Jste zde:  
  1. Kalendárium
  2. Rok 2023
  3. Říjen

Pro veřejnost

Pro školy

Kalendárium

Zobrazení: 99

Říjen

BABUŠKA, Milan  - architekt, stavitel (70. výročí úmrtí)

 * 20.11.1884 Dubí

 † 17.10.1953 Praha

Životopis:

Studoval architekturu na české technice od roku 1903. Určitý čas působil jako profesor na průmyslové škole v Jaroměři, pak na pražské vyšší průmyslové škole. V roce 1927 projektoval školu v Hevlíně na Znojemsku.

Zdroj:

  • VLČEK, Pavel a Jiří HILMERA. Babuška, Milan. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. S. 35-36.

BÄCHER, Georg – učitel (130. výročí úmrtí)

*   ?

† 31.10.1893 Znojmo

Životopis:

Učitel dílenské výuky v oboru formování a točení na Odborné keramické škole ve Znojmě.

Zdroj:

  • ŠTURC, Libor. Učitelé odborných předmětů Odborné keramické školy ve Znojmě (1872-1922). Odborná keramická škola ve Znojmě: 1872-1922. Znojmo: Jihomoravské muzeum, 1997, s. 13-14. ISBN 80-902383-2-7.

BARTOŠ, Antonín – keramik (90. narozeniny)

 * 27.10.1933 Hostětín

Životopis:

Vyučen malířem porcelánu v Duchcově (1949-1951), Průmyslová škola keramická ve Znojmě (1951-1952), SPŠK v Bechyni (1952-1956), VŠUP v Praze (1956-1962). Žije a pracuje v Praze. Věnuje se ateliérové tvorbě.

Zdroj:

  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění: dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006. 985 s. ISBN: 80-200-1209-5.

HÁJEK, Mojmír – sociolog, pedagog, PhDr, docent, CSc (110. výročí narození)

 * 27.10.1913 Miroslav

 † 26.03.1993 Brno

Životopis:

Absolvent Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (I. A. Bláha). V letech 1937- 1944 středoškolský profesor na gymnáziích v Ivančicích, Hlučíně a v Brně-Husovicích. Po válce krátce působil jako asistent profesora Arnošta Bláhy. Účastnil se výzkumů moravské vesnice, postavení a životního způsobu horníků. Po administrativním zákazu sociologie v roce 1948 působil jako učitel na středních a učňovských školách. V 60. letech se habilitoval ze sociologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1969 - 1978 docent Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Patřil k čelním představitelům naší průmyslové sociologie.

Dílo: Sociologie horníka (1949), Podíl Brněnské sociologické školy na rozvoji terénního výzkumu u nás (1968)aj.

Zdroj:

  • NEŠPOR, Zdeněk R. Slovník českých sociologů. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013, 467 s. ISBN 978-80-200-2221-9.

HANSAL, Martin Ludvík – cestovatel, konzul, pedagog, spisovatel (200. výročí narození)

 * 17.10.1823 Dyjákovice

 † 26.01.1885 Chartúm

Životopis:

Po absolvování škol působil jako učitelský pomocník na různých vyšších školách na Znojemsku a v Dolním Rakousku. Asi v roce 1853 bylo Hansalovi nabídnuto místo učitele v katolické misii v Chartúmu. Nejenže místo přijal, ale hned se začal věnovat studiu italštiny a arabštiny a zároveň se učil tiskařskému řemeslu, aby mohl v Africe tisknout vlastní učebnice. Na konci roku 1853 je již v Chartúmu a stává se sekretářem provikáře Ignáze Knoblechera a učitelem na tamní misijní škole. Dva roky po svém příchodu do Afriky podniká první větší cestu do oblasti kolem Modrého Nilu. A rok poté se vydává jako průvodce provikáře Knoblechera po Bílém Nilu. Roku 1857 si Hansal těžce poranil ruku a musel se vrátit do Vídně, aby se tam podrobil operaci. V roce 1861 se s expedicí Eduarda Vogela vydává opět do Súdánu a stává se osobním sekretářem a tlumočníkem vedoucího expedice Theodora Heulinga. Po ukončení celého podniku se Hansal usazuje v Chartúmu jako obchodník a za krátký čas je pověřen provizorním vedením tamního rakouského konzulátu. Tehdy se rozhodl, že v Súdánu zůstane natrvalo. Žení se s domorodou dívkou, svou bývalou žákyní. A když v roce 1871 mu tento úřad je nabídnut jako definitivní, požaduje, aby byl jmenován honorárním konzulem. Brzy se stává známý a jeho konzulární služby využívá také Německo, Francie, Itálie a jiné země. Hansal umírá tragicky za povstání mahdistů v roce 1885. Dílo: Hansalova činnost byla mnohostranná. Vedle vlastního obchodu, konzulárních povinností, výzkumných výprav a práce pedagogické, slouží jeho dopisy a deníkové poznámky ke studiu dějin Súdánu 19. století. K základním pracím, jež Hansal napsal, patří: Briefe aus Chartum in Zentralafrika (1856) a články o mahdistickém hnutí v "Österreichisches Monatschrift für den Orient".

Zdroj:

  • Kdo to byl Martin Ludwik Hansal. Znojemské listy. 1994, roč. 3, č. 28, s. 6.

HOTZY, Franz - literární historik (140. výročí narození)

 * 10.10.1883 Starý Šaldorf

†   ?

Zdroj:

KREUZINGER, Anton – houslař (150. výročí narození)

* 01.10.1873 Luby

 † 06.11.1942 Znojmo

Životopis:

Syn houslaře Josefa Kreutzingera. Vyučil se u svého bratra v Schönbachu. Pracoval jako tovaryš u houslařů Heinricha Theodora Hemerleina v Markneukirchenu, Josepha Lülsdolfa v Kolíně nad Rýnem, Thomase Zacha ve Vídni a Wilhelma Theodora Gutermanna ve Vídni. V roce 1903 se osamostatnil ve Znojmě, kde převzal dílnu svého strýce Johanna Künzla. Jeho nástroje jsou pečlivě vypracované a mají dobrý zvuk.

Zdroj:

LNĚNIČKA, Bohumil – voják, partyzán (110. výročí narození)

 * 07.10.1913 Jevišovice

 † 1974

Životopis:

Narodil se v rodině pekaře. V Jevišovicích vychodil měšťanskou školu a poté nastoupil do učení ve znojemské potravinářské firmě Neuser. Po vyučení nastoupil vojenskou službu u jezdectva v Olomouci. Po dokončení základní služby zůstal u kalvalerie jako četař. Po okupaci roku 1939 byl jeho útvar rozpuštěn, Lněnička se usadil v Hlubokých Mašůvkách. Zde navázal spojení s partyzánskou skupinou Horácko. 14. 9. 1944 byl zatčen, gestapem byl obviněn z distribuce protistátních letáků, poslechu zahraničního rozhlasu a přechovávání nepřátel říše. Uvězněn byl v Brně a poté převezen do koncentračního tábora ve Flossenbürgu. Soud se měl konat v Norimberku, ale díky blížícímu se konci války se proces nekonal. Po válce se vrátil do Znojma, kde koupil pekařský obchod. Postupně prošel řadou obchodů a nakonec se stal vedoucím prodejny Pramen na dnešním Horním náměstí. Zúčastnil se ustavujícího zasedání znojemského Sdružení politických vězňů 10. 3. 1946. Za svou činnost v odboji byl několikrát vyznamenán.

Zdroj:

  • Partyzán Bohumil Lněnička. Znojemské listy. 2002, roč. 11, č. 10, s. 4.

MALACH, Bohumír – učitel (130. výročí narození)

* 26.10.1893 Březí

†   ?

Životopis:

Ve dnech 1. září až 13. října 1919 a opět od 2. března 1920 působil na škole v Miroslavských Knínicích.  Na jaře roku 1920 převzal správu školy. Dne 1. září 1923 odešel do Maršovic.

Zdroj:

  • HODEČEK, Dalibor. Miroslavské Knínice 1262-2012. Vyd. 1. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost pro obec Miroslavské Knínice, 2012. 306 s. ISBN 978-80-7275-093-1.

MARKEL, Heinrich - předseda školního výboru, funkcionář (130. výročí úmrtí)

 * 1834

 † 21.10.1893

Životopis:

Byl předsedou jaroslavického školního výboru, funkcionář státního zastupitelství u c. k. soudu v Jaroslavicích, předseda živnostenského společenstva, člen okresního silničního výboru, výboru společenstva Dyjské konkurence a dalších spolků.

Zdroj:

  • MARKEL, Martin. Dějiny Jaroslavic. Vyd. 1. [S.l.]: M. Markel, 2006, 277 s.

MRÁČEK, Maxmilian – rektor (270. výročí narození)

 * 11.10.1753

 † 15.08.1832 Moravský Krumlov

Životopis:

Plných 30 let (1771-1801) adstant svého otce Antonína, pak do začátku roku 1831 rektor. Poslední léta byl handicapován nemocemi, takže v roce 1829 zažádal o svolení odstoupit svému pomocníkovi Františku Zelníčkovi, ale jednání se vleklo, ještě v únoru 1831 žádal Zelníček vrchnost o definitivní potvrzení.

Zdroj:

  • Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.

NEUBAUER, Jakob – rektor, varhaník, učitel (150. výročí úmrtí)

 * 14.07.1810 Šatov

 † 06.10.1873 Hodonice

Životopis:

V letech 1841-1873 školní rektor a varhaník v Hodonicích, první hodonický nadučitel.

Zdroj:

  • HLAVÁČEK, Petr. Bílá místa kantorské hudby mizejí jen zvolna: pramenná studie na základě materiálu z Hodonic u Znojma, Hustopečí na Břeclavsku, Branné a Starého Města pod Sněžníkem. Vlastivědný věstník moravský. 2013, roč. 65, č. 3, s. 278-284.

NEVORAL, Petr  - archivář, dirigent, hudebník, trombonista (140. výročí narození)

* 19.10.1883 Blížkovice

†   ?

Životopis:

Po studiu na reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích, kde se soukromně učil hudbě (housle a trombón), sloužil u vojenské hudby ve Vídni. Byl vojenským účetním, archivářem dvorské knihovny a archivu ministerstva války ve Vídni. Poté byl přeložen do Brna na zemské vojenské velitelství. V letech 1928-1948 pracoval v archivu Čes. rozhlasu v Brně. Zasloužil se o vybudování a udržování hudebního a gramofonového archivu. V rozhlase založil v roce 1930 dechovou lidovou hudbu, kterou řídil až do roku 1950. Od roku 1951 pracoval jako archivář v SOKB.

Dílo: Napsal a v rozhlase provedl Svatbu na Moravskobudějovicku se starými zvyky, lidovými říkankami a zpěvy.

 Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2009, roč. 9, č. 42, s. 11.

PEK, Albert - hudební skladatel, sbormistr, folklorista, pedagog, dirigent, hudebník, sběratel lidových písní (130. výročí narození)

 * 21.10.1893 Poděbrady

 † 20.03.1972 Praha

Životopis:

Absolvent Konzervatoře v Praze, žák V. Nováka (varhany a klavír, 1908-1916), státní zkoušky složil ze zpěvu a klavíru (1914). V r. 1920 se přestěhoval do Znojma. Ředitel Městské hudební školy (1920-1939) ve Znojmě a zároveň pedagog na českém reálném gymnáziu (výuka zpěvu - 1919-1920, 1926-1929, 1938-1939). Dirigent Znojemské filharmonie (1920-1938) a sbormistr Pěveckého sdružení Vítězslav Novák (1921-1938), zakladatel Pekova dudáckého sdružení (1930). Po suspendování německými úřady odešel v r. 1940 do Prahy, kde v letech 1940-55 pracoval v národopisné redakci Čs. rozhlasu. Vyučoval také na pražské konzervatoři a AMU (1953-1958). V r. 1920 začal na Znojemsku sbírat lidové písně. Postupně se zaměřil i na region Haná, Slovácko, Brněnsko, Poděbradsko, Kouřimsko apod. Jako klavírista vystupoval s Českým kvartetem, s Emou Destinovou a houslistou J. Brůnou.

Dílo: Skladatelská činnost je rozsáhlá. Psal skladby klavírní, komorní, smyčcové kvartety, skladby orchestrální, melodramy, baletní pantomimy aj. Část jeho děl měla premiéru ve Znojmě. Například: opera Idylla (1920), zpěvohra Leknínová královna (1924), baletní pantomima Povídám pohádku (1935), klavírní skladba Český tanec - hrána na pořadu I. řádného koncertu Znojemské filharmonie. Ke Znojmu se vztahují jeho smíšené sbory Znojem a České Znojmo.

Zdroj:

  • PERNICA, Bohuslav. Sedmdesátiny znojemského skladatele Alberta Peka. Znojemsko. 1963, roč. 4, č. 49, s. 3.

REICHL, Carolus - hudební prefekt (290. výročí narození)

 * 28.10.1733 Drážďany

 † 08.08.1767 Znojmo

 Zdroj:

  • HOLUBOVÁ, Markéta. Biografický slovník hudebních prefektů jezuitského řádu působících v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1556-1773. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2009, 238 s. ISBN 978-80-87112-19-9.

ROZMAHEL, Eduard - kulturně-osvětový pracovník, kněz, politik (140. výročí narození)

* 01.10.1883 Vedrovice

† 31.01.1955 Dačice

 Životopis:

Přišel do Dačic jako kaplan v roce 1906. Na podzim 1918, při vzniku samostatné Československé republiky, byl jednou z hlavních osobností dačického Národního výboru. P. Rozmahel stál nejen u založení katolické tělovýchovné jednoty Orel (zal. 1921), ale byl rovněž aktivní při založení dačické organizace lidové strany (zal. 1919). Jeho politické aktivity byly poměrně bohaté - po obecních volbách v letech 1919 a 1931 se stal náměstkem starosty města Dačic a pravidelně působil jako člen městského zastupitelstva. Farářem dačickým se stal až v roce 1933. Byly to právě jeho významné kontakty v oblasti katolické politiky (např. na poslanecký klub ČSL), kterým město vděčilo za to, že si mohlo zachovat status okresního města a že došlo k otevření nové budovy Okresního úřadu v Dačicích. Podílel se také na činnosti spojené se stavbou dačické okresní nemocnice. Za své zásluhy byl 5. října 1943 E. Rozmahel jmenován čestným občanem města. Jako mnoho církevních hodnostářů, byl i on v padesátých letech stíhán za své protikomunistické postoje a stal se terčem silného útlaku. Jedním z projevů tohoto útlaku byla skutečnost, že měl E. Rozmahel vysídlit z Dačic. On však tomuto protivenství odolal a zůstal ve městě až do své smrti.

Zdroj:

  • Jít životem a sloužit. Vedrovický zpravodaj. 2005, č. 12, s. 7.

SCHÜTZENHOFFER, Adamus - hudební prefekt (270. výročí úmrtí)

 * 10.12.1714 Znojmo

 † 30.10.1753 Kutná Hora

Zdroj:

  • HOLUBOVÁ, Markéta. Biografický slovník hudebních prefektů jezuitského řádu působících v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1556-1773. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2009, 238 s. ISBN 978-80-87112-19-9.

SKRIWANEK, Heinrich - divadelní ředitel, režisér (120. výročí úmrtí)

 *  Vídeň

 † 07.10.1903 Ollersbach

Zdroj:

  • HAVLÍČKOVÁ, Margita. Rejstřík ředitelů. Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, s. 205. ISBN 978-80-244-2891-8.

WILLENBERGER, Jan – tiskař, rytec, kreslíř (410. výročí úmrtí)

 * 23.06.1571 Třebenice (Slezko)

 † 03.10.1613 Praha

Životopis:

Dětství prožil v Přerově. Tiskařskému řemeslu se vyučil v olomoucké tiskárně Bedřicha Milichthalera. V letech 1595-1599 pracoval v klášterní knihtiskárně v Louce u Znojma. Odtud odešel do Prahy, kde žil a pracoval několik let. V souvislosti se svoji prací, obzvláště v letech 1610-1612 hodně cestoval nejspíš proto, aby na zakázku vytvořil veduty dalších měst. Zemřel ve 42 letech údajně vlivem neuspořádaného života a nadměrného pití. Jiné prameny uvádí, že zemřel v Praze při morové epidemii.

Dílo: Zdatný kreslíř a rytec. Autor veduty královského města Znojma, na které zachytil z pohledu od řeky Dyje nejen město Znojmo, ale i Loucký klášter a Hradiště sv. Hypolita. Vyzdobil knihu Bartoloměje Paprockého z Hlahol a Dobré vůle Zrcadlo slavného Markrabství Moravského. Tisky z tiskárny v Louce se nacházejí ve sbírce Jihomoravského muzea ve Znojmě.

Zdroj:

  • ČERNÁ, Anna. O jednom nejstarším obraze královského města Znojma. Znojemské noviny. 2003, roč. 2, č. 5, s. 6.
  • ŠTĚPNIČKOVÁ, Jitka. Doplněk k dějinám knihtisku v Louce a ve Znojmě. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1993 S. 112-114.
  • TOMAN, Prokop Hugo. Willenberger (Willenberg, Willenperger), Jan. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 2. Praha: Ivo Železný, 2000. S. 704.
Kalendárium pro Vás sestavila Monika Mandátová