ALBACH, Julius – generál, spisovatel
*7. 1. 1840
+16. 1. 1925
Životopis:
Po absolvování školy navštěvoval Ženijní akademii v Louce u Znojma.
Zdroj:
Albach, Julius von (1840-1925), Feldmarschalleutnant [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné na: https://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_A/Albach_Julius_1840_1925.xml
BERGMANN, Franz – vlastivědný pracovník
*1. 12. 1922 - Pohořelice
+30. 1. 2015 - Weiler (Německo)
Životopis:
Po základní a střední škole v Pohořelicích navštěvoval obchodní školu v Brně a Znojmě. Po dokončení studia, odešel na obchodní univerzitu ve Vídni. Od roku 1948 pracoval jako účetní a od orku 1954 se pohyboval ve veřejné správě. Zde zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. V letech 1952-1986 byl vedoucím skupiny lidových tanců.
Zdroj:
Franz Bergmann [online]. [cit. 2015-03-24]. Dostupné na: http://www.zvw-trauer.de/Traueranzeige/Franz-Bergmann
BŘETISLAV I. - kníže
*1002
+10. 1. 1055
Životopis:
Byl český kníže z dynastie Přemyslovců, který vládl v Čechách v letech 1034–1055. Založil nový knížecí hrad ve Znojmě naproti Hradišti.
Zdroj:
Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 3. dopl. vyd. Praha: Libri, 1996, 571 s. ISBN 80-85983-06-0.
ČERVENKA, Karel – malíř, grafik, krajinář
*1. 1. 1915 - Lhota
+1998
Životopis:
Narodil se v obci Lhota poblíž Kladna. Mladá léta prožil v Berouně a Jindřichově Hradci. Do Znojma přišel krátce po válce. Pracoval jako úředník, potom na finančním odboru ONV a nakonec v Okresním bytovém výstavbovém družstvu. Maloval od mládí, ale své zálibě se mohl plně věnovat teprve, když odešel do důchodu. Byl především krajinářem.
Zdroj:
JČ. Červenka: malíř Znojma a Znojemska. Rovnost-Znojemský deník. 2008, roč. 19, č. 17, s. 7.
DIWISCH, Vincenc – puškař, cechmistr
*21. 1. 1785 - Moravský Krumlov
+26. 4. 1844 - Brno
Životopis:
Přední brněnský puškař a cechmistr 1. poloviny 19. století (činný 1808-1844). Dílnu a přístup k mistrovství získal sňatkem s vdovou po puškaři Josefu Schnepfovi Annou 29. 2. 1808. Pokračovatel rodinné tradice Schnepfů.
Zdroj:
Vincenc Diwisch [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2821
DVOŘÁK, Eduard - malíř
*8. 1. 1885 - Brno - Husovice
+18. 1. 1961 - Hodonice
Životopis:
Vystudoval Akademii výtvarných umění, ale v obhajobě mu zabránilo vypuknutí první světové války. Narukoval k námořnictvu, velkou část vojenské služby prožil u pobřeží Jugoslávie. Mnoho jeho pozdějších prací bylo inspirováno mořem. Byl také velmi nadaným kreslířem a karikaturistou, což dokládají jeho skici z vojenských časů. Do Hodonic se přistěhoval z Luhačovic těsně po odsunu 9. srpna 1945. S manželkou Josefou rozenou Rudoleckou bydlel v podnájmu u rodiny Stanislavových na č. p. 208. S mnoha místními rodinami udržoval dobré vztahy a občas je obdarovával svými obrazy. Jednu svou práci také osobně předal prezidentu Edvardu Benešovi při návštěvě Znojma v roce 1945. Po smrti manželky o něho pečovala sestra paní Dvořáková, která byla místní známou rostlinolékařkou. Z finančních důvodů začal v pozdějším věku své obrazy rozprodávat, častokrát za několik litrů vína. Neměl velký majetek, a tak dožil jako většina umělců - opuštěný, zapomenutý, bez peněz. Jeho jméno nenajdeme v žádném Slovníku výtvarných umělců, jeho život a práci dnes dokládají pouze jeho obrazy, které dodnes zdobí domy místní i znojemské. Dědí se v rodinách jeho přátel a sousedů, jejichž děti si jimi připomínají tohoto naprosto zapomenutého výtvarného umělce. Byl pochován na hřbitově v Hodonicích.
Zdroj:
MITREGOVÁ, Miluše. Osobnosti hodonických dějin. Historie Hodonic. Břeclav: Petr Brázda, 2009, s. 117-122.
ERDÖS-MEISINGER, Ida - výtvarnice
*9. 8. 1897 - Prachatice
+30. 1. 1985 - Tittmoning
Životopis:
Manželka Stefana Erdöse. Vystudovala Vysokou školu výtvarného umění ve Vídni a své dovednosti uplatnila ve vídeňské keramické továrně. V roce 1934 založila spolu se svým manželem Keramické dílny ve Znojmě. Po vyhnání pracovala se svým manželem na otevření druhého workshopu v Bavorsku.
Zdroj:
ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. S. 10-29. Znojmo: Státní okresní archiv, 1999.
FISCHER, Alois - úředník
*20. 6. 1860 - Plzeň
+24. 1. 1905 - Kravsko
Životopis:
Spolumajitel keramické továrny v Kravsku. Předtím byl vedoucím úředníkem v závodě Dittmarově ve Znojmě. Byl to odborník v keramice. Roku 1894 se oženil.
Zdroj:
TRMAČ, Miloslav. Keramická továrna v Kravsku od roku 1895 do konce první světové války. 150 let keramiky Kravsko 1823-1973. Kravsko: ZV ROH Keramické závody, n.p., 1973, s. 3-12.
FREISING, Hans – archeolog, muzejní pracovník, pedagog, vlastivědný pracovník
*18. 1. 1905 - Gmünden
+8. 12. 1977 - Stuttgart
Životopis:
Vyrostl v Brně, kde studoval na německé Vysoké škole technické elektrotechniku. Studia ukončil v roce 1932 jako diplomovaný inženýr. Od roku 1938 byl zaměstnán jako vedoucí pravěkého oddělení Slezského muzea v Opavě. V letech 1939–1940 prováděl rozsáhlé archeologické průzkumy na stavbě severního úseku Německé průchozí dálnice. Tyto průzkumy velice pečlivě dokumentoval a pořizoval i fotografickou dokumentaci. Po válce se usadil ve Stuttgartu, kde působil od roku 1950 jako vrchní zemský geolog na Geologickém zemském úřadu ve Stuttgartu.
Zdroj:
Biografický slovník českých zemí. [18. sešit], Fo-Fr. Vyd. 1. Praha: Academia; Historický ústav AV ČR, 2015, s. 280-470. ISBN 978-80-200-2517-3
GALLI-BIBIENA, Giuseppe – scénograf, divadelní architekt
*5. 1. 1695 - Parma
+12. 3. 1757 - Berlín
Životopis:
Člen rozvětvené rodiny divadelních výtvarníků 17. a 18. století, který 1708 vstoupil v Barceloně do služeb pretendenta španělského trůnu a pozdějšího císaře Karla VI., jehož 1711 následoval do Vídně. Byl jmenován prvním divadelním inženýrem císařského dvora (1723). Po smrti Karla VI. pracoval v Itálii, v lednu 1744 se opět objevil ve Vídni. Odtud odešel do Drážďan, kde se podílel na přestavbě dvorního divadla a 1750 obdržel titul prvního divadelního inženýra. Od roku 1751 pracoval jako scénograf v Berlíně, 1754 vstoupil do služeb pruského krále Fridricha II. Jeho vztah k českým zemím se odvíjel především od návštěv císařského páru na našem území. Během korunovačního pobytu 1723 postavil v prostoru letní jízdárny Pražského hradu speciální otevřené divadlo pro provedení slavnostní opery k narozeninám císařovny Alžběty Kristýny. Při zpáteční cestě dvora vypravil ve Znojmě na alegorických vozech serenatu La concordia de´pianeti.
Zdroj:
Biografický slovník českých zemí. [19. sešit], Fu-Gn. Vyd. 1. Praha: Academia: Historický ústav AV ČR, 2016. S. 471-658. ISBN 978-80-200-2625-5.
HANSAL, Martin Ludvík – cestoval, pedagog, spisovatel
*17. 10. 1823 - Dyjákovice
+26. 1. 1885 - Chartúm
Životopis:
Po absolvování škol působil jako učitelský pomocník na různých vyšších školách na Znojemsku a v Dolním Rakousku. Asi v roce 1853 bylo Hansalovi nabídnuto místo učitele v katolické misii v Chartúmu. Nejenže místo přijal, ale hned se začal věnovat studiu italštiny a arabštiny a zároveň se učil tiskařskému řemeslu, aby mohl v Africe tisknout vlastní učebnice. Na konci roku 1853 je již v Chartúmu a stává se sekretářem provikáře Ignáze Knoblechera a učitelem na tamní misijní škole. Dva roky po svém příchodu do Afriky podniká první větší cestu do oblasti kolem Modrého Nilu. A rok poté se vydává jako průvodce provikáře Knoblechera po Bílém Nilu. Roku 1857 si Hansal těžce poranil ruku a musel se vrátit do Vídně, aby se tam podrobil operaci. V roce 1861 se s expedicí Eduarda Vogela vydává opět do Súdánu a stává se osobním sekretářem a tlumočníkem vedoucího expedice Theodora Heulinga. Po ukončení celého podniku se Hansal usazuje v Chartúmu jako obchodník a za krátký čas je pověřen provizorním vedením tamního rakouského konzulátu. Tehdy se rozhodl, že v Súdánu zůstane natrvalo. Žení se s domorodou dívkou, svou bývalou žákyní. A když v roce 1871 mu tento úřad je nabídnut jako definitivní, požaduje, aby byl jmenován honorárním konzulem. Brzy se stává známý a jeho konzulární služby využívá také Německo, Francie, Itáli a jiné země. Hansal umírá tragicky za povstání mahdistů v roce 1885.
Zdroj:
Kdo to byl Martin Ludwik Hansal. Znojemské listy. 1994, roč. 3, č. 28, s. 6.
HÖRMANN, Karl – kaplan, profesor, spisovatel
*23. 1. 1915 - Hevlín
+19. 9. 2004 - Vídeň
Životopis:
Navštěvoval střední školu v Laa an der Thaya, kde maturoval v roce 1933. Následně absolvoval přípravný kurz latiny a řečtiny, nezbytný pro studium teologie. V letech 1934-1939 studoval na univerzitě ve Vídni. 9. července 1939 byl vysvěcen na kněze. Do roku 1945 byl pak kaplanem v Hollabrunnu. V roce 1942 získal doktorát. Po válce, Hörmann působil jako profesor náboženství na škole. V roce 1950 nastoupil jako učitel na univerzitě ve Vídni. V roce 1953 se stal profesorem morální teologie. Až do svého odchodu do důchodu v roce 1986, Hörmann pracoval ve výuce a výzkumu. Editoval publikace v oblasti morální teologie. Dále se zabýval historií svého domova na jižní Moravě. Hörmann zemřel v roce 2004 v nemocnici ve Vídni a byl pochován na Ústředním hřbitově ve Vídni.
Zdroj:
Karl Hörmann [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné na: http://de.wikipedia.org/wiki/Karl_H%C3%B6rmann
CHALUPA, Karel - voják
*2. 1. 1895 - Petrovice
+16. 7. 1915 - Rusko
Životopis:
Narukoval na ruskou frontu jako vojín znojemského 99. pěšího pluku 8. setniny. Padl za letního tažení při postupu na Lublin v tzv. druhé bitvě u Krasniku.
Zdroj:
GRUNA, Bronislav. Pohledy do minulosti : spěte tiše padlí bratři.... Zpravodaj obce Petrovice. Roč. 11, č. 3 (2018), s. 21-30.
KOHEL, Sigmund - opat
*?
+16. 1. 1615
Životopis:
Opat v Louce v letech 1607-1614. Svou knihou Praemonstratensis ordinis nonnulorum patrum vitae ukončil roku 1608 činnost klášterní knihtiskárny.
Zdroj:
ČERMÁK, Dominik Karel. Premonstráti v Čechách a na Moravě: stručné vypsání osudů jednotlivých buď ještě stávajících neb již vyhlazených kláštěrů toho řádu dle roků jich založení. V Praze: Nákladem kanonie Strahovské, 1877.
ECKL, Petr. Seznam opatů Louckého kláštera. Bonum opus: premonstráti v Louce (1190-1784) = Bonum opus: Die Prämonstratenser in Klosterbruck (1190-1784). Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 2020. S. 170-171. ISBN 978-80-86974-32-3.
KÜBECK, Max – politik
*15. 1. 1835 - Lechovice
+12. 9. 1913 - Lechovice
Životopis:
Jeho otcem byl politik Karl Friedrich von Kübeck. Max vystudoval práva. Potom působil ve státní službě. V lednu 1858 se stal krajským komisařem v Čechách. Později byl komisařem v Rijece a místodržitelským tajemníkem v Benátkách. Roku 1866 byl povolán jako úředník na ministerstvo. Roku 1867 přešel na post náměstka ředitele generálního konzulátu v Londýně. Zapojil se i do politiky. V zemských volbách v březnu 1867 byl zvolen na Moravský zemský sněm za kurii velkostatkářskou. Zemský sněm ho roku 1867 zvolil i do Říšské rady za kurii velkostatkářskou na Moravě. Později až do své smrti ještě zasedal jako člen Panské sněmovny. Zemřel v září 1913 na svém zámku v Lechovicích.
Zdroj:
Max Kübeck [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Max_K%C3%BCbeck
LIECHTENSTEIN, Ulrich von – šlechtic, básník, vojevůdce
*1200
+26. 1. 1275
Životopis:
Přední štýrský šlechtic a básník. Autor skladby Frauendienst. Zemský sudí a především štýrský zemský maršálek (1276-1272), významný straník vlády českého krále Přemysla Otakara II. ve Štýrsku. Roku 1219 se oženil s Anežkou, dcerou vévovy Leopolda, a během svatebního obřadu byl slavnostně pasován na rytíře.
Zdroj:
Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
LOVATELLI, Gabriela – hraběnka
*18. 6. 1848
+29. 1. 1935
Životopis:
Majitelka jevišovického panství z rodu Ugartů. Provdala se za italského hraběte Carla Lovatelliho.
Zdroj:
KLEMPA, Aleš. Nový zámek v Jevišovicích: od Villy Ugarte k pozdně romantické rezidenci v arkádovém stylu podleznovuobjeveného vídeňského projektu. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2011: historický vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. ISBN 978-80-86931-67-8. S. 50-87. R-3115.
MAYER, Fridericus – hudební prefekt
*25. 3. 1647 - Hájek
+6. 1. 1695 - Znojmo
Zdroj:
HOLUBOVÁ, Markéta. Biografický slovník hudebních prefektů jezuitského řádu působících v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1556-1773. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2009, 238 s. ISBN 978-80-87112-19-9.
MARIOT, Emil – fotograf, reprodukční technik
*7. 1. 1825 - Moravský Krumlov
+7. 8. 1891 - Vídeň
Životopis:
Původně se jmenoval Schielbhab(e)l. Zpočátku pracoval jako amatérský fotograf, od roku 1854 jako profesionální fotograf a od roku 1858 měl vlastní studio v Pešti, od roku 1862 v Grazu. Proces tlaku oleje (oleografie), který vyvinul, byl později zapomenut - podobný proces byl vyvinut až v roce 1904/5 Angličanem Rawlinsem. Vynalezl také metodu přenosu fotografií na měď a jejich reprodukci pomocí měděného lisu. Prostřednictvím fotomechanismu dosáhl významných vylepšení tisku map.
Zdroj:
Emil Mariot [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_M/Mariot_Emil_1825_1891.xml
MUCK, Johann – městský rada
*4. 12. 1845 - Slup
+12. 1. 1935 - Znojmo
Životopis:
Původně účetní, potom majitel keramické továrny na užitkové nádobí. Keramička byla založena ve Znojmě - Lesce v roce 1860 Karlem Moestem. Jeho továrnu převzal roku 1878 Johan Muck. Vlastnil ji do roku 1908. V obecním zastupitelstvu pracoval v letech 1882-1924, působil zde i jako městský rada a v dalších orgánech města. Ve volbách roku 1920 zvolen jako zástupce města ve výboru německého zemědělského spolku. Od roku 1921 (dále v letech 1922-?) poslední německý předseda Zalesňovacího a okrašlovacího spolku. Byla po něm pojmenovaná cesta spojující Gránice a Karolininy sady pod Znojmem (Muck-Weg 1922).
Zdroj:
BOUDA, Otto, Lubomír ČERNOŠEK a Karel JAKL. 20 let trvání obnoveného Okrašlovacího spolku ve Znojmě i jeho dřívější historie. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2012: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Státní okresní archiv Znojmo, 2013, s. 137-174.
OPÁLKA, Adolf – protifašistický bojovník
*4. 1. 1915 - Rešice
+18. 6. 1942 - Praha
Životopis:
Absolvent obchodní akademie. Dne 23. června 1936 se dobrovolně přihlásil k vojenské službě v čs. armádě. Dosáhl hodnosti četaře aspiranta. Dne 30. září započal studium na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě (hodnost poručík pěchoty). Dne 26. června 1939 odešel do Polska a později do Francie. Když hitlerovci napadli Francii, stal se velitelem čety 2. pěšího pluku 1. čs. pěší divize a s ní ustupuje po porážce Francie v r. 1940 do Velké Británie. Absolvent kursu útočného boje a vzdušného výcviku (1941). Velitel sabotážní skupiny OUT DISTANCE (1942, tříčlenná skupina parašutistů čs. zahraniční armády-Karel Čurda, Ivan Kolařík). Cílem skupiny bylo ohromit a narušit provoz plynárny v Praze - Michli. Letoun v noci z 27. na 28. března vysadil skupinu se značnou navigační chybou - dopadla u Ořechova u Telče. Opálka rozhodl, aby se parašutisté rozešli ke svým známým, s tím, že je svolá smluveným inzerátem v novinách, až se mu podaří navázat spojení s odbojem. Sám odešel do Rešic, kde se ukrýval u své tety. Po navázání spojení odešel do Prahy, kde se setkal s parašutisty, kteří měli za úkol provést atentát na Heydricha. Útoku se osobně nezúčastnil, ale sdílel s nimi osud až do 18. června 1942. Gestapo úkryt parašutistů v kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze vypátralo, obklíčilo. Po několika hodinovém nerovném boji nakonec ukončili vyčerpaní parašutisté svůj život vlastní rukou. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního kapitána, oceněn Řádem Bílého lva II. stupně a Řádem Milana Rastislava Štefánika.
Zdroj:
MP. Adolf Opálka. Znojemské listy. 1997, roč. 6, č. 20, s. 4.
PEKÁREK, Alois - kněz
*22. 1. 1915 - Radešínská Svratka
+14. 11. 1999
Životopis:
Středního vzdělání nabyl v Novém Městě na Moravě. V letech 1933–1938 vystudoval teologii v brněnském alumnátu. Vysvěcen na kněze byl dne 5. července 1938. Duchovní službu nastoupil jako kaplan v Žarošicích. Pak působil v Chrlicích v Telnici, v Brně-Husovicích a u svatého Jakuba. Druhou polovinu druhé světové války strávil v Kuřimi (1943–1945). Ke konci války byl zatčen gestapem a v Černé Hoře odsouzen vojenským soudem k trestu smrti pro napomáhání dezercím a pro vzbuzování kapitulantských nálad. Intervencí kněžny Salmové nebyl trest vykonán a Pekárek byl internován na rájeckém zámku. Po válce Pekárek působil dva roky jako katecheta v Blansku, pak od roku 1947 jako farář v Bořitově. Pokusil se o vysokoškolská studia, byl však po necelých dvou letech z filozofické fakulty vyloučen. Roku 1949 byl odsouzen k čtyřem rokům vězení za sdružování proti republice. Během tří let vězení prošel věznicemi v Brně, Znojmě, v Praze na Pankráci, v Mladé Boleslavi a v Kolíně. Po svém propuštění byl administrátorem na několika místech jihozápadní Moravy. Roku 1988 byl poslán do důchodu do hornoújezdské farnosti. Odtud byl brzy povolán jako pomocný kněz do Jaroměřic nad Rokytnou.Vsrpnu 1990 převzal duchovní správu v Třebíči-zámku. Zde působil po tři roky. Během posledního z nich ho papež Jan Pavel II. jmenoval svým kaplanem (monsignore). Poslední fázi života strávil v klášteře těšitelek v Rajhradě u Brna. Zde také 14. listopadu 1999 zemřel a byl i pochován.
Zdroj:
JANÍČKOVÁ, Alžběta. Alois Pekárek přitahoval lidi jako magnet. Znojemsko. ISSN 1212-169X. Roč. 31, č. 16 (2021), s. 1, 2.
POSPÍŠIL, Josef – kněz
*28. 9. 1904 - Protivanov
+29. 1. 1975
Životopis:
V letech 1934-1960 byl farářem ve Valči, v letech 1962-1973 jako výpomocný kněz-důchodce v Trstěnicích.
Zdroj:
Trstěnice: historie ve fotografiích. Vyd. 1. Brno: Pro obec Trstěnice vydalo F.R.Z. agency, 2012, 102 s. ISBN 978-80-87332-50-4.
ROZMAHEL, Eduard – kněz, politik
*1. 10. 1883 - Vedrovice
+31. 1. 1955 - Dačice
Životopis:
Přišel do Dačic jako kaplan v roce 1906. Na podzim 1918, při vzniku samostatné Československé republiky, byl jednou z hlavních osobností dačického Národního výboru. P. Rozmahel stál nejen u založení katolické tělovýchovné jednoty Orel (zal. 1921), ale byl rovněž aktivní při založení dačické organizace lidové strany (zal. 1919). Jeho politické aktivity byly poměrně bohaté - po obecních volbách v letech 1919 a 1931 se stal náměstkem starosty města Dačic a pravidelně působil jako člen městského zastupitelstva. Farářem dačickým se stal až v roce 1933. Byly to právě jeho významné kontakty v oblasti katolické politiky (např. na poslanecký klub ČSL), kterým město vděčilo za to, že si mohlo zachovat status okresního města a že došlo k otevření nové budovy Okresního úřadu v Dačicích. Podílel se také na činnosti spojené se stavbou dačické okresní nemocnice. Za své zásluhy byl 5. října 1943 E. Rozmahel jmenován čestným občanem města. Jako mnoho církevních hodnostářů, byl i on v padesátých letech stíhán za své protikomunistické postoje a stal se terčem silného útlaku. Jedním z projevů tohoto útlaku byla skutečnost, že měl E. Rozmahel vysídlit z Dačic. On však tomuto protivenství odolal a zůstal ve městě až do své smrti.
Zdroj:
Jít životem a sloužit. Vedrovický zpravodaj. 2005, č. 12, s. 7.
SCHERKA, Georg – skladatel, varhaník, učitel
*3. 4. 1833 – Horní Břečkov
+29. 1. 1915 - Hatzfeld
Životopis:
Narodil se sedláckým rodičům jako jedno z mnoha jejich dětí. Stal se žákem Unterrealschule (nižší reálná škola) ve Znojmě, kterou absolvoval s vyznamenáním. Ve školním roce 1851-1852 navštěvoval Vyšší pedagogický kurz ve Vídni, kde se stal učitelem pro 2. stupně základních škol. Během této doby navštěvoval pravidelně Vysokou školu technickou ve Vídni, kde se věnoval matematice, fyzice, mechanice a chemii. V roce 1853 přijal v dolnorakouské obci Grossharras místo nižšího učitele, a po roce dostal místo na znojemské reálné škole. Když v roce 1856 dosáhl 23 let, byl přijat jako učitel v Tullnu a brzy na to v St. Pölten v Dolním Rakousku. Přišel rok 1857 a mladý učitel dostal nabídku slibného povolání za větší peníz v Lippě v Banátu a ten se velice brzy stal jeho druhým domovem. 1. srpna 1858 zakotvil v Hatzfeldu, kde se podílel také na tvorbě pohřebních písní. V Hatzfeldu byl považován za předního učitele a varhaníka. V roce 1876 se stal dokonce ředitelem obecné školy. 1. července 1901 odešel na zasloužený odpočinek.
Zdroj:
Georg Scherka. Zpravodaj obce Horní Břečkov a Čížov. 2009, č. 2, s. 10-12.
SCHMUTZER, Carl - sochař
*? - Eggenburg
+13. 1. 1825 - Znojmo
Životopis:
30. 6. 1778 je přijat ve Znojmě za měšťana. 23. 5. 1782 se v Brně u sv. Jakuba oženil s Annou Marií dcerou znojemského měšťanského sochaře. V roce 1780 zhotovil hlavní oltář do kostela sv. Jiljí v Lukově. Je také možné, že jde o blíže nejmenovaného „znojemského sochaře“, který zhotovil r. 1783 nový krucifix do kostela v Štítarech, ležícího na vranovském panství. 1788 zhotovil kazatelnu s reliéfem Ježíše v chrámě pro kostel sv. Mikuláše v Röschitz v Dolním Rakousku. Roku 1791 zhotovil pro kostel ve Štítarech novou kazatelnu a ve stejném roce dodal také sochu Zmrtvýchvstalého Krista do kostela sv. Klementa v Horním Břečkově.
Zdroj:
VALEŠ, Tomáš. Mezi Brnem a Vídní. Umění a umělci ve Znojmě a okolí 1715-1815: disertační práce [online]. [cit. 2012-11-05]. Dostupné na: http://is.muni.cz/th/111041/ff_d/Vales_disertace_text_upraveno.pdf
STRAUSS, Sigmund – vynálezce, fyzik, inženýr
*4. 1. 1875 - Znojmo
+29. 3. 1942 - New York
Životopis:
Pracoval s Robertem von Liebenem, průkopník v oboru radiotechniky; objevil princip zpětné vazby (1912), vynalezl odpor zesilovače a X-ray dozimetru (Megapion).
Zdroj:
Sigmund Strauß [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné na: http://www.aeiou.at/aeiou.encyclop.s/s912188.htm
ŠKÁRKA, Alois – oběť okupace
*21. 6. 1920
+5. 1. 1945
Životopis:
Syn rolníka, za útěky z práce byl internován v koncentračním táboře v Dachau, kde ho dle pozdějších svědeckých výpovědí věznitelé pověsili hlavou dolů a ubili kolbami gestapáckých pušek.
Zdroj:
HODEČEK, Dalibor. Miroslavské Knínice 1262-2012. Vyd. 1. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost pro obec Miroslavské Knínice, 2012. 306 s. ISBN 978-80-7275-093-1.
ŠNAJDAR, Miloslav - ředitel
*5. 3. 1955
+6. 1. 2015
Životopis:
Celý svůj dosavadní profesní život věnoval práci s dětmi a pro děti a to i přes své vážné zdravotní postižení spinální atrofií, které ho také upoutalo na invalidní vozík. Od roku 1990 do roku 2010 vykonával funkci ředitele Domu dětí a mládeže v Šumné na Znojemsku. Je držitelem Ceny Jihomoravského kraje, kterou obdržel v roce 2004 jako osobnost, jejíž dílo a činnost výrazným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu. V roce 2006 byl vyznamenán ministryní školství, mládeže a tělovýchovy u příležitosti Dne učitelů nejvyšším rezortním vyznamenáním Medailí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy II. stupně za dlouholetou příkladnou práci s dětmi a mládeží.
Zdroj:
EISENBRUK, Jiří. Miloslav Šnajdar: Život zasvětil práci s dětmi. Znojemsko. 2010, roč. 20, č. 8, s. 12.
URBANEC, Karel - účetní
*30. 1. 1845 - Moravské Budějovice
+17. 6. 1891 - Praha
Životopis:
Studoval ve Znojmě, poté ve Vídni, kde začal pracovat u firmy Perl. Po přesídlení firmy do Prahy tam též odešel a začal studovat soukromě národní hospodářství. V roce 1869 nastoupil jako účetní do vzniklé Živnostenské banky. Svojí pílí stále postupoval, až se stal v roce 1882 jejím ředitelem. Zasloužil se o vybudování filiálky v Brně, byl členem několika správních rad a spolků. Pochován je na Olšanech.
Zdroj:
Osobnosti mikroregionu - červen. Moravskobudějovicko. Č. 6 (2015), s. 22.
WERNER, Karel – vědec, indolog, filosof
*12. 1. 1925 - Jemnice
+26. 11. 2019 – Velká Británie
Životopis:
Ve Znojmě na reálném gymnáziu získal vzdělání a po invazi v 60. letech minulého století odešel do Velké Británie.
Zdroj:
RUBEŠ, Daniel. Uzavřené osudy České a Slovenské republiky r. 2019 v kontextu okresu II. Znojemský týden. 27.1.2020, roč. 20, č. 5, s. 14.
ZAUBEK, Johann Georg – hospodářský ředitel
*?
+20. 1. 1765
Životopis:
Hospodářský ředitel jaroslavického dominia.
Zdroj:
MARKEL, Martin. Dějiny Jaroslavic. Vyd. 1. [S.l.]: M. Markel, 2006. 277 s. ISBN 80-239-7702-4.
ZEMÁNEK, Jan - kněz
*23. 1. 1925 - Drslavice
+8. 6. 2012 - Stará Boleslav
Životopis:
První řeholní sliby složil 15. srpna 1943 a na kněze byl vysvěcen 20. listopadu 1949. Jeho kněžská služba, ale netrvala příliš dlouho. Po nezákonné násilné likvidaci klášterů a mužských katolických řeholních řádů během takzvané Akce K, která proběhla v noci ze 13. na 14. dubna 1950, byl internován v táboře v Králíkách. Zde strávil čtyři měsíce. Následovala základní vojenská služba, kterou v letech 1950 až 1953 absolvoval u pomocných technických praporů (PTP). Po jejím ukončení tajně pokračoval v řádovém životě. V roce 1961 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu a vyzvědačství ke dvanácti letům žaláře. Trest, který vykonával ve vězení na Mírově a ve Valdicích, mu byl později zkrácen a z vězení vyšel v září 1965. Po propuštění pracoval jako kameník. V roce 1969 mu bylo povoleno vrátit se k duchovní službě, které se věnoval v litoměřické diecézi. V letech 1990 až 1996 a 1999 až 2002 působil v České republice jako provinciál redemptoristů a organizoval i obnovu tohoto řádu u nás. Několik let se také věnoval duchovní péči o delikventy v nápravných zařízeních. V letech 2004 až 2008 působil v tasovickém klášteře redemptoristů. Jeho celoživotní práce byla oceněna i prezidentem Václavem Klausem, který mu 28. října 2007 udělil medaili Za zásluhy o stát. V roce 2008 odešel na zasloužený odpočinek do kněžského domova ve Staré Boleslavi, kde také zemřel. Jeho ostatky byly uloženy do řádového hrobu v Tasovicích.
Zdroj:
JIP. V Hodonicích si připomenou kněze, kterého vyznamenal prezident. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2015, roč. 15, č. 5, s. 3.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová.