Kalendárium

Bořecký,Karel - literární historik                                                                            

*  18.11.1875 - Ctidružice
+  07.03.1938 - Ctidružice

Místa působení: Přerov

Životopis:
Pocházel ze starého usedlého selského rodu. V Třebíči absolvoval gymnázium (1896), po jednoroční vojenské službě ve Vídni studoval na pražské filozofické fakultě jako žák Masarykův a Gebauerův moderní filologii se zaměřením na češtinu a němčinu. Po promoci v r. 1902 a získání titulu doktora filozofie složil státní zkoušky a byl ustanoven suplujícím učitelem v Praze na české reálce v Ječné ulici. Již po půl roce přišel do Přerova na zdejší gymnázium, kde začal od druhého pololetí 1903 vyučovat němčinu a češtinu.  Záhy se zapojil do veřejného života, zprvu se snažil spolu s některými dalšími vnést nový život do Čtenářského spolku, Národní Jednoty, Sokola, Občanského klubu, spolku státních úředníků a jiných.  Dr. Bořecký byl činný v ředitelství Okresní záložny, podílel se na zahájení vydávání přerovských novin Obzor a byl zvolen v r. 1910 do obecního výboru. O tři roky později již při obecních volbách získal nejvíce hlasů při volbě starosty, ale pro nepřízeň ministerstva se úřadu vzdal, členem výboru však zůstal. Během 1. světové války sloužil jako dělostřelecký důstojník a zúčastnil se bitev u Gorlice, na Lovčenu a na Doberdu. Válečné utrpení mu natolik podlomilo zdraví, že v r. 1917 dostal zdravotní dovolenou a delší dobu pobýval na rodném statku. Dr. Bořecký byl po celou dobu svého působení v Přerově i literárně a publicisticky činný. Ve výroční zprávě přerovského gymnázia z r. 1904 uveřejnil studii Pokud látka Václava Živsy čerpána jest z vlastního života Čechova? V jubilejním almanachu vyšší hospodářské školy z r. 1925 podal stručnou, ale výstižnou historii Přerova v posledním padesátiletí. Proslul svou polemikou z r. 1923 s dr. Eduardem Kvasničkou ohledně významu Karla staršího ze Žerotína. Z jeho veřejných funkcí jmenujme především desetileté předsednictví spolku Pokrokové dívčí pedagogium v Přerově. Začátkem r. 1930 byl Karel Bořecký jmenován ředitelem gymnázia ve Valašském Meziříčí, v této funkci setrval až do svého penzionování v r. 1936. Poté se uchýlil do rodných Ctidružic, kde zemřel 7. března 1938.

Literatura:
- Kalendárium osobností Moravy pro období 1996 - 2000. Brno 1995.
- Karel Bořecký. Neevidované materiály. Č. 633.


Divíšek,Václav - vynálezce

*  26.03.1698 - Helvíkovice
+  21.12.1765 - Znojmo

Místa působení: Přímětice, Znojmo, Louka

Životopis:
Absolvent znojemské jezuitské latinské školy (1716-1719). Koncem r. 1720 složil v klášteře v Louce profesní slib a o tři roky později se stal podjáhnem, za rok jáhnem a v r. 1726 byl vysvěcen na kněze. V letech 1726-1735 vyučoval v klášteře v Louce filozofickým předmětům a teologii. Jmenován univerzitou v Salzburku doktorem teologie (1733). V témže roce se stal podpřevorem v klášteře v Louce. O tři roky později ho opat odvolal z funkce podpřevora a jmenoval správcem fary v Příměticích. Po teologických disputacích v r. 1741 zastával funkci převora v klášteře v Louce. Nebylo mu však přáno v ní dlouho setrvat. V červenci odešel podruhé jako farář do Přímětic, kde působil až do své smrti. V postatě celý svůj život řeholního kanovníka prožil na jižní Moravě. Dopisoval si s některými předními učenci své doby např. s jezuitským vychovatelem budoucího císaře Josefa II. J. Francem, s profesorem Lékařské fakulty Karlovy univerzity v Praze J. A. Scrincim.

Dílo:
Vynálezce: V roce 1754 postavil v Příměticích meteorologický stroj a po několika letech i druhý, který umístnil na věž přímětického kostela. Konstrukce povětrnostního stroje byla složitá, odpovídala Divišově představě o odsávání elektřiny z atmosféry a předcházení blesku. Bleskosvod se skládal ze dvou horizontálních železných tyčí sestavených do kříže, usazeného na vertikální ose. Každé rameno křížila další tyč. Ramena i tyče končily krabičkami, třináctá krabička byla umístěna na vertikální ose. V krabičkách byly železné piliny a tři řady otvorů s hřebíky dotýkajícími se dna. Bleskosvod měl navíc tři plechová křídla pro určování směru větru. Celá konstrukce byla upevněna k zemi hluboko zakotvenými železnými řetězy. Sestrojil originální hudební přístroj nazvaný Denisdor (Zlatý Diviš). Denisdor byl skříňovým strunným nástrojem o délce 160 cm, šířce 92 cm a výšce 128 cm, s pedálem a vysouvací klaviaturou. Měl celkem 790 kovových strun. Všechny jeho díly byly spojeny otáčivými šrouby. Měl 14 většinou zdvojených rejstříků, přičemž při úhozu na klaviaturu zněl první rejstřík sytě, druhý pak tlumeně a rezonancí dlouho dozníval. Nástroj byl tak důmyslně sestaven, že jej bylo možno vyladit během 45 minut. Simuloval zvuky různých hudebních nástrojů, harfy, loutny, klavíru, zvonkohry, prý též lesního roku, fagotu a klarinetu. Měl hluboký bas a varhanový rejstřík vox humana. Po jeho smrti se dostal nástroj do kláštera v Louce, kde na něj uměli hrát. Po zrušení kláštera 1784 byl denisdor převezen do Vídně. Na něm zde koncertoval bývalý kanovník z Louky N. Wieser, který s ním jezdil po Rakousko-Uhersku. Poslední koncert uspořádal v Prešpurku, poté denisdor i majitel zmizeli. Denisdor byl nejsložitějším dílem Divišovy mechanické dovednosti. Předpokládal spolupráci s výtečnými řemeslníky - kovářem a truhlářem. Je důkazem vynikající úrovně řemeslníků v Příměticích nebo na Znojemsku.

Léčitel: Zajímal se o léčení elektřinou. Dosáhl dobrých výsledků. Své poznatky z léčení elektřinou shrnul v knize Magia Naturalis (1765).

Literatura:
- Haubelt, J. České osvícenství. Praha 1986.
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Prachatice 1992.
- Kvítek, M. Průkopníci vědy a techniky v českých zemích. Praha 1994.
- Mayer, D. Pohledy do minulosti elektrotechniky. České Budějovice, Kopp 1999.

  
Horák,Josef - houslař

*  07.03.1898 - Kamenné Žehrovice
+  22.07.1976 - Znojmo

Místa působení: Znojmo, Kladno

Životopis:
Vyučil se houslařem u houslařského mistra A. Bittnera v Kladně (1912-1914). V roce 1915 nastoupil vojenskou základní službu. Po vojně opět pracoval u mistra A. Bittnera. V letech 1922-1929 vyráběl a opravoval hudební nástroje u firmy Zazvonil v Kladně. V období velké hospodářské krize našel práci u poštovního úřadu. Po roce 1945 přišel do Znojma. Působil jako národní správce houslařské firmy Vilibald Kreutzinger. Od r. 1951 byl zaměstnancem Okresního průmyslového podniku. Pracoval v opravně hudebních nástrojů. Zhotovil model Stradivari a Quarneri. Používal dřevo ze Schönbachu (Lubů). Připravoval olejový lak barvy zlatočervené.

Literatura:
- Kalendárium osobností Moravy pro období 1996 - 2000. Brno 1995.
- Kronika města Znojma 1958.

  
Kosmák,Václav - teolog

*  05.09.1843 - Martínkov
+  15.03.1898 - Prosiměřice

Místa působení: Hostim, Biskupice, Řeznovice, Moutnice, Tvarožná, Prosiměřice

Životopis:
Vystudoval německé gymnáziu v Jihlavě a bohosloví v Brně. Po vysvěcení v roce 1866 působil v řadě jihomoravských obcí (Moravské Budějovice, Hostim, Biskupice, Tvarožná, Prosiměřice). V roce 1894 byl jmenován znojemským děkanem. Působil jako kněz.

Dílo:
Několik obrázků z Kukátka (1883), Eugenie (1885), O pouti (1887), Ztracená (1891), Lidský zvěřinec (1892), Otrávená růže (1897). Přispíval do časopisů Obzor, Moravská orlice, Beseda, Náš domov, Opavský týdeník, Neuer freier Wau-Wau, Brünner Beobachter. V roce 1871 začal psát své povídky a črty z venkovského života do brněnského časopisu Hlas do rubriky Kukátko.

Literatura:
- 700 let Tvarožné u Brna. Tvarožná 1988.
- HLADÍK, Jaroslav. Páter Václav Kosmák. Znojemské listy. Roč. 6, č. 10 (15.03.1997), s. 4.
- Chmel, Z. Galerie brněnských osobností 2. Brno, Ante 1999.
- Lidová čítanka moravská. Praha 1901.
- ODRAZIL, Pavel. Písmák a vypravěč Václav Kosmák. Moravské noviny Rovnost. Roč. 6, č. 75 (28.03.1996), s. 7.
- Slovník českých spisovatelů. Praha 1964.
- SMETANA, Vlastimil. Václav Kosmák - Homér moravského lidu. Od Horácka k Podyjí. Č. 1 (2001), s. 11-12.
- Václav Kosmák.  Neevidované materiály. Č. 443.

  
Koukal,František - scénárista
     
*  28.09.1913 - Vídeň
+  05.03.1988 - Znojmo

Životopis:
Absolvent Obchodní akademie v Třebíči. S několika profesory této školy procestoval část Afriky. V r. 1938 se podílel na výstavbě opevnění podél řeky Dyje. Po Mnichovu odešel do Prahy. Účastník Pražského povstání v r. 1945. Do Znojma se vrátil v r. 196O a stal se ředitelem Sklářských strojíren v Příměticích. Později pracoval jako referent pro obalovou techniku v Keramických závodech ve Znojmě. Zde založil lidově umělecký soubor Znojemčan. S tímto souborem se zúčastnil několikrát nahrávek v Čs. rozhlase. Od r. 1967 byl ředitelem podniku Znojemské historické vinobraní (ZHV). V r. 1973 podnik zaniká a s ním i velkolepé kulturně-historické slavnosti ZHV. V roce 1973 odešel do důchodu, ale do r. 1976, kdy probíhaly na znojemském hradě Hodokvasy, byl jejich hlavní organizátorem. V březnu r. 1997 byl jmenován čestným občanem města Znojma in memoriam.

Dílo:
Odborná literatura: Tavený čedič a jeho praktické využití.

Scénáře: Znojemské historické vinobraní (1966-1973), Královské hodokvasy s českým králem Přemyslem Otakarem II. s rytířskou obsluhou na koních, Znojemské hodokvasy s Hynkem Suchým Čertem aj..

Hudebně satirická pásma: Dobře je mi na Znojemi (umělecký soubor Znojemčan, premiéra 1964) a Pod znojemským sluncem.

Literatura:
- František Koukal. Neevidované materiály. Č. 449.
- STŘECHA, František. Ferry Koukal a znojemské vinobraní I.. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Č. 40 (06.10.2003), s. 5.  
- ŠEK. Vzpomínka na F. Koukala. Znojemská Rovnost. Roč. 4, č. 165 (10.09.1994), s. 1.


Lebloch,Josef - pedagog

*  14.02.1898 - ?
+  07.03.1968 - Znojmo

Místa působení: Znojmo, Bítov, Suchohrdly u Znojma, Kuchařovicce

Životopis:
Josef Lebloch byl učitel s velkou láskou k divadlu. Věnoval se mu zcela programově a na vysoké odborné úrovni, neboť neustále studoval jeho historii, teorii, kterou pak uváděl do praxe. V amatérském prostředí byl ojedinělý zjev - režisér teoretik. Za svůj život shromáždil obrovskou odbornou divadelní knihovnu, již po jeho smrti věnovala jeho dcera Jihomoravskému divadlu ve Znojmě. Tam se také jako dramaturg a režisér věnoval především činohře, jeho doménou byla česká klasika (Tyl, Jirásek), v Sokole vybudoval i loutkové divadlo, jehož byl principálem. Už v padesátých letech min. století se stal předsedou okresního poradního sboru pro divadlo při tehdejším Domě osvěty ve Znojmě, v polovině 60. let byl členem i Krajského poradního sboru při KKS v Brně. Zastával na svou dobu moderní divadelní názor, svou autoritou jej dovedl uplatnit v hodnocení jak profesionálního, tak amatérského divadla. 1958 vítěz krajského kola divadel. soutěže - J. K. Tyl: Strakonický dudák

Literatura:
- Databáze českého amatérského divadla : Josef Lebloch [online]. [cit. 2007-11-16]. Dostupné z WWW: <http://amaterskedivadlo.cz/main.asp?data=16&id=4873>.
- Znojemsko, 21.2.1968.

 
Melkus,Rudolf - geometr

*  04.03.1908 - Vídeň
+  30.09.1941 - Brno

Místa působení: Znojmo

Životopis:
Narodil se v rodině vídeňských Čechů. Navštěvoval ve Vídni českou školu Komenského. Uprostřed l. světové války se Melkusovi přestěhovali do Znojma. Po absolvování znojemského gymnázia v roce 1929 pracoval jako úředník na měřičském úřadě města Znojma. V roce 1939 byl nacisty uvězněn a odvezen do Vídně, ale za půl roku byl propuštěn. Odstěhoval se s rodinou do Brna, kde pracoval na městském úřadě. Zapojil se do podzemního hnutí. Na základě udání v roce 1941 zatčen a uvězněn v Kounicových kolejích a v září téhož roku popraven. Dne 28. října 1946 byl vyznamenán nejvyšší skautskou poctou Junáckým křížem za vlast, zlatým stupněm. Na jeho počest byla ve Znojmě přejmenována bývalá ulice Vrbkova ve čtvrti Marešov na ulici Melkusova.

Dílo:
Zpracoval a nakreslil první český plán města Znojma v nástěnném formátu, který v šestibarevném provedení vydalo knihkupectví A. Kloudy ve Znojmě. Ve spolupráci s tehdejším předsedou Klubu turistů, ředitelem měšťanské školy K. Zobalem, zpracoval turistického průvodce Podyjím, nakreslil mapu středního a horního Podyjí se značenými turistickými stezkami.

Literatura:
- LÁTOVÁ, Milada. Oldskauti a trempové Podyjí : Rudolf Melkus. Znojemské listy. Roč. 4, č. 24 (24.06.1995), s. 5.
- Rudolf Melkus. Neevidované materiály. Č. 32.
- Šabacký, J. Nezapomeneme...Znojmo, 1947.

 
Mörtl,Michael - keramik

*  30.03.1878 - Fürnitz
+  12.04.1938 - Karlovy Vary

Místa působení: Znojmo

Životopis:
Pedagog na Odborné keramické škole Znojmo (1908-1923). Absolvent Odborné školy dřevařské a Umělecko průmyslové školy Vídeň. Po příchodu do Karlových Varů pracoval v oboru porcelánové plastiky.

Dílo:
Porcelánové plastiky: Dívka po koupeli, sv. Krištof, Jelen, Skupina ryb aj..

Literatura:
- Šturc, L. Odborná keramická škola ve Znojmě. Znojmo 1997.


Roupec,Antonín - legionář

*  28.03.1888 - Ratibořice
+  31.03.1946 - Moravské Budějovice

Místa působení: Blížkovice

Životopis:
Dne 1. září 1921 byl ustanoven řídícím učitelem v Blížkovicích, kde působil 28 let. Byl francouzským legionářem, nadporučíkem v záloze a kulturním pracovníkem, starostou Ústředního spolku jednot učitelských v Brně a náměstek starosty Svazu čs. učitelstva v Praze. Za války byl zapojen do odboje Obrana národa. Zorganizoval ilegální odbojovou skupinu Obrany národa v okrese Moravské Budějovice, v Jemnici, Hrotovicích a v Moravském Krumlově. Za svou činnost byl zatčen a uvězněn. Po osvobození se vrátil do Moravských Budějovic. Čestný občan Blížkovic.

Literatura:
- Nepublikované materiály.

  
Staroštík,Josef - kronikář

*  16.03.1908 - Unčovice
+  12.03.1994 - ?

Místa působení: Moravský Krumlov

Životopis:
Začal studovat reálné gymnázium v Litovli, ale studia musel přerušit. Několik let pracoval jako dělník. V r. 1930 se přihlásil na jednoroční mlékárenskou praxi do želetavské mlékárny. Poté přijat do mlékárenské školy v Kroměříži. Po absolvování nastoupil jako vedoucí výroby do soukromé mlékárny na Českobrodsku v Čechách. V r. 1937 odešel do Prahy, pracoval v mlékárenském ústředí. Zástupce vedoucího výrobního oddělení Svazu pro mléko a tuky (1946-1947) a později jeho vedoucí. Ředitel mlékárenského závodu v Moravském Krumlově (1948-1970).

Dílo:
Zakladatel periodického městského časopisu Moravskokrumlovský zpravodaj (1971). Téhož roku se ujal zpracování městské kroniky, kterou v Moravském Krumlově po ztrátě původní kroniky v r. 1945 nikdo nevedl. Kronikářem byl 16 let. Zaznamenával události tak, aby se zápisy staly pravdivým obrazem života společnosti, v níž nejsou jen samé úspěchy, ale i problémy, jak je život s sebou přináší. Proto jsou jeho záznamy cenným pramenem pro místní historiky. Od r. 1974 řídil a spravoval Zámeckou galerii Alfonse Muchy. Věnoval se také výtvarnictví. Své ilustrace uplatňoval nejen v kronice města a v městském zpravodaji, ale pořádal i výstavy svých obrazů.

Literatura:
- Josef Staroštík. Neevidované materiály. Č. 238.
- Ročenka Okresního archivu ve Znojmě. Znojmo 1988.
- Zpravodaj města Moravského Krumlova. 1988, č.8.


Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová