*28. 7. 1940 - Ctidružice
†20. 10. 2012 - Ctidružice
Životopis:
Absolvent jedenáctiletky v Moravských Budějovicích (1954-1957) a Vyšší pedagogické školy v Brně (1957-1959). Pedagog na základních školách Třešť (1961-1969), Šumná (1969-1970), Vranov nad Dyjí (1970-1971), Šumná (1971-1995). Člen Výtvarné skupiny 80 při SKP Šumná (1980-1989), Výtvarného kroužku při MěKS v Moravských Budějovicích (od r. 1962), Skupiny učitelů výtvarníků při Klubu školství a vědy Bedřicha Václavka Brno (1978-1985), Výtvarného studia Znojmo (1974-1980).
Dílo:
Pracoval výhradně technikou akvarelu a grafikou, zejména trojbarevným linorytem. Jeho obrazy se nacházejí ve sbírce Jihomoravského muzea ve Znojmě. S jeho pracemi se můžeme setkat v restauračních zařízeních ve Vranově nad Dyjí, Bítov, Hnanice.
Zdroj:
- NOVÁK, Pavel Kryštof. Zdeněk Adámek sedmdesátiletý. Znojemsko. 2010, roč. 20, č. 30, s. 12.
Bacher, Ferdinand – rektor (180. výročí úmrtí)
*5. 11. 1759 - Hevlín
†11. 7. 1840 - Hevlín
Životopis:
Od roku 1782 působil jako rektor v Hevlíně.
Zdroj:
- HLAVÁČEK, Petr. Bílá místa kantorské hudby mizejí jen zvolna: pramenná studie na základě materiálu z Hodonic u Znojma, Hustopečí na Břeclavsku, Branné a Starého Města pod Sněžníkem. Vlastivědný věstník moravský. 2013, roč. 65, č. 3, s. 278-284.
BARTOŠ, Ludvík – redaktor (140. výročí narození)
*29. 7. 1880 - Drásov
†16. 2. 1952 - Znojmo
Dílo:
Své úvahy, úvodníky, kulturní a politické glosy tiskl v časopisech, které redigoval nebo vydával. V letech 1907-1909 byl v Tišnově redaktorem týdeníku Náš kraj, od r. 1909 byl redaktorem týdeníku Jihozápadní Morava v Třebíči, k němuž r. 1910 připojil ještě znojemský Moravský jih a Hlasy ze západní Moravy. R. 1920 byla Jihozápadní Morava sloučena s týdeníkem Demokrat, vycházejícím až do r. 1938. V letech 1925-1927 a 1934-1938 vydával v Moravských Budějovicích Naše noviny. Mimo to byl vydavatelem Jihlavska (1920-1938), Moravského krasu (1937-1938), Jevíčska (1937-1941) a v Boskovicích Našich zájmů (1921-1926, 1934-1938). Vydavatelská činnost L. Bartoše byla přerušena v letech 1914-1919, kdy byl jako nespolehlivý zatčen a r. 1915 odveden na vojnu.
Zdroj:
- Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, 863 s.
BĚLÍK, Vratislav - národopisný pracovník (120. výročí narození)*20. 7. 1900 - Rouchovany
†17. 10. 1988 - Mikulov (Břeclav, Česko)
Životopis:
Absolvent brněnské reálky (1918) a učitelského ústavu v Brně (1919). Pedagog v Moravském Krumlově (1919-22), ve Znojmě (1922-38), Mohelně (1938-45) a Vladislavi (1945-60). Zajímal se o národopis Horácka (pověsti, písně, malovaný nábytek, lidová keramika, lidové stavby, výšivky, kroje, kraslice). Spolupracoval s národopisným souborem Vysočan z Jihlavy. Působil také jako pořadatel obyčejových slavností (hody, dožínky), byl odborným poradcem souborů Vysočan a Třebíčan. Podzim života strávil v Mikulově a Vladislavi.
Dílo:
Horácký zpěvník (1954), Horácký lidový vzor, Povídání z Horácka, Horácká chasa, Vzory horáckých výšivek pro nové použití (1979), Vzory na horáckých kraslicích (1981), O lidovém stavitelství na Vysočině (1983), Horácký kroj (1984, připravoval dvacet let). Publikoval v novinách, časopisech a sbornících: Znojemský kalendář, Od Horácka k Podyjí, Národopisné aktuality, Mikulovský zpravodaj, Malovaný kraj, Jiskra aj.
Zdroj:
- NOVÁK, Pavel. Stal se horáckou legendou. Znojemsko. 1988, roč. 28, č. 46, s. 4.
BRANDL, Georg – keramik (30. výročí úmrtí)
*28. 1. 1906 - Vranov n/Dyjí
†28. 7. 1990 - Lienz
Životopis:
Absolvent Odborné keramické školy ve Znojmě a UMPRUM ve Vídni (1922-1926, prof. M. Powolný, V. Schufinský). V letech 1931-1933 působil v Berlíně a od roku 1934 ve Znojmě, kde si otevřel dílnu na výrobu figurální keramiky. Po roce 1945 pracoval ve vlastní dílně v Lienzi.
Zdroj:
- Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. 2011, roč. 11, č. 30, s. 11.
ČERMÁK, Jakub – kněz (250. výročí narození)*18. 7. 1770 - Moravské Budějovice
†19. 9. 1837 - Rosice
Životopis:
Narodil se do řemeslnické rodiny. Středoškolská léta strávil Jakub v období 1780-1785 dílem ve Znojmě, dílem v Jihlavě a pak odešel do Olomouce studovat filozofii. Jako jediný syn v rodině se rozhodl nepokračovat v řemesle vozmistra, spíše toužil po vzdělání. Po dvou letech studia na olomoucké filozofii požádal devatenáctiletý mladík o přijetí do generálního semináře. Bylo mu sotva dvacet a měl za sebou jen 1. ročník, když byl v červenci 1790 seminář zrušen. Na vysvěcení by musel čekat ještě plné tři roky. Je pravděpodobné, že ještě rok, do podzimu 1791, strávil v Olomouci, pak se rozhodl k poměrně radikálnímu kroku - odešel studovat do Vídně. Zemřel v Rosicích (podlehl těžkému krvácení do mozku) a byl pochován na místním hřbitově.
Zdroj:
- TINKOVÁ, Daniela. Jakobíni v sutaně: neklidní kněží, strach z revoluce a konec osvícenství na Moravě. Vyd. 1. Praha: Argo, 2011, 359 s.
FAIGL, Karl – učitel (140. výročí narození)
*4. 7. 1880 - Brno
†1944 - Brno
Životopis:
Od roku 1905 učitel na gymnáziu ve Znojmě, od roku 1932 docent na Německé vysoké škole technické v Brně. Mladší bratr architekta Ludwiga Faigla.
Zdroj:
- KOZDAS, Silvestr. 100 let kostela na novém městě ve Znojmě: k výročí postavení evangelického kostela (nyní pravoslavného chrámu sv. Rostislava). 1. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2011, s. 22.
FRÁŇA, Ludvík – stolař (110. výročí narození)
*29. 7. 1910 - Vídeň
†3. 6. 1942 - Jezeřany
Zdroj:
- Ludvík Fráňa [online]. aktualiz. 4. 8. 2014 [cit. 2016-02-03]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=16237
GALLUS-HANDL, Jacob – skladatel (470. výročí narození)
*3. 7. 1550 - Ribnica (Slovinsko)
†18. 7. 1591 - Praha 6 (Česko)
Životopis:
S hudbou se sžíval zřejmě již od mládí. Ještě před rokem 1565 odchází do kláštera v Melku. Stal se členem zdejší kapely a začal se zabývat i kompozicí. Z Melku odešel kolem 1570 asi do Vídně, kde působil v dvorní kapele. Byl zde ještě r. 1574. Setkává se tu s řadou skladatelů (P. de Monte, J. Regnart), od nichž získává řadu poznatků ohledně hudby. Po odchodu z Vídně prošel řadou měst i klášterů, např. Zwettl, Zábrdovice u Brna, Olomouc, Prahu, Vratislav. Někdy na přelomu let 1579/1580 vstoupil do služeb olomouckého biskupa Pavlovského, 1585 odešel do Prahy a vedl zde kapelu při sv. Janu na Břehu. Jistě se zde setkal s řadou hudebních osobností císařského dvora, literátů a umělců. V Praze působí až do své smrti.
Dílo:
Gallovo dílo je poměrně obsáhlé, většina byla za jeho života vydána tiskem, jen část zůstala v rukopise. Nejprve vychází soubor 16 mší Selectiores quaedam misae (1580) ve čtyřech knihách. Zvláštní pozornost věnoval Gallus motetu, hudebnímu vyjádření liturgických či biblických textů. Byly vydány ve čtyřsvazkovém díle Opus musicum 1586-90, celkem jich napsal 374. Madrigaly vyšly ve třech knihách Harmoniae morales (1589, 1590), dohromady jich bylo 53. Posmrtně byla vydána ještě sbírka 47 sborů, kterou vydal 1596 jeho bratr pod jménem Moralia. Autoři zhudebněných textů byli klasičtí, středověcí či renesanční básníci: Vergilius, Catullus, Horatius, Martialis, Vitalis aj. Všechny texty byly v latině, kterou považoval Gallus za jazyk jazyků.
Zdroj:
- ČERNOŠEK, Lubomír. Skladatelé v Podyjí. Okno/Fenster. 2009, roč. 6, č. 2, s. 18, 20, 22.
GIDEON VON LAUDON, Ernst – vojevůdce (230. výročí úmrtí)*2. 2. 1716 - Laudona (Lotyšsko)
†14. 7. 1790 - Nový Jičín
Životopis:
Byl rakouský vojevůdce, jeden z největších vojevůdců 18. století. Proslavil se ve válkách s Pruskem a svým tažením na Balkán proti Osmanské říši, které ho zařadilo mezi slavné turkobijce. Jeho jméno neslo i české pivo vyráběné od roku 1700 v Lanškrouně.
Zdroj:
- Ernst Gideon von Laudon [online]. [cit. 2012-03-08]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ernst_Gideon_von_Laudon
HAYEK, Theodor – architekt (180. výročí narození)
*14. 7. 1840 - Znojmo
†31. 8. 1898 - Innsbruck
Životopis:
Jeho otec byl Heinrich Franz Xaver Hayek.
Zdroj:
- Theodor Hayek [online]. [cit. 2014-06-11]. Dostupné na: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=13928
HENDRYCH, Jan – učitel (40. výročí úmrtí)
*12. 3. 1903 - Brno-Líšeň
†10. 7. 1980 - Brno
Životopis:
Narodil se jako syn dělníka. Po skončení základní školy vystudoval v Brně učitelský ústav. Působil jako učitel v několika obcích kolem Brna. Již od dob studií pracoval v Lidové straně, v Orlu, hrál a režíroval ochotnická divadla s dospělými a se školními dětmi pořádal různé besídky a hry. V Dolních Kounicích se v roce 1930 oženil. Když se začalo schylovat k válce, žádal Hendrych o místo řídícího v Maršovicích, kde se mu zdálo bezpečněji. O prázdninách v roce 1938 se celá rodina stěhuje do Maršovic. V květnu 1939 vstupuje tajně jako záložní důstojník do domácího odboje zvaného Obrana národa. Stává se velitelem domobrany pro Maršovice, Jezeřany, Vedrovice a Zábrdovice. V Maršovicích zakládá ovocnou školku a kromě školy pracuje také na obci jako tajemník. 19. dubna 1943 si pro jejího manžela přijelo Gestapo. Byl vězněn v Brně, ve Vratislavi a opět v Brně. V roce 1944 se vrací z vězení, do konce války nesmí učit, ale na škole zůstává. Přichází květen 1945. Hendrych se opět ujímá řízení školy, pracuje jako člen rady ONV v Moravském Krumlově. V roce 1946 je zvolen do funkce předsedy ONV v Moravském Krumlově. Roku 1948 byl zbaven své funkce a několik dní byl vězněn někde v Brně, kde byl vyslýchán. Během několika dnů přichází dopis ze Zemského národního výboru v Brně, z něhož se dozvídá: Jan Hendrych je přeložen na školu v Horákově u Brna, musí okamžitě opustit Maršovice a až do smrti má zákaz vstupu na okres Moravský Krumlov, zejména do Maršovic-Jezeřan.
Zdroj:
- Jan Hendrych: 12.03.1903-10.07.1980. Zpravodaj občanů Jezeřan a Maršovic. 2013, č. 81, s. 14-15.
JECH, František – spisovatel (60. výročí úmrtí)*22. 2. 1884 - Doňov u Kardašovy Řečice
†20. 7. 1960 - Moravské Budějovice
Životopis:
Od r. 1912 profesor dějepisu na gymnáziu v Moravských Budějovicích. Dílo: Mimo řadu historických prací se zabýval i soupisem osobností regionu, dílem J. F. Svobody a O. Březiny.
Dílo:
Březina a Českomoravská vrchovina, Od Horácka k Podyjí, 1928; Místo harmonie a smíření, Moravské Budějovice 1930; Hvězdné nebe Otokara Březiny, Jaroměřice n. R. 1933; Otokar Březina, pěvec síly, víry a lásky, Moravské Budějovice 1934; Smrt Otokara Březiny v lidové poesii, Archa 1939; V záři Otokara Březiny, in Sborník západní Moravy, Třebíč 1940; Prostředí připravované věky, in sborník Stavitel chrámu, Praha 1941.
Zdroj:
- Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, 863 s.
KOČÍ, František – spisovatel (220. výročí narození)
*22. 7. 1800 - Mutějovice
†24. 6. 1880 - Hostim
Životopis:
V Krušovicích vychodil školu a pak pracoval u otce v hospodářství. Od roku 1816 studoval na malostranském gymnáziu v Praze. Pro účast na provokaci při návštěvě Františka I. v Praze 1822 (studenti volali Bída! místo Vivat!) uprchl ke strýci do Hostimi, kde vstoupil do panských služeb. Ve svém působišti patřil v 60. letech spolu s učitelem F. Vocelkou a farářem F. Valouchem mezi uznávané vlastence spisovatele. Pohřben byl v Hostimi.
Dílo:
Publikovat začal v roce 1821 v časopise Čechoslav. Psal anekdotické příběhy, pověsti, ódy na Boha a přátelství, mravoučné a humoristické povídky, ve kterých převládá vlastenecký výchovný a moralizující tón.
Zdroj:
- Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, 863 s.
KOTÍK, Metoděj – kněz (10. výročí úmrtí)
*18. 7. 1915 - Dolní Bory u Velkého Meziříčí
†19. 7. 2010 - Mostiště
Životopis:
Narodil se v Dolních Borech u Velkého Meziříčí, na kněze byl vysvěcen 5. července 1940 v Brně. Kněžské působení započal v Jemnici jako kaplan, později administrátor a farář, pak byl administrátorem v Novém Městě na Moravě, později v Mikulovicích u Znojma a Horních Dunajovicích. Od roku 1966 až do své smrti působil v Křižanově, nejprve jako administrátor, později jako farář, deset let současně spravoval farnost Heřmanov u Velké Bíteše. Posledních pět let života působil v Křižanově jako výpomocný duchovní. Zemřel v nemocnici v Mostištích. 14. července 2005 mu při příležitosti 90. narozenin biskup brněnský Mons. Vojtěch Cikrle udělil za dlouholetou obětavou kněžskou službu medaili sv. Jana Sarkandra. 6. prosince 2006 ho papež Benedikt XVI. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti s právem užívat titul Monsignore.
Zdroj:
- Metoděj Kotík [online]. [cit. 2019-09-04]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Metod%C4%9Bj_Kot%C3%ADk
KUNZ, Carl – soudce (190. výročí narození)
*25. 7. 1830 – Dačice
†?
Životopis:
Prezident Okresního soudu ve Znojmě (12. února 1888). Absolvoval studium práva a politiky ve Vídni a zde také složil teoretické státní zkoušky. Praktickou zkoušku složil u vrchního soudu v Ödenburgu 1. srpna 1855. V letech 1853-1855 prováděl praxi v Brně a v Dačicích.
Zdroj:
- HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwart: biographisches Lexicon. Brünn: H. Heller, 1890.
LEŽÁK, František – učitel (40. výročí úmrtí)*31. 3. 1895 - Moravské Budějovice
†18. 7. 1980 - Moravské Budějovice
Životopis:
Narodil se jako první z osmi dětí. Jeho otec byl obuvníkem, později listonošem. Do školy chodil v Moravských Budějovicích, učitelský ústav navštěvoval v Brně. Po maturitě byl ustanoven učitelem na chlapecké škole v Mor. Budějovicích. Dne 15. listopadu 1915 byl povolán na vojnu do Znojma, k výcviku do Vídně, důstojnickou školu absolvoval v Brucku. V roce 1916 byl odeslán na frontu do Ruska, později na italskou frontu. Vojenskou školu skončil v Hercegovině, 16. listopadu 1918 se vrátil domů. Od 1. prosince 1918 byl ustaven napřed zatímním učitelem na čtyřtřídní obecné škole v Blížkovicích. Zde vyučoval jako definitivní učitel, zatímní řídící učitel a zástupce ředitele celých čtyřicet let. Pracoval v osvětě, přednášel, připravoval oslavy, mluvil v místním rozhlase, řídil divadla, pracoval v Sokole. Po osvobození pomáhal při výstavbě Sokolovny i nové školy. Do důchodu odešel dne 1. srpna 1958, odstěhoval se do Mor. Budějovic a dál pracoval.
Zdroj:
- KOUKAL, Ladislav. Blížkovice: Od historické minulosti k socialistickému dnešku. vyd. Blížkovice: JZD Družba, 1982, 55 s.
MOTKA, Tomáš – řezbář (70. výročí narození)
*21. 7. 1950
†30. 4. 2015
Dílo:
Jeho doménou je figurální tvorba, která nemá v kraji konkurence.
Zdroj:
- MRVA, Vlastimil. Každé dřevo se miluje jinak: Lípa se poddá, dub musíš znásilnit. Znojemsko. 1994, roč. 4, č. 27, s. 5.
MUCHA, Alfons – malíř (160. výročí narození)*24. 7. 1860 - Ivančice
†14. 7. 1939 - Praha 6 (Česko)
Životopis:
V letech 1866-1872 navštěvoval školu v Ivančicích, na doporučení pedagoga Václava Novotného pokračoval na Slovanském gymnáziu v Brně (r. 1872). Studia však předčasně ukončil. Začal pracovat jako písař u okresního soudu v Ivančicích (1878-1881). Práci písaře opustil a odjel do Vídně, kde se podílel na výrobě divadelních dekorací. Živil se také malováním portrétů a vyzdobil freskami a nástěnnými dekoracemi a obrazy salóny a později i zámeček Emmahof u Hrušovan nad Jevišovkou, který si postavil majitel panství hrabě Khuen Belassi. Byl to právě on, kdo umožnil Muchovi začít s výtvarnými studiemi v Německu a Paříži, které dokončil r. 1889. V roce 1894 vytvořil první plakát pro divadlo herečky Sarah Bernhardtové. Zemřel 14. července 1939, poslední rozloučení pak proběhlo 19. července na pražském Slavíně.
Dílo:
Nejznámější jsou plakáty zejména z období umělcovy spolupráce právě s herečkou Bernhardtovou - Dáma s kaméliemi (1896), Medea (1898) atd. Z tohoto období pochází řada návrhů na dekorační grafické práce, např. Čtyři roční období (1896), Denní doby (1899), návrhy na kalendáře, divadelní programy. Od roku 1910 se téměř 18 let věnoval rozměrným plátnům Slovanské epopeje, kterou maloval na zámečku Zbiroh na Rokycansku. Poprvé byla Slovanská epopej vystavena v roce 1919 v pražském Klementinu, později v New Yorku a v Chicagu. Souborně pak až po úplném dokončení v prostorách Veletržního paláce v Praze (1928), později i v Brně a v Plzni. Moravský Krumlov hostí Muchovo dílo dočasně, i když už od roku 1950. Dílo je majetkem Galerie hlavního města Prahy.
Zdroj:
- HRŮZOVÁ, Jitka. Alfons Mucha stále živý. Znojemsko. 1984, roč. 25, č. 31, s. 4.
NEUBAUER, Jakob – rektor (210. výročí narození)
*14. 7. 1810 - Šatov
†6. 10. 1873 - Hodonice
Životopis:
V letech 1841-1873 školní rektor a varhaník v Hodonicích, první hodonický nadučitel.
Zdroj:
- HLAVÁČEK, Petr. Bílá místa kantorské hudby mizejí jen zvolna: pramenná studie na základě materiálu z Hodonic u Znojma, Hustopečí na Břeclavsku, Branné a Starého Města pod Sněžníkem. Vlastivědný věstník moravský. 2013, roč. 65, č. 3, s. 278-284.
OPOČENSKÝ, Josef – církev (150. výročí úmrtí)*9. 3. 1814 - Klášter
†17. 7. 1870 - USA
Životopis:
Josef Opočenský byl druhým duchovním správcem miroslavského evangelického sboru. Jako duchovní začínal ve Veselí na Českomoravské vysočině. Poté dvanáct let sloužil ve sboru v Zádveřicích na Valašsku. Opočenský po třech letech opustil miroslavský sbor a v roce 1859 odcestoval do Texasu i se svojí rodinou. Brzy po jejich příjezdu vypukla ve Spojených státech občanská válka. Mnoho Čechů a Němců v Texasu nechtělo bojovat na straně Konfederace, jejímž členem Texas byl, a proto volili dočasný odchod do Mexika. Stejně se zachovala i rodina Josefa Opočenského. Po svém návratu roku 1864 zorganizoval evangelický sbor v místě, které nazval Veselí, podle svého prvního působiště. Název města byl zkomolen, takže se dnes jmenuje Wesley. Josef Opočenský zemřel v červenci roku 1870.
Zdroj:
- BEDNAŘÍK, Aleš. František Kún a Josef Opočenský, aneb z Miroslavi do Ameriky před téměř 150 lety. Miroslavský zpravodaj. 2002, č. 5.
PEČÍRKA, Josef – vydavatel (150. výročí úmrtí)
*11. 10. 1818 - Jindice
†27. 7. 1870 - Praha 6 (Česko)
Životopis:
Absolvent gymnázia a lékařské fakulty v Praze (1848). Pedagog přírodopisu na staroměstském gymnáziu v Praze (1849-1853) a na gymnáziu v Jindřichově Hradci (1853-1856). Od r. 1856 žil v Praze a věnoval se literární činnosti. V r. 1850 zvolen za mimořádného člena Královské české společnosti nauk. Vykonal cestu do Švédska, kde zkoumal české rukopisy. Objevil legendu o sv. Kateřině, kterou svým nákladem vydal.
Dílo:
Vypsání živočichův pro školy (1850 a 1862), Nerostopis pro školy, Grundlinien der reinen Krystallographie, Krystallographische Tafeln, Václav Novák, aneb sedlák jak by měl býti.
Překladatel: Spisy Krištofa Šmída.
Upravovatel a vydavatel: V letech 1844-1847 vydal u Fourniera ve Znojmě Bibliotéku poučných a zábavných spisů pro mládež i dospělý věk (12 svazků) a hospodářskou knihu Václav Novák, aneb sedlák jak by měl býti.
Zdroj:
- PERNICA, Bohuslav. Písemnictví na západní Moravě: Kulturně-historický nástin. Přerov: Strojil, J., [19--?], s. 41-42.
PROCHÁZKA, Jiří – lékař (200. výročí úmrtí)*10. 4. 1749 - Blížkovice
†17. 7. 1820 - Vídeň
Životopis:
Základní školu začal navštěvovat v Blížkovicích v roce 1754 nebo 1755. Zde se v českém jazyce naučil pouze základy čtení a psaní. Na znojemském jezuitském gymnasiu, kde se učil v letech 1759-1765, se vyučovalo latinsky. V letech 1765-1767 absolvoval na Univerzitě v Olomouci dva roky filosofických studií. Jako osmnáctiletý získal doktorát filozofie. V letech 1769-1774 absolvoval Lékařskou fakultu univerzity ve Vídni. V letech 1774-1776 pracoval jako asistent na klinice profesora Haena. Od roku 1776 se pod vedením prof. Bartha věnoval očnímu lékařství, v březnu 1778 získal titul magistra očního lékařství. V roce 1778 působil jako profesor anatomie a očního lékařství na Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze. V této době zavedl do anatomie injekční stříkačku umožňující některé cévní objevy. Dospěl k poznatkům o chování cévní stěny v krevním oběhu a upozornil na funkci cév při růstu kostí. Operací šedého zákalu zachránil zrak 3000 pacientům. Snad největšího uznání získal svým výkladem fyziologie nervového systému. V rámci této teorie vytvořil koncepci nervového reflexu. Poprvé také popsal gynekologické nádory. Byl členem Královské české společnosti nauk (1785). V roce 1791 pracoval jako vědec v anatomickém ústavu a byl též zakladatelem anatomického muzea ve Vídni. Vedle výuky vyšší anatomie a fyziologie a vědeckých výzkumů se věnoval odborné oční praxi. Byl členem řady zahraničních vědeckých společností - Akademie v Paříži, v Petrohradě a lékařských společností v Německu, Francii i Rusku. V roce 1799 se po krátké známosti oženil s dcerou pražského měšťana a radního - Annou Štěpanovskou. Ve svých 70 letech již neměl dostatek sil k vykonávání svého povolání a požádal o penzionování. Jeho žádosti vídeňská dvorská kancelář dekretem z 9. června 1819 vyhověla. Byl mu ponechán celý plat i s ubytovacím příspěvkem a za jeho vědecké a pedagogické zásluhy mu byl udělen Leopoldův rytířský kříž.
Dílo:
Monografie o fyziologii krevního oběhu (Praha, 1778), Monografie o skladbě svalu (1778), Monografie o skladbě nervstva (1779), Studie o vzniku zrůd (1781), Studie o funkcích nervového systému (1784). Další práci o jaterních cystách uveřejnil ve Vídni (1795). Dva roky poté vydal svoji první učebnici Fyziologie (vyšla ještě ve dvou německých vydáních 1802 a 1810, v latinském překladu 1805). V r. 1800 vydal dva svazky svých sebraných starších prací. Monografie Porovnání o organizmu lidského těla, Anatomicko-fyziologická zkoumání lidského těla, Pokus empirického znázornění přírodních zákonů (1810-1815). Svou vědeckou literární činnost uzavřel zevrubným přepracováním učebnice fyziologie, která se stala jeho nejznámějším spisem. Byla používána k výuce na mnoha evropských univerzitách.
Zdroj:
- PERNICA, Bohuslav. Písemnictví na západní Moravě: Kulturně-historický nástin. Přerov: Strojil, J., [19--?], s. 30.
SCHWEIGHOFER, Josef – stavitel (200. výročí narození)
*2. 7. 1820 - Hauskirchen
†16. 6. 1895 - Znojmo
Životopis:
Narodil se jako syn tesaře v Hauskirche v Dolním Rakousku, ale později působil v Drnholci. Již v roce 1845 složil ve Vídni tesařské zkoušky. Ve své továrně zaměstnával 150 pracovníků. 1864 složil také zednické zkoušky a roku 1867 se přestěhoval do Znojma, kde pracoval jako zedník a vlastnil dřevařský závod. Roku 1871 se stal občanem města Znojma a v roce 1876 byl vybrán do městské rady. Vystavěl budovy - Keramická továrna Ditmar, kasárna, telegraf, vojenskou škola, občanské sdružení, dívčí základní a střední škola na Otově náměstí. Za své zásluhy při výstavbě pomníku císaře Josefa v roce 1885 získal čestné občanství obce Starý Šaldorf.
Zdroj:
- LANG, Johann. Ehrenbürger der Gemeinde Altschallersdorf. Heimatbuch Altschallersdorf. l.: J. Lang, 1998, s. 35.
SLEZÁČEK, Vladimír – lékař (80. výročí narození)
*31. 7. 1940 – Brno
Životopis:
Vystudoval medicínu v Brně. Po absolvování fakulty pracoval v dětské ortopedické léčebně v Luží-Košumberku. Chtěl pracovat na chirurgii, v Brně však nebylo volné místo, a tak přešel do Znojma. Posledních 15 let se specializoval na léčbu chronických bolestí. Po odchodu do důchodu vyučuje na Zdravotnické škole a věnuje se malování.
Dílo:
Stal se členem spolku lékařů-výtvarníků v Praze. Mezi jeho oblíbené techniky patří olej, akvarel, pastel a kresba, nejraději ztvárňuje krajinu a portrét. Vystavoval v Praze, Brně, ve Znojmě, Olomouci, v Retzu, v Plovdivu atd.
Zdroj:
- Vladimír Slezáček slaví kulatiny. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 31, s. 3, 9.
STIASSNY, Wilhelm – architekt (110. výročí úmrtí)*15. 2. 1842 - Bratislava
†11. 7. 1910 - Bad Ischl
Životopis:
Tento vynikající vídeňský architekt se narodil roku 1842 v Bratislavě, ale již svá studia na polytechnice a akademii absolvoval již ve Vídni, kde si také roku 1866 založil vlastní, prosperující projekční atelier. Z jeho rýsovacího prkna vzešla nejen řada rodinných domů, ale také mnoho synagog a dalších židovských památek. Angažoval se ve společnosti pro záchranu a konzervování židovských uměleckých a historických památek, kterou sám roku 1895 založil a stal se jejím prezidentem. Dílo: Synagoga v Teplicích lázních (1875), Synagoga v Jablonci nad Nisou (1891-1892), Synagoga v Praze na Vinohradech (1896), Synagoga v Čáslavi (1899), Jeruzalémská synagoga na Novém městě v Praze (1904-1906), Obřadní hala na židovském hřbitově ve Znojmě (1903, 1938 zničena), Velodrom ve Znojmě na Přímětické ulici (1903-1904, 2007 bezdůvodně zničen při stavbě prodejny Lidl).
Zdroj:
- BOUDA, Otto, Lubomír ČERNOŠEK a Karel JAKL. 20 let trvání obnoveného Okrašlovacího spolku ve Znojmě i jeho dřívější historie. Sborník okresního archivu Znojmo 2012: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Státní okresní archiv Znojmo, 2013, s. 137-174.
VRZAL, Bohumil – malíř (80. výročí narození)
*31. 7. 1940 - Náchod
†9. 8. 2004 - Brno
Životopis:
Studoval na SEŠ ve Znojmě (1959) a výtvarný obor soukromě u malíře K. Černého v Praze (1960), prof. B. Laciny a B. Vořecha v Brně (1973). Zúčastnil se studijních stáží u Dr. T. Sella v Hamburger Kunsthaus v Hamburku. Věnoval se výstavnictví, užité grafice, malbě a textilní tvorbě. V malbě se nejprve věnoval abstraktně pojatým tvarovým kompozicím, později přešel k reálnému pohledu na danou skutečnost. V textilní tvorbě se zabýval především tapiseriemi. Motivy čerpal z prostředí volné přírody, krajiny a z cest.
Zdroj:
- Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2009; XX., Vil-Vz. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2009, 343 s.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová