Jste zde:  
  1. Kalendárium
  2. Rok 2023
  3. Květen

Pro veřejnost

Pro školy

Kalendárium

Zobrazení: 142

Květen

ANTON, Milan – lékař (10. výročí úmrtí)

 * 03.02.1926 Znojmo

 † 02.05.2013

Životopis:

Absolvent Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně (promoce 1950). V roce 1960 obhájil kandidátskou dizertační práci a o pět let později se habilitoval. Jako vysokoškolský profesor působil po dvě decennia ve Fakultní nemocnici a od roku 1978 dosud v Dětské fakultní nemocnici v Brně.

Dílo: V domácí a zahraniční literatuře publikoval přes devadesát vědeckých prací, psal i učební texty. Odborná činnost: Obnáší široké problémové spektrum prakticky ze všech částí oftalmologie. Věnoval se histopatologii očních chorob, především u onkologicky nemocných a refrakčním vadám oka. Patří k průkopníkům beta terapie a nových chirurgických postupů v očním lékařství.

Zdroj:

  • ŘEHŮŘEK, Jaroslav. Medailonek doc. MUDr. Milana Antona, CSc. (3. 2. 1926–2. 5. 2013). Nemocniční listy. 2013, roč. 14, č. 4, s. 18.

BATKA, Eduard - hudební skladatel, houslista, pianista, farář, kaplan (150. výročí úmrtí)

 * 16.05.1797 Jánský Vrch v Javorníku

 † 31.05.1873 Konice

Životopis:

Pocházel z hudební rodiny. Byl synem Antonína Batky. Od října 1821 byl členem premonstrátského řádu na Strahově. Potom působil v Jihlavě u Sv. Jakuba, v Holedečku u Žatce a od roku 1838 v Konicích. Skládal příležitostné skladby (kantáty, pochody, chrámová hudba), které jsou zachovány v Národní knihovně ve Vídni a na Strahově. Libretistou jeho kantátových skladeb byl A. T. Wolf. Ze skladeb: Hymnus a programová skladba Obležení Jihlavy od Švédů, Divertimento pro violu d'amour.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 20, s. 11. ISSN 1213-5585.

BAUEROVÁ, Zdeňka  - bioložka, terioložka (70. výročí narození)

 * 24.05.1953 Znojmo

† 17.01.1988 Brno

Životopis:

Absolventka Přírodovědné fakulty UJEP v Brně (1977). O rok později získala titul doktor přírodních věd. Vědecká pracovnice Ústavu system. a ekologické biologie ČSAV v Brně. Zabývala se výzkumem ekologie a etologie lovné zvěře a potravní biologií drobných savců. Jednatelka etologické sekce Čs. zoologické společnosti ČSAV, Přírodovědného klubu v Brně, Čs. speleologické společnosti ČSAV, Čs. entomologické společnosti ČSAV.

Dílo: Publikovala dvacet šest vědeckých prací. Autorka studií a statí - Přírodovědné práce ústavů ČSAV v Brně, Třicet let geomorfologie, Studia geographica, Čs. kras, Životné prostredie. Přednášela, vystupovala v televizi a v rozhlase.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2009, roč. 9, č. 21, s. 11.

BYSTRÝ, Zdeněk – pilot (90. narozeniny)

 * 25.05.1933 Petrovice

Životopis:

V Petrovicích chodil od 1. až do 4. třídy, poté přestoupil do měšťanky ve Vémyslicích. Z Petrovic odešel v roce 1951 do důstojnické školy v Novém Jičíně. Úspěšně dokončil maturitu na pilota. V roce 1955 měl bojový výcvik na L10 sovětském letounu, poté byl poručíkem výcviku v Olomouci. Přestoupil do Žatce a byl přeškolen na MIG21. Létal u 2. letky v letech 1958-1968 jako starší pilot npor. Pak přešel do Českých Budějovic, kde působil až do roku 1980 a létal na Albatrosu. Poté pracoval v Hradci Králové na funkci řídící létání. Byl vyznamenán v roce 1984 ministrem a dostal hodnost majora.

Zdroj:

  • KOSINOVÁ, Naděžda. Vzpomínka k narozeninám. Zpravodaj obce Petrovice. 2020, roč. 13, č. 1, s. 28.

DIWALD, Hellmut – historik, profesor (30. výročí úmrtí)

 * 13.08.1929 Šatov

 † 26.05.1993 Würzburg

Životopis:

Historik a profesor středověké a moderní historie na univerzitě v Erlangenu. Absolvoval strojírenskou školu v roce 1947. Pak studoval filozofii a germánskou historii v Hamburku a Erlangenu, absolvoval v roce 1952. V letech 1948-1966 byl redaktorem časopisu Journal of Religion.

Dílo: Das historische Erkennen (1955); Von der Revolution zum Norddeutschen Bund (1970); Menschen und Mächte (1973); Geschichte der Deutschen (1978); Der Kampf um die Weltmeere (1980). Vyznamenání: Die Johannes-Mathesius-Medaille; Den Kulturpreis der Wissenschaft der Sudetendeutschen Landsmannschaft (1979); Den Südmährischen Kulturpreis (1980).

Zdroj:

FELIX, Herbert - podnikatel (50. výročí úmrtí)

 * 09.07.1908 Znojmo

 † 05.05.1973 Řím (Itálie)

Životopis:

Rodina Felixů pocházela z Francie, odkud se koncem 17. století přestěhovala do Znojma. Byla židovského původu a podle dochovaných zpráv se zabývala výrobou kořalky. Koncem 19. století Moritz Felix (dědeček výše uvedeného Herberta) založil ve Znojmě první primitivní octárnu a konzervárnu, ve které se okurky nakládaly do pětilitrových sklenic. Znojemské okurky se staly známými po celém Rakousku-Uhersku a po vzniku samostatného Československa Felixovy pětilitrové sklenice s černým kocourem Felixem na firemní nálepce putovaly do zbytku Evropy, mimo jiné také do Skandinávie. Moritz začal počátkem 30. let studovat ve Vídni obchodní školu. Po ukončení studií odjel na obchodní cestu po Skandinávii, aby tam prozkoumal možnosti proniknutí na tamní trh. Znojemský podnik v té době velmi slušně prosperoval, ale mezinárodní situace v Evropě se zhoršila. Proto v roce 1938, těsně před Mnichovem, opustil Československo. Kromě cestovního pasu si vezl tři věci: československou vojenskou knížku, dopisy pro švédské firmy, se kterými byly již dříve uzavřeny obchodní kontrakty a dědův recept na výrobu nakládaných okurek, který byl v té době přísně střeženým tajemstvím znojemského podniku. Usadil se ve Švédsku ve městě Eslöv (zemědělská oblast Skäne), kde začal budovat konzervárenský podnik Felix. Znojemské okurky se dostaly na trhu do takové pozice, že poptávka převyšovala nabídku. Podnik se rychle rozrůstal a skupoval podniky v potravinářské oblasti po celém jižním a středním Švédsku. Založil supermoderní závod v malém rakouském městečku  Mettersburgu pod názvem Felix - Austria. V průběhu 60. let vybudoval koncern Felix ještě několik závodů v SRN a také ve Švýcarsku. Podnikatel československého původu, za sebou zanechal prosperující podnik, který několik let před svou smrtí prodal finanční skupině, která v současné době patří automobilovému koncernu VOLVO. K historii podniku patří jedna záhada. Dnes už patrně nikdo neví, jak se na starou firemní značku dostala postavička černého kocoura Felixe. Totiž kocour Felix byl hrdinou mnoha animovaných filmů z počátku 20. let. Kdo tedy vznikl dříve a kdo byl od koho odvozen zůstane navždy záhadou.

Zdroj:

  • SVOBODA, Jiří. Herbert Felix - okurkový král. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. 1999, s. 42-51.

HAMMER, Bedřich - protifašistický bojovník (20. výročí úmrtí)

 * 29.07.1916 Znojmo

 † 18.05.2003 Znojmo

Životopis:

V roce 1935 vstoupil dobrovolně do armády k 24. pěšímu pluku ve Znojmě, kterému velel pplk. Jaroš.  Absolvent poddůstojnické školy (hodnost četař) a kurzu pro těžké opevnění (1937, Olomouc). Přidělen jako zbrojíř praporu k 19. hraničářskému pluku (České Petrovice, pevnost Adam a Dolina). Po okupaci pohraničí převelen k vládnímu vojsku do Rakovníka. Po jeho odsunutí v roce 1943 do Itálie, přešel zakrátko v Miláně k partyzánům. Dne 12. prosince 1944 odeslán do Pisy, kde se tvořila jednotka z československých příslušníků. Konec války jej zastihl v Avelinu u Říma. Do vlasti se vrátil v hodnosti poručíka a byl převelen k 24. pěšímu pluku do Znojma. Po dvou letech převelen k 9. pěšímu pluku do Chomutova. V roce 1948 mu byla odňata hodnost, propuštěn z armády a odeslán do Jáchymova jako střelmistr v uranových dolech. V roce 1950 zatčen STB a odsouzen na doživotí. Po deseti a půl letech propuštěn na svobodu. Po roce 1989 rehabilitován, zvolen předsedou znovuobnoveného spolku K 231 (1993) a postupně povýšen do hodnosti kapitána.

Zdroj:

  • ALEXA, Václav. Veteráni světových válek. Znojemské listy. 1997, roč. 6, č. 7, s. 4.

HOSCHNA, Antonín – keramik (80. výročí narození)

 * 29.05.1943 České Budějovice

 † 25.03.2015 Znojmo

Životopis:

Studoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni. Po absolutoriu v roce 1961 a po základní vojenské službě nastoupil na umístěnku do Keramických závodů ve Znojmě na post mistra v malírně. Brzy mu připadlo, aby se věnoval vývoji keramického dekoru užitkové keramiky a posléze vývoji užitkové keramiky celkově. Navrhoval čajové a kávové soupravy, jídelní servisy, interiérové keramické dekorační prvky atd. Prakticky stěžejní produkce užitkové keramiky v závodě byla tehdy postavena na jeho tvorbě. Ve znojemské keramičce pracoval až do důchodu. Souběžně s profesní dráhou se jako dlouholetý člen Svazu českých výtvarných umělců věnoval i volné tvorbě od keramických reliéfů, dekoračních objektů, až po olejomalby a kresby.

Zdroj:

  • CMUNDA ROUPEC, Jiří. Odešel pan keramik Tony Hoschna. Znojemsko. 2015, roč. 25, č. 15, s. 4.

HÜBNER, Antonín – historik, úředník (230. výročí narození)

 * 29.05.1793 Starý Šaldorf

 † 12.02.1869 Znojmo

Životopis:

Pocházel z rodiny starošaldorfského mlynáře V. Hübnera. Absolvent znojemského gymnázia. Úředník, později guberniální sekretář Znojemského krajského úřadu a nakonec okresní hejtman v Jihlavě. Pochován na hřbitově v Louce.

Dílo: Z tiskem vydaných svazků přisuzováno autorství u těchto děl - Gesichte der St. Wenzelskapelle auf der Wiese unter Znaim (1840), Znaims gesichtliche Denkwürdigkeiten (1843-1854). Rukopisný materiál z pozůstalosti: Denkwürdigkeiten der Königl. Stad Znaim. (uspořádal V. Hübner s M. Netoliczkou, dva svazky, 1869). Z jeho prací čerpal A. Vrbka, znojemský historik.

Zdroj:

  • ŠTĚPNIČKOVÁ, Jitka. Zanikne jeho hrob?. Znojemsko. 1995, roč. 5, č. 33, s. 3.

KUBÍČEK, Emanuel - rektor papežského úřadu, spisovatel, kněží (90. výročí úmrtí)

 * 24.12.1873 Biskupice

 † 31.05.1933 Praha

Životopis:

Narodil se v rodině mlynáře a starosty. Po gymnaziálních studiích v Brně v letech 1891-1895 dále studoval bohosloví a v roce 1896 přijal kněžské svěcení. Po roce se stal administrátorem v Hlubokých Mašůvkách, r. 1898 byl krátce kooperátorem v Jevišovicích a roku 1899 se stal farářem v Pavlicích. Roku 1900 vstoupil do řehole u jezuitů. Po dvouletém noviciátu ne Velehradě absolvoval studium scholastiky v Bratislavě, pak filozofii v Innsbrucku a v Praze. Roku 1911 složil státní zkoušky v Praze a r. 1913 v Linzi a dosáhl aprobace středoškolského profesora. V letech 1913-1922 působil jako profesor náboženství, zeměpisu a dějepisu v Praze-Dejvicích. Roku 1922 byl povolán na Velehrad. Stal se ředitelem Papežského ústavu a rektorem tamní koleje. Zasloužil se o vnější opravu tohoto poutního chrámu, organizoval oslavy 1100. výročí narození sv. Cyrila, od papeže Pia IX. získal pro chrám titul bazilika minor.

Dílo: studie zveřejněné v časopisech Dílo šíření víry, Hlasy svatohostýnské, Život, Jitro aj. - dějepisná studie Správa klášterního velkostatku Zlaté Koruny do válek husitských (1913-1914)- stať Jezuité a český národ- stať Národní vědomí českých jezuitů až po dobu Balbínovu (1929-1930)

Zdroj:

  • ČERNÝ, Jiří. Dvě výročí Emanuela Kubíčka. Znojemské noviny. 2003, roč. 2, č. 20, s. 6.

KULDA, Beneš Metod – spisovatel, básník, překladatel, sběratel lid. pohádek, vydavatel, kněz (120. výročí úmrtí)

 * 16.03.1820 Ivančice

 † 06.05.1903 Praha

Životopis:

Narodil se v Ivančicích, kde jeho otec provozoval kožešnické řemeslo. Po absolvování gymnázia v Jihlavě (1839) studoval filozofii a bohosloví v Brně (1841-1845). Poté působil jako kaplan v Židlochovicích a v Loděnicích u Pohořelic. V letech 1850-1858 zastával funkci duchovního správce v ústavu pro zanedbanou mládež v Brně. Zde byl vůdčí osobností a organizátorem katolického vlasteneckého hnutí. V roce 1859 odešel do Čech, působil jako kanovník a školní dozor na Vyšehradě v Praze, kde pobýval až do své smrti. Pohřben je na vyšehradském hřbitově. Kuldovo působení na Moravě je spojeno s jeho didaktickou tvorbou pro mládež i dospělé. Psal kázání i jinou nábožensko-osvětovou prózu i poezii, v nichž polemicky hodnotil různé dobové otázky. Redigoval katolické kalendáře (Moravan, Posvátná kazatelna aj.). Vydával a z části sám psal knížky lidové četby. Přispíval do řady časopisů (Česká včela, Časopis Matice moravské, Moravské noviny aj.). Trvalou cenu si z jeho díla zachovaly knihy vzniklé ze sběratelské činnosti. Zabýval se jí na doporučení folkloristy Františka Sušila, svého přítele. Báchorky a pověsti sbíral mezi lidmi z Rožnova pod Radhoštěm a blízkého okolí, kde se v letech 1853-1854 léčil. Vyhledával dobré vypravěče, jejichž povídání si přesně zapisoval. Získal též pomocníky v písmácích, kteří mu posílali sebrané texty. Takto shromážděný materiál zpracoval i vydal v originálním literárním díle Moravské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského (1854). Později práci rozšířil o slovesný materiál z jiných moravských krajů a spolu se studií o národních pověrách a obyčejích publikoval ve dvou svazcích Moravských národních pohádek, pověstí, obyčejů a pověr (1874). Z bohatého materiálu o lidových obyčejích sestavil spis Svatba v národě českoslovanském (1858). Další díla: Krásné večery, Písně a básně pro školy národní, Záhuba z pověry, Pravda a blud, Deklamovánky, Rady a výstrahy časové, Ježíšek, Mojžíš, Štědrovečerní dar a další. Pseudonym, šifry - B. Skalkovič, B. M. K., B.  S..

Zdroj:

  • ŠIROKÝ, Jiří. Beneš Method Kulda. Zrcadlo. 2010, roč. 9, č. 5, s. 6.

MAKEŠ, Leopold – učitel (80. výročí úmrtí)

 * 10.01.1869 Heřmanice, okr. Moravský Krumlov

 † 24.05.1943 Třebíč

Životopis:

Narodil se jako syn rolníka. Po absolvování střední školy v Brně přestoupil na učitelský ústav tamtéž. Jako podučitel nastoupil v Jezeřanech, odkud pak byl přesazen do Vémyslic, kde se seznámil se svou pozdější manželkou Karlou Steinmetzovou. Později byl přeložen jako učitel do Trstěnic a odtud pak na školu českou do Skalice. Tady se oženil, svatba se konala ve Vémyslicích roku 1897. V roce 1898 postoupil Makeš za řídícího učitele na jednotřídku do Klučova, který tehdy patřil pod okr. Moravský Krumlov. Po několika letech byl však Klučov na žádost občanů za vydatné podpory Makeše přidělen pod okr. hejtmanství do Třebíče. V roce 1927 odešel Makeš po čtyřicetileté služební době na odpočinek a odstěhoval se do Třebíče.

Zdroj: 

  • Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2010: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Znojmo: Státní okresní archiv Znojmo; [Brno]: Moravský zemský archiv v Brně, 2011, 221 s.

MAŠATA, Stanislav - hudební skladatel, varhaník, pedagog (120. výročí narození)

 * 04.05.1903 Vsetín

 † 10.06.1948 Znojmo

Životopis:

Studoval hudbu u A. Blahutky ve Vsetíně. Absolvent varhanického kurzu Obecné cyrilské jednoty v Praze, archivář Obecné cyrilické jednoty v Praze (1920-1925). Pracoval v Obecné Cyrilské jednotě v Břeclavi a v Postřelmově. Pedagog zpěvu a ředitel kůru v Lipníku nad Bečvou (1928-1935). Zakladatel a dirigent žákovského orchestru (46 členů) na lipnické reálce. Pořádal přednášky o lidové, světské i duchovní písni.

Dílo: Chrámové skladby: 4 mše (Vánoční mše česká), Requiem, Te Deum a smíšené sbory Odpočiň si, Svatý Václave, Ave Maria. Kantáty: Balada o svatbě v Kanaán a Záhořovo lože. Připravoval operu Oblaka na text J. Kvapila. Dále cvičebnici zpěvu pro střední školy a školu pro varhany. Ve Znojmě vznikla skladba mužský sbor Lidice na slova Vítězslava Nezvala.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 24, s. 11.

MAYER, Jan Nepomuk Emanuel - hudební skladatel, probošt (220. výročí narození)

 * 01.05.1803 Liščí

 † 19.02.1888 Praha

Životopis:

Od r. 1827 člen řádu křižovníků s červenou hvězdou. Kolem r. 1830 inspektor hudby u křižovníků v Praze. V letech 1837-1855 řídil Musikverein u sv. Karla ve Vídni. Byl křižovníkem na Hradišti u sv. Hypolita ve Znojmě a v Praze. Od r. 1879 se stal proboštem kláštera na Hradišti, kde povznesl hudební život.

Dílo: Napsal několik tanců, chrámových skladeb a pojednání o Palestrinově mši Missa papae Marcelli. Vydal v Praze šest německých tanců.

Zdroj:

  • ČERNOŠEK, Lubomír. Skladatelé v Podyjí. Okno/Fenster. 2009, roč. 6, č. 2, s. 18, 20, 22.

MOEST, Karl – ředitel (90. výročí úmrtí)

 * 02.02.1869 Znojmo

 † 08.05.1933 Karlovy Vary

Životopis:

Ředitel Odborné keramické školy ve Znojmě a Karlových Varech.

Zdroj:

 MOJŽÍŠ, Jiří – architekt (80. narozeniny)

 * 17.05.1943 Viničné Šumice

Životopis:

Studoval SF VUT v Brně (1960-1966), postgraduální studia na AVU v Praze. V polovině 70. let se vyučil truhlářskému řemeslu, celý život působil jako samostatný projektant a výtvarník.

Dílo: Projekt novostavby kostela v Tavíkovicích (1992).

Zdroj:

  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění: dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006. 985 s. ; 27 cm. ISBN 80-200-1209-5.

NEKUTOVÁ, Růžena – malířka (90. výročí úmrtí)

 * 13.03.1872

 † 25.05.1933

Životopis:

Malířka krajin, zátiší a květin. Nakreslila obraz "Zámek Bítov".

Zdroj:

  • VINICKÁ, Věroslava. Osobnosti Znojemska: malíři. 1. vyd. Znojmo: Okresní knihovna, 1991, s. 10. - TOMAN, Prokop Hugo. Nekutová, Růžena. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 1. Praha: Ivo Železný, 2000. S. 192.

PIWETZ, Franz – polesný (100. výročí úmrtí)

 * 14.07.1844 Holubice

 † 09.05.1923 Znojmo

Životopis:

Pocházel z Vyškovska. Do Znojma přišel jako lesní pojezdný. Svoje znalosti využíval i v Zalesňovacím a okrašlovacím spolku, kde se stal jednatelem a spolkovým dohlížitelem práce. Inicioval zalesnění Malé Kraví Hory u Znojma (dnešní Městský lesík), kde byla výsadba stromů zahájena 1892. Odborně po mnoho let dohlížel i na zalesňování Gránického údolí. Angažoval se i v sociální oblasti: v letech 1911-1917 byl členem chudinské rady V. okrsku města. Již v důchodu byl pro svoje zásluhy 24. března 1922 na valné hromadě okrašlovacího spolku jmenován jeho čestným členem a od jara 1922 nese jeho jméno i známý pramen v Gránicích - Pivcův pramen.

Zdroj:

  • BOUDA, Otto. Čtvrtstoletí Okrašlovacího spolku ve Znojmě. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2017 : historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. S. 223-241. Znojmo : Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2018. R-3446.

SCHMERLING, Anton Ritter von  - rada, ministr, právník (130. výročí úmrtí)

 * 23.08.1805 Vídeň

 † 23.05.1893 Vídeň

Životopis:

Prezident nejvyššího soudního dvora. Čestný občan města Znojma (1886).

Zdroj:

  • VRBKA, Anton. Gedenkbuch der Stadt Znaim 1226-1926: Kulturhistorische Bilder aus dieser Zeit. Nikolsburg: A. Bartosch, 1927, 592 s.

SIGISMUNDI, Georgius – rektor (390. výročí úmrtí)

 * 1589 Litomyšl

 † 15.05.1633 Znojmo

Životopis:

Rektor znojemské školy v roce 1633.

Zdroj: 

  • WISNAR, Julius. I. Periode: Das Gymnasium der Jesuiten 1624/5-1773. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, s. 4-19.

SMOLÍK, Jaroslav Bohumil  - keramik, malíř, fotograf (80. výročí narození)

 * 27.05.1943 Lázně Toušeň

 † 08.10.2020

Životopis:

Již na základní škole se u něj projevilo malířské nadání i přirozený talent k technice. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Bechynia jeho nadání v designu, grafice a keramice jej přivedlo do národního podniku Keramické závody Znojmo, kde se stal vedoucím vývoje nových výrobků. V roce 1983 se spolupodílel na znovuotevření pražského Národního divadla, kam byl jako odborník přizván k obnově interiérů.

Zdroj:

  • RUBEŠ, Daniel. Uzavřené osudy České a Slovenské republiky r. 2020 v kontextu znojemského okresu. Díl 3. Znojemský týden. 8.2.2021, roč. 21, č. 6, s. 6-7.

SOBOTKA, Karl – učitel (60. výročí úmrtí)

 * 26.11.1879 Tasovice

 † 17.05.1963

Životopis:

Narodil se jako syn učitele. Roku 1904 se oženil s učitelkou Annou, rozenou Jelinek. Měli 6 dětí. 1897-1898 učil v Hevlíně a Hrádku, 1898-1901 v Dyjákovičkách, 1901-1902 v Milíčovicích, 1902-1926 v Oleksovicích.

Zdroj:

  • LANG, Johann. Die Volksschule in Pumlitz. Klosterbruck und die Schulen des Thayabodens. S. 42-47.

STEINMETZ, Otakar – mlynář (150. výročí narození)

 * 26.05.1873

 † 16.10.1947 Vémyslice

Životopis:

Po pečlivém vychování navštěvoval 1. rok jednotřídní školu ve Vémyslicích pod nadučitelem Nečasem, pak obecnou školu v Třebíči pod učiteli Jelínkem, Bláhovcem, Stránským. V té době bydlel u dědouška Mollovýho na Jejkově ve mlýně. Od roku 1884 studoval na gymnáziu též v Třebíči až do 4. třídy. Původně otec zamýšlel dát hocha do kadetky, nebo na učitelský ústav, změnil však tento úmysl a ponechal jej doma při řemesle mlynářském a při hospodářství. Po výuční době obdržel roku 1892 výuční list, dle kterého všem požadavkům doby při řemesle mlynářském vyhovoval. V roce 1893 vstoupil současně s otcem do tehdy nově zřízeného hasičského sboru co činní členové, kde postupem času vyšší hodnosti dosáhl. Své vojenské povinnosti vykonal zadost v letech 1894-1897 u c. k. pěšího pluku čís. 99 ve Znojmě Louce v hodnosti desátníka. Po návratu z vojny zastupoval otce, který čas od času churavěl. Po smrti otce roku 1901 se ujal hospodaření spolu s matkou, zveleboval jak mlýnské zařízení, tak i polní hospodářství, věnoval se obchodu s umělými hnojivy, zavedl řádný chov vepřového dobytka. Zúčastnil se života spolkového, byl funkcionářem v tamější záložně, v obecním zastupitelstvu a jiných korporacích a spolcích, hlavně však v hasičském sboru. Byl též zástupcem Hasičské vzájemné pojišťovny v Brně, později členem výboru hasičské pojišťovny. Také byl volen do předsednictva v mlynářském společenstvu pro okres Mor. Krumlov. Při vypuknutí světové války v roce 1914 byl povolán do Znojma k 26. domobraneckému batalionu, s kterým pak odešel do pole poblíž Krakova. Roku 1921 uzavřel sňatek s Annou Rehbergerovou.

Zdroj: 

  • Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2010: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Znojmo: Státní okresní archiv Znojmo; [Brno]: Moravský zemský archiv v Brně, 2011, 221 s.

TRMAČ, Miloslav - vlastivědný pracovník, historik, pedagog, průvodce (100. výročí narození)

 * 18.05.1923 Tišnov

† 22.01.1994 Brno

Životopis:

Absolvent reálného gymnázia v Tišnově. Zároveň se u svého otce vyučil malířem-natěračem. Od r. 1942, po smrti svého otce, vedl deset let živnost. V r. 1952 se se svou rodinou přestěhoval do Přímětic. Absolvent Pedagogické fakulty (dějepis, zeměpis). Pro své politické smýšlení nesměl působit jako středoškolský profesor. Byl učitelem na Základní škole v Kravsku. Věnoval se historii a průvodcovské činnosti. Čestný občan Hlubokých Mašůvek.

Dílo: 150 let Keramiky Kravsko (1973), Zámek v Kravsku u Znojma (1987), Kravsko a Plenkovice od nejstarších dob do roku 1918 (1990), Maršál J. L. Raduit de Souches a Znojemsko (1992), První moravský tábor lidu (1993), Zámek Kravsko v reprodukcích obrazů, kreseb a snímků (1993), Zaniklé světské proboštství v Olbramkostele (1993), Z minulosti Žerůtek (1993) aj. Publikoval v novinách, časopisech a ve sbornících: Znojemsko, Znojemský zpravodaj, Vlastivědná ročenka Okresního archivu Blansko, Ročenka Okresního archivu Znojmo, Jižní Morava. Okruhy badatelských zájmů - španělský a belgický původ Ugartů, Ugartové v Příměticích, rod Cíple z Kravska a jeho osudy v Čechách, mlynářský rod Moučků z Českomoravské vrchoviny, zaniklý zámeček v Čebíně, výroba keramiky ve Vranově nad Dyjí a v Kravsku aj.. Jeho bibliografie čítá přes 500 článků.

Zdroj:

  • Vlastivědný badatel Miloslav Trmač. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2005, roč. 5, č. 3, s. 7.
  • ŠEFČÍKOVÁ, Alena. Dodatek. Toulky historií regionu naší školy: regionální učebnice vlastivědy. Kravsko: Základní škola a mateřská škola, Kravsko, příspěvková organizace, [2009?]. S. 81.

UNGER, Johann – stavitel (180. výročí narození)

 * 03.05.1843 Tábor

† 22.07.1913 Karlovy Vary

Životopis:

2. května 1870 se oženil s Marií, dcerou známého znojemského výrobce nábytku Adolfa Siegla. Měli syna Johanna. Usadil se ve Znojmě a stal se známým a vyhledávaným stavitelem. Postavil některé domy na Mariánském náměstí, zvláště výstavní "Marienhof (Mariánský dvůr), kde bydlela i vnučka císaře - Alžběta Marie Augusta Bavorská. Postavil také Zemskou robotárnu (1887-1888), Zaopatřovací ústav císaře Františka Josefa I. s městským špitálem a chudobincem (1888-1889) a Albrechtova kasárna (1891-1893). Roku 1881 postavil Besedu Znojemskou. Byl členem Zalesňovacího a okrašlovacího spolku ve Znojmě. Ve svých sedmdesáti letech začal postonávat, v červenci 1913 odjel na léčebnou kúru do Karlových Varů, kde náhle zemřel. Byl převezen do Znojma a uložen do rodinného hrobu ve Znojmě.

Zdroj:

  • ČERNOŠEK, Lubomír a Karel JAKL. Mayrova - Spitzerova vila ve Znojmě. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2019: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2020. S. 52-67.

VODIČKA, Ferdinand - sbormistr, hudební skladatel, pedagog (70. výročí úmrtí)

 * 27.05.1895 Černovice

 † 18.05.1953 Černovice

Životopis:

Absolvent gymnázia v Táboře a pražské konzervatoře. Navštěvoval mistrovskou školu, kde u V. Nováka studoval skladbu. Pedagog na hudební škole ve Znojmě (1922-1925). Dirigent Pěveckého sdružení Vítězslav Novák a Znojemské filharmonie (1922-1925). V r. 1925 odešel do Mostu. Ředitel hudební školy (1925-1938), sbormistr Pěveckého sdružení severočeských učitelů. Za 2. světové války působil v Berouně. Pedagog na hudební škole, sbormistr spolku Slavoš. Zakladatel hudební školy v Horním Litvínově (1948). V r. 1949 odchází do svého rodiště - Černovice.

Dílo: Komorní skladby: Klavírní kvintet e op. 3, Smyčcový kvartet op. 9, Trio pro housle op. ll., Orchestrální skladby: Symfonická rapsodie op. 4, symfonie Život op. 15, Světla ve stínu op. 13, Uhelná pánev aj. Napsal 20 číslovaných a četné nečíslované skladby.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 21, s. 11.

Z LICHTENŠTEJNA, Marie Alžběta – kněžna (340. výročí narození)

 * 03.05.1683

 † 04.05.1744 Vídeň

Životopis:

Byla majitelkou břežanského zámku a panství čtyřicet let (27. května 1704 až 4. května 1744). Narodila se jako druhá z dvanácti dětí knížete Jana Adama I. z Lichtenštejna a jeho manželky Edmundy Marie Terezie z Ditrichštejna a Mikulova. V roce 1703 se provdala za Maxmiliána II. Jakuba Mořice z Lichtenštejna, s nímž měla syny Karla Josefa a Maxmiliána Antonína, kteří zemřeli v raném věku, a dcery Marii Šarlotu Felicitu a Marii Josefu. Po smrti svého prvního manžela se Marie Alžběta v roce  1713  provdala  podruhé  za  vévodu  Leopolda  ze Schleswig-Holstein-Sonderburg-Wiesenburgu, s nímž měla pět dcer. Kněžna Marie Alžběta byla dámou Řádu hvězdného kříže - zvláštního společenství šlechtičen, jehož cílem bylo žít ctnostný život v oddanosti svatému Kříži a prokazování lásky vůči potřebným. V roce 1744 odkázala své statky dceři z druhého manželství, kněžně Marii Gabriele Felicitě z Fürstenberg-Mösskirchu. Zemřel dva měsíce po smrti svého manžela Leopolda ve Vídni, kde je spolu s ním pochována v tzv. vévodské hrobce v kryptě katedrály sv. Štěpána.

Zdroj:

  • SÜSENBEKOVÁ, S. Marie Františka. Osobnosti z rodu Lichtenštejnů. Střípky z dějin břežanského zámku. V Brně: Jiří Brauner - Kartuziánské nakl., 2019. S. 16-20. ISBN 978-80-88325-08-6. R-3584.
Kalendárium pro Vás sestavila Monika Mandátová