BOLL,Antonín - profesor filozofie, filozof
* 30.07.1721 - Praha
+ 22.07.1792 - Kučerov
Životopis:
V roce 1736 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova v Praze na Starém Městě. Noviciát absolvoval v letech 1739-1742 a teologii v letech 1746-1749 v Olomouci. Působil na kolejích v Opavě, Jičíně, Brně, Znojmě a ve Vratislavi. Od roku 1773 byl pedagogem semináře biskupa Hermanna Hannibala Blümegena v Hradci Králové. Po roce 1773 působil jako farář v Kučerově u Vyškova.
Dílo:
Pokoušel se o synkrezi filozofických základů římskokatolické teologie s některými systémy nové vědy. Jeho učebnice filozofie z 50. let přispěla k rozšíření znalosti filozofie německého osvícenského filozofa Christiana Wolffa v českých zemích. Všechny své spisy vydal v Praze.
Literatura:
- Slovník českých filozofů. Brno 1998.
ČERNÝ,Karel - spisovatel
* 22.07.1912 - Znojmo
+ 29.01.1996 – Znojmo
Životopis:
V r. 1938 odešel ze Znojma do Prahy. Po válce se vrátil a začal se blíže zajímat o osobnost Prokopa Diviše. Iniciátor a organizátor znojemských oslav 250 let Divišova narození a autor reprezentační a jubilejní publikace k této události (1948). Spolupracovník Jihomoravského muzea ve Znojmě, jednatel Spolku přátel muzea. V r. 1964 za pomoci ředitele muzea K. Winklera a přímětického faráře V. Kračmera vytvořil expozici Prokopa Diviše v reprezentační místnosti fary v Příměticích. Působil zde až do r. 1975 jako správce a (trojjazyčný) průvodce. Jako výraz uznání dlouholeté spolupráce s muzeem byl jmenován v r. 1990 čestným členem předsednictva Sdružení přátel Jihomoravského muzea ve Znojmě. Poslední léta svého života strávil v pečovatelském domě na Vančurově ulici ve Znojmě.
Dílo:
Knihy věnované P. Divišovi: Dříve než Franklin (1948), Prokop Diviš, český vynálezce bleskosvodu (1948), Spoutaný blesk (vyšel v Chicagu r. 1973 česky), Nebeský oheň (rukopis). Knihy pro mládež: Peklo (rukopis), Bílá letka (rukopis), Čertováci (1942), Kamzičí strž (rukopis), O Breberce, Modráčkovi a panu Borovičkovi (rukopis). Další díla: Junácká křídla (1938), 14. narozeniny Johnyho Harpera (1946), Mighty - Mohutný (1947).
Literatura:
- Znojemské radniční listy, 10.9.1992.
DOKULIL,Miloš - PhDr., DrSc., jazykovědec, pedagog, bohemista
* 05.07.1912 - Ctidružice
+ 02.11.2002 - Praha
Životopis:
Absolvent reálného gymnázia v Třebíči, Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Frederikovy univerzity v Kodani. V letech 1937-1939 učil na IV. reálném gymnáziu v Brně. Po složení státní zkoušky působil jako profesor na reálném gymnáziu a na koedukačním ústavě učitelském v Jihlavě (1939-1940) a v letech 1940-1948 v Novém Městě na Moravě. Kromě toho působil jako lektor dánského a norského jazyka na Masarykově univerzitě. Od roku 1948-1977 pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu pro jazyk český při České akademii věd a umění. Vědecké hodnosti doktora filozofie dosáhl na Karlově univerzitě v r. 1952, doktora filozofických věd v r. 1962. Byl výkonným redaktorem (1953-1956) a člen redakční rady odborného časopisu Slovo a slovesnost (1957 doposud) a redakčního kruhu časopisu Český jazyk (1950-1962, později Český jazyk a literatura (1963-1968). V r. 1977 odešel ze zdravotních důvodů do důchodu. V současné době je předseda komise pro doktorské obhajoby a předseda Pražského lingvistického kroužku.
Dílo:
Tvoření slov v češtině I. Teorie odvozování slov (1962), Tvoření slov v češtině II. Odvozování podstatných jmen (1967) aj. Měl rozhodující podíl na Pravidlech českého pravopisu (1957).
Napsal úvod k básnické sbírce mladých jihomoravských autorů Modrá a zlatá (Znojmo 1958).
Literatura:
- Bibliografie prací Miloše Dokulila za léta 1938-1996. Praha, Ústav pro jazyk český AV ČR.
- Tomeš,J.: Český biografický slovník XX. století. l. díl. Praha, Paseka 1999.
LEPAŘ,Jan - pedagog, novinář, historik, filozof
Pseudonym: Lipňanský,Pravoslav
* 16.05.1827 - Lipňany
+ 01.07.1902 - Praha
Životopis:
Absolvent gymnázia, Filozofické fakulty v Olomouci a Právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze (1848). Suplující učitel a po složení profesorských zkoušek (1851), profesor na jihlavském gymnáziu (1850-1853). V r. 1854 se mu narodil syn Bohuš Pavel Alois, v té době byl pedagogem na znojemském gymnáziu (1853-1857). Na vlastní žádost byl přeložen na gymnázium do Jihlavy a o rok později do Opavy, kde působil do r. 1864. Poté odchází do Prahy na staroměstské Akademické gymnázium. O pět let později zvolen za dozorce obecných škol pražských a za místopředsedu okr. městské školní rady. V r. 1870 jmenován ředitelem Českého ústavu pro vzdělání učitelů v Praze. Jako člen výboru Ústřední matice české se zasloužil o zřízení českých obecných škol v Jihlavě, Znojmě, Opavě a Mostě. V r. 1886 po těžké nemoci odešel do důchodu.
Dílo:
Obecná pedagogika ku potřebě ústavů učitelských (1891), O metodách učebných na různých školách od Komenského navržených (1879), Škola obecná a poměr její k vyznání náboženskému, O metodách učebných a logické její příbuznosti (1880), Popis mocnářství rakouského, Všeobecný dějepis pro vyšší gymnázia, O dětské kázni a pěstování společenských citů vůbec, O kulturním působení slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje, Politický atlas ku všeobecným dějinám. Publikoval v různých časopisech pod pseudonymem Pravoslav Lipňanský. Spolupracovník K. H. Borovského v Národních listech. Spoluzakladatelem časopisu Opavský besedník (Opava). Redaktor Časopisu českého muzea (Praha).
Literatura:
- Ottův slovník naučný. Praha 1900.
- Slovník českých filozofů. Brno 1998.
MAIXNER,Zdeněk - akademický sochař, keramik
28.07.1957 - Ústí n/Orlicí
Životopis:
Absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy v Brně (1973-1977) a sochařské speciálky na pražské Akademii výtvarných umění (1977-1983). Do Znojma se přestěhoval v roce 1980 za manželkou, s níž se seznámil na studiích.
Dílo:
Mateřství (1985), cínová plastika o výšce 110 cm, - Hodonice; Dětský svět (1986) - šamotový reliéf o rozměrech 125 x 125 cm - Třebíč; Chlapec s kuličkou (1987) - cínová plastika o výšce 80 cm - Pavlice (ukradena 2004!), pamětní deska Clemens Maria Hofbauer - Znojmo (2001), pamětní deska Charlese Sealsfielda na Václavském náměstí (2004). Jako sochař a keramik se věnuje především drobné cínové plastice. Mimo sádry tvoří i ze šamotu, betonu a pískovce.
Výstavy: Brno, Znojmo.
Literatura:
- BÍNA,Zdeněk. Z dílny akademického sochaře Zdeňka Maixnera. In: Ročenka Okresního archivu ve Znojmě. Znojmo 1988, s.43-46.
- JURÁK,Petr.Hlína v rukou umělce se mění ve věčný motiv ženské krásy. In: Moravské noviny Rovnost, 19.2.1998, s.3.
- Znojemsko, roč.11, 4.12.2001
MENDEL,Johann Gregor - genetik, přírodovědec, biolog, pedagog, opat, meteorolog
Jinak: Mendel,Jan Řehoř
* 22.07.1822 - Hynčice
+ 06.01.1884 - Brno
Životopis:
Absolvent gymnázia v Opavě a v Brně, Filozofického institutu v Olomouci. V r. 1843 vstoupil do augustiniánského kláštera svatého Tomáše, vystudoval bohosloví a v r. 1847 vysvěcen na kněze. Stal se mnichem řádu svatého Augustina a přijal řádové jméno Gregor. Byl suplentem fyziky a přírodovědy na znojemském gymnáziu (1849-1850). V letech 1851-1853 studoval ve Vídni na Filozofické fakultě přírodní vědy, ale nesložil státní zkoušku z přírodopisu. Poté vyučoval jako suplent na Vyšší reálné škole v Brně. V r. 1868 zvolen opatem augustiniánského kláštera. Je pochován v hrobce augustiniánů na Ústředním hřbitově v Brně. V r. 1910 postaven v Brně Mendlův pomník (sochař T. Charlemont).
Dílo:
Svoji badatelskou činnost zaměřil na křížení rostlin a dospěl k objevu, který znamenal počátek nové éry biologie. Výsledky svých pokusů s hrachem uveřejnil v časopise brněnského přírodovědeckého spolku (1865). Práce tehdy nevzbudila žádnou pozornost. Až 16 let po jeho smrti a 35 let po prvním zveřejnění, ji ocenili současně tři badatelé v otázkách genetiky, kteří ve svých pokusech dospěli nezávisle ke stejným výsledkům a uznali Mendelovo prvenství. Tři genetické zákony, nazvané později jeho jménem, určují hlavní principy přenosu dědičných vlastností z rodičů na potomstvo. Tyto zákony o uniformitě míšenců, o štěpení znaků, o volné kombinovatelnosti vloh - se staly základním kamenem moderní nauky o dědičnosti. Uplatnily se nejen při šlechtění rostlin a živočichů, ale i významnou součástí řady vědních oborů, především medicíny. Zabýval se také meteorologií. Od r. 1856 prováděl meteorologická pozorování a v r. 1862 vydal přehled patnáctileté práce.
Literatura:
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Prachatice 1992.
- Encyklopedie osobností Evropy od starověku do současnosti. Praha 1993.
- Vlastivědný věstník moravský, roč.24, sešit 2. Brno, Musejní spolek 1972.
- Chmel,F.: Galerie brněnských osobností. Brno,Ante 1999.
NOVÁK,Josef – kouzelník
Jinak: Novák,Jožka Pseudonym : Bašton
* 18.03.1913 - Kloboučky
+ 03.07.1982 - Znojmo
Životopis:
Holič Jožka Novák vystupoval pod uměleckým jménem Gaston. V roce 1947 vznikl v Brně Klub moravských kouzelníků (KMK), jehož byl J. Novák členem. V roce 1956 získal první cenu v soutěži o Putovní pohár KMK. Jeho asistentkou se stala manželka Jiřina. Předváděli spolu pestrou škálu triků, které diváky pobavily.
Literatura:
- NEVRKLA,Ladislav. Lidé, na které se nezapomíná... In: Noviny Niva. 2002 (č.4), s.10.
TSCHERMAK,Leo - univerzitní profesor, vědecký pracovník, ekolog
* 03.07.1882 - Znojmo
+ 17.06.1969 – Vídeň
Pozn.: V r. 1950 obdržel cenu rakouského lesnického spolku. Zabýval se výzkumem struktury lesů střední a jižní Evropy.
Literatura:
- Öesterreich lexikon. Wien 1995.
VLK,Jan - právník, notář, buditel, básník
* 08.07.1822 - Telč
+ 31.07.1896 - Lesná
Životopis:
Studoval v Jihlavě a poté na univerzitě v Brně. Absolvent právnické fakulty v Olomouci. Spoluzakladatel a jednatel prvního českého politického spolku na Moravě (Olomouc) - Lípy slovanské. Účastník pražských bojů v r. 1848. Koncipient u advokáta Dr. A. Pražáka v Brně (do l850). Po složení soudcovské zkoušky se stal auskultantem u soudu v Novém Jičíně. Později působil v Hranicích, Těšíně, v soudní službě na Slovensku ve Varíně, Bratislavě, Zlatých Moravcích, Skalici a v Trenčíně. Po zrušení c. k. soudů v Uhrách v roce 1861 byl jmenován notářem ve Znojmě. Jeho koncipientem ve Znojmě byl archeolog Jaroslav Palliardi. Veřejná a kulturní činnost: Čestný člen řemeslnického spolku, předseda Matice školské znojemské, z jejího popudu r. 1881-1882 byla otevřena první třída české školy ve Znojmě (Zámečnická č. 15, přízemí). Zakladatel a předseda Besedy Znojemské (1870). Beseda se stala významným střediskem českého života. Z Besedy vyšel podnět k uspořádání Tábora lidu roku 1871 v Jevišovicích, jehož předsedou byl zvolen. Tábor byl první českou politickou akcí, která se hlásila cele k českému státu. Beseda se také podílela na založení českého peněžního ústavu - Vzájemná záložna. Ze zisků byl koupen dům "U bílého lva" na Dolním náměstí (dnes dům č.22). Dům byl přestavěn a Beseda v něm získala velký sál s jevištěm a klubovní místnosti. Beseda Znojemská dala domu své jméno. K 30. výročí úmrtí Jana Vlka v r. 1926 byla zasazena bronzová pamětní deska s jeho poprsím (od akademického sochaře J. Čermáka) na budovu Besedy. V r. 1939 byla odstraněna. V roce 1943 za nacistické "mobilizace kovových rezerv v muzeích" byla zabavena a odeslána podle rozkazu říšského místodržitele pro válečné účely. A teprve v r. 1968 obnoven reliéf s obrazem Jana Vlka (od akademického sochaře Kovaniče) a upevněna deska na původní místo. V roce 1998 mu bylo uděleno čestné občanství města Znojma in memoriam.
Dílo:
Psal milostnou lyriku, která je prostoupena motivy národního obětování a národního nadšení. Tím je typická i nejdelší epická báseň Msta. Básně z pozdějších let jsou odrazem touhy po činu, víry ve spravedlivou věc národa a nenávisti k nepřátelům vlasti. Nejpůsobivější jsou však vlastenecké písně z roku 1848. Autor známé písně "Přijde jaro přijde", kde přírodní obraz symbolicky naznačuje příchod jara národního. V letech 1853-1854 se jako básník odmlčel a vydal dvě právnická díla.
Literatura:
- Krechler,E.: Jan Vlk vlastenecký pracovník českého Znojemska. Znojmo 1968.
- Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci. Praha 1981 - publikace uvádí datum narození 9.7.
Kalendárium pro Vás sestavila Šrámková