Bacher, Karl - doktor filozofie (130. výročí narození)
* 10.02.1884 - Valtrovice
+ 08.07.1954 - Steyr
Životopis:
Narodil se v rodině drobného rolníka. Na základní školu chodil přímo ve Valtrovicích, kde se vyučovalo v němčině. Od roku 1897 navštěvoval znojemské gymnázium, v té době mu umírá otec, ale studia zdárně ukončuje maturitou (1905). Poté odchází na vídeňskou univerzitu, kde studuje germanistiku. V roce 1911 získává titul doktora filozofie. Dále působí jako středoškolský profesor ve Vídni, často se však vrací do rodné vsi za matkou. V letech 1938-1945 působí ve Znojmě jako ředitel gymnázia. 9. února 1944 mu byl slavnostně udělen titul čestného občana města Znojma.
Dílo:
Svá díla psal částečně v nářečí, částečně ve spisovné němčině. V roce 1922 se ve Vídni objevuje jeho lyrická prvotina v jihomoravském dialektu Südmährische Gedichte (Nové jihomoravské básně). V Mikulově je roku 1925 vydána sbírka Zeitige Aeha, ve Vídni 1937 Lesáweinbeer, v roce 1951 A loabl brot von dahoam (Bochník domácího chleba), 1952 Ausklabte Apfln (Vybraná jablka), r. 1953 Herdfeuer vo dahoam (Teplo rodinného krbu). Kromě poezie, teoretických národopisných prací i povídek byl také autorem celé řady divadelních her inspirovaných selským prostředím rodného kraje.
Literatura:
- TOMAN, Jan. Valtrovické košíčky jablek - Dr. Karl Bacher. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Č. 6 (09.02.2004), s. 5, 7.
Barthold Pontanus z Breitenberka, Jiří – prozaik (400. výročí úmrtí)
* 1550 - Most
+ 20.02.1614 - Praha (?)
Životopis:
Přízvisko Pontanus měl podle rodiště. Po studiu na školách v Mostě, Plzni a Horšovském Týně odešel studovat k jezuitům do Prahy (1573-1577). Tam začal skládat básně věnované církevním hodnostářům. Upozornil na sebe Šebestiána Freytaga z Čepirohu, opata kláštera v Louce u Znojma, který ho pozval do nově založené klášterní školy. Barthold vyučoval v Louce tři roky a zároveň se vzdělával v básnictví. 1580 odešel zpět do Prahy a spojil svou kariéru s osobností pražského arcibiskupa Martina Medka, přítele z louckého kláštera. Nastoupil jako Medkův tajemník, 1583 byl vysvěcen na kněze a postupně jmenován kanovníkem vyšehradským, metropolitním, olomouckým a budyšínským.
Literatura:
- Jiří Barthold Pontanus z Breitenberka [online]. [cit. 2012-03-02]. Dostupné na: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Barthold_Pontanus_z_Breitenberka>.
Bauer, František - hudební skladatel (60. výročí úmrtí)
* 21.01.1870 - Martinkov
+ 16.02.1954 - Hluboké Mašůvky
Životopis:
Byl synem písmáka a sítaře Karla Bauera (bratranec spisovatele Václava Kosmáka), po jehož smrti byl vychováván u svého dědy Františka Řeřuchy, tamního nadučitele. V deseti letech odešel na reálku do Telče, kde bydlel čtyři roky s Václavem Jebavým, později známým básníkem Otokarem Březinou. Jejich přátelství setrvalo i po skončení studií. Řada dopisů, které mu básník psal v letech 1887-1901 byla vydána Akademií věd a umění v Praze (1929). Po vystudování učitelského ústavu v Brně začal učit v Domamili, v Boskovštejně a v Moravských Budějovicích. V Moravských Budějovicích byl sbormistrem ženského pěveckého a vzdělávacího spolku "Eliška Krásnohorská", violistou ve Špatinkově smyčcovém kvartetu, které koncertovalo i v Jihlavě a ve Znojmě při jubileích tamních Besed. Odtud v roce 1895 odešel do Hlubokých Mašůvek, kde se trvale usadil. Byl ředitelem zdejší školy v letech 1895 - 1925. Při odchodu na odpočinek 16. 10. 1927 byl jmenován za svědomitou práci ve zdejší obci čestným občanem Hlubokých Mašůvek. Na budově bývalé školy mu byla 29. 3. 1970 odhalena pamětní deska.
Dílo:
Z děl Bedřicha Smetany sestavil pro tři ženské hlasy "Vínek ze Smetanových oper", který byl také vydán tiskem. Ve znojemské Besedě doprovázel na klavír vynikající sólisty, např. v r. 1896 profesora vídeňské konzervatoře Františka Simandla. K oslavám 100. výročí narození Bedřicha Smetany upravil pro salónní orchestr tři směsi z oper Prodaná nevěsta, Dalibor a Hubička, které byly hrány v několika sousedních obcích.
Literatura:
- JM. Čestný občan Mašůvek Bauer byl přítelem Otokara Březiny. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Roč. 7, č. 40 (01.10.2007), s. 6.
Bobek, František – spisovatel (55. výročí úmrtí)
* 26.03.1882 - Římov-Vísky
+ 10.02.1959 - Lechovice
Životopis:
Absolvent třebíčského gymnázia a učitelského ústavu v Poličce. Pro své vlastenecké smýšlení musel často střídat svá působiště. Byl pedagogem v Zubří, Rokytnici, Vsetíně, Velké Bystřici, ve Vnorovách, Břeclavě a v Nenkovicích, tam získal konečně definitivu. Procestoval všechny tehdejší země Rakouska-Uherska. Účastník l. světové války. V roce 1914 narukoval do rakouské armády. O rok později přešel s plukem do ruského zajetí, kde strávil přes tři roky. Jako učitel a legionář se dobrovolně přihlásil k zakládání českých škol mezi krajany. Založil českou školu v krajanské vesnici Dembrovka mezi Rovnem a Dubnem u Lvova. Když se 12. prosince 1918 dozvěděl o vzniku Československa, vrátil se s několika kolegy zpět do vlasti. Usadil se na Znojemsku. V roce 1921 založil menšinovou školu v Šanově, poté byl správcem školy v Rudlicích a v Horním Újezdě u Moravských Budějovic. V roce 1930 odešel do důchodu. V roce 1951 se usadil v Lechovicích, kde působil jako knihovník. Spolupracoval s Čs. rozhlasem a se znojemským muzeem, kde často provázel návštěvníky, pomáhal zakládat herbář květeny Znojemska. Byl aktivní i společensky. Mezi jeho přátele patřili P. Bezruč, R. Havelka, J. Domínek, J. Úprka, A. Budík.
Dílo:
Napsal a publikoval stovky povídek, humoresek a fejetonů. Je autorem šesti pohádkových knížek, tří povídkových knih a dvou divadelních her. Sbíral lidové písně a pověsti. V roce 1954 z finančních důvodů prodal své sbírky zvyků, nářečí, písní a rukopisů Etnografickému muzeu v Brně.
Literatura:
- HLADÍK, Jaroslav. Učitel František Bobek, zapomenutý vlastenec. Znojemsko. Roč. 6, č. 13 (26.03.1996), s. 5.
Bořivoj II. – kníže (890. výročí úmrtí)
* 1064 - ?
+ 02.02.1124 - Uhry
Životopis:
18. října 1100 se ve Znojmě konala jeho svatba s Gerbirgou Babenberskou pod patronací Břetislava II.
Literatura:
- Biografický slovník českých zemí. [VI. sešit], Boh-Bož. Vyd. 1. Praha : Libri, 2007. xvii, 109 s.
Breiner, Franz – spisovatel (125. výročí narození)
* 02.02.1889 - Dyjákovice
+ 16.03.1960 - ?
Dílo:
Das Brillenglas, 1952; Kalender des Deutschen Kulturverbandes, 1923; Mutter, wir grüssen dich! Was unsere Dichter zu Preise der Mutter singen uns sagen, 1920; Volkskalender des Deutschen Kulturverbandes: für das Jahr 1922.
Literatura:
- Franz Breiner [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné na: <http://portal.suedmaehren.at/wiki/index.php/Franz_Breiner>.
Buchmayer, Augustin Anton – lesník (105. výročí úmrtí)
* 25.07.1835 - Bítov
+ 08.02.1909 - Olomouc
Životopis:
Pocházel z rodiny Johanna Buchmayera, vrchního panského myslivce či nadlovčího u hraběte Dauna a později učitele. Vychodil obecnou a hlavní školu a absolvoval necelých pět ročníků na gymnáziu ve Znojmě. Po předepsané lesnické praxi se zapsal na německou techniku v Brně. Po třech letech studia přešel na lesnický ústav v Mariabrunnu u Vídně, který 1856 absolvoval. Na krátkou dobu nastoupil jako lesní kandidát na lesní úřady velkostatku Budíškovice u Jemnice velkostatkáře hraběte Wallise a v Zell am See. Odtud se vrátil do Čech, poněvadž obdržel místo asistenta či pomocného učitele lesnictví na prestižní lesnické spolkové škole v Bělé pod Bezdězem, kde působil 1857-58. Ve Vídni složil státní zkoušku pro samostatné lesní hospodáře a odešl do služby k vévodovi z Gothy. Pracoval jako adjunkt na lesním úřadě v tehdejším hornouherském Merény (dnes Nálepkovo) v župě Gemer. Později přijal místo lesmistra královského horního města Revúca (Horní Uhry, dnes Slovensko). Po návratu na Moravu působil nejprve jako nadlesní na velkostatku Náměšť na Hané u hraběte Kinského a od 1. září 1865 jako druhý profesor lesnictví a správce svěřených lesů na věhlasné lesnické spolkové škole v Úsově na severní Moravě. S tímto ústavem přesídlil do Sovince a stal se jeho ředitelem (1873 až 1896). Odešel do výslužby a přestěhoval se do Olomouce, kde jako vdovec dožil. Byl pohřben 10. února 1909.
Literatura:
- Biografický slovník českých zemí. [VIII. sešit], Brun-By. Vyd. 1. Praha : Libri, 2007. xvii, s. 225-368.
Burghart, Prokop – probošt (230. výročí úmrtí)
* 09.01.1717 - Krupná
+ 01.02.1784 - Hradiště
Životopis:
Narodil se v Krupné v Čechách, křížovnickou řeholní profesi složil 28. října 1737 a svou primici slavil 10. října 1741. Úřad sklepmistra v řádovém domě v Praze vyměnil za místo korepetitora spekulativní teologie. Roku 1743 byl přemístěn do Karlových Varů, roku 1749 však vyslán do Vídně, kde zůstal 10 roků a zanechal pověst oblíbeného a proslulého kazatele. Poté nastoupil na hodonickou faru, odkud, později i jako hradišťský probošt, často jezdil v oktávě sv. Jana Nepomuckého slavnostně kázat do Vídně do malé, ale krásné kaple tohoto světce, která byla zbudována při Dunajském kanálu u brány Schanzltor. Kázání vyšla tiskem mezi dalšími díly, která zanechal. Na hradišťském obročí byl probošt Burghart nikterak bezdůvodně přezdíván "Ptáčník", protože právě ptáčnictví mu bylo největší vášní a zábavou. Ještě dnes stojí v mašovických lesích nad Trauznickým mlýnem kamenná ptačí bouda, v níž se celý šťastný této zábavě věnoval. Říká se jí proto "Burkartova bouda".
Literatura:
- KACETL, Jiří. Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo : Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2011. 245 s.
Daum, Matthias – houslař (225. výročí narození)
* 24.02.1789 - Havraníky
+ 10.12.1855 - Vídeňské Nové Město
Životopis:
Vyučil se u znojemského houslaře Josepha Wassermanna. Po vyučení v letech 1809-1811 pracoval jako tovaryš u vídeňského houslaře Johanna Ertla a v letech 1812-1813 u Michaela Stadlmanna ve Vídni. V roce 1813 mu přenechal dílnu houslař Magnus Eberle. 14.12.1814 získal Daum vídeňské měšťanské právo. V roce 1821 se oženil s Annou Pflieger a měl s ní šest dětí. Ve své době patřil k nejlepším vídeňským houslařům.
Literatura:
- Matthias Daum [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: <.">http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=1000237>.
z Deblína, Maxmilián František – šlechtic (350. výročí narození)
* 09.02.1664 - ?
+ 13.10.1732 - ?
Životopis:
Dvorní rada, asesor moravského zemského tribunálu a referendarius české dvorní kanceláře, byl povýšen roku 1710 na barona. Rozšířil bohatství svého rodu a postupně zakoupil panství Staré Hobzí, Moutnou, Nové Hobzí a Chvalovice na Jihlavsku a Herálec s Humpolcem na české straně Vysočiny. Stal se i dědičným purkrabím znojemského hradu. Hrabata z Deblína jsou spojeny se Znojmem díky císařskému dekretu z roku 1709, kdy jim byla věnována spodní část znojemského hradu jako léno. Deblínové zde následně postavili v letech 1711-1721 nový zámek. Roku 1784 byl na lovu zastřelen poslední mužský potomek rodu František Antonín z Deblína, načež se pravděpodobně alespoň část jejich znojemské knihovny dostala do Vědecké knihovny v Olomouci.
Literatura:
- VRBKA, Anton. Die Familie Deblin auf der Burg. Gedenkbuch der Stadt Znaim 1226-1926. Nikolsburg : A. Bartosch, 1927. S. 268-271.
Dvořák, Rudolf – historik (95. výročí úmrtí)
* 18.04.1861 - Křetín u Letovic
+ 21.02.1919 - Zábřeh na Moravě
Životopis:
Byl synem kamenického mistra a majitele gruntu. 1880 maturoval na českém gymnáziu v Brně. Rozhodl se pro studium dějepisu, zeměpisu a němčiny na pražské české univerzitě. Po absolutoriu a po zkušebním půlročním pobytu na novoměstském gymnáziu v Praze se 1885 vrátil do Brna. Učil na Prvním českém gymnáziu, 1890 přešel jako suplent na nižší, později II. vyšší gymnázium na Starém Brně, kde se 1892 stal definitivním profesorem.
Literatura:
- Rudolf Dvořák : Moravský historik. Sborník k 100. výročí jeho narozenin. 1. vyd. Brno : Krajské nakladatelství, 1961. 50 s.
Goldschmidt, Nikolaus - hudební skladatel (10. výročí úmrtí)
* 06.12.1908 - Tavíkovice
+ 08.02.2004 - Toronto
Literatura:
- ČERNOŠEK, Lubomír. Skladatelé v Podyjí. Okno/Fenster. Roč. 6, č. 2 (2009), s. 18, 20, 22.
Hübner, Antonín – historik (145. výročí úmrtí)
* 29.05.1793 - Znojmo
+ 12.02.1869 - ?
Životopis:
Pocházel z rodiny starošaldorfského mlynáře V. Hübnera. Absolvent znojemského gymnázia. Úředník, později guberniální sekretář Znojemského krajského úřadu a nakonec okresní hejtman v Jihlavě. Pochován na hřbitově v Louce.
Dílo:
Z tiskem vydaných svazků přisuzováno autorství u těchto děl: Gesichte der St. Wenzelskapelle auf der Wiese unter Znaim (1840), Znaims gesichtliche Denkwürdigkeiten (1843-1854). Rukopisný materiál z pozůstalosti: Denkwürdigkeiten der Königl. Stad Znaim. (uspořádal V. Hübner s M. Netoliczkou, dva svazky, 1869). Z jeho prací čerpal A. Vrbka, znojemský historik.
Literatura:
ŠTĚPNIČKOVÁ, Jitka. Zanikne jeho hrob? Znojemsko. Roč. 5, č. 33 (15.08.1995), s. 3.
Chvátal, Eduard – archivář (40. výročí úmrtí)
* 21.11.1913 - Jamolice
+ 20.02.1974 - Ivančice
Literatura:
- HOFFMANNOVÁ, Jaroslava; PRAŽÁKOVÁ, Jana. Biografický slovník archivářů českých zemí. 1. vyd. Praha : Libri, 2000. 830 s.
Jech, František – spisovatel (130. výročí narození)
* 22.02.1884 - Doňov u Kardašovy Řečice
+ 20.07.1960 - Moravské Budějovice
Životopis:
Od r. 1912 profesor dějepisu na gymnáziu v Moravských Budějovicích.
Dílo: Mimo řadu historických prací se zabýval i soupisem osobností regionu, dílem J. F. Svobody a O. Březiny.
Napsal úvahy:
- Březina a Českomoravská vrchovina, Od Horácka k Podyjí, 1928
- Místo harmonie a smíření, Moravské Budějovice 1930
- Hvězdné nebe Otokara Březiny, Jaroměřice n. R. 1933
- Otokar Březina, pěvec síly, víry a lásky, Moravské Budějovice 1934
- Smrt Otokara Březiny v lidové poesii, Archa 1939
- V záři Otokara Březiny, in Sborník západní Moravy, Třebíč 1940
- Prostředí připravované věky, in sborník Stavitel chrámu, Praha 1941.
Literatura:
- Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s.
Kießling, Franz – spisovatel (35. výročí úmrtí)
* 10.01.1918 - Znojmo
+ 20.02.1979 - Korneuburg
Životopis:
Kießling strávil první roky svého dětství ve Znojmě, ale pak musel kvůli převodu svého otce odejít do Vídně. Tam byl poté nakažen tuberkulózou, kterou přežil, ale jeho zdraví bylo oslabeno a tak u něj vypukla znovu o pár let později. Již ve škole začal psát básně a malé divadelní hry, které však tehdy byly jen jeho koníčkem, protože po škole se stal finančním úředníkem. Po druhé světové válce, které se kvůli svému zdraví nemohl účastnit, se stal lektorem a asistentem RAVAG (rakouského rozhlasu Verkehrs AG) a odpovědný redaktorem katolického týdeníku "Offenes Wort". Působil jako spisovatel, psal historické, sociologické a vědecké písemné práce.
Literatura:
- Franz Kießling [online]. [cit. 2012-03-15]. Dostupné na: <http://portal.suedmaehren.at/wiki/index.php/Franz_Kie%C3%9Fling>.
Koblenz, Johann – řezbář (105. výročí narození)
* 12.02.1909 - Hrádek
+ 01.05.1964 - Werbach
Životopis:
Řezbář, vyrobil velký kříž pro vyhnance z vlasti na hřbitově v Tauberbischofsheim v Německu. Druhý kříž byl vyroben pro hřbitov na Ulrichsbergu v Dolním Rakousku. Pro církev v Hüngheimu vyřezal válečný pomník a pro Rauenberg vánoční betlém s 60 cm vysokými figurkami. Dále vyřezával sochy, reliéfy a kříže.
Literatura:
- Johann Koblenz [online]. [cit. 2012-03-15]. Dostupné na: <http://portal.suedmaehren.at/wiki/index.php/Johann_Koblenz>.
Krejčí, Jaroslav - přírodovědec (15. výročí úmrtí)
* 13.03.1935 - Hluboké Mašůvky
+ 27.02.1999 - Rozkoš (Znojmo)
Životopis:
Po základní škole se v padesátých letech vyučil v lesnickém oboru. Následovala středoškolská studia na gymnáziu ve Znojmě, krátká lesnická praxe a studia na lesnické fakultě VŠZ v Brně, kterou absolvoval v roce 1964. Poznávání přírody, její dokumentace a praktická ochrana, to byly patrně hlavní zájmy, které jej přivedly do přírodovědeckého oddělení Jihomoravského muzea ve Znojmě, kde působil v letech 1964-1980 jako odborný pracovník a poté jako vedoucí oddělení. V tomto období se též věnoval praktické ochraně přírody. Pracoval jako okresní konzervátor státní ochrany přírody a koordinoval činnost dobrovolných spolupracovníků v tomto oboru. Známá byla jeho odborná a poradenská činnost v oboru mykologie, byl členem Čs. Vědecké společnosti pro mykologii při ČSAV. Soustavné poznávání, inventarizace a dokumentace přírodních hodnot okresu Znojmo nerozšiřovalo jen soubor herbářových položek JMM, ale vyústilo i v řadu návrhů k zajištění územní ochrany lokalit, z nichž většina byla či je realizována vyhlášením maloplošných chráněných území. Během sedmdesátých let byl Krejčí jedním z hlavních iniciátorů návrhu a pozdějšího vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Podyjí. Správa tohoto území vznikla v r. 1980 a Krejčí se stal jejím vedoucím. Stál u zrodu klidových oblastí Jevišovka a Rokytná. Výrazně se angažoval v tehdejším ČSOP. Příprava Národního parku Podyjí v letech 1989-1991 byla i jeho dílem, stejně jako po roce 1989 rozvíjející se spolupráce s rakouskými ochranářskými organizacemi.
Dílo:
V letech 1975-1980 zpracoval v rámci resortního úkolu "Záchranný výzkum a dokumentace květeny a vegetace vybraných území ČSR" rozsáhlejší materiál "Dokumentace lokalit chráněných druhů rostlin na Znojemsku se zřetelem k jejich ohrožení rekultivací zemědělské půdy". Tato práce není jen pouhým souborem dat o aktuálním výskytu ohrožených druhů, ale především odborným podkladem pro zajištění jejich ochrany. Neméně důležitý význam měla práce "Botanický průzkum a dokumentace plánované přehrady u Výrovic".
Literatura:
- K dvacetinám Národního parku Podyjí. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 11, č. 26 (2011), s. 13.
z Lichtenštejna, Karel I. Boromejský Josef – kníže (225. výročí úmrtí)
* 20.09.1730 - Vídeň
+ 21.02.1789 - Vídeň
Životopis:
Byl znám svoji vojenskou kariérou a přátelstvím své choti Marie Eleonory k císaři Josefu II. Již ve věku 17 let vstoupil Karel do pluku svého strýce Josefa Václava Vavřince knížete z Lichtenštejna a bojoval roku 1747 s Francouzi v Nizozemsku, roku 1757 za sedmileté války byl povýšen na plukovníka a o rok později na generálmajora. Roku 1763 se stal polním podmaršálkem, roku 1765 byl generálním inspektorem jízdy a velitelem dolnorakouských jízdních pluků. Jeho vojenská kariéra pokračovala roku 1777, kdy byl jmenován velícím generálem v Prešpurku, roku 1775 se stal velícím generálem v Dolních Rakousích a ve válce s Turky roku 1788 byl velitelem frontového úseku v Bosně, kde se mu však nedařilo. Zde také onemocněl a následkem toho zemřel 1789 ve Vídni, když byl ještě předtím povýšen na podzim roku 1788 do hodnosti generála polního maršála. Byl důvěrníkem a přítelem císaře Josefa II.
Literatura:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně : Muzejní a vlastivědná společnost, 2009. 350 s.
Mader, Antonín I. – probošt (260. výročí úmrtí)
* 22.07.1686 - Jáchymov
+ 05.02.1754 - ?
Životopis:
Narodil se v Jáchymově v Čechách, řádové sliby vykonal 23. září 1708 a primiční mši sloužil 28. září 1710. Před svým jmenováním proboštem byl za své vynikající zásluhy aprobovaným kandidátem obojího práva, mimoto ceremoniářem, poradcem v církevních a konsistoriálních záležitostech a ještě také zpovědníkem nejjasnějšího pana Gabriela, hraběte Erdödi z Eberavy, biskupa v uherském Jágeru. Dále se roku 1724 stal infulovaným proboštem kolegiátního kostela sv. Zikmunda v Budíně, zemským prelátem v Uhrách, komendátorem u sv. biskupa Martina a sv. markraběte Leopolda v Prešpurku a protonotářem.
Literatura:
- KACETL, Jiří. Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo : Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2011. 245 s.
Medunová, Anna – archeoložka (85. výročí narození)
* 14.02.1929 - Znojmo
+ 13.04.2001 - Brno
Životopis:
Konkretizovala pojem jevišovická kultura. Od roku 1952 působila v Archeologickém ústavu ČSAV, řídila i tamní archivy a technická pracoviště. Redigovala Přehled výzkumů ARÚ ČSAV v Brně i Sborník (1957-1983).
Literatura:
- Anna Medunová [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: <.">http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=7949>.
Miřejovský, Bohumil - umělecký truhlář (25. výročí úmrtí)
* 11.03.1926 - ?
+ 02.02.1989 - ?
Životopis:
Vyučil se v truhlářské dílně svého otce v Jihlavě a studoval na SUPŠ. 1956-1982 vedoucí bývalé otcovy dílny v Jihlavě, která se stala součástí Ústředí uměleckých řemesel. Pod jeho vedením se dílna podílela na všech významnějších interiérových pracích ÚUŘ.
Literatura:
- Slovník českých a slovenských výtvarných umělců : 1950-2002 ; VIII., Man-Miž. Vyd. 1. Ostrava : Výtvarné centrum Chagall, 2002. 357 s.
Moest, Karl – ředitel (145. výročí narození)
* 02.02.1869 - Znojmo
+ 08.05.1933 - Karlovy Vary
Životopis:
Ředitel Odborné keramické školy ve Znojmě a Karlových Varech.
Literatura:
- Karl Moest [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: <http://portal.suedmaehren.at/wiki/index.php/Karl_Moest>.
Promber, Adolf – právník (115. výročí úmrtí)
* 17.04.1843 - Uherské Hradiště
+ 03.02.1899 - Brno
Životopis:
Čestný občan města Znojma (1884).
Literatura:
- VRBKA, Anton. Gedenkbuch der Stadt Znaim 1226-1926 : Kulturhistorische Bilder aus dieser Zeit. Nikolsburg : A. Bartosch, 1927. 592 s.
Příbramský, František – voják (100. výročí narození)
* 09.02.1914 - Čechohrad
+ 1994 - Znojmo
Životopis:
Po základní škole začal studovat stavitelskou školu, kterou ukončil r. 1933. Poté se ještě vyučil zootechnikem. K základní vojenské službě byl povolán v roce 1937. Za války se přihlásil k československé jednotce v Sovětském svazu. V dubnu 1944 byl velením 1. československého armádního sboru odeslán do důstojnického kursu v Razani. V září téhož roku se stal velitelem minometné čety. Zúčastnil se i bojů na Dukle. Na konci války měl hodnost nadporučíka. Příslušníkem 1. sboru zůstal do června 1945, poté se usadil na Znojemsku. Bydlel v Tasovicích, zaměstnán byl v hodonické mlékárně. Později pracoval ve znojemské ČSAD. V roce 1955 byl povýšen na kapitána, byl také povolán na důstojnickou školu do Bruntálu. Za své činy byl dekorován Čs. válečným křížem (1939), Čs. medailí za zásluhy I. stupně, čs. zahraniční medailí, Dukelskou pamětní medailí a dalšími. Pochován je na znojemském hřbitově.
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 12, č. 6 (2012), s. 11.
Purcner, Josef – starosta (175. výročí narození)
* 28.02.1839 - Pavlice
+ 14.10.1900 - Moravské Budějovice
Životopis:
Narodil se v rodině hostinského Johanna. R. 1870 byl předsedou spolku Budivoj. Josef Purcner po dlouhých bojích roku 1882 osvobodil z německé nadvlády moravskobudějovickou radnici a stal se tam prvním českým starostou. Starostoval tam až do své smrti 18 let. Od r. 1884 byl také zemským poslancem. V r. 1889 podepisuje Purcner jako prvý pozvánku na založení Sokola. V Moravských Budějovicích nese jeho jméno jedna z ulic.
Literatura:
- Josef Purcner [online]. [cit. 2012-03-27]. Dostupné na: <http://pavlice-historie.wz.cz/osobnosti_pavlic.html>.
Řezníček, Zdeněk – básník (110. výročí narození)
* 16.02.1904 - Třebíč
+ 17.04.1975 - Praha
Životopis:
Otec byl poštovním asistentem. Ze státního gymnázia v Třebíči, které navštěvoval v letech 1915-1918 přešel na tamní městskou obchodní školu, kterou ukončil v r. 1920. Absolvent Obchodní akademii A. Bráfa v Třebíči (1926-1929). Po maturitě pracoval jako úředník v městské nemocnici ve Znojmě. V r. 1938 odešel na tři měsíce do Třebíče a poté do Kroměříže, kde byl správcem nemocnice. V r. 1964 odešel do důchodu a o deset let později se přestěhoval do Prahy.
Dílo:
Samoty (1938), Vysočina (1939), Žernovy zítřků (1940), Spočinutí (1941), Sněhy (1941), Soumraky prozářené (1945), Glosy z lahve 1941-1943 (1945), Ztlumený hlas (1948), Meditace v pološeru a Modrý sešit (rukopis). Během svého pobytu ve Znojmě spolupracoval s literárním kritikem a překladatelem Bedřichem Václavkem v brněnském Indexu pod pseudonymem Sid (devět ročníků 1929 - 1937).
Publikoval v novinách a časopisech: Pásmo (1924-1926), Dělnické listy.
Ve Znojmě redigoval: Bič, Proč a proto. Začal psát i poezii. Překládal z němčiny a ruštiny (V. V. Rozanov, A. Stifter, M. Picard, Q. Gezelle aj.). V letech 1939 - 1946 vydával básnickou bibliofilsky upravenou edici Magnificat. Publikoval v časopisech Jiskra, Pásmo, Index, Blok, Rovnost, Jitro, Úsvit, Řád, Poezie, Akord, Vyšehrad, Archa aj. Spolupracoval s Josefem Florianem, B. Reynkem, J. Čepem.
Literatura:
- BEDNÁŘ, Jiří. Básník a bibliofil : Památce Zdeňka Řezníčka. Znojemsko. Roč. 5, č. 28 (11.07.1995), s. 3.
Tell, Mathias – trubač (315. výročí narození)
* 15.02.1699 - ?
+ 22.06.1774 - Moravský Krumlov
Životopis:
1. ledna 1720 byl přijat do služby 2. clarinisty neboli trubače, asi od roku 1730 městský varhaník, 1741 tchán choralisty a trubače Josefa Winschela.
Literatura:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně : Muzejní a vlastivědná společnost, 2009. 350 s.
Vachek, Emil – spisovatel (125. výročí narození)
* 02.02.1889 - Hradec Králové
+ 01.05.1964 - Praha
Životopis:
Emil Vachek se narodil v dělnické rodině. Po absolvování reálného gymnázia studoval na soukromé obchodní akademii v Praze, kterou však nedokončil a živil se jako lidový fejetonista. Od roku 1911 působil jako redaktor v Právu lidu, v letech 1924–1927 vydával a redigoval plzeňský Pramen a v letech 1927–1929 Novou svobodu. Od roku 1929 řídil knihovnu Pyramida. Ve 30. letech působil ve vedení nakladatelství Evropský literární klub a byl literárním ředitelem nakladatelství Sfinx.
Dílo:
Divadelní hry: Ubohý blázen (1922), Lišák Stavinoha (1928), veselohra, dramatizace autorova úspěšného románu Bidýlko (pod tímto názvem byla hra vydána roku 1955). Krev nevolá o pomstu (1935), divadelní hra napsaná společně s Frankem Tetauerem, dramatizace Vachkova stejnojmenného románu. Benedek (1936), Pec (1937), veselohra, Věrná vdova (1938), Prsten (1942), Aféra (1956).
Detektivní romány: Tajemství obrazárny (1928), Vachkova detektivní prvotina, ve které se objevuje detektiv Klubíčko se svými pomocníky Zdeňkem a Maurinem. Děj knihy se točí kolem krádeže cenného obrazu a jeho padělku. Muž a stín (1932), druhý případ detektiva Klubíčka, ve kterém řeší vraždu lichvářky.
Další próza: List z dějin katolické církve (1911), katolická církev za velké revoluce francouzské, Za frontou (1916), válečné obrázky, Řešeto (1918), humoresky, Dech smrti (1920), kniha novel a povídek, Sup (1920), román, Cestou do nebe (1921), román, Vzpoura proti bohu (1921), Vražda manželstvím a jiné motivy (1912), Kovadlina (1923), román, příběh člověka, který zkrachuje finančně i ve svém manželském životě, a postupně si hledá nové místo ve světě.
Filmové adaptace: Vražda v Ostrovní ulici (1933), režie Svatopluk Innemann, v roli detektiva Klubíčka Jindřich Plachta, adaptace románu Muž a stín. Žil jsem s cizinkou (2005), režie Dušan Klein, televizní film, Muž a stín (2007), režie Dušan Klein, televizní film, v roli detektiva Klubíčka Miroslav Donutil, Zlá minuta (2007), režie Pavel Kačírek, televizní film, v roli detektiva Klubíčka Miroslav Donutil. Devatenáct klavírů (2008), režie Dušan Klein, televizní film, v roli detektiva Klubíčka Miroslav Donutil. Ve svém díle Romance o chámu Dynybylovi zachytil starý zatopený Bítov.
Literatura:
- Emil Vachek. Neevidované materiály. Č. 851.
z Valdštejna, Albrecht – vojevůdce (380. výročí úmrtí)
* 24.09.1583 - Heřmanice
+ 25.02.1634 - Cheb
Životopis:
Český šlechtic a vojevůdce, jedna z nejvíce rozporuplných osobností českých dějin. Potomek chudého šlechtického rodu (je synem Viléma z Valdštejna a Markéty Smiřické). Když pak jako dvanáctiletý, v roce 1595 osiří, vyrůstá v péči poručníka Jindřicha Slavaty z Chlumu a Košumberku. Vzdělání získává Albrecht z Valdštejna nejprve ve škole Jednoty bratrské (na Košumberku), poté navštěvuje různé jezuitské a evangelické školy (např. luteránské gymnázium ve slezském Goldbergu), v roce 1599 pak začíná studovat na evangelické univerzitě v německém Altdorfu - studia ale nedokončí, po roce je ze školy vyloučen. Vojenská dráha Albrechta z Valdštejna začíná v roce 1604, kdy se jako poddůstojník pěchoty účastní tažení do Uher proti Štěpánu Bocskayovi a Turkům (1604-06), od roku 1606 pak již Albrecht slouží jako plukovník českých stavů.
Literatura:
- KRECHLER, Eduard. Albrecht Valdštýn ve Znojmě. Dyje vypráví. (1958), s. 36-40.
Vocelka, František - hudební skladatel (145. výročí úmrtí)
* 17.08.1819 - Rouchovany
+ 13.02.1869 - Hostim
Životopis:
V letech 1838-1839 byl učitelským pomocníkem na jaroměřické farní škole, později učil v Moravském Krumlově. Byl také domácím učitelem ve šlechtické rodině v Polsku. Zde se naučil dobře polštinu a seznámil se s literaturou. Od roku 1848-1869 vyučoval v hostimské škole.
Dílo:
Skládal chrámové písně, ofertoria, graduály, kusy taneční - zvláště polky (Cis a trans). Přispíval do časopisu Květy, překládal z polštiny a psal příležitostné verše.
Literatura:
- PERNICA, Bohuslav. Písemnictví na západní Moravě : Kulturně-historický nástin. Přerov : Strojil, J., [19--?]. S. 43.
Voltr, František – ředitel (135. výročí narození)
* 02.02.1879 - Výrov
+ 10.04.1960 - Jevišovice
Životopis:
Odborník na zemědělskou otázku, ředitel zemědělské školy, pozdější prezidiální rada, přišel v prosinci v roce 1918 do vzdálené gubernie - na jižní Moravu. Znojmo a celá, jak říkával gubernie, mu učarovalo, protože, kromě válečných let, je se Znojmem spjat, a to již od roku 1909, kdy se stává správcem české zimní školy.
Literatura:
- HORÁK, Bohuslav. Zapomenutý vlastenec František Voltr. Znojemský týden. 2.2.2009, roč. 9, č. 6, s. 13.
Winder, Ludwig – spisovatel (125. výročí narození)
* 07.02.1889 - Šafov
+ 16.06.1946 - Baldock (Velká Británie)
Životopis:
Od roku 1895 žil v Holešově, kde byl jeho otec ředitelem trojtřídní židovské školy. Vystudoval obchodní akademii, kterou ukončil maturitou v roce 1907. Odchází do Vídně a pracuje jako novinář v deníku Die Zeit. O rok později už působí ve Slezsku, potom v Teplicích, Plzni a opět ve Vídni. V letech 1915-1938 pracoval v Praze v redakci nejstarších německých novin Bohemia. Stává se brzy známým fejetonistou a divadelním kritikem i oblíbeným kolegou a přítelem, zejména reportéra E. E. Kische. V deníku Bohemia publikoval více než 3000 prací. V roce 1934 dostal československou státní cenu za literaturu v kategorii pro spisovatele německého jazyka, kteří žili a tvořili u nás. V červnu 1939 odjíždí s manželkou a s mladší dcerou do Polska a odtud do Anglie, kde roku 1946 umírá. Je pohřben v Londýně.
Dílo:
V raných dílech se zaměřoval zejména na židovskou problematiku, později psal sociálně kritické romány.
Poezie: Básně (1906), Údolí tanců (1910).
Próza: Zuřivá rotačka (1917), Kasai (1920), Židovské varhany (1922), Hugo. Tragédie chlapce (1924, autobiografické prvky), Dodatečné radosti (1927), Následník trůnu (1938) a jiné.
V exilu napsal tři romány: Povinnost (1944), Komorník (1945) a Příběh mého otce (nedokončeno). Díla vyšla pod pseudonymem G. A. List, aby neohrozil život své nejstarší vězněné dcery v Polsku.
Literatura:
- KOSATÍK, Pavel. Ludwig Winder. Menší knížka o německých spisovatelích. S. 192-194.
Ženatý, Emil – farář (20. výročí úmrtí)
* 18.09.1915 - Světlá u Boskovic
+ 14.02.1994 - Brno
Životopis:
Těžké období poválečné a celkově chmurná 50. léta prožíval se sborem farář Emil Ženatý, narozený 18. září 1915 ve Světlé u Boskovic. Situace nebyla celkové příznivě evangelíkům nakloněna a sbor se postupně ocitnul i v izolaci politické. Přesto farář Ženatý získal úctu i mezi miroslavskou veřejností. Mnoho energie musel vynaložit na práci v roztříštěné diaspoře, která měla zcela jiný charakter než starousedlický sbor v Miroslavi. Na tomto poli využíval bohaté zkušenosti z pastorační práce na Slovácku, kde jako vikář v Uherském Hradišti začínal a poté samostatně působil v Kyjově. Za faráře Ženatého se začala slibně rozvíjet práce v Troskotovicích, kam se po válce přestěhovali evangelíci z pozděchovského sboru na Valašsku. Svou lásku ke knihám - Ženatý byl veliký znalec především ruské klasiky - dokázal dobře využít při práci v Kruhu i při vyučování náboženství, které se stalo pro vnímavé děti příležitostí k citlivému objevování složitého myšlenkového světa dospělých. Z Miroslavi byl Ženatý povolán na Vsetín, kde se stal později i seniorem. Zemřel na odpočinku v Brně 14. února 1994.
Literatura:
- Emil Ženatý [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné na: <.">http://fscce.oryon.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=15>.
Župa, Bořivoj - Ing. (70. výročí narození)
* 01.02.1944 - Polička
Životopis:
Po absolvování gymnázia v Bystřici nad Pernštejnem (1961) začal studovat na VUT Brno - fakulta Elektro (1961-1966). V letech 1967-1979 pracoval jako výzkumný pracovník v Brně a od roku 1980-1991 jako vedoucí oddělení JE Dukovany. V roce 1991 vstoupil do veřejného života a až do roku 1994 byl zástupcem starosty v Moravském Krumlově. V roce 1994 vstoupil do podnikatelské sféry, založil firmu Ateliér Radost.
Dílo:
Po průpravě v dřevořezbě, potřebné pro výrobu kopií a replik dílů lidového nábytku a prvků lidové architektury zaměřil svůj zájem na návrhy a výrobu hraček a to především soustružením. Později začal navrhovat a vyrábět herní objekty pro dětská hřiště. První výtvarné aktivity spadají do počátku šedesátých let. Od roku 1990 se této činnosti věnuje profesionálně. V rámci své firmy Atelier Radost.
Realizace: zahrada MŠ v Dolních Dubňanech (1987), interiér společenského zařízení v Březinách u Poličky (1988), Zahrada MŠ v Lubné (1990), zahrada MŠ Kociánka v Brně (1993), zahrada sociál. ústavu Březejc (1994), zahrada MŠ Hradec Králové (1994), zahrada ústavu sociál. péče Křižanov (1995), zaharada družiny ZŠ v Poličce (1995), zahrada MŠ Vyškov (1995), zahrada MŠ Černý Most Praha (1995), zahrada speciální MŠ Blansko (1996), zahrada MŠ Křižanov (1996), veřejná hřiště Moravský Krumlov (1997 aj.
Zastoupení ve sbírkách: Muzeum a galerie v Poličce.
Samostatné výstavy: Březiny u Poličky (1984, 1987), OKS Břeclav (1986), MěKS Moravský Krumlov (1986, 1996), Starý zámek Jevišovice (1988), Trnávka (1988), Mikulov (1988, 1992), Morašice (1989), Svojanov - starý hrad (1989), Polička - muzeum (1989, 1995), Znojmo (1990), Mikulov (1992).
Literatura:
- NOVÁK, Pavel. Na návštěvě u Bořivoje Župy. Znojemsko. Roč. 28, č. 50 (16.12.1987), s. 4.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová.