BAUER,Robert - pedagog, hudební skladatel
* 05.12.1841 - Jiřice u Mor.Budějovic
+ 20.05.1912 - Brno
Dílo:
Vánoční zpěv - Na perutích pobožnosti. Sbírku šesti preludií, sbory a písně chrámové.
Životopis:
Jako malý chlapec ztratil zrak a od roku 1849 - 1857 vyrůstal v ústavu slepců. Varhaník v ústavu šlechtičen a posádkovém kostele v Brně (od r. 1859), varhaník a ředitel kůru u dominikánů. Pedagog v ústavu slepců v Brně (od r. 1868), kde vyučoval ladění klavíru.
Literatura:
- Pernica,B.: Západní Morava v hudbě. Velké Meziříčí 1938
HODONSKÝ,Ivan - keramik
* 09.12.1946 - Znojmo
Životopis:
Absolvent Střední průmyslové školy keramické v Bechyni.
Dílo:
Věnuje se volné sochařské keramice, dekorativní a užité keramice. Jsou to zátiší, závěsné talíře, domovní znamení. V jeho úsměvném díle se objevuje řada klaunů, trpaslíků, ryb, kohoutů, pávů apod. Spolupracuje také s architekty. Samostatné výstavy: výběr - České Budějovice, Země živitelka (1970), Brno, Galerie Pod krokodýlem (1973), Český Krumlov, Mladí výtvarníci jihočeského kraje (1973), Hodonín, GVU, Mladý region (1978), České Budějovice, Galerie na dvorku (1980), Žarošice (1988), Čejč (1988), Lednice (1990), Strážnice (1993), Veselí nad Moravou (1995). Realizace: výběr - Obřadní síň Strakonice-Lednice (1969), vinárna Soběslav (1970), obřadní síň Mirovice (1974), keramická plastika Vyšší Brod (1975), nádraží Zlín (1976), keramická stěna v nádražní hale Veselí nad Moravou (1979), Vinařská škola Valtice (1993), Video bar Velké Bílovice (1994), fontána v Břeclavi u komerční banky (1994).
Literatura:
- Znojemsko, 8.7.1970.
- Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1999, 3.část., Ostrava, Výtvarné centrum Chagall 1999.
HOFBAUER,Klement Maria - řeholník, poustevník, kněz, apoštol Varšavy a Vídně
Jinak: Dvořák,Jan; Sv.Clemens Maria Hofbauer
* 26.12.1751 - Tasovice
+ 15.03.1820 - Vídeň
Životopis:
Otec K. M. Hofbauera se jmenoval Petr Pavel Dvořák, pocházel z Moravských Budějovic. Jako sedmnáctiletý přišel do německých Tasovic. Zde se oženil s Marií Steerovou a usadil se tu natrvalo. V matrice jsou zapsáni pod Dvořákovým poněmčeným jménem Hofbauer. Když je Janovi 7 let, otec umírá. Jan si přeje studovat na kněze, ale matka není schopna udržovat syna na studiích, proto ho posílá do Znojma. Dne 31.3.1767 nastoupil jako pekařský učeň u Františka Dobše, v pekárně, která stála na dnešním Václavském náměstí č. 3. Pracoval nějakou dobu v klášteře v Louce jako pekař a zároveň ukončil s podporou tamního opata Lambecka středoškolská studia. V teologických studiích by mohl pokračovat jen tehdy, pokud by vstoupil jako novic do řádu, ale premonstrátský klášter už žádné novice nesměl přibírat. Nějaký čas pobýval v rodišti svého otce, poté ve Vídni, v Itálii. Dvakrát se stal poustevníkem, z toho jednou složil i řeholní sliby a přijal nové poustevnické jméno Clemens. Odešel opět do Itálie, kde se stal členem kongregace redemptoristů. Tato kongregace mu umožnila ukončit teologická studia a dala jeho životu pevná pravidla a cíle. Pokoušel se založit kongregaci ve vlasti, ale tehdejší osvícenské Rakousko s nepřátelským postojem vůči řeholím jeho snahám nepřálo. Polský král Stanislav August požádal redemptoristy, aby přišli do Varšavy. Zde Klement Maria Hofbauer spolu s Tadeášem Hüblem působil dvacet let. Působil především v kostele sv. Bennona, zakládal sirotčince, školy pro chlapce i dívky, založil knihtiskárnu. V roce 1808 je řád redemptoristů francouzskými vojáky vyhnán z Varšavy. Hofbauer odchází do Vídně, kde r. 1813 získal místo jako duchovní správce v kostele sv. Voršily. Poslední léta prožil ve Vídni a snažil se uskutečnit své dávné přání uvést redemptoristy do vlasti. Vídeňský dvůr však nebyl myšlence nakloněn. Posledním Hofbauerovým dílem bylo vypracování pravidel řádu redemptoristů. Císař František podepsal dekret o připuštění kongregace redemptoristů v rakouských zemích dne 19.4.1820. Toho se však Hofbauer nedožil. Umírá 15.3.1820 ve Vídni a byl pohřben na hřbitově v Maria-Enzersdorf. Roku 1862 byly jeho ostatky přeneseny do kostela Maria am Gestade ve Vídni. Dne 29.ledna 1888 byl papežem Lvem XIII. blahořečen a 20.května 1909 svatořečen papežem Piem X. Roku 1914 se stává patronem Varšavy i Vídně. 20.3 2004 byla jeho bronzová pamětní deska, která byla odhalena r. 2001 ve foyer znojemské radnice při příležitosti 250. narození světce, přemístěna na dům, ve kterém se Hofbauer vyučil pekařem - na Václavské náměstí č. 3.
Literatura:
- Bohemia sancta : životopisy českých světců a přátel božích. 2. vyd. Praha : Česká katolická charita, 1989. 293 s.
- PIŤHA,Petr. Čechy a jejich svatí. Praha : Aved, 1992. 240 s.
- Kostel sv. Klementa M. Hofbauera v Tasovicích. Südmährischer Landschafsrat, 1999. 19 s. ISBN 3-972498-26-2.
JANDA,František - pedagog, ředitel školy, okresní školní inspektor
* 07.12.1896 - Těšínov
+ 27.08.1979 - Znojmo
Životopis:
V roce 1946 byl ředitelem měšťanské školy (dnes Pontassievská). Po válce zastával funkci okresního školního inspektora. Zasloužil se o budování nového školství na Znojemsku. V důchodu vedl kroniku města Znojma v letech 1924-1927 spolu s E. Krechlerem, 1928, 1932-1938, 1954-1965. Byl prvním ředitelem tzv. újezdní hlavní školy - měšťanské školy, ve které bylo vyučování zahájeno 7.3.1939.
Literatura:
- Znojemsko, 6.4.1966., Hluboké Mašůvky 1220-1970. Hluboké Mašůvky 1970.
KALOUSEK,František - PhDr, univerzitní profesor, archeolog, odborný publicista, sběratel pověstí, folklorista
* 20.12.1901 - Bučovice
+ 05.05.1988 - Brno
Životopis:
Působil jako pedagog na Bučovicku. V roce 1937 absolvoval PedF MU Brno,od roku 1945 docent. Od roku 1948 působil jako proifesor PedF MU brno a od roku 1954 byl profesorem a v letech 1958-1970 vedoucím katedry prehistorie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V počátcích své archeologické práce se zaměřil na tématiku eneolitu, vypracoval třídění šňůrové keramiky na Moravě. Později se soustředil na problématiku slovanskou, zejména velkomoravskou. Vedl řadu systematických výzkumů (Marefy, Šardičky, Vícemilice, Těšetice-Vinohrady, Znojmo-Hradiště, Pohansko u Břeclavi).
Dílo:
Publikoval v Časopise Moravského muzea a Věda a život. Napsal Pověsti, paměti a příhody z Bučovska, Slavkovska a Vyškovska. Odborné práce: K otázce původu kultury se šňůrovou keramikou (1947), Velkomoravské hradiště ve Znojmě-Hradišti (1955), Břeclav- Pohansko I, velkomoravské pohřebiště u kostela (1971).
Literatura:
- Archeologické rozhledy roč. 41, č.3, 1989.
- Tomeš, J.: Velký biografický slovník XX. století. 2. díl. Praha, Paseka 1999.
KOPEČEK,Jan - malíř, pedagog
* 14.12.1906 - Budeč
+ 29.03.1986 - Znojmo
Životopis:
V mládí pobýval v Paříži. Před r. 1939 působil na několika místech jako učitel. V době 2. světové války člen odbojové skupiny Obrana národa. Byl zatčen a až do konce války vězněn ve Vratislavi. Pedagog výtvarné výchovy na škole v Louce, gymnáziu, SPgŠ a LŠU.
Dílo:
Znám svými akvarely Znojma a okolí, Prosiměřic, Kyjovic, Těšetic a Práčí. Některé jeho práce jsou umístěny ve škole v Prosiměřicích. Výtvarné techniky: kresby, linoryty, oleje.
Literatura:
- Znojemské listy, 9.3.1996.
NECHVÁTAL,Josef - dirigent, pedagog, hudební skladatel, varhaník
* 19.04.1923 - Medlice
+ 12.2001 - Znojmo
Životopis:
Absolvent Konzervatoře v Brně (1939-1946, varhanní oddělení ve třídě prof. J. Blatného, kompozice u prof. PhDr Zd. Blažka a prof. V. Kaprála, dirigování u prof. B. Lišky). V letech 1940-1944 hrál na varhany v kapli nemocnice u sv. Anny v Brně.
Pedagogická činnost: Učitel Hudební školy Otakara Ševčíka v Písku (1948-leden 1958), ředitel Hudební školy ve Strakonicích (únor 1958-srpen 1958), učitel na Hudební škole ve Vranově nad Dyjí (září 1958-září 1959), učitel na LŠU, nyní ZUŠ, ve Znojmě (říjen 1959-leden 1980), ředitel LŠU v Miroslavi (únor 1980-srpen 1984).
Umělecká činnost:
Ředitel kůru kapucínského kostela v Brně (1945-1946), dirigent pěveckého sboru aspirantů důstojnické školy v Klatovech (1946- 1947), zakladatel a dirigent ženského pěveckého sboru ve Stříbře (1947-1948), ředitel kůru kostela Povýšení sv. Kříže v Písku (1950- 1958), dirigent pěveckého sboru Hlahol v Písku (1948-1958), sbormistr dětského pěveckého sboru LŠU ve Znojmě (1958-1964), korepetitor a klavírní doprovázeč Pěveckého sdružení Vítězslav Novák ve Znojmě (1958-1959), dirigent Pěveckého sdružení V. Novák ve Znojmě (1959). Jako ředitel kůru v Písku nastudoval a provedl s chrámovým sborem šest mší, dvacetdva ostatních církevních sborů, přes dvěstě sólových písní a zpěvů. Jako dirigent Pěveckého sdružení V. Novák ve Znojmě uvedl od roku 1959 - 1992 786 sborů, koncertů a vystoupení. S Pěveckým sdružením V. Novák uskutečnil několik koncertních zájezdů - Bulharsko (1967, 1984), Jugoslávie (1969), Rakousko (1969, 1990, 1992). V r. 1981 uskutečnilo PSVN se svým dirigentem natáčení sborů českých hudebních skladatelů v nahrávacím studiu Čs. rozhlasu v Brně. Úzce spolupracuje a společně koncertuje s pěveckým sborem Einklang z rakouského Hollabrunnu. Veřejná činnost: varhaník v obřadní síni na znojemské radnici (1960), člen Krajského poradního sboru pro sborový zpěv v Brně (1961-1981), předseda Okresního poradenského sboru pro sborový zpěv ve Znojmě (1961-1991). V r. 1962 spolu s B. Vaštou iniciátore Pěveckých slavností jihozápadní Moravy, které se v r. 1968 rozrostly do Pěveckých slavností Jihomoravského kraje za účasti více než šedesáti sborů všech kategorií. Člen hlavního výboru Unie českých pěveckých sborů v Praze (1969-1974), předseda místní pobočky Společnosti Vítězslava Nováka (1989) a od r. 1990 člen Mezinárodního muzea hudby v Londýně.
Dílo:
Skladatelská činnost: Drobné klavírní skladby pro sólový zpěv a varhany, sborová tvorba pro ženský a smíšený sbor. Z církevní tvorby je to především Missa Brevis pro smíšený sbor, varhany a tři trubky a drobné církevní skladby. Pro dětské, ženské, studentské a smíšené sbory upravil nesčetné množství lidových písní. V roce 1975 Krajské kulturní středisko v Brně vydalo tiskem ve čtyřhlasé úpravě pro ženský sbor slováckou píseň Studená rosenka. Publikační činnost: Odborné články v novinách, časopisech, sbornících. Přispěl odbornou statí "K otázce sborového zpěvu" do sborníku, který vydalo KKS v Brně roku 1964.
Literatura:
- Osobnosti Znojemska. Hudebníci. Znojmo 1989.
- Znojemsko, 21.4.1998.
PAFKA,Oskar - malíř, grafik
* 07.12.1896 - Znojmo
+ 02.1949 - Voitsberg (Rakousko)
Životopis:
Absolvent Odborné keramické školy ve Znojmě (1912-1915) a Akademie výtvarných umění v Praze (1920-1925). Už v době studií ve Znojmě uskutečnil první výstavu. Jednalo se o světla a dlaždice. Své vzdělání si doplnil na akademiích ve Vídni, Berlíně a Praze. Člen Sdružení výtvarných umělců jihozápadní Moravy.
Dílo:
Zabýval se malbou kombinované techniky s typickým ornamentem. V Jihomoravském muzeu ve Znojmě uloženy grafiky a malby. Jeho významným dílem jsou sgrafita na dnešním Horním náměstí či na Kovářské ulici. Jeho alegorické scény a sgrafita "Oplakávání" zdobí např. i Arcibiskupský palác v Praze a "Poslední soud" pak Biskupský palác v Brně. Dělal též návrahy na barevné vitráže v kostele sv. Prokopa v Únanově.
Literatura:
- MACOUN,Eman. O krasavici, která by mohla rodit slony, aneb Jak Oskar Pafka sgrafito maloval, Znojemsko, 6, 1996, 3.12.1996, s.1,5.
- Dílo malíře Oskara Pafky je lidem denodenně na očích. Znojemský týden, 2003, 1.12.2003, s.5.
- http://mujweb.atlas.cz/www/vyklicky/ubnanov/kostel.htm [27.9.2002]
SEMMER,František - malíř
* - ?
+ 23.12.1701 - Znojmo
Literatura:
- Kalendárium osobností Moravy pro období 2001-2005. Brno, Moravská zemská knihovna 2001.
WILIGUT,Karl Maria - voják
Pseudonym: Lobesam, Weisthor
* 10.12.1866 - Vídeň
+ 03.01.1946 - Arolsen (Německo)
Životopis:
Karl následoval rodinnou tradici a stal se vojákem. Ve 14 letech nastoupil do císařské vojenské kadetky v Breitensee a v prosinci 1884 byl vyřazen k 99.pěšímu pluku. S krátkými přestávkami působil ve Znojmě a louckých kasárnách po dobu 18 let. Wiligut se zajímal o různé tajné spolky, o okultismus. Byl členem např. tajného spolku Schlarafia-Thayana, kde si zvolil řádové jméno Lobesam. V roce 1903 se objevila jeho literární prvotina, sbírka lidových pověstí Seyfriedovy runy. V roce 1907 se oženil, o rok později se mu narodila první dcera. Ve Vídni se seznámil se Theodorem Czeplem, členem Řádu nových templářů, který jej uvedl do okultního kroužku. Za 1. světové války se účastnil tažení v Karpatech, byl povýšen na podplukovníka a převelen do týlových funkci v Grazu. Brzy na to byl odvelen do bojů na italské frontě. V srpnu 1917 byl povýšen na plukovníka. Po demobilizaci odešel i s rodinou do Salcburgu. V roce 1922 začal vydávat vlastní antisemitské noviny Der eiserne Besen. V roce 1924 byl umístěn v ústavu pro chorobomyslné s diagnózou schizofrenie. Propuštěn byl na základě soudu až v roce 1927. V roce 1932 se odstěhoval do Mnichova, kde byl představen Heinrichu Himmlerovi, který se stal brzy jeho osobním přítelem. V září 1933 vstoupil Wiligut pod pseudonymem Weisthor do SS a v listopadu 1934 se stal generálem. Právě on navrhl symboliku organizace SS – umrlčí lebku, starogermánské runy vítězství na vlajky a černé uniformy příslušníků a stříbrný prsten hodnostářů. V roce 1933 byl kvůli alkoholismu suspendován. Po válce byl krátce internován britskou armádou, ale záhy byl propuštěn. Po návratu do Německa onemocněl a na následky chřipky zemřel.
Literatura:
- TOMAN,Jan. Himmlerův Rasputin. In: Znojemský týden. 2003, (27.1.2003), s.11.
- http://www.relinfo.ch/wiligut/infotxt.html [cit.23.2.2005]
Kalendárium pro Vás sestavila Šrámková