Jste zde:  
  1. Kalendárium
  2. Rok 2020
  3. Červen

Pro veřejnost

Pro školy

Kalendárium

Zobrazení: 405

Červen

BULA, Jan – kněz (100. výročí narození)
*24. 6. 1920 - Lukov (Třebíč)
†20. 5. 1952 - Jihlava

Zdroj:
  • KARLÍKOVÁ, Eva. Život politického odsouzence, katolického kněze Jana Buly. Historická ročenka Gymnázia Dr. Karla Polesného ve Znojmě 2012-2014. Znojmo: Gymnázium Dr. Karla Polesného ve Znojmě, 2013, s. 16-19.
CZASTA, Franz – herec (160. výročí narození)
*3. 6. 1860 - Znojmo
†16. 4. 1921 - Dolní Rakousko   

Zdroj:
ELIÁŠ, František – dramatik (70. výročí úmrtí)
*20. 12. 1873 - Pavlov
†1. 6. 1950 - Hranice

Životopis:
Pocházel z rodiny námezdního krejčího. Mladší bratr Rudolf se stal učitelem a spisovatelem. Reálné gymnázium vystudoval v Telči, kam se jeho rodiče přestěhovali, učitelský ústav v Kroměříži. Učil zprvu na Moravě v Žeroticích, Velkém Dešově, Otnici, od 1902 na Těšínsku ve Václavovicích a v Sedlišti, Morávce, Petřvaldu, Staré Vsi, Michálkovicích. 1908 se stal řídícím učitelem v Orlové ve Slezsku a ředitelem reálného gymnázia zřízeného z jeho podnětu. Působil jako všestranný osvětový a vlastivědný pracovník, byl novinářem, spisovatelem.

Zdroj:
  • Biografický slovník českých zemí. [XV. sešit], Dvořák-Enz. 1. Praha: Libri, 2012, s. 467-610.
FISCHER, Alois – úředník (160. výročí narození)
*20. 6. 1860 - Plzeň
†24. 1. 1905 - Kravsko (Česko)

Životopis:
Spolumajitel keramické továrny v Kravsku. Předtím byl vedoucím úředníkem v závodě Dittmarově ve Znojmě. Byl to odborník v keramice. Roku 1894 se oženil.  

Zdroj:
  • TRMAČ, Miloslav. Keramická továrna v Kravsku od roku 1895 do konce první světové války. 150 let keramiky Kravsko 1823-1973. Kravsko: ZV ROH Keramické závody, n. p., 1973, s. 3-12.
FRANCL, Jaroslav - hudební skladatel (30. výročí úmrtí)
*28. 2. 1906 - Kutná Hora
†9. 6. 1990 - Praha

Životopis:
Absolvent AMU v Praze (odd. kompoziční a dirigentské, prof. J. Křička). Ředitel Městské hudební školy (1930-1945), dirigent Pěveckého spolku Tyl a Kutnohorské filharmonie. Ředitel Hudební školy ve Znojmě (1946-1949), dirigent Znojemské filharmonie a Horáckého komorního orchestru v Jihlavě. Ředitel Hudební školy Jaroslava Kvapila v Brně (1954-1955), inspektor hudebních škol v Praze (1955-1961), umělecký ředitel Středočeského symfonického orchestru v Poděbradech (od 1969).

Dílo:
Skladby komorní: Tři skladbičky pro flétnu a klavír, Fantazie pro klarinet, Dvě preludia pro klarinet a klavír.
Skladby orchestrální: Variace na českou národní píseň pro lesní roh a smyčcový orchestr, Concertino pro lesní roh a malý orchestr aj.

Zdroj:
  • NOVÁK, Pavel. Za Jaroslavem Franclem. Znojemsko. 1990, roč. 30, č. 31, s. 5.
FRIEDL, Antonín – historik (130. výročí narození)
*13. 6. 1890 - Mirošov
†5. 11. 1975 - Praha

Zdroj:
  • Biografický slovník českých zemí. [18. sešit], Fo-Fr. 1. Praha: Academia; Historický ústav AV ČR, 2015, s. 420. ISBN 978-80-200-2517-3.
FUČÍK, Bohumil – archivář (100. výročí narození)
*29. 6. 1920 - Znojmo
†28. 8. 1981 - Znojmo

Životopis:
Vyučil se prodavačem knih a po vyučení pracoval v tomto oboru na Slovensku. Za okupace byl totálně nasazen. V roce 1945 se vrátil zpátky do Znojma a začal pracovat na matričním oddělení Městského národního výboru ve Znojmě.  Téhož roku byl, ale přeřazen do znojemského archivu a stal se spolupracovníkem prvního archiváře ve Znojmě J. Auera. V roce 1948 se stal vedoucím archivu. Spolu s J. Auerem zachránil vedle patrimoniálních archivů též řadu obecních archiválií ze Znojemska. Po roce 1954, kdy došlo k organizovanému budování okresních archivu, soustředil archiválie všech obcí okresu a archiválie škol, znojemského okresního úřadu a dalších okresních institucí. V letech 1964-1966 absolvoval archivní kurz, který pořádala Filozofická fakulta Karlovy Univerzity Praze.   

Dílo:
Byl dopisovatelem Brněnského archivního věstníku a Znojemska. V roce 1968 začal spolupracovat s redakcí vlastivědného sborníku Jižní Morava. Spoluautorsky se podílel na několika publikacích např. Okres Znojmo 1948-1978 (1978), Znaky a pečetě jihomoravských měst a městeček (1979).

Zdroj:
  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 26, s. 11.
HAVELKA, Roman - akademický malíř (70. výročí úmrtí)
*30. 4. 1877 - Jemnice
†20. 6. 1950 - Znojmo

Životopis:
Absolvent německé obecné a měšťanské školy v Jihlavě, UMPRUM v Praze (1892-1895), Akademie v Praze (1895-1898, Mařákova krajinářská speciálka). Od r. 1893 zajížděl pravidelně za malířskými motivy do Bítova. Své práce poprvé představil v pražském Rudolfínu v r. 1900. Obdržel Hlávkovo stipendium na studijní pobyt v Itálii (1900). Navštívil Benátky, Janov, Florencii, Řím, Bosnu, Hercegovinu a další země. První světovou válku prožil na frontě. Jeden ze zakládajících členů Sdružení výtvarných umělců (1907), jeho předseda (1922-1940) a čestný předseda do r. 1950.

Dílo:
Téměř 3000 jeho obrazů odráží kouzlo vod a lesů v poříčí Dyje.
Obrazy: Tůň (1896), Jabloň a skály (1899), Z Bítova (1902), Cesta v lese (1905), Podzimní krajina (1905), Lesní cesta (1908), Přeháňky (1910), Zimní krajina (1911), Na louce (1912), Podzim v Podyjí (1924) aj.
Ilustrace: Hrady a zámky (A. Sedláček, 1912), příspěvky do sarajevského časopisu Nada. Samostatné výstavy: Jihlava (1902), Třebíč (1919), Moravské Budějovice (1920), Olomouc (1927, 1937), Bítov (1949), Hodonín, Jihlava (1957), Znojmo (1995) aj.
Kolektivní výstavy: Praha (1900, 1905, 1908), Hodonín (1907, 1913), Hradec Králové (1934) aj.   

Zdroj:
  • FILKA, Miloslav. Ve zdejší líbezné jihomoravské krajině tvořil akademický malíř Roman Havelka. 1997, roč. 7, č. 31, s. 4.
JAHN, Jan – pedagog (270. výročí narození)
*18. 6. 1750 - Tasovice
†16. 8. 1816 - Vídeň

Životopis:
Původně byl louckým premonstrátem, studia zde dokončil s titulem doktora teologie. Po zrušení kláštera se stal profesorem starých jazyků na olomoucké stavovské akademii. Byl znalcem středověkých dějin. Působil také ve Vídni, kde byl povýšen na kanovníka v chrámu sv. Štěpána. Před svou smrtí založil nadaci pro tasovické chudé. Tato nadace byla za druhé světové války zrušena německou říšskou vládou. Jahn zemřel ve Vídni jako univerzitní profesor.

Dílo:
Vydal mnoho bohoslovných vědeckých knih. Einleitung in die göttl. Bücher des Alten Bundes (1793-1802), Biblische Archäologie (1797-1805). Dále napsal slovníky hebrejštiny, aramejštiny a arabštiny.

Zdroj:
  • MITREGOVÁ, Miluše. Osobnosti spjaté s Tasovicemi. Historie obce Tasovice. 95-100. Tasovice: Obecní úřad Tasovice, c2005.
JŮZA, Vilém - historik umění (90. výročí narození)
*13. 6. 1930 - Znojmo
†5. 3. 1998 - Ostrava

Životopis:
V roce 1955 nastoupil do Slovanského muzea v Uherském Hradišti jako historik umění, posléze byl jmenován jeho ředitelem. Vypracoval zcela novou koncepci rozvoje sbírky umění. Jeho zásluhou byla získána budova bývalé vojenské zbrojnice v Otakarově ulici. Po rozsáhlé rekonstrukci v letech 1959-62 zde vznikla Galerie Slovanského muzea. Zasloužil se o založení vlastivědného sborníku Slovácko, který vychází od roku 1959 dodnes.

Zdroj:
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění: dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006, 985 s.
KOČÍ, František – spisovatel (140. výročí úmrtí)
*22. 7. 1800 - Mutějovice
†24. 6. 1880 - Hostim

Životopis:
V Krušovicích vychodil školu a pak pracoval u otce v hospodářství. Od roku 1816 studoval na malostranském gymnáziu v Praze. Pro účast na provokaci při návštěvě Františka I. v Praze 1822 (studenti volali Bída! místo Vivat!) uprchl ke strýci do Hostimi, kde vstoupil do panských služeb. Ve svém působišti patřil v 60. letech spolu s učitelem F. Vocelkou a farářem F. Valouchem mezi uznávané vlastence spisovatele. Pohřben byl v Hostimi.   

Dílo:
Publikovat začal v roce 1821 v časopise Čechoslav. Psal anekdotické příběhy, pověsti, ódy na Boha a přátelství, mravoučné a humoristické povídky, ve kterých převládá vlastenecký výchovný a moralizující tón.

Zdroj:
  • Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, 863 s.
KRBALEK, Heinrich – právník (110. výročí úmrtí)
*19. 6. 1845 - Osová Bítýška
†25. 6. 1910 - Znojmo

Životopis:
Doktor práv, narodil se v Osové Bítýšce. Po absolvování osmiletého gymnázia ve Znojmě nastoupil roku 1862 ke studiu práv na univerzitě ve Vídni. Po absolvování studia nastoupil jako adjunkt na Krajském soudě ve Znojmě. Jako adjunkt působil potom i při Okresním soudě ve Znojmě, Moravském Krumlově a Slavkově u Brna. Pak působil při soudě v Novém Jičíně. Později stanul v čele krajského soudu v Olomouci jako jeho viceprezident. Ke konci života pobýval ve Znojmě, kde také zemřel.   
  • KLEMPOVÁ, Jana. Výběr z nově uspořádaných osobních fondů ve Státním okresním archivu ve Znojmě v roce 2005. Znojmo: Státní okresní archiv, 2006, 148 s.
KRS, Bohumil – malíř (130. výročí narození)
*23. 6. 1890 - Plzeň
†17. 5. 1962 - Plzeň

Životopis:
Člen vládního komisariátu pro zachování památek v Bratislavě (1919-1921). Profesor reálky v Olomouci (1922-1927), na středních školách v Přerově, Znojmě (1928-1929), Brně a Plzni (1945-1950).       

Dílo:
Scénografie: výprava Hamleta plzeňské divadlo, Námluvy Pelopovy a Hubička olomoucké divadlo.
Ilustrace: Inčiny povídky - Votočková-Lauermannová, Balada o javoru - sbírka lidových básní, Kytice - K. J. Erben, Máj - K. H. Mácha.
Samostatné výstavy: Plzeň (1934, 1945, 1958, 1960), Přerov (1935).
Ocenění: Zlatá medaile na Expo Paris.

Zdroj:
  • BRAND, Josef. Bohumil Krs: [Obr. monografie]. 1. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1974, 41 s.
LATSCHER, Johann Adolf – generál (180. výročí narození)
*26. 6. 1840 - Znojmo
†19. 2. 1935 - Vídeň

Životopis:
Odešel od armády a stal se generálem a později tajným radou.   

Zdroj:
MARUŠÁK, Karel - stavební inženýr (50. výročí úmrtí)
*20. 1. 1884 - Horní Lhota
†25. 6. 1970 - Znojmo

Životopis:
Absolvent reálného gymnázia v Uherském Brodě (1903) a české vysoké školy technické v Brně (1903-1908). Po absolvování jednoroční vojenské služby pracoval v železničních stavbách v Brně. Od 1. 7. 1910 přešel do služeb moravského Zemského výboru v Brně. Účastník 1. světové války, dosáhl hodnosti kapitána v záloze. Na jaře roku 1919 byl jmenován správcem oddělení zemského stavebního úřadu ve Znojmě. V letech 1920-1929 člen městského zastupitelstva ve Znojmě a v roce 1929 byl zvolen senátorem Národního shromáždění ČSR. Tuto činnost vykonává až do roku 1939, kdy byly obě sněmovny parlamentu rozpuštěny. Založil konzumní družstvo Bratrství, stavební družstvo Domovina, podílel se na výstavbě nové sokolovny. Byl členem Sokola. Po okupaci se zapojil do odbojové činnosti, člen odbojové organizace Brno-sever. V roce 1942 byl zatčen, vězněn v Kounicových kolejích. Poté převezen do koncentračního tábora Oranienburg a v roce 1945 do Buchenwaldu, kde se seznámil s Ferdinandem Peroutkou (známý český literát). Po válce se vrátil do Znojma a zastával funkci prvního místopředsedy okresního národního výboru. Po roce 1948 byl zbaven všech veřejných funkcí. V roce 1961 dokonce zatčen a odsouzen k sedmi letům vězení za odeslání dopisu F. Peroutkovi do Ameriky. Na základě amnestie v roce 1962 propuštěn a za sedm let rehabilitován - došlo ke zrušení rozsudku.   

Zdroj:
  • STŘECHA, František. Senátor Karel Marušák, pohnutý osud československého demokrata. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2007, roč. 7, č. 51/52, s. 10. ISSN 1213-5585.

MAULIK von KROMAUHEIM, Karl – voják (160. výročí narození)
*24. 6. 1860 - Moravský Krumlov
†13. 5. 1934 - Moravský Krumlov

Životopis:
Poté co dokončil základní školu v rodném městě, bylo mu souzeno pracovat jako sedlář v podniku svého otce. Když ale neviděl v tomto oboru žádnou budoucnost, odešel do armády. Na naléhání důstojníků odešel do kadetní školy ve Vídni. Poté co školu dokončil, dostal se do pěšího pluku 18 a pak 98. Později se stal velitelem domobrany v Českých Budějovicích. V první světové válce 1914 velel 36. pěchotní armádě. S nimi bojoval za těžkých podmínek na jihu v Lublinu. Dosáhl hodnosti polního maršála. Jeho posledním působením v armádě byla práce předsedy odvolací komise ve Wiener Neustadtu. Po válce se přestěhoval zpátky do svého rodného města. Zde ale nastaly velké změny. Za vlády hraběte Kinského prošla země pozemkovou reformou a veřejné školy byly rozpuštěny. Učitelé byly buď přesunuti do zahraničí, nebo odešli sami. Maulik se snažil aspoň trochu své rodné město zkrášlit a zlepšit. Pro německou komunitu pracoval až do své smrti.   

Zdroj:

NAGELHUBER, Petrus - hudební prefekt (300. výročí narození)
*29. 6. 1720 - Znojmo
†23. 11. 1758 - Liběšice

Zdroj:
  • HOLUBOVÁ, Markéta. Biografický slovník hudebních prefektů jezuitského řádu působících v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1556-1773. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2009, 238 s. ISBN 978-80-87112-19-9.
OBORNY, Adolf – botanik (180. výročí narození)
*17. 6. 1840 - Světlá
†27. 4. 1924 - Znojmo

Životopis:
Středoškolské vzdělání dokončil v r. 1861 a pokračoval na německé technice v Brně. Suplent na brněnské státní reálce. V r. 1870 složil ve Vídni učitelskou zkoušku z přírodopisu a matematiky. Profesor zemské reálky a později okresní školní inspektor ve Znojmě v letech 1870-1899. V červnu r. 1899 odešel do Lipníku nad Bečvou, kde působil do r. 1907 jako ředitel zemské německé reálky. V r. 1907 se vrátil do Znojma.    

Dílo:
Die Flora des Znaimer Kreisess (1879), Flora von Mähren und oesterr. Schlesien (dvousvazkové dílo) aj. Ve svých dílech využil nejen vlastní sběry ale i práce a herbáře svých německých kolegů. Herbáře jsou uloženy v muzeu v Praze, Brně, Mikulově, z části na katedře biologie rostlin Přírodovědné fakulty Masarykovy univerzity. V Jihomoravském muzeu je uloženo celkem 1248 herbářových položek. Jsou zde dokladovány i rostliny, které se už u nás nevyskytují. Botanické práci se věnoval třicet let a uveřejnil přes 30 botanických prací.

Zdroj:
  • BOUDA, Otto; ČERNOŠEK, Lubomír; KOZDAS, Jan. 15 let obnoveného Okrašlovacího spolku ve Znojmě. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2007. 2008, s. 10-20.
POKORA, František – farář (150. výročí narození)
*16. 6. 1870 - Český Brod
†11. 2. 1947

Životopis:
Příchod Františka Pokory, narozeného 16. června 1870 v Českém Brodě, do Miroslavi byl patrně pro sbor i obec svým způsobem otřes. Pokora byl typ faráře, po kterém někteří miroslavští bezesporu toužili: S okolím nesplynul, kázáním burcoval, z kazatelny hřímal, tvrdě je nutil k vyšší úrovni duchovního, ale zejména osobního a rodinného života. Mladý farář Pokora začal systematicky, intenzivně a pravidelně pracovat s mládeží. Kruh evangelických mladíků a panen se scházel nejprve po rodinách, od roku 1901 v šálku u kostela, který byl k tomu účelu vystavěn. Schůzky mládeže se brzy změnily v setkávání mezigenerační a Kruh se stal nejen duchovním, ale i kulturním centrem sboru. V roce 1904 byl František Pokora zvolen farářem v Zádveřicích a působil také v Táboře a v Nosislavi. Zemřel 11. února 1947.   

Zdroj:
SEUME, Jan Bohumír – spisovatel (210. výročí úmrtí)
*29. 1. 1763 - Poserna
†13. 6. 1810 - Teplice

Životopis:
Na žádost hraběte začal v roce 1780 studovat teologii v Lipsku. Když začala náboženská krize v roce 1781, utekl do Francie. V roce 1783 se vrací do Brém. Od podzimu 1787 opět začal studovat v Lipsku za pomoci hraběte a to právo, filozofii a historii. V roce 1791 získal magisterský titul a do roku 1792 se habilitoval. V letech 1790-1792 odešel do Ruska do Moskvy, kde byl povýšen na poručíka. 1794 byl v polském zajetí a pak se vrátil do Lipska, kde žil jako vychovatel. V zimě roku 1801 navštívil Znojmo.

Dílo:
Procházka do Syrakus - cestopis. Vzpomíná v něm na svoji návštěvu Znojma. Citace: "Zde ve Znojmě musil jsem po prvé píti víno, jelikož božského nápoje Germánů ve Walhalle již více nebylo. Víno-máš za čtyřiadvacet krejcarů - bylo velmi dobré, jak mne Schnorr ujišťoval, neboť já tomu pranic nerozumím a piji nejlepší burgundské s vodou jako nejhorší postuminské. " překlad-Srnohorský, J. 1796 - Některé zprávy o mimořádné události v Polsku v roce 1794 1801 – Básně, 1813 - Můj život.

Zdroj:
  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2009, roč. 9, č. 3, s. 11.
SCHUSTLER, Mořic – lékař (100. výročí úmrtí)
*5. 12. 1855 - Nový Jičín
†1. 6. 1920 - Nový Jičín

Zdroj:
  • HODEČEK, Dalibor. Dějiny zámku v Miroslavských Knínicích. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. Znojmo: Státní okresní archiv, 2002, s. 12-33.

STRNIŠTĚ, Jindřich - hudební skladatel (160. výročí narození)
*14. 6. 1860 - Třebíč
†20. 7. 1914 - Bítov

Životopis:
Absolvent gymnázia v Třebíči a učitelského ústavu v Brně. Pedagog v brněnském ústavu pro hluchoněmé dále v Třebíči a na Nových Dvorech (od 1883). Zde řídil pěvecký sbor Vesna (1886-1890) a založil pěvecký sbor Lumír (1894). Osobní přítel Vítězslava Nováka a Antonína Dvořáka.   

Dílo:
Většina jeho děl je uchována v rukopise. Vítězslavu Novákovi věnoval své tři řady Moravských perel, které provedla Beseda brněnská.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 29, s. 11.
ŠEVČÍK, Jindřich – pedagog (120. výročí narození)
*3. 6. 1900 - Polička
†26. 7. 1985 - Znojmo

Životopis:
1920 se mladý učitel Jindřich Ševčík začal věnovat ochotnickému divadlu v České Rybné u Žamberku, "odkojen ochotnickou podnikavostí z rodné Poličky". Na počátku 2. světové války přišel do Náměště nad Oslavou, kde 1941 založil Divadlo mladých (DeMe). Hrálo se v sokolovně. Z inscenací, které byly dělány s ochotnickým nadšením včetně malování kulis, stavění scény apod. největší ohlas sklidily 1941 Pampeliška (Kvapil), dále Nezbedný bakalář, Čekanky. Měly manifestační ohlas u publika. Po osvobození se divadlo rozpadlo, řada herců se rozešla do všech koutů republiky. Jindřich Ševčík odešel po roce 1948 do pohraničí (do Znojma) jako okresní osvětový inspektor. V důchodu žil ve Znojmě, psal o divadle do mnoha časopisů (mj. do AS), fotografoval. Pedagog v Žamberku, Břeclavsku a na Znojemsku.  

Zdroj:
  • Osvěta byla vždycky součástí jeho života. Znojemsko. 1970, roč. 11, č. 1, s. 4.
TEMPES, Leopoldus - hudební prefekt (360. výročí narození)
*25. 6. 1660 - Svitavy
†17. 3. 1715 - Znojmo

Zdroj:
  • HOLUBOVÁ, Markéta. Biografický slovník hudebních prefektů jezuitského řádu působících v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1556-1773. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2009, 238 s. ISBN 978-80-87112-19-9

VELEBA, Vilém – právník (150. výročí narození)
*8. 6. 1870 - Pánov u Velké Bíteše
†23. 2. 1956 - Znojmo

Životopis:
Po příchodu do Znojma dne 1. května 1897 se zapojil do řad bojovníků za záchranu české menšiny. Po šestileté praxi advokátního koncipienta se stal samostatným advokátem a otevřel si českou advokátní kancelář ve Znojmě (1903).

Veřejná činnost: Zvolen v doplňovacích volbách do V. kurie říšské rady ve Vídni (1905). V listopadu téhož roku se stal poslancem. Zakladatel Znojemské matice (1906), vydavatel českého časopisu Moravský jih (týdeník, 1907). V r. 1906 zakoupil dům ve Hvězdově ulici pro potřeby českého školství. V zadní části domu se nacházela česká mateřská školka a v přední části hospodářská škola (1909). Finančně se podílel na stavbě Dělnického domu na Havlíčkově ulici (1911). V době 1. světové války se snažil zachránit české školství ve Znojmě. Založil dívčí školu Vlasta (1917) a koupil dům na dnešním náměstí Komenského pro obchodní školu. Předseda národního výboru a vládní komisař města (1918). Pro místní stranické hádky odešel z veřejného života. Během 2. světové války byl dvakrát vězněn ve Znojmě jako rukojmí. Ještě jednou se objevil na politické scéně jako člen prvního revolučního Národního výboru ve Znojmě (květen 1945), ale brzy musel ustoupit novým proudům politického života.   

Zdroj:

  • KEREMIDSKÝ, Marian. Politický profil JUDr. Viléma Veleby. Znojemské listy. 1995, roč. 4, č. 6, s. 6.
ZEMINA, Otakar – malíř (30. výročí úmrtí)
*18. 12. 1899 - Nová Paka
†4. 6. 1990 - Mlázovice

Životopis:
Otakar Zemina se narodil v rodině hrnčíře v Nové Pace. Po skončení základní školní docházky zde absolvoval v letech 1910 až 1918 státní reálku. Poslední dva roky 1. světové války prožil v činné vojenské službě u pěšího pluku v Jičíně, Kadani, ruském Polsku, volyňském Vladimíru, ruské Ravě, Planině, Tridentu a na dalších místech fronty. Od 1. srpna 1918 byl v legiích v severní Itálii. Po návratu do Československa sloužil v Českých Budějovicích, Veselí nad Moravou, Komárně, Nových Zámkách a Levicích. Dne 9. srpna 1919 byl demobilizován jako příslušník 39. výzvědného pluku útočné čety. V letech 1919 až 1920 prošel kurzem při učitelském ústavě v Praze, a do roku 1921 byl zástupcem učitele v Lázních Bělohradě. V roce 1921 vstoupil do 2. ročníku Akademie výtvarných umění, kde studoval u prof. Jakuba Obrovského a později u Vojtěcha Hynaise. Mezi roky 1923 až 1924 získal první cenu za klauzurní práce a stipendium školy na cestu do Itálie (2000 lir). Ocenění za svou tvorbu získal ještě několikrát. V roce 1926 podnikl studijní cestu do Itálie, o tři roky později do Francie a Belgie. Od roku 1928 působil jako středoškolský profesor v Moravských Budějovicích, Kyjově, Znojmě a Brně. Otakar Zemina učil do roku 1962, naposledy na Škole uměleckých řemesel jako vedoucí oddělení malby. Od roku 1976 žil v Dolní Kalné a Nové Pace, kde byl jmenován čestným občanem. Zemřel 4. června 1990 v Mlázovicích.

Dílo:
Po celý život maloval, kreslil, ilustroval časopisy, knihy pro mládež a odborné publikace, vyřezával loutky. Od roku 1932 byl členem Sdružení výtvarných umělců jihozápadní Moravy ve Znojmě, sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, Klubu výtvarných umělců v Brně a Svazu českých výtvarných umělců. Zúčastňoval se společných výstav těchto institucí. Několikrát samostatně vystavoval v Brně (1970,1972 a 1976 – Dům umění), Nové Pace (1977, 1980, 1989 a 1999 – Suchardův dům) a Hořicích (1980 – Galerie plastik). Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách Moravské galerie v Brně, Muzea města Brna, Městského muzea v Nové Pace, Památníku K. V. Raise v Lázních Bělohradě a v soukromých sbírkách. V kresbách a žánrových obrazech 20. let až 50. let se Zemina často vrací do vzpomínek na dětství a mládí v Nové Pace, ale i k zážitkům z války a po roce 1945 k událostem 2. světové války a osvobození. Žánrové olejomalby uchovávají podobu tváří i prostředí, jsou střídmě barevné, založené na pevné kresbě a modelaci tvaru. Přes patrný vliv akademického školení nejsou neosobně chladné a mívají půvab popisného vypravěčství. Souběžně se Zemina věnuje kresbě, jež je jeho vášní a v níž vyniká. Kresebné jsou i jeho ilustrace. V 60. letech 20. století se Zeminův projev mění, opouští přesný popis, zachází volněji s kresbou a malbou. Postupně se uvolňuje i jeho představivost; barevná skvrna, otisk přírodního detailu, listu apod. vytváří složité obrazové mozaiky. Bohatství fantaskních forem a struktur je spojeno s kreslířskou precizností i ovládáním různých technik a materiálů. Z ilustrační tvorby jsou známé především jeho knihy Pověsti, pohádky a lidový humor na Novopacku (F. Číp), Na koho to slovo padne (E. Lank), U nás doma (V. Svobodová), Talisman (W. Scott), Králův lučištník (Q. Durward) a Tvrdohlavá Marie (A. Zhoř).

Zdroj:
  • ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. 1999, s. 10-29.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová