Bořecký,Karel - literární
historik
* 18.11.1875 -
Ctidružice
+ 07.03.1938 -
Ctidružice
Místa působení: Přerov
Životopis:
Pocházel ze starého usedlého selského rodu. V Třebíči
absolvoval gymnázium (1896), po jednoroční vojenské službě ve Vídni studoval na
pražské filozofické fakultě jako žák Masarykův a Gebauerův moderní filologii se
zaměřením na češtinu a němčinu. Po promoci v r. 1902 a získání titulu
doktora filozofie složil státní zkoušky a byl ustanoven suplujícím učitelem v
Praze na české reálce v Ječné ulici. Již po půl roce přišel do Přerova na
zdejší gymnázium, kde začal od druhého pololetí 1903 vyučovat němčinu a
češtinu. Záhy se zapojil do veřejného
života, zprvu se snažil spolu s některými dalšími vnést nový život do
Čtenářského spolku, Národní Jednoty, Sokola, Občanského klubu, spolku státních
úředníků a jiných. Dr. Bořecký byl činný
v ředitelství Okresní záložny, podílel se na zahájení vydávání přerovských
novin Obzor a byl zvolen v r. 1910 do obecního výboru. O tři roky později již
při obecních volbách získal nejvíce hlasů při volbě starosty, ale pro nepřízeň
ministerstva se úřadu vzdal, členem výboru však zůstal. Během 1. světové války
sloužil jako dělostřelecký důstojník a zúčastnil se bitev u Gorlice, na Lovčenu
a na Doberdu. Válečné utrpení mu natolik podlomilo zdraví, že v r. 1917 dostal
zdravotní dovolenou a delší dobu pobýval na rodném statku. Dr. Bořecký byl po
celou dobu svého působení v Přerově i literárně a publicisticky činný. Ve
výroční zprávě přerovského gymnázia z r. 1904 uveřejnil studii Pokud látka
Václava Živsy čerpána jest z vlastního života Čechova? V jubilejním almanachu
vyšší hospodářské školy z r. 1925 podal stručnou, ale výstižnou historii
Přerova v posledním padesátiletí. Proslul svou polemikou z r. 1923 s dr.
Eduardem Kvasničkou ohledně významu Karla staršího ze Žerotína. Z jeho
veřejných funkcí jmenujme především desetileté předsednictví spolku Pokrokové
dívčí pedagogium v Přerově. Začátkem r. 1930 byl Karel Bořecký jmenován
ředitelem gymnázia ve Valašském Meziříčí, v této funkci setrval až do svého
penzionování v r. 1936. Poté se uchýlil do rodných Ctidružic, kde zemřel 7.
března 1938.
Literatura:
- Kalendárium osobností Moravy pro období 1996 - 2000.
Brno 1995.
- Karel Bořecký. Neevidované
materiály. Č. 633.
Divíšek,Václav - vynálezce
* 26.03.1698 -
Helvíkovice
+ 21.12.1765 - Znojmo
Místa působení: Přímětice, Znojmo, Louka
Životopis:
Absolvent znojemské jezuitské latinské školy (1716-1719).
Koncem r. 1720 složil v klášteře v Louce profesní slib a o tři roky později se
stal podjáhnem, za rok jáhnem a v r. 1726 byl vysvěcen na kněze. V letech
1726-1735 vyučoval v klášteře v Louce filozofickým předmětům a teologii.
Jmenován univerzitou v Salzburku doktorem teologie (1733). V témže roce se stal
podpřevorem v klášteře v Louce. O tři roky později ho opat odvolal z funkce
podpřevora a jmenoval správcem fary v Příměticích. Po teologických disputacích
v r. 1741 zastával funkci převora v klášteře v Louce. Nebylo mu však přáno v ní
dlouho setrvat. V červenci odešel podruhé jako farář do Přímětic, kde působil
až do své smrti. V postatě celý svůj život řeholního kanovníka prožil na jižní
Moravě. Dopisoval si s některými předními učenci své doby např. s jezuitským
vychovatelem budoucího císaře Josefa II. J. Francem, s profesorem Lékařské
fakulty Karlovy univerzity v Praze J. A. Scrincim.
Dílo:
Vynálezce: V roce 1754 postavil v Příměticích
meteorologický stroj a po několika letech i druhý, který umístnil na věž
přímětického kostela. Konstrukce povětrnostního stroje byla složitá, odpovídala
Divišově představě o odsávání elektřiny z atmosféry a předcházení blesku. Bleskosvod
se skládal ze dvou horizontálních železných tyčí sestavených do kříže,
usazeného na vertikální ose. Každé rameno křížila další tyč. Ramena i tyče
končily krabičkami, třináctá krabička byla umístěna na vertikální ose. V
krabičkách byly železné piliny a tři řady otvorů s hřebíky dotýkajícími se dna.
Bleskosvod měl navíc tři plechová křídla pro určování směru větru. Celá
konstrukce byla upevněna k zemi hluboko zakotvenými železnými řetězy. Sestrojil
originální hudební přístroj nazvaný Denisdor (Zlatý Diviš). Denisdor byl
skříňovým strunným nástrojem o délce 160 cm, šířce 92 cm a výšce 128 cm, s pedálem a
vysouvací klaviaturou. Měl celkem 790 kovových strun. Všechny jeho díly byly
spojeny otáčivými šrouby. Měl 14 většinou zdvojených rejstříků, přičemž při
úhozu na klaviaturu zněl první rejstřík sytě, druhý pak tlumeně a rezonancí
dlouho dozníval. Nástroj byl tak důmyslně sestaven, že jej bylo možno vyladit
během 45 minut. Simuloval zvuky různých hudebních nástrojů, harfy, loutny,
klavíru, zvonkohry, prý též lesního roku, fagotu a klarinetu. Měl hluboký bas a
varhanový rejstřík vox humana. Po jeho smrti se dostal nástroj do kláštera v
Louce, kde na něj uměli hrát. Po zrušení kláštera 1784 byl denisdor převezen do
Vídně. Na něm zde koncertoval bývalý kanovník z Louky N. Wieser, který s ním
jezdil po Rakousko-Uhersku. Poslední koncert uspořádal v Prešpurku, poté
denisdor i majitel zmizeli. Denisdor byl nejsložitějším dílem Divišovy
mechanické dovednosti. Předpokládal spolupráci s výtečnými řemeslníky - kovářem
a truhlářem. Je důkazem vynikající úrovně řemeslníků v Příměticích nebo na
Znojemsku.
Léčitel: Zajímal se o léčení elektřinou. Dosáhl
dobrých výsledků. Své poznatky z léčení elektřinou shrnul v knize Magia
Naturalis (1765).
Literatura:
- Haubelt,
J. České osvícenství. Praha 1986.
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Prachatice
1992.
- Kvítek,
M. Průkopníci vědy a techniky v českých
zemích. Praha 1994.
- Mayer, D.
Pohledy do minulosti elektrotechniky.
České Budějovice, Kopp 1999.
Horák,Josef - houslař
* 07.03.1898 -
Kamenné Žehrovice
+ 22.07.1976 - Znojmo
Místa působení: Znojmo, Kladno
Životopis:
Vyučil se houslařem u houslařského mistra A. Bittnera v
Kladně (1912-1914). V roce 1915 nastoupil vojenskou základní službu. Po vojně
opět pracoval u mistra A. Bittnera. V letech 1922-1929 vyráběl a opravoval
hudební nástroje u firmy Zazvonil v Kladně. V období velké hospodářské krize
našel práci u poštovního úřadu. Po roce 1945 přišel do Znojma. Působil jako
národní správce houslařské firmy Vilibald Kreutzinger. Od r. 1951 byl
zaměstnancem Okresního průmyslového podniku. Pracoval v opravně hudebních
nástrojů. Zhotovil model Stradivari a Quarneri. Používal dřevo ze Schönbachu (Lubů).
Připravoval olejový lak barvy zlatočervené.
Literatura:
- Kalendárium osobností Moravy pro období 1996 - 2000.
Brno 1995.
- Kronika města Znojma 1958.
Kosmák,Václav - teolog
* 05.09.1843 -
Martínkov
+ 15.03.1898 -
Prosiměřice
Místa působení: Hostim, Biskupice, Řeznovice,
Moutnice, Tvarožná, Prosiměřice
Životopis:
Vystudoval německé gymnáziu v Jihlavě a bohosloví v Brně. Po
vysvěcení v roce 1866 působil v řadě jihomoravských obcí (Moravské Budějovice,
Hostim, Biskupice, Tvarožná, Prosiměřice). V roce 1894 byl jmenován znojemským
děkanem. Působil jako kněz.
Dílo:
Několik obrázků z Kukátka (1883), Eugenie (1885), O pouti
(1887), Ztracená (1891), Lidský zvěřinec (1892), Otrávená růže (1897).
Přispíval do časopisů Obzor, Moravská orlice, Beseda, Náš domov, Opavský
týdeník, Neuer freier Wau-Wau, Brünner Beobachter. V roce 1871 začal psát své
povídky a črty z venkovského života do brněnského časopisu Hlas do rubriky Kukátko.
Literatura:
- 700 let Tvarožné
u Brna. Tvarožná 1988.
- HLADÍK, Jaroslav. Páter Václav Kosmák. Znojemské listy. Roč. 6, č. 10
(15.03.1997), s. 4.
- Chmel, Z.
Galerie brněnských osobností 2. Brno,
Ante 1999.
- Lidová čítanka
moravská. Praha 1901.
- ODRAZIL, Pavel. Písmák a vypravěč Václav Kosmák. Moravské noviny Rovnost. Roč. 6, č. 75
(28.03.1996), s. 7.
- Slovník českých
spisovatelů. Praha 1964.
- SMETANA, Vlastimil. Václav Kosmák - Homér moravského
lidu. Od Horácka k Podyjí. Č. 1
(2001), s. 11-12.
- Václav Kosmák. Neevidované materiály. Č. 443.
Koukal,František - scénárista
* 28.09.1913 - Vídeň
+ 05.03.1988 - Znojmo
Životopis:
Absolvent Obchodní akademie v Třebíči. S několika profesory
této školy procestoval část Afriky. V r. 1938 se podílel na výstavbě opevnění
podél řeky Dyje. Po Mnichovu odešel do Prahy. Účastník Pražského povstání v r.
1945. Do Znojma se vrátil v r. 196O a stal se ředitelem Sklářských strojíren v
Příměticích. Později pracoval jako referent pro obalovou techniku v Keramických
závodech ve Znojmě. Zde založil lidově umělecký soubor Znojemčan. S tímto
souborem se zúčastnil několikrát nahrávek v Čs. rozhlase. Od r. 1967 byl
ředitelem podniku Znojemské historické vinobraní (ZHV). V r. 1973 podnik zaniká
a s ním i velkolepé kulturně-historické slavnosti ZHV. V roce 1973 odešel do
důchodu, ale do r. 1976, kdy probíhaly na znojemském hradě Hodokvasy, byl
jejich hlavní organizátorem. V březnu r. 1997 byl jmenován čestným občanem
města Znojma in memoriam.
Dílo:
Odborná literatura: Tavený čedič a jeho praktické
využití.
Scénáře: Znojemské historické vinobraní (1966-1973),
Královské hodokvasy s českým králem Přemyslem Otakarem II. s rytířskou obsluhou
na koních, Znojemské hodokvasy s Hynkem Suchým Čertem aj..
Hudebně satirická pásma: Dobře je mi na Znojemi
(umělecký soubor Znojemčan, premiéra 1964) a Pod znojemským sluncem.
Literatura:
- František Koukal. Neevidované
materiály. Č. 449.
- STŘECHA, František. Ferry Koukal a znojemské vinobraní
I.. Znojemský týden : Noviny pro
znojemský region. Č. 40 (06.10.2003), s. 5.
- ŠEK. Vzpomínka na F. Koukala. Znojemská Rovnost. Roč. 4, č. 165 (10.09.1994), s. 1.
Lebloch,Josef - pedagog
* 14.02.1898 - ?
+ 07.03.1968 - Znojmo
Místa působení: Znojmo, Bítov, Suchohrdly u Znojma,
Kuchařovicce
Životopis:
Josef Lebloch byl učitel s velkou láskou k divadlu. Věnoval
se mu zcela programově a na vysoké odborné úrovni, neboť neustále studoval jeho
historii, teorii, kterou pak uváděl do praxe. V amatérském prostředí byl
ojedinělý zjev - režisér teoretik. Za svůj život shromáždil obrovskou odbornou
divadelní knihovnu, již po jeho smrti věnovala jeho dcera Jihomoravskému
divadlu ve Znojmě. Tam se také jako dramaturg a režisér věnoval především
činohře, jeho doménou byla česká klasika (Tyl, Jirásek), v Sokole vybudoval i
loutkové divadlo, jehož byl principálem. Už v padesátých letech min. století se
stal předsedou okresního poradního sboru pro divadlo při tehdejším Domě osvěty
ve Znojmě, v polovině 60. let byl členem i Krajského poradního sboru při KKS v
Brně. Zastával na svou dobu moderní divadelní názor, svou autoritou jej dovedl
uplatnit v hodnocení jak profesionálního, tak amatérského divadla. 1958 vítěz
krajského kola divadel. soutěže - J. K. Tyl: Strakonický dudák
Literatura:
- Databáze českého
amatérského divadla : Josef Lebloch [online]. [cit. 2007-11-16]. Dostupné
z WWW: <http://amaterskedivadlo.cz/main.asp?data=16&id=4873>.
- Znojemsko, 21.2.1968.
Melkus,Rudolf - geometr
* 04.03.1908 - Vídeň
+ 30.09.1941 - Brno
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Narodil se v rodině vídeňských Čechů. Navštěvoval ve Vídni
českou školu Komenského. Uprostřed l. světové války se Melkusovi přestěhovali
do Znojma. Po absolvování znojemského gymnázia v roce 1929 pracoval jako
úředník na měřičském úřadě města Znojma. V roce 1939 byl nacisty uvězněn a odvezen
do Vídně, ale za půl roku byl propuštěn. Odstěhoval se s rodinou do Brna, kde
pracoval na městském úřadě. Zapojil se do podzemního hnutí. Na základě udání v
roce 1941 zatčen a uvězněn v Kounicových kolejích a v září téhož roku popraven.
Dne 28. října 1946 byl vyznamenán nejvyšší skautskou poctou Junáckým křížem za
vlast, zlatým stupněm. Na jeho počest byla ve Znojmě přejmenována bývalá ulice
Vrbkova ve čtvrti Marešov na ulici Melkusova.
Dílo:
Zpracoval a nakreslil první český plán města Znojma v nástěnném
formátu, který v šestibarevném provedení vydalo knihkupectví A. Kloudy ve
Znojmě. Ve spolupráci s tehdejším předsedou Klubu turistů, ředitelem měšťanské
školy K. Zobalem, zpracoval turistického průvodce Podyjím, nakreslil mapu
středního a horního Podyjí se značenými turistickými stezkami.
Literatura:
- LÁTOVÁ, Milada. Oldskauti a trempové Podyjí : Rudolf
Melkus. Znojemské listy. Roč. 4, č. 24 (24.06.1995), s. 5.
- Rudolf Melkus. Neevidované
materiály. Č. 32.
- Šabacký,
J. Nezapomeneme...Znojmo, 1947.
Mörtl,Michael - keramik
* 30.03.1878 -
Fürnitz
+ 12.04.1938 -
Karlovy Vary
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Pedagog na Odborné keramické škole Znojmo (1908-1923).
Absolvent Odborné školy dřevařské a Umělecko průmyslové školy Vídeň. Po
příchodu do Karlových Varů pracoval v oboru porcelánové plastiky.
Dílo:
Porcelánové plastiky: Dívka po koupeli, sv. Krištof,
Jelen, Skupina ryb aj..
Literatura:
- Šturc, L.
Odborná keramická škola ve Znojmě.
Znojmo 1997.
Roupec,Antonín - legionář
* 28.03.1888 -
Ratibořice
+ 31.03.1946 -
Moravské Budějovice
Místa působení: Blížkovice
Životopis:
Dne 1. září 1921 byl ustanoven řídícím učitelem v
Blížkovicích, kde působil 28 let. Byl francouzským legionářem, nadporučíkem v
záloze a kulturním pracovníkem, starostou Ústředního spolku jednot učitelských
v Brně a náměstek starosty Svazu čs. učitelstva v Praze. Za války byl zapojen
do odboje Obrana národa. Zorganizoval ilegální odbojovou skupinu Obrany národa
v okrese Moravské Budějovice, v Jemnici, Hrotovicích a v Moravském Krumlově. Za
svou činnost byl zatčen a uvězněn. Po osvobození se vrátil do Moravských
Budějovic. Čestný občan Blížkovic.
Literatura:
- Nepublikované materiály.
Staroštík,Josef - kronikář
* 16.03.1908 -
Unčovice
+ 12.03.1994 - ?
Místa působení: Moravský Krumlov
Životopis:
Začal studovat reálné gymnázium v Litovli, ale studia musel
přerušit. Několik let pracoval jako dělník. V r. 1930 se přihlásil na
jednoroční mlékárenskou praxi do želetavské mlékárny. Poté přijat do
mlékárenské školy v Kroměříži. Po absolvování nastoupil jako vedoucí výroby do
soukromé mlékárny na Českobrodsku v Čechách. V r. 1937 odešel do Prahy,
pracoval v mlékárenském ústředí. Zástupce vedoucího výrobního oddělení Svazu
pro mléko a tuky (1946-1947) a později jeho vedoucí. Ředitel mlékárenského
závodu v Moravském Krumlově (1948-1970).
Dílo:
Zakladatel periodického městského časopisu
Moravskokrumlovský zpravodaj (1971). Téhož roku se ujal zpracování městské
kroniky, kterou v Moravském Krumlově po ztrátě původní kroniky v r. 1945 nikdo
nevedl. Kronikářem byl 16 let. Zaznamenával události tak, aby se zápisy staly
pravdivým obrazem života společnosti, v níž nejsou jen samé úspěchy, ale i
problémy, jak je život s sebou přináší. Proto jsou jeho záznamy cenným pramenem
pro místní historiky. Od r. 1974 řídil a spravoval Zámeckou galerii Alfonse
Muchy. Věnoval se také výtvarnictví. Své ilustrace uplatňoval nejen v kronice
města a v městském zpravodaji, ale pořádal i výstavy svých obrazů.
Literatura:
- Josef Staroštík. Neevidované
materiály. Č. 238.
- Ročenka Okresního archivu ve Znojmě. Znojmo 1988.
- Zpravodaj města Moravského Krumlova. 1988, č.8.
Kalendárium pro Vás sestavila
Michaela Vrábelová
Kalendárium
- Zobrazení: 2142