AUDY,Ladislav - vlastivědný pracovník, dr., redaktor
* 12.12.1910 - Znojmo
+ 18.07.1978 - ?
Životopis:
Předseda Osvětové besedy Jevišovice, předseda ZJ Sokol Jevišovice.
Dílo:
Jevišovice a okolí (1965) a Z historie Jevišovic I. díl (1974), Z historie Jevišovic II. díl (1976). Redaktor Jevišovických novin.
Literatura: Znojemsko, 16.12.1970.
BUDÍK,Alois - malíř, ilustrátor, krajinář
Jinak: Budík,Lojza
* 08.06.1888 - Bučovice
+ 04.12.1945 - Třebíč
Životopis:
V 19 letech vystavoval ve Štramberku. Za svými náměty podnikl cesty do ciziny. Navštívil Rusko, Itálii, Francii, Španělsko, Portugalsko, Alžír, Tunisko. V r. 1921 byl pozván znojemskou městskou radou do Znojma. Zakladatel a člen Sdružení umělců jihomoravského a západomoravského kraje. V r. 1938 odešel do Třebíče.
Dílo:
Na sklonku dne, Po bouřce, Podzimní odpoledne, Bouře, Bítovští vysloužilci, Píseň pouště, Hučí moře, Podzimní přeháňka, Západ nad Dyjí aj. V uměleckém fondu Jihomoravském muzeu ve Znojmě uloženo několik obrazů. Výstavy: Praha, Brno, Znojmo, Jihlava, České Budějovice, Třebíč, Varšava, Vídeň. Maloval i portréty, zátiší a byl znám jako ilustrátor.
Literatura: Osobnosti Znojemska. Malíři. Znojmo 1991., Na paměť malíře Lojzy Budíka. Bučovice 1947., Kronika města Znojma 1923.,
DIVÍŠEK,Václav - vynálezce, hudební mechanik, převor, farář
Pseudonym : Diviš,Prokop
* 26.03.1698 - Helvíkovice
+ 21.12.1765 - Znojmo
Životopis:
Absolvent znojemské jezuitské latinské školy (1716-1719). Koncem r. 1720 složil v klášteře v Louce profesní slib a o tři roky později se stal podjáhnem, za rok jáhnem a v r. 1726 byl vysvěcen na kněze. V letech 1726-1735 vyučoval v klášteře v Louce filozofickým předmětům a teologii. Jmenován univerzitou v Salzburku doktorem teologie (1733). V témže roce se stal podpřevorem v klášteře v Louce. O tři roky později ho opat odvolal z funkce podpřevora a jmenoval správcem fary v Příměticích. Po teologických disputacích v r. 1741 zastával funkci převora v klášteře v Louce. Nebylo mu však přáno v ní dlouho setrvat. V červenci odešel podruhé jako farář do Přímětic, kde působil až do své smrti. V postatě celý svůj život řeholního kanovníka prožil na jižní Moravě. Dopisoval si s některými předními učenci své doby např. s jezuitským vychovatelem budoucího císaře Josefa II. J. Francem, s profesorem Lékařské fakulty Karlovy univerzity v Praze J. A. Scrincim.
Dílo:
Vynálezce: V roce 1754 postavil v Příměticích meteorologický stroj a po několika letech i druhý, který umístnil na věž přímětického kostela. Konstrukce povětrnostního stroje byla složitá, odpovídala Divišově představě o odsávání elektřiny z atmosféry a předcházení blesku. Bleskosvod se skládal ze dvou horizontálních železných tyčí sestavených do kříže, usazeného na vertikální ose. Každé rameno křížila další tyč. Ramena i tyče končily krabičkami, třináctá krabička byla umístěna na vertikální ose. V krabičkách byly železné piliny a tři řady otvorů s hřebíky dotýkajícími se dna. Bleskosvod měl navíc tři plechová křídla pro určování směru větru. Celá konstrukce byla upevněna k zemi hluboko zakotvenými železnými řetězy. Sestrojil originální hudební přístroj nazvaný Denisdor (Zlatý Diviš). Denisdor byl skříňovým strunným nástrojem o délce 160 cm, šířce 92 cm a výšce 128 cm, s pedálem a vysouvací klaviaturou. Měl celkem 790 kovových strun. Všechny jeho díly byly spojeny otáčivými šrouby. Měl 14 většinou zdvojených rejstříků, přičemž při úhozu na klaviaturu zněl první rejstřík sytě, druhý pak tlumeně a rezonancí dlouho dozníval. Nástroj byl tak důmyslně sestaven, že jej bylo možno vyladit během 45 minut. Simuloval zvuky různých hudebních nástrojů, harfy, loutny, klavíru, zvonkohry, prý též lesního roku, fagotu a klarinetu. Měl hluboký bas a varhanový rejstřík vox humana. Po jeho smrti se dostal nástroj do kláštera v Louce, kde na něj uměli hrát. Po zrušení kláštera 1784 byl denisdor převezen do Vídně. Na něm zde koncertoval bývalý kanovník z Louky N. Wieser, který s ním jezdil po Rakousko-Uhersku. Poslední koncert uspořádal v Prešpurku, poté denisdor i majitel zmizeli. Denisdor byl nejsložitějším dílem Divišovy mechanické dovednosti. Předpokládal spolupráci s výtečnými řemeslníky - kovářem a truhlářem. Je důkazem vynikající úrovně řemeslníků v Příměticích nebo na Znojemsku. Léčitel: Zajímal se o léčení elektřinou. Dosáhl dobrých výsledků. Své poznatky z léčení elektřinou shrnul v knize Magia Naturalis (1765).
Literatura: Haubelt,J.: České osvícenství. Praha 1986., Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Prachatice 1992., Kvítek,M.: Průkopníci vědy a techniky v českých zemích. Praha 1994., Mayer,D.: Pohledy do minulosti elektrotechniky. České Budějovice, Kopp 1999.
HNILIČKA,Josef - pedagog, ředitel
* 1884 - Vinaře
+ 31.12.1935 - Znojmo
Životopis:
Ředitel Obchodní školy ve Znojmě (1919-1935). Uplatňoval ve vyučování nové metody a nejnovější pomůcky (gramofonové desky, školní rozhlas - hlášeny burzovní zprávy). Člen obecního zastupitelstva a finanční komise. Podporoval rozvoj turistického ruchu. Dal podnět k zakoupení turistického autobusu pro dopravu turistů od nádraží v Šumné do Vranova nad Dyjí. Byl to první autobus na znojemském okrese. Navštívil Cařihrad (1930) a severní Afriku (1931).
Dílo:
Napsal učebnice účetnictví a řadu brožur o ekonomii. Např. 11.6.1925 nákladem J. Jahody, nakladatele ze Znojma, vyšla učebnice Účetnictví pro II. ročník obchodní akademie. Publikoval v novinách a časopisech
Literatura: Pernica,B.: Písemnictví na západní Moravě. Přerov b.r.., Střední ekonomická škola Znojmo. Znojmo 1969.
HÖRMANN,Theodor - malíř
Jinak: Hörmann,Theodor von
* 13.12.1840 - Imst
+ 01.07.1895 - Štýrský Hradec
Životopis:
Své dětství prožil v Innsbrucku a po absolvování gymnázia zvolil vojenské povolán. Absolvent Ženijní školy v Kremži a Akademie ve Vídni (1875). Se svým regimentem byl r. 1859 nasazen v Itálii a r. 1866 prodělal celé polní tažení proti Prusům. Po skončení války pobýval v různých posádkách a ve volných chvílích kreslil a maloval. Pedagog kreslení na Vojenské škole v St. Pöltnu (1875- 1883). V r. 1883 se oženil a přesídlil do Vídně. Člen Künstlerhausu (od r. 1884). V r. 1891 spolu s manželkou se přestěhoval do Znojma. Navázal kontakty s vídeňskými malíři, mezi nimiž byl i Gustav Klimt, oficiální zakladatel Vídeňské secese. Za svého života se neprosadil, jeho výstavy neměly ohlas. Pět let po jeho smrti H. Bahr v knize Secese oceňuje jeho zásluhy mezi prvními secesionisty. Patřil k průkopníkům moderního malířství.
Dílo:
Obrazy: Žně, Dobývání ledu, Vlečná loď, Mořské pobřeží, Noc na vesnici (obraz vyznamenán v pařížském salonu na světové výstavě), Žhář (Paříž 1891, dokončeno ve Znojmě). Znojemská tvorba: Ráno, Vinohrady ve Znojmě, Stádo vepřů, Vinohrad v deštivém počasí, Večer na Dyji, V rozkvetlé znojemské ovocné zahradě, Ranní slunce, První sníh aj. V jihomoravském muzeu ve Znojmě se nachází nedokončený obraz Znojmo z Kraví hory.
Literatura: Osobnosti Znojemska. Malíři. Znojmo 1991., Pernica,B.: Výtvarné umění západomoravské. Jihlava 1939., Znojemské listy, 7.3.1995.
HRNČÍŘ,Jan - příslušník RAF, pilot
* 14.12.1910 - Znojmo
+ 21.04.1967 - ?
Životopis:
Po vyučení ve znojemské elektrárně na Kernekerově ulici (dnes Rooseveltova) šel sloužit jako pilot k československému letectvu. V roce 1939 odjel ilegálně do Polska a poté s dalšími piloty do Francie. 1. července 1939 odjel do Sidi bel Abbes v Alžíru. A po výcviku zpět do Francie, kde získal už hodnost poddůstojníka. Po kapitulaci Francie se dostal do Anglie k k československé třistajedenáctky, bombardovací perutě. Byl jedním ze členů prvních tří posádek, které v roce 1940 dostaly za úkol přenést boj na území nepřítele. Od roku 1941 byl instruktorem, zaučoval nové dobrovolníky. Při jednom výcviku utrpěl těžké zranění. Teprve v roce 1943 dostal souhlas k opětovnému zařazení mezi bojové piloty. Od září do června téhož roku byl převelen na Bahamské ostrovy. Poté se opět vrací do Velké Británie. Zúčastnil se nejen prvního, ale i posledního operačního letu v květnu 1945. Po válce vystoupil z armády a pracoval jako dopravní pilot u ČSA. V roce 1950 ukončily ČSA s ním pracovní poměr s politických důvodů. V jeho posádce byl i střelec Richard Husmann. Ten později pod pseudonymem Jánský napsal válečný román Nebeští jezdci.
Literatura: Znojemský region, 5.4.1996.
KACHNÍK,Josef - univerzitní profesor, ThDr., komeniolog, pedagogický spisovatel, archeolog
* 13.05.1859 - Nivnice
+ 03.12.1940 - Olomouc
Životopis:
Gymnázium studoval v Třebíči, ve Znojmě a Uherském Hradišti. V roce 1883 ukončil studia v Olomouci a byl vysvěcen na kněze. Kaplanoval v Dubě u Olomouce, od roku 1884 byl dómský vikář a od roku 1889 působil na arcidiecési. V letech 1890-1891 byl profesorem náboženství na gymnázium a od roku 1895-1903 ředitelem ústavu pro vzdělání učitelek v Olomouci. V roce 1891 byl mimořádným profesorem olomoucké teologické fakulty a od roku 1901 řádným profesorem mravovědy tamtéž. Od roku 1920 působil jako profesor mravovědy na Univerzitě Karlově v Praze.
Dílo:
Založil Vychovatelskou knihovnu v Nivnici, kterou předal veřejnosti 28.3.1933. Jeho práce o J. A. Komenském byly publikovány v různých pedagogických listech.
Literatura: Podlaha,A.: Bibliografie české katolické literatury náboženské. Praha 1923. 5.část-poselství. Olomouc 1938.
MAYER,Max z Ahrdorffu a Wallersteinu - prelát, baron
* 03.12.1845 - Kroměříž
+ 07.07.1928 - Božice
Životopis:
Absolvent kroměřížského gymnázia. V letech 1864-1867 studoval teologii na biskupském učilišti v Brně. Na kněze byl vysvěcen 6.6.1868. Šest let působil jako kaplan v Brně. V listopadu 1874 odjel do Říma, aby si rozšířil své vzdělání. Získal doktorát teologie. V roce 1880 se stal apoštolským protonářem. O rok později onemocněl a vrátil se zpět na Moravu. Tři roky působil v Černé Hoře a poté v Křídlovicích - Božicích na Znojemsku. V roce 1899 byl jmenován sídelním kanovníkem metropolitní kapituly v Olomouci. Dne 18.7.1901 mu bylo přiznáno používat predikátu rytíř z Ahrdorffu a Wallersteinu. O patnáct let později získal císařským diplomem ze dne 14.6.1916 titul barona. Ale do Božic se stále vracel, měl tu postavený domek. Při příležitosti oslav 60. výročí svého vysvěcení na kněze v Božicích zemřel. Měl velký podíl nejen organizační, ale i finanční na založení dívčího penzionátu Maria Hilfe (původně dětského útulku pro starce a děti). Základní kámen ústavu byl položen 12.10.1894. Původní stavba byla za necelý rok dokončena a 8.9.1895 posvěcena. Správu převzaly sestry sv. Karla Boromejského a kromě útulku zde zřídily i školu pro industriální učitelky. Penzion od svého vzniku prošel několika stavebními úpravami. Neúplný letopočet na štítu budovy svědčí o její konečné dostavbě roku 1906. Od roku 1950 v penzionu Maria Hilfe je domov důchodců. Byl velkým milovníkem umění. Muzejní sbírky znojemského muzea obohatil zejména darem mnoha církevních památek, nerostů, obrazů a starých tisků. V roce 1921 město Znojmo zakoupilo od něj soubor indických loveckých a bojových zbraní a kolekce japonských pušek, které si přivezl ze svých cest po Asii v letech 1900-1901. Tehdejší starosta města Znojma dr. Mareš mu v děkovném dopise přislíbil, že sbírka ponese jeho jméno. Stalo se tak při znovuotevření muzea v roce 1922.
Dílo:
Die Papstwahl Inocenc XIII. (1874), Unverzichtbare Rechte (1904)- teologické práce, Aus Südmährens Deutsch und Latein (1921)-humorné povídky aj.Napsal jedenáct divadelních her, šest je uloženo v knihovně Jihomoravského muzea ve Znojmě. Náměty her čerpal z historie a pověstí Znojemska. Skládal básně, které ve dvacátých let vycházely v Znaimer Wochenblatt.
Literatura: Kulturní kalendář 93. Znojmo, l992.
MITTNER,Emanuel Just - spisovatel, filolog, kněz
Jinak: Mittner,Emanuel Justin
* 10.12.1815 - Moravské Budějovice
+ 13.11.1894 - Znojmo
Životopis:
Studoval ve Znojmě a v Brně. V r. 1839 vysvěcen na kněze. Kaplanoval v Letovicích (1843), Sulíkově (1844), v Budči a v Horní Slatině (1851) a Šaraticích (1852). Byl farářem v Litohoři a v Budči (1855). V r. 1891 odešel do Znojma na odpočinek. Zabýval se historií, botanikou a studoval staroslovanské jazyky. V r. 1899 jmenován radou brněnské konsistoře.
Dílo:
O správném užívání přestupníků v české řeči (1873), Přehled nejhlavnějších znaků a rozdílů všech slovanských nářečí, Stav církve svaté na Moravě a Pannonii za dob slovanských apoštolů (připravil k tisku) aj.. Publikoval v časopisech a novinách: Morava, Obzor, Hlas, Pastýř duchovní.
Literatura: Pernica,B.: Písemnictví na západní Moravě. Přerov b.r.., Hýsek,M.: Literární Morava v letech 1849-1885. Praha 1911.
NOVÁK,Vítězslav - hudební skladatel, pedagog
* 05.12.1870 - Kamenice nad Lipou
+ 18.07.1949 - Skuteč
Pozn.: Znojemsko - zdroj inspirace v dílech Svatební košile a Podzimní symfonie. Do Bítova jezdil řadu let na dovolenou.
Literatura: Československý hudební slovník osob a institucí. Praha 1963.
PARMA,Josef - profesor církevního práva, administrátor
* 28.12.1910 - Václavov u Zábřehu
+ 17.05.1957 - Chvalkovice u Vyškova
Životopis:
Od roku 1935, kdy byl ordinován působil nejdříve na několika farnostech a poté odešel do Brna. Kde byl v chlapeckém semináři spirituálem a později v alumnátu působil jako profesor církevního práva. V roce 1946 byl přeložen na farnost v Únanově a o rok později odešel do Hlubokých Mašůvek jako administrátor zdejší farnosti. Obec mu vděčí za obnovení tradic poutí, k nimž vytvořil ceremoniál vítání poutníků. Dále se mu podařilo obnovit na Kalvárii Křížovou cestu, upravit prostranství kolem Svaté studny, kde byla vystavena kaple a malá kolonáda s freskami. Zbudoval také Mariánskou cestu s obrazy a v údolí za kostelem Lurdskou jeskyni s oltářem. Ale jeho největším dílem byla přístavba kostela. V roce 1948 brněnský biskup posvětil základní kámen. Se stavbou bylo započato v roce 1949 a o čtyři roky později byla (1953) byla stavba ukončena. V roce 1954 byl přeložen do Chvalkovic. Zemřel ve věku 46 let.
Literatura: Znojemské listy, 31.5.1997.
POLESNÝ,Karel - pedagog, historik
* 25.12.1880 - Zbraslavice
+ 17.06.1971 - Písek
Životopis:
Absolvent gymnázia v Pelhřimově a Karlovy univerzity v Praze (historie). V době jeho studií přednášely na univerzitě takové kapacity jako T. G. Masaryk a Josef Pekař. Studoval také na vídeňské univerzitě (katedra dějin umění). V r. 1918 byl vyzván čs. vládou, aby svými neocenitelnými vlastnostmi a schopnostmi pomáhal budovat české školství v poněmčeném Znojmě. Poprvé se se Znojmem setkal ve své diplomové práci Mírová politika Karla IV.. Dne 20. září 1919 nastoupil ve Znojmě jako ředitel prvního českého gymnázia. Ústav začínal čtyřmi třídami a v r. 1938 končil šestnácti. V říjnu r. 1938 se přestěhoval do Třebíče, kde pracoval v knihovně gymnázia. Dne l. května 1939 odešel do penze. V době 2. světové války působil v Pelhřimově, několik měsíců byl ve vyšetřovací vazbě gestapa v Klatovech. Zbytek života strávil v Písku, kde byl až do r. 1964 městským archivářem. Veřejná a kulturní činnost: Podílel se na vzniku hudební školy (1918) a muzejní rady. Předseda spolku Národní jednota pro všeobecný a kulturní rozvoj jihozápadní Moravy (spolek se staral o nemajetné studenty města). Pracoval v Sokole a založil stavební družstvo Domovina. V obecních volbách r. 1935 byl zvolen do městského zastupitelstva, kde aktivně řešil školskou problematiku města.
Dílo:
České školství ve Znojmě (1931), Dědické knihy města Znojma z r. 1363 a z r. 1397 (1928), Dvacet let gymnázia ve Znojmě (1939), K založení města Znojma (1926), Šedesát let Besedy znojemské 1870- 1930 (1930) aj. Publikoval v novinách, časopisech a ve vlastivědném sborníku " Od Horácka k Podyjí".
Literatura: 75 let Gymnázia Dr. Karla Polesného ve Znojmě. Znojmo 1994., Ročenka Okresního archivu ve Znojmě. Znojmo 1990., Znojemské listy, 7.3.1995.
RUDOLECKÝ,Josef - kněz, spisovatel, básník, redaktor, divadelní ochotník
Jinak: Rudolecký,P.Josef,; J.Únanov
* 20.12.1880 - Tuřany u Brna
+ 15.01.1963 - Znojmo
Životopis:
Absolvent českého gymnázia (1900) a katolického kněžského ústavu v Brně. O čtyři roky později vysvěcen na kněze. Kaplanoval v Řečkovicích, Boleradicích, v Hrušovanech nad Jevišovkou a na faře kostela sv. Mikuláše ve Znojmě (od října 1905). Člen Řemeslnické jednoty, předseda Spolku katolických tovaryšů (1906), člen Spolku křesťansko-sociálního dělnictva, jednatel Českého hospodářského spolku. Zakladatel stavebního družstva "Domov". Stál při vzniku první hospodářské školy ve Znojmě. Učil na Znojemské Besedě české děti hrát na hudební nástroje, které k tomuto účelu zakoupil. V prosinci 1910 byl přeložen do Únanova pro své vlastenecké smýšlení. Zde působil až do r. 1945. V Únanově se zapojil všestranně do různých činností za povznesení českého venkova. Založil pro mládež spolek Venkovská katolická Omladina, řídil chlapeckou hudební kapelu. V r. 1912 z vlastních prostředků vybudoval tělocvičnu, založil první organizaci spolku Orel v kraji. Později založil spolky Omladina a Orel po celém znojemském kraji a stal se jejich předsedou. Byl u zrodu spořitelen (tzv. Reiffeisenek), zakladatel spolku Zádruha (1918). Jeden z organizátorů tábora českého lidu v Únanově (září 1918). Patřil k zakladatelům Čs. strany lidové na Znojemsku. V době 2. světové války působil v odbojové organizaci generála Luži. Po osvobození 1945 se vrátil do Znojma na faru kostela sv. Mikuláše. Byl pracovníkem Národního výboru ve Znojmě, působil na odboru finančním, zdravotním a sociálním (do r. 1948). V padesátých letech byl pod kontrolou STB a v r. 1957 přinucen s aktivní duchovní činností skončit. Ale do konce života sloužil tajně mše v domě, kde bydlel (U Domoviny č. 15). Jedna ze znojemských ulic nese jeho jméno.
Dílo:
Divadelní hry: Dívčí vojna, Bílá cikánka, Svatební košile, Co je pravda?, Co Mikuláš dělá,dobře dělá, Vánoce v horách, Král a šašek, Ctirad a Šárka aj. Věnoval se hudbě, napsal řadu skladeb a básní. Spoluzakladatel listu Moravský jih (1907) a zakladatel a šéfredaktor katolického listu Ochrana (1909, 18 let sám řídil).
Literatura: Znojemské listy, 22.4.1995., Moravské noviny Rovnost, 20.12.l995.
SOURAL,Josef - básník
Pseudonym: Dyjský,Jaroslav
* 19.12.1905 - Kasárna
+ 20.06.1926 - ?
Životopis:
Absolvent Státního reálného gymnázia ve Znojmě. Student Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Činný ve spolcích katolického studentstva a v Orlu. Léčil se na tuberkulózu v sanatoriu v Prosečnici a v Rožnově. Zemřel ve věku 21 let.
Dílo:
Publikoval v časopisech a novinách: Květy mládí. Některé jeho básně zhudebnil R. Štětina.
Literatura: Moravské noviny Rovnost, 20.12.1995.
URBÁNEK,Ladislav - pedagog, mistr houslař
* 07.12.1910 - Plaveč
Životopis:
Absolvoval reálné gymnáziu ve Znojmě. Současně studoval hru na housle v hudební škole ve třídě prof. J. Kratochvíla. V letech 1935 - 1951 byl zaměstnancem Městského úřadu ve Znojmě. Za okupace žil v Lošticích u Litovle. Houslařství se vyučil u Josefa Horáka, mistra houslaře ve Znojmě a v roce 1947 složil zkoušky před komisí Obchodní a živnostenské komory v Brně. Účastnil se mezinárodních houslařských soutěží v Holandsku, v Polsku. Od roku 1952 pracoval jako houslař v n.p.Cremona v Lubech u Chebu, kde získal v soutěžích diplomy za 1. a 2. cenu od obchodního a dřevařského průmyslu s udělením titulu mistra houslaře. Od roku 1957-1972 byl učitelem hry na housle a klavír v Lidové škole umění. Od studentských let byl členem Znojemské filharmonie. Pracoval na pětistrunných houslích (struny E,A,D,G,C – modely Stradivari a Quarneri. Ukázal na souvislost postavení duše (kolíku) na Pythagorovo komma.
Literatura: Korčáková,K.: Lidová píseň na Znojemsku a její využití v hudební výchově.
Olomouc 1993., Kronika města Znojma 1958.,
VAŠTA,Bohumír - pedagog, kulturní a osvětový pracovník
* 23.10.1896 - Soběslav
+ 30.12.1970 - Znojmo
Životopis:
Absolvent učitelského ústavu. Pedagog na znojemských školách (ZŠ Loucká 1924-1930), ředitel Masarykovy národní školy na Slovenské ulici ve Znojmě. Člen Ligy proti tuberkulóze a Československého červeného kříže. V r. 1925 založil a řadu let řídil dětskou ozdravovnu Masarykovy ligy proti tuberkulóze v lesích u Bojanovic. Zakládající člen Pěveckého sdružení Vítězslav Novák (1920). Od r. 1945 do 21. června 1967 předseda PSVN. Propagátor sborového pěveckého zpěvu. Organizátor pěveckého festivalu v Šumné (1922) - "První pěvecký a hudební festival"- za účasti pěveckých sborů z Jihlavy, Moravských Budějovic a Znojma.Pro svou průkopnickou práci v rámci kraje byl zvolen čestným předsedou pěveckých slavností. V době okupace (1938-1945) působil v Moravských Budějovicích, kde byl členem mužského sboru Foerster. Po návratu v r.1945 se zapojil do kulturního života ve Znojmě. Opětovně zvolen předsedou Pěveckého sdružení Vítězslav Novák. Má velkou zásluhu na obnovení pamětní desky znojemského buditele notáře Jana Vlka, která byla odhalena na budově Znojemské Besedy v r. 1969.
Literatura: Moravské noviny Rovnost, 23.10.1996., Pěvecké sdružení Vítězslav Novák ve Znojmě. Znojmo 1970., Znojemsko, 12.7.1967.
Kalendárium pro Vás sestavila Šrámková