Jste zde:  
  1. Kalendárium
  2. Rok 2021
  3. Září

Pro veřejnost

Pro školy

Kalendárium

Zobrazení: 306

Září

Baltazzi, Hector – jezdec (170. výročí narození)

*21. 9. 1851

†2. 1. 1916 - Vídeň

Životopis:

Nejslavnější jezdec monarchie. V mládí absolvoval klasickou anglickou výchovu na ragbyové škole v Caistor v Lincolnshire a podobně jako jeho bratři propadl na ostrovech koním a dostihovému sportu. Už jako dvanáctiletý vyhrál v Anglii dostih poníků a v šestnácti letech se poprvé v regulérním dostihu představil na bratislavském závodišti. Následujících šestadvacet let závodil po celé monarchii. Bezdětné manželství hraběnky Anny s Hectorem bylo rozvedeno 12. ledna 1891. Hector s ohromnými dluhy odjel - pravděpodobně spíše utekl před svými věřiteli - do Paříže, aby v tamních dostihových stájích barona Hirsche (bankéře zemřelého následníka trůnu) zahájil novou kariéru. Do Vídně se pak vracel jen občas. Jeho druhou ženou se zde údajně stala mladičká operní pěvkyně Clementina Kraussová (1876-1938). S ní se stal i otcem nemanželského syna Clemense Krausse (1893-1954) - budoucího slavného rakouského dirigenta a skladatele. Hectorův plán však už tentokrát nevyšel. Zcela na mizině se musel krátce před první světovou válkou vrátit do Vídně. Ve válečných letech by mu ve Francii ostatně hrozila i internace. Roku 1916 se Hector Baltazzi  zastřelil ve vídeňském Jockey Clubu.   

Zdroj:

  • TOMAN, Jan. Hector Baltazzi, trojnásobný vítěz Velké pardubické. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2012, roč. 12, č. 46, s. 13. ISSN 1213-5585.

 Běhan, František - protifašistický bojovník (110. výročí narození)

*10. 9. 1911 - Slavonice

†5. 5. 1945 - Praha

Životopis:

Pracoval ve znojemské elektrárně a od roku 1939 byl zaměstnán v telefonní ústředně v Praze. Účastník Pražského povstání. Padl v Chotkových sadech. Pohřben je na Malvazinkách v Košířích.   

Zdroj:

  • František Běhan. Znojemské listy. 1995, roč. 4, č. 16, s. 5.

Bendl, Rupert – kněz (130. výročí narození)

*5. 9. 1891 - Heřmanov-Šakvice

†3. 8. 1970 - Stuttgart

Životopis:

Roku 1915 byl v Brně vysvěcen na kněze, zde byl do roku 1926 farářem a později děkanem v Tasovicích.

Zdroj:

Boček, František – numismatik (230. výročí narození)

*11. 9. 1791 - Bystřice nad Pernštejnem

†1855 - ?

Životopis:

Profesor ve Znojmě a v Brně. Patřil k předním znalcům moravské numismatiky.   

Zdroj:

  • WISNAR, Julius. II. Periode: das sechsklassige Gymnasium unter geistlicher Aufsicht in den Jahren 1773/4-1849/50. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, s. 19-30.

Brunner, Josef – politik (160. výročí narození)

*9. 9. 1861 - Hevlín

†25. 11. 1941 - Hevlín

Životopis:

Rolník, pekař (obchodník se smíšeným zbožím). Vychodil národní školu, absolvoval vojenskou prezenční službu. Byl předsedou společenstva Thaya-Konkurenz v Laa a. d. T., místopředsedou a předsedou Okresního silničního výboru Jaroslavice. 1907-1918 byl členem parlamentu pro německou agrární stranu. Roku 1910 se stal místopředsedou Okresního zemědělského spolku Jaroslavice, od roku 1920 byl předsedou Okresního svazu Organizace německých rolníků Moravy Hrušovany n. J.   

Zdroj:

Čermák, Bohumír – architekt (60. výročí úmrtí)

*8. 11. 1882 - Moravský Krumlov

†23. 9. 1961 - Bílovice nad Svitavou

Životopis:

Pocházel z rodiny krejčovského mistra. Studoval 1899-1903 na Vysoké škole technické a na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Tam ho ovlivnil hlavně jeho učitel Otto Wagner. Praktikoval v ateliéru Adalberta W. Pasdirecka-Coreno ve Vídni a u Josefa Nebehostenyho v Brně. 1908 otevřel vlastní projekční kancelář. 1909 se oženil s Markétou Fornerovou, 1910 složil stavitelskou zkoušku, získal stavitelskou koncesi a podle vzoru Wiener Wekstätte založil a vedl vlastní Uměleckořemeslné dílny, jejichž činnost byla ukončena 1933.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 45, s. 11.

Gayer, Václav – zedník (130. výročí narození)

*4. 9. 1891 - Jezeřany

†září 1943 - Jezeřany

Životopis:

Po vyjití základní školy se vyučil zedníkem. V roce 1914 narukoval do války a odtáhl na haličskou frontu, kde byl 31. července 1915 zraněn Po léčbě v pardubické vojenské nemocnici se vrátil domů jako válečný invalida. Během svého působení ve válce a pak i přímo na frontě si Gayer dělal poznámky o všem, co zažil a po příchodu domů je přepsal do tří sešitů. Jeho Válečné zápisky, jak sám svůj spisek nazval, jsou významným a pozoruhodným dokladem o válce velké dokumentární hodnoty. V roce 1919 byl Gayer zvolen obecním tajemníkem a tuto funkci zastával až do své smrti. V roce 1920 se stal prvním jezeřanským kronikářem.  

Zdroj:

  • ECKL, Petr. První světová válka. Jezeřany - Maršovice: kapitoly ze starších dějin obce. Jezeřany - Maršovice: Obec Jezeřany - Maršovice, 2006, s. 55-59.

Hončík, Václav – včelař (230. výročí narození)

*28. 9. 1791 - Sádek

†22. 7. 1879 - Znojmo

Životopis:

Od r. 1816 kaplan a v letech 1828-1874 farář v Mikulovicích. K jeho zálibám patřilo včelařství. Od polského faráře - včelaře Jana Dzierzona se naučil a přivezl do Mikulovic nový způsob chovu včel. Zavedl v městečku pěstování bource morušového a vysázel tehdy na méně plodných plochách morušovníky. Od r. 1859 přednášel včelařství na znojemském gymnáziu. Patřil k členům prvního učitelského sboru Rolnické a vinařské školy ve Znojmě, na jejímž založení se podílel. Kromě včelařství přednášel i o národním hospodářství.   

Zdroj:

  • Městys Mikulovice. 1. [Brno]: Pro městys Mikulovice vydalo nakladatelství F.R.Z. agency s.r.o., 2014, s. 63. ISBN 978-80-87332-77-1.

Houfnagl, Georg – rytec (420. výročí úmrtí)

*1542 - Antverpy

†9. 9. 1601 - Vídeň

Životopis:

Je od něj rytina zobrazující celkový pohled na město Znojmo.   

Zdroj:

Kafka, Bohumír – básník (120. výročí narození)

*17. 9. 1901 - Náměšť nad Oslavou

†14. 11. 1978 - Brno

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2009, roč. 9, č. 38, s. 11.

Konrád III. Ota Znojemský - dědičný moravský kníže (830. výročí úmrtí)

*1140 - Znojmo

†9. 9. 1191 - Itálie

Životopis:

Syn moravského knížete Konráda II. Znojemského a Marie, dcery župana srbského Uroše Bílého. Po svém otci zdědil Znojemské knížectví (1157). Za bojů mezi Přemyslovci získal skoro celou Moravu - Znojemsko, Brněnsko (1177) i Olomoucko (1179) a tak došlo k politickému a právnímu sjednocení celé Moravy pod vládou znojemského knížete. V roce 1182 byl zvolen proti knížeti českému Bedřichovi za vzdoroknížete. Po zakročení císaře Bedřicha I. hodnost a trůn vrátil zase knížeti Bedřichovi a byl jmenován za samostatného markraběte říše Římské. Morava byla vytržena tím úplně z moci knížete českého. Po roce 1182 se věnoval správě svého panství. Ale už v roce 1184 se zúčastnil nepokojů v Čechách. Válčil s Přemyslem Otakarem I. a utkal se s ním v bitvě u Loděnic 10. 12. 1185. V této krvavé bitvě svedli Čechové mezi sebou největší a nejkrutější bitvu. Na obou stranách padlo na 4 000 vojáků. Konrád III. byl poražen, Loděnice byly srovnány se zemí. Po smrti českého knížete Bedřicha byl zvolen opět českým knížetem (1189 - 1191). Čechy a Morava byly opět spojeny osobou jednoho panovníka. Za účasti předních knížecích družiníků svolal sněm v Sadské, kde vyhlásil soubor právnických norem Statuta vévody Oty - Statuta ducis Ottoni (Statuta Konrádova - Statuta Conradi). Šlo o zákoník, o němž se dovídáme více až z potvrzení krále Přemysla Otakara I. pro Znojemskou provincii r. 1222. Zákoník vznikl z iniciativy Konráda Oty markrabího Moravy, a odráží tak právní poměry na Moravě ve 2. polovině 12. století nejen ve Znojemském knížectví, ale i v Brněnském. Zásadní význam měla Statuta pro schválení dědičnosti druhé alodizace na Moravě, probíhající po přerozdělování vlastnictví po roce 1055. V roce 1191 provázel císaře Jindřicha VI. na cestě do Říma a asi jako první český panovník byl přítomen korunovaci. Zemřel v Itálii nedaleko Neapole na mor. Konrádovo tělo bylo uloženo původně v klášteře Monte Cassino v Latiu a později jeho ostatky byly převezeny do Prahy. Spolu se svou matkou založil premonstrátský klášter Nanebevzetí P. Marie a sv. Václava v Louce.   

Zdroj:

  • HAVLÍK, Emil. Lubomír. Znojmo v době knížecí. Ročenka Okresního archivu ve Znojmě 1990. 1992, s. 27-45.

Melkus, Rudolf – geometr (80. výročí úmrtí)

*4. 3. 1908 - Vídeň

†30. 9. 1941 - Brno

Životopis:

Narodil se v rodině vídeňských Čechů. Navštěvoval ve Vídni českou školu Komenského. Uprostřed l. světové války se Melkusovi přestěhovali do Znojma. Po absolvování znojemského gymnázia v roce 1929 pracoval jako úředník na měřičském úřadě města Znojma. V roce 1939 byl nacisty uvězněn a odvezen do Vídně, ale za půl roku byl propuštěn. Odstěhoval se s rodinou do Brna, kde pracoval na městském úřadě. Zapojil se do podzemního hnutí. Na základě udání v roce 1941 zatčen a uvězněn v Kounicových kolejích a v září téhož roku popraven. Dne 28. října 1946 byl vyznamenán nejvyšší skautskou poctou Junáckým křížem za vlast, zlatým stupněm. Na jeho počest byla ve Znojmě přejmenována bývalá ulice Vrbkova ve čtvrti Marešov na ulici Melkusova.   

Zdroj:

  • LÁTOVÁ, Milada. Oldskauti a trempové Podyjí: Rudolf Melkus. Znojemské listy. 1995, roč. 4, č. 24, s. 5.

Mihola, Bohumil – kněz (80. výročí narození)

*13. 9. 1941 - Znojmo

†9. 10. 2009 - Grešlové Mýto

Životopis:

Znojemský rodák, na kněze byl vysvěcen 26. 6. 1966 v Litoměřicích. Do roku 1992 byl farářem v Medlově, pak v Biskupicích u Hrotovic. Nakonec se pro nemoc přestěhoval do Grešlového Mýta, kde působil jako výpomocný kněz. Zde také zemřel.   

Zdroj:

  • Rozloučení. Život farností Znojma. 2009, č. 9, s. 14.

Müller, Emanuel – učitel (130. výročí úmrtí)

*1846 - Praha

†4. 9. 1891 - Štýrský Hradec

Životopis:

Učitel chemie a chemické technologie na Odborné keramické škole ve Znojmě. Po vysokoškolských studiích v Praze působil v letech 1881-1890 v Teplicích.   

Zdroj:

  • ŠTURC, Libor. Učitelé odborných předmětů Odborné keramické školy ve Znojmě (1872-1922). Odborná keramická škola ve Znojmě: 1872-1922. Znojmo: Jihomoravské muzeum, 1997, s. 13-14.

Nešetřil, Vlastimil – varhaník (90. výročí narození)

*8. 9. 1931 - Kutřín

†8. 3. 2007 - Znojmo

Životopis:

Po ukončení školní docházky absolvoval dvouletou hospodářskou školu. V 18 letech odešel do Brna, kde v roce 1952 úspěšně dokončil vzdělání na tříleté varhanické škole. V roce 1954 přišel do Znojma, kde jako varhaník vypomáhal ve znojemských kostelech. V Šatově, Jevišovicích a Horních Dubňanech vyučoval hudbu na různé hudební nástroje. Dne 1. 11. 1954 se stal správcem kůru a varhaníkem kostela sv. Kříže ve Znojmě. V roce 1963 začal pracovat v Keramických závodech ve Znojmě a současně se věnoval funkci varhaníka a pravidelně nacvičuje chrámový sbor. V roce 1993 navázal chrámový sbor spolupráci s Pěveckým sdružením Vítězslav Novák, společně uskutečnily několik koncertů - Hnanice, Rakousko. Společně se také zúčastnily Moravskokrumlovského setkání pěveckých sborů. Za dobu svého působení uvedl s chrámovým sborem, který řídil 11 vánočních mší, 12 latinských a jednu českou mši a nespočetné množství církevních sborových a sólových zpěvů.   

Zdroj:

  • NECHVÁTAL, Josef. Poděkování za celoživotní činnost. Znojemské listy. 1996, roč. 5, č. 9, s. 4.

Paracelsus – lékař (480. výročí úmrtí)

*10. 11. 1493 - Einsiedeln

†24. 9. 1541 - Salcburk

Životopis:

Bakalářské školení snad získal ve Vídni a doktorskou hodnost, jak sám později vždy tvrdil, ve Ferraře. Procestoval mnoho zemí. Byl v Itálii, asi ve Španělsku, Portugalsku, Anglii, Valašsku, Sedmihradsku, v Pobaltí, v Polsku a v Čechách. V letech 1527 a 1528 byl městským lékařem a profesorem medicíny v Basileji. Zde úspěšně léčil významného nakladatele Frobenia a Erasma Rotterdamského. Dostal se tu však záhy do konfliktu s ostatními lékaři, lékárníky i studenty, jimž přednášel své nauky o farmakologii, purgaci a pouštění žilou. Zavrhoval klasiky - Hippokrata, Galena a Avicennu, dostal se do sporu s představenstvem města a se soudem, takže musel narychlo, snad dokonce v noci Basilej opustit. Když v roce 1536 pobýval v Augsburgu, navštívil jej Václav ze Žerotína a požádal o vyšetření. Paracelsus se ujal léčení Žerotínovy dny, následků mrtvice a zánětu pohrudnice. Když následujícího roku onemocněl Jan z Lipé, pán na Moravském Krumlově, a jeho lékaři mu nemohli pomoci, poradil mu pán ze Žerotína Paracelsa. Vyslaný posel přivedl v dubnu 1537 Paracelsa na moravskokrumlovský zámek. Léčení pána z Lipé nebylo snadné, snad šlo dokonce o malárii se zvětšením sleziny a vodnatelností, žaludeční potíže a žlučníkovou koliku. Víme, že se stav po Paracelsově léčbě, o níž se zachovaly podrobné záznamy, zlepšil a pán z Lipé přežil i Paracelsa. Paracelsus v Moravském Krumlově sídlil zřejmě v přízemí velké věže, pracoval zde na některých svých spisech, snad i provozoval alchymii. Poměrně nenadálý odjezd Paracelsův z Moravského Krumlova po šesti měsících úspěšného léčení Jana z Lipé je vysvětlován určitou krizí, která hluboce zasáhla do poklidného pobytu Paracelsa v Moravském Krumlově. Počátkem září byl totiž pozván, aby léčil manželku Jana III. ze Žerotína na Strážnici, nejvyššího moravského komořího. Po použití jeho léku, Jana z Pernštejna zemřela. Po této nešťastné příhodě odejel 29. září 1537 z Moravského Krumlova do Bratislavy a do Vídně. V roce 1538 navštívil Villach a o dva roky později odjíždí do Salcburku na pozvání arcibiskupa Arnošta. Zde zcela opuštěn zemřel asi po těžké chorobě. Snad šlo o rakovinu jater nebo o chorobu ledvin, ale ozvala se i řada dohadů, že byl zabit. Byl pochován na hřbitově chudých u sv. Šebestiána, kde dnes jeho hrob připomíná pyramidový náhrobek.   

Zdroj:

  • KERSSENBROCK, Franziskus. Paracelsus: jeho život a doba. Vyd. 1. V Praze: Ikar, 2008, 237 s.

Powolny, Michael – keramik (150. výročí narození)

*18. 9. 1871 – Judenbrug

†4. 1. 1954 - Vídeň

Životopis:

Vyučen hrnčířem. V letech 1891-1894 studoval Odbornou keramickou školu ve Znojmě, 1894-1901 na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni sochařství u profesorů Königa a Strassera, pak ještě v letech 1903-1906 u F. Metznera. V roce 1906 založil s Bertholdem Löfflerem dílny Wiener Keramik, keramické plastiky na Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni. Tvůrce figurálních keramických plastik vytříbené barevnosti. Významný představitel vídeňské secese.

Zdroj:

  • Almanach: 140 let Střední průmyslové školy keramické a sklářské v Karlových Varech. Karlovy Vary: Střední průmyslová škola keramická a sklářská Karlovy Vary, 2012, 94 s.

Ronovský, František – páter (150. výročí úmrtí)

*17. 11. 1806 - Únanov

†21. 9. 1871 - Doubravník u Tišnova

Životopis:

Narodil se v Únanově. Jeho otec byl v obci známým učitelem. Ronovský vystudoval ve Znojmě místní gymnázium, poté se v Brně učil filosofii a teologii. Knězem se stal v roce 1831. Po studiích působil na Českomoravské vysočině. V letech 1840-1863 ve Štěpánově nad Svratkou. Zde nejdříve třináct let kaplanoval a po zřízení farnosti i farářoval. Ze Štěpánova odešel 8. února 1863 na farnost kostela sv. Kříže v Doubravníku u Tišnova, kde zemřel. Byl nejen výborným knězem, ale i pečlivým vychovatelem školní mládeže. Jak ve Štěpánově, tak v Doubravníku zakládal ovocnářské školky.

Dílo:

Autor knihy Hospodářská kniha (1863), má 476 stran. Publikoval i časopisecky - kalendář Moravan, kde uveřejnil mnoho námětů, rad a zkušeností z pomologie (ovocnářství).

Zdroj:

  • PAVLÍK, Josef. Únanovský rodák. Znojemské listy. 1996, roč. 5, č. 21, s. 3.
Schmidt, Ferdinand – projektant (80. výročí úmrtí)

*18. 12. 1878 - Vídeň

†27. 9. 1941 - Vranov nad Dyjí

Životopis:

Vedený spíše k obuvnickému řemeslu, zajímal se však víc o přírodu a její mineralogické a geologické bohatství. Mezi jeho dalšími zájmy byla i elektrotechnika, v níž viděl budoucnost světa a které se začal věnovat. Nastoupil do firmy Ganz v Budapešti a později jako samostatný elektromontér s touto firmou procestoval řadu evropských i mimoevropských měst, kde se stavěly různé elektrozávody. Když se dozvěděl o stavbách přehrad a o elektrifikaci ve Švýcarsku, zamířil sem získávat zkušenosti. Absolvoval elektrotechnickou střední školu a svým postupným vzděláváním se dostal až na techniku v Curychu. Zde spolupracoval jako student se spolužákem Friedlanderem na projektu vodního díla u Vranova nad Dyjí. Jednalo se o projekt dvou přehrad (Frain I a Vöttau), jedna měla stát přibližně na místě dnešní Vranovské přehrady, druhá proti proudu Dyje pod dnešním Bítovem. Ferdinand Schmidt ve Vranově ve dvacátých letech i starostoval, v době budování přehrady bydlel ve Vranově ve vile, která dosud stojí u řeky Dyje na severozápadním okraji města vedle silnice k hydrocentrále pod hrází. Ve vile zůstal i po odsunu českých obyvatel Vranova v roce 1938. Jeho rodina to zde údajně neměla lehké, byla prý často peskována těmi, kteří stavbou přehrady přišli o svá pole či stavení. S vybudovanou přehradou byl často spojován jako její iniciátor. Ferdinand Schmidt je pochován na hřbitově ve Vranově nad Dyjí.   

Zdroj:

  • VANĚK, Miroslav. Opravník obecně oblíbených omylů a zažitých "pravd". Vranovská přehrada: stavba, úzkokolejky, provoz, lodní doprava. Tišnov: SURSUM, c2012, s. 111-117.

Václav II. – český a polský král (750. výročí narození)

*27. 9. 1271

†21. 6. 1305 - Staré Město

Životopis:

Za jeho vlády bylo dokončeno opevnění Znojma.   

Zdroj:

  • LÍBAL, Dobroslav. Znojmo: Městská památková rezervace a památky v okolí. vyd. Praha: Sportovní a turistické nakl., 1961, 85 s.

Vaněčková, Vojtěška – spisovatelka (70. výročí úmrtí)

*5. 2. 1876 - Lipnice

†15. 9. 1951 - Praha

Životopis:

Absolventka Učitelského ústavu v Olomouci. Působila jako pedagog v Olbramkostele a na Měšťanské škole v Moravských Budějovicích. V letech 1910-1928 byla ředitelkou dívčí měšťanské školy v Jemnici a později v Praze 7. V literárním kroužku R. Svobodové se seznámila s F. X. Šaldou a v roce 1900 doprovázela slavného kritika do Paříže jako vzorná pečovatelka. Po smrti R. Svobodové v roce 1920 trávil F. X. Šalda část své letní dovolené u ní v Jemnici, kde napsal dvě knihy věnované památce zesnulé spisovatelky.   

Zdroj:

  • ZEJDA, Radovan. Spisovatelé, publicisté a překladatelé. Moravskobudějovicko; Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, s. 473-491.

Vildomec, Vědomil – archeolog (100. výročí narození)

*27. 9. 1921 - Boskovštejn

†28. 12. 1998 - Znojmo

Životopis:

Absolvent znojemského reálného gymnázia. Působil jako pedagog na školách na Drahanské Vysočině a později na jižní Moravě. Současně studoval archeologii u profesora E. Šimka na brněnské univerzitě. Studium ukončil v roce 1950 doktorátem. Počátkem šedesátých let se stal odborným pracovníkem Jihomoravského muzea a v letech 1968-1983 byl jeho ředitelem. Dlouhou dobu pracoval jako okresní konzervátor a byl předsedou okresní komise památkové péče. Za významný přínos historické vědě obdržel stříbrnou medaili Filozofické fakulty brněnské univerzity.

Zdroj:

  • PODBORSKÝ, Vladimír. František Vildomec (6.2.1878-3.11.1975), Vědomil Vildomec (27.9.1921-28.12.1998). vyd. Brno: Ústav archeologické památkové péče v Brně; Ústav archeologie a muzeologie FF MU v Brně, 2005, 223 s.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová