MIKYŠKA, Alois - advokát, starosta, poslanec (120. výročí úmrtí)
* 09.05.1831 Olbramkostel
† 04.09.1903 Valašské Meziříčí
Životopis:
Středoškolská studia absolvoval v Brně, poté pokračoval ve studiích na vídeňské univerzitě, titul JUDr. získal na právnické fakultě Karlovy Univerzity v Praze. V roce 1863 si ve Valašském Meziříčí otevřel advokátní kancelář a stal se tak prvním advokátem, který tam působil. Od roku 1865 působil v městském zastupitelstvu. V letech 1874-1885 byl poslancem moravského zemského sněmu, v letech 1879-1891 byl poslancem říšského sněmu a od roku 1890 byl starostou Valašského Meziříčí. Za svoji všestrannou činnost byl v roce 1895 vyznamenán Rytířským křížem Řádu Františka Josefa I. a v roce 1902 jej ruský car Mikuláš II. povýšil na rytíře ruského řádu sv. Stanislava druhé třídy.
Zdroj:
- BÍNA, Zdeněk. Tři významný rodáci. Městys Olbramkostel: střípky z historie. Znojmo: Pro Městys Olbramkostel vydal Zdeněk Bína, 2014, s. 93-98.
KUBAŠ, František - kněz (30. výročí úmrtí)
* 08.12.1921 Popelín
† 27.09.1993 Znojmo
Životopis:
Působil ve Znojmě u sv. Václava v Louce od roku 1973 až do své smrti. Pohřben je na městském hřbitově ve Znojmě. Na kněze vysvěcen v roce 1947 v Brně. Působil v Blansku, v Ústí nad Labem, pak byl 17 let mimo duchovní službu, z toho 7 let vězněn.
Zdroj:
- Výročí. Život farností Znojma. 2013, č. 7, s. 8.
WEISER, Armand – architekt (90. výročí úmrtí)
* 25.09.1887 Curych
† 18.09.1933 Vídeň
Životopis:
Syn švýcarského průmyslníka Maxe Weisera. Školní docházku absolvoval ve Vídni a tam také v letech 1908-1911 studoval na technické vysoké škole architekturu. Několik let pracoval v Berlíně v ateliéru Oskara Kaufamanna, který se specializoval na stavby divadel a velkých vil. Roku 1916 se vrátil do Vídně, dokončil studium a napsal disertaci. Ve stejném roce ve Vídni promoval. Od té doby až do své smrti působil jako samostatný architekt a autor odborné literatury ve Vídni. Uveřejnil celou řadu odborných statí o vídeňských architektech v rakouském odborném tisku. Mimo to byl také šéfredaktorem časopisu "Bau und Werkkunst" (Umění stavitelské a řemeslné). Přispíval i do celé řady časopisů, které se zabývaly architekturou (Die Kunst, Bauwelt, Innendekoration, Deutsche Kunst und Dekoration, Moderne Bauformen). Od roku 1929 byl ženatý s Natti, textilní a umělecko-řemeslnou návrhářkou. Dílo: Ve Vídni postavil jeden obytný dům, jednu vilu a přestavěl vilu, ve které sám bydlel. Většinu svých domů v letech 1928-1931 navrhl a realizoval ve Znojmě. Mezi nimi jsou i jeho díla nejlepší: Vila Mořice a Alice Weinbergerových na ulici Fráni Kopečka č. 8, vila Bedřicha, Alfréda a Fanny Weinbergerových v Rudoleckého ulici č. 21 a interiéry vily Hanuše Weinbergera v Rudoleckého ulici č. 19.
Zdroj:
- ČERNOŠEK, Lubomír; JAKL, Karel. Vila Hanuše Weinbergera ve Znojmě. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2011. 2012, s. 185-209.
KOCH, Jan Michael – učitel, rektor (280. výročí úmrtí)
* 1693
† 01.09.1743 Moravský Krumlov
Životopis:
V letech 1714-1720 kantor v Blučině, potom od 22. července 1720 až do své smrti rektor chori et scholae v Moravském Krumlově.
Zdroj:
- Jan Michael Koch [online]. [cit. 2012-03-15]. Dostupné na: http://cantores.wz.cz/jmen/k/koch_jmich.html
KODLOVÁ-SAŠINOVÁ, Blažena – spisovatelka (70. výročí úmrtí)
* 08.11.1890 Želetice
† 21.09.1953 Mladá Boleslav
Životopis:
Blažena Kodlová, rozená Sašinová, se narodila v Želeticích u Znojma v domě č. 4. V knize narození obce Želetice je zapsána jako Beatrix Blažena Aňa Bedřiška Sašinová. Otcem byl oficiál Antonín Sašin, c. k. kontrolor daně cukerní v Želeticích a matkou Barbora Prokešová, dcera měšťana a mistra hodinářského. Dětství prožívala v Želeticích, kde byl její otec zaměstnán v cukrovaru. Blažena Sašinová vystudovala Obchodní akademii v Praze, 29. září 1916 se provdala za lesmistra Milana Kodla a s ním postupně pobývala v hájovnách ve Střelči, Kopidlně na Jičínsku, v Českém ráji. Za druhé světové války bydlela ve Starých Hradech u Libáně na Jičínsku, odkud se přestěhovala do Mladé Boleslavi, kde umírá.
Zdroj:
- PAVLÍK, Josef. Zapomínaná spisovatelka Blažena Kodlová-Sašinová (1890-1953). Vlastivědný věstník moravský. 2005, č. 4, s. 413.
DUBRAVIUS, Jan – biskup, spisovatel, právník, doktor církevního práva, diplomat, editor, dějepisec, překladatel (470. výročí úmrtí)
* 1486 Plzeň
† 09.09.1553 Kroměříž
Životopis:
Pocházel ze zámožné katolické rodiny. Jeho otec se jmenoval Skála. Absolvoval plzeňskou partikulární školu vyššího typu a po univerzitních studiích v Itálii dosáhl doktorátu církevního a světského práva. Kolem roku 1509 se vrátil do vlasti. Působil v okruhu humanistů kolem olomouckého biskupa S. Thurza, vedl jeho kancelář, později byl jeho sekretářem. Mezi 1510-1512 byl zvolen kanovníkem olomoucké kapituly, 1513 jejím arcijáhnem. Stal se proboštem kroměřížským a olbramkosteleckým, později kanovníkem brněnským (do roku 1541) a snad i olomouckým děkanem. Po Thurzově smrti byl 1541 zvolen olomouckým biskupem a přesídlil na kroměřížský zámek. Církevní povinnosti za něho vykonávali jeho zástupci, sám se věnoval víc diplomacii a literatuře, po 1547 také hospodářským záležitostem svých statků. Zemřel náhle raněn mrtvicí na zámku v Kroměříži. Dílo: Byl pokračovatelem humanistických snah Thurzových a stal se významným představitelem latinského humanismu v našich zemích. Uplatnil se hlavně v básnictví a v historiografii. Latinsky volně přebásnil Novou radu Smila Flašky v díle THERIOBULIA (1520). Theriobulia staví na obdiv autorovu učenost, obsahuje množství mytologických reminiscensí, obrazů z řecké a z římské historie i příklady ze soudobého života. Nejznámějším, několikrát reedikovaným dílem se staly jeho latinsky psané DĚJINY KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO (1552). Ve 33 oddílech podávají obšírný výklad o české historii od nejstarších dob po autorovu současnost. Uplatnil se také jako editor. Vydal s obsáhlými komentáři encyklopedické dílo klasického autora Martiana Capelly De nuptiis Mercurii et Philologiae . . . (1516). V předmluvě a dedikaci díla formuluje své pojetí literatury, zejména alegorie. Hospodářské znalosti prokazuje jeho latinské pojednání o rybnících DE PISCINIS (1547), později znovu vydané a přeložené do několika jazyků. Své díla psal a vydával pod pseudonymy - J. Skála z Doubravky, Doubrava, Dubravius, Skála, Jan Doubravský ze Skály, Doubravky a z Hradiště.
Zdroj:
- SKUTIL, Jan. Jan Dubravius: biskup, státník, ekonom a literát. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 1992, 64 s.
ŠTENCL, Florián – učitel, kronikář (90. výročí úmrtí)
* 1853
† 11.09.1933
Životopis:
Dlouholetý řídící učitel v Bohuticích, český vlastenec, zakladatel a vůdčí osobnost řady spolků na Moravskokrumlovsku (Okrašlovací spolek, Beseda, Včelařský spolek, Hospodářský spolek aj.) Na sklonku života byl také kronikářem Moravského Krumlova. Od roku 1910 čestný občan Bohutic, v roce 1933 jmenován čestným občanem Moravského Krumlova. Byl tchánem dalšího českého vlastence MUDr. Emanuela Haizla.
Zdroj:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
KUCHYŇKA, Antonín – starosta, poslanec (80. výročí úmrtí)
* 08.04.1869 Horní Dunajovice
† 04.09.1943 Horní Dunajovice
Životopis:
Narodil se v rodině mlynáře, měl dva bratry a dvě sestry. Navštěvoval českou obecnou školu v Horních Dunajovicích a ve Znojmě školu německou. Dalšího vzdělávání na znojemské reálné škole musel pro onemocnění otce zanechat a věnovat se otcovu řemeslu, mlynářství. Při tom se nadále soukromě vzdělával. Po smrti otce roku 1890 se ujal správy mlýna a polního hospodářství. Z toho důvodu byl zproštěn stálé vojenské aktivní služby. V roce 1898 se oženil. Od té doby, co převzal po otci mlýn, se začal zajímat o rozkvět svého rodiště a účastnil se veřejného života. Roku 1891 založil v Horních Dunajovicích sbor dobrovolných hasičů a od jeho založení se stal jeho náčelníkem. Postupem času jeho přičiněním nebo spolupůsobením byly založeny hasičské sbory v okolních českých obcích: ve Tvořihrázi, Výrovicích, Kuchařovicích, Únanově a Křepicích. Stal se členem výboru hasičské župy, později její přehlížitelem a místopředsedou. Kuchyňka dal podnět k založení Čtenářského spolku v Dunajovicích a staral se o pořádání prvních divadelních představení, při nich také sám účinkoval. Roku 1895 se zapříčinil o znovu založení Okresního spolku hospodářského a stal se jeho předsedou. V roce 1901 také uspořádal hospodářský kurz. Kuchyňka byl také předsedou místní Národní jednoty pro jihozápadní Moravu (založena 1899) a pořádal v Dunajovicích přednášky a divadelní představení a podporoval místní knihovnu. Roku 1896 byl zvolen do obecního výboru v Horních Dunajovicích, a přestože byl nejmladším členem výboru, byl zvolen starostou obce. Starostou obce byl tři volební období (od r. 1896-1906). Po uplynulém třetím období byl roku 1906 opět jednohlasně zvolen starostou obce, ale volbu již nepřijal a stal se druhým radním. Byl také zvolen předsedou znojemského starostenského sboru, na jehož podnět byl založen. Roku 1898 založil v Dunajovicích rolnickou Raiffeisenku (založil také Raiffeinsenku v Mikulovicích). Také se snažil zřídit mlynářské společenstvo pro znojemský okres. Byl místopředsedou řádového živnostenského společenstva pro Mikulovice a okolí. Roku 1901 založil v Dunajovicích parostrojní rolnickou mlékárnu.
Zdroj:
- Antonín Kuchyňka. Neevidované materiály. Č. 826.
CMÍRAL, Adolf - hudební pedagog (60. výročí úmrtí)
* 12.04.1882 Roztoky u Křivoklátu
† 17.09.1963 Praha
Životopis:
Absolvent pražské konzervatoře a učitelského ústavu. Učil na obecných školách v Praze, v odborné škole pro ženská povolání a učitelském ústavu. Varhaník u Sv. Tomáše, v Loretě a na Strahově. Učitel pěvecké školy Umělecké výchovy, ředitel a spoluzakladatel pražské Hudební Budče. Pedagog konzervatoře v Praze, založil zdejší pedagogické oddělení. Zakladatel a redaktor časopisu Hudba a škola. Spolupracovník školního vysílání Čs. rozhlasu. Propagoval naši lidovou píseň a písně slovanských národů. Působil také ve Zlenicích u Čerčan. Autor hudebně výchovných prací, drobných skladeb a hudebních úprav. Dílo: Lidové písničky Znojemsko zpívá, Moravské písničky.
Zdroj:
- KORČÁKOVÁ, Květoslava. Další sběratelé na Znojemsku. Lidová píseň na Znojemsku a její využití v hudební výchově: Diplomová práce. Olomouc: Korčáková, 1993, s. 48-51.
HALUSA, Tecellin – mnich, historik (70. výročí úmrtí)
* 06.11.1870 Branišovice
† 28.09.1953 Heiligenkreuz
Životopis:
Narodil se v Branišovicích jako Adolf Halusa. Vyrostl v rolnické rodině, jeho otec Josef měl tři čtvrtě lánu polí a taktéž matka Johanna, pocházející z nedalekých Mackovic, byla dcerou třičtvrtěláníka. Poté, co vystudoval gymnázium v Mikulově, vstoupil do cisterciáckého řádu v jednom z nejstarších klášterů tohoto řádu, v Heiligenkreuzu nedaleko Vídně a přijal řeholní jméno Tecellin. Provedl rozsáhlý historický výzkum starobylého kláštera a své výsledky uveřejnil v roce 1895, tedy v pouhých pětadvaceti letech, v časopise Cistercienser - Chronik.
Zdroj:
- DRYBČÁK, Filip. 150 let od narození Tecellina Halusy. Zpravodaj obce Branišovice. Č. 2 (2020), s. 18.
KÜBECK, Max – politik, poslanec (110. výročí úmrtí)
* 15.01.1835 Lechovice
† 12.09.1913 Lechovice
Životopis:
Jeho otcem byl politik Karl Friedrich von Kübeck. Max vystudoval práva. Potom působil ve státní službě. V lednu 1858 se stal krajským komisařem v Čechách (Praha, Litoměřice). Později byl komisařem v Rijece a místodržitelským tajemníkem v Benátkách. V této funkci setrval až do odtržení Benátska od Rakouského císařství. Roku 1866 byl povolán jako úředník na ministerstvo. Roku 1867 přešel na post náměstka ředitele generálního konzulátu v Londýně. Zapojil se i do politiky. V zemských volbách v březnu 1867 byl zvolen na Moravský zemský sněm za kurii velkostatkářskou (II. sbor). Mandát zde obhájil v zemských volbách roku 1870, zvolen byl i v druhých zemských volbách roku 1871 (v prvních volbách onoho roku nikoliv), taktéž v zemských volbách roku 1878, zemských volbách roku 1884, zemských volbách roku 1890, zemských volbách roku 1896 a zemských volbách roku 1902. Zemský sněm ho roku 1867 zvolil i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii velkostatkářskou na Moravě. Opětovně byl sněmem do Říšské rady delegován roku 1870 a 1871. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 (kurie velkostatkářská, Morava). Ve volbách do Říšské rady roku 1879 se poslancem nestal, ale do parlamentu usedl dodatečně po doplňovací volbě roku 1884. Slib složil 22. ledna 1884. Opětovně byl zvolen ve volbách do Říšské rady roku 1885, volbách do Říšské rady roku 1891, volbách do Říšské rady roku 1897 a volbách do Říšské rady roku 1901. Poslancem ve Vídni byl až do zavedení všeobecného a rovného volebního práva v roce 1907. Později až do své smrti ještě zasedal jako člen Panské sněmovny (horní, jmenovaná komora Říšské rady). V 60. letech náležel ke Straně ústavověrného velkostatku, která byla proněmecky, provídeňsky a centralisticky orientovaná. Po volbách roku 1885 se uvádí jako člen klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných politických proudů). Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub. V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice. I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice. Po volbách roku 1897 je řazen mezi ústavověrné statkáře. Zemřel v září 1913 na svém zámku v Lechovicích.
Zdroj:
- Max Kübeck [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Max_K%C3%BCbeck
SAAR, Ferdinand von – básník, spisovatel (190. výročí)
* 30.09.1833 Vídeň
† 24.07.1906
Životopis:
Rakouský básník a spisovatel, uznávaný mistr realistického slovesného umění 19. století i předchůdce a průkopník literární moderny, nebyl rodilým Moravanem, avšak Morava sehrála v jeho životě a později také v jeho díle velkou roli. Pocházel z Vídně, kde také strávil většinu svého života. V letech 1849 až 1860 sloužil jako kadet a později důstojník pěchoty v různých posádkách - v Olomouci, Brně, Znojmě, Praze...
Zdroj:
- KUBÍČEK, Tomáš. Literatura v letech 1860-1900. Literární Morava. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 112-166.
WEIGERT, Leo – sochař (90. narozeniny)
* 20.09.1913 Znojmo
Životopis:
Znojemský rodák, absolvent pražské AVU u profesora Španiela. Dílo: Ve sbírce Jihomoravského muzea je dochována busta Antona Vrbky.
Zdroj:
- ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. S. 10-29. Znojmo: Státní okresní archiv, 1999.
DEABIS, František – učitel, hudebník (240. výročí narození)
* 04.09.1783 Lukov
† 30.04.1861 Řeznovice
Životopis:
Po absolvování učitelské přípravky (preparandie) na hlavní škole ve Znojmě 12.8.1799 se 18.8.1799 stal učitelským pomocníkem v Pavlicích a poté 7.9.1801 - 26.9.1803 v Hartvíkovicích. K 1.10.1803 získal místo samostatného kantora na střední škole (Mittelschule) v Dolních Dubňanech. Tam strávil téměř tři desetiletí, než vyhrál konkurs do starobylé řeznovické farnosti, kde působil až do své smrti. Ovládal oba zemské jazyky, zpíval bas, mimo varhan a houslí ovládal všechny dechové nástroje. Jeho vášní bylo štěpařství (pomologie).
Zdroj:
- TROJAN, Jan. Kantoři na Moravě a ve Slezsku v 17. -19. století: jejich sociální postavení, společenská funkce a význam ve vývoji národní hudební kultury. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2000. 671 s.
KOSMÁK, Václav – teolog, básník, prozaik (180. výročí narození)
* 05.09.1843 Martínkov
† 15.03.1898 Prosiměřice
Životopis:
Vystudoval německé gymnáziu v Jihlavě a bohosloví v Brně. Po vysvěcení v roce 1866 působil v řadě jihomoravských obcí (Moravské Budějovice, Hostim, Biskupice, Tvarožná, Prosiměřice). V roce 1894 byl jmenován znojemským děkanem. Dílo: Chrt/1888/, Eugenie/1885/, Několik obrázků z kukátka/1883/, Ztracená/1891, Pošetilci/1891, Lidový zvěřinec/1892 aj. Kosmákova drobná próza žije v literární historii pod názvem "kukátko". Působil jako kněz. Dílo: Několik obrázků z Kukátka (1883), Eugenie (1885), O pouti (1887), Ztracená (1891), Lidský zvěřinec (1892), Otrávená růže (1897). Přispíval do časopisů Obzor, Moravská orlice, Beseda, Náš domov, Opavský týdeník, Neuer freier Wau-Wau, Brünner Beobachter. V roce 1871 začal psát své povídky a črty z venkovského života do brněnského časopisu Hlas do rubriky Kukátko.
Zdroj:
- HLADÍK, Jaroslav. Páter Václav Kosmák. Znojemské listy. 1997, roč. 6, č. 10, s. 4.
PAVLÍČEK, Rudolf – pedagog (150. výročí narození)
* 15.09.1873 Hořice
Životopis:
Prošel od malého podučitele, jak se tenkrát ještě učitelští praktikanti nazývali, z Pyšel přes Ocmanice, Svatoslav, Jinošov, Hrotovice, Znojmo až na místo ředitele do Rouchovan, kde působil až do svých šedesáti let. Zanechal za sebou velký kus práce nejen učitelské, ale široce osvětové jako zakladatel hospodářských institucí a pořadatel lidových podniků, dobrý řečník, básník i podle potřeba malíř, novinář. V Pyšelu založil první na okrese hospodářskou besídku, v Ocmanicích novou školu a raiffeisenku, ve Znojmě matiční školy a v Rouchovanech 13 let vedl a od základů vybudoval Masarykovu měšťanskou školu, založil pokračovací školy živnostenské ve Znojmě a v Rouchovanech, kde se rovněž platně přičinil o zemskou školu hospodářskou.
Zdroj:
- PERNICA, Bohuslav. Písemnictví na západní Moravě: Kulturně-historický nástin. Přerov: Strojil, J., [19--?], s. 76.
INDRA, Josef - hudební skladatel, muzikant, kapelník (130. výročí narození)
* 05.09.1893 Višňové
† 24.01.1979 Jabloňov u Velkého Meziříčí
Životopis:
V roce 1914 se přihlásil k vojenské hudbě 99. pluku ve Znojmě, 1. světovou válku strávil na východní frontě, potom v Itálii, složil 80 skladeb, které jsou vedeny v Ochranném autorském svazu. Dílo: Polky : Ozvěny z hor, Našim krajem, Svéhlavá polka aj. Valčíky: Okolo Skalice, Děvčátko z Rešic.
Zdroj:
- Některé významné osobnosti spojené s naší obcí. Městys Višňové slovem i obrazem. Brno: Pro městys Višňové vydalo vydavatelství F.R.Z. agency, 2014, s. 74-75.
KOUKAL, František –scénarista (110. výročí narození)
* 28.09.1913 Vídeň
† 05.03.1988 Znojmo
Životopis:
Absolvent Obchodní akademie v Třebíči. S několika profesory této školy procestoval část Afriky. V r. 1938 se podílel na výstavbě opevnění podél řeky Dyje. Po Mnichovu odešel do Prahy. Účastník Pražského povstání v r. 1945. Do Znojma se vrátil v r. 196O a stal se ředitelem Sklářských strojíren v Příměticích. Později pracoval jako referent pro obalovou techniku v Keramických závodech ve Znojmě. Zde založil lidově umělecký soubor Znojemčan. S tímto souborem se zúčastnil několikrát nahrávek v Čs. rozhlase. Od r. 1967 byl ředitelem podniku Znojemské historické vinobraní (ZHV). V r. 1973 podnik zaniká a s ním i velkolepé kulturně-historické slavnosti ZHV. V roce 1973 odešel do důchodu, ale do r. 1976, kdy probíhaly na znojemském hradě Hodokvasy, byl jejich hlavní organizátorem. V březnu r. 1997 byl jmenován čestným občanem města Znojma in memoriam.
Dílo: Odborná literatura: Tavený čedič a jeho praktické využití. Scénáře: Znojemské historické vinobraní (1966-1973), Královské hodokvasy s českým králem Přemyslem Otakarem II. s rytířskou obsluhou na koních, Znojemské hodokvasy s Hynkem Suchým Čertem aj. Hudebně satirická pásma: Dobře je mi na Znojemi (umělecký soubor Znojemčan, premiéra 1964) a Pod znojemským sluncem.
Zdroj:
- František Koukal čestný občan města Znojma. 1. vyd. Znojmo: Asociace-Iuvenes-Znoyem, občanské sdružení, 2011, 200 s.
SMRČKA, František - JUDr., advokát, herec (160. výročí narození)
* 27.09.1863 Humpolec
† 27.01.1922 Olomouc
Životopis:
Po ukončení právnických studií vykonával soudní praxi ve Znojmě (1886), advokátní praxi v Brně, Litovli a od 1. srpna 1999 v Olomouci u dr. Žáčka. Byl náčelníkem jednoty Sokol v Litovli a v Olomouci (1900-1909) a od roku 1909-1921 starostou. Byl činný ve všech spolcích národních a kulturních, starostou divadelní Jednoty, člen matice školské a České besedy, od roku 1919 člen městského zastupitelstva a městské rady.
Zdroj:
- Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 40, s. 11.
Z VALDŠTEJNA, Albrecht – vojevůdce, politik (440. výročí narození)
* 24.09.1583 Heřmanice
† 25.02.1634 Cheb
Životopis:
Český šlechtic a vojevůdce, jedna z nejvíce rozporuplných osobností českých dějin. Potomek chudého šlechtického rodu (je synem Viléma z Valdštejna a Markéty Smiřické). Když pak jako dvanáctiletý, v roce 1595 osiří, vyrůstá v péči poručníka Jindřicha Slavaty z Chlumu a Košumberku. Vzdělání získává Albrecht z Valdštejna nejprve ve škole Jednoty bratrské (na Košumberku), poté navštěvuje různé jezuitské a evangelické školy (např. luteránské gymnázium ve slezském Goldbergu), v roce 1599 pak začíná studovat na evangelické univerzitě v německém Altdorfu - studia ale nedokončí, po roce je ze školy vyloučen. Vojenská dráha Albrechta z Valdštejna začíná v roce 1604, kdy se jako poddůstojník pěchoty účastní tažení do Uher proti Štěpánu Bocskayovi a Turkům (1604-06), od roku 1606 pak již Albrecht slouží jako plukovník českých stavů. Ve stejném roce 1606 vstupuje Albrecht z Valdštejna do služeb arciknížete (a budoucího císaře) Matyáše, bratra císaře Rudolfa II. Habsburského. Zároveň Valdštejn konvertuje ke katolictví. V roce se Albrecht z Valdštejna žení - jeho manželkou se stává Lukrécie Nekšovna z Landeka, dědička rozsáhlých moravských statků. Po manželčině smrti (1614) vstupuje Albrecht z Valdštejna do služeb Ferdinanda Štýrského, budoucího císaře Ferdinanda II. Habsburského, jemuž pak zůstane věrný i po vypuknutí stavovského povstání v českých a moravských zemích (1618) - ač je jmenován plukovníkem jednoho ze tří moravských pluků, sebraných k obraně moravské neutrality, přechází s vojskem na císařovu stranu, ve Ferdinandových službách (je plukovníkem císařských kyrysníků) pak po bitvě na Bílé hoře (1620) a porážce českých stavů získává konfiskacemi stavovského majetku obrovský majetek. Mimo jiné, jeho pluk se účastní zatýkání jednoho z nejvýznamnějších umělců té doby, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. V roce 1621 je pak Albrecht z Valdštejna jmenován vrchním velitelem pražské vojenské posádky, v roce 1622 se stává zemským vojenským velitelem v Čechách. Ve stejném roce je Albrecht jmenován hrabětem, o rok později pak knížetem. V této době se Albrecht z Valdštejna též podruhé žení, a to s Isabelou z Harrachu. V roce 1625 se z Albrechta z Valdštejna stává vrchní velitel císařské armády (tj. generalissimus) a povýšen na vévodu - stává se vévodou frýdlantským. V čele císařské armády (armády žoldnéřské, kterou sám s císařovým souhlasem buduje a která má až sto tisíc mužů) pak Albrecht z Valdštejna (od roku 1627 též vévoda zaháňský, v letech 1628-30 vévoda meklenburský, od roku 1632 vévoda hlohovský) poráží v dánské válce vojska P. A. z Mansfeldu a dánskou a nizozemskou armádu ve Slezsku, podaří se mu též obsadit severní Německo, nicméně jeho snahy o vybudování císařského loďstva se míjí účinkem, v roce 1628 je jmenován admirálem Oceánského a Baltského moře. V roce 1630 pak přichází Valdštejnův první pád - na nátlak německých (říšských) kurfiřtů jej císař Ferdinand II. Habsburský propouští ze všech armádních funkcí. V prosinci roku 1631, po významných neúspěších císařských vojsk v Evropě a významných vojenskopolitických změnách v Evropě (vpád Sasů do českých zemí, vypuknutí švédské války atd.), je pak ale Albrecht z Valdštejna povolán zpět a staví se opět do čela císařské armády. 1631-1632 pobýval ve Znojmě. V letech 1632-33 pak Albrecht z Valdštejna slaví jeden vojenský úspěch za druhým - vyhání saská vojska z Čech, odrazí švédský útok u Norimberka, bojuje (nerozhodně) v bitvě u Lützenu - jeho moc a sláva jsou takové, že se jej snaží protihabsburská koalice získat na svoji stranu, za spojenectví pak Francie a Švédsko nabízejí Valdštejnovi český královský trůn - v této chvíli Valdštejn zaváhá a nabídku odmítne. Zaváhání v jednání se Švédy a Francouzy se Albrechtovi z Valdštejna vymstí - začátkem roku 1634 je císařem Ferdinandem II. císařským patentem podruhé zbaven velení císařské armády a prohlášen za zrádce – v Chebu, kde hodlá (patrně) uzavřít spojenectví se Švédy, je pak Albrecht z Valdštejna 25. února roku 1634 svými vlastními důstojníky zavražděn. Dnes jsou Valdštejnovy ostatky uloženy ve valdštejnské hrobce v Mnichově Hradišti.
Zdroj:
- KRECHLER, Eduard. Albrecht Valdštýn ve Znojmě. Dyje vypráví. 1958, s. 36-40.
LEITNER, Jan - sportovec, atlet (70. narozeniny)
* 14.09.1953 Znojmo
Životopis:
V roce 1980 reprezentoval na Letních olympijských hrách v Moskvě, kde však jeho cesta skončila v kvalifikaci. Na halovém mistrovství Evropy 1982 v Miláně obsadil čtvrté místo výkonem 782 cm. Bronzový Ital Giovanni Evangelisti a stříbrný Švýcar Rolf Bernhard přitom skočili shodně jen o jediný cm dál. Na bronz dosáhl na evropském šampionátu v Athénách v témže roce (808 cm), kde mj. skončil na čtvrtém místě Zdeněk Mazur. Titul halového mistra Evropy vybojoval na šampionátu v Göteborgu v roce 1984, kde skočil 796 cm. O rok později získal zlatou medaili také na prvních Světových halových hrách (předchůdce Halového mistrovství světa) v Paříži. Poslední významný úspěch zaznamenal na HME 1986 ve španělském Madridu, kde za výkon 817 cm získal bronz.
Zdroj:
- Jan Leitner [online]. edit. 7.6.2020 [cit. 2020-08-07]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Leitner
KOHOUTEK, Václav – vojín (130. výročí narození)
* 20.09.1893 Lesonice
† 05.09.1915 Rusko
Životopis:
Narodil se 20. září 1893. Svou brannou povinnost absolvoval na ruském bojišti jako vojín 99. pěšího pluku. Byl svobodný. Zemřel na ruském bojišti 5. září 1915 u Klimeczówky ve věku 22 let. Byl pohřben přímo na bojišti.
Zdroj:
- Lesoničtí padlí ve Velké válce 1914-1918. Lesoňák. Č. 1 (2018), Roč. 8, s. 40-51.
Kalendárium pro Vás sestavila Monika Mandátová