Auer,Pius – spisovatel (205. výročí úmrtí)
* 26.08.1727 - Znojmo
+ 07.11.1805 - ?
Dílo:
Napsal sedmisvazkovou latinsky psanou Theologii polemickou a několik polemických náboženských spisů, které byly vydány v Praze v letech 1759-1761. Sbíral paměti servitského kláštera v Konojedech v Čechách.
Literatura:
– Peřinka, F.V. Vlastivěda moravská. Brno 1904.
Barták,Otto - JUDr. (80. výročí úmrtí)
* 14.02.1856 - Znojmo
+ 09.11.1930 - Olomouc
Životopis:
Od května 1898 pracoval u Státního zastupitelstva v Olomouci, pak přešel ke Krajskému soudu a jako vrchní rada zde odešel do penze. Byl členem české okresní školní rady (1907-1914), v Občanské záložně byl členem ředitelstva a později jeho předsedou (1900-1924). Zemřel ve věku 75 let.
Literatura:
– Kalendárium : Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. Roč. 6, č. 43 (06.11.1997), s. 1.
Bauer,Karel – spisovatel (170. výročí narození)
* 02.11.1840 - Martínkov
+ 13.12.1872 - Martínkov
Životopis:
Byl otcem Březinova spolužáka a přítele Františka Bauera a synem sestry Václava Kosmáka. U Kosmákova otce se učil krejčovskému řemeslu. Při práci si spolu zpívali a po večerech čítávali v kronikách. Zemřel na černé neštovice.
Dílo:
Psal básně, články a hádanky do brněnského Hlasu. Část jeho "Svatebních promluv v národě československém" otiskl Stanislav Marák v Podyjí. Napsal texty k řadě písní.
Básně: Boží hrob, Vesničan, Hádanka, Vzdechy osiřelé duše, K boji a mnoho dalších.
Literatura:
– Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s.
Bornemann,Otto Friedrich Ferdinand – redaktor (50. výročí úmrtí)
* 08.06.1882 - Znojmo
+ 10.11.1960 - Vídeň
Životopis:
Byl korespondentem vídeňského Neue Wiener Tagblatt; byl zaměřen na komunální politiku, ekonomiku a vlastivědu Moravy; od roku 1953 vedl ve Vídni odborný časopis Das österreichische graphische Gewerbe
Literatura:
– Biografický slovník českých zemí. [6.] Boh-Bož. Praha, 2007.
Bořecký,Karel - literární historik (135. výročí narození)
* 18.11.1875 - Ctidružice
+ 07.03.1938 - Ctidružice
Životopis:
Pocházel ze starého usedlého selského rodu. V Třebíči absolvoval gymnázium (1896), po jednoroční vojenské službě ve Vídni studoval na pražské filozofické fakultě jako žák Masarykův a Gebauerův moderní filologii se zaměřením na češtinu a němčinu. Po promoci v r. 1902 a získání titulu doktora filozofie složil státní zkoušky a byl ustanoven suplujícím učitelem v Praze na české reálce v Ječné ulici. Již po půl roce přišel do Přerova na zdejší gymnázium, kde začal od druhého pololetí 1903 vyučovat němčinu a češtinu. Záhy se zapojil do veřejného života, zprvu se snažil spolu s některými dalšími vnést nový život do Čtenářského spolku, Národní Jednoty, Sokola, Občanského klubu, spolku státních úředníků a jiných. Dr. Bořecký byl činný v ředitelství Okresní záložny, podílel se na zahájení vydávání přerovských novin Obzor a byl zvolen v r. 1910 do obecního výboru. O tři roky později již při obecních volbách získal nejvíce hlasů při volbě starosty, ale pro nepřízeň ministerstva se úřadu vzdal, členem výboru však zůstal. Během 1. světové války sloužil jako dělostřelecký důstojník a zúčastnil se bitev u Gorlice, na Lovčenu a na Doberdu. Válečné utrpení mu natolik podlomilo zdraví, že v r. 1917 dostal zdravotní dovolenou a delší dobu pobýval na rodném statku. Dr. Bořecký byl po celou dobu svého působení v Přerově i literárně a publicisticky činný. Ve výroční zprávě přerovského gymnázia z r. 1904 uveřejnil studii Pokud látka Václava Živsy čerpána jest z vlastního života Čechova? V jubilejním almanachu vyšší hospodářské školy z r. 1925 podal stručnou, ale výstižnou historii Přerova v posledním padesátiletí. Proslul svou polemikou z r. 1923 s dr. Eduardem Kvasničkou ohledně významu Karla staršího ze Žerotína. Z jeho veřejných funkcí jmenujme především desetileté předsednictví spolku Pokrokové dívčí pedagogium v Přerově. Začátkem r. 1930 byl Karel Bořecký jmenován ředitelem gymnázia ve Valašském Meziříčí, v této funkci setrval až do svého penzionování v r. 1936. Poté se uchýlil do rodných Ctidružic, kde zemřel 7. března 1938.
Literatura:
– Kalendárium osobností Moravy pro období 1996 - 2000. Brno, 1995.
[online]. [cit. 2009-06-04]. Dostupné na: <http://www.ctidruzice.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=1804&id=1022&p1=67>.
Hildebrand,Jan Lukáš – architekt (265. výročí úmrtí)
* 14.11.1668 - Janov
+ 16.11.1745 - Vídeň
Životopis:
Navrhl mnoho majestátních staveb a kostelů. Jeho nejvýznamnějším dílem jsou dva paláce Belvedéry (Horní Belvedér a Dolní Belvedér). Dále se podílel například na stavbě zámku Weissenstein v obci Pommersfelden. Byl synem italské matky a německého otce. Studoval civilní a vojenské staviteltství v Římě a vojenské stavitelství v Piedmontu. Věhlas získal ve Vídni, kde pracoval pro mnoho šlechtických rodů, například pro Dauny, Harrachy, Schönborny a Starhembergy a pro prince Evžena Savojského. J. L. Hildebrandt byl všestranně nadaný architekt. Do střední Evropy přenesl dynamické baroko ovlivněné F. Borrominim a G. Guarinim, které však osobitě dotvořil, zejména originálním architektonickým článkováním. Jeho významnými patrony byla rodina Schönbornů, pro níž postavil řadu rezidenčních staveb (letohrádek v Landongasse ve Vídni, 1706 - 17; zámek Göllersdorf, 1710 - 17). V zámecké architektuře rozvinul francouzské podněty a jeho stavby se staly vzorem pro středoevropskou architekturu.
Dílo:
Městský palác Daun-Kinských ve Vídni (1713 - 16); přestavba kláštera Göttweig po požáru (od 1719); Harrachovský palác ve Vídni; přestavba rezidence ve Würzburgu (společně s J. B. Neumannem); přestavba Hofburgu ve Vídni (dokončeno J. B. Fischerem z Erlachu); letní rezidence Evžena Savojského Horního Belvederu (1721 - 23) a Dolního Belvederu (1714 - 1716) u Vídně; zámek Weissenstein v Pommersfelden; zámek Mirabell v Salzburgu; zámek v Bruck an der Leitha; kostel sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí (1699 - 1702); piaristický kostel Maria Treu ve Vídni (po 1699); Schwarzenberský palác ve Vídni (původně Mansfeldský, stavěn od 1697, v letech 1720 - 23 dokončen J. B. Fischerem z Erlachu); kostel sv. Petra ve Vídni (1702); dohlížel na výstavbu klášterního kapucínského kostela a především loretánské kaple v Rumburku (1704 - 09); návrh fasády zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou (asi 1718); projekt pro hraběnku Eleonoru Harrachovou (1705 - 1757), rozenou princeznu z Liechtensteinu, na její zámek v Kuníně u Nového Jičína (1726 - 34); návrh fary na harrachovském panství v Suchdole u Fulneku (kolem 1734).
Literatura:
– Pernica, B. Výtvarné umění západomoravské. Jihlava 1939.
Horák,Josef – klarinetista (5. výročí úmrtí)
* 24.03.1931 - Znojmo
+ 23.11.2005 - Znojmo
Životopis:
Absolvent Státní hudební a dramatické konzervatoře v Brně (prof. F. Horák, klarinet, 1945-1952). Člen Symfonického orchestru Čs. rozhlasu v Brně (1951-1956), Státní filharmonie Brno (1956-1963), člen orchestru Divadla Na Vinohradech Praha (1963-1968), pedagog na Státní konzervatoři v Praze (1974-1979), komorní sólista České filharmonie (1979-1991). Od r. 1969 docent klarinetové a komorní hry Kulturamt Biberach ve Spolkové republice Německo. V r. 1955 uspořádal první celovečerní koncert na basový klarinet na světě a prvenství zopakoval na americkém kontinentě v Denveru na Světovém kongresu klarinetistů (1972). Jako první na světě objevil sólové koncertní možnosti basového klarinetu, který byl do té doby používán jako nástroj orchestrální. Spoluzakladatel souboru Musica Nova (1959). Po odchodu z Brna do Prahy (1963) založil spolu s pianistkou Emmou Kovárnovou komorní soubor Due Boemi di Praga, který je aktivní dodnes. Tvůrce české basklarinetové školy, která se rozšířila po celém světě. Vychoval několik významných basklarinetových sólistů (R. Parisi, M. Kumura aj.). Snímky nahrál ve 45 rozhlasových stanicích světa a ca 100 titulů na gramodesky. Do r. 1996 mu vyšlo 11 CD, z toho 5 profilových. Skladatelé ze 24 zemí autorizovali a věnovali mu 527 skladeb (A. Hába, K. Husa, B. Martinů, K. Fukuschima aj.). Obdržel řadu našich a zahraničních ocenění - Zlatý štít Pantonu, Clarinet Super Record Tokio, Pick of the Year (deska roku) aj. V r. 1994 obdržel od Výboru ředitelů American Biographical Institute titul Osobnost roku a stal se v USA součástí dokumentace Pět set osobností vlivu, která je určena pro životopisná doporučení a inspiraci pro občany 20. století. Zemřel po krátké těžké nemoci v listopadu 2005. Poslední rozloučení se uskutečnilo 9.12.2005 v brněnském krematoriu.
Literatura:
– VINICKÁ, Věroslava. Osobnosti Znojemska: Hudebníci. Znojmo : Okresní knihovna, 1989.
Jurištová,Julie - divadelní herečka (55. výročí narození)
* 29.11.1955 - Znojmo
Životopis:
Od roku 1979 členkou Městských divadel pražských; provozuje vlastní Pohádkové divadlo Julie Jurištové v Praze. Když nebyla napoprvé přijata ke studiu na Státní konzervatoři v Praze, nastoupila jevištní praxi v oblastních divadlech v Českém Těšíně a Mostu. S touto průpravou uspěla při zkouškách na DAMU, po jejímž absolvování byla patnáct let členkou Městských divadel pražských, kde především na jevišti ABC a Rokoka vytvořila plejádu ústředních postav zamilovaných hrdinek. Na konci 90. let začala spolupracovat s divadlem Skelet na představeních pro děti a v současnosti provozuje vlastní Pohádkové divadlo J. Jurištové.
Už od 2. ročníku DAMU hrála ve filmech: Tetované časom, Noc klavíristy, Stopař. Vrcholu svého účinkování před filmovou a televizní kamerou dosáhla na přelomu 70. a 80. let, kdy mezi jejími hrdinkami dominovaly milé i nesympatické princezny a šlechtičny v pohádkách a kostýmních filmech: Deváté srdce, Princ a Večernice.
Televizní pohádky: Manon, Láďo, ty jsi princezna, Předem, předem zlatou nitku, Sychravé království.
Historické příběhy: Na dvoře vévodském, Obyčejná historie. Postavami současných mladých žen Příliš velká šance, Prodavač humoru se prozatím uzavřela její spolupráce s filmem.
Literatura:
– RUBEŠ, Daniel. Pohádkový muzikál se vrátil. Rovnost-Znojemský deník. Roč. 17, č. 8 (10.01.2007), s. 3.
– ZAJÍC, Emil. Herečka Julie Jurištová je Znojmačka, ale málokdo to ví. Rovnost. Roč. 14, č. 274 (25.11.2004), s. 6.
Kindler,Karel – zedník (135. výročí narození, 75. výročí úmrtí)
* 09.11.1875 - Jevišovice
+ 14.03.1935 - Střelice
Životopis:
Ještě před světovou válkou se oženil a přestěhoval do vedlejší obce Střelice. Jako vojín 34. domobraneckého pluku byl zajat 7. července 1915 na východní frontě u Krasniku. Dobu zajetí trávil na Sibiři ve městě Ufa. V jedné ze sibiřských základen čs. vojska v Omsku se 6. října 1918 přihlásil k legiím a byl zařazen k 9. rotě 1. záložního pluku Husitského. Zanedlouho byl přidělen k dispozici evidenčnímu důstojníkovi a protože již překročil věkový limit 40 let, vojenská lékařská komise jej 28. ledna 1919 uznala neschopným činné služby. Z Vladivostoku odplul 24. června 1919 lodí Archer. Po příjezdu do vlasti se vrátil do Střelic.
Literatura:
– Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001.
Knies,Jan – archeolog (150. výročí narození)
* 26.11.1860 - Tasov
+ 05.03.1937 - Brno
Životopis:
Narodil se v Tasově u Velkého Meziříčí. Jeho otcem byl nadučitel. Ke studiu na učitelský ústav do Brna nastoupil v roce 1876 a od roku 1879 již podnikal samostatné archeologické výzkumy. V roce 1897 byl učitelem v Rogendorfu (dnešní Krasová). Zde se také ve svých 39 letech oženil. Škola se díky jeho výzkumům zaplnila kostmi a jiným archeologickým materiálem, takže začal uvažovat o stavbě muzea. V únoru 1901 se zastupitelstvo obce Sloup usneslo odprodat mu část obecního pozemku. Podmínkou však bylo, že v budově, kterou zde postaví, umístí své archeologické sbírky. Muzeum bylo otevřeno 8. července 1906. Nové muzeum se brzy těšilo velkému zájmu veřejnosti – například v roce 1909 jej navštívilo více jak 10 000 lidí. V roce 1910 se Jan Knies dostal kvůli svým vlasteneckým názorům do prudkého sporu s profesorem dr. Karlem Absolonem, což vedlo k sepsání vysvětlující brožurky pro veřejnost. Hlavní překážkou v jeho další práci bylo propuknutí I. světové války. Mnoho učitelů bylo naverbováno. Dne 20. listopadu 1919 jmenovalo obecní zastupitelstvo Jana Kniese čestným občanem obce Sloup. V tomtéž roce odešel do důchodu. Již od roku 1918 vedl jednání s dr. Jaroslavem Helfertem o prodeji své sbírky do Moravského muzea v Brně, k čemuž došlo až v prosinci 1923. Zemřel 5. března 1937 a je pochován na centrálním hřbitově v Brně.
Literatura:
– HRBÁČKOVÁ, Alena. Muzeum v roce 2006. Moravskokrumlovské noviny. Č. 6, 2006, s. 21.
Kodlová-Sašinová,Blažena – spisovatelka (120. výročí narození)
* 08.11.1890 - Želetice
+ 21.09.1953 - Mladá Boleslav
Životopis:
Blažena Kodlová, rozená Sašinová, se narodila v Želeticích u Znojma v domě č. 4. V knize narození obce Želetice je zapsána jako Beatrix Blažena Aňa Bedřiška Sašinová. Otcem byl oficiál Antonín Sašin, c. k. kontrolor daně cukerní v Želeticích a matkou Barbora Prokešová, dcera měšťana a mistra hodinářského. Dětství prožívala v Želeticích, kde byl její otec zaměstnán v cukrovaru. Blažena Sašinová vystudovala Obchodní akademii v Praze, 29. září 1916 se provdala za lesmistra Milana Kodla a s ním postupně pobývala v hájovnách ve Střelči, Kopidlně na Jičínsku, v Českém ráji. Za druhé světové války bydlela ve Starých Hradech u Libáně na Jičínsku, odkud se přestěhovala do Mladé Boleslavi, kde umírá.
Literatura:
– PAVLÍK, Josef. Zapomínaná spisovatelka Blažena Kodlová-Sašinová (1890-1953). Vlastivědný věstník moravský. Č. 4 (2005), s. 413.
Kübeck,Blanche – malířka (75. výročí úmrtí)
* 10.07.1873 - Vídeň
+ 30.11.1935 - Baden u Vídně
Životopis:
Narodila se jako dcera říšského a zemského sněmovního poslance Mace Freiherra von Kübeck. Než začali rozsáhle cestovat po Evropě, Severní Africe a Malé Asii, bydleli na rodiném statku v Lechovicích, kam se i vraceli. Byla spolupracovnicí v různých vážených novinách, například Neue freie Presse nebo Wiener Tagblatt.
Literatura:
[online]. [cit. 2009-06-04]. Dostupné na: <http://portal.suedmaehren.at>.
Lněnička,Ladislav – rolník (115. výročí narození, 45. výročí úmrtí)
* 26.06.1895 - Jevišovice
+ 14.11.1965 - Jevišovice
Životopis:
V Jevišovicích vychodil obecní a měšťanskou školu a poté pracoval na rodinném hospodářství. Cvičil v místní sokolské jednotě. K odvodům do armády byl povolán 15. února 1915. Měsíc po odvodech, 15. března 1915, narukoval k 5. rotě 99. pěšího pluku ve Znojmě a spolu s ní odjel posledního květnového dne roku 1915 na haličskou frontu do okolí Mielce. Po krátkém výcviku se pluk zapojil do tvrdých bojů s ruskými vojsky. Jako ruský zajatec pracoval L. Lněnička v železárnách u vysokých pecí v Kramatorce v Charkovské gubernii. V létě 1917 se v běloruském městečku Bobrujsk přihlásil k legiím a později byl zařazen ke 3. kulometné rotě 3. střeleckého pluku "Jana Žižky z Trocnova". S ním prodělal celou sibiřskou anabázi a boje s bolševiky. Na cestu do vlasti se vydal 13. dubna 1920 na lodi Mount Vernon, s níž doplul začátkem srpna do Terstu. Po pěti dlouhých letech se mohl vrátit domů. Po válce se L. Lněnička věnoval rodinnému hospodářství, oženil se a narodily se mu dvě dcery. V roce 1938 se přestěhoval s rodinou do Ostrova u Macochy, kde měl za úkol střežit vojenské zásoby yperitu v jeskyních Moravského krasu. Po mnichovských událostech a následné okupaci v březnu 1939 se vrátil do Jevišovic.
Literatura:
– Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001.
Mlénský,Jan – nadporučík (50. výročí úmrtí)
* 06.1898 - Zbýšov
+ 17.11.1960 - Jevišovice ?
Literatura:
– BZA. Nadporučík Jan Mlénský. Znojemsko. Roč. 8, č. 26 (30.06.1998), s. 2.
Pock,Alexander – malíř (60. výročí úmrtí)
* 06.01.1871 - Znojmo
+ 11.11.1950 - Vídeň
Životopis:
Prvním jeho učitelem kreslení byl znojemský profesor Fr. Gobitsch. Na jeho radu před vstupem na vídeňskou Akademii výtvarných umění se rok zdokonaloval na Odborné keramické škole ve Znojmě. Absolvent Akademie (prof. Grienpenkerl, všeobecná malířská škola a poté prof. C. R. Huber, speciální škola pro malbu zvířat). Po ukončení studií narukoval do Jihlavy, kde se seznámil s mladým lékařem O. Fuchsem ze Stockerau a s ním podnikl dobrodružnou cestu na jih Itálie. V letech 1906-1914 vedl malířský kurz na umělecké škole ve Vídni, kde připravoval adepty studia na Akademii. V průběhu I. světové války byl válečným malířem a zhotovoval obrazy válečných výjevů pro rakouské ilustrované časopisy. Náhoda jej přivedla ke znojemskému rodákovi, generálu Spitzmüllerovi, u něhož portrétoval důstojníky. Po válce se vrátil do Vídně. V průběhu 30. let se často vracel do Znojma, malovat a vystavovat své obrazy.
Dílo:
Výstavy: Genossenschaft der bildenden Künstler Wiens a Mährischer Kunstverein Brünn, Znojmo aj. Početnou kolekci jeho obrazů vlastní vídeňské Heeresmuseum a Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Jeho dílo můžeme najít v řadě soukromých a státních sbírek nejen po celé Evropě, ale i v jižní Americe, kam se dostala jeho část pozůstalosti. Maloval často portréty např. jezdecký portrét hraběte Dubského, Bedřicha Kinského a věnoval se malbě zvířat, především koní.
Ilustrace: školní učebnice, pohádkové knížky a sám vydal Pockovu obrazovou knihu pro děti.
Literatura:
ŠTURC, Libor. Alexander Pock - malíř noblesy. Podyjí - Land and der Thaya. 1992. 11/1992, s. 5-7.
Renett,Josef – lesník (190. výročí úmrtí)
* 1758 - ?
+ 01.11.1820 - Kravsko
Životopis:
O jeho osobním životě toho moc nevíme. V roce 1791 se oženil s učitelskou dcerou Teklou Fröhlichovou ze Znojma. V roce 1846 se připomíná v Příměticích purkrabí František Renett (snad syn Josefa Renetta). Na přímětickém hřbitově najdeme pomník J. Renneta, který mu dali postavit jeho zaměstnavatelé hrabě Alois a Marie Ugartovi. Byl vynikající lesník a znalec cizokrajného stromoví. Založil zámecký park v Kravsku.
Literatura:
TRMAČ, Miroslav. Josef Renett, zakladatel zámeckého parku v Kravsku. Jižní Morava 1980. sv.16. Brno : TEPS, 1980, s.205-206.
Roháček,František – spisovatel (150. výročí narození)
* 22.11.1860 - Vedrovice
+ 23.08.1904 - Brno
Životopis:
V Praze vystudoval práva. Od roku 1894 byl členem Moravského zemského výboru a r. 1898 byl jmenován tajemníkem ústředního výboru zemědělské rady pro markrabství Moravské v Brně.
Dílo:
V letech 1880-1900 psal romány a povídky, které publikoval v různých časopisech. Vydával beletristický časopis Niva (1891-1897).
Beletrie: Malé povídky (1884), První hřích - román z brněnského života (1894), Několik povídek (1895). Později se vzdal umělecké činnosti a věnoval se zemědělské problematice na Moravě. Napsal několik odborných knih.
Naučná literatura: Námezdní poměry hospodářského dělnictva na Moravě (1901), Zemědělské zákony platné v markrabství Moravském (1902), Předpis pozemkové daně a závazná společenstva zemědělská (1903). Od roku 1901 byl šéfredaktorem časopisu Zemědělská politika, který vydávala Česká hospodářská společnost na Moravě.
Literatura:
– HÝSEK, Miroslav. Literární Morava v letech 1849-1885. Praha : Moravsko-slezská revue, 1911. 310 s.
– Lexikon české literatury : Osobnosti, díla, instituce. Praha : Academia, 2000. S. 733-1522. ISBN 80-200-0708-3.
– SVOBODA, Jiří. František Roháček. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2000. Sv. 15. Znojmo : Státní okresní archiv, 2001. S. 112-113.
Sedláček,František Alois – spisovatel (130. výročí úmrtí)
* 1854 - Velký Karlov
+ 21.11.1880 - Žďár nad Sázavou
Literatura:
Nepublikované materiály.
Vildomec,František – archeolog (35. výročí úmrtí)
* 06.02.1878 - Svatoslav
+ 03.11.1975 - Boskovštejn
Životopis:
Absolvent brněnského učitelského ústavu. Působil jako pedagog v Jaroměřicích nad Rokytnou, v Hostimi (1897-1900), poté jako řídící učitel v Boskovštejně. Již od roku 1906 spolupracoval při archeologických průzkumech a Jaroslavem Palliardim. Byl členem řady osvětových a vlastivědných spolků. Dlouhou dobu působil jako předseda a místopředseda Moravského archeologického klubu. Od roku 1936 byl členem kuratoria tehdejšího Jihomoravského krajského muzea a v roce 1945 se stal kustodem Muzea královského města Znojma. Čestný člen Musejního spolku, Brno.
Dílo:
Výsledkem jeho celoživotního úsilí bylo obrovské množství cenného archeologického materiálu, který je částečně uložen v badatelově domě na Boskovštejně, z části se nalézá v Zemském muzeu v Brně a v Jihomoravském muzeu ve Znojmě. Z archeologické praxe vešly do povědomí veřejnosti jeho výzkumy z osad z mladší doby kamenné ve Střelicích, Hlubokých Mašůvkách, Ctidružicích, hradiska Starého zámku u Suchohrdel, dále mohyl v lese Purkrábka u Suchohrdel a dalších lokalit. Je tvůrcem unikátní archeologické sbírky kultury s moravskou malovanou keramikou z mladší doby kamenné. Nejznámější jsou jeho nálezy neolitických Venuší. Své proslulosti dosáhla ženská plastika z Hlubokých Mašůvek.
Literatura:
– Pernica, B. Písemnictví na západní Moravě. Přerov b.r..
– Podborský, V. Pravěk Znojemska. Brno, 1972.
– Tomeš, J. Český biografický slovník XX. století. 3. díl..Praha, Paseka, 1999.
Zima,Rudolf - umělecký fotograf (45. výročí úmrtí)
* 21.03.1873 - Znojmo
+ 27.11.1965 - Vídeň
Literatura:
Šturc, L. Odborná keramická škola. Znojmo, 1997.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová.