DITMAR, Karl Rudolf – podnikatel
* 3. 5. 1818 – Prenzlau bei Stettin (Polsko)
+ 21. 3. 1895 – Vídeň
Životopis:
Roku 1939 odešel do Vídně, kde založil továrnu na lampy, kterou postupně zvětšoval. Další závody vybudoval v Berlíně, Miláně a Varšavě. Po smrti syna Rudolfa převzal roku 1887 vedení jeho firmy na výrobu kameniny ve Znojmě. Nadále se ale věnoval především výrobě lamp a keramiku si neoblíbili ani jeho vnuci, kteří roku 1909 podnik prodali Lichtensternům.
Zdroj:
FRECER, Jaroslav. 135 let keramické továrny Znojmo = 135 years of the ceramics factory in Znojmo. Vyd. 1. Praha: Laufen CZ, 2013, 85 s. ISBN 978-80-260-4570-0.
DRLÍK, Vratislav – botanik, geolog, pedagog, publicista
* 17. 9. 1886 – Hrabová
+ 1. 3. 1955 – Znojmo
Životopis:
Absolvent gymnázia v Zábřehu. Účastník l. světové války, legionář. Pedagog ve Vikýřovicích (od r. 1920) a v Šumperku. Ředitel školy v Louce (1933-1938). Na podzim r. 1938 odešel s rodinou do Vrahovic u Prostějova. Od prosince působil jako ředitel školy v Brně. Dne l. dubna 1941 byl předčasně penzionován a pracovně přidělen do závodu Svět v Brně-Židenicích. V době 2. světové války za ilegální činnost vězněn. Do Znojma se vrátil dne 15. května 1945. Pracoval jako vedoucí zemědělského referátu Městského výboru ve Znojmě. Po odchodu do důchodu v r. 1946 byl jmenován ředitelem městského muzea ve Znojmě, kde založil vlastivědné oddělení (1946-1951).
Zdroj:
KLEJDUS, Julius; MAŇÁKOVÁ, Lea. Vratislav Drlík – učitel, přírodovědec a spoluzakladatel Jihomoravského muzea ve Znojmě. Thayensia-Supplementum. 2005, č. 1 (2005), s. 3-6. ISSN 1212-2560.
FIALA, Josef – kněz, duchovní
* 29. 3. 1925 – Valchov
+ 31. 12. 2020 – Břežany
Životopis:
Narodil se ve Valchově u Boskovic. Kněžské svěcení přijal 16. dubna 1950 v Brně. Do kněžské služby nastoupil jako kooperátor do Tišnova a po roce do Moravské Nové Vsi. V září 1956 byl poslán do farnosti Běhařovice, kde působil postupně jako kooperátor, administrátor a nakonec farář jedenapadesát let. V srpnu 2007 odešel do Břežan u Znojma a jako výpomocný duchovní v klášteře sester sv. Hedviky do posledních chvil sloužil také obyvatelům domova pro osoby se zdravotním postižením. V prosinci 2007 mu brněnský biskup Vojtěch Cikrle udělil za obětavou kněžskou službu medaili sv. Petra a Pavla. Zemřel v Břežanech.
Zdroj:
CHAF. Běhařovice se loučily s páterem Josefem Fialou. Znojemský týden-Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 21, č. 3 (2021), s. 12.
FÜGERL, Josef – skladatel, pedagog, hudební pedagog
* 3. 3. 1775 – Hnanice
+ 1858 – Znojmo
Životopis:
Už když začal chodit do školy, začal se zajímat o hudební výchovu. Nejvíce se však věnoval samostudiu. Aby na sebe upozornil, hrával ve svém okolí na varhany. Když dokončil přípravný kurz v roce 1788, odešel do Prosiměřic jako školní pomocník. Později vedla jeho cesta i do Vranova a Brucku (Rakousko). Brzy se jeho pozornost stočila přímo na hudbu a chtěl ukázat své naučené vědomosti a znalosti. Jenže v Brucku i ve Znojmě se stále nemohl prosadit. A tak se rozhodl zřídit hudební školu, kde bude vychovávat zpěváky a hudebníky.
Zdroj:
TROJAN, Jan. Kantoři na Moravě a ve Slezsku v 17. –19. století: jejich sociální postavení, společenská funkce a význam ve vývoji národní hudební kultury. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2000. 671 s. ISBN 80-7275-006-2.
FUCHS, Bohuslav – architekt, pedagog
* 24. 3. 1895 – Všechovice pod Hostýnem
+ 18. 9. 1972 – Brno
Životopis:
Narodil se jako nejstarší ze čtyř sourozenců. Jeho otec Antonín měl menší obchod se smíšeným zbožím a kousek zemědělské půdy. Po vychození obecné školy navštěvoval Fuchs reálku v Holešově, odkud ale musel odejít pro pokrokové názory a vydávání a rozšiřování časopisu mezi studenty. Otec ho proto dal do učení na zedníka, ale pak se dostal v roce 1916 do architektonické školy Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění v Praze. Vynikajícího absolventa z roku 1919 pak Kotěra zaměstnával dva roky ve svém soukromém ateliéru. V roce 1970 navrhl Obchodní dům Dyje ve Znojmě. Když se 18. září 1972 dílo Bohuslava Fuchsi uzavřelo, čítalo téměř sto urbanistických návrhů a na pět set architektonických projektů, z nichž přes sto padesát bylo realizováno. 7. května 1980 mu byla na rodném domě odhalena pamětní deska při příležitosti nedožitých 85. narozenin.
Zdroj:
CHURAŇ, Milan. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. 1. díl, A-M. Praha: Libri, 1998, 467 s. ISBN 80-85983-44-3.
HÖFFER, Ferdinand – knihkupec, archivář, publicista
* 5. 3. 1915 – Jaroměřice nad Rokytnou
+ 24. 4. 2009 – Jaroměřice nad Rokytnou
Životopis:
Po nižším gymnáziu v Moravských Budějovicích a Obchodní škole ve Znojmě (absolvoval 1933) si zažádal o knihkupeckou koncesi, jak to jeho rodičům již dříve doporučoval O. Březina, který u nich bydlel třináct roků. S výjimkou let 1937-1939, kdy byl na vojně, byl knihkupcem až do svého zatčení r. 1949. R. 1950 byl odsouzen na 14 roků, k zabavení majetku a k pokutě 40 000 korun, za práci v Katolické akci. R. 1955 byl pro těžký zdravotní stav propuštěn, aby nezemřel ve vězení. Později pracoval jako dělník, pak jako archivář Jednoty v Moravských Budějovicích, kde vystřídal kněze a básníka Jana Dokulila. Byl vyznamenán za účast ve 2. odboji. Od mládí byl členem Společnosti Otokara Březiny (SOB), která byla založena r. 1932. Díky jemu se společnost obnovila i po r. 1989.
Zdroj:
ZEJDA, Radovan. Spisovatelé, publicisté a překladatelé. Moravskobudějovicko; Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, s. 473-491.
HOSCHNA, Antonín – keramik
* 29. 5. 1943 – České Budějovice
+ 25. 3. 2015 – Znojmo
Životopis:
Studoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni. Po absolutoriu v roce 1961 a po základní vojenské službě nastoupil na umístěnku do Keramických závodů ve Znojmě na post mistra v malírně. Brzy mu připadlo, aby se věnoval vývoji keramického dekoru užitkové keramiky a posléze vývoji užitkové keramiky celkově. Navrhoval čajové a kávové soupravy, jídelní servisy, interiérové keramické dekorační prvky atd. Prakticky stěžejní produkce užitkové keramiky v závodě byla tehdy postavena na jeho tvorbě. Ve znojemské keramičce pracoval až do důchodu. Souběžně s profesní dráhou se jako dlouholetý člen Svazu českých výtvarných umělců věnoval i volné tvorbě od keramických reliéfů, dekoračních objektů, až po olejomalby a kresby.
Zdroj:
CMUNDA ROUPEC, Jiří. Odešel pan keramik Tony Hoschna. Znojemsko. 2015, roč. 25, č. 15, s. 4.
HUMBERGER, Jaroslav – spisovatel, novinář, prozaik, romanopise
* 20. 12. 1902 – Nové Dvory u Kutné Hory
+ 6. 3. 1945 – koncentrační tábor Dachau
Životopis:
Pocházel z rodiny obchodníka s koloniálním zbožím. Od r. 1909 navštěvoval obecnou školu v Nových Dvorech, v letech 1915-1918 měšťanskou školu v Kutné Hoře. Tam se také učil elektrotechnikem a přitom studoval na dvouleté živnostenské pokračovací škole v Nových Dvorech (1918-1920). Ve 20. -30. letech působil jako žurnalista, psal nejdříve lokálky, později i fejetony, soudničky, reportáže apod., a to hlavně do Lidových novin a Národního osvobození. Za 2. světové války byl pro svůj židovský původ perzekuován. 10. 8. 1942 byl z Prahy i s rodinou transportován do Terezína a odtud pak 1. 10. 1944 do Osvětimi (žena a dcera až 12. 10. 1944). Z Osvětimi byl převezen do Dachau (zaregistrován ke dni 26. 1. 1945), kde se stopy po něm ztrácejí.
Zdroj:
Jaroslav Humberger [online]. edit. 24. 7. 2021 [cit. 2021-09-03]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Humberger
KINDLER, Karel – zedník, voják
* 9. 11. 1875 – Jevišovice
+ 14. 3. 1935 – Střelice
Životopis:
Ještě před světovou válkou se oženil a přestěhoval do vedlejší obce Střelice. Jako vojín 34. domobraneckého pluku byl zajat 7. července 1915 na východní frontě u Krasniku. Dobu zajetí trávil na Sibiři ve městě Ufa. V jedné ze sibiřských základen čs. vojska v Omsku se 6. října 1918 přihlásil k legiím a byl zařazen k 9. rotě 1. záložního pluku Husitského. Zanedlouho byl přidělen k dispozici evidenčnímu důstojníkovi, a protože již překročil věkový limit 40 let, vojenská lékařská komise jej 28. ledna 1919 uznala neschopným činné služby. Z Vladivostoku odplul 24. června 1919 lodí Archer. Po příjezdu do vlasti se vrátil do Střelic.
Zdroj:
BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. 2002, s. 75-86.
KLÍMA, Bohuslav – archeolog, geolog
* 26. 3. 1925 – Drahotuše
+ 6. 2. 2000 – Brno
Životopis:
Narodil se v Drahotuších u Hranic na Moravě. Za 2. světové války se přestěhoval do Brna, kde se seznámil s Karlem Absolonem, který Klímu zaměstnal jako kresliče pro svoje archeologické atlasy. Zde se Klíma poprvé seznámil s výrobky lidí ze starší doby kamenné. Když byly v roce 1945 znovu otevřeny vysoké školy, nastoupil studium, které ukončil doktorátem z přírodních věd v roce 1948. Tehdy se zaměřoval ještě na čtvrtohorní geologii. Jako pracovník Moravského zemského muzea, kde se stal vedoucím „diluviálního“ oddělení, se dostal na studijní cestu do Francie. Po vzniku akademie věd v roce 1952 přešel z muzea do brněnské pobočky archeologického ústavu ČSAV. V ústavu působil celou svoji aktivní vědeckou dráhu, až do roku 1995. Vedl bezpočet výzkumů v Československu a účastnil se také výzkumů v západní Evropě. Po odchodu na odpočinek se uchýlil do Dolních Věstonic, kde kromě další vědecké práce při zpracovávání výsledků své badatelské činnosti se věnoval také svému celoživotnímu koníčku – vinohradnictví a výrobě vína. Ani v této době ovšem nezapomínal na další bádání a až do své smrti spolupracoval se svým synem na výzkumech velkomoravské lokality Znojmo – Hradiště. V roce 1950 se mu narodil syn Bohuslav. Bohuslav Klíma starší zemřel v roce 2000 v Brně.
Zdroj:
Bohuslav Klíma starší [online]. [cit. 2012-03-15]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bohuslav_Kl%C3%ADma_star%C5%A1%C3%AD
KORNELIUS ze Sclessinu, Tomáš – probošt
* ?
+ 20. 3. 1675 – Hradiště
Životopis:
Narozen v Lutychu v Belgii. V Lovani v Brabantsku studoval teorii a filosofii práva a zde se také stal licenciálem obojího práva. Svatý Otec Innocenc X. mu jako hradišťskému proboštovi udělil titul apoštolského pronotáře a císař Leopold jej 28. srpna 1672 jmenoval vlastnoručně podepsaným diplomem na pergamenu s císařskou pečetí skutečným císařským a královským radou.
Zdroj:
KACETL, Jiří. Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2011, 245 s.
KRAČMEROVÁ, Jiřina – sportovkyně, cvičitelka turistiky
* 26. 3. 1925 – Znojmo
+ 29. 10. 2001 – Znojmo
Životopis:
Po skončení války, kdy se vrátila zpět do Znojma, se zapojuje do sportovního dění. Její sportovní založení a vysoká aktivita jí přivedly k organizování nácviku prvého poválečného všesokolského sletu. Těchto svých zkušeností pak využila při organizování téměř všech spartakiád, ať už jako cvičenka, tak zejména jako cvičitelka a organizátorka. Jako aktivní hráčka volejbalu reprezentovala dlouhá léta svou tělovýchovnou jednotu. Žila sama a všechen svůj čas věnovala práci pro druhé. V roce začíná organizovat turistické vycházky a poznávací turistické zájezdy. Zde jsou základy její turistické činnosti, které se naplno věnovala po odchodu do důchodu. Zasloužila se o znovuobnovení Klubu českých turistů ve Znojmě v roce 1990.
Zdroj:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 43, s. 11.
KRATOCHVÍL, Antonín – vojín
* 3. 3. 1885 – Lesonice
+ 2. 7. 1917 – Rusko
Životopis:
Narodil se 3. března 1885. Byl vojínem 99. pěšího pluku 7. setniny. Zemřel v boji 2. července 1917 u Nužel na Volyni v Rusku ve věku 32 let. Byl pohřben následujícího dne na hřbitově v Nužel.
Zdroj:
Lesoničtí padlí ve Velké válce 1914-1918. Lesoňák. Č. 1 (2018), Roč. 8, s. 40-51.
KREJČÍ, Jaroslav – vlastivědný pracovník, ochranář, ekolog
* 13. 3. 1935 – Hluboké Mašůvky
+ 27. 2. 1999 – Rozkoš
Životopis:
Po základní škole se v padesátých letech vyučil v lesnickém oboru. Následovala středoškolská studia na gymnáziu ve Znojmě, krátká lesnická praxe a studia na lesnické fakultě VŠZ v Brně, kterou absolvoval v roce 1964. Poznávání přírody, její dokumentace a praktická ochrana, to byly patrně hlavní zájmy, které jej přivedly do přírodovědeckého oddělení Jihomoravského muzea ve Znojmě, kde působil v letech 1964-1980 jako odborný pracovník a poté jako vedoucí oddělení. V tomto období se též věnoval praktické ochraně přírody. Pracoval jako okresní konzervátor státní ochrany přírody a koordinoval činnost dobrovolných spolupracovníků v tomto oboru. Během sedmdesátých let byl Krejčí jedním z hlavních iniciátorů návrhu a pozdějšího vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Podyjí. Správa tohoto území vznikla v r. 1980 a Krejčí se stal jejím vedoucím. Stál u zrodu klidových oblastí Jevišovka a Rokytná.
Zdroj:
K dvacetinám Národního parku Podyjí. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 26, s. 13.
LEŽÁK, František – učitel, protifašistický bojovník
* 31. 3. 1895 – Moravské Budějovice
+ 18. 7. 1980 – Moravské Budějovice
Životopis:
Narodil se jako první z osmi dětí. Jeho otec byl obuvníkem, později listonošem. Do školy chodil v Moravských Budějovicích, učitelský ústav navštěvoval v Brně. Po maturitě byl ustanoven učitelem na chlapecké škole v Mor. Budějovicích. Dne 15. listopadu 1915 byl povolán na vojnu do Znojma, k výcviku do Vídně, důstojnickou školu absolvoval v Brucku. V roce 1916 byl odeslán na frontu do Ruska, později na italskou frontu. Vojenskou školu skončil v Hercegovině, 16. listopadu 1918 se vrátil domů. Od 1. prosince 1918 byl ustaven napřed zatímním učitelem na čtyřtřídní obecné škole v Blížkovicích. Zde vyučoval jako definitivní učitel, zatímní řídící učitel a zástupce ředitele celých čtyřicet let. Pracoval v osvětě, přednášel, připravoval oslavy, mluvil v místním rozhlase, řídil divadla, pracoval v Sokole. Po osvobození pomáhal při výstavbě Sokolovny i nové školy. Do důchodu odešel dne 1. srpna 1958, odstěhoval se do Mor. Budějovic a dál pracoval.
Zdroj:
KOUKAL, Ladislav. Blížkovice: Od historické minulosti k socialistickému dnešku. 1. vyd. Blížkovice: JZD Družba, 1982, 55 s.
LICHTENŠTEJNA, Karel II. Jan z – kníže
* 1. 3. 1765 – Vídeň
+ 24. 12. 1795 – Vídeň
Životopis:
Na přání matky se nevěnoval vojenské kariéře, studoval inkognito na univerzitě v Göttingenu a praktikoval na místodržitelství v Nizozemí. Působil poté ve Vídni, kde byl ředitelem císařské tajné kabinetní kanceláře. Byl také přítelem a důvěrníkem císaře Leopolda II. Dožil se však jen 30 let a jako mladý měl být zabit v souboji. Oženil se s Marií Annou hraběnkou Khevenhüllerovou, s níž měl dva syny, staršího Karla III. Františka a mladšího Leopolda, zemřelého v dětském věku. Jeho vlastnictví města a panství bylo velmi krátké, pouhých šest let.
Zdroj:
JUŘÍK, Pavel. Sekundogenitura rodu – mladší linie v Moravském Krumlově. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009, s. 81-87.
LORENC, Vilém – architekt
* 21. 3. 1905 – Praha
+ 1. 4. 1978 – Praha
Životopis:
Po studiích práva a architektury se věnoval nejen vlastní architektonické praxi, ale také památkové péči. Ve Znojmě bylo potvrzeno jeho autorství u projektu vodojemu na náměstí Republiky a zúčastnil se zde soutěže na dostavbu radnice na Masarykově náměstí.
Zdroj:
HORA, Jan a MERTA, Dan a OBERREITEROVÁ, Jana. Znojmo 1918-2020 : architektonické proměny. Ve Znojmě: Jihomoravské muzeum, 2021. 240 stran. ISBN 978-80-86974-34-7.
MATULA, Ivo – keramik
* 1948 – Znojmo
+ 7. 3. 2015
Životopis:
Absolvent Střední keramické školy v Bechyni, kde jeho výtvarný projev nejvíce ovlivnili profesoři Dobiáš a Christ, nastoupil v roce 1967 do Keramických závodů ve Znojmě. Jeho doménou se stala užitková keramika - lampy, podnosy, kávové soupravy. Brzy začal se samostatnou tvorbou a orientoval se v ní na kouzelné postavičky, plné humoru. Výtvarník se ve svém díle nevyhýbal ani motivům sociálním. Svou tvorbu Matula představil nejen ve Znojmě, ale i ve vzdáleném Adamově a několikrát i v Rakousku.
Zdroj:
NOVÁK, Pavel Kryštof. Pozemská pouť Iva Matuly se uzavřela. Znojemsko. 2015, roč. 25, č. 13, s. 5.
MEICHSNER, Patrik – farář
* 11. 3. 1715 – Ivanovice
+ 1. 1. 1761 – Budeč
Životopis:
Sliby pro louckou kanonii složil 6. ledna 1734 a primici slavil 5. června 1739. Před svým vysvěcením zastával funkci správce refektáře, pak byl kaplanem v Příměticích a posléze zastával funkce představeného hudebních alumnů a novicmistra. 19. února 1749 se stal podpřevorem, 21. července 1751 následoval Gregora Lambecka ve funkci převora. Na konci života byl jmenován farářem na panství kláštera v Budči u Moravských Budějovic, kde také zemřel.
Zdroj:
Kostel Bičovaného Spasitele v Dyji. V Brně: Moravská galerie: Masarykova univerzita, 2005. 167 s. ISBN 80-7027-137-X.
MOUČKA, Josef – učitel, hudební pedagog, sbormistr
* 22. 3. 1865 – Deblín u Tišnova
+ 15. 9. 1937 – Brno
Životopis:
Po studiích v Brně a Příboře působil jako učitel, od roku 1889 v Moravských Budějovicích, kde byl také sbormistrem Budivoje a Elišky Krásnohorské a členem Špatinkova kvarteta. V letech 1899-1922 zastával funkci ředitele měšťanské koly v Jaroměřicích nad Rokytnou, byl též inspektorem na Moravskokrumlovsku a Moravskobudějovicku. Pilný pracovník v oboru školského zpěvu.
Zdroj:
Josef Moučka. Jaroměřický památník. Jaroměřice n/Rokyt.: Farní úřad, 1939, s. 22-25.
PIGNATELLI, Marie Anna Josefa – šlechtična, markýza, hraběnka
* 26. 7. 1689 – Alcudie
+ 1. 3. 1755 – Vídeň
Životopis:
Základy svého vzdělání, orientovaného nepochybně na budoucí záliby jako na hudbu, divadlo, literaturu, výtvarné umění, ale také na genealogii a heraldiku, získala v ženském klášteře San Pedro poblíž Barcelony. Zde ji také v roce 1706 poznal španělský král Karel III. Zajistil jí místo dvorní dámy, přizval ke dvoru a protěžoval. V roce 1709 se konala Mariina svatba s Michalem Janem III. Z Althannu. Po svém ovdovění v roce 1722 se Marie věnuje budování ambiciózního "salonu", jehož provozování jí vyneslo pověst ochránkyně a mecenášky vědy a kultury. Těsně před svou smrtí aktivuje starší závěť, v níž rozděluje majetek svým dětem a dalším členům rodiny a vymezuje rozsáhlé mecenášské. Umírá 1. března 1755 ve Vídni – po šestidenním horečnatém onemocnění. Po zádušní liturgii je tělo této "španělské Althanovny" převezeno na Vranov a zde je na její přání bez obřadů uloženo do rodinné hrobky – vedle rakve jejího manžela Michala Jana III.
Zdroj:
Významné historické osobnosti naší obce. Vranovský zpravodaj. 2006, č. 1, s. 14-18.
RAKUŠAN, Vladislav – podnikatel, kulturní pracovník
* 12. 4. 1950
+ 5. 3. 2015 – Jevišovice
Životopis:
Po vychození základní devítileté školy nastoupil na znojemské gymnázium. Odmaturoval a později se stal úředníkem na ředitelství OÚNZ ve Znojmě, a následně vedoucím hlavního skladu nemocnice. Přišel rok 1989 a Laďa Rakušan se hned v prvních svobodných letech stal zastupitelem města Znojma za pravicovou ODS, ale hlavně – znovu oživil myšlenku Znojemského historického vinobraní, které prožívalo svá slavná léta v polovině šedesátých let. Pomáhal mu kolega a výtvarník Miloslav Smutný, ten navrhoval historické kostýmy. Vinobraní však skončilo na zásah komunistů už v roce 1974. A teď, po tolika letech, nikdo nevěřil, že by se tato velká akce dala opět vzkřísit. Ale už 14. a 15. září 1990 proběhl první ročník této staronové slavnosti, nyní pod taktovkou Vladislava Rakušana. Natrvalo se i s rodinou odstěhoval do nedalekých Jevišovic a tam pracoval na svojí chalupě, kde také bydlel. Začal spolupracovat s regionálními vinaři, zabýval se vinařskou turistikou a posléze v Jevišovicích založil ochutnávku vín s názvem „Zámecká vinařská romance“, i s bohatým kulturním programem. Akce přetrvala do dnešních dnů. Laďa Rakušan začal být nemocný s páteří, ale nebral to příliš vážně. Stále jezdil na kole, v zimě lyžoval – až jednou, 5. března 2015, ho doma překvapilo srdeční selhání, a ani rychlý zásah lékařů mu už nedokázal pomoci.
Zdroj:
MOŠTĚK, Martin. Vinobraní jsem rozjížděl s dvanácti tisíci: první šéf obnoveného Znojemského historického vinobraní Vladislav Rakušan vzpomíná na to, jak před třiadvaceti lety naplňoval svůj sen. Rovnost-Znojemský deník. 2013, roč. 24, č. 117, s. 2.
ROBLIČKA, Vendelín – partyzán, poddůstojník
* 13. 10. 1921 – Jezeřany
+ 7. 3. 1985 – Ostrava
Životopis:
Narodil se ve smíšeném česko-německém manželství. V Hodonicích pracoval několik let jako finanční účetní v mlékárně. Díky matčině německému původu v roce 1940 povinně narukoval do Wehrmachtu k pozemním jednotkám letectva. O rok později byl vyslán na východní frontu, kde působil v hodnosti vrchního svobodníka jako zásobovací poddůstojník na letecké základně v Sešči u Brjanska. Zde byl získán ruskou partyzánkou Annou Morozovovou pro zpravodajskou spolupráci a v letech 1942 až 1943 pracoval na letišti jako rozvědčík sovětské strategické rozvědky. Díky získaným informacím a osobní statečnosti zachránil stovky místních partyzánů i civilních obyvatel před vězením a smrtí. Poté byl za nadržování sovětským zajatcům eskortován do kárné jednotky, odkud se mu podařilo uprchnout k partyzánům. Po přechodu fronty byl ponechán ve službách Rudé armády jako tlumočník na štábu Západního frontu.
Zdroj:
MITREGOVÁ, Miluše. Osobnosti hodonických dějin. Historie Hodonic. Břeclav: Petr Brázda, 2009, s. 117-122.
ROTH, Josef – redaktor, publicista
* 8. 3. 1845 – Horažďovice
+?
Životopis:
Ředitel Vinařské školy ve Znojmě. Redaktor a publicista z oboru vinařství.
Zdroj:
HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwart. Brünn: Hermann Heller, 1890.
ROZMAHEL, Jakub – spisovatel, pedagog, překladatel, publicista, farář
* 27. 3. 1885 – Vedrovice
+ 13. 5. 1962 – Martínkov
Životopis:
Po studiích s výborným prospěchem jak na gymnáziu, tak v alumnátě (vysvěcen na kněze v r. 1909) působil na několika místech Moravy jako kaplan. V letech 1922-1950 žil a pracoval v Adamově, odkud na zásah tehdejšího akčního výboru byl nucen odejít. Odstěhoval se na faru do Kosmákova rodiště Martínkova, tam také zemřel a je pochován.
Zdroj:
SMRČEK, Vladimír. Osobnost Vedrovic. Vedrovický zpravodaj. 1994, č. 12, s. 16.
ŘÍMAŘ, Jakub Josef – cestovatel, kněz, misionář
* 30. 8. 1682 – Kroměříž
+ 5.3. 1755 – Brno
Životopis:
Studoval v piaristickém gymnáziu v Kroměříži a bohosloví v Olomouci. Roku 1706 se stal knězem a jako představitel řádu františkánů přijal jméno Jakub. Krátce působil v dačickém a později v bechyňském klášteře. V prosinci roku 1710 mu bylo doručeno povolení k odchodu do misií. Cestou do Říma navštívil známé v Brně a ve Znojmě a 10. 2. 1711 odjel do Říma, v únoru 1712 byl vybrán do misie v Habeši. V roce 1729 se vrátil na Moravu, v letech 1732-1735 pobýval ve Znojmě, kde byl zpovědníkem řeholnic, v roce 1737 odcestoval znovu do Egypta. V hodnosti apoštolského vikáře tam zůstal až do roku 1752. Z Káhiry podnikal vizitační cesty do Horního Egypta. Po roce 1752 odmítl již třetí obnovení prefektury a vrátil se do Evropy. Zemřel ve františkánském klášteře v Brně.
Zdroj:
Jakub Římař [online], edit. 9. 7. 2024 [cit. 2025-02-04], Wikipedie. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_%C5%98%C3%ADma%C5%99
SCLESSINU, Tomáš ze – probošt
*1610
+ 21. 3. 1675 – Hradiště
Životopis:
Dobrácký probošt Tomáš ze Sclessinu byl v budově probošství, ve své ložnici, z loupežného úmyslu uškrcen dvěma svými synovci, jež si z příbuzenské lásky vydržoval na svém panství.
Zdroj:
KACETL, Jiří. Hradiště svatého Hippolyta naproti Znojmu = Pöltenberg gegenüber Znaim. První vydání. Ve Znojmě: Římskokatolická farnost Znojmo-Hradiště, 2020. 48 stran. ISBN 978-80-87028-17-9.
STEINHAUSER, Milan – architekt
* 12. 1. 1923 – Vyškov
+ 1. 3. 2005
Životopis:
Architekturu sice vystudoval na ČVUT v Praze, avšak těžiště jeho realizací zůstalo na jižní Moravě, kde pracoval pro státní projektové ústavy. Ve Znojmě vyřešil v rámci přednádražního prostoru vstup do města formou dvou věžových bytových domů na ulici 17. listopadu. Dál zde zpracoval spolu s Pavlem Lukšem urbanistický plán náměstí Svobody, do něhož také vyprojektoval budovu OV KSČ.
Zdroj:
HORA, Jan a MERTA, Dan a OBERREITEROVÁ, Jana. Znojmo 1918-2020: architektonické proměny. Ve Znojmě: Jihomoravské muzeum, 2021. 240 stran. ISBN 978-80-86974-34-7.
ŠNAJDAR, Miloslav – ředitel
* 5. 3. 1955
+ 6. 1. 2015
Životopis:
Celý svůj dosavadní profesní život věnoval práci s dětmi a pro děti a to i přes své vážné zdravotní postižení spinální atrofií, které ho také upoutalo na invalidní vozík. Od roku 1990 do roku 2010 vykonával funkci ředitele Domu dětí a mládeže v Šumné na Znojemsku. Je držitelem Ceny Jihomoravského kraje, kterou obdržel v roce 2004 jako osobnost, jejíž dílo a činnost výrazným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu. V roce 2006 byl vyznamenán ministryní školství, mládeže a tělovýchovy u příležitosti Dne učitelů nejvyšším rezortním vyznamenáním Medailí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy II. stupně za dlouholetou příkladnou práci s dětmi a mládeží.
Zdroj:
EISENBRUK, Jiří. Miloslav Šnajdar: Život zasvětil práci s dětmi. Znojemsko. 2010, roč. 20, č. 8, s. 12.
TIMMEL, Johann – učitel
* 25. 4. 1819 – Čejkovice
+ 11. 3. 1855 – Miroslav
Životopis:
Syn čejkovického a posléze lechovického rektora Vavřince. 25. listopadu 1845 si vzal dceru učitele Josefa Vlašáka Julianu.
Zdroj:
MUZEJNÍ A VLASTIVĚDNÁ SPOLEČNOST. Miroslav: město odhalených tajemství. Vydání první. Miroslav: město Miroslav, [2022] ©2022. 482 stran. ISBN 978-80-11-01154-3.
VALOUCH, František – spisovatel, farář, překladatel, básník
* 24. 4. 1810 – Litomyšl
+ 8. 3. 1875 – Hostim
Životopis:
Vystudoval teologii v Brně. Působil v Domamile a Pavlicích, od r. 1861 v Hostimi u Moravských Budějovic. s101
Zdroj:
ZEJDA, Radovan. Spisovatelé, publicisté a překladatelé. Moravskobudějovicko; Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, s. 473-491.
VEDRA, František – voják
* 25. 3. 1925 – Hluboké Mašůvky
+ 8. 5. 1945 – Přímětice
Životopis:
Člen I. oddílu Horácké skupiny, padl hrdinnou smrtí 8. května 1945 blízko křižovatky státní silnice s okresní silnicí Přímětice-Citonice.
Zdroj:
Po stopách historie, života a pověstí Hlubokých Mašůvek: 1220-1995. Znojmo: Bína, 1995. 99 s.
VEJPLACH, Josef – partyzán, protifašistický bojovník
* 14. 3. 1915
+ 16. 10. 1978
Životopis:
Vyučen elektromechanikem. V roce 1940 po nasazení do zbrojovky ve Steyru, se zapojil do rakouského odboje. Byl zatčen a vězněn. Z pracovního nasazení utekl s Františkem Součkem do Moravského Krumlova, kde žil v ilegalitě od 22. července 1944. Patřil k zakládajícím členům Partyzánské družiny Dr. Hybeše se zaměřením na politicko-organizační činnost. K jeho zatčení došlo 9. března 1945 v Moravském Krumlově. Po výsleších na Právnické fakultě byl vězněn v Kounicových kolejích a odtud transportován do Mirošova.
Zdroj:
LYSÁK, Jiří. Životopisy. Z dějin Partyzánské družiny Josefa Hybeše. Třebíč: J. Lysák ve spolupráci s vydavatelstvím Akcent, 2011, s. 205-218.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová.