*23. 3. 1910 - Blanné
†?
Životopis:
Po absolvování Učitelského ústavu ve Znojmě (1930) učila v Raškovicích a na Těšínsku (do r. 1942). Navštěvovala soukromou školu Mánes v Praze, věnovala se převážně portrétu a figurální kresbě. Pracovnice Filmových ateliérů ve Zlíně (trikové oddělení).
Zdroj:
- NOVÁK, Pavel. Na návštěvě u Anny Bělíkové. Znojemsko. 1983, roč. 24, č. 34, s. 4.
Breiner, Franz – spisovatel (60. výročí úmrtí)
*2. 2. 1889 - Dyjákovice
†16. 3. 1960
Dílo:
Das Brillenglas, 1952; Kalender des Deutschen Kulturverbandes, 1923; Mutter, wir grüssen dich! Was unsere Dichter zu Preise der Mutter singen uns sagen, 1920; Volkskalender des Deutschen Kulturverbandes: für das Jahr 1922.
Zdroj:
- Franz Breiner [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FFranz_Breiner&wikiembed-title=Franz_Breiner
Brukl, Bedřich – rytec (200. výročí narození)
*21. 3. 1820 - Znojmo
†27. 1. 1873 - Vídeň
Životopis:
Velký vliv na rozvoj jeho talentu měl jeho otec Bedřich Brukl, znojemský řezbář. Pod jeho dohledem se připravoval na vídeňskou Akademii, kde byl přijat v r. 1834. Po absolvování Akademie ve Vídni (mědirytecká speciálka) se věnoval především tvorbě grafiky. Pracoval ve své dílně. Od r. 1851 pracoval u c. k. Vojenského geografického institutu ve Vídni jako mědirytecký čekatel. O dva a půl roku později se stal mědirytcem III. třídy, v lednu 1855 technickým oficiálem II. třídy a konečně dne l. května 1871 byl povýšen do hodnosti technického důstojníka I. třídy.
Dílo:
Vztah ke Znojmu: Litografie Znojmo, vytištěná ve Dvorní tiskárně ve Vídni, akvarelové portrétní studie dvou znojemských měšťanů (1844), veduta městyse Hostim u Znojma.
Grafika: Reprodukce Rafaelovy Sixtinské madony (1843-1844) a Madony s dítětem, Litografie Znojmo, vytištěná ve Dvorní tiskárně ve Vídni zachycuje s topografickým citem město, které důvěrně znal. Vytvořil celou řadu grafik, ale větší část se bohužel nedochovala anebo není dnes známo, kde se nachází.
Mapy: V letech 1869-1886 spoluautor speciálních vojenských map. Preciznost a dokonalost vytvořených map umožnila jejich užívání ještě počátkem 20. století.
Ve sbírkách Jihomoravského muzea ve Znojmě se nachází řada kreseb, které muzeu věnovala v r. 1925 W. Pasavcová, sestřenice tehdejšího hejtmana J. Brukla (synovec Bedřicha Brukla).
Zdroj:
- Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 12, s. 11.
Černý, Josef – vinař (110. výročí narození)*29. 3. 1910 - Rešice
†6. 9. 2002 - Znojmo
Životopis:
V roce 1930 absolvoval Vinařsko-ovocnickou školu v Mělníku. Po získání praxe v Průhonicích u Prahy a Českém Krumlově byl přijat Zemským úřadem v Brně a přidělen jako zahradník na Rolnickou ovocnicko-vinařskou školu v Kloboukách u Brna. V roce 1941 nastoupil na Okresní úřad v Kloboukách jako ovocnářsko-vinařský inspektor a v roce 1942 přešel na Zemský úřad v Brně do funkce vinařského inspektora pro sklepní kontrolu. V roce 1947 začal pracovat pro Okresní úřad ve Znojmě jako vinohradnický a vinařský inspektor. Po roce 1948 odešel z funkcí a věnoval se pouze odborné práci související s problematikou vinohradnictví a vinařství. Spolu se šlechtitelem Cyrilem Míšou pracoval ve Šlechtitelské stanici vinařské ve Znojmě. V roce 1964 přešel ke Šlechtitelskému a semenářskému podniku v Brně. Později byl jmenován vedoucím vinařství na Šlechtitelském a semenářském statku v Prosiměřicích, kde realizoval rozsáhlou výsadbu vinic a vybudoval sklepní hospodářství. V důchodovém věku se věnoval poradenské činnosti pro tehdejší JZD, poté jako agrotechnik u Moravských vinařských závodů ve Znojmě.
Zdroj:
- Nejstarší vinařský inspektor. Znojemsko. 2000, roč. 10, č. 15, s. 5.
Eckhart, Ludwig – profesor (130. výročí narození)
*28. 3. 1890 - Želetice
†5. 11. 1938 - Vídeň
Životopis:
Studoval od roku 1907 na technice na univerzitě ve Vídni, kde získal doktorát v roce 1918. Již před válkou byl asistentem deskriptivní geometrie na technice. Po válce učil na středních školách a deskriptivní geometrii na univerzitě ve Vídni. V roce 1924 se na vídeňské technice habilitoval a v roce 1929 byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie. Na technice působil až do roku 1938, kdy musel místo opustit a krátce poté spáchal sebevraždu.
Zdroj:
- Ludwig Eckhart [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FLudwig_Eckhart&wikiembed-title=Eckhart+Ludwig
Flíček, Josef – vojín (130. výročí narození)
*6. 3. 1890 - Lesonice
†20. 8. 1916 - Rusko
Životopis:
Narodil se 6. března 1890. Vojín 99. pluku byl po válce prohlášen za mrtvého.
Zdroj:
- Lesoničtí padlí ve Velké válce 1914-1918. Lesoňák. Č. 1 (2018), Roč. 8, s. 40-51.
Havlík, Lubomír Emil – historik (20. výročí úmrtí)*30. 8. 1925 - Znojmo
†3. 5. 2000 - Brno
Životopis:
Absolvent Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (1950). Rok pracoval jako středoškolský profesor, ale v roce 1951 byl propuštěn pro ztrátu důvěry. Poté pracoval jako vedoucí knihovny Uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Od r. 1956 byl aspirantem, později vědeckým pracovníkem Slovanského ústavu Československé akademie věd. V letech 1963-1985 externě přednášel na UJEP v Brně. Člen ústředního výboru nově zakládaného Svazu vědeckých pracovníků (1968). V r. 1978 se habilitoval a od r. 1987 doktor historických věd. Vědecký pracovník Ústavu dějin východní Evropy (1990), vědní obor: dějiny střední, jihovýchodní a východní Evropy ve středověku, včetně dějin Velké Moravy. Spolupracovník Čs. rozhlasu a Čs. televize (film Moravská země). Člen balkanistické komise, redakce rad odborných zahraničních časopisů, Společnosti pro Moravu a Slezsko, Moravského národního kongresu, Vlastivědné a muzejní společnosti. Člen komise pro územně správní a státoprávní uspořádání státu při Úřadu vlády České republiky (1990-1991) a člen komise pro národnosti Parlamentu České republiky a rady Moravskoslezské akademie pro vědu a kulturu (od r. 1994). Účastník řady mezinárodních a světových kongresů a sympozií. Držitel Řádu sv. Metoděje, stříbrné plakety Františka Palackého ČSAV (1988) a apoštolského požehnání uděleného písemně ad personam (1993).
Dílo:
Staří Slované v rakouském Podunají v 6. - 12. století (1963), Velká Morava a středoevropští Slované (1963), Dukljanská kronika a Dalmatská legenda (1976), Morava v 9. až 10. století (1978), Přehledné dějiny Byzance (1979), Dějiny středověké Gruzie (1980), Slovanské státní útvary raného středověku (1987), Kronika o Velké Moravě (1987), Moravské letopisy (1993), Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů (1994) aj.
Redaktor a spoluautor edice Magnae Moraviae fontes historica, sv. I. - V. (1967-1977). Autor mnoha studií ve vědeckých časopisech doma i v zahraničí (Polsko, Rakousko, Rusko, Bulharsko, Německo, Anglie, Řecko, Itálie).
Publikace a články o Znojmě: první samostatná knižně vydaná práce - Znojmo : z minulosti města a jeho památek (1956), Počátky historického Znojemska, K otázce znojemského spiknutí a jeho předpokladům v roce 1338, Znojemské Hradiště sv. Hypolita aj.
Zdroj:
- SKUTIL, Jan. Nejstarší obraz Znojemska v díle L. E. Havlíka. Ročenka Okresního archivu ve Znojmě 1986. Znojmo: Okresní archiv, 1987, s. 71-72.
Hofbauer, Klement Maria, svatý – řeholník (200. výročí úmrtí)*26. 12. 1751 - Tasovice
†15. 3. 1820 - Vídeň
Životopis:
Otec K. M. Hofbauera se jmenoval Petr Pavel Dvořák, pocházel z Moravských Budějovic. Jako sedmnáctiletý přišel do německých Tasovic. Zde se oženil s Marií Steerovou a usadil se tu natrvalo. V matrice jsou zapsáni pod Dvořákovým poněmčeným jménem Hofbauer. Když je Janovi 7 let, otec umírá. Jan si přeje studovat na kněze, ale matka není schopna udržovat syna na studiích, proto ho posílá do Znojma. Dne 31. 3. 1767 nastoupil jako pekařský učeň u Františka Dobše, v pekárně, která stála na dnešním Václavském náměstí č. 3. Pracoval nějakou dobu v klášteře v Louce jako pekař a zároveň ukončil s podporou tamního opata Lambecka středoškolská studia. V teologických studiích by mohl pokračovat jen tehdy, pokud by vstoupil jako novic do řádu, ale premonstrátský klášter už žádné novice nesměl přibírat. Nějaký čas pobýval v rodišti svého otce, poté ve Vídni, v Itálii. Dvakrát se stal poustevníkem, z toho jednou složil i řeholní sliby a přijal nové poustevnické jméno Clemens. Odešel opět do Itálie, kde se stal členem kongregace redemptoristů. Tato kongregace mu umožnila ukončit teologická studia a dala jeho životu pevná pravidla a cíle. Pokoušel se založit kongregaci ve vlasti, ale tehdejší osvícenské Rakousko s nepřátelským postojem vůči řeholím jeho snahám nepřálo. Polský král Stanislav August požádal redemptoristy, aby přišli do Varšavy. Zde Klement Maria Hofbauer spolu s Tadeášem Hüblem působil dvacet let. Působil především v kostele sv. Bennona, zakládal sirotčince, školy pro chlapce i dívky, založil knihtiskárnu. V roce 1808 je řád redemptoristů francouzskými vojáky vyhnán z Varšavy. Hofbauer odchází do Vídně, kde r. 1813 získal místo jako duchovní správce v kostele sv. Voršily. Poslední léta prožil ve Vídni a snažil se uskutečnit své dávné přání uvést redemptoristy do vlasti. Vídeňský dvůr však nebyl myšlence nakloněn. Posledním Hofbauerovým dílem bylo vypracování pravidel řádu redemptoristů. Císař František podepsal dekret o připuštění kongregace redemptoristů v rakouských zemích dne 19. 4. 1820. Toho se však Hofbauer nedožil. Umírá 15. 3. 1820 ve Vídni a byl pohřben na hřbitově v Maria-Enzersdorf. Roku 1862 byly jeho ostatky přeneseny do kostela Maria am Gestade ve Vídni. Dne 29. ledna 1888 byl papežem Lvem XIII. blahořečen a 20. května 1909 svatořečen papežem Piem X. Roku 1914 se stává patronem Varšavy i Vídně. 20. 3. 2004 byla jeho bronzová pamětní deska, která byla odhalena r. 2001 ve foyer znojemské radnice při příležitosti 250. narození světce, přemístěna na dům, ve kterém se Hofbauer vyučil pekařem - na Václavské náměstí č. 3.
Zdroj:
- ŽILÍK, Rudolf. Klement Maria Hofbauer - světec našeho kraje. Noviny Niva. 2010, roč. 10, č. 2, s. 2-3.
Charlemont, Hugo – malíř (170. výročí narození)
*18. 3. 1850 - Jemnice
†18. 4. 1939 - Vídeň
Životopis:
Narodil se v rodině slavných umělců. Je synem malíře miniatur (miniaturisty) Matiase Adolfa Charlemonta. Bratr Eduard Charlemont (1848-1906) byl rovněž malířem a jeho nejmladší bratr Theodor Charlemont (1859-1938) je znám jako sochař. Je otcem malířky Lilly Charlemont. V roce 1873 absolvoval Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde byl žákem profesora Eduarda von Lichtenfels. Technologii tisku a umění leptání zvládl u Arthura Wiliama Ungera. Za svého života vícekrát navštívil Holandsko a několik roků žil v Benátkách. Svými současníky byl Hugo Charlemont považován za všestranný talent. Předmětem jeho obrazů jsou krajiny, zátiší, portréty i interiéry. Kromě olejomalby vytvořil četné akvarely a kvaše. Z rozsáhlé krajinářské tvorby největší zájem vzbuzují obrazy malované v impresionistickém stylu. Obdobně jako i jiní umělci té doby se podílel na výzdobě veřejných a soukromých staveb. Například svými malbami vyzdobil jídelnu v novém Městském divadle (Burgtheatru) ve Vídni a palác prince ze Salmu. Je pochován na hřbitově ve vídeňské čtvrti Döblingu (Döblinger Friedhof) v severozápadní části Vídně; pro Rakušany má tento hřbitov stejný význam jako pro Čechy hřbitov na Vyšehradě.
Zdroj:
- Hugo Charlemont [online]. [cit. 2012-03-14]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hugo_Charlemont
Jelínková, Zdenka – folkloristika (100. výročí narození)*30. 3. 1920 - Velká nad Veličkou
†5. 10. 2005 - Brno
Životopis:
Po studiu na gymnáziu ve Strážnici (1931-1934) a v Brně (1934-1939) absolvovala 1942 brněnský učitelský ústav s aprobací pro výuku češtiny, němčiny a tělocviku. Po působení v dětském zemědělském útulku v Kuželově učila na školách v Lipově (1942-1944), v Nové Lhotě (1944-1945), v Ochoze u Brna a Bukovince (1945), v Olbramovicích (1946) a učitelskou dráhu ukončila 1946-1950 v Třebíči. 1950 nastoupila jako odborná pracovnice do Státního ústavu pro lidovou píseň v Brně, kde působil nepřetržitě až do r. 1980, kdy odešla do důchodu. Už na prvním učitelském působišti v Lipově začala sice sbírat lidové tance, dětské hry a říkadla, ale systematicky se věnovala této činnosti pro brněnský ústav od roku 1949. Její sběratelská a badatelská činnost byla zaměřena na Slovácko, Valašsko, Lašsko, Slezsko, Horácko a přechodné oblasti.
Dílo:
Vydala sbírky lidových písní a tanců; organizovala soubory lidové tvořivosti; vypracovala novou metodiku nácviku lidových tanců; spolupracovala s rozhlasem a televizí.
Zdroj:
- FROLCOVÁ, Věra. Za Zdenkou Jelínkovou. Vlastivědný věstník moravský. 2006, roč. 53, č. 3, s. 319-320.
Jordan, Eduard – učitel (170. výročí narození)
*16. 3. 1850 - Krhovice
†4. 4. 1930 - Vídeň
Životopis:
Byl redaktorem časopisu Škola a domov. Psal novely a vyprávění a publikoval je v knižní formě: Můj první den (1878), Válka s Marokem (1882). Stal se vůdčí osobností Spolku liberálních učitelů Rakouska.
Zdroj:
- Eduard Jordan [online]. [cit. 2012-03-15]. Dostupné na: http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_J/Jordan_Eduard_1850_1930.xml
Katrnožka, František – kovář (140. výročí narození)
*11. 3. 1880 – Mikulovice
†?
Životopis:
Do Jevišovic se přestěhoval ještě před válkou. Po červencové mobilizaci roku 1914 byl odveden k 25. zeměbraneckému pluku ve Vídni a odeslán na východní frontu. V okolí města Rovno padl 17. září 1915 do ruského zajetí. Než se přihlásil koncem března 1918 k legiím, pracoval jako zajatec v Charkově. Po zápisu v Penze byl 24. května 1918 zařazen ke 2. rotě 8. střeleckého pluku "Slezského". O měsíc později přešel k telefonní rotě, kde působil do května 1919, kdy byl převelen k plukovní ošetřovně. Na cestu do vlasti se vydal z Vladivostoku 6. června 1920 lodí M. S. Dollar.
Zdroj:
- BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. 2002, s. 75-86.
Kristián, Josef – fotograf (90. výročí narození)*19. 3. 1930 - Moravský Krumlov
†11. 3. 2013 - Moravský Krumlov
Životopis:
Od školních let se zajímal o fotografii. Za druhé světové války pomáhal svému otci při zhotovování fotografických snímků v temné komoře a po válce začal fotografovat s takzvaným měcháčkem 6x6. Při výkonu prezenční vojenské služby v letech 1951 až 1953 jako specialista fotograf získal Kristián vzdělání v oboru a rovněž tak i nezbytnou praxi. Po ukončení vojenské služby byl zaměstnán v národním podniku Vertex. Mimo zaměstnání se pak i nadále věnoval fotografii. Spolupracoval s fotografickými kluby, zúčastňoval se soutěží, mapových okruhů, přednášek a seminářů
Zdroj:
- ROUPEC, Jiří. Vzpomínky plné muziky: pohledy na znojemskou taneční, beatovou a country hudbu druhé poloviny 20. století očima zúčastněných; IV. část. Brno: Jiří Roupec, 2010, 145 s.
Kulda, Beneš Metod – spisovatel (200. výročí narození)
*16. 3. 1820 - Ivančice
†6. 5. 1903 - Praha
Životopis:
Narodil se v Ivančicích, kde jeho otec provozoval kožešnické řemeslo. Po absolvování gymnázia v Jihlavě (1839) studoval filozofii a bohosloví v Brně (1841-1845). Poté působil jako kaplan v Židlochovicích a v Loděnicích u Pohořelic. V letech 1850-1858 zastával funkci duchovního správce v ústavu pro zanedbanou mládež v Brně. Zde byl vůdčí osobností a organizátorem katolického vlasteneckého hnutí. V roce 1859 odešel do Čech, působil jako kanovník a školní dozor na Vyšehradě v Praze, kde pobýval až do své smrti. Pohřben je na vyšehradském hřbitově.
Dílo:
Kuldovo působení na Moravě je spojeno s jeho didaktickou tvorbou pro mládež i dospělé. Psal kázání i jinou nábožensko-osvětovou prózu i poezii, v nichž polemicky hodnotil různé dobové otázky. Redigoval katolické kalendáře (Moravan, Posvátná kazatelna aj.). Vydával a z části sám psal knížky lidové četby. Přispíval do řady časopisů (Česká včela, Časopis Matice moravské, Moravské noviny aj.). Trvalou cenu si z jeho díla zachovaly knihy vzniklé ze sběratelské činnosti. Zabýval se jí na doporučení folkloristy Františka Sušila, svého přítele. Báchorky a pověsti sbíral mezi lidmi z Rožnova pod Radhoštěm a blízkého okolí, kde se v letech 1853-1854 léčil. Vyhledával dobré vypravěče, jejichž povídání si přesně zapisoval. Získal též pomocníky v písmácích, kteří mu posílali sebrané texty. Takto shromážděný materiál zpracoval i vydal v originálním literárním díle Moravské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského (1854). Později práci rozšířil o slovesný materiál z jiných moravských krajů a spolu se studií o národních pověrách a obyčejích publikoval ve dvou svazcích Moravských národních pohádek, pověstí, obyčejů a pověr (1874). Z bohatého materiálu o lidových obyčejích sestavil spis Svatba v národě českoslovanském (1858).
Další díla: Krásné večery, Písně a básně pro školy národní, Záhuba z pověry, Pravda a blud, Deklamovánky, Rady a výstrahy časové, Ježíšek, Mojžíš, Štědrovečerní dar a další.
Pseudonym, šifry - B. Skalkovič, B. M. K., B. S.
Zdroj:
- ŠIROKÝ, Jiří. Beneš Method Kulda. Zrcadlo. 2010, roč. 9, č. 5, s. 6.
Lepka, Antonín – teolog (30. výročí úmrtí)
*9. 6. 1905 - Kunštát
†13. 3. 1990 - Znojmo-Hradiště
Životopis:
Gymnázium navštěvoval na Velehradě a v Praze-Bubenči. V r. 1921 vstoupil na Velehradě do jezuitského řádu. Filozofii začal studovat v r. 1925 v Pullachu u Mnichova, teologii v r. 1928 v belgické Lovani. V r. 1931 přijímá v Bohosudově kněžské svěcení. Pak vyučoval na gymnáziu v Praze-Bubenči. V r. 1936 obhájil na římské Gregoriáně dizertaci Nicolai Hartmann a ontologické modely. V r. 1937 začal přednášet na Filozoficko-sociologickém institutu v Benešově teorii poznání a ontologii. Ve válečných letech byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně. Po válce opět přednášel na Institutu v Děčíně. Jeho skripta Ontologie zrcadlí odpověď především na současný stav filozofie v Německu (Husserl, Heidegger, Jaspers). V r. 1950 je nejdříve internován, pak uvězněn. Po r. 1960 působí jako topič, od r. 1971 v duchovní správě řeholních sester.
Dílo:
Po celou dobu je činný i filozoficky. Intenzivně překládá z francouzštiny (např. několik titulů Teilharda de Chardin), italštiny (Martini: Vyjdi, lide z Egypta, Refugium 1996), němčiny, precizuje svá SI skripta Kosmologie, Ontologie, Kritiky. Ve stati Jean Salisbury, sa vie et contemporaine (Bulletin Sorbonna, Paris 1939) přikládá pozitivní vliv různým modifikacím nominalismu na formy tomismu. Několik drobných článků publikoval v Civiltá Catholica (Suarezianismus, Potence a Akt aj.).
Zdroj:
- Antonín Lepka. Neevidované materiály. Č. 885.
Löwy, Wilhelm – statistik (170. výročí narození)
*12. 3. 1850 - Šafov
†21. 9. 1924 - Vídeň
Zdroj:
- Wilhelm Löwy [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FWilhelm_L%25C3%25B6wy&wikiembed-title=L%F6wy+Wilhelm
Macoun, Josef – právník (110. výročí narození)
*4. 3. 1910 - Znojmo
†31. 1. 1981 - Znojmo
Životopis:
Absolvent hudební školy ve Znojmě (housle, prof. J. Kratochvíl a A. Pek, konzervatoře (prof. Kudláček) a Právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze (1929-1934). Do r. 1938 zaměstnán na Okresním soudu ve Znojmě. V době okupace odešel do Moravské Ostravy, kde působil jako klavírista v hudebním souboru a profesor hudby na Konzervatoři v Katovicích (1938-1945). Pedagog na LŠU ve Znojmě (od 1950, klavír). Sólista Jihomoravského kvarteta.
Zdroj:
- Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 5, s. 11.
Pitlach, Bartoloměj – starosta (10. výročí úmrtí)*1949
†3. 3. 2010 - Moravský Krumlov
Zdroj:
- Zemřel Bartoloměj Pitlach. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 11, s. 1.
Plechatý, František - předseda Národního výboru (30. výročí úmrtí)
*20. 8. 1912 - Německé Knínice
†19. 3. 1990 - Miroslav
Životopis:
Narodil se v Německých Knínicích rodičům Františku Plechatému a Františce Plechaté, rozené Grossové. Byl nejmladším ze čtyř dětí. Otce nikdy nepoznal, ten padl na začátku 1. světové války roku 1914. Matka Františka měla nelehký osud s výchovou čtyř dětí. V roce 1930 vstoupil se svým bratrem Josefem do Sokola a společně se významně zapsali do budování obce Sokolské v Miroslavi. V období výkonu vojenské služby se připojil k bratrovi a vstoupil do pilotní školy v Prostějově. V roce 1934 opouští vojenskou službu u 2. leteckého pluku v Olomouci a hlásí se v roce 1935 k četnictvu. Válečná léta slouží na četnické stanici v Olšovci, okres Hranice. Na podzim roku 1944 se aktivně zapojuje do odbojové činnosti v partyzánské skupině "Pro vlast", jejímž velitelem byl kpt. letectva Alois Havlík. V těžkých letech války se Františkovi a jeho manželce Arnoště, rozené Nohavové, narodily dcery - Eva, Věra a do osvobozené vlasti přichází na svět syn Přemysl. Po skončení 2. světové války přechází ze složek SNB k pohraniční stráži a s hodností velitele roty na útvaru v Jemnici odchází v roce 1950 do civilu. V témže roce se vrací s celou rodinou do své rodné Miroslavi. V nelehké poválečné době zde nachází zaměstnání ve Státní traktorové stanici. V roce 1956 je jmenován předsedou NV a v této funkci setrvává do roku 1971. Pod vedením Františka Plechatého se začíná budovat celé vodní hospodářství města, kanalizace, budují se komunikace, chodníky a veřejné osvětlení.
Zdroj:
- KUDLÁČEK, Jan. Vzpomenutí na Františka Plechatého: 20. 8. 1912 - 19. 3. 1990. Miroslavský zpravodaj. 2012, roč. 55, č. 4, s. 29-31.
Schwartz, Josef – duchovní (270. výročí úmrtí)
*1677
†23. 3. 1750 - Vranov n/Dyjí
Životopis:
Nejpozději od roku 1721 ludirector na Vranově. Syn Jan Karel se stal jeho nástupcem ve službě, pravděpodobně Jan Josef vstoupil v Brně do řádu minoritů a přijal řádové jméno Domulus.
Zdroj:
- Josef Schwartz [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné na: http://cantores.wz.cz/jmen/s/schwartz_jos3.html
Ströbinger, Rudolf - autor literatury faktu (90. výročí narození)
*5. 3. 1930 - Milíčovice
†1. 12. 2005 - Hage
Životopis:
Spolupráce s rozhlasem a televizí; od roku 1950 jako redaktor, od roku 1968 jako zástupce šéfredaktora deníku Lidová demokracie; po roce 1968 v Německu; byl ředitelem redakce Deutsche Welle v Kolíně nad Rýnem; spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa v Mnichově; byl předsedou exilového PEN klubu pro německé jazykové oblasti; po roce 1989 pracoval pro Český rozhlas 6 a rádio Impuls.
Zdroj:
- KUBIČKO, Radko. Zemřel Rudolf Ströbinger. Mladá fronta dnes. 2005, roč. 16, č. 283, s. 7.
Šidlo, Nikodém – voják (130. výročí narození)*14. 3. 1890 - Petrovice
†29. 9. 1915 - Volyň (Ukrajina)
Životopis:
Vyučil se tesařem. Jako svobodník 99. pěšího pluku 9. setniny padl během bitvy u Stawoku na Volyni.
Zdroj:
- GRUNA, Bronislav. Pohledy do minulosti: spěte tiše padlí bratři…. Zpravodaj obce Petrovice. Roč. 11, č. 3 (2018), s. 21-30.
Štěpánek, Jaroslav – houslista (50. výročí úmrtí)
*16. 5. 1905 - Kročehlavy
†5. 3. 1970 - Znojmo
Životopis:
Ve čtyřech letech začal hrát na housle. Od devíti let se učil hrát na housle u profesora pražské univerzity J. Felda. V r. 1919 přešel z kladenské reálky na pražskou konzervatoř. Absolvoval ji v r. 1924 koncertem D-dur (Beethoven) za doprovodu orchestru řízeného V. Talichem. Spolupracoval s Českým kvartetem (K. Hoffman, O. Ševčík). Poté se věnoval dráze sólisty. Koncertoval v řadě měst naší republiky. Vystupoval v Bulharsku, Švýcarsku, Polsku, Belgii. Zúčastnil se evropského koncertu Československého rozhlasu (1936), který byl vysílán do dvaceti evropských států a Ameriky. Spolupracoval s Československým rozhlasem v Brně, Bratislavě, Košicích a Ostravě. Podzim života strávil ve Vranově nad Dyjí. Pořádal samostatné i výchovné koncerty pro školy. Pohřben je v na brněnském hřbitově, jeho hrob zdobí sochařský portrét realizovaný podle návrhu jeho manželky - výtvarnice Niny Štěpánkové-Sommerové.
Zdroj:
- ŠŤASTNÝ, Čestmír. Nedožité jubileum. 1975, roč. 16, č. 23, s. 4.
Tille, Joannes – rektor (260. výročí úmrtí)
*9. 11. 1703 - Kamenice
†20. 3. 1760 - Praha
Životopis:
Přednášel gramatiku, poezii, etiku, filozofii a teologii. 7 let byl rektorem na jezuitských univerzitách (duben 1749 až 1752 Znojmo) dva roky v Olomouci a Praze.
Zdroj:
- WISNAR, Julius. I. Periode: Das Gymnasium der Jesuiten 1624/5-1773. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, s. 4-19.
Winkler, Josef Rudolf – entomolog (90. výročí narození)
*13. 3. 1930 - Praha
†19. 2. 1993 - Praha
Životopis:
Po skončení základní školní docházky studoval na gymnáziu v Praze. Po maturitě nastoupil na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Zde byl žákem Júlia Komárka a Jana Obenbergera. Na katedře systematické zoologie se zaobíral studiem mikrofauny lesních půd. Po skončení studií se začal zaobírat hlavně akarologií a entomologií. V rámci akarologie se zaobíral především půdními roztoči. Ve své entomologické práci se věnoval zejména řádem brouků, z nich pak čeledí Cleridae a v rámci jejich celosvětového rozšíření a čeledí Lycidae v rámci palearktické zoogeografické oblasti. Pro začínající entomology a sběratele napsal příručku: Sbíráme hmyz a zakládáme entomologickou sbírku, která měla vícero vydání, a používali ji entomologové v celém Československu. Byl také autorem mnoha dalších významných entomologických prací. Jeho sbírka brouků, hlavně z čeledi Cleridae a Lycidae se dnes nachází v Moravském muzeu v Brně.
Zdroj:
- Další kniha vzniká v Podmolí. Znojemsko. 1973, roč. 14, č. 23, s. 3.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová