Růže a trní (1851), Sebrané básně (1862), Smíšené básně (1870), Zpěvy a hněvy (1869).
Překlady: Antologie z Ovidia, Katulla, Propertia a Musaea (1861), Evangelium sv. Matouše (1864), Hymny církevní (1852).
Sběratelská činnost: Začal shromažďovat a zaznamenávat písně nejdříve z okolí svého rodiště, později z různých koutů Moravy, Slezka, západního Slovenka i severního Rakouska. Sebraný materiál uspořádal do několika souborů. V roce 1835 to byly písničky a popěvky z okolí Rousínova, pod názvem MORAVSKÉ NÁRODNÍ PÍSNĚ. Po jejich úspěchu vydal v roce 1840 druhý svazek - MORAVSKÉ NÁRODNÍ PÍSNĚ, SBÍRKA NOVÁ. Během následujících let materiálu neustále přibývalo, až v posledním vydání z let 1853-1860 dosáhl jeho soubor počtu 2 361 písní světského i náboženského charakteru, které roztřídil podle námětů a žándrů na legendy, písně historické, žertovné, milostné, svatební, rodinné, vojenské a hospodské. Všechny zaznamenal v nářečí toho kterého kraje a doplnil je i vlastními zápisy nápěvů. U některých zaznamenával i jejich varianty a pokoušel se sestavit znění, které pokládal za původní.
Literatura:
- ODRAZIL, Pavel. Kaplan-buditel z olbramovické fary : Když zpěvačky usedly na lavici naproti sběrateli lidových písní Fr. Sušilovi, vnímal jen jejich zpěv. Moravské noviny Rovnost. Roč. 6, č. 55 (05.03.1996), s. 8.
Šťastný,Matěj – malíř (220. výročí narození)
* 03.06.1794 - Praha
+ 13.09.1866 - Brno
Životopis:
Akademii v Praze ukončil v roce 1841, pak odešel na akademii do Vídně. Měl vlastní malířskou školu v Brně, kde učil malování a restaurování obrazů.
Dílo:
Pro kostel v Brně-Zábrdovicích namaloval oltářní obraz. Zabýval se i portréty. Na mnoha místech Moravy jsou pak od něj oltářní obrazy a fresky - v Modřicích, Rajhradě, ve staré Říši, Velkém Meziříčí, Křižanově, Kunštátě, Třebíči.
Literatura:
- Matěj Šťastný [online]. [cit. 2012-04-06]. Dostupné na: <.">http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=12012>.
Tell,Mathias – trubač (240. výročí úmrtí)
* 15.02.1699 - ?
+ 22.06.1774 - Moravský Krumlov
Životopis:
1. ledna 1720 byl přijat do služby 2. clarinisty neboli trubače, asi od roku 1730 městský varhaník, 1741 tchán choralisty a trubače Josefa Winschela.
Literatura:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně : Muzejní a vlastivědná společnost, 2009. 350 s.
Tschermak,Leo - univerzitní profesor (45. výročí úmrtí)
* 03.07.1882 - Znojmo
+ 17.06.1969 - Vídeň
Životopis:
Vědec v lesnictví. 1925-1945 univerzitní profesor ve Varšavě, Istanbulu, Freiburgu a ve Vídni, prováděl výzkum na přirozené složení lesů ve střední a jižní Evropě; od roku 1950 prezident rakouské lesnické asociace.
Literatura:
- Kalendárium : Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. Roč. 7, č. 23 (11.06.1998), s. 1, příl. Kaleidoskop vážně i nevážně.
Ugwitz,Antonín – historik (160. výročí narození)
* 14.06.1854 - Prostějov
+ 09.02.1907 - Praha
Životopis:
Narodil se v Prostějově. Vykonal zkoušky způsobilosti pro německé i české obecné i měšťanské školy, učil ve Valašských Kloboukách a v Moravském Krumlově. Od r. 1886-1900 v Žilině u Nového Jičína. Působil pak v Chropyni, Přerově a Tovačově. V místech, kde působil, se zajímal o regionální dějiny a vlastivědu; přispíval do řady časopisů a novin, nejčastěji do Opavského týdeníku. V Moravském Kravařsku má obsáhlou stať historickou, zpracoval místopis všech německých obcí v okrese.
Literatura:
- GRUNOVÁ, Eva. Místa paměti. Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně : Muzejní a vlastivědná společnost, 2009. ISBN 978-80-86249-56-8. S. 245-254.
Vondruška,P. Isidor – farář (70. výročí úmrtí)
* 08.02.1865 - Radešínská Svratka
+ 09.06.1944 - Znojmo
Životopis:
Absolvent gymnázia ve Znojmě a brněnského alumnátu. Dne 28. července 1889 vysvěcen na kněze. Kaplan ve Slavonicích, katecheta ve Znojmě (1890). Předseda spolku katolických tovaryšů. Po osmiletém působení ve Znojmě odešel do Citonic, kde na faře působil skoro třicet let. Od r. 1926 farář u sv. Mikuláše ve Znojmě a později děkan znojemský.
Dílo:
Život a působení 6000 světců a světic (deset let sbíral materiál ke svému dílu).
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 11, č. 23 (2011), s. 11.
Vrbka,Antonín – pedagog (75. výročí úmrtí)
* 17.05.1860 - Uherské Hradiště
+ 02.06.1939 - Znojmo
Životopis:
Absolvent gymnázia v Uherském Hradišti a učitelského ústavu v Olomouci. Pedagog na škole ve Slupu (1880-1884), v Derflicích (1884-1888). Od r. 1925 ředitel školy v Louce. Zakladatel prvního střediska školních pomůcek na školách a Sealsfieldovy vysoké školy. V r. 1921 pořádal ve škole v Louce přednáškové kurzy pro řečníky. Generální poručník pro znojemský okres. Kustod a ředitel znojemského muzea. Za 1. republiky na nejvyšším vrcholu Kraví hory na jeho oblíbeném místě byla umístěna pamětní deska a místo bylo pojmenováno Vrbkova výšina (nedochovalo se).
Dílo:
Klosterbruck und seine Schicksale im Laufe der Jahrhunderte (1898), Eine Gedenkschrift über den am 23. bis 24. Februar 1799 durch Hochwasser erfolgten Untergang von Altschallersdorf (1899), Chronik der Stadt Znaim (1902), Der Steinmetzmeister Niklas von Edelspitz und seine Bautätigkeit in Znaim und Umgebung von 1440 bis 1468 (1911), Erdställe in Südmähren (1912), Der Heimatschutz und seine Ziele (1913), Zach. Andreas Winzler und seine Thermolampe in Znaim (1919), 20 Bilder von Kuhbergheide bei Znaim (1928), Gedenkbuch der Stadt Znaim 1226-1926 (1927) aj..
Literatura:
- ŠÍPEK, Zdeněk. Anton Vrbka (1860-1939). Jižní Morava. Roč. 35, č. 38 (1999), s. 306-308.
Vytiska,Josef – historik (85. výročí narození)
* 29.06.1929 - Znojmo
+ 13.05.1987 - Ostrava
Životopis:
Zabýval se dějinami průmyslu na Moravě.
Literatura:
- Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. 1. vyd. Opava : Optys, 1993. 108 s.
Warnecke,Michael – starosta (100. výročí úmrtí)
* ?
+ 12.06.1914
Životopis:
Starosta Moravského Krumlova v letech 1894-1909. Za jeho úřadování došlo k dalšímu výraznému stavebnímu rozvoji města, k zavedení elektrického osvětlení, postavení sirotčince a nové budovy pro okresní soud či hejtmanství. Nositel c.k. Zlatého záslužného kříže. Po jeho smrti byla jedna z městských ulic pojmenována Warneckegasse (dnes Dr. M. Odstrčila).
Literatura:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně : Muzejní a vlastivědná společnost, 2009. 350 s.
Winzor,Anton von - vojenský velitel (170. výročí narození)
* 07.06.1844 - Jaroslavice
+ 30.04.1910 - Bratislava
Životopis:
Narodil se v rodině justiciára, později c. k. úředníka, absolvoval vyšší reálku v Brně a c. k. Lesnickou akademii v Maria Brunnu. 1865 vstoupil do armády, 1866 "velmi udatně" bojoval proti Prusům (a přes zranění unikl zajetí). Působil ve vysokých vojenských funkcích, mj. 1892 velitel generálního štábu 15. sboru, 1907-1909 velící generál v Sarajevu a šéfem zemské vlády Bosny a Hercegoviny po její anexi k Rakousku-Uhersku, 1908 generál jízdy, od roku 1909 velitel 5. sboru a velící generál v Bratislavě, kde zemřel. Povýšen do šlechtického stavu: 1896 šlechtic, 1909 svobodný pán.
Literatura:
- MARKEL, Martin. Dějiny Jaroslavic. Vyd. 1. [S.l.] : M. Markel, 2006. 277 s.
Zinkl,Adolf Julius Leopold – šachista (70. výročí úmrtí)
* 10.06.1871 - Jindřichův Hradec
+ 03.06.1944 - Vídeň
Životopis:
Jeho rodiče se roku 1877 přestěhovali do Znojma, kde navštěvoval základní školu a vyšší reálku. V roce 1892 vstoupil do státní poštovní služby, krátce poté se přestěhoval do Vídně. Měl výbornou paměť na čísla. Šachy do svých 18 let neznal. Nejprve hrál s kolegy na reálce, brzy však neměl důstojného soupeře. Hrával proto mnoho korespondenčních partií. Později vstoupil do Neue Wiener Schach-klubu.
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 11, č. 23 (2011), s. 11.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová