BARBARINI, František – malíř, rytec (150. výročí úmrtí)
* 1804 Znojmo
† 20.01.1873 Vídeň
Životopis:
Pracoval jako rytec kovů pro zlatníky. Ze svých cest po Solné Komoře, Tyrolsku a Švýcarsku vytěžil četné studie, a to olejomalby, akvarely a rytiny. V Jihomoravském muzeu ve Znojmě jsou uloženy dvě olejomalby alpských krajin.
Zdroj:
- František Barbarini. Neevidované materiály. č. 752.
BLECHA, Bohumil (130. výročí narození)
* 03.01.1893 Jevišovice
† 1970 Brno
Životopis:
Biologický otec Bohumila Hrabala.
Zdroj:
- AUEROVÁ, Renata. Hrabal a jeho kořeny v Jevišovicích. Zpravodaj Obecního úřadu v Dobšicích. 2008, č. 1, s. 7.
BRUKL, Bedřich – rytec, grafik, řezbář, topograf (150. výročí úmrtí)
* 21.03.1820 Znojmo
† 27.01.1873 Vídeň
Životopis:
Velký vliv na rozvoj jeho talentu měl jeho otec Bedřich Brukl, znojemský řezbář. Pod jeho dohledem se připravoval na Akademii, kde byl přijat v r. 1834. Po absolvování Akademie ve Vídni (mědirytecká speciálka) se věnoval především tvorbě grafiky. Pracoval ve své dílně. Od r. 1851 pracoval u c. k. Vojenského geografického institutu ve Vídni jako mědirytecký čekatel. O dva a půl roku později se stal mědirytcem III. třídy, v lednu 1855 technickým oficiálem II. třídy a konečně dne l. května 1871 byl povýšen do hodnosti technického důstojníka I. třídy. Vztah ke Znojmu: Litografie Znojmo, vytištěná ve Dvorní tiskárně ve Vídni, akvarelové portrétní studie dvou znojemských měšťanů (1844), veduta městyse Hostim u Znojma. Grafika: Reprodukce Rafaelovy Sixtinské madony (1843-1844) a Madony s dítětem, Litografie Znojmo, vytištěná ve Dvorním tiskárně ve Vídni zachycuje s topografickým citem město, které důvěrně znal. Vytvořil celou řadu grafik, ale větší část se bohužel nedochovala anebo není dnes známo, kde se nachází. Mapy: V letech 1869-1886 spoluautor speciálních vojenským map. Preciznost a dokonalost vytvořených map umožnila jejich užívání ještě počátkem 20. století. Ve sbírkách Jihomoravského muzea ve Znojmě se nachází řada kreseb, které muzeu věnovala v r. 1925 W. Pasavcová, sestřenice tehdejšího hejtmana J. Brukla (synovec Bedřicha Brukla).
Zdroj:
- Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 12, s. 11.
CAESAR, Marie - oběť náletu (130. výročí narození)
* 23.01.1893
† 20.04.1945 Znojmo
Životopis:
Zemřela ve Slepé ulici ve Znojmě.
Zdroj:
- KOC, Válečné škody způsobené leteckými nálety na město Znojmo a jeho poválečná obnova (1. část). Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2018: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2019. S. 7-65. R-3629.
CZERNY, Karl – duchovní (60. výročí úmrtí)
* 02.11.1879 Skalice u Moravského Krumlova
† 23.01.1963 Brno
Životopis:
Byl předsedou německé části "Werkes der Glaubensverbreitung" brněnské diecéze.
Zdroj:
- Karl Czerny [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné na:
http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FKarl_Czerny&wikiembed-title=Czerny+Karl
GRUNT, Jaroslav – architekt, scénograf, urbanista (130. výročí narození)
* 23.01.1893 Blatec
† 16.03.1988 Brno
Životopis:
Studoval na České reálce v Olomouci, kde maturoval v r. 1911. Poté odešel na ČVUT do Prahy, kde v roce 1916 přerušil studium kvůli válce a vrátil se až po ukončení války. Absolvoval v r. 1919. Od roku 1920 pracoval v Brně jako projektant pro výstavbu Masarykovy univerzity až do r. 1929, poté do r. 1958 byl Ing. arch. Grunt městský vrchní technický komisař a přednosta plánovacího úřadu města Brna. V průběhu let 1929–1931 působil též jako scénograf v Národním divadle Brno a 1929–1939 v Indexu Brno.. Z výčtu jeho díla: Bratislava (1922), Zemské výstaviště Brno (1923), Módní salón Femina na České ul. Brno (1924), Hodonín (1924, 1929, 1934), účast na Mezinárodní výstavě dekorativního umění Paříž (1924), regulační plány pro Kyjov (1933), projekt pro ND Brno (1935), spolupráxe při projektu Smitalovy vily v Kroměříži (1935–1940),návrhy budovy Národního shromáždění v Praze (1946–1947), dostavba radnice ve Znojmě (1948), návrh na mezinárodní hotel na Husově ulici v Brně (1957), po architektonické stránce se podílel na podobě přehrady vystavěné v letech 1936–1940 v Brně. Členem Klubu architektů v Brně, Klubu výtvarných umělců Aleš, Brněnského Devětsilu, Svazu architektů ČSR.
Zdroj:
- Biografický slovník českých zemí. Vydání první. Praha: Historický ústav AV ČR, 2017. 659-835 stran. ISBN 978-80-200-2734-4.
HAASE, Richard – profesor, právník (10. výročí úmrtí)
* 08.07.1921 Strachotice
† 11.01.2013 Leonberg
Životopis:
Studoval práva ve Vídni a v Heidelbergu. V roce 1961 získal doktorát. Působil jako profesor. V roce 1993 odešel do důchodu, stále studoval ve Stuttgartu.
Zdroj:
- Richard Haase [online]. [cit. 2015-03-24]. Dostupné na: http://de.wikipedia.org/wiki/Richard_Haase
HAŠEK, Jaroslav - spisovatel (100. výročí úmrtí)
* 30.04.1883 Praha
† 03.01.1923 Lipnice nad Sázavou
Životopis:
Narozen 30. 4. 1883 v Praze, zemřel 3. 1. 1923 v Lipnici nad Sázavou. Novinář, prozaik, humorista, satirik, autor kabaretních her a publicista. V roce 1911 pobyl krátce ve Znojmě.
Zdroj:
- Nejslavnější spisovatel český, Jaroslav Hašek, ve Znojmě. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2003, č. 20, s. 5, 6.
HOMPESCH-BOLHEIM, Ferdinand – šlechtic, politik (180. výročí narození)
* 15.01.1843
† 27.10.1897 Jaroslavice
Životopis:
Působil jako statkář v Rudniku. Jeho manželkou byla princezna Oettinger-Wallerstein. Byl poslancem Říšské rady, kam usedl ve volbách roku 1885. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1891. Slib složil 13. dubna 1891. Opětovně byl zvolen i ve volbách roku 1897. V parlamentu setrval do své smrti roku 1897, pak ho nahradil Stanisław Stojałowski. Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako hrabě Ferdinand Hompesch, statkář, bytem Rudnik. List Das Vaterland ho v nekrologu řadí mezi neoblíbenější členy parlamentu a označuje ho za typ pravého rakouského důstojníka. Na Říšské radě v roce 1885 je uváděn coby člen Polského klubu. Za Polský klub byl zvolen i v roce 1891. I ve volbách roku 1897 byl oficiálním kandidátem polského volebního výboru. Zemřel v říjnu 1897 na svém zámku v moravských Jaroslavicích.
Zdroj:
- Poláci objevili pro Jaroslavice hraběte Ferdinanda Hompesche. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2008, roč. 8, č. 24, s. 6.
HORACEK, Alois – ředitel, oběť náletu (150. výročí narození)
* 19.01.1873 Znojmo
† 20.04.1945 Znojmo
Životopis:
Ředitel ve výslužbě. Zemřel v Průmyslové ulici u nádraží ve Znojmě.
Zdroj:
- KOC, Karel. Válečné škody způsobené leteckými nálety na město Znojmo a jeho poválečná obnova (1. část). Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2018: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2019. S. 7-65. R-3629.
JEDLIČKA, Petr – malíř, sochař (70. narozeniny)
* 31.01.1953 Brno
Životopis:
Studoval Akademii v Sofii v Bulharsku (1973-1978). Od roku 1996 odborný asistent FaVU VUT v Brně. Malba v kulturním domě Božice (1980). Dům umění Znojmo (1977).
Zdroj:
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění: dodatky. 1. Praha: Academia, 2006. 985 s. ISBN 80-200-1209-5.
LIŠKA, Emanuel Krescenc – malíř, profesor (120. výročí úmrtí)
* 19.04.1859 Mikulovice
† 18.01.1903 Praha
Životopis:
V letech 1869-1877 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze a Akademie v Mnichově (1878-80). Od roku 1875 byl členem Umělecké besedy, České akademie výtvarných umělců (od r. 1892). V roce 1898 patřil k zakládajícím členům Jednoty umělců výtvarných. Od roku 1888 působil jako profesor kreslení na UMPRUM v Praze. Jeho dílo najdeme v Národní galerii v Praze. Do dějin českého malířství se zapsal díky účasti na výzdobě Národního divadla. Cyklus Tři doby země české, který provedl spolu s J. Schikanedrem, však byl odstraněn po požáru Národního divadla. Je autorem znaku města Loděnice (okr. Znojmo). Dílo: Hagar a Ismael (1883), Kain (1885), Kristus na hoře Olivetské (1886), Císaři Maximiánovi se zjevují jeho oběti (1888), Michelangelův sen (1890-91), Mater Dolorosa (1891), Vdovec (1895), cyklus Tři doby země české. Samostatné výstavy: 7. výstava JUV Praha (1903), Souborná výstava. Topičův salon, Praha (1922/23).
Zdroj:
- Městys Mikulovice. Vyd. 1. [Brno]: Pro městys Mikulovice vydalo nakladatelství F.R.Z. agency s.r.o., 2014, s. 63. ISBN 978-80-87332-77-1. - TOMAN, Prokop Liška, Emanuel Krescenc. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 1. Praha: Ivo Železný, 2000. S. 40.
LOHNISKÝ, Leopold - protifašistický bojovník (110. výročí narození)
* 19.01.1913 Hrotovice
† 24.10.1942 Znojmo
Životopis:
Narodil se jako syn drobného živnostníka. Z měšťanky udělal zkoušku do 4. třídy gymnázia ve Znojmě, kde také maturoval. Téměř bez podpory nezámožných rodičů se probil vlastním úsilím na pražské univerzitě a byl promován na doktora práv. V březnu 1939 se vrátil z aktivní vojenské služby jako četař aspirant a nastoupil jako soudní praktikant v rodných Hrotovicích. Spolu se Štěpánem Bouzarem z Blížkovic vstoupili do ilegální organizace ON. Oba se horlivě účatnili ničení německých nápisů a orientačních tabulí i organizování vyvěšení státních československých vlajek k výročí 28. října.
Zdroj:
- JELÍNEK, Rudolf. Za svobodu vlasti. Znojmo: OV ČSPB, 1976, 100 s.
MATĚJŮ, Adolf – legionář (130. výročí narození)
* 31.01.1893 Ubušín
† 21.06.1942 Brno
Životopis:
Maturoval v roce 1912. V roce 1914 byl odveden do Bystřice pod Perštýnem. Po absolvování poddůstojnické školy nastoupil na ruské bojiště, kde byl dne 10. května 1915 zajat. O rok později 16. listopadu 1916 se přihlásil do Československé legie (velitel čety v hodnosti poddůstojníka). Po návratu do vlasti působil v Praze, Piešťanech, Zvolenu a Mukačevu. V roce 1932 převelen ke 24. pěšímu pluku ve Znojmě jako zástupce velitele praporu "Stráže obrany státu" a současně působil jako vojensko-technický referent Okresního úřadu ve Znojmě až do 31. července 1939. V civilním zaměstnání působil jako pedagog v Ostravě, Bohdalově a Jimramově. Za 2. světové války se zúčastnil protifašistického odboje a v době stanného práva 21. června 1942 byl v Brně popraven.
Zdroj:
- PLÍŠEK, Libor. Legionář Adolf Matějů. Znojemsko. 1997, roč. 7, č. 12, s. 1, 5.
NEKULA, Arnošt – starosta, spisovatel (120. výročí narození)
* 03.01.1903 Pavlice
† 01.01.1992 Znojmo
Životopis:
Narodil se v Pavlicích, kde od r. 1909-1914 navštěvoval národní školu. Od r. 1914 navštěvoval měšťanku v Jevišovicích. Působil v Dělnické tělovýchovné jednotě Znojmo, později jako její třetí starosta. Po druhé světové válce působil v Dělnickém družstvu "Vzájemnost - Včela". Roku 1959 stál u zrodu Bytového družstva ve Znojmě a stal se členem komise pro výstavbu na MěNV ve Znojmě. Zemřel ve Znojmě ve věku nedožitých 89 let.
Zdroj:
- KLEMPOVÁ, Výběr z nově uspořádaných osobních fondů ve Státním okresním archivu ve Znojmě v roce 2005. Znojmo: Státní okresní archiv, 2006, 148 s.
NOVOTNÝ, Boris – archeolog (40. výročí úmrtí)
* 08.09.1922 Brno
† 11.01.1983 Brno
Životopis:
V letech 1946 – 1953 studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně - dějiny umění a prehistorie (1967 titul PhDr.). Za 2. světové války byl totálně nasazený. Pracoval v Archeologickém ústavu ČSAV v Brně.
Zdroj:
- Boris Novotný, CSc. [online]. aktualiz. 4. 9. 2018 [cit. 2020-04-29]. Dostupné na: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=7988
ORDOŠ, Michal – sportovec, fotbalista (40. narozeniny)
* 27.01.1983 Znojmo
Životopis:
Český fotbalový útočník a bývalý reprezentant, od června 2008 hráč moravského klubu SK Sigma Olomouc. Mimo ČR působil na klubové úrovni krátce v Rakousku.
Zdroj:
- Michal Ordoš [online]. 13.5.2020 [cit. 2020-08-07]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Michal_Ordo%C5%A1
PAHNOST, Gottfried – sekretář, archivář (290. výročí narození)
* 24.01.1733 Hodonín
Životopis:
Byl opatovým sekretářem a současně archivářem. Řádové sliby složil 20. února 1763, primice 19. července 1767. Byl i řádovým prokurátorem ve Vídni.
Zdroj:
- Premonstrátský klášter v Louce: dějiny - umělecká výzdoba - ikonologie. Vyd. 1. Znojmo: Jihomoravské muzeum: Okresní úřad Znojmo, 1997. 121 s.
POSSINGER CHOBORSKI, Ludwig Freiherr von – náměstek (200. výročí narození)
* 06.01.1823 Grab
† 29.01.1905 Graz
Životopis:
Čestný občan města Znojma (1884).
Zdroj:
- VRBKA, Anton. Gedenkbuch der Stadt Znaim 1226-1926: Kulturhistorische Bilder aus dieser Zeit. Nikolsburg: A. Bartosch, 1927, 592 s.
PROCHÁZKA, Václav – komunista (50. výročí úmrtí)
* 26.09.1895
† 09.01.1973
Životopis:
Komunista a zakladatel Svazu přátel SSSR na Znojemsku.
Zdroj:
- Václav Procházka. Šli před námi, s. 237-238.
RAUŠ, Jaroslav – pedagog, hasič, osvětový pracovník (60. výročí úmrtí)
* 31.01.1877 Velká Bíteš
† 18.01.1963
Životopis:
Po skončení základního vzdělání odešel do Kroměříže, kde studoval na učitelském ústavu. Působil jako pedagog v Hlubokých Mašůvkách, v Jevišovicích a později v Příměticích, kde se v roce 1915 stal řídícím učitelem. V Hlubokých Mašůvkách vstoupil do hasičského sboru v roce 1903 se stal jeho jednatelem. Založil osmnáct hasičských sborů. Postupně byl v Plavči zvolen župním dozorcem a v roce 1920 náčelníkem celé župy znojemské číslo 37. Pořádal přednášky, organizoval školy župní, krajské i zemské, stal se členem Zemského výboru hasičského a místopředsedou jeho vzdělávacího odboru. Později byl zvolen předsedou vzdělávací komise a zemským vzdělatelem Svazu Československého hasičství. V roce 1918 byl členem ONN Znojmo a jeho jednatelem pro venkov. Po 2. světové válce - v roce 1948 byl opět zvolen na valné hromadě hasičstva jednatelem spolku. Podílel se na vydávání sborníku Od Horácka k Podyjí. Byl stálým dopisovatelem hasičského časopisu Ochrana hasičská. Básně věnované k jeho životním jubileím: B. Čech: Bratru Raušovi k šedesátce a A. Fasurová: „Nečítám léta. Jako si po celé plodné žití proti ohni důsledně bojoval, tak si na konci pozemského bytí znavené tělo ohni odevzdal.“ Jaroslav Špalek - citace Jevišovické noviny, 1963, č. 4.
Zdroj:
- ŠVEC, Ivan. Hasič Jaroslav Rauš. Znojemsko. 1997, roč. 7, č. 6, s. 5.
RUDOLECKÝ, Josef – kněz, spisovatel, básník, redaktor, divadelní ochotník (60. výročí úmrtí)
* 20.12.1880 Tuřany u Brna
† 15.01.1963 Znojmo
Životopis:
Absolvent českého gymnázia (1900) a katolického kněžského ústavu v Brně. O čtyři roky později vysvěcen na kněze. Kaplanoval v Řečkovicích, Boleradicích, v Hrušovanech nad Jevišovkou a na faře kostela sv. Mikuláše ve Znojmě (od října 1905). Člen Řemeslnické jednoty, předseda Spolku katolických tovaryšů (1906), člen Spolku křesťansko-sociálního dělnictva, jednatel Českého hospodářského spolku. Zakladatel stavebního družstva "Domov". Stál při vzniku první hospodářské školy ve Znojmě. Učil na Znojemské Besedě české děti hrát na hudební nástroje, které k tomuto účelu zakoupil. V prosinci 1910 byl přeložen do Únanova pro své vlastenecké smýšlení. Zde působil až do r. 1945. V Únanově se zapojil všestranně do různých činností za povznesení českého venkova. Založil pro mládež spolek Venkovská katolická Omladina, řídil chlapeckou hudební kapelu. V r. 1912 z vlastních prostředků vybudoval tělocvičnu, založil první organizaci spolku Orel v kraji. Později založil spolky Omladina a Orel po celém znojemském kraji a stal se jejich předsedou. Byl u zrodu spořitelen (tzv. Reiffeisenek), zakladatel spolku Zádruha (1918). Jeden z organizátorů tábora českého lidu v Únanově (září 1918). Patřil k zakladatelům Čs. strany lidové na Znojemsku. V době 2. světové války působil v odbojové organizaci generála Luži. Po svobození 1945 se vrátil do Znojma na faru kostela sv. Mikuláše. Byl pracovníkem Národního výboru ve Znojmě, působil na odboru finančním, zdravotním a sociálním (do r. 1948). V padesátých letech byl pod kontrolou STB a v r. 1957 přinucen s aktivní duchovní činností skončit. Ale do konce života sloužil tajně mše v domě, kde bydlel (U Domoviny č. 15). Jedna ze znojemských ulic nese jeho jméno.
Divadelní hry: Dívčí vojna, Bílá cikánka, Svatební košile, Co je pravda?, Co Mikuláš dělá, dobře dělá, Vánoce v horách, Král a šašek, Ctirad a Šárka aj.. Věnoval se hudbě, napsal řadu skladeb a básní. Spoluzakladatel listu Moravský jih (1907) a zakladatel a šéfredaktor katolického listu Ochrana (1909, 18 let sám řídil).
Zdroj:
- KEREMIDSKÝ, Marian. Páter Josef Rudolecký. Znojemské listy. 1995, roč. 4, č. 15, s. 2.
SEUME, Jan Bohumír – spisovatel, básník, překladatel (260. výročí narození)
* 29.01.1763 Poserna
† 13.06.1810 Teplice
Životopis:
Na žádost hraběte začal v roce 1780 studovat teologii v Lipsku. Když začala náboženská krize v roce 1781, utekl do Francie. V roce 1783 se vrací do Brém. Od podzimu 1787 opět začal studovat v Lipsku za pomoci hraběte a to právo, filozofii a historii. V roce 1791 získal magisterský titul a do roku 1792 se habilitoval. V letech 1790-1792 odešel do Ruska do Moskvy, kde byl povýšen na poručíka. 1794 byl v polském zajetí a pak se vrátil do Lipska, kde žil jako vychovatel. V zimě roku 1801 navštívil Znojmo.
Zdroj:
- Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2009, roč. 9, č. 3, s. 11.
SKÁLA, Pavel – farář (20. výročí úmrtí)
* 01.06.1956 Mariánské Lázně
† 25.01.2003 Miroslav
Životopis:
Vyrůstal s rodiči a bratrem v Plzni. Evangelickou teologii vystudoval v Praze. V letech 1984-1989 působil ve sboru ČCE ve Strmilově. Od 1. srpna 1989 do 31. srpna 1996 byl evangelickým duchovním v Miroslavi. Od 1. září 1996 až do náhlé smrti, která jej zastihla na pastorální konferenci, působil ve sboru Horní Krupá.
Zdroj:
- RYŠAVÁ, Lia. Vzpomínka na Pavla Skálu. Miroslavský zpravodaj. 2013, roč. 56, č. 1, s. 36.
ŠANDA, Jan – kapitán, pilot (120. výročí narození)
* 03.01.1903 Želetice
† 28.07.1943 Drážďany
Životopis:
Své dětství a dospívání prožil v Želeticích. Základní vojenskou službu vykonával u 2. leteckého pluku v Prostějově, kde prodělal pilotní výcvik a stal se učitelem létání. V roce 1928 opustil vojenskou službu a nastoupil jako pilot u České dopravní společnosti. Patřil k nejspolehlivějším kapitánům civilní letecké dopravy. 15. března 1939 se naši letci poprvé setkali tváří v tvář s nacistickými okupanty. Okupační úřady zastavily všechny lety a letci opustili letiště. Odešlí letci se soustřeďoval v Krakově u československé zahraniční letky. Někteří odešli do Sovětského svazu k zpravodajskému výcviku. Po čase se vrátili do Protektorátu a zapojili se do ilegální organizace - vytvořili první sovětskou zpravodajskou síť. Neměli však vysílačku. Proto jeden z nich navštívil kamarády - letce, pracující v košířské vozovně při likvidaci letadel. Ti měli pečlivě uschovaný radiomaterál mimo skladovou evidenci, jiné uměli zaopatřit. Šanda zkonstruoval za pomoci kamarádů ve svém domku výkonnou, snadno přenosnou vysílačku, která se při zkouškách dokonale osvědčila. Čtrnáct měsíců nemělo gestapo žádné informace o této rozsáhlé zpravodajské službě. Až teprve zrádce, pilotní žák Jaroslav Bednář, se vetřel do důvěry organizátorů. Jeho zradou byli 4.-9. března 1941 zatčeni. U Šandy v podkroví našli dobře vybavenou dílnu a čtyři nedokončené vysílačky. Půl roku byl Šanda vězněn na Pankráci a vyslýchán v Pečkárně. Následovaly další tvrdé výslechy v Drážďanech. Jan Šanda své spolupracovníky nezradil. První senát volkgerichthofu v Drážďanech vynesl 12 rozsudků smrti. Všichni byli 28. července 1943 popraveni.
Zdroj:
- SEIDL, J. Naši rodáci. Želetický zpravodaj. 2008, roč. 4, č. 1, s. 11.
TOCHÁČEK, Emanuel – duchovní (50. výročí úmrtí)
* 08.12.1889 Křtěnov
† 16.01.1973
Životopis:
Od dětství byl jeho život těsně spjat se včelařením. Prvním učitelem v tomto oboru byl jeho otec. V r. 1910 maturoval s vyznamenáním na klasickém gymnáziu v Brně. Ve studiích pokračoval v brněnském kněžském semináři a 5.7.1914 přijal kněžské svěcení. Funkci kaplana zastával celkem 10 let v různých českých a německých farnostech Brněnské diecéze. V r. 1915 za svého působení v Lulči u Vyškova poprvé onemocněl plicní chorobou. Zdravotní těžkosti ho pak pronásledovaly po celý další život. Podmínky k samostatnému včelaření našel až na faře v Trstěnicích u Znojma. Z Trstěnic se na další působiště, kterým byl Hrádek u Znojma, stěhoval v r. 1922 už se dvaadvaceti včelstvy. Za úsměvnou poznámku stojí, že v Hrádku vydržel nejdéle ze všech svých předchůdců i následovníků. Jeho představený hrádecký farář byl velmi přísný. Tocháček však došel u něj přízně, poněvadž volný čas trávil u včel a nikoliv ve vinných sklípcích hrádeckých farníků, jak tomu bylo zvykem u jeho předchůdců. Samostatné místo získal v r. 1924 ustanovením za faráře v tehdy německé obci Lančov u Vranova nad Dyjí. Ve třicátých letech se znovu ozvaly churavé plíce a na zdraví mu nepřidal ani další politický vývoj. Nacisté v Lančově hrozili lidovým hlasováním proti jeho osobě. Nebezpečná situace ukončila až po záboru Sudet nacistickým Německem v roce 1938. Tocháček se stěhoval na faru do Divák a později v r. 1941 do Radkovic u Hrotovic. Návrat do Lančova po osvobození nebyl jednoduchý. Vrácení včelína se musel domáhat právní cestou. Teprve po třech letech od osvobození na základě restitučních zákonů dosáhl navrácení pro něj tak důležitého majetku. Pro poválečné období zejména v etapě budování reálného socialismu bylo příznačné, že kněží i duchovní ostatních církví a náboženských společností byli pokládání za osoby pro veřejný život nežádoucí. O to pozoruhodnější se jeví skutečnost, že Tocháčkovo jméno se stalo známým po celé zemi. Byly organizovány exkurze do jeho včelína a neděli co neděli přijížděly celé autobusové zájezdy zájemců o včelaření ze všech koutů Čsl. republiky. Pro závěr jeho života lze použít klasického obratu: "Zesnul tak, jak žil." – v zimě 1973 při práci na úlových rámcích. Pohřbu se účastnilo velké množství lidí. Rozloučit s ním se přišlo na 70 kněží a ve velké míře také vděčná včelařská veřejnost.
Pro rozvoj československého a českého včelařství je Tocháček významný především v propagaci kraňské rasy včely medonosné. Do té doby byl u nás rozšířen chov původní středo a severoevropské rasy tzv. včely tmavé. Po kruté zimě 1928/29 přišel Tocháček o třetinu svých včelstev. Při obnově svého chovu se rozhodl pro jediný typ – včelu kraňskou kmene Sklenar 47. Zkušenosti, které při dalším šlechtění získával, vedly ho k přesvědčení, že pro naše podmínky se "kraňka" zdá být nejvhodnější. Užitkovost, vitalita při přezimování, mírnost, malá rojivost – vlastnosti, kterými jsou kraňské včely charakteristické a v našich podmínkách je naplno uplatňují. Po válce se Tocháček vrátil ke své šlechtitelské práci i přes nepřízeň doby. Německá hospodyně Agnes Merklová, ještě než byla odsunuta, propašovala z Rakouska několik včelích matek "kraňky" a Tocháček mohl pokračovat v práci. Kraňská včela byla uznávaná nejen ve Slovinsku, odkud pochází, ale především v Rakousku a Německu. V ovzduší poválečných let, kdy myšlenky vlastenectví a nacionalismu často vítězili nad racionalitou, by se Tocháček k plemennému materiálu kraňky jinou cestou dostal jen ztěží. V poválečných letech nenalézala jeho šlechtitelská práce odezvu u oficiálních míst. Jednak zastával nežádoucí povolání duchovního, a také z toho důvodu, že šlechtil kmen populární na nepřátelském západě". Dnes je kraňka jediným plemenem včely medonosné, které je povoleno chovat na území celé České republiky. Publikační činnost: Ještě před Únorem 1948 publikoval Tocháček především v časopise Milotický hospodář. V r. 1947 společně s předními moravskými odborníky Ing. Jiřím Savvinem a Václavem Škvařilem vydal v Miloticích nad Bečvou publikaci O včelách a včelařích. Ani po r. 1948 přes nepřátelství oficiální moci vůči Tocháčkovi jako knězi, nebyla spolupráce odborné veřejnosti s Tocháčkem přerušena. To jen svědčí o jeho odborných kvalitách. Podílel se jako spoluautor na vzniku a vydání Včelařské encyklopedie [2] – publikace celostátního významu vydané v r 1956. Pro výše zmiňované důvody jeho jméno jako spoluautora už nesmělo být uvedeno.
Zdroj:
- ŠÍPEK, Zdeněk. Život a dílo P. Emanuela Tocháčka: (8. 12. 1889-16. 1. 1973). Jižní Morava. 2003, roč. 39, č. 42, s. 101-115.
URBÁNKOVÁ, Marie - zpěvačka lidových písní, sběratelka (50. výročí úmrtí)
* 24.06.1887 Plaveč
† 26.01.1973 Plaveč
Životopis:
V Plavči ji navštěvovali sběratelé lidových písní - Adolf Cmíral, Zdenka Jelínková, Richard Kubeš. O její písně se také zajímali učitelé ze Znojemska. Byl to učitel Kaláb, řídící učitel Černovský, Vratislav Bělík, Josef Čtrveráček a Zbyněk Mrkos. Zápisy J. Čtveráčka získal pan učitel Rudolf Stanislav. Upravil je, uspořádal a vydal pod názvem Lidové písně. Albert Pek zaznamenal 252 písní, které najdeme v jeho sbírce. Lidové písně: Ach bože, rozbože, Ach má zlatá matičko, Hvězdičky, hvězdičky, Když jsem byla maličká, Ke Znojimu je cestička, Mám já zahrádečku aj. Mnohé písně pravděpodobně sama skládala. Životopis: Poměry, ze kterých pocházela byly nuzné. Její otec byl domkář a živil deset dětí. Proto musela odejít do služby do Vídně, což bylo tehdy běžné. Před první světovou válkou se vrátila zpět do Plavče, aby mohla pečovat o syna své sestry, která zemřela na tuberkulózu. Po válce se provdala za vdovce po své sestře a odstěhovala se do Znojma. Zde se setkala s. A. Pekem. Navštěvovala ho v hudedbní škole a předzpívávala mu písně, které znala. Po skončení 2. světové války se vrátila do Plavče, kde s krátkou přestávkou žila až do své smrti. Zmínku o ní najdeme v knize B. Pernici Říkadla, škádlivky, lidové hry a písně.
Zdroj:
- KORČÁKOVÁ, Květoslava. Marie Urbánková (1887-1973). Lidová píseň na Znojemsku a její využití v hudební výchově: Diplomová práce. Olomouc: Korčáková, 1993, s. 43-47.
VESELÝ, Bedřich – malíř, umělecký dekoratér, loutkař, řezbář, výtvarník (100. výročí narození)
* 12.01.1923 Mikulovice
† 1986
Životopis:
Výtvarného vzdělání se mu dostalo u ostravského malíře profesora V. Hlobila a figurálního akvarelisty V. Plesnivého v letech 1942-1944. Věnoval se uměleckému dekoratérství, řezbářství. Byl výtvarníkem loutek v únanovské provozovně. Samostatnou kapitolou jeho tvořivosti byla volná malířská tvorba. Člen volného sdružení výtvarníků, známého pod názvem Skupina 80. Byl organizátorem řady akcí na Znojemsku. Výstavy: Vídeň, Norimberk, Trenčín, Praha, Znojmo. Výstava „Z loutkářovy maringotky (1984)“ putovala po celé Evropě. Řada jeho obrazů ze znojemskou tématikou zdobí některé znojemské interiéry.
Zdroj:
- NOVÁK, Pavel. Na návštěvě u Bedřicha Veselého. Znojemsko. 1985, roč. 26, č. 28, s. 4.
WESSELY, Anna - oběť náletu (140. výročí narození)
* 15.01.1883 Břeclav
† 1945 Znojmo
Životopis:
Manželka úředníka. Pohřbena 9. května 1945. Zemřela v nemocnici ve Znojmě.
Zdroj:
- KOC, Válečné škody způsobené leteckými nálety na město Znojmo a jeho poválečná obnova (1. část). Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2018: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2019. S. 7-65. R-3629.
WINTERHALDER, Jan Josef – malíř, freskař (280. výročí narození)
* 25.01.1743 Vöhrenbach
† 17.01.1807 Znojmo
Životopis:
Syn sochaře J. Michala Winterhaldera. Od devíti let se učil u svého strýce sochaře Josefa Antonína Winterhaldera a v letech 1764-1768 u F. A. Maulbertscheho s kterým pracoval na řadě zakázek. Spolupracoval také na zakázkách s prof. vídeňské akademie V. Fischerem a J. Hauzingerem.
Fresky a obrazy: klášter v Louce (1765), kostel sv. Hippolyta (1766), farní kostel v Dyji (1766-1767), klášterní kostel v Rajhradě, refektář kláštera v Brno-Zábrdovice (1781), Tasovice (1789), Běhařovice (1792), zámek v Uherčicích, zámek v Dukovanech (1791) aj.
Zdroj:
- SVOBODA, Jiří. Přesvědčil jste nás, ale stejně nevěříme. Znojemsko. 1999, roč. 9, č. 28, s. 9.
Kalendárium pro Vás sestavila Monika Mandátová