ADOLPH, Rudolf - knihkupec - esejista
*10.04.1900 Znojmo
†10.10.1984 Landshut
Životopis:
V Olomouci působil jako tajemník Liberální společnosti pro soudobou kulturu, která obhajovala popularizaci moderního umění. Po jeho vyhnání v roce 1945 odjel do Mnichova, kde pracoval jako redaktor a generální tajemník společnosti bibliofilů. Jako esejista a editor začal publikovat.
Zdroj:
- LÁTOVÁ, Milada. Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. 1998, roč. 7, č. 14, s. 1, příl. Kaleidoskop vážně i nevážně.
BRYG, Lubomír- divadelní herec - filmový herec
*24.10.1934 Prosiměřice
†19.09.1994 Praha 6 (Česko)
Životopis:
Po dvouletém studiu v pěveckém oddělení Stání konzervatoře v Praze (1953) působil na pražských divadelních scénách: Divadlo estrády a satiry (1954-1955), Divadlo satiry (1955-1957), Divadlo ABC (1957-1961), Černá scéna (1961-1964). Od roku 1962 účinkoval v Kabaretu U Fleků. Pro svou zavalitou postavu se stal oblíbeným představitelem komických figurek řemeslníků, dělníků, prodavačů, pokladníků, zřízenců, kuchařů, vrchních, zákazníků a otců, které vytvořil od poloviny 50. let ve více než třech desítkách filmů, nejčastěji v komediích.
Zdroj:
- FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky; I. díl, A-K. Praha: Libri, 2006, 750 s. ISBN 80-7277-332-1.
FLÍČEK, Vavřín - vojín
*29.07.1883 Lesonice
†12.10.1914 Ostrow
Životopis:
Vavřín či Vavřinec Flíček se narodil 29. července 1883. Vavřín se vyučil ševcem. Řemeslo provozoval v domě rodičů. Se ženou Marií měl tři děti: Marii, Vavřína a Matyldu. Po vyhlášení války narukoval jako vojín 99. pěšího pluku na ruskou frontu. Zemřel na následky postřelení 12. října 114 u Ostrowa okres Jaroslaw v Haliči ve věku 31 let. Byl pohřben na hřbitově v Ostrowě.
Zdroj:
- Lesoničtí padlí ve Velké válce 1914-1918. Lesoňák. Č. 1 (2018), Roč. 8, s. 40-51.
Hlava, Václav III. Bedřich – probošt
*14.10.1714 Praha 6 (Česko)
†15.09.1789 Hradiště
Životopis:
Rodištěm probošta je Praha, kde se narodil roku 1714. Řeholní sliby složil 26. března 1736 a jeho primičním dnem se stal 2. únor 1740. První místo, kde působil, byl Horní Slavkov. Byl zde však posledním křižovnickým kaplanem, neboť řád toto obročí kvůli nedostatku svých příslušníků ztratil. Od roku 1746 byl kaplanem v Lokti, roku 1750 pak v pražském řádovém domě. Od roku 1753 působil jako farář v Mostě a v letech 1759-1767 v Pšově. Nato dostal jmenované probošství v Chlumu sv. Máří, kde se po šestnáctiletém pobytu velmi dobře zapsal do paměti, o čemž zvláště svědčí místní chrám.
Zdroj:
- KACETL, Jiří. Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2011, 245 s.
Holzer, Leo - hasič
*02.01.1902 Miroslav
†21.10.1984 Praha (Česko)
Životopis:
Narodil se v Miroslavi v rodině městského tajemníka. Studoval gymnázium v Brně, v 17 letech vstoupil do hasičského sboru v Miroslavi. Také na vysoké škole byl členem hasičského sboru i při konání praxe u německé firmy IG Farben. Po vstupu do zaměstnání zakládá rodinu. V roce 1933 byl vyslán do Zemské hasičské odborné školy ve vídeňském Novém Městě a v té době byl již známý jako odborník pro hašení požárů v chemickém průmyslu. Přednáší v hasičských školách a píše do odborných časopisů. Před válkou je nucen se vrátit do Československa a po 15. březnu 1939 se Holzrovi nevyhnul osud tisíců židovských rodin. 4. prosince 1941 odjížděl z Prahy v transportu do Terezína. Po návratu do civilního života se shledává s manželkou a synem a postupně pracuje v několika podnicích. Zemřel po třetím infarktu roku 1984.
Zdroj:
- ŠIROKÝ, Jiří. Z historie Sboru dobrovolných hasičů v Miroslavi. Zrcadlo. 2012, roč. 11, č. 2, s. 6.
Kerneker, Ferdinand - člen obecního výboru města Znojma
*08.10.1814 Znojmo
†18.09.1900 Znojmo
Životopis:
Předseda Zalesňovacího a okrašlovacího spolku v letech 1886-1895. Za jeho zásluhy a dobročinnost (zřídil nadaci pro ostýchavé chudé a odkázal veškeré své jmění městu) byla po něm pojmenována ulice ve Znojmě (dnešní ul. Rooseveltova) a cesta v Gránicích (Kerneker-Weg) a upraveno místo vedle Gránického potoka s umístěním pamětního Kernekerova kamene s nápisem: 1814-1900. Čestné občanství města Znojma (1891). Byl obecním zastupitelem, potom i radním města. V roce 1866 mu císař propůjčil Zlatý záslužný kříž s korunou.
Zdroj:
- BOUDA, Otto; ČERNOŠEK, Lubomír; KOZDAS, Jan. 15 let obnoveného Okrašlovacího spolku ve Znojmě. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2007. 2008, s. 10-20.
Pacal, Josef - kanovník
*10.10.1924 Černá
†15.01.2011 Znojmo
Životopis:
Na kněze byl vysvěcen 16. dubna 1950 v Brně. Krátce po kněžském svěcení byl povolán do PTP, teprve od roku 1954 mohl vykonávat kněžskou službu, nejprve jako kooperátor v Třešti, potom v Moravských Budějovicích. V roce 1960 se stal administrátorem ve Znojmě - Louce a v Dyji, roce 1967 administrátorem v Hostěradicích. Od roku 1974 působil v Brně, nejprve jako administrátor a I. vikář v Brně na dómě, později jako farář a kustos katedrály, několik let byl navíc pověřen duchovní správou kostela sv. Michala v Brně. V roce 1990 byl jmenován soudním vikářem Diecézního církevního soudu, v roce 1991 navíc dočasně spravoval farnost Újezd u Brna. V listopadu 1994 byl jmenován II. kanovníkem a v roce 2002 pak I. kanovníkem Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně. Od roku 2005 žil ve Znojmě, kde vypomáhal ve farnosti sv. Mikuláše a u sester Nejsvětějšího Spasitele. V roce 2007 při příležitosti 230. výročí založení brněnské diecéze mu brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle udělil za obětavou kněžskou službu medaili sv. Petra a Pavla.
Zdroj:
- Zemřel kanovník Josef Pacal. Život farností Znojma. 2011, č. 2, s. 10-11.
Pollenz, Hans - oběti okupace
*03.04.1906 Miroslav
†30.09.1944 Osvětim
Životopis:
Studoval gymnázium v Praze a Brně. Poté na Právnické fakultě Německé univerzity v Praze (1925-1930). Vojenskou službu vykonal jako důstojník - aspirant u 43. pěšího pluku v Brně v kasárnách na Špilberku. Deportován z Brna 5. prosince 1941 transportem K-77 do Terezína, odtud dne 1. 10. 1944 transportem Em-749 do Osvětimi, kde zahynul.
Zdroj:
- Hans Pollenz [online]. aktualiz. 18. 1. 2019 [cit. 2019-09-24]. Dostupné na:
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=32528
Pospíšil, František - protifašistický bojovník
*23.11.1919 Rešice
†28.10.1944 Terezín
Životopis:
Dětství prožil v Rešicích a v Miroslavi. Po ukončení 4. třídy měšťanské školy se vyučil u firmy Baťa ve Zlíně. V letech 1937-1939 prošel vojenskou prezenční službou u 24. pěchotního pluku ve Znojmě a dosáhl hodnosti desátníka. V r. 1939 s bratrancem Adolfem Opálkou a Rudolfem Kocandou odešel do zahraničí. Byl přidělen k českosloveské jednotce v Agde a poté převelen do Anglie ke zvláštním jednotkám. Po absolvování speciálního výcviku se stal velitelem desantu Bivouc. Skupina byla vysazena u dvora Požáry na Křivolátsku (duben 1942). Jejím posláním bylo zničení výhybkového systému v přerovském železničním uzlu, vyřazení teplárny v Brně na Špitálce. Došlo k vyzrazení skupiny a většina členů byla zatčena a převezena do koncentračních táborů.
Zdroj:
- BEDNAŘÍK, Aleš. František Pospíšil, 1919-1944, paraskupina Bivouac. Miroslavský zpravodaj. 2012, roč. 55, č. 3, s. 39-41. - KUDLÁČEK, Martin. Německá majorita v Miroslavi v letech 1918-1946. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1996. S. 43-66.
Stanislav ze Znojma - teolog - filozof - pedagog
*1360 Znojmo
†11.10.1414 Jindřichův Hradec
Životopis:
Syn znojemského rychtáře. V r. 1382 začal navštěvovat vídeňskou univerzitu. Po roce odchází na univerzitu do Prahy na fakultu svobodných umění, kde v r. 1385 získal titul bakalář a o tři roky později magistra in artibus. Pedagog na artistické fakultě pražské univerzity (16 let) a děkan této fakulty (1395-1396). Do r. 1413 působil na teologické fakultě pražské univerzity. Mezi jeho žáky patřil Jan Hus a Jeroným Pražský. Zpočátku byl předním vyznavačem učení Jana Viklefa. Dokonce napsal v jeho duchu spis o tom, že při podávání svátosti oltářní chléb zůstává chlebem a neproměňuje se v tělo Kristovo. V r. 1405 ho Jan ze Štěkna u pražského arcibiskupa obžaloval z kacířství. Proto své názory odvolal a vymlouval se, že traktát není dokončen a v jeho chystaném závěru prý budou všechny bludy odvráceny. Přesto v r. 1408 na pokyn církevních hodnostářů byl zatčen a až po zásahu krále Václava IV. a pražské univerzity propuštěn. Trpká zkušenost několikaměsíčního žaláře jej odvrátila nejen od Viklefova učení, ale i od přátel a žáků na pražské univerzitě, kteří usilovali o reformy. K definitivní roztržce s Husem došlo roku 1412 při protiodpustkových bouřích. Nakonec spolu s dalšími mistry obžaloval Jana Husa u pražského arcibiskupa z kázání bludů. Poslední rok svého života strávil v jižních Čechách na statku pana Jana Mladšího z Hradce. Dílo: Kategorie, Fyzika, De caelo, De universalibus, De universalibus realibus, De felicitate, De corpore Christi, O pravdě a nepravdě. Literární odkaz Stanislava ze Znojma má úctihodný rozsah nejen počtem děl, ale je i neobyčejně velký v počtu zachovaných rukopisů.
Zdroj:
- ŠEFČÍKOVÁ, Miroslava. Znojemští rodáci Stanislav a Oldřich ze Znojma. Znojemský zpravodaj. 1985, č. 2, s. 16-17.
Stritzko, Arnošt - advokát - divadelní režisér
*14.05.1904 Jaroměřice nad Rokytnou
†17.10.1994 Znojmo
Životopis:
Absolvent gymnázia v Moravských Budějovicích (1923) a Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (1930). V letech 1932-1938 koncipient u známého znojemského advokáta JUDr. V. Veleby. V r. 1938 složil advokátní zkoušku a stal se samostatným advokátem. Advokátní kancelář měl v 1. poschodí domu Velká Michalská č. 12. V r. 1938 se přestěhoval do Moravských Budějovic, kde působil rovněž jako advokát. V květnu r. 1945 se do Znojma opět vrátil ke své advokátní a politické činnosti. Člen městské rady a náměstek starosty města Znojma. V r. 1947 vítal ve své funkci prezidenta Edvarda Beneše při jeho návštěvě ve Znojmě. Byl činný v tělovýchovné organizaci Orel, v Křesťanských odborech, předseda spolku Katolický dům. Po zrušení soukromé advokacie, které následovalo po únorových událostech r. 1948, nastala strastiplná životní pouť jeho početné rodiny (měl pět dětí), poznamenaná tím, že byl věřící katolík a aktivní člen místní organizace lidové strany. Postupně nechtěně vystřídal asi deset různých zaměstnání (prodavač v knihkupectví podniku Kniha, vedoucí závodní jídelny aj.). V r. 1964 odešel do důchodu. Po celý zbytek života se věnoval především kulturnímu životu ve Znojmě a to zejména divadlu. Režisér dramatického souboru znojemského závodu Motorpal. Člen muzejní rady. Autor řady historických studií. Měl též rozsáhlé vědomosti z dějin Znojma i okolí, což mnohokrát využil i při své průvodcovské činnosti.
Zdroj:
- KEREMIDSKÝ, Marian. Významné osobnosti a události města Znojma: JUDr. Arnošt Stritzko-znojemský advokát. Znojemské listy. 1995, roč. 4, č. 40, s. 4.
Vicena, František - divadelní herec - televizní herec - filmový herec - pedagog
*24.06.1933
†15.10.1984
Životopis:
František Vicena se narodil 24. června 1933 ve Znojmě do výrazné hudební a divadelní rodiny. Mj. jeho příbuznými byl houslista Jaroslav Kocian a herec ND Miroslav Doležal. Odmaturoval, vystudoval herectví na brněnském JAMU (1955), režii a dramaturgii na DAMU v Praze (1967). Ještě za studií hrál v Rozhlasovém souboru Julia Fučíka a zpěváckém souboru Radost. Následně prošel karlovarským Krajským oblastním divadlem (1955 – 1956), brněnským Divadlem bratří Mrštíků a Státním divadlem (1956 – 1961), Českými Budějovicemi a Kladnem (1961 – 1962), pražským Divadlem Na Fidlovačce (1962 – 1963) a Divadlem Jiřího Wolkera (1963 – 1965), Divadlem Jaroslava Průchy na Kladně (1966 až 1969) a nakonec až do své náhlé smrti Městskými divadly pražskými (1970 – 1984). František Vicena byl přímočarým hercem zejména stylizovaných kladných hrdinů. Přesto řádka jeho rolí se jeví od dramat, komedie, tragikomedie až po muzikály. I přes střídmý herecký projev využíval nejvíce svůj hluboký znělý hlas. Z divadelních postav si uveďme inscenace „Romeo a Julie“ (Romeo), „Radúz a Mahulena“ (Radúz), „Cyrano z Bergeracu“ (Cyrano), „Žebrácká opera“ (Meckie Messer), „Každý něco pro vlast“ (správce), „Král Richard II.“ (Northumberland), „Korunní svědkyně“ (inspektor Hearn), „Dva šlechtici z Verony“ (Eglamour), „Já, k čertu žiju rád!“ (Řek Zorba), „Médea“ (Jason), „Obrácení Ferdyše Pištory“ (Pištora), „Ohňostroj“ (Obolský), „Na skle malované“ (Napověz), „Luigiho srdce“ (major Apelgat), „Hlava XXII.“ (plukovník Cathcart), „Stalo se v Chamonix“ (komisař), „Nejkrásnější válka“ (Thukidius), „Lesní panna“ (Jakub Závora), „Výnosné místo“ (Aristarch Višňěvský) atd. K filmování poprvé „přičuchl“ jako desátník Ferda v ZATOULANÉM DĚLU (1958) Josefa Macha a zubař Ruda v krátké satiře Jindřicha Ference RUKA RUKU NEUMYJE (1958). V šedesátých letech na něho čekaly hlavně menší a střední postavičky v různých snímcích RYCHLÍK DO OSTRAVY (montér Franta), NADĚJE (inženýr), VOLEJTE MARTINA (montér v garážích), ve filmu Studia FAMU JEZERO (vedoucí tábora), ŠKOLA HŘÍŠNÍKŮ (dělník Rybák), TRANSIT CARLSBAD (příslušník StB), DĚDEČEK, KYLIJÁN A JÁ (bagrista Vítek), ZÁZRAČNÝ HLAVOLAM (otec) a KLEC PRO DVA (číšník v kavárně). Během normalizace získal dokonce několik hlavních a výrazných rolí drsných hrdinů: předseda ilegálního výboru KSČ Jan Zika v Čechově politickém KLÍČI (1971), odbojář a strojvůdce Rudolf Čapek v trilogii DNY ZRADY (1973), SOKOLOVO (1974) a OSVOBOZENÍ PRAHY (1975) Otakara Vávry, s velkou dávkou nadsázky a parodie vytvořený říšský kancléř Adolf Hitler v Polákově časoprostorové Sci – Fi komedii ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM (1977) a k smrti utýraný starý mlynář Máchal v pohádce Hynka Bočana S ČERTY NEJSOU ŽERTY (1984), která měla premiéru až rok po jeho předčasné smrti. Ze zbylých filmových postav 70. let si můžeme připomenout archeologa Mládka (AFÉRY MÉ ŽENY) a inspektora (DOBRÝ DEN, MĚSTO). Dvakrát daboval hlavní hrdiny v českých koprodukčních filmech (SARAJEVSKÝ ATENTÁT a TRASA). Výrazně spolupracoval s rozhlasem („Tři mušketýři“, „Delfín“, „Zrcadlení“, „Cesty mužů“, „Hrabě Monte Christo“, „Rovnýma nohama“, „Tichý Don“, „Noc na Karlštejně“ apod.), televizí (LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, POSLEDNÍ DOPIS, VLČÍ HALÍŘ, DÍVKA JAKO TY, AŽ BUDE PADAT HVĚZDA, ZLATÝ NÁHRDELNÍK, O BÍLÉM JADÝRKU, CELÝ SVET NAD HLAVOU), seriály (F. L. VĚK, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MUŽ NA RADNICI, DOBRÁ VODA), dabingem (ZVÍŘE, SVATÝ ROK, VÁLKA POLICAJTŮ, ČETNÍK A MIMOZEMŠŤANÉ, KAM SE PODĚLA SEDMÁ ROTA?, SANDOKAN, KOJAK aj.) a uměleckou recitací (Viola, literární pásma v televizi, televizní pořad NEDĚLNÍ CHVILKA POEZIE). Nahrával zpěv a mluvené slovo na gramofonové desky. Za svůj výkon ve filmu KLÍČ (1971) obdržel na plzeňském V. Festivalu českých a slovenských filmů Individuální cenu (1972). Velmi významná byla též jeho práce pedagogická – učil herectví a režii na pražské DAMU (od poloviny 70. let) a byl ředitel tamní školní scény DISK.Nesmíme ani zapomenout na jeho politickou práci v odborech (Revoluční odborové hnutí), stranických (KSČ) a svazových (Svaz českých dramatických umělců) funkcích, za což nedostal jinou cenu. Jeho ženou byla herečka Naděžda Prchalová – Vicenová (*1939). Herec František Vicena ukončil svůj život sebevraždou 15. října 1984 v Praze ve věku pouhých jednapadesáti let.
Zdroj:
- Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2009, roč. 9, č. 41, s. 11.
Zuckriegl, Hans - spisovatel
*05.10.1914 Vrbovec (Česko)
†26.04.2001 Vídeň
Životopis:
Vystudoval vysokou školu s technickým zaměřením (chemie). V roce 1940 se mu ve Znojmě narodila dcera Heidrun. Rok 1945, konkrétně pražské květnové povstání, ho zastihl v Praze v uniformě Wehrmachtu. Čeští kamarádi z vysoké školy mu opatřili civilní šaty a propašovali ho k Američanům. Ti ho však za týden vydali Rusům. Ze zajetí podle svých vlastních slov uprchl a podařilo se mu dostat se až do rodné vsi, kde však nikoho nenašel. Tedy nikoho z jeho blízkých. Všichni byli odsunuti. Uprchl tedy do Rakouska a usadil se ve Vídni, kde se mu postupně narodily ještě další dvě dcery a syn Johann. Po různých pracovních peripetiích pracoval u firmy Benkiser a později založil vlastní společnost Zuckriegel Ges.m.B.H., která se zabývala vodní technikou.Všechen svůj volný čas ale věnoval dokumentaci života na jižní Moravě. Napsal dějiny Vrbovce (Urbau), sbírku pověstí Im Märchenland der Thayana, Díe südmährische Goldhazbe und seine Verwandte (o čepci, který nosily dívky ke kroji). Dějiny vinařství na jižní Moravě. Slovník jihomoravského nářečí aj. Za jeho dílo mu byla udělena cena pro kreativní spisovatele seniory (Basilej).
Zdroj:
- Hans (Johann) Zuckriegl [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné na:
http://www.osznojemskeokurky.estranky.cz/clanky/hans-zuckriegl/hans-_johann_-zuckriegl-.html
Kalendárium pro Vás sestavila Barbora Hanáková