Jste zde:  
  1. Kalendárium
  2. Rok 2023
  3. Únor

Pro veřejnost

Pro školy

Kalendárium

Zobrazení: 161

Únor

BEDŘICH I. - probošt

†09.02.1343 Hradiště (Znojmo)

Životopis:

Do funkce probošta jej jmenoval generál velmistr Oldřich.

Zdroj:

  • KACETL, Jiří. Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2011, 245 s.

BELCREDI, Richard – politik, šlechtic

*12.02.1823 Jimramov

†02.12.1902 Gmunden (Rakousko)

Životopis:

Hrabě Belcredi studoval v Praze a Vídni práva, a v roce 1854 byl povolán jako okresní hejtman do Znojma, roku 1860 do Moravského Zemského sněmu a poté do sněmu říšského. V roce 1862 se stal hlavou zemské vlády Rakouského Slezska, a konečně roku 1864 tajným radou a místodržitelem Čech. Byl členem panské sněmovny. Zasloužil se o zřízení prvního českého gymnázia v Brně. Za své zásluhy byl vyznamenán Řádem Zlatého rouna a velkokřížem Královského uherského řádu sv. Štěpána.

Zdroj:

BLAHOSLAV, Jan – spisovatel, překladatel, biskup Jednoty bratrské, archivář, historik, pedagog, hudebník  teoretik - hudební skladatel - hudebník - básník

*20.02.1523 Přerov

†24.11.1571 Moravský Krumlov

 Životopis:

Pocházel z rodiny přerovského kožešníka Blažka, jehož jméno si později pozměnil na Blahoslav. První vzdělání nabyl asi v Přerově a Prostějově. Později studoval na protestantských školách v Goldbergu a Wittenbergu, kde se seznámil se základy humanismu. Krátce pobyl i na univerzitách v Královci a Basileji. V roce 1553 byl vysvěcen na kněze a v roce 1557 se stal jedním ze čtyř biskupů jednoty bratrské se sídlem v Ivančicích. O rok později byl zvolen písařem, tj. jakýmsi tajemníkem jednoty.

Dílo: Musica (1558), Šamotulský a Ivančický kancionál (1561, 1564), Filipikaproti misomusům (1567), O původu Jednoty bratrské a řádu v ní, Grammatika česká aj. Na vývoj českého literárního jazyka měl velký vliv zejména jeho překlad Nového zákona, psaný v letech 1564-1588, který se stal součástí známé Kralické bible.

Zdroj:

  • Jan Blahoslav - autor prvního českého slabikáře. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2004, č. 47, s. 3.

BRUDER, Antonín – malíř, grafik, pedagog

*11.06.1898 Ústí nad Labem

†17.02.1983 Glinde u Hamburgu

Životopis:

Narodil se v rodině profesora gymnázia. Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze (1917-1919) a Akademie výtvarných umění v Drážďanech (1919-1924). Působil v Ostravě a od r. 1927 ve Znojmě. Zde se věnoval pedagogické činnosti na německém gymnáziu a současně volné malířské tvorbě. V době svého znojemského působení byl členem Pražské Sezession. Na sklonku války jako občan německé národnosti byl povolán do armády. Po skončení 2. světové války se usadil ve Vídni, kde pracoval jako průmyslový designer. V r. 1949 odešel do Aschaffenburgu (Spolková republika Německo), kde se věnoval pedagogické činnosti. Ke sklonku života se odstěhoval do Glinde u Hamburku.

Dílo: Obrazy v prvním období poznamenány kubismem a expresionismem, později tzv. novou věcnost. V uměleckém fondu Jihomoravského muzea ve Znojmě se nachází dvě olejomalby a několik reprodukcí.

Zdroj:

  • Anton Bruder-malíř "nezvěstné generace". Znojemsko. 1994, roč. 4, č. 10, s. 4.

DEBRECZENI, Jan - učitel

*09.11.1955 Vyškov

†20.02.2013 Miroslav

Životopis:

Narodil se ve Vyškově. Docházel na Základní školu v Šatově, kde strávil celé své dětství. Po maturitě na Gymnáziu Dr. Karla Polesného ve Znojmě odešel studovat na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Zde získal aprobaci na výuku dějepisu a ruštiny. Po absolvování vysoké školy začal učit nedaleko svého bydliště na Základní škole Hevlín na jižní Moravě. Později učil na Základní škole v Miroslavi, kde už zůstal natrvalo. V Miroslavi se neangažoval pouze jako učitel na základní škole, ale rovněž jako dlouholetý trenér národní házené, která po celý jeho život patřila k jeho nejoblíbenějším sportům. Díky házené byl samozřejmě také zapojen do činnosti TJ Sokolu Miroslav.

Zdroj:

  • JUREK, Pavel. Mgr. Jan Debreczeni. Miroslavský zpravodaj. 2014, roč. 57, č. 1, s. 30.

FEIFALIK, Julius - literární historik, sběratel

*15.02.1833 Znojmo

†30.06.1862 Vídeň

Životopis:

Pocházel z moravské německé rodiny ve Znojmě. Po maturitě na gymnáziu v Brně (1850), odešel do Vídně na práva, ale brzy se orientoval na německou a slovanskou filologii a literaturu. Stipendista rakouského Ministerstva vyučování v Německu (Berlín, 1855-1857), kde se věnoval studiu německé literární mediavalistiky za vedení bratří Grimmů. Zaměstnán krátce jako nejnižší úředník Univerzitní knihovny ve Vídni a od září r. 1861 – už těžce nemocen tuberkulózou - jako pomocný pracovník Dvorní knihovny ve Vídni.

Dílo: Historik české středověké literatury a průkopník jejího srovnávacího studia. Vydal sedm částí cyklu Studie ke staročeské literatuře a další studie (Zlomky českých legend, Legenda o královně Elišce, Staročeské písně a průpovědy). Svými znalostmi přispěl jako první k odhalení padělku Milostné písně krále Václava. Nejvážněji a nejrozhodněji však vystoupil v r. 1860 proti pravosti Královédvorského a Zelenohorského rukopisu. Sběratelská činnost: Moravské národní hry dramatické (1864). Posmrtně nedokončena zůstala edice Volksschauspiele aus Mähren vydaná pod názvem Lidové hry z Moravy (první vydání v češtině r. 1986). Jako sběratel se neomezoval na pouhý záznam textů, ale snažil se uvádět i podrobnosti her, které se týkaly provozování, jako kostýmy, maskování, pohybové sestavy, způsob přednesu dialogů i veršů a melodie zpívaných částí, takže dnes podávají jeho záznamy cenné svědectví o lidovém divadelnictví. Publikoval v novinách a časopisech: Kritische Blätter für literatur und Kunst (1858), Lumír (1858), Wiener Zeitung (1861), Zeitschrift für die österreichischen Gymnasien (1858-1859) aj. Šifra: JFk.

Zdroj:

  • Historik české středověké literatury Julius Fejfalík. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2005, roč. 5, č. 7, s. 5.

FILA, Michael - učitel

*1737

†14.02.1793 Moravský Krumlov

Životopis:

Učitelem v Moravském Krumlově v letech 1769-1793.

Zdroj:

  • Moravský Krumlov ve svých osudech. Vyd. 1. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost pro Město Moravský Krumlov, 2009. 350 s. ISBN 978-80-86249-56-8.

FOETTERLE, Franz - geolog

*02.02.1823 Mramotice

†05.09.1876 Vídeň

Životopis:

Vystudoval hornictví na štiavnické akademii. Po jejím absolvování nastoupil jako báňský praktikant v Gmundenu a po založení c. k. říšského geologického ústavu ve Vídni byl povolán do jeho služeb, jako jeden z prvních geologů. V roce 1856 byl jmenován báňským radou a o jedenáct let později šéfgeologem. V roce 1873 se stal náměstkem ředitele geologického ústavu.

Dílo: Jeho vědecké práce se týkaly Horního a Dolního Rakouska, západního Slovenska, v Čechách hlavně oblastí kamenouhelných a hnědouhelných pánví. V roce 1866 vyšla první geologická mapa Moravy a Slezska. Její sestavení bylo hlavním cílem brněnského Wernervereinu (spolku založeného u příležitosti 100. výročí narození mineraloga A. G. Wernera). Organizátorem byl v tomto sdružení geologů a laických nadšenců Franz Foetterle, který byl pověřen řízením terénních prací při mapování. Závěrem mu pak byla svěřena úloha konečného skreslení geologické mapy a sumarizace výsledků prací ve vysvětlivkách. Mapa vyšla u firmy Köcke ve Vídni. Na dvou barevně tištěných litografických listech (západní Morava, východní Morava a Slezsko) je rozlišeno 42 druhů hornin nebo jejich skupiny. Na mapě jsou vyznačena ložiska některých užitečných nerostů a hornin. Mapa nese název GEOLOGISCHE KARTE DER MARKGRAFSCHAFT MÄHREN UND DES HERZOGTHUMES SCHLESIEN.

Zdroj:

  • ŠMERDA, Jaroslav. F. Foetterle - známý neznámý. Znojemsko. 1991, roč. 1, č. 37, s. 4.

GERGER, Leo – malíř, grafik, emailér

*24.02.1923 Oleksovičky

†30.11.2001

Životopis:

V letech 1947-1951 dělal uměleckou školu v Linzi, poté byl umělcem na volné noze a vystavoval v Linzi a Salzburgu. Díky své činnosti byl jmenován v roce 1986 profesorem.

Zdroj:

HEUSLER, Filip – vydavatel, farář

*29.04.1859 Nové Město na Moravě

†14.02.1933 Brno

Životopis:

Studoval teologii v Praze, Brně a v Rakousku; publikoval v čas. Obzor, Farní věstník novoměstský; od r. 1907 v Praze vydával Homiletické listy. Vysvěcen v roce 1884 na kněze. Byl kooperatorem v Louce (u Znojma), ve Velkých Olexovicích. Pak katechetou na měšťanské škole v Novém Městě. Dne 21. října 1889 stal se farářem ve Svratce, kdež pobyl 9 let; na to byl farářem v Uhřinově. Dne 3. prosince 1902 investován na faru v Uherčicích, do 1.11.1905.

Zdroj:

JANKOVSKÝ Z VLAŠIMI, Hynek III. - spisovatel - rytíř

*1615 Bítov (Znojmo, Česko)

†10.02.1653 Bítov (Znojmo, Česko)

Životopis:

Na Bítově roku 1650 napsal český rozsáhlý hippologický spis APOTEKA KOŇSKÁ. Životopis: Syn Bedřicha Jankovského z Vlašimě, po kterém zdědil r. 1639 Bítov, Jemnici, Dolní Slatinu a Skalici.

Zdroj:

  • BOLOM, Sixtus. Hynek III. Jankovský z Vlašimi (1615/1616-1653). Tajemství Jankovských z Vlašimi a na Bítově. Třebíč: Akcent, 2008, s. 69-108.

KADLČÍK, Václav voják - odbojář

* ? Ratíškovice

†06.02.2003 Niagara Falls

Životopis:

Odešel po mnichovském diktátu, kdy se staly Hrušovany součástí Třetí říše, do svobodné ciziny a tam vstoupil do vznikající československé vojenské jednotky, aby se později stal příslušníkem čsl. 311 bombardovací perutě v rámci RAF. Pocházel z početné rodiny rolníka Josefa Kadlčíka, která se do Hrušovan přistěhovala z Ratíškovic, kde se Václav narodil. Obecnou školu dokončil v Hrušovanech a do měšťanské chodil ve Frélichově (Jevišovce). Poté studoval vinařství na střední škole v Mělníce, kterou ukončil v roce 1939 maturitou. Od 1. června 1940 pracoval jako sklepmistr na vinařské škole v Klosterneuburgu u Vídně. Válečné události v Evropě v něm vzbudily myšlenku na útěk z nacistického Německa. A tak po poslední návštěvě rodičů 9. a 10. listopadu 1940 a návratu na pracoviště jedná rychle a již příští den odjíždí do Grazu. Nepovšimnut německou hlídkou se dostává do vesnice, kde potká hraničáře, který ho odvede na strážnici. Následně se dostává přes Jeruzalém do Jericha, kde je již obléknut do uniformy a začíná s výcvikem. V polovině února 1941 je pěší prapor 11. východní přemístěn do Alexandrie, kde střeží zajaté italské vojáky. Později střeží přístav a letiště v Alexandrii. V červnu je jejich prapor nasazen na frontu u Sidi Hanesh a po postupu na západ brání letiště v Mersa Matruh. Po boji v Libanonu a Sýrii jsou přesunuti do Turecka do tehdy obklíčeného Tobruku a poté do Palestiny na výcvik u anglických protiletadlových dělostřelců. Po ukončení výcviku je povýšen na svobodníka a nastupuje do služby na ochranu Hajfy. Zde dostává nabídku na službu u letectva a již v září absolvuje lékařskou prohlídku u RAF. Za pár let se spolu s dalšími deseti Čechoslováky dostává do letecké školy v Poington Devon a začíná s prvními lety na dvoupološnících. Po úspěšně skončeném výcviku se spolu s dalšími přesouvají do Glasgow, odkud v srpnu odplouvají do USA a dál pokračují do Calgary v Albertě - Kanada. Zde létají, většinou s českými instruktory, na modernějších jednoplošnících. Koncem listopadu končí úspěšně výcvik a po roce 1944 prodělává výcvik na dvoumotorových strojích a školení funkcí všech členů posádky. Následně dostává pilotní křídla a povýšení na četaře. Koncem ledna 1945 se přes Floridu přesouvá do Nassau (Bahamy), kde létají na čtyřmotorových bombardovacích letounech B-24 Liberator. Koncem dubna končí výcvik operačními lety proti ponorkám mezi Kubou a Floridou. Po přesunu do amerického tábora, kde mají čekat na loď do Evropy, válka končí. Dostává dovolenou, během které se 15. května žení s dcerou rodičů, kteří přišli do Severní Ameriky z Ratíškovic. Po dvou dnech líbánek se vrací zpět do marického tábora a z New Yorku odplouvá do Glasgow a nato do městečka Tain k 311. bombardovací peruti. Koncem června se 311. peruť přesouvá do Manstonu, odkud přepravují do vlasti jak osoby, tak vojenské a administrativní materiály. Po ukončení těchto letů zůstává Václav již ve vlasti a 15. srpna se účastní přehlídky v Praze-Ruzyni. Po demobilizaci se Václav zapisuje ke studiu na VŠ zemědělské v Brně, současně učí na zemědělské škole v Bučovicích a v září 1946 se stává vedoucím vinic ve Valticích. Téhož roku v květnu za ním z Kanady přijíždí jeho žena Božena. Po únoru 1948 odchází Václav s rodinou do Kanady. Zde z počátku pracuje krátce ve stavebnictví, poté v chemickém průmyslu a nakonec 33 roků ve vedoucí funkci u společnosti Ontario v Niagara Falls, kde umírá. Za svou účast v odboji byl vyznamenán řadou vyznamenání.

Zdroj:

  • FOUSEK, Miroslav. Hrušovany nad Jevišovkou: (od dávné minulosti po současnost): sestaveno z materiálů sesbíraných v letech 1981-2019. Vydání první. Břeclav: Petr Brázda - vydavatelství ve spolupráci s městem Hrušovany nad Jevišovkou, 2020. 241 stran. ISBN 978-80-87387-68-9.

KÖSTER, Hermine - zdravotní sestra, oběť náletu

*07.02.1923 Znojmo

†20.04.1945 Znojmo

Životopis:

Zdravotní sestra organizace NSV (Nacistická organizace Volkswohlfahrt). Zemřela v protistřepinovém krytě u nádraží ve Znojmě.

Zdroj:

  • KOC, Karel. Válečné škody způsobené leteckými nálety na město Znojmo a jeho poválečná obnova (1. část). Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2018: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2019. S. 7-65. R-3629.

KOTRBA, Emil – malíř, grafik realistické orientace, autor exlibris, ilustrátor

*22.02.1912 Znojmo

†21.02.1983 Znojmo

Životopis:

Absolvent školy uměleckých řemesel v Brně (žák P. Dillingra) a Akademie v Praze (prof. T. F. Šimon). Byl jmenován nejlepším žákem Akademie (1963). V době svých brněnských studií docházel na veterinární fakultu, kde studoval anatomii zvířat. V r. 1969 mu Vysoká škola veterinární udělila Pešinovu medaili, kterou obdržel za vynikající činnost zejména v oblasti světa zvířat.

Dílo: Hlavním námětem jeho obrazů jsou koně. Zachytil je ve všech polohách, pohybech, od času hříbat přes dospělost až ke smutnému umírání. Chápal je nejen jako ušlechtilá zvířata, ale především jako věrné přátele a pomocníky člověka. Vytvořil z koně symbol, kterým oslavil mnohotvárnou harmonii přírody a života. Zabýval se také grafikou. Autor stovek ex libris. První knižní značku vytvořil v patnácti letech. Dle našeho významného uměleckého kritika Fr. Dvořáka vynikají jeho ex libris především bezpečným kresebným přednesem a smyslem pro zkratku. Pracoval převážně technikou dřevorytu a litografie. Třikrát byl poctěn realizací našich poštovních známek. Nejvydařenější byla emise z r. 1976, vydaná u příležitosti celostátní výstavy Země živitelka. Výběr z pozůstalosti (školní práce) uloženy ve fondu Jihomoravského muzea ve Znojmě.

Zdroj:

  • FRECER, Jaroslav, KACETL, Jiří. Emil Kotrba: 22. 2. 1912 - 21. 2. 1983. 5 x 100. Ve Znojmě: Jihomoravské muzeum, 2014, s. 47-61.

KUBICA, František - MUDr., fotograf, vydavatel, literární publicista

*06.03.1909 Nové Město na Moravě

†28.02.1973 Hartvíkovice

Životopis:

Absolvent třebíčského gymnázia (1931) a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně (1937). Poté působil jako praktický lékař v Třebíči (1937-1939, Stařeč (1939-1945, ve Znojmě (1945-1948, v Jihlavě (1951-1973. V letech 1948-1951 byl vězněn v Jáchymově a v Leopoldově.

Dílo: Fotografické výstavy: Pressfoto Praha a Bratislava, Jihomoravské muzeum ve Znojmě, Muzeum Vysočiny, Galrie Jihlava a Třebíč, Ciba-Geigy Zürick. Fotografické publikace: Za krásami a rekreací do Podyjí (1969), Bítovsko (1962). Vydal v bibliografické úpravě básně J. Seiferta a J. Zahradníčka.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 9, s. 11.

LACHMAYER, Rudolf – učitel, spisovatel

 *13.08.1899 Dyjákovice

 †04.02.1993 Klagenfurt

Životopis:

Po základní škole šel na gymnázium do Mikulova. Během první světové války bojoval v čele od roku 1917 až do pádu monarchie. Po návratu se vrátil do školy a 7. července 1920 maturoval. Poté, co krátce studoval na německé univerzitě v Praze, kde měl vážnou nehodu, vybral si učitelské povolání a absolvoval v roce 1921 na Pedagogické fakultě v Trutnově. Učil na školách v Jaroslavicích, Štítarech, Chvalaticích a dvakrát v Dyjákovicích. V roce 1933 byl obviněn z politických intrik a tak z disciplinárních důvodů pokračoval v Červené Vodě. Teprve po vstupu německých vojsk v roce 1938, byl schopný se vrátit do vlasti. Lachmayer byl zaníceným gymnastou, byl organizátorem jižní moravské lidové gymnastiky. V roce 1920 založil tělocvičný spolek ve svém rodném městě a stal se jeho předsedou. Dílo: Napsal mnoho prací, esejů a článků, z nichž mnoho se objevilo v Jihomoravské ročence. Články: Heimweh (1932), Über die Waidmannssprache (1937), Chwallatitz (1963), A Mutzerl Solz, a rupferne Pfoad und gtakhait (1966), Stammvater Krok und sein Geslecht (1968), Der Stier ist los (1971), Die Frau am Herd (1972)

Zdroj:

  • BLÖSL, Joachim. Südmährens Dichter und Sänger: Eine Erntelese. Nikolsburg: Bartosch, 1925, 294 s.

MAREK, Jiří - sochař

*16.01.1914 Velké Meziříčí

†16.02.1993 Brno

Životopis:

K sochařskému mistrovství se rodák z Velkého Meziříčí propracoval studiem na střední škole sochařsko-kamenické v Hořicích a na Akademii výtvarných umění v Praze (1934-1938) u profesora Bohumila Kafky. Z ovlivnění rodným krajem, hlubokým prožitkem víry, přátelstvím s Jakubem Demlem spolu s vlivem Bohumila Kafky a Josefa Wagnera se formovalo dílo, které rostlo stranou uměleckých směrů a skupin. Solitérem zůstal i sám tvůrce tohoto díla. Markovy první realizace patřily jeho rodnému městu - pamětní desky, busty, pomník, portál kostela sv. Mikuláše a sochy pro tento kostel. Od přelomu 40. a 50. let už vytvářel sochy i pro jiná města. Byla to díla se sakrální tematikou, ale i realistické skulptury zobrazující zástupce různých povolání. Tehdy začaly vznikat též jeho sochy pro Brno, jež po více než čtyři desetiletí dotvářely vzhled našeho města - od děl komorních, jako byly náhrobky (např. Jiřího Mahena, později skladatele Viléma Petrželky či sochařův vlastní) na Ústředním hřbitově, až po monumentální artefakty vytvářené ve spolupráci s architekty. Jejich společným znakem byla vždy sdělnost formy, bez ohledu na figurativnost či NEFIGURATIVNOST díla; tyto přístupy ostatně u Marka nikdy nebyly v protikladu, nýbrž svorně pramenily z autorova hlubokého filozofického, duchovního a citového zázemí a vedly k jednotě jeho uměleckého sdělení.

Zdroj:

  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění: dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006, 985 s. - TOMAN, Prokop Hugo. Marek, Jiří. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 1. Praha: Ivo Železný, 2000. S. 89.

MENŠÍK, Josef Stanislav - obecní písař, spisovatel

*1811

†06.02.1863 Brno

Životopis:

Rodina Menšíkova se přistěhovala do Jemnice kolem roku 1814. Do školy už chodil J. S. Menšík v Jemnici. Gymnázium vystudoval ve Znojmě. Delší čas pak pobyl v cizině. Koncem roku 1848 se vrátil do Jemnice a stal se obecním písařem. Měl velký podíl na založení prvního českého čtenářského spolku s názvem Čtenářská jednota sv. Víta v roce 1849. Spolku patřila také malá veřejná knihovna českých knih. Byl však členem i dalších spolků. V kraji sbíral lidové pověsti a pohádky. Pravidelně přispíval do Klácelových Moravských novin. Pokusil se zpracovat i dějiny města Jemnice. Jeho četné aktivity patrně nebyly tehdejší jemnické maloměstské společnosti po chuti. Už roku 1856 přijal místo úředníka na moravském místodržitelství v Brně. Jeho kladný vztah k Jemnici se však zřejmě nezměnil. Stále používal ke svému jménu přídomek měšťan Jemnický.

Zdroj:

  • Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. svazek, Biografická část. Vyd. 1. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007, 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4.

NOVÁK, Vítězslav - operní pěvec, dirigent, hudební skladatel

*02.06.1905 Tavíkovice

†19.02.1933 Praha

Životopis:

Studoval na gymnáziu v Telči, v Jihlavě a pak navštěvoval brněnskou a pražskou konzervatoř, kde studoval sólový zpěv. Byl správcem školy v Mladé Boleslavi. Později se stal ředitelem kůru v bazilice sv. Václava na Smíchově.

Dílo: Skládal drobné chrámové skladby. Nazpíval několik písní na desky Homocord.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2008, roč. 8, č. 8, s. 11.

PISKATSCHEK, Johann - hospodářský rada

*11.02.1843 Jezeřany

Životopis:

Hospodářský rada Carla Liechtensteina v Moravském Krumlově. Narodil se jako syn revírníka. Po absolvování reálných studií ve Znojmě se stal v roce 1858 hospodářským praktikantem.

Zdroj:

  • HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwart. Část 4. Brünn: Hermann Heller, 1890.

ROLLETT, Anton - divadelní ředitel, režisér, herec

*1876

†13.02.1943

Zdroj:

  • HAVLÍČKOVÁ, Margita. Rejstřík ředitelů. Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, s. 179. ISBN 978-80-244-2891-8. 1913-1914, 1917-1920 Znojmo, 1927-1928 Jihlava, Znojmo.

SCHINDELKA, Hugo - veterinář

*03.02.1853 Znojmo

†10.04.1913 Vídeň

Zdroj: 

SLAWIK, Fritz – grafik, učitel

*09.02.1883 Horní Dubňany (Česko)

†12.02.1953 Bad Kissingen

Životopis:

Základní školu vychodil v Moravském Krumlově. V letech 1898-1902 absolvoval Učitelský ústav v Brně a poté působil v Miroslavi, Moravském Krumlově, Olbramovicích jako učitel. Také studoval na akademii umění ve Vídni. Několik jeho obrazů je ve sbírce jihomoravské krajinné rady. V roce 1927 odešel do důchodu a s rodinou žil v Brně.

Zdroj:

  • Lebens- und Arbeitsbilder sudetendeutscher Lehrer. Bd. 1. Pohrlitz: Bezirklehrerverein, 1932.

SOCHOR, Jaroslav - farář

*20.02.1903 Václavice u Náchoda

†13.07.1951 Miroslav

Životopis:

Zdá se, že Jaroslav Sochor, narozený 20. února 1903 ve Václavicích u Náchoda, nepřinesl do sboru nové důrazy teologické - tady zůstávali věrní předchozí hluboce zakořeněné linii. Během pětiletého působení ovlivnil však celoživotně tento velmi vzdělaný, kultivovaný a až intelektuálsky zaměřený teolog zejména mladé – konfirmandy a mládež. Vštěpoval jim povědomí o etice života, filosofii, o estetice, o krásnu. Ve sboru se i nadále pěstovalo uvědomělé češství. Tento důraz byl v předvečer druhé světové války příčinou stíhání faráře Sochora. Podařilo se mu však tajně uprchnout. Sloužil poté jako tajemník synodní rady. Zemřel 13. července 1951. Ještě za působení faráře Sochora, v letech 1932 až 1936, byl pro živou práci v diaspoře do sboru povolán diákon František Hašek (1906-1990), který se věnoval zejména kazatelské stanici v Bohuticích, kde byla v roce 1935 postavena modlitebna.

Zdroj:

STARÝ, Pavel – truhlář, voják

*28.06.1878 Střelice

†21.02.1933 Jevišovice

Životopis:

Na východní frontu odjel v srpnu 1914 ze Znojma s 99. pěším plukem, ale do ruského zajetí se 7. července 1915 poblíž Krasniku dostal jako pěšák 34. domobraneckého pluku. Po dobu zajetí pracoval v Saratovské gubernii. V Borispolu se v prosinci 1917 hlásil do řad legií a byl přijat do stavu 8. roty 6. střeleckého pluku "Hanáckého", s nímž prodělal boje u Bachmače. Po dosažení věkové hranice 40 let byl v červenci 1918 převelen do Novonikolajevska jako instruktor nových dobrovolníků 11. střeleckého pluku "Františka Palackého". V březnu 1919 se pak stal příslušníkem štábní roty, ale ne nadlouho. Vojenskou lékařskou komisí v Krasnojarsku byl v červenci 1919 uznán neschopným vojenské služby a určen k evakuaci do vlasti. Vladivostok opustil 3. října téhož roku na lodi Karači-Maru. Po návratu k manželce a třem dětem do Jevišovic pracoval jako truhlářský mistr. Zemřel na srdeční mrtvici.

Zdroj:

  • BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. 2002, s. 75-86.

STEHLÍK, Soběslav - Sokol

 *1929

 †24.02.2013 Znojmo

Životopis:

Byl jedním za zakládajících členů obnoveného Okrašlovacího spolku v roce 1992 a jeho dlouholetým jednatelem. Byl velmi aktivní v komunální politice. Člen Sokola.

Zdroj:

  • MRVA, Vlastimil. Odešel "Popej" Stehlík. Znojemsko. 2013, roč. 23, č. 10, s. 1, 2.

TILŠER, František - Dr.h.c., geometr, filozof, politik, univerzitní profesor, odborný spisovatel, komeniolog, ikonograf

*12.06.1825 Budětsko

†05.02.1913 Praha

Životopis:

Absolvoval gymnázium v Olomouci. Po maturitě zahájil studium na filozofické fakultě olomoucké univerzity s úmyslem stát se učitelem. Po dvou letech složil učitelské zkoušky, které ho opravňovaly k soukromému vyučování gymnazistů. Na krátkou dobu pak skutečně přijal místo domácího vychovatele v rodině hraběte Kolovrata-Liebsteinského. Toto místo později opustil, aby se mohl věnovat dalšímu studiu. Přestoupil na právnickou fakultu, ze které však záhy odešel. Poté vstoupil v Olomouci do vojenského sboru a navštěvoval jeho školy. Zde konečně našel obor, který mu přinesl pocit uspokojení - matematiku. Po ukončení vojenské školy své vzdělání ještě doplnil na vojensko-inženýrské akademii ve Vídni. V roce 1851 ukončil i toto studium a byl jmenován poručíkem u ženijního pluku. Počínaje školním rokem 1851-1852 přichází do Louky u Znojma, kam vojenská akademie z Vídně přesídlila, současně je ještě posluchačem vyššího ženijního kurzu. V roce 1854 ho ukončil a byl povýšen na nadporučíka a přidělen k ženijnímu štábu do Milana. Po několika měsících se musel z Itálie vrátit, neboť ženijní akademie v Louce potřebovala obsadit místo profesora deskriptivní geometrie, na které byl pro své kvality profesorským sborem vybrán právě Tilšer. Protože vojenská škola, na níž působil, nebyla příliš nakloněna jeho vědeckému přístupu k přednášené látce, začal Tilšer hledat místo, kde by se mohl vědecky realizovat podle svých představ. Vhodná příležitost se naskytla v roce 1864, kdy se po smrti profesora R. Skuherského uvolnilo místo na polytechnice v Praze. Tilšer byl jmenován řádným profesorem deskriptivní geometrie a stereofonie. Přes četné nabídky - nejvýznamnější přišla z vídeňské techniky na místo po zemřelém profesoru J. Hönigovi - zůstal tomuto ústavu věrný až do roku 1895, kdy byl penzionován. V roce 1869, po rozdělení techniky na samostatný český a německý ústav, se ujal svého úkolu na pražské polytechnice české. V roce 1871-1872 zastával úřad rektora školy, v letech 1870-1871, 1874-1875 a 1878-1879 byl děkanem odboru pozemního stavitelství, 1875-1876, 1887-1888 a 1890-1891 děkanem odboru stavebního inženýrství. Po určitou dobu byl poslancem zemského sněmu a v letech 1879-1895 říšské rady.

Dílo: Ve své době byl uznávaným geometrem. Jako jeden z prvních se snažil o zdokonalení základů Mongeovy disciplíny. Již jeho první dílo Die Lehre der geometrischen Beleuchtungs-Constructionen und deren  Anwendung an das technische Zeichnen, vydané v roce 1862, mu přineslo uznání. V letech 1865-1866 pak publikoval dvoudílnou knihu System der technisch-malerischen Perspective věnovanou perspektivnímu promítání. V roce 1870 vyšel první svazek díla s názvem Soustava deskriptivní geometrie. Vyvinuta dle nové methody a hledíc k jejímu upotřebení ve všech odborech práce technické, jakož i umění výtvarného. Další svazky již ovšem nenapsal. Ve spise Grundlagen der Ikonognosie, který vyšel v roce 1878 ve Věstníku Královské české společnosti nauk, zevrubně vyložil podstatu své nauky, která se zabývá zkoumáním podstaty a zákonitosti veškerých druhů lidské obrazovací činnosti. V roce 1883 vydal Kritické úvahy k úvodu do základů deskriptivní geometrie, kde se zabývá otázkami reformy vyučování deskriptivní geometrie na středních školách.

Zdroj:

VAJČNER, Jan - vinař

*14.07.1925 Strážnice

†02.02.2013 Hodonice

Životopis:

Po absolvování Vinařsko-ovocnářské školy v Bzenci začal pracovat ve Strážnici, když se vrátil z vojny, bylo toto místo již obsazené, a tak nastoupil ve Vinařském družstvu v Šatově, kam se i s rodinou v roce 1952 přestěhoval. Zde působil jako sklepmistr, pozdeji jako vedoucí výroby. V 50. a 60. letech se podílel se svými spolupracovníky na výsadbách vinic, na pěstování hroznů, stál v čele snahy první poválečné etapy obnovy vinic na Znojemsku. I po odchodu do důchodu zůstal ve vinařství aktivní. Stal se jedním ze zakládajících členů Sdružení znojemských vinařů. S manželkou Jiřinou vychovali tři syny. Vedle rodiny a vinařství měl ještě další lásky - muziku a fotbal. Byl aktivním muzikantem dechové a taneční hudby, jako propagátor folkloru patřil k zakládajícím členmům známé cimbálové muziky Polajka, ve které hrál na basu až do svých 85 let.

Zdroj:

  • Říkali mu Jano Strážnický. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2013, roč. 13, č. 7, s. 6.

VALOCH, Karel - archeolog

*15.04.1920 Brno

†16.02.2013

Životopis:

Provedl výzkumy paleolitických artefaktů na svazích Krumlovského lesa.

Zdroj:

  • ECKL, Petr. Jezeřany - Maršovice: kapitoly ze starších dějin obce. Jezeřany - Maršovice: Obec Jezeřany - Maršovice, 2006. 103 s.

WINKLER, Josef Rudolf - entomolog

*13.03.1930 Praha

 †19.02.1993 Praha

Životopis:

Po skončení základní školní docházky studoval na gymnáziu v Praze. Po maturitě nastoupil na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Zde byl žákem Júlia Komárka a Jana Obenbergera.Na katedře systematické zoologie se zaobíral studiem mikrofauny lesních půd. Po skončení studií se začal zaobírat hlavně akarologií a entomologií. V rámci akarologie se zaobíral především půdními roztoči. Ve své entomologické práci se věnoval zejména řádem brouků, z nich pak čeledí Cleridae a v rámci jejich celosvětového rozšíření a čeledí Lycidae v rámci palearktické zoogeografické oblasti. Pro začínající entomology a sběratele napsal příručku: Sbíráme hmyz a zakládáme entomologickou sbírku, která měla vícero vydání, a používali ji entomologové v celém Československa. Byl také autorem mnoha dalších významných entomologických prací. Jeho sbírka brouků, hlavně z čeledi Cleridae a Lycidae se dnes nachází v Moravském muzeu v Brně.

Zdroj:

  • Další kniha vzniká v Podmolí. Znojemsko. 1973, roč. 14, č. 23, s. 3.

Z LICHTENŠTEJNA, Hartman - kníže, voják

*15.02.1613

†11.02.1686

Životopis:

Než se ujal řízení Moravského Krumlova, sídlil na svém zámku ve Wilfersdorfu v Rakousku a po deset let sloužil císaři jako voják. Zúčastnil se bitev u Norimberku, Nördlingenu a Lützenu, kde byl zraněn. Byl známý jako přísný, ale spravedlivý pán města. Za něj došlo ke změně ve vnitřním úřadování města na radnici, kde se až do roku 1653 psalo výhradně česky a poté střídavě česky a německy. Za Hartmana z Lichtenštejna byla zavedena do úřadování němčina jako jazyk jednací i vyhotovených písemností.

Zdroj:

  • Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.

ZÁSMĚTA, Vladimír - štábní strážmistr

 *28.02.1893 Dobrkovice, okr. Uherský Brod

 †19.10.1938 Vranovská Ves

Životopis:

Štábní strážmistr Vladimír Zásměta velel družstvu Stráže obrany státu – Jevišovice, prapor Brno-venkov, které bylo po Mnichovské dohodě umístěno v myslivně u Jankoveckého rybníka. Devatenáctého října 1938 kolem deváté hodiny ráno došlo v místě odhalení památníčku k neshodám o přesném umístění nově stanovené demarkační čáry, oddělující Německo a náš stát, mezi hlídkou naších příslušníků Stráže obrany státu a říšskoněmeckou hlídkou. Jeden z jejich členů zahájil střelbu a v nastalé přestřelce smrtelně zranil štábního strážmistra Vladimíra Zásmětu, který na místě svému zranění podlehl. Byl ženatý a měl tři děti.

Zdroj:

  • VÍTEK, Vítězslav. Smrt velitele jevišovického družstva Stráže obrany státu štábního strážmistra Vladimíra Zásměty dne 19. 10. 1938. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2010. 2011, s. 49-57.

ZÖLLNER, Philip - divadelní ředitel, herec, zpěvák, režisér

*11.04.1783 Hainburg

†15.02.1863 Plzeň

Životopis:

Datum a místo narození je uváděno také 7. září 1785 v Pestu. Místo úmrtí je uváděna také Vídeň. 1808-1809 Znojmo.

Zdroj:

  • HAVLÍČKOVÁ, Margita. Rejstřík ředitelů. Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, s. 227. ISBN 978-80-244-2891-8.
Kalendárium pro Vás sestavila Monika Mandátová