Kalendárium

Audy,Ladislav - vlastivědný pracovník

*  12.12.1910 - Znojmo
+  18.07.1978 - ?

Místa působení: Jevišovice, Znojmo

Životopis:
Předseda Osvětové besedy Jevišovice, předseda ZJ Sokol Jevišovice.

Dílo:
Jevišovice a okolí (1965) a Z historie Jevišovic I. díl (1974), Z historie Jevišovic II. díl (1976). Redaktor Jevišovických novin.

Literatura:
- Znojemsko, 16.12.1970.


Crhák,Ladislav - RNDr., CSc.

* 19.07.1923 - Znojmo

Místa působení: Brno, Olomouc

Životopis:
V letech 1953-1958 působil jako pedagog na gymnáziu a od roku 1959-1963 na Přírodopisné fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Zasloužil se o zřízení katedry zoologie a antropologie. Člen našich a mnoha zahraničních vědeckých společností např. ČSA, HV ČSSA Praha. Od roku 1983 je držitelem medaile dr. A. Hrdličky za vědeckou práci a popularizaci antropologie, stříbrné medaile Pro merito UP Olomouc (1983). V současné době pracuje jako samostatný vědecký pracovník. Působí jako soudní znalec pro humanitní genetické paternitní expertízy a školitel.

Dílo:
Publikoval na 130 odborných a vědeckých prací, přednášel na řadě sjezdů a konferencí antropologů. Bohatá je jeho činnost přednášková činnost v rozhlase a televizi. Od roku 1959 je držitelem patentu antropometrický pigmentometr. Autor a spoluautor řady odborných publikací např. Lužičtí Srbové (1956).

Literatura:
- Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.
- Kdo je kdo v České republice 1994-1995. Praha 1994.


Ferenz,Antonín - malíř

*  03.06.1801 - Žďár nad Sázavou
+  19.07.1888 - Brno

Místa působení: Znojmo, Brno

Životopis:
Učil se v Brně v dílně Ferdinanda Lichta a ve Vídni po r. 1824 (patrně u  Friedricha Amerlinga). Působil ve Znojmě (1833-1846) a poté v Brně (1846-1874).

Dílo:
Portréty:
Členové Ferenzovy rodiny (1848-1849), Vlastní podobizna (1862) - portréty uloženy v Moravské galerii, Josefina baronka Diller-Schaffgotschová (1843), brněnský biskup Ant. Arnošt hrabě Schaffgotsch (1844), Adolfina a Adéla Bauerovy (1855) aj. Některé jeho obrazy se nacházejí ve sbírkách Jihomoravského muzea ve Znojmě a v Muzeu Žďár nad Sázavou.

Literatura:
- EIS. Ferenzovy obrazy. Znojemsko. Roč. 12, č. 5 (29.01.2002), s. 4.
- MLK. Znojmo zrcadlí staré tváře : ve znojemském Domě umění vystavují portréty zdejších měšťanů. Mladá fronta dnes. Roč. 12, č. 22 (26.01.2002), s. 3, Jižní Morava.
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha 1995.
- TOMAN, P.. Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha 1936. 


Hrubý,Karel Otto - fotograf

*  15.05.1916 - Vídeň
+  19.07.1998 - Senotín

Místa působení: Znojmo, Brno, Praha, Senotín

Životopis:
Dětství prožil v Podbrezové na Slovensku a ve Znojmě. Začal studovat práva, která neměl možnost dokončit - nacisté zavřeli vysoké školy. V roce 1943 byl totálně nasazen. Po válce se začal profesionálně věnovat fotografování. Od roku 1945 nastoupil jako fotoreportér do Rovnosti. V roce 1947 krátce  pracoval jako kameraman dokumentárních a reklamních filmů u Čs. státního filmu. Byl zaměstnán také ve Státním divadle v Brně, v redakci časopisu Květy a opět se vrátil do Brna, kde působil jako pedagoga fotograf. Od roku 1952 člen Svazu čs. výtvarných umělců. Patřil k spoluzakladatelům první stálé fotografické síně v Československu - Funkeho kabinetu při brněnském Domu umění (1959). O šest let později založil skupinu VOX a v roce 1969 spoluzakládá Svaz českých fotografů, několik let vykonával funkci místopředsedy. Na sklonku věku se přestěhoval do Senotína, kde se začal věnovat malířství.

Dílo:
Účast na mezinárodních fotografických výstavách: Boston, Brusel, Nottingham, Stockholm, Vancouver, Rio de Janeiro, Antverpy, Oklahoma, Pasadena, Kodaň a další. Snad jen Afrika schází - jinak jeho fotografie poznali lidé všech světadílů. Jako všestranný fotograf usiloval o zachycení všech stránek života. Věnoval se také krajinářské fotografii a etnografii.

Literatura:
- CHMEL, Z.. Galerie brněnských osobností. 1. část. Brno, ANTE 1998.


Lukeš,Josef - protifašistický bojovník

* 26.07.1913 - Vídeň
+ 05.05.1945 - Praha

Místa působení: Znojmo

Životopis:
Po okupaci (1938) se odstěhoval se svými rodiči ze Znojma do Havlíčkova Brodu. Vojenskou základní službu absolvoval v Olomouci jako letecký mechanik. Závodit začal v roce 1934, první svůj závod jel ve Vítkovicích. Hned na prvním závodě s mezinárodní účastí na motocyklu Jawa skončil třetí. Stal se populárním účastníkem téměř všech významných závodů. Vždy patřil mezi první, často vítězil. Naposledy v Československu jel Zlatou přilbu v Pardubicích, kde vyhrál kategorii 350. V roce 1940 se rozešel s továrnou Jawa a začal závodit na svou pěst. Později vstoupil do služeb továrny Walter. Od roku 1941 žil v Praze. Účastník pražského povstání (1945). Za bojové zásluhy mu udělil prezident republiky dne 13. dubna 1946 Československý válečný kříž 1939 in memoriam.

Literatura:
- Josef Lukeš. Neevidované materiály. Č. 31.
- Kronika města Znojma 1938-1945.
- LÁTOVÁ, Milada. Oldskauti a trempové Podyjí : Josef Lukeš. Znojemské listy. Roč. 4, č. 23 (17.06.1995), s. 5.
- ŠABACKÝ, J.. Nezapomeneme...Znojmo, 1947.


Mayer,Max z Ahrdorffu a Wallersteinu - prelát

*  03.12.1845 - Kroměříž
+  07.07.1928 - Božice

Životopis:
Absolvent kroměřížského gymnázia. V letech 1864-1867 studoval teologii na  biskupském učilišti v Brně. Na kněze byl vysvěcen 6.6.1868. Šest let působil jako kaplan v Brně. V listopadu 1874 odjel do Říma, aby si rozšířil své vzdělání. Získal doktorát teologie. V roce 1880 se stal  apoštolským pronotářem. O rok později onemocněl a vrátil se zpět na Moravu. Tři roky působil v Černé Hoře a poté v Křídlovicích - Božicích na Znojemsku. V roce 1899 byl jmenován sídelním kanovníkem metropolitní kapituly v Olomouci. Dne 18.7.1901 mu bylo přiznáno právo používat predikátu rytíř z Ahrdorffu a Wallersteinu. O patnáct let později získal císařským diplomem ze dne 14.6.1916 titul barona. Ale do Božic se stále vracel, měl tu postavený domek. Při příležitosti oslav 60. výročí svého vysvěcení na kněze v Božicích zemřel. Měl velký podíl nejen organizační, ale i finanční na založení dívčího penzionátu Maria Hilf (původně dětského útulku pro starce a děti). Základní kámen ústavu byl položen 12.10.1894. Původní stavba byla za necelý rok dokončena a 8.9.1895 posvěcena. Správu převzaly sestry sv. Karla Boromejského a kromě útulku zde zřídily i školu pro industriální učitelky. Penzion od svého vzniku prošel několika stavebními úpravami. Neúplný letopočet na štítu budovy svědčí o její konečné dostavbě roku 1906. Od roku 1950 v penzionu Maria Hilf je domov důchodců. Byl velkým milovníkem umění. Muzejní sbírky znojemského muzea obohatil zejména darem mnoha církevních památek, nerostů, obrazů a starých tisků. V roce 1921 město Znojmo od něj zakoupilo soubor indických loveckých a bojových zbraní a kolekce japonských pušek, které si přivezl ze svých cest po Asii v letech 1900-1901. Tehdejší starosta města Znojma dr. Mareš mu v děkovném dopise přislíbil, že sbírka ponese jeho jméno. Stalo se tak při znovuotevření muzea v roce 1922.

Dílo:
Die Papstwahl Inocenc XIII. (1874), Unverzichtbare Rechte (1904)- teologické práce, Aus Südmährens Deutsch und Latein (1921)-humorné povídky aj. Napsal jedenáct divadelních her, šest je uloženo v knihovně Jihomoravského muzea ve Znojmě. Náměty her čerpal z historie a pověstí Znojemska. Skládal básně, které ve dvacátých let vycházely v Znaimer Wochenblatt.

Literatura:
- Kulturní kalendář 93. Znojmo, l992.
- LAN. Střípky ze života nevšední osobnosti. Moravské noviny Rovnost. Roč.5, 1995 (1.12.1995), s.8.
- Max Mayer. Neevidované materiály. Č. 529.
- Max Mayer z Ahrdorffu a Wallensteinu. Znojemský týden, 2004, (19.4.2004), s.6.
 

Michl,Josef B. - literární kritik

*  01.07.1918 - Suchohrdly u Znojma

Místa působení: Znojmo, Praha, Brno

Životopis:
Po maturitě na gymnáziu ve Znojmě (193)7 vystudoval latinu a němčinu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (1946). Zároveň navštěvoval kurzy švédštiny. Podařilo se mu získat studijní stipendium do Norska. Po návratu pracoval na katedře germanistiky a nordistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1969-1971 a 1986 vyučoval češtinu na univerzitách v Norsku a ve Švédsku. V roce 1993 jmenován univerzitním profesorem.

Dílo:
Překládal z norštiny ( B. Björnsen, J. Bojer, F. Alnaes aj. ), do norštiny přeložil poezii V. Holana, M. Holuba, J. Seiferta a J. Skácela. Napsal Björnson (1970), Björnson a Československo (1992).

Literatura:
- ČERNÁ, J.. Slovníček současných brněnských spisovatelů. Brno 1994.
- Josef B. Michl. Neevidované materiály. Č. 213.
- ŠRÁČKOVÁ, Hana. Rozhovor o knihách s profesorem Dr. Josefem B. Michlem. Duha.  Roč. 8, č. 1 (1994), s. 22-24.


Müllner,Laurenz - profesor

*  29.07.1848 - Křídlovice
+  28.11.1911 - Meran

Životopis:
Studoval teologii na Vídeňské univerzitě, kde se stal také profesorem a v letech 1894-1895 dokonce rektorem. Vyučoval především křesťanskou filozofii, ale zabýval se také literaturou. Byl autorem řady odborných publikací a přispíval do katolického deníku Vaterland. Byl velkým kritikem Goethova pojetí vidění světa, proti kterému stavěl např. Shakespeara či Dostojevského.

Literatura:
- Laurenz Müllner. Znojemský týden, 2004, (19.4.2004), s.6.


Svobodová,Růžena - spisovatelka

*  10.07.1868 - Mikulovice
+  01.01.1920 - Praha

Místa působení: Praha, Nové Dvory u Pacova

Životopis:
V roce 1874 se s rodiči přestěhovala do Prahy. Jan Čáp, její otec, byl jmenován centrálním ředitelem premonstrátských statků. V letech 1881-1883 absolvovala vyšší dívčí školu a v klášterním penzionátu se zdokonalila ve francouzštině. Roku 1886 složila zkoušku z francouzštiny a ucházela se o místo vychovatelky. Uplatnění našla v Nových Dvorech u Pacova v rodině vzdálených příbuzných. V roce 1889 se vrátila domů. O rok později, 6. 9. 1890, se provdala za F. X. Svobodu. Prostřednictvím svého muže se seznámila s řadou literátů a pod jejich vlivem začala sama tvořit. Podnikala krátké cesty do Itálie a Francie, často pobývala v Beskydách. Zemřela náhle po záchvatu srdeční mrtvice v noci na Nový rok 1920. Místem jejího posledního odpočinku se stal pražský Slavín.

Dílo:
Byla přední představitelkou českého literárního impresionismu. Povídková a románová tvorba - Na písčité půdě (1895), Ztroskotáno (1896), Povídky (1896), Přetížený klas (1896), V odlehlé dědině (1898), Zamotaná vlákna (1899), Milenky (1902), Pěšinkami srdce (1902), V říši tulipánků (1903), Plameny a plaménky (1905), Marné lásky (1906), Černí myslivci (1908), Pokání Blaženčino (1908), Posvátné jaro (1912), Dětská srdce (1913), Po svatební hostině (1916), Jarní záhony (1916), Pokojný dům (1917). Po její smrti vyšlo - Ráj (nedokončeno 1920), Hrdinné a bezmocné dětství (1920), Zahrada irémská (nedokončeno 1921).

Literatura:
- KUNC, J.. Slovník soudobých českých spisovatelů. Praha 1946.
- MOURKOVÁ, Jarmila. Růžena Svobodová. 1. vyd. Praha : Melantrich, 1975. 389 s.  
- PERNICA, B.. Písemnictví na západní Moravě. Přerov b. r. , Jižní Morava.
- Růžena Svobodová. Neevidované materiály. Č. 27.
- Růžena Svobodová. Znojmo : Okresní knihovna, 1988. 5 s.
- Vlastivědný sborník. 1982, roč. 18, sv. 21. Brno, TPSMH 1982.


Šindelka,Hubert - sbormistr

*  21.07.1928 - Žďárná

Místa působení: Znojmo

Literatura:
- Kalendárium osobností Moravy pro období 1966 - 2000. Brno 1995.


Trnka,Jakub - pedagog

* 18.07.1903 - Křenovice u Slavkova
+ 28.05.1965 - Znojmo

 

Místa působení: Znojmo

Životopis:
Absolvent obecné školy v Křenovicích, měšťanské školy ve Slavkově (1914-1915), gymnázia v Praze (1915-1918) a ve Vyškově (1918-1923), Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde studoval dějepis, filozofii, zeměpis, latinu a řečtinu (1923-1928). Po dvouleté prezenční službě v Malackách, pro nedostatek učitelských míst v českých zemích zůstal na Slovensku. Byl pedagogem na školách v Lučenci, Bánské Šťavnici a ve Zvolenu (1930-1934), na gymnáziu ve Znojmě (1934-1935), na vojenském gymnáziu v Moravské Třebové (1935-1938), na vojenském gymnáziu v Hranicích (1938-1939), na gymnáziu v Holešově (1939-1945). Po válce se vrátil do Znojma na reálné gymnázium, kde učil až do roku 1965.

Pedagog:
Vlastní náplní jeho života bylo učitelské poslání. Jeho hodiny dějepisu nebyly jen přesným výkladem historických dějů. Nosil do hodin odbornou literaturu, reprodukce uměleckých děl, odkazoval na vhodnou četbu. Studenti, kteří měli v maturitní práci napsat, které osobnosti měly na ně největší vliv, zařadili mezi tyto osobnosti i profesora Trnku. Historik: O archeologii projevil zájem na vysoké škole. V době působení na Slovensku prováděl archeologické průzkumy římských hradišť. Později se začal zajímat o historické stavební slohy. Na znojemském gymnáziu založil historický kroužek (1947). Vypracoval metodiku vlastivědné práce, seznamování široké veřejnosti s památkami znojemské architektury, umění, dějinami města a hradu. Byl jedním z iniciátorů uznání Znojma za městskou památkovou rezervaci, konzervátorem pro znojemský okres (1945-1963) a předsedou muzejní rady.

Průvodce:
Pracoval nejen jako průvodce, ale prováděl i jejich školení. Napsal řadu přednášek.

Divadelní ochotník:
Účinkoval ve hrách - Ženská vojna, Potasch a Perlmutter, Podzimní manévry, Jan Vývara. Recitoval v loutkářském souboru závodního klubu Služeb města Znojma, kde jeho manželka (učitelka hudby) hrála na klavír. V r. 1958 na II. národní loutkářské soutěži v Opavě získal soubor druhé místo.

Dílo:
Podyjí - Znojemsko (turistický průvodce, 1956), Podyjí a Pálavské vrchy (turistický průvodce, 1965).

Publikoval v časopisech a ve sbornících:
Znojemsko, Vlastivědný sborník Jižní Morava - články: Pozoruhodnosti Křenovic (1959), Naše cihelny (1964), Skalka (1965), Vojáci na ležení a Křenovice (1965), Křenovická škola do 90. let minulého století.

Literatura:
- FIL. Učitel tělem i duší Jakub Trnka. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region.  Roč. 5, č. 21 (23.05.2005), s. 4.
- Jakub Trnka. Neevidované materiály. Č. 146.
- Vlastivědný sborník Jižní Morava. Brno 1975.
- Vlastivědný sborník Křenovic u Slavkova. Brno 1966.


Tunka,Václav - legionář

*  01.09.1874 - Únanov
+  16.07.1918 - Spasskoje

Životopis:
Ve Znojmě se vyučil malířem. Za 1. světové války v roce 1915 byl zajat na ruské frontě. Vstoupil (1917) do Čs. armády v Borispolu u Kyjova a následně se stal vojákem 5. pluku T. G. Masaryka, se kterým odjel v roce 1918 do Vladivostoku. Zúčastnil se bojů na březích Tichého oceánu proti bolševikům, kde u městečka Spasskoje padl. Pohřben ve společném hrobě u vesničky Jevgoněvka. V roce 1934 mu byla na jeho rodném domě odhalena pamětní deska.

Literatura:
- KEREMIDSKÝ, M.. Únanov 1227-1997. Znojmo 1997.


Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová