*10. 1. 1765 - Vídeň
†8. 2. 1800 - Vranov n/Dyjí
Životopis:
Svobodný pan z Goldburgu a Murstettenu, dědičný číšník Svaté Říše římské národa německého, španělský grand první třídy, c. k. skutečný komoří, se narodil jako nejstarší syn Michala Jana IV. a Josefy Marie Fernemont. Jaroslavické a vranovské panství, které získal jako dědictví po Michalu Antonínovi v roce 1774, bylo již v té době neúnosně zadlužené. O dva roky později se oženil s Marií Filipou Nimptschovou. Po smrti svého otce roku 1778 získal i dominia Svojšice a Čakovec. Tím se vylepšila jeho finanční situace. Michal Josef však nevyužil žádné výhody, která plynula z úzkého vztahu althannského rodu s císařským dvorem. Nevěnoval se vojenství a úřednictví, ale nastoupil dráhu šlechtického velkostatkáře. Jeho zájmem bylo budování nových statků a rezidencí. To ovšem opět zhoršilo jeho finanční situaci a Michal Josef se zadlužil. Snažil se o zavádění nových podniků a půjčoval si peníze. Nic z toho nepomohlo. Navíc si liboval v hazardních hrách a neustále žil v přepychu. Nakonec byl nucen začít rozprodávat rodinný majetek. Posledním pokusem o záchranu se stal pronájem jeho panských sídel. Vranov a Jaroslavice se tak dostali na dvanáct let do rukou Karla Wetzlara z Plantensteina. Roku 1788 prodal Jaroslavice definitivně svému tchánovi hraběti Janu Jindřichovi Nimptschovi. V neutěšené situaci se musel roku 1793 vzdát i Vranova. Novým majitelem se stal advokát Josef Hilgartner z Lilienbornu. Michal Josef je pochován v rodinné hrobce na zámku ve Vranově nad Dyjí.
Zdroj:
- BRYCHTOVÁ, Květa. Erby rodu Althannů na architektonických, sochařských a vybraných movitých památkách na Znojemsku: bakalářská práce. Znojmo, 2008, 38 s. Vedoucí práce: Doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc.
BABUREK, Lenka – malířka (70. výročí narození) *11. 2. 1950 - Brno
Životopis:
Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu a dějiny umění a archeologie na filozofické fakultě univerzity v Brně. Od roku 1984 žije a pracuje ve Vídni, od roku 1993 také částečně ve Stálkách u Vranova.
Dílo:
Několik výstav v ČR i v Rakousku.
Zdroj:
- RÁČEK, Milan. Kunst Schaffende im Land = Umělci regionu = Umelci regiónu: ein Projekt des Weinviertel Festivals 2004. [Mistelbach: Kulturvernetzung Weinviertel], 2004, 159 s.
ECKERT, Adolf - polní kazatel (110. výročí úmrtí)
*18. 11. 1840 - Včelákov u Chrudimi
†5. 2. 1910 - Chrudim
Životopis:
Byl synem revírníka na velkostatku knížete Kinského. Absolvoval studia na vyšší reálce a na chemickém odboru polytechniky v Praze. Od podzimu 1868 učil přírodní vědy a 1869 až 1871 správcoval na německo-české hospodářsko-vinařské škole ve Znojmě. Na půl roku nastoupil jako učitel na nově zřízený Pomologický ústav v Praze-Troji. Odstěhoval se do Chrudimi, kde pracoval od října 1871 jako učitel přírodních nauk a od září 1875 jako ředitel dvouleté rolnické školy, která byla 1885 povýšena na Královskou zemskou střední hospodářskou a zahradnickou školu. Oženil se 1871 a vychoval čtyři syny. 1902 odešel na vyžádaný odpočinek a v Chrudimi dožil.
Dílo:
Lučební technologie čili průmyslnictví (1870), Základové lučby rolnické co vodítko ku přednáškám o lučbě rolnické na pokračujících školách hospodářských, školách rolnických atd. (1874), Zužitkování ovoce (1891), vydával i časopis - Českoslovanský list hospodářský (1875).
Zdroj:
- VÁVRA, Miloslav. Založení první moravské vinařské školy ve Znojmě. Jižní Morava. 1973, s. 88-95.
GESTINGER, Jan – zámečník (140. výročí narození)
*1. 2. 1880 - Vsetín
†1955
Životopis:
S manželkou Marií a synem Janem odešli z Kamenice (u Jihlavy) za prací do Vídně. Gestinger zde pracoval ve strojní firmě Valter, po večerech studoval mistrovskou školu (průmyslovou) a chodil si přivydělávat jako číšník. Manželka Marie ve Vídni zemřela. Gestinger se znovu oženil v roce 1917 s Františkou, která ve Vídni prodávala u sestry v obchodě. V roce 1918 se jim narodil syn Bohuš a všichni odešli v roce 1919 z Vídně, kde byl nedostatek potravin do Blížkovic. Zde si Gestinger postavil zámečnickou dílnu, kovárnu, strojírnu a věnoval se zámečnictví, výrobě plotů, opravě čerpadel, zemědělských strojů, prodával kola, šicí stroje, zemědělské stroje ve spolupráci s firmami Smrček, Jelainos, Siknuzt a mnoha dalšími. Vyráběli lisy na slámu za mlátičku, výfuky na seno a zrní. V největším rozkvětu zaměstnávali i s učni až 15 lidí. Dělali ploty pro Znojmo a okolí, např. na ulici Bezručova, oplocení Jubilejního parku, zakázky pro město Znojmo, např. zábradlí, vodoinstalaci.
Zdroj:
- Blížkovice. Vydání první. Brno: pro městys Blížkovice vydalo vydavatelství F.R.Z. agency s.r.o., 2016. 280 stran. ISBN 978-80-88131-10-6.
HAAN, Anton – varhaník (200. výročí úmrtí)
*1749
†17. 2. 1820 - Moravský Krumlov
Životopis:
V letech 1784-1820 krumlovský varhaník.
Zdroj:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
HLAVÁČEK, Libor – houslista (30. výročí úmrtí)*9. 1. 1926 - Znojmo
†27. 2. 1990 - Praha
Životopis:
Absolvent znojemské hudební školy (prof. Kratochvíl, housle) a Konzervatoře v Brně (1952, prof. F. Kudláček, housle, prof. O. Arnoldi a B. Liška, orchestrální hra a základy dirigování). Koncertní mistr Janáčkovy opery v Brně. Vedl Hlaváčkovo kvarteto a komorní sdružení Janáčkovy akademie múzických umění. V Praze byl prvním primáriem Novákova kvarteta, založeného v r. 1955. Už v 11 letech vystupoval v Městském divadle ve Znojmě a jako třináctiletý účinkoval poprvé v rozhlase, kde obvykle hrával virtuózní skladby (Paganiniho, Dvořáka a Čajkovského). Pedagog hry na housle, komorní hry a dirigování na Konzervatoři v Praze (1966-1975). Působil v řadě komorních ansáblů (Hlaváčkovo kvarteto, Novákovo kvarteto). V letech 1964-1966 byl primátorem Českého noneta. Koncertní mistr opery Státního divadla v Brně (1945-1952), opery Národního divadla (1952-1959), Symfonického orchestru Čs. rozhlasu v Praze (1959-1964). Vedl Komorní orchestr, později Symfonický orchestr konzervatoře v Praze a byl šéfdirigentem Středočeského státního komorního orchestru Poděbrady (1975-1987), šéfdirigent Východočeského státního komorního orchestru Pardubice (1977-1987). Člen hudebního tělesa Virtuosi Pragenses, které slavilo mnohé úspěchy nejen u nás, ale i v zahraničí. Zúčastňoval se hudebních festivalů (Paříž - Grand prix du Disque, Dubrovník, Vídeňský festival, Pražské jaro aj.). Spolupracoval se slavným Herbertem von Karajanem. S orchestrem Pražské konzervatoře získal v roce 1972 zlatou medaili na Karajanově mezinárodní soutěži komorních orchestrů v Západním Berlíně. V roce 1973 nastudoval a provedl v rámci Pražského jara v Tylově divadle 1. verzi Smetanovy Prodané nevěsty (s prózou). Realizoval četné gramofonové nahrávky - za komplet Mozartových houslových koncertů s J. Sukem obdržel Grand Prix du Disque Akademie Ch. Crose v Paříži a cenu Wiener Flötenuhr ve Vídni.
Dílo:
Napsal drobné houslové skladby a koncert E.
Zdroj:
- Znojemský rodák Libor Hlaváček. Znojemsko. 1989, roč. 29, č. 6, s. 4.
HÖLLER, Max - divadelní ředitel (140. výročí narození)
*15. 2. 1880 – Hadres
†?
Zdroj:
- HAVLÍČKOVÁ, Margita. Rejstřík ředitelů. Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, s. 128. ISBN 978-80-244-2891-8.
HÖRBIGER, Alois – varhanář (210. výročí narození)*17. 2. 1810 - Thierbach
†7. 5. 1876 - Semlin
Životopis:
Varhanář v Rakousku v 2. třetině 19. století. Byl synem sedláka a v devatenácti letech šel do učení k Josefu Mittererovi. Od roku 1830 bydlel v Lienzi, od r. 1840 v Celje ve Slovinsku, od r. 1855 v Atzgersdorfu u Vídně a asi od roku 1866 v Banátu. Podle vlastních záznamů postavil více než 80 varhan. Zabýval se stavbou různých nástrojů: např. Harmonikon, Organo - Harmonium, Vox humana. Nástroje vystavoval na světové výstavě v Londýně. Od císaře byl vyznamenán zlatou medailí za vědu a umění.
Zdroj:
- Alois Hörbiger [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné na: http://www.varhany.net/zivotopis.php?idv=121403
JOSEF II. – král (230. výročí úmrtí)*13. 3. 1741 - Vídeň
†20. 2. 1790 - Vídeň
Životopis:
Díky přízni Marie Eleonory kněžny z Lichtenštejna se město Moravský Krumlov také dočkalo císařské návštěvy, kdy zde na zámku krátce pobýval císař Josef II. jako host kněžny. Během svojí cesty do Ruska slíbil Josef II. kněžně svoji návštěvu a skutečně se 17. srpna 1760 objevil ve městě a na zámku.
Zdroj:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
KLÍMA, Bohuslav – archeolog (20. výročí úmrtí)*26. 3. 1925 - Drahotuše
†6. 2. 2000 - Brno
Životopis:
Narodil se v Drahotuších u Hranic na Moravě. Za 2. světové války se přestěhoval do Brna, kde se seznámil s Karlem Absolonem, který Klímu zaměstnal jako kresliče pro svoje archeologické atlasy. Zde se Klíma poprvé seznámil s výrobky lidí ze starší doby kamenné. Když byly v roce 1945 znovu otevřeny vysoké školy, nastoupil studium, které ukončil doktorátem z přírodních věd v roce 1948. Tehdy se zaměřoval ještě na čtvrtohorní geologii. Jako pracovník Moravského zemského muzea, kde se stal vedoucím „diluviálního“ oddělení, se dostal na studijní cestu do Francie. Po vzniku akademie věd v roce 1952 přešel z muzea do brněnské pobočky archeologického ústavu ČSAV. V ústavu působil celou svoji aktivní vědeckou dráhu, až do roku 1995. Vedl bezpočet výzkumů v Československu a účastnil se také výzkumů v západní Evropě. Po odchodu na odpočinek se uchýlil do Dolních Věstonic, kde kromě další vědecké práce při zpracovávání výsledků své badatelské činnosti se věnoval také svému celoživotnímu koníčku – vinohradnictví a výrobě vína. Ani v této době ovšem nezapomínal na další bádání a až do své smrti spolupracoval se svým synem na výzkumech velkomoravské lokality Znojmo – Hradiště. V roce 1950 se mu narodil syn Bohuslav. Bohuslav Klíma starší zemřel v roce 2000 v Brně.
Výzkumy:
V roce 1947 obnovil výzkumy v Dolních Věstonicích, které před válkou prováděl Karel Absolon. Jako zaměstnanec ČSAV zahájil výzkumy v sousedním Pavlově v roce 1952. Cílem výzkumů bylo „nahradit“ ztráty, které moravská archeologie utrpěla při požáru zámku v Mikulově na konci války, kde vzaly za své veškeré předválečné nálezy, které zde byly soustředěny. Při svých výzkumech důsledně uplatňoval nové, progresivní metody (plošný odkryv, dokumentace polohy nalezených artefaktů podle čtverců, aplikace nových poznatků ve stratigrafii aj.). Vykopávky v Pavlově probíhaly v podstatě nepřetržitě až do roku 1972, takže Klíma měl možnost zdejší naleziště prozkoumat skutečně důkladně. Mezi nálezy z jeho výzkumů v Pavlově zaujme například zatím nejstarší známá keramika na světě – hliněné (hnětené a v pecovitém ohništi vypalované) zvířecí figurky, ohromný počet kamenných a kostěných nástrojů. Klíma vedl také celou řadu krátkodobějších výzkumů – v jeskyních v Moravském krasu (např. Švédův stůl, Pekárna, Ochozská jeskyně …), v Předmostí u Přerova a jinde. V prostoru před jeskyní Pekárna se mu podařilo objevit rytinu na žebru divokého koně, která zobrazuje pasoucí se koně. Z výzkumů na vrchu Landek u Ostravy z roku 1953 zase pochází takzvaná Petřkovická venuše. Je asi 4,5 cm vysoká a její stáří se odhaduje na 23 000 let. Jedná se o torzo, které věrně znázorňuje všechny části ženského těla, avšak nezdůrazňuje je jako většina ostatních sošek podobného stáří. V roce 1986 objevil při záchranném výzkumu během těžby zeminy pro hráze Novomlýnských nádrží pozoruhodně zachovaný trojhrob z doby lovců mamutů. Klíma je spolu s H. Delportem autorem označení moravského gravettienu – pavlovien.
Publikační činnost:
Bibliografie B. Klímy čítá téměř 400 titulů, z toho 9 knih. Kromě odborných publikací je Klíma také autorem několika populárně naučných děl, ve kterých se pokoušel přiblížit výsledky svého bádání široké veřejnosti. Za stejným účelem pořádal také mnoho výstav doma i v zahraničí a byl častým hostem rozhlasových i televizních pořadů a dokumentů.
Zdroj:
- Bohuslav Klíma starší [online]. [cit. 2012-03-15]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bohuslav_Kl%C3%ADma_star%C5%A1%C3%AD
KONR(D, František – voják (30. výročí úmrtí)
*27. 8. 1897 - Olešnice na Moravě
†5. 2. 1990- Znojmo
Životopis:
Příslušník 24. p. pl. ve Znojmě, od roku 1938 působil na Moravskobudějovicku v odbojových organizacích "Bílá hora", "Hnutí za svobodu" a "Lence jih", v níž vyvrcholila činnost jednoho z nejúspěšnějších britských výsadků nazvaného Spelter. Po roce 1945 dosáhl hodnosti štábního kapitána a velitele Vojenského a rekreačního střediska Vranov nad Dyjí. V padesátých letech po zmanipulovaném soudním procesu skončil jako většina odbojářů org. "Bílá hora" ve vězení. Jeho zásluhy byly částečně oceněny až po roce 1968.
Zdroj:
- Dva lidské osudy. Znojemské listy. 1996, roč. 5, č. 36, s. 4.
KOVA%)K, Jan – malíř (90. výročí narození)
*22. 2. 1930 - Běhařovice
Zdroj:
- Malíř Jan Kovařík. 2016, roč. 15, č. 1, s. 5.
KRÄMER-Widl, Marie – zpěvačka (160. výročí narození)
*3. 2. 1860 - Znojmo
†1. 4. 1926 - Hradec
Životopis:
Dcera realitního makléře. Po absolvování konzervatoře ve Vídni, debutovala jako Elisabeth ve hře "Tannhäuser". Hrála v Lipsku, Hamburku, Rotterdamu a od roku 1888 do roku 1893 hostovala v Americe v městském divadle.
Zdroj:
- Marie Krämer-Widl [online]. [cit. 2012-03-15]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FMarie_Kr%C3%A4mer-Widl&wikiembed-title=Marie_Kr%C3%A4mer-Widl
KRATSCHMANN, Johann – houslař (150. výročí úmrtí)
*1831 - Liberec
†25. 2. 1870 - Brno
Životopis:
Syn houslaře Franze Josefa Kratschmanna. V roce 1833 se s otcem odstěhoval z Liberce do Brna a v roce 1838 do Znojma, kde se v letech 1845–1848 učil u svého otce. V roce 1848 mu otec zemřel, takže v učení pokračoval u Johanna Künzla, který pracoval v původní dílně jako zaměstnanec jeho matky. Po roztržce s matkou a Künzlem odešel v roce 1850 ze Znojma do Brna, kde se osamostatnil na nynějším náměstí Svobody (Grosser Platz 104). V roce 1860 přestěhoval dílnu na nynější Pekařskou ulici (Bäckergasse 27). Dílnu přenechal v roce 1868 houslaři Johannu Klimentovi a sám odešel do Vídně. V letech 1868–1869 pracoval ve Vídni u Antona Kiendla. V roce 1869 se vrátil do Brna, kde o rok později spáchal sebevraždu.
Zdroj:
- Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 9, s. 11.
z LICHTENŠTEJNA, Emanuel Josef Jan – kníže (320. výročí narození)
*2. 2. 1700 - Vídeň
†15. 1. 1771 - Vídeň
Životopis:
Kníže Emanuel získal již roku 1750 od vládnoucího knížete do vlastnictví panství Moravský Krumlov a založil zde sídlo majorátu mladší rodové větve.
Zdroj:
- JUŘÍK, Pavel. Vojevůdce a diplomat Josef Václav. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009, s. 68-80.
MEDEK, Martin II. – probošt (430. výročí úmrtí)
*1538 - Mohelnice na Moravě
†2. 2. 1590 - Praha
Životopis:
4. října 1577 byl jmenován právoplatným proboštem na Hradišti. Narodil se v Mohelnici na Moravě. Stal se krátce po svém vysvěcení kaplanem na Hradišti, kde se vyznamenal horlivostí v duchovní správě v době luteránského bludného učení. Potom mu přidělili faru v Hodonicích a odtud byl již zakrátko generálem velmistrem Antonínem Brusem, svým krajanem, povolán na Hradiště jako probošt. Když tento slavný velmistr dne 28. srpna 1580 zemřel, byl Medek zvolen svými spolubratry jednomyslně za jeho nástupce. Císař Rudolf, král český, mu propůjčil uprázdněný arcibiskupský stolec, na nějž ho 8. října 1851 konsekroval Juraj Draškovic, arcibiskup v Kaloči a uherský kancléř, za asistence opata Jana z Teplé a Ondřeje ze Zbraslavi. Světil kostely v Lanškrouně a v Duchcově. Z jeho podnětu a za podpory císaře Rudolfa bylo roku 1584 vyzvednuto z rozvalin kláštera na Sázavě tělo sv. Prokopa a přeneseno do Prahy do kaple Všech svatých. Téhož dne, tj. 7. ledna 1584 byl na zemském sněmu přijat kalendář Řehoře XIII. Dále Martin Medek vymohl na císaři, aby byly zavřeny modlitebny českým a moravským bratřím, posměšně nazývaným "pikarti". Martin Medek zesnul v Pánu 2. února 1590 a byl pochován v pražském metropolitním chrámu vedle svého předchůdce. Zdroj:
- KACETL, Jiří. Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2011, 245 s.
NEUBAUER, Johann SJ – misionář (110. výročí úmrtí)
*24. 9. 1837 - Dyjákovice
†5. 2. 1910 - St. Andrä v Lavantal
Zdroj:
- Johann SJ Neubauer [online]. [cit. 2012-03-21]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FJohann_SJ_Neubauer&wikiembed-title=Johann_SJ_Neubauer
RIESENFELD, Felix – učitel (130. výročí narození)
*2. 2. 1890 - Šafov, okr. Znojmo
†17. 6. 1943 - Osvětim
Životopis:
Byl obětí okupace, umučen v koncentračním táboře. Učil na měšťanské škole chlapecké v Moravských Budějovicích.
Zdroj:
- Felix Riesenfeld [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1253
ŘÍHA, Josef Karel – architekt (50. výročí úmrtí)
*1. 6. 1893 - Rokycany
†10. 2. 1970 - Praha
Životopis:
Studoval architekturu na ČVUT v Praze. Pracoval v ateliéru prof. J. Kotěry, později se stal úředníkem Státního památkového úřadu. Od 1923 pracoval jako samostatný projektant, odborně publikoval v časopisech Stavba a Stavitel. Autor činžovních domů v Praze-Bubenči, Podbabě, Plzni, vily v Praze na Hanspulce a rodinného domu v Praze-Smíchově, budovy obchodního domu Ferra v ulici na Florenci, paláce Báňské a hutní společnosti v Lazarské ul. v Praze (1928-1930), územních plánů Trenčína, někdejšího Divadla Vlasty Buriana v Praze, okresní budovy ve Strakonicích ad. Vyhrál soutěž vypsanou na vystavění nového Bítova. Studoval u Jana Kotěry. Pražský architekt nazval svoje dílo Oplocená vesnice.
Zdroj:
- WALDSTEIN, Mella. Oplocená vesnice. Okno/Fenster. 2010, roč. 7, č. 1, s. 14, 16.
SCHWARZ, Jan – grafik (140. výročí narození)
*11. 2. 1880 - Míšovice
†20. 11. 1964 - Ivančice
Životopis:
Studoval na Státním grafickém pokusném ústavu ve Vídni (1910-1914) a u prof. M. Švabinského na AVU v Praze (1923-1927). Zabýval se krajinomalbou, zachycoval převážně krajinu Beskyd a okolí řeky Bečvy. Od 1926 člen Moravského sdružení výtvarných umělců, od 1935 člen Výtvarných umělců Moravské Ostravy, s nimiž vystavoval. Zastoupen ve sbírkách GVU v Ostravě.
Zdroj:
- TOMAN, Prokop Hugo. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 2. 5., opravené vyd. Praha: Ivo Železný, 2000, 224 s.
SÜSSER, František Václav – malíř (130. výročí narození)*28. 2. 1890 - Vídeň
†26. 10. 1956 - Brno
Životopis:
Absolvent malířské speciálky Kunstgewerbeschule ve Vídni (1909-1913, prof. Löffer). V r. 1914 podnikl studijní cestu do Itálie. Pedagog na Vyšší průmyslové škole textilní v Brně (1918-1924), zároveň na Odborné keramické škole ve Znojmě (1917-1918) a na škole uměleckých řemesel v Brně (1924-1925).
Dílo:
Oltářní obrazy pro kostely ve Štěpánově a Bojanovicích, výzdoba audienční síně v sídle prezidenta E. Beneše v zámku v Náměšti nad Oslavou (1947). Vytvořil asi 300 kreseb pro Lidové noviny (1920-1922). Věnoval se plakátové tvorbě, navrhl plakát pro výstavu soudobé kultury v Brně (1928).
Společné výstavy:
Rubešova galerie (Praha, 1918), Galerie Vaněk (Brno, 1932), Dům pánů z Kunštátu (Brno, 1961), Oblastní galerie (Jihlava, 1972) aj.
Zdroj:
- ŠTURC, Libor. Učitelé odborných předmětů Odborné keramické školy ve Znojmě (1872-1922). Odborná keramická škola ve Znojmě: 1872-1922. Znojmo: Jihomoravské muzeum, 1997, s. 13-14.
VYBÍRAL, František – legionář (20. výročí úmrtí)
*11. 1. 1922
†28. 2. 2000
Životopis:
Studovat začal r. 1933 na znojemském gymnáziu, ale po zabrání Sudet přechází do Mor. Budějovic, kde maturuje v r. 1941. Záhy je totálně nasazen. Po osvobození začíná studium filozofické fakulty v Brně, ale z politických důvodů musí studium přerušit. Od r. 1950 působí na různých školách Znojemska a Blanenska, ale po pěti letech musí z náboženských důvodů odejít ze školství a tak pracuje jako dělník v cihelně, Frutě a různě až do r. 1970. V r. 1969 dokončuje vysokou školu složením státnice na universitě J. E. Purkyně v Brně - aprobace filosofie a čeština. Dostává se ke svému povolání na odborném učilišti v Mikulově, odkud odchází do důchodu v r. 1982.
Zdroj:
- Medailonek legionáře. Život farností Znojma. 2000, č. 4, s. 12-13.
VYSTRČIL, Josef – řezbář (110. výročí narození)
*10. 2. 1910 – Únanov
†?
Životopisy:
První loutky vyrobil v roce 1938 pro Sokol Přímětice. Tehdy byl jako zedník bez práce, a tak se snažil uživit něčím, co dříve bylo pouze jeho zálibou. Spolu se svým bratrem a švagrem se pustil do výroby loutek a hraček. Tento slibný začátek přerušila okupace, kdy byl nasazen na práce do Německa. Po osvobození se Vystrčil stal vedoucím družstva, které patřilo pod Moravskou ústřednu pro lidovou a uměleckou výrobu v Brně. Svou pílí, houževnatostí a hlavně láskou k loutkám zajistil spolupracovníkům jejich umělecký a technický rozvoj a dostatečnou pracovní náplň, což v poválečné době nebylo snadné. V Únanově se vyráběly nejen všechny druhy loutek, ale také dekorace a nábytek. Po šestnácti letech usilovné práce, ale také odříkání a nesnází, odchází Vystrčil na zasloužený odpočinek. Ani doma však nezahálí.
Zdroj:
- Na návštěvě u Josefa Vystrčila. Znojemsko. 1989, roč. 29, č. 33, s. 4.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová