Audy,Ladislav - vlastivědný pracovník (100. výročí narození)
* 12.12.1910 - Znojmo
+ 18.07.1978 - ?
Životopis:
Předseda Osvětové besedy Jevišovice, předseda ZJ Sokol Jevišovice.
Dílo:
Jevišovice a okolí (1965) a Z historie Jevišovic I. díl (1974), Z historie Jevišovic II. díl (1976). Redaktor Jevišovických novin.
Literatura:
– Kalendárium : Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. Roč. 6, č. 48 (11.12.1997), s. I.
Budík,Alois – malíř (65. výročí úmrtí)
* 08.06.1888 - Bučovice
+ 04.12.1945 - Třebíč
Životopis:
V 19 letech vystavoval ve Štramberku. Za svými náměty podnikl cesty do ciziny. Navštívil Rusko, Itálii, Francii, Španělsko, Portugalsko, Alžír, Tunisko. V r. 1921 byl pozván znojemskou městskou radou do Znojma. Zakladatel a člen Sdružení umělců jihomoravského a západomoravského kraje. V r. 1938 odešel do Třebíče.
Dílo:
Na sklonku dne, Po bouřce, Podzimní odpoledne, Bouře, Bítovští vysloužilci, Píseň pouště, Hučí moře, Podzimní přeháňka, Západ nad Dyjí aj. V uměleckém fondu Jihomoravském muzeu ve Znojmě uloženo několik obrazů.
Výstavy: Praha, Brno, Znojmo, Jihlava, České Budějovice, Třebíč, Varšava, Vídeň. Maloval i portréty, zátiší a byl znám jako ilustrátor.
Literatura:
– LÁTOVÁ, Milada. Kalendárium : Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. Roč. 7, č. 22 (04.06.1998), s. 1.
– Osobnosti Znojemska. Malíři. Znojmo, 1991.
Čírtek,Karel – kreslič (120. výročí narození)
* 06.12.1890 - Jevišovice
+ ?
Životopis:
Vojenskou službu u 24. zeměbraneckého pluku ve Znojmě nastoupil 15. března 1913, ale na frontu odcházel v řadách 3. tyrolského císařského mysliveckého pluku. Do ruského zajetí se dostal po pádu rakouské pevnosti Przemysl 23. března 1915. Po dobu zajetí pracoval v Kazani. Jako dobrovolec čs. legií se přihlásil na sběrné stanici v Borispolu 27. července 1917. Nejdříve působil u 6. roty 7. střeleckého pluku "Tatranského", později se stal příslušníkem 1. roty 10. střeleckého pluku "Jana Sladkého-Koziny". Zúčastnil se bojů proti bolševikům na samarské a severouralské frontě, v červnu 1918 obsazoval přístav Vladivostok. V prosinci 1918 byl povýšen na desátníka, od srpna do září 1919 absolvoval instrukční kurzy u štábu III. čs. střelecké divize. Za svoji činnosti obdržel Čs. revoluční medaili a mezispojeneckou Čs. medaili vítězství a k 1. lednu 1920 získal hodnost četaře. Se svým plukem opustil Vladivostok 1. června 1920 lodí Eddellyn. Po návratu do vlasti demobilizoval 23. listopadu 1920 ve Znojmě a vrátil se do Jevišovic.
Literatura:
– Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001.
Daum,Matthias – houslař (155. výročí úmrtí)
* 24.02.1789 - Havraníky
+ 10.12.1855 - Vídeňské Nové Město
Životopis:
Vyučil se u znojemského houslaře Josepha Wassermanna. Po vyučení v letech 1809-1811 pracoval jako tovaryš u vídeňského houslaře Johanna Ertla a v letech 1812-1813 u Michaela Stadlmanna ve Vídni. V roce 1813 mu přenechal dílnu houslař Magnus Eberle. 14.12.1814 získal Daum vídeňské měšťanské právo. V roce 1821 se oženil s Annou Pflieger a měl s ní šest dětí. Ve své době patřil k nejlepším vídeňským houslařům.
Literatura:
[online]. [cit. 2009-06-04]. Dostupné na: <http://www.havraniky.cz/view.php?cisloclanku=2006020201>.
Divíšek,Václav – vynálezce (245. výročí úmrtí)
* 26.03.1698 - Helvíkovice
+ 21.12.1765 - Znojmo
Životopis:
Absolvent znojemské jezuitské latinské školy (1716-1719). Koncem r. 1720 složil v klášteře v Louce profesní slib a o tři roky později se stal podjáhenem, za rok jáhnem a v r. 1726 byl vysvěcen na kněze. V letech 1726-1735 vyučoval v klášteře v Louce filozofickým předmětům a teologii. Jmenován univerzitou v Salzburku doktorem teologie (1733). V témže roce se stal podpřevorem v klášteře v Louce. O tři roky později ho opat odvolal z funkce podpřevora a jmenoval správcem fary v Příměticích. Po teologických disputacích v r. 1741 zastával funkci převora v klášteře v Louce. Nebylo mu však přáno v ní dlouho setrvat. V červenci odešel podruhé jako farář do Přímětic, kde působil až do své smrti. V postatě celý svůj život řeholního kanovníka prožil na jižní Moravě. Dopisoval si s některými předními učenci své doby např. s jezuitským vychovatelem budoucího císaře Josefa II. J. Francem, s profesorem Lékařské fakulty Karlovy univerzity v Praze J. A. Scrincim.
Dílo:
Vynálezce: V roce 1754 postavil v Příměticích meteorologický stroj a po několika letech i druhý, který umístnil na věž přímětického kostela. Konstrukce povětrnostního stroje byla složitá, odpovídala Divišově představě o odsávání elektřiny z atmosféry a předcházení blesku. Bleskosvod se skládal ze dvou horizontálních železných tyčí sestavených do kříže, usazeného na vertikální ose. Každé rameno křížila další tyč. Ramena i tyče končily krabičkami, třináctá krabička byla umístěna na vertikální ose. V krabičkách byly železné piliny a tři řady otvorů s hřebíky dotýkajícími se dna. Bleskosvod měl navíc tři plechová křídla pro určování směru větru. Celá konstrukce byla upevněna k zemi hluboko zakotvenými železnými řetězy. Sestrojil originální hudební přístroj nazvaný Denisdor (Zlatý Diviš). Denisdor byl skříňovým strunným nástrojem o délce 160 cm, šířce 92 cm a výšce 128 cm, s pedálem a vysouvací klaviaturou. Měl celkem 790 kovových strun. Všechny jeho díly byly spojeny otáčivými šrouby. Měl 14 většinou zdvojených rejstříků, přičemž při úhozu na klaviaturu zněl první rejstřík sytě, druhý pak tlumeně a rezonancí dlouho dozníval. Nástroj byl tak důmyslně sestaven, že jej bylo možno vyladit během 45 minut. Simuloval zvuky různých hudebních nástrojů, harfy, loutny, klavíru, zvonkohry, prý též lesního roku, fagotu a klarinetu. Měl hluboký bas a varhanový rejstřík vox humana. Po jeho smrti se dostal nástroj do kláštera v Louce, kde na něj uměli hrát. Po zrušení kláštera 1784 byl denisdor převezen do Vídně. Na něm zde koncertoval bývalý kanovník z Louky N. Wieser, který s ním jezdil po Rakousko-Uhersku. Poslední koncert uspořádal v Prešpurku, poté denisdor i majitel zmizeli. Denisdor byl nejsložitějším dílem Divišovy mechanické dovednosti. Předpokládal spolupráci s výtečnými řemeslníky - kovářem a truhlářem. Je důkazem vynikající úrovně řemeslníků v Příměticích nebo na Znojemsku.
Léčitel: Zajímal se o léčení elektřinou. Dosáhl dobrých výsledků. Své poznatky z léčení elektřinou shrnul v knize Magia Naturalis (1765).
Literatura:
– FIL. Prokop Diviš a jeho slavné čí méně známé vynálezy. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Č. 51 (20.12.2004), s. 5.
– Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 9, č. 13 (23.03.2009), s. 11.
Dworschak,Rudolf - malíř keramiky (115. výročí narození)
* 28.12.1895 – Znojmo
+ ?
Životopis:
Byl umělecký malíř a pracoval hlavně s temperou. V malbě na keramiku používal glazurní techniku. Ve Znojmě zachycoval obrazy mnoha starých koutů města.
Literatura:
[online]. [cit. 2009-06-04]. Dostupné na: <http://portal.suedmaehren.at>.
Hajdučík,Josef - divadelní herec (80. výročí narození)
* 25.12.1930 - Znojmo
Životopis:
Josef Hajdučík, vlastním jménem Josef Jirgl, pochází ze Znojma, studoval na státní konzervatoři v Bratislavě, poté absolvoval pražskou DAMU (1953). Jeho prvním angažmá bylo Státní divadlo v Ostravě (1953-1955), jednu sezónu pak působil v zájezdovém souboru Ústředního divadla československé armády (1955-1956), pak hrál v Krajském oblastním divadle v Karlových Varech (1956-1962), načas se pak vrátil do Bratislavy (Divadlo poezie, 1962-1966), posléze byl členem hereckého souboru Divadla O. Stibora v Olomouci (1966-1968) a nakonec účinkoval v pražském divadle Maringotka (1968-1971). Od roku 1971 byl pak režisérem Československého rozhlasu, kde připravil pro vysílání desítky rozhlasových her. Se svým prvním příchodem do Prahy dostal Hajdučík také první možnost hrát ve filmu – šlo o postavu tankisty ve válečném dramatu TANKOVÁBRIGÁDA (1955). Pak se před kamerou objevil v době svého bratislavského angažmá v polovině 60. let, po svém definitivním zakotvení v Praze po roce 1968 pak hrál dramaticky zajímavé, i když menší role ve filmech z druhé světové války (SEDM HAVRANŮ, 1967; KLÍČ, 1971; SVÍTALO CELOU NOC, 1980), dále se objevil v kriminálkách, ale i v tendenčních snímcích normalizační kinematografie. Zatím naposledy hrál Hajdučík v koprodukčním filmu Juraje Herze PASÁŽ (1996).
Dílo:
Odhalenie Alžběty Báthoryčky (1965), Sedm havranů (1967), Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969), Klíč (1971), Černý vlk (1971), Vysoká modrá zeď (1973), Případ mrtvého muže (1974), Mys Dobré naděje (1975), Dvojí svět hotelu Pacifik (1975), Řeknem si to příští léto (1977), Silnější než strach (1978), Svítalo celou noc (1980), Požáry a spáleniště (1980), Vrak (1984), Pasáž (1996).
Literatura:
– Fikejz, M. Český film. Herci a herečky. 1. A-K. Praha, 2006.
Heindl,Hans - operní pěvec (140. výročí narození)
* 10.12.1870 - Znojmo
+ 16.08.1902 - Mussbach
Literatura:
[online]. [cit. 2009-06-05]. Dostupné na: <http://portal.suedmaehren.at>.
Hnilička,Josef – pedagog (75. výročí úmrtí)
* 1884 - Vinaře
+ 31.12.1935 - Znojmo
Životopis:
Ředitel Obchodní školy ve Znojmě (1919-1935). Uplatňoval ve vyučování nové metody a nejnovější pomůcky (gramofonové desky, školní rozhlas - hlášeny burzovní zprávy). Člen obecního zastupitelstva a finanční komise. Podporoval rozvoj turistického ruchu. Dal podnět k zakoupení turistického autobusu pro dopravu turistů od nádraží v Šumné do Vranova nad Dyjí. Byl to první autobus na znojemském okrese. Navštívil Cařihrad (1930) a severní Afriku (1931).
Dílo:
Napsal učebnice účetnictví a řadu brožur o ekonomii. Např. 11.6.1925 nákladem J. Jahody, nakladatele ze Znojma, vyšla učebnice - Účetnictví pro II. ročník obchodní akademie. Publikoval v novinách a časopisech.
Literatura:
– LÁTOVÁ, Milada. Kalendárium : Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. Roč. 6, č. 49 (18.12.1997), s. 1.
– Pernica, B. Písemnictví na západní Moravě. Přerov b.r..
Hörmann,Theodor – malíř (170. výročí narození, 115. výročí úmrtí)
* 13.12.1840 - Imst
+ 01.07.1895 - Štýrský Hradec
Životopis:
Své dětství prožil v Innsbrucku a po absolvování gymnázia zvolil vojenské povolán. Absolvent Ženijní školy v Kremži a Akademie ve Vídni (1875). Se svým regimentem byl r. 1859 nasazen v Itálii a r. 1866 prodělal celé polní tažení proti Prusům. Po skončení války pobýval v různých posádkách a ve volných chvílích kreslil a maloval. Pedagog kreslení na Vojenské škole v St. Pöltnu (1875-1883). V r. 1883 se oženil a přesídlil do Vídně. Člen Künstlerhausu (od r. 1884). V r. 1891 spolu s manželkou se přestěhoval do Znojma. Navázal kontakty s vídeňskými malíři, mezi nimiž byl i Gustav Klimt, oficiální zakladatel Vídeňské secese. Za svého života se neprosadil, jeho výstavy neměly ohlas. Pět let po jeho smrti H. Bahr v knize Secese oceňuje jeho zásluhy mezi prvními secesionisty. Patřil k průkopníkům moderního malířství.
Dílo:
Obrazy: Žně, Dobývání ledu, Vlečná loď, Mořské pobřeží, Noc na vesnici (obraz vyznamenán v pařížském salonu na světové výstavě), Žhář (Paříž 1891, dokončeno ve Znojmě).
Znojemská tvorba: Ráno, Vinohrady ve Znojmě, Stádo vepřů, Vinohrad v deštivém počasí, Večer na Dyji, V rozkvetlé znojemské ovocné zahradě, Ranní slunce, První sníh aj. V jihomoravském muzeu ve Znojmě se nachází nedokončený obraz Znojmo z Kraví hory.
Literatura:
– Osobnosti Znojemska. Malíři. Znojmo, 1991.
– Pernica, B. Výtvarné umění západomoravské. Jihlava, 1939.
– Theodor von Hörmann - kdo to je?. Znojemské listy. Roč. 10, č. 1 (18.01.2001), s. 4.
Hrnčíř,Jan - příslušník RAF (100. výročí narození)
* 14.12.1910 - Znojmo
+ 21.04.1967 - ?
Životopis:
Po vyučení ve znojemské elektrárně na Kernekerově ulici (dnes Rooseveltova) šel sloužit jako pilot k československému letectvu. V roce 1939 odjel ilegálně do Polska a poté s dalšími piloty do Francie. 1.července 1939 odjel do Sidi bel Abbes v Alžíru, po výcviku zpět do Francie, kde získal už hodnost poddůstojníka. Po kapitulaci Francie se dostal do Anglie k československé třistajedenáctky, bombardovací perutě. Byl jedním ze členů prvních tří posádek, které v roce 1940 dostaly za úkol přenést boj na území nepřítele. Od roku 1941 byl instruktorem, zaučoval nové dobrovolníky. Při jednom výcviku utrpěl těžké zranění. Teprve v roce 1943 dostal souhlas k opětovnému zařazení mezi bojové piloty. Od září do června téhož roku byl převelen na Bahamské ostrovy. Poté se opět vrací do Velké Británie. Zúčastnil se nejen prvního, ale i posledního operačního letu v květnu 1945. Po válce vystoupil z armády a pracoval jako dopravní pilot u ČSA. V roce 1950 s ním ukončily ČSA pracovní poměr z politických důvodů. V jeho posádce byl i střelec Richard Husmann. Ten později pod pseudonymem Jánský napsal válečný román Nebeští jezdci.
Literatura:
– ALEXA.Václav. Bojovali za vlast. Znojemské listy. 1997, (9.8.1997), s.3.
– klo. Jan Hrnčíř. Znojemský region. 1996, (5.4.1996), s.3, 4.
Kachník,Josef - univerzitní profesor (70. výročí úmrtí)
* 13.05.1859 - Nivnice
+ 03.12.1940 - Olomouc
Životopis:
Gymnázium studoval v Třebíči, ve Znojmě a Uherském Hradišti. V roce 1883 ukončil studia v Olomouci a byl vysvěcen na kněze. Kaplanoval v Dubě u Olomouce, od roku 1884 byl dómský vikář a od roku 1889 působil na arcidiecési. V letech 1890-1891 byl profesorem náboženství na gymnázium a od roku 1895-1903 ředitelem ústavu pro vzdělání učitelek v Olomouci. V roce 1891 byl mimořádným profesorem olomoucké teologické fakulty a od roku 1901 řádným profesorem mravovědy tamtéž. Od roku 1920 působil jako profesor mravovědy na Univerzitě Karlově v Praze.
Dílo:
Založil Vychovatelskou knihovnu v Nivnici, kterou předal veřejnosti 28.3.1933. Jeho práce o J. A. Komenském byly publikovány v různých pedagogických listech.
Literatura:
– Kalendárium : Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. Roč. 7, č. 18 (07.05.1998), s. 1.
Kalusová,Jana – vikářka (80. výročí narození)
* 27.12.1930 - Chrudim
Životopis:
Vikářka Jana Kalusová, rozená Kabeláčová, se narodila 27. prosince 1930 v Chrudimi. Miroslavští ji poznali nejprve jako laskavou paní farářovou, která dělila své srdce i čas mezi péči o rodinu a naslouchání bolestem i radostem členů sboru. Vždy stála pevně při svém; muži a jako teoložka mu byla i po odborné stránce platnou oporou. Že jde vpravdě o ženu statečnou poznal sbor na podzim roku 1972, kdy se po odebrání státního souhlasu V. Kalusoví ujala duchovenské služby. Svou laskavostí, obětavostí a tichostí se stala i pro mnohé občany města příkladem. Nyní, kdy žije na odpočinku v Brně, je stále vítaným hostem na miroslavské kazatelně i v kazatelských stanicích.
Literatura:
[online]. [cit. 2009-08-18]. Dostupné na: <http://fscce.oryon.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=15>.
Kammel von Hardegger,Dominik – přírodovědec (95. výročí úmrtí)
* 04.05.1844 - Hrušovany n/Jevišovkou
+ 08.12.1915 - ?
Literatura:
– MATĚJKOVÁ, J. Kammelův dům - dnešní radnice : vyprávění sester z rodu Kammelů. Hrušovanský zpravodaj. Roč. 30, č. 1 (2008), s. 10-11.
Konrád II. Znojemský - dědičný kníže Moravy (860. výročí úmrtí)
* 1108-1109 Znojmo?
+ 13.12.1150
Životopis:
Konrád II. byl potomkem syna Konrada I. Litolda. Jako kníže spravoval Znojemsko. Stál v čele spiknutí proti českému knížeti Vladislavovi II. V roce 1142 se s Vladislavem II. utkal nedalo Kutné Hory a zvítězil nad ním. Chtěl se zmocnit Praha, avšak tento úmysl se mu nezdařil. Boj s Vladislavem II. vypukl nanovo, když Konrád přepadl roku 1144 olomouckého biskupa Jindřicha Zdika. Konráda pokořila až zbraň. Vladislav poplenil jak kraj tak i hrad a Konráda vypudil. V tísni se Konrád obrátil na německého krále Konráda III. Na jeho přímluvu u Vladislava dostal Konrád Znojemsko zpět. To však bylo pusté a proto v něm již nikdy nenalezl podporu pro své boje. Jeho síla byla zlomena. Od té doby žil v klidu. Je pochován v Třebíči v rodinné hrobce.
Literatura:
– HAVLÍK, Lubomír Emil. Znojmo v době knížecí. Ročenka Okresního archivu ve Znojmě 1990. 1992, s. 27-45.
– TOMAN, Jan. Nejvýznamnější znojemský rodák. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Roč. 2, č. 13 (25.03.2002), s. 7.
Lidařík,Rudolf – dělník (110. výročí narození, 65. výročí úmrtí)
* 29.12.1900 - ?
+ 22.06.1945 - Újezd, okr. Znojmo
Životopis:
Byl obětí okupace, zemřel ve vězení. Za účast v odboji vězněn v Brně, ve Vratislavi odsouzen 21.1.1943, dále vězněn v káznicích Brieg, Waldheim a v Terezíně.
Literatura:
Rudolf Lidařík [online]. [cit. 2009-06-05]. Dostupné na: .
Mayer,Max z Ahrdorffu a Wallersteinu – prelát (165. výročí narození)
* 03.12.1845 - Kroměříž
+ 07.07.1928 - Božice
Životopis:
Absolvent kroměřížského gymnázia. V letech 1864-1867 studoval teologii na biskupském učilišti v Brně. Na kněze byl vysvěcen 6.6.1868. Šest let působil jako kaplan v Brně. V listopadu 1874 odjel do Říma, aby si rozšířil své vzdělání. Získal doktorát teologie. V roce 1880 se stal apoštolským pronotářem. O rok později onemocněl a vrátil se zpět na Moravu. Tři roky působil v Černé Hoře a poté v Křídlovicích - Božicích na Znojemsku. V roce 1899 byl jmenován sídelním kanovníkem metropolitní kapituly v Olomouci. Dne 18.7.1901 mu bylo přiznáno právo používat predikátu rytíř z Ahrdorffu a Wallersteinu. O patnáct let později získal císařským diplomem ze dne 14.6.1916 titul barona. Ale do Božic se stále vracel, měl tu postavený domek. Při příležitosti oslav 60. výročí svého vysvěcení na kněze v Božicích zemřel. Měl velký podíl nejen organizační, ale i finanční na založení dívčího penzionátu Maria Hilf (původně dětského útulku pro starce a děti). Základní kámen ústavu byl položen 12.10.1894. Původní stavba byla za necelý rok dokončena a 8.9.1895 posvěcena. Správu převzaly sestry sv. Karla Boromejského a kromě útulku zde zřídily i školu pro industriální učitelky. Penzion od svého vzniku prošel několika stavebními úpravami. Neúplný letopočet na štítu budovy svědčí o její konečné dostavbě roku 1906. Od roku 1950 v penzionu Maria Hilf je domov důchodců. Byl velkým milovníkem umění. Muzejní sbírky znojemského muzea obohatil zejména darem mnoha církevních památek, nerostů, obrazů a starých tisků. V roce 1921 město Znojmo od něj zakoupilo soubor indických loveckých a bojových zbraní a kolekce japonských pušek, které si přivezl ze svých cest po Asii v letech 1900-1901. Tehdejší starosta města Znojma dr. Mareš mu v děkovném dopise přislíbil, že sbírka ponese jeho jméno. Stalo se tak při znovuotevření muzea v roce 1922.
Dílo:
Die Papstwahl Inocenc XIII. (1874), Unverzichtbare Rechte (1904) - teologické práce, Aus Südmährens Deutsch und Latein (1921) - humorné povídky aj. Napsal jedenáct divadelních her, šest je uloženo v knihovně Jihomoravského muzea ve Znojmě. Náměty her čerpal z historie a pověstí Znojemska. Skládal básně, které ve dvacátých let vycházely v Znaimer Wochenblatt.
Literatura:
– Kulturní kalendář 93. Znojmo, l992.
– Max Mayer z Ahrdorffu a Wallensteinu. Znojemský týden. 2004, (19.4.2004), s. 6.
– LAN. Střípky ze života nevšední osobnosti. Moravské noviny Rovnost. Roč.5, 1995 (1.12.1995), s. 8.
Mittner,Emanuel Just – spisovatel (195. výročí narození)
* 10.12.1815 - Moravské Budějovice+ 13.11.1894 - Znojmo
Životopis:
Studoval ve Znojmě a v Brně. V r. 1839 vysvěcen na kněze. Kaplanoval v Letovicích (1843), Sulíkově (1844), v Budči a v Horní Slatině (1851) a Šaraticích (1852). Byl farářem v Litohoři a v Budči (1855). V r. 1891 odešel do Znojma na odpočinek. Zabýval se historií, botanikou a studoval staroslovanské jazyky. V r. 1899 jmenován radou brněnské konsistoře.
Dílo:
O správném užívání přestupníků v české řeči (1873), Přehled nejhlavnějších znaků a rozdílů všech slovanských nářečí, Stav církve svaté na Moravě a Pannonii za dob slovanských apoštolů (připravil k tisku) aj..
Publikoval v časopisech a novinách: Morava, Obzor, Hlas, Pastýř duchovní.
Literatura:
– Pernica, B. Písemnictví na západní Moravě. Přerov b.r..,
– Hýsek, M. Literární Morava v letech 1849-1885. Praha 1911.;
– Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s.
Muck,Johann – rentiér (165. výročí narození, 75. výročí úmrtí)
* 04.12.1845 - Slup
+ 12.01.1935 - Znojmo
Životopis:
V obecním zastupitelstvu pracoval v letech 1882-1924, působil zde i jako městský rada a v dalších orgánech města. Ve volbách roku 1920 zvolen jako zástupce města ve výboru německého zemědělského spolku. Od roku 1921 (dále v letech 1922-?) poslední německý předseda Zalesňovacího a okrašlovacího spolku. Byla po něm pojmenovaná cesta spojující Gránice a Karolininy sady pod Znojmem (Muck-Weg 1923).
Literatura:
– Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2007.
Nevrklová,Markéta – sportovkyně (25. výročí narození)
* 03.12.1985 - Znojmo
Životopis:
Do klubu Moravská Slavia přestoupila na jaře roku 2005 z ACP Olymp Brno. Držitelkou klubovního rekordu ve skoku vysokém žen 174 cm (2008). Na jaře 2008 se vrátila zpět do ACP Olymp Brno.
Literatura:
– Kdo byl kdo v Moravské Slavii Brno : atletika. Brno, 2009. 62 s.
Novák,Vítězslav - hudební skladatel (140. výročí narození)
* 05.12.1870 - Kamenice nad Lipou
+ 18.07.1949 - Skuteč
Životopis:
Pocházel z rodiny, která se věnovala hudbě. Jeho otec byl lékař, zpíval ve sboru v Počátkách, matka hrála na klavír. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde vystudoval gymnázium. Novák tady poprvé vystupoval na veřejnosti jako klavírista a skládal první písně a drobné skladby pro klavír. V roce 1889 začal studovat na univerzitě v Praze (studia práva) a současně na konzervatoři, kterou absolvoval roku 1893 orchestrální ouverturou Korzár (1892) jako jeden z prvních žáků Antonína Dvořáka. Klavír zde studoval u Josefa Jiránka. V té době se mu podařilo přesvědčit matku, aby mu dovolila vzdát se studií práv a plně se věnovat hudbě. Johannes Brahms představuje jeho díla berlínskému vydavateli Simrockovi a tak byl Novák alespoň na čas finančně zajištěn. O prázdninách roku 1896 poznal při návštěvě Moravy, Slovácka, Lašska, Valašska a později i Slovenska lidový folklór v jeho domácím prostředí a to se stalo východiskem k jeho tvorbě v dalších letech. Důkladně studoval české a moravské sbírky lidových písní (Erben, Sušil, Bartoš) a pátrá po základech národního hudebního projevu. Navázal na moravskou melodičnost i modální cítění a včleňuje do své tvorby ozvuky erotiky a přírody, jimiž se přibližuje impresionismu. Ve věku 40 let se oženil se svou žačkou Marií Práškovou, která mu poskytla dokonalé rodinné zázemí. Jejich syn Jaroslav Novák se stal malířem. V prvním desetiletí 20. století se Novák stal vůdčím představitelem české hudby a svůj vliv zaměřil i na mladou generaci. Vyučoval pozdější významné české a slovenské hudební skladatele na Pražské Konzervatoři v mistrovské třídě (1909-19) i na mistrovské škole (1919-39) a později i soukromě. Mezi jeho žáky patřil Ladislav Vycpálek, Jaroslav Křička, Jaroslav Novotný, Boleslav Vomáčka, Václav Štěpán, bratři Jeremiášové, K. B. Jirák, Alois Hába nebo Ilja Hurník. Byl třikrát zvolen rektorem konzervatoře, dostalo se mu nejvyšších oficiálních uznání, byl předsedou hudebního odboru České akademie věd a umění. Jeho díla slavila úspěchy jak v domácím prostředí, tak v zahraničí, první provedení bývala vždy velkou společenskou událostí. Tvorbou byl silně spjat s Brnem, kde jeho díla prováděl s Besedou Brněnskou jeho přítel, sbormistr Rudolf Reissig. Novák procestoval téměř celou Evropu, Rusko nevyjímaje a jeho výjimečné postavení v české kulturní společnosti utvrzovala i jeho znalost cizích jazyků - hovořil německy, anglicky, francouzsky, španělsky a rusky, měl široké znalosti literatury, filosofie a výtvarného umění. Jeho raná díla vycházejí z novoromantismu a jsou ovlivněna Dvořákem, Brahmsem a Griegem. Na začátku 20.století sloučil novoromantismus s novým impresionistickým slohem, tvořil i pod vlivem soudobé symbolistické poezie. Pod vlivem Janáčkovým se věnoval lidovému folklóru, zvlášť oblasti Slovácka. K vrcholům jeho tvorby patří komorní a orchestrální díla z 30. a 40. let. Během německé okupace Československa prokázal Novák výrazné národní cítění a osobní odvahu. Většinu času strávil ve Skutči, kde také napsal memoáry "Vítězslav Novák o sobě a jiných". Zemřel náhle ve Skutči 18. července 1949, v 5:30 ráno.
Dílo:
Orchestrální díla: ouvertura Maryša k dramatu bratří Mrštíků (1899), symfonické básně V Tatrách (1902,rev.1905,1907), O věčné touze (1904), Toman a lesní panna (1907), kantáta Bouře (1908-10) na slova Svatopluka Čecha, Slovácká suita (1903), vrcholem je Podzimní symfonie (1934), třívětá vokálně instrumentální skladba s autobiografickými prvky a Jihočeská suita (1937), kde vyjádřil svou lásku k rodnému kraji. Stejně jako Smyčcový kvartet č. 3 reagovala na hrdinství v době protektorátu. Na protest proti ustavení protektorátu se Novák na tři roky odmlčel, a další díla vytvořil až ve roce 1941, symfonickou báseň De profundis, Svatováclavský triptych pro varhany a orchestr (1941-42), jednovětou Sonátu pro violoncello a klavír (1941) a Májovou symfonii (1943). Mezi orchestrální kompozice patří ještě Lady Godiva (1907) a kantáta Svatební košile (1912-13). V operách klade důraz spíše na orchestrální než dramatickou složku, a proto se dnes příliš neprovádí.
Opery: Nejznámější operou je Lucerna podle Aloise Jiráska (1922), dále Zvíkovský rarášek podle Stroupežnického (1913-14), Karlštejn podle Vrchlického (1914-15) a Dědův odkaz taktéž podle Stroupežnického (1922-5).
Balety: Signorina Gioventu (1926-28) a Nikotina (1929).
Klavírní tvorba: Variace na Schumannovo téma (1893), Za soumraku (1896), Písně zimních nocí (1903), Exotikon (1911), Sonáta Eroica (1900) a Pan (1910), který má verzi také orchestrální (1912).
Písňová tvorba: Jarní nálady (1900), Melancholie (1901), Údolí nového království (1903), Melancholické písně o lásce (1906), Erotikon (1912), Síla a vzdor (1916-17), 12 ukolébavek na slova lidové poesie moravské (1931-2), Domov (1941), 2 legendy na slova lidové poesie moravské (1944), Jihočeské motivy (1947).
Literatura:
– Československý hudební slovník osob a institucí. Praha, 1963.
Nowak,Karel – redaktor (60. výročí narození)
* 10.12.1950 - Vělopolí
Životopis:
Studijní pobyty ve Francii a Velké Británii; 1978-89 působil též jako redaktor církevního časopisu Znamení doby.
Literatura:
– Kdo je kdo. 91/92. Česká republika. Federální orgány ČSFR. 2. N - Ž. Praha 1991.
Pánek,Pavel – sklář (65. výročí narození)
* 02.12.1945 - Znojmo
Životopis:
Absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě v r. 1965. Po dvou letech působení jako učitel odborných předmětů na sklářském učilišti Skláren Bohemia ve Světlé nad Sázavou, nastoupil v r. 1969 jako sklářský výtvarník na podnikovém ředitelství oborového podniku SKLO UNION v Teplicích. Pánek se v r. 1971 stal vedoucím výtvarného střediska o.p. Sklo Union Teplice. Po r. 1989 přešel Pánek na závod Rudolfova huť Dubí, kde pracoval až do r. 1995.
Dílo:
Navrhoval výrobky pro firmu INWALD - největší českou sklárnu na výrobu lisovaného skla. Během své činnosti bylo zrealizováno na 400 jeho návrhů ve skle.
Literatura:
– Nepublikované materiály.
Parma,Josef - profesor církevního práva (100. výročí narození)
* 28.12.1910 - Václavov u Zábřehu
+ 17.05.1957 - Chvalkovice u Vyškova
Životopis:
Od roku 1935, kdy byl ordinován působil nejdříve na několika farnostech a poté odešel do Brna. Kde byl v chlapeckém semináři spirituálem a později v alumnátu působil jako profesor církevního práva. V roce 1946 byl přeložen na farnost v Únanově a o rok později odešel do Hlubokých Mašůvek jako administrátor zdejší farnosti. Obec mu vděčí za obnovení tradic poutí, k nimž vytvořil ceremoniál vítání poutníků. Dále se mu podařilo obnovit na Kalvárii Křížovou cestu, upravit prostranství kolem Svaté studny, kde byla vystavena kaple a malá kolonáda s freskami. Zbudoval také Mariánskou cestu s obrazy a v údolí za kostelem Lurdskou jeskyni s oltářem. Ale jeho největším dílem byla přístavba kostela. V roce 1948 brněnský biskup posvětil základní kámen. Se stavbou bylo započato v roce 1949 a o čtyři roky později byla (1953) byla stavba ukončena. V roce 1954 byl přeložen do Chvalkovic. Zemřel ve věku 46 let.
Literatura:
– ADÁMEK, Zdeněk. Profesor P. Josef Parma. Znojemské listy. Roč. 6, č. 21 (31.05.1997), s. 4.
Polesný,Karel – pedagog (130. výročí narození)
* 25.12.1880 - Zbraslavice
+ 17.06.1971 - Písek
Životopis:
Absolvent gymnázia v Pelhřimově a Karlovy univerzity v Praze (historie). V době jeho studií přednášely na univerzitě takové kapacity jako T. G. Masaryk a Josef Pekař. Studoval také na vídeňské univerzitě (katedra dějin umění). V r. 1918 byl vyzván čs. vládou, aby svými neocenitelnými vlastnostmi a schopnostmi pomáhal budovat české školství v poněmčeném Znojmě. Poprvé se se Znojmem setkal ve své diplomové práci Mírová politika Karla IV. Dne 20. září 1919 nastoupil ve Znojmě jako ředitel prvního českého gymnázia. Ústav začínal čtyřmi třídami a v r. 1938 končil šestnácti. V říjnu r. 1938 se přestěhoval do Třebíče, kde pracoval v knihovně gymnázia. Dne l. května 1939 odešel do penze. V době 2. světové války působil v Pelhřimově, několik měsíců byl ve vyšetřovací vazbě gestapa v Klatovech. Zbytek života strávil v Písku, kde byl až do r. 1964 městským archivářem.
Veřejná a kulturní činnost: Podílel se na vzniku hudební školy (1918) a muzejní rady. Předseda spolku Národní jednota pro všeobecný a kulturní rozvoj jihozápadní Moravy (spolek se staral o nemajetné studenty města). Pracoval v Sokole a založil stavební družstvo Domovina. V obecních volbách r. 1935 byl zvolen do městského zastupitelstva, kde aktivně řešil školskou problematiku města.
Dílo:
České školství ve Znojmě (1931), Dědické knihy města Znojma z r. 1363 a z r. 1397 (1928), Dvacet let gymnázia ve Znojmě (1939), K založení města Znojma (1926), Šedesát let Besedy znojemské 1870-1930 (1930) aj. Publikoval v novinách, časopisech a ve vlastivědném sborníku "Od Horácka k Podyjí".
Literatura:
– BRUNCLÍK, Vladimír. Život a dílo PhDr. Karla Polesného. Ročenka Okresního archivu ve Znojmě 1990. 1992, s. 110-112.
– ŠÍPEK, Zdeněk. PhDr. Karel Polesný (1880-1971) : život a dílo při jeho pobytu v Pelhřimově, Znojmě a Písku. Jižní Morava. 2001, s. 187-203.
Rudolecký,Josef – kněz (130. výročí narození)
* 20.12.1880 - Tuřany u Brna
+ 15.01.1963 - Znojmo
Životopis:
Absolvent českého gymnázia (1900) a katolického kněžského ústavu v Brně. O čtyři roky později vysvěcen na kněze. Kaplanoval v Řečkovicích, Boleradicích, v Hrušovanech nad Jevišovkou a na faře kostela sv. Mikuláše ve Znojmě (od října 1905). Člen Řemeslnické jednoty, předseda Spolku katolických tovaryšů (1906), člen Spolku křesťansko-sociálního dělnictva, jednatel Českého hospodářského spolku. Zakladatel stavebního družstva "Domov". Stál při vzniku první hospodářské školy ve Znojmě. Učil na Znojemské Besedě české děti hrát na hudební nástroje, které k tomuto účelu zakoupil. V prosinci 1910 byl přeložen do Únanova pro své vlastenecké smýšlení. Zde působil až do r. 1945. V Únanově se zapojil všestranně do různých činností za povznesení českého venkova. Založil pro mládež spolek Venkovská katolická Omladina, řídil chlapeckou hudební kapelu. V r. 1912 z vlastních prostředků vybudoval tělocvičnu, založil první organizaci spolku Orel v kraji. Později založil spolky Omladina a Orel po celém znojemském kraji a stal se jejich předsedou. Byl u zrodu spořitelen (tzv. Reiffeisenek), zakladatel spolku Zádruha (1918). Jeden z organizátorů tábora českého lidu v Únanově (září 1918). Patřil k zakladatelům Čs. strany lidové na Znojemsku. V době 2. světové války působil v odbojové organizaci generála Luži. Po osvobození 1945 se vrátil do Znojma na faru kostela sv. Mikuláše. Byl pracovníkem Národního výboru ve Znojmě, působil na odboru finančním, zdravotním a sociálním (do r. 1948). V padesátých letech byl pod kontrolou STB a v r. 1957 přinucen s aktivní duchovní činností skončit. Ale do konce života sloužil tajně mše v domě, kde bydlel (U Domoviny č. 15). Jedna ze znojemských ulic nese jeho jméno.
Dílo:
Divadelní hry: Dívčí vojna, Bílá cikánka, Svatební košile, Co je pravda?, Co Mikuláš dělá, dobře dělá, Vánoce v horách, Král a šašek, Ctirad a Šárka aj.. Věnoval se hudbě, napsal řadu skladeb a básní. Spoluzakladatel listu Moravský jih (1907) a zakladatel a šéfredaktor katolického listu Ochrana (1909, 18 let sám řídil).
Literatura:
– KEREMIDSKÝ, Marian. Páter Josef Rudolecký. Znojemské listy. Roč. 4, č. 15 (22.04.1995), s. 2.
– ROJ. Páter Josef Rudolecký nebyl jen tak obyčejným knězem. Znojemsko. Roč. 15, č. 49 (06.12.2005), s. 13.
Soural,Josef – básník (105. výročí narození)
* 19.12.1905 - Kasárna
+ 20.06.1926 - Kasárna
Životopis:
Absolvent Státního reálného gymnázia ve Znojmě. Student Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Činný ve spolcích katolického studentstva a v Orlu. Léčil se na tuberkulózu v sanatoriu v Prosečnici a v Rožnově. Zemřel ve věku 21 let.
Dílo:
Publikoval v časopisech a novinách: Květy mládí. Některé jeho básně zhudebnil R. Štětina.
Literatura:
– BÁRTA, Josef. Zasloužili se o Znojemsko : Vzpomínka na znojemské osobnosti při jejich výročí. Moravské noviny Rovnost. Roč. 5, č. 297 (20.12.1995), s. 7.
Srdínková,Zdeňka – učitelka (15. výročí úmrtí)
* 12.03.1908 - Olomouc
+ 27.12.1995 - Praha
Životopis:
Narodila se v Olomouci, kde také v roce 1926 maturovala na tamním Slovanském gymnáziu. Po studiích tělesné výchovy a jazyka francouzského na Masarykově univerzitě v Brně a Karlově univerzitě v Praze působila krátce na reálném gymnáziu v Ivančicích. Roku 1932 byla přeložena na znojemské reálné gymnázium, zde již působil její budoucí manžel prof. Jaroslav Srdínko. Spojovala je nejen láska k francouzskému jazyku, ale také zájem o sport a tělovýchovu: oba pracovali aktivně v místním Sokole. Paní profesorka Srdínková má spolu s prof. Jahodou největší zásluhu na tom, že se znojemské gymnázium stalo vítězem IV. středoškolských her v Praze v roce 1937. V posledních dnech před okupací se manželé Srdínkovi stěhují se svým dvouletým synem do vnitrozemí. Profesorka Srdínková dostává místo na gymnáziu v Třebíči, její manžel v Benešově. Po válce se usazují v Praze, kde oba vyučují až do svého odchodu do důchodu. Paní profesorka Srdínková se celý život aktivně věnovala tělovýchově, v posledních letech života se zapojila do obnovy Sokola.
Literatura:
– Materiály MěK.
Ströbinger,Rudolf - autor literatury faktu (80. výročí narození, 5. výročí úmrtí)
* 05.03.1930 - Milíčovice
+ 01.12.2005 - Hage
Životopis:
Spolupráce s rozhlasem a televizí; od roku 1950 jako redaktor, od roku 1968 jako zástupce šéfredaktora deníku Lidová demokracie; po roce 1968 v Německu; byl ředitelem redakce Deutsche Welle v Kolíně nad Rýnem; spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa v Mnichově; byl předsedou exilového PEN klubu pro německé jazykové oblasti; po roce 1989 pracoval pro Český rozhlas 6 a rádio Impuls.
Literatura:
– Nepublikované materiály.
Šilerová,Jana – biskupka (60. výročí narození)
* 31.12.1950 - Znojmo
Životopis:
Absolventka Husovy teologické fakulty a vysvěcena na farářku Církve československé husitské. V roce 1999 v dubnu se stala vůbec první českou biskupkou. Podruhé vdaná, dcera výtvarnice.
1969 - maturita
1970 - 1974 - studia na Husově bohoslovecké fakultě
1974 - vysvěcena do kněžské služby
Působila v duchovní správě Církve československé husitské na Ostravsku (Vratimov, Kunčice p. O., Frenštát, Rychvald)
1999 - zvolena biskupkou olomoucké diecéze.
První žena biskupka v postkomunistické Evropě
od r. 2001 - členka Rady ČT
Literatura:
– MITYSKOVÁ, Jitka. Jana Šilerová je jedinou biskupkou ve střední a východní Evropě. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Roč. 7, č. 38 (17.09.2007), s. 6.
– STŘECHA, František. J. Šilerová: Neměřme se floridskými bazény ani časopisem Story. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Roč. 2, č. 31 (29.07.2002), s. 2.
Švanda,Josef – farář (180. výročí narození, 115. výročí úmrtí)
* 01.08.1830 - Prosetín
+ 19.12.1895 - Miroslav
Životopis:
Působení třetího miroslavského faráře Josefa Švandy, narozeného 1. srpna 1830 v Prosetíně, bylo také těžce poznamenáno bídou. Služba ve sboru po dobu 35 let je zatím v historii miroslavských evangelických farářů nejdelší. Není vyloučeno, že farář Švanda zakotvil ve sboru natrvalo i proto, že jeho předkové z tohoto sboru pocházeli. Jsou zapsáni mezi tolerančními evangelíky z miroslavského Václavova. Farář Švanda studoval v Uhrách a do svého zvolení v Miroslav! tam byl i rektorem. Jeho význam spočívá především ve věrnosti sboru, s „nímž nesl břímě dne i horko". Sbor se za působen i faráře Švandy stabilizoval. Stal se centrem, kam stálo zato přistěhovat se. Za faráře Švandy bylo na stávající faru přistavěno patro. Josef Švanda zemřel 19. prosince 1895 a je na zdejším hřbitově pochován.
Literatura:
[online]. [cit. 2009-08-18]. Dostupné na: <http://fscce.oryon.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=15>.
Urbánek,Ladislav – pedagog (100. výročí narození)
* 07.12.1910 - Plaveč
Životopis:
Absolvoval reálné gymnáziu ve Znojmě. Současně studoval hru na housle v hudební škole ve třídě prof. J. Kratochvíla. V letech 1935 - 1951 byl zaměstnancem Městského úřadu ve Znojmě. Za okupace žil v Lošticích u Litovle. Houslařství se vyučil u Josefa Horáka, mistra houslaře ve Znojmě a v roce 1947 složil zkoušky před komisí Obchodní a živnostenské komory v Brně. Účastnil se mezinárodních houslařských soutěží v Holandsku, v Polsku. Od roku 1952 pracoval jako houslař v n.p.Cremona v Lubech u Chebu, kde získal v soutěžích diplomy za 1. a 2. cenu od obchodního a dřevařského průmyslu s udělením titulu mistra houslaře. Od roku 1957-1972 byl učitelem hry na housle a klavír v Lidové škole umění. Od studentských let byl členem Znojemské filharmonie. Pracoval na pětistrunných houslích (struny E, A, D, G, C - modely Stradivari a Quarneri. Ukázal na souvislost postavení duše (kolíku) na Pythagorovo komma.
Literatura:
– LÁTOVÁ, Milada. Kalendárium : Osobnosti, které zanechaly stopy na Znojemsku. Znojemské listy. Roč. 6, č. 47 (04.12.1997), s. 1.
Vašta,Bohumír – pedagog (40. výročí úmrtí)
* 23.10.1896 - Soběslav
+ 30.12.1970 - Znojmo
Životopis:
Absolvent učitelského ústavu. Pedagog na znojemských školách (ZŠ Loucká 1924-1930), ředitel Masarykovy národní školy na Slovenské ulici ve Znojmě. Člen Ligy proti tuberkulóze a Československého červeného kříže. V r. 1925 založil a řadu let řídil dětskou ozdravovnu Masarykovy ligy proti tuberkulóze v lesích u Bojanovic. Zakládající člen Pěveckého sdružení Vítězslav Novák (1920). Od r. 1945 do 21. června 1967 předseda PSVN. Propagátor sborového pěveckého zpěvu. Organizátor pěveckého festivalu v Šumné (1922) -"První pěvecký a hudební festival"- za účasti pěveckých sborů z Jihlavy, Moravských Budějovic a Znojma. Pro svou průkopnickou práci v rámci kraje byl zvolen čestným předsedou pěveckých slavností. V době okupace (1938-1945) působil v Moravských Budějovicích, kde byl členem mužského sboru Foerster. Po návratu v r. 1945 se zapojil do kulturního života ve Znojmě. Opětovně zvolen předsedou Pěveckého sdružení Vítězslav Novák. Má velkou zásluhu na obnovení pamětní desky znojemského buditele notáře Jana Vlka, která byla odhalena na budově Znojemské Besedy v r. 1969.
Literatura:
– NECHVÁTAL, Josef. Stoleté výročí. Moravské noviny Rovnost. Roč. 6, č. 249 (23.10.1996), s. 9.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová.