Kalendárium

Zobrazení: 46

Červenec

BACHER, Karl - doktor filozofie - básník - dramatik - spisovatel - pedagog

* 10.02.1884 Valtrovice (Česko)

† 08.07.1954 Steyr

Životopis:
Narodil se v rodině drobného rolníka. Na základní školu chodil přímo ve Valtrovicích, kde se vyučovalo v němčině. Od roku 1897 navštěvoval znojemské gymnázium, v té době mu umírá otec, ale studia zdárně ukončuje maturitou (1905). Poté odchází na vídeňskou univerzitu, kde studuje germanistiku. V roce 1911 získává titul doktora filozofie. Dále působí jako středoškolský profesor ve Vídni, často se však vrací do rodné vsi za matkou. V letech 1938-1945 působí ve Znojmě jako ředitel gymnázia. 9. února 1944 mu byl slavnostně udělen titul čestného občana města Znojma. Dílo: Svá díla psal částečně v nářečí, částečně ve spisovné němčině. V roce 1922 se ve Vídni objevuje jeho lyrická prvotina v jihomoravském dialektu Südmährische Gedichte (Nové jihomoravské básně). V Mikulově je roku 1925 vydána sbírka Zeitige Aeha, ve Vídni 1937 Lesáweinbeer, v roce 1951 A loabl brot von dahoam (Bochník domácího chleba), 1952 Ausklabte Apfln (Vybraná jablka), r. 1953 Herdfeuer vo dahoam (Teplo rodinného krbu). Kromě poezie, teoretických národopisných prací i povídek byl také autorem celé řady divadelních her inspirovaných selským prostředím rodného kraje. Již v roce 1918 se ve Vídni objevila Bacherova veselohra Die Sache last sich einrenken (Věc se dá napravit), následují tragédie Der Gmoanschmied (Obecní kovář, 1924), Bauer und Knecht (Sedlák a čeledín, 1932), historické selské drama Der Landrichter von Urbau (Vrbovecký soudce, 1934), z veseloher např. Drei in der Zwickmühle (Tři v bryndě, 1931). Premiéra hry Meier Helmbrecht (Šafář Helmbrecht) byla realizována na žádost autora jako odpolední školní představení ve znojemském Městském divadle. V roce 1974, po spisovatelově smrti, vychází ve Stuttgartu nedokončený odkaz v jihomoravském nářečí Dos Liad vo der Thaya (Dyjská píseň).

Zdroj:

  • TOMAN, Jan. Valtrovické košíčky jablek - Dr. Karl Bacher. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2004, č. 6, s. 5, 7.

BUCHMAYER, Johann Nepomuk Jakob - lesník - pedagog

* 17.07.1804 Pohořelice u Zlína

† 26.01.1858 Budíškovice u Jemnice

Životopis:
Pocházel z rodiny Tomáš Buchmayera, zámeckého správce u hraběte Šternberka. Byl otcem Augustina Antona Buchmayera. Absolvoval piaristické gymnázium v Kroměříži s výborným prospěchem. Pak nastoupil lesnickou praxi na velkostatku Napajedla, kde se u polesného Franze Kollera vyučil 1824 lesníkem. 1825-1826 studoval na dvouleté lesnické škole v Dačicích, již založil a řídil známý pokrokový lesmistr a pedagog Vincenc Vilém Hlava. Buchmayer složil zkoušku učitelské způsobilosti a na stejné škole působil od 1. února 1826 jako druhý asistent a učitel matematiky, geodézie, mechaniky, technologie, entomologie a mineralogie. 1. ledna 1830 nastoupil jako vrchní myslivec u hraběte Dauna a řídil lesnictví na velkostatcích Bítov, Skalice, Horní Kounice a Biskupice. 1834 se oženil s Karolínou, dcerou Antona Brzezowského, polesného v Budíškovicích, s níž vychoval čtyři syny. Od dubna 1836 působil jako lesmistr na velkostatcích Jemnice a Staré Hobzí hraběnky Terezie Trautmannsdorfové a významně tam ovlivnil pěstební a zařizovací práce. Od 1839, kdy složil přísahu, pracoval též jako zemský taxátor. 1839 přešel do služeb hraběte Maxmiliána Wallise a vedl lesní hospodářství na velkostatcích Budíškovice, Budeč a Moravské Budějovice v hodnosti lesmistra. Od 1848 mu byla svěřena i inspekce na velkostatcích Dačice a Řečice na Moravě a Malešov v Čechách vlstníka svobodného pána z Dalbergu a od 1852 funkce lesmistra a poradce na velkostatcích Telč, Studená a Veselíčko hraběte Podstatzky-Liechtensteina. Na všech svěřených lesních majetcích si Buchmayer počínal jako znamenitý taxátor a reorganizátor, jejich provoz zmodernizoval podle dobových vědeckých zásad, takže potom vykazovaly zvýšený výnos i bez přetěžování lesů a zároveň bez snížení spotřeby dříví.

Zdroj:

  • Biografický slovník českých zemí. [VIII. sešit], Brun-By. Vyd. 1. Praha: Libri, 2007, s. 225-368.

FERENZ, Anton Johannv - malíř

* 03.06.1801 Žďár nad Sázavou

† 18.07.1874 Brno

Životopis:
Anton Johann Ferenz se narodil jako druhý z osmi dětí krejčovského mistra Josefa F. a Mariany, rozené Chalupové. Dle rodinné tradice se v letech 1820-22 učil malovat v soukromé škole Brňana F. Lichta a ve studiu pokračoval na vídeňské akademii. Roku 1833 se již jako zavedený malíř portrétů oženil v rodišti s Františkou Hedvičkovou a přestěhoval se do Znojma. Restauroval kostelní obrazy (mj. obraz na hlavním oltáři kostela v Bítově), získal zakázky na cyklus křížové cesty a portréty znojemských měšťanů včetně starosty a jeho rodinných příslušníků. Patrně snaha zabezpečit šestičlennou rodinu F. vedla v r. 1843 k přesídlení do Brna, kde předpokládal větší zájem zákazníků. Tomu nasvědčuje i počet dochovaných podobizen, mezi nimiž nechyběli příslušníci podnikatelských rodin Bauerů či Kleinů, podílejících se na prudkém rozvoji brněnského průmyslu, ale ani např. skladatel P. Křížkovský nebo rodiče A. Muchy. Za pozoruhodnou se považuje kolekce portrétů členů širší umělcovy rodiny včetně zemřelých dětí, jež vznikla v průběhu takřka třiceti let a která byla uložena do sbírek Moravské galerie v Brně. Jiné práce se dnes nacházejí v Regionálním muzeu ve Žďáru nad Sázavou, Jihomoravském muzeu ve Znojmě či Muzeu města Brna, Muzeu Bojkovska, na zámcích Boskovice a Lysice a v soukromých sbírkách. Dílo: F. dílo je kvalitativně značně nevyrovnané, a to nejen v počátečních obdobích jeho umělecké dráhy, ale i v době, kdy byl na vrcholu sil. Nevyhnul se prohřeškům slabších malířů - např. nesourodému poměru hlavy a těla, příliš malým rukám, toporným gestům, tvrdě zpracované draperii. Přitom nechyběly vynikající práce, jež zachytily osobnost modelu s nečekaným psychologickým ponorem, takže drobné nedostatky ustoupily do pozadí. Většina doposud známých portrétů se vyznačovala příjemným, dobře sladěným koloritem, v němž byl znát vliv vzorů vídeňské školy.

Zdroj:

  • Biografický slovník českých zemí. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013, 136 s.

GEISSLERN, Ferdinand - chovatel - velkostatkář - šlechtitel

* 18.10.1751 Znojmo

† 09.07.1824 Hoštice

Životopis:
V letech 1772–82 vykonával funkci zástupce hejtmana Brněnského kraje, poté odešel ze státní služby a hospodařil v Hošticích, kde ze zanedbaného celku záhy vytvořil vzorový výnosný velkostatek. Zabýval se ovocnářstvím, pěstováním jetele, chovem skotu švýcarského plemene a nejvíce se soustředil na chov španělských jemnovlnných ovcí. Rozšířil pěstování pícnin, aby zajistil dostatek krmiva pro dobytek, zavedl promyšlený výběr nejlepších jedinců, ze kterých vytvořil elitní chovné stádo ovcí. Po roce 1800 přitahovala pověst velkostatku četné zájemce k exkurzím a Ferdinandovo jméno proslulo v šlechtitelských kruzích i mimo hranice Moravy. Patrně z jeho podnětu byl roku 1814 při Moravskoslezské společnosti k zvelebení orby, přírodovědy a vlastivědy v Brně založen Spolek chovatelů ovcí, který koordinoval zvelebování chovu na Moravě i v celé monarchii. Geisslern pečoval vzorně rovněž o chudinské ústavy na svém panství. Zůstal svobodný a byl pohřben v rodinné hrobce v Hošticích.

Zdroj:

  • Biografický slovník českých zemí. [19. sešit], Fu-Gn. Vyd. 1. Praha: Academia: Historický ústav AV ČR, 2016. S. 471-658. ISBN 978-80-200-2625-5.

JIRAL, Jakub - lesní inženýr

* 18.07.1884 Mičovice

† 05.06.1963 Znojmo

Životopis:
Vystudoval lesní inženýrství v Praze. Po 1. světové válce nastoupil jako lesní rada do Znojma a svoje vědomosti chtěl využít i v poválečném Zalesňovacím a okrašlovacím spolku ve Znojmě. Až do roku 1928 byl Jiral místopředsedou a na valné hromadě 15. února 1929 byl zvolen jednatelem. Jednatelem byl za předsednictví dr. Mareše do roku 1934. Za německé okupace byl lesní rada Jiral ihned propuštěn ze služeb města Znojma a opustil odtržené pohraničí. V roce 1942 byl dokonce zatčen gestapem, vyslýchán a vězněn - záminkou byla sbírka historických zbraní. Tu mu však Němci vrátili a byl opět propuštěn. Po 2. světové válce se několik občanů pokusilo Okrašlovací spolek obnovit a v dopisu Městskému národnímu výboru ve Znojmě z 20. dubna 1947 je Jakub Jiral uveden jako jednatel. K tomu však nedošlo, neboť celý Svaz okrašlovacích spolků byl rozpuštěn a jeho majetek zabaven. Jakub Jiral se ke své práci po válce mohl vrátit jen na krátkou dobu. Hned po únorovém převratu 25. února 1948 byl penzionován a později přišel o dům a sbírku historických zbraní. Současný Okrašlovací spolek mu v roce 2012 in memoriam udělil "Ocenění" za dlouholetou činnost jednatele dřívějšího spolku.

Zdroj:

  • BOUDA, Otto, Lubomír ČERNOŠEK a Karel JAKL. 20 let trvání obnoveného Okrašlovacího spolku ve Znojmě i jeho dřívější historie. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2012: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Státní okresní archiv Znojmo, 2013, s. 137-174.

KAFKA, Jan - šachista

* 28.07.1914 Vídeň

† 12.04.1994

Životopis:
Ve Vídni absolvoval českou školu Komenského a po válce inicioval řadu přátelských utkání Znojma s rakouskými kluby. Jako propagační referent klubu přispíval hojně do okresního týdeníku Znojemsko a sestavil dvě kroniky znojemského šachu až do roku 1988.

Zdroj:

  • DOLEŽAL, Ladislav. 80 let královské hry v královském městě Znojmě. Znojmo: Šachové sdružení, 2001, 68 s.

KRAFKA, Karel - koncertní mistr - violoncellista - pedagog - profesor

* 04.01.1921 Znojmo

† 11.07.1984 Brno

Životopis:
Po absolvování gymnázia začal studovat na Konzervatoři v Brně, ale studia musel přerušit. Po válce začal opět navštěvovat violoncellovou třídu F. Švandy. Absolvent Janáčkovy akademie muzických umění (žák V. Černého, 1953) a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (hudební věda, estetika). Pedagog na brněnské Konzervatoři, učil externě hře na violoncello (1951-1955), později na Janáčkově akademii muzických umění dějinám smyčcových nástrojů (1950-1984). Založil s J. Trávníčkem Janáčkovo kvarteto (1947). S tímto souborem navštívil přes čtyřicet zemí, přičemž kvarteto pravidelně hostovalo na významných festivalech (Edinburgh, Salcburk, Dubrovník, Pražské jaro aj. ). Jako člen Janáčkova kvarteta měl velkou osobní zásluhu na vynikajících úspěších české hudební kultury poválečné doby.

Zdroj:

  • Zakládajícím členem tělesa znojemský rodák prof. Karel Krafka. Znojemské listy. 2001, roč. 10, č. 19, s. 4.

LENHART, Václav Eliáš - lesník – spisovatel

* 20.07.1744 Bošovice (Slavkov)

† 01.05.1806 Kostelec nad Černými lesy

Životopis:
Narodil se jako syn liechtensteinského myslivce Josefa Lenharta a jeho manželky Justiny. Lenhart působil v letech 1762 – 1764 jako myslivecký mládenec v Dyjákovicích na liechtensteinském panství moravskokrumlovském, od roku 1764 byl osobním myslivcem knížete Emanuela Josefa Jana Liechtensteina a po jeho smrti roku 1771 přešel ve stejné funkci do služeb jeho syna Františka Josefa. Setrval v nich až do roku 1775, kdy byl přeložen do Čech na panství rumburské jako nadlesní ve Studánce, kde působil 12 let. Při reorganizaci lesní služby byl Lenhart roku 1788 jako nadlesní jmenován přednostou lesního úřadu a inspekčním úředníkem s určením pracoviště v Kostelci nad Černými lesy; v roce 1790 byl jmenován lesmistrem. Jeho odbornému dozoru podléhaly lesy na panstvích Kostelec n. Č. l., Rataje n. Sázavou, Radim, Kounice, Škvorec, Uhříněves, Roztoky a Rumburk. Ve své funkci byl pověřen mnoha konkrétními úkoly, jejichž cílem bylo zlepšit stav tehdy velmi vykácených a proředěných lesů. Aby mohl svěřené úkoly dobře zvládnout, provedl postupně personální změny a některé lesníky si přivedl i z Rumburka; snížil počet hajných a nahradil je mysliveckými mládenci. Velikou pozornost věnoval Lenhart obnově lesů, jejich ochraně a stanovení přiměřených těžeb, omezil lesnímu personálu chov ovcí, koz a skotu, zavedl prodej otýpek a snažil se všemožně čelit lesním krádežím. Na svou dobu velmi smělé Lenhartovy plány a značně vysoké zalesňovací náklady vzbudily pozornost ústřední kanceláře, která doporučovala rozvrhnout zalesnění na více let. Protože ani po několikaleté intenzivní Lenhartově činnosti neměly černokostelecké lesy dostatek dříví, zaváděl rychle rostoucí dřeviny, olše, vrby a topoly, a zároveň dal zpracovávat a prodávat vršky stromů i větve. Lenhart je také spoluautorem liechtensteinské lesní intrukce z roku 1802, která je vlastně vrcholem liechtensteinských hospodářských instrukcí. Po schválení a vydání instrukce se začalo s hospodářskou úpravou lesů. Lenhart upravil ve svém služebním obvodu lesy rumburské a začal s úpravou lesů černokosteleckých, kterou však již nedokončil. Dne 1. května 1806 podlehl v Kostelci n. Č. l. epidemii.

Zdroj:

MNISZEK, Stanislav - hrabě - podnikatel - komoří

* 10.07.1774

† 29.10.1846

Životopis:
Narodil se jako jediný syn Adama Josefa Mniszka a Felicie Siekierzyńské. Měl pozitivní vztah ke vzdělání a ke kultuře. Začal budovat politickou kariéru, která vyvrcholila někdy koncem třicátých nebo počátkem čtyřicátých let, kdy se stal nejvyšším maršálkem v Haliči a Lodoměři, tedy prezidentem stavovského zemského sněmu, a kdy byl jmenován c. k. tajným radou. V roce 1799 se stal majitelem vranovského dominia. V roce 1816 zakoupil místní továrnu na výrobu keramického zboží, kterou postupně přivedl k nebývalé prosperitě. Roku 1807 se oženil s Helenou princeznou Lubomirskou, s níž měl syna Adama a dcery Luitgardu a Felicii.

Zdroj:

  • Významné historické osobnosti naší obce. Vranovský zpravodaj. 2007, č. 3, s. 13.

PIWETZ, Franz - polesný

* 14.07.1844 Holubice

† 09.05.1923 Znojmo

Životopis:
Pocházel z Vyškovska. Do Znojma přišel jako lesní pojezdný. Svoje znalosti využíval i v Zalesňovacím a okrašlovacím spolku, kde se stal jednatelem a spolkovým dohlížitelem práce. Inicioval zalesnění Malé Kraví Hory u Znojma (dnešní Městský lesík), kde byla výsadba stromů zahájena 1892. Odborně po mnoho let dohlížel i na zalesňování Gránického údolí. Angažoval se i v sociální oblasti: v letech 1911-1917 byl členem chudinské rady V. okrsku města. Již v důchodu byl pro svoje zásluhy 24. března 1922 na valné hromadě okrašlovacího spolku jmenován jeho čestným členem a od jara 1922 nese jeho jméno i známý pramen v Gránicích - Pivcův pramen.

Zdroj:

  • BOUDA, Otto. Čtvrtstoletí Okrašlovacího spolku ve Znojmě. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2017 : historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. S. 223-241. Znojmo : Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2018. R-3446.

SMEJKAL, Hynek Ignác - architekt - stavitel

* 13.07.1894 Vémyslice

† 1973 Znojmo

Životopis:
Narodil se jako nejmladší ze sedmi dětí. Jeho otec byl statkář a provozoval ve vesnici kolářskou dílnu. Hynek vyrůstal v poměrně chudých podmínkách, přesto se mu podařilo vystudovat stavební průmyslovku v Brně a následně i brněnskou vysokou školu technickou. Tam získal solidní stavební a projekční vzdělání. Jeho působení před dokončením vysokoškolského studia však přerušila první světová válka. Narukoval jako podporučík do posádky v Jindřichově Hradci a po nezbytném výcviku odešel na frontu. Ve válce byl zraněn a zmohl jej i nakažlivý tyfus. Po skončení války se stal velitelem brněnského nádraží. V roce 1922 je Zemský stavební úřad v Brně pověřil spoluprací při budování infrastruktury na Slovensku. V roce 1923 se Smejkal oženil s Miroslavou Linkovou, dcerou znojemského podnikatele Antonína Linka, který ve Znojmě na Rudoleckého ulici vlastnil a provozoval firmu na zpracování okurek. Roku 1924 se manželům narodila dcera Miroslava. V roce 1928 přesunul Hynek Smejkal svoji živnost do Znojma, kde si založil vlastní projekční kancelář a stavební firmu. Stavební firma Hynka Smejkala realizovala ve Znojmě v meziválečném období značné množství staveb - nájemní domy na Loucké třídě (1928), Česká živnostenská škola pokračovací (1929), obchodní dům znojemského zlatníka Jana Macouna na Horním náměstí (1936).

Zdroj:

  • OBERREITEROVÁ, Jana a Jiří VRBA. Hynek Ignác Smejkal (1894-1973) - znojemský architekt a stavitel. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2019: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2020. S. 175-178.

TICHÝ, Ludvík - děkan - kněz

* 08.02.1925 Zakřany

† 10.07.2014 Moravské Budějovice

Životopis:
Po skončení války vystudoval teologii v Brně a 16. dubna 1950 byl spolu s 36 spolubratry biskupem Karlem Skoupým tajně vysvěcen na kněze v biskupské kapli na Petrově. V září téhož roku byl povolán k PTP, kde strávil 40 měsíců - až do konce roku 1953. Kněžskou dráhu tak nastoupil až v lednu 1954 jako kooperátor ve Slavkově u Brna, od května byl kooperátorem a později farářem v Lulči u Vyškova, odkud spravoval i farnost Rostěnice. Začátkem roku 1972 byl povolán na poutní místo Navštívení Panny Marie do Hlubokých Mašůvek, kde požehnaně působil jako farář 28 let; zároveň spravoval farnost Únanov, později Jevišovice. V letech 1979 až 1999 byl navíc děkanem jevišovickým. V září 2000 odešel do kláštera sester boromejek ve Znojmě-Hradišti a po odchodu sester převzal duchovní správu sester boromejek v Domě sv. Antonína v Moravských Budějovicích. 1979 jmenován děkanem jevišovickým se sídlem v Hlubokých Mašůvkách.

Zdroj:

  • ADÁMEK, Zdeněk. Hluboké Mašůvky: cestami věků od minulosti k dnešku. Hluboké Mašůvky: Obecní úřad, 2001. 140 s.

VESELÝ, Oldřich - muzikant - divadelník

* 01.07.1914 Šemíkovice

† 23.08.1998 Znojmo - Moravský Krumlov

Životopis:
Narodil se v Šemíkovicích na okrese Třebíč. Již od dětství ho lákala hudba a chtěl se stát profesionálním zpěvákem. Velká záliba ve zpěvu mu zůstala až do pozdního stáří. Od hudby byl už jen krůček k divadlu. Již jako jedenáctiletý školák hrál ve školním představení Švandu dudáka ve stejnojmenné divadelní hře J. K. Tyla. Na gymnáziu ve Znojmě se věnoval hlavně zpěvu. Pak vystudoval Pedagogickou akademii v Brně. Zpíval v Pěveckém sdružení moravských učitelů a připravoval se na zkoušky na konzervatoř. Na konzervatoř se nedostal, a musel proto nastoupit vojenskou základní službu. Léta 1937 až 1945 byla pro Oldřicha Veselého velmi složitá. Marné hledání učitelského zaměstnání, vojenská služba, práce na zemědělském hospodářství rodičů, zapojení do ilegální odbojové činnosti proti německým okupantům, zatčení a věznění v německých věznicích. 1945 - návrat domů a možnost vrátit se - ke zpěvu a k divadlu. Na studium konzervatoře však již v 31 letech bylo pozdě. Nastoupil proto jako úředník nejprve ve Svitavách, pak v Moravském Krumlově, od listopadu 1946 natrvalo zakotvil v Boskovicích. Zde našel vše, co potřeboval - zpěv a divadlo. Zapojil se do pěveckého sboru Janáček a do ochotnického divadla. Značná byla i jeho práce organizátorská. Pomáhal vždy při přípravách divadelních představení tam, kde to bylo třeba. Svou pílí byl příkladem i pro mladší členy ochotnického divadla. Byl pilným předním členem pěveckého sboru Janáček a pokud mu to zdravotní stav dovolil zpívál sólově na různých kulturních akcích. Byl zapojen i do chrámového sboru.

Zdroj:

VOBEJDA, Alois - teoretik výtvarného umění - jevištní výtvarník - pedagog - autor sgrafit

* 24.07.1924 Dolní Město

† 10.05.2001 Brno

Životopis:
Studoval figurální malbu na AVU v Praze (1950). 1952-1989 pracoval jako výtvarník ve Státním divadle v Brně. Byl scénografem a kostýmním výtvarníkem, pracoval pro divadla u nás i v zahraničí, pro Československou televizi. V oboru scénografie byl činný i teoreticky. Ve volné malířské tvorbě a kresbě vycházel ze smyslových zážitků z krajiny či psychologie portétu, poté v symbolech zachycoval vlastní poetické vjemy. Z přátelství k režiséru Františku Jamborovi začal soustavně spolupracovat od roku 1962 až do své smrti s amatérským souborem Jihomoravského divadla ve Znojmě (později Rotunda). Na požádání vytvořil výpravu i dalším amat. kolektivům. Pro amatéry napsal praktickou Scénickou praxi (KKS Brno, 1971).

Zdroj:

  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění: dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006, 985 s.

WOIDICH, Franz - letec - voják

* 02.01.1921 Znojmo

† 05.07.2004 Mainz (Rheinland-Pfalz)

Životopis:
V roce 1938 musel narukovat do Wehrmachtu. Dostal se k Luftwaffe jako stíhací pilot a v červenci roku 1941 dosáhl svých prvních vítězství v severní Africe. Jeho kariéra pokračovala od dubna 1942 na východní frontě, kde dosáhl většiny ze svých 110 sestřelů. Za úspěchy na ruském bojišti byl vyznamenán rytířským křížem. Od srpna 1944 byl převelen do Guttenfeldu v blízkosti Vratislavi, kde probíhaly testy raketového letounu Me 163 Komet. V tomto letadle se zúčastnil i bojového nasazení na západní frontě. Během 2. světové války Franz Woidich absolvoval na různých typech letounů 1000 bojových misí. Do své smrti žil v německém Mainzu.

Zdroj:

  • Mezi prvními raketovými letci byl Woidich ze Znojma. Znojemské noviny. 2004, roč. 3, č. 27, s. 6.
Kalendárium pro Vás sestavila Barbora Hanáková