*12. 5. 1902 – Praha 6 (Česko)
†18. 8. 1989 – Znojmo
Místa působení: Pákistán, Tunis
Životopis:
Vystudoval českou reálku (1920) a následně pražskou VŠ obchodní (1925), poté pracoval jako anglický a francouzský korespondent Národních listů, od roku 1927 vyučoval nejprve jako smluvní a posléze řádný profesor jazyků na Státní grafické škole v Praze a od roku 1932 až do roku 1949 ve Státním ústavu školském pro domácký průmysl. V letech 1949-1954 byl ředitelem Průmyslové škole pro pracující v Praze 1. Po krátké přípravě působil od prosince 1954 do konce roku 1957 jako první řádný velvyslanec ČSR v Pákistánu. V říjnu 1959 byl jmenován prvním čs. velvyslancem v Tunisu, kde působil do ledna 1961. V říjnu 1963 byl penzionován.
Zdroj:
DEJMEK, Jindřich. Diplomacie Československa. Díl II., Biografický slovník československých diplomatů (1918–1992). Vyd. 1. Praha: Academia, 2013, 802 s. ISBN 978-80-200-2285-1.
DIWALD, Hellmut – historik (90. výročí narození)
*13. 8. 1929 – Šatov
†26. 5. 1993 – Würzburg
Místa působení: Erlangen, Hamburk
Životopis:
Historik a profesor středověké a moderní historie na univerzitě v Erlangenu. Absolvoval strojírenskou školu v roce 1947. Pak studoval filozofii a germánskou historii v Hamburku a Erlangenu, absolvoval v roce 1952. V letech 1948-1966 byl redaktorem časopisu Journal of Religion.
Dílo:
Das historische Erkennen (1955); Von der Revolution zum Norddeutschen Bund (1970); Menschen und Mächte (1973); Geschichte der Deutschen (1978); Der Kampf um die Weltmeere (1980).
Vyznamenání: Die Johannes-Mathesius-Medaille; Den Kulturpreis der Wissenschaft der Sudetendeutschen Landsmannschaft (1979); Den Südmährischen Kulturpreis (1980).
Zdroj:
Hellmut Diwald [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: http://www.ihr.org/jhr/v13/v13n6p16_Diwald.html
DOSTÁL, Bořivoj – historik (90. výročí narození)
*16. 8. 1929 – Heršpice u Slavkova
†18. 8. 1994 – Brno
Místa působení: Znojmo-Hradiště
Životopis:
Narodil se v rodině selského evangelického rodu v Heršpicích u Slavkova. Už od mládí projevoval hluboký zájem o historii. Absolvoval reálné gymnázium v Bučovicích, roku 1949 se přihlásil na pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnešní MU) v Brně. Po třech letech studia úspěšně ukončil a krátce působil jako učitel ve Znojmě. Po dvouleté povinné vojenské službě znovu nastoupil na brněnskou univerzitu (1954), nyní už jako adept studia prehistorie a historie. Pod vedením Františka Kalouska se jako student zapojil do výzkumu ve Znojmě-Hradišti (1950-1952). Od roku 1955 začal na univerzitě pracovat na poloviční úvazek na pozici Kalouskova asistenta. Plný úvazek a funkci asistenta Dostál přebral roku 1957, kdy se mu podařilo s vyznamenáním studium ukončit. Dostálovi se v šedesátých letech dařilo postupovat profesně. Roku 1962 obhájil kandidátskou disertaci prací „Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě“, která se stala základním kamenem pro poznání slovanské archeologie na Moravě. Krátce nato (1967) dosáhl habilitace prací „Pronikání velkomoravské hmotné kultury do sousedních zemí“ a byl jmenován docentem pro obor slovanské archeologie. Obdržet doktorát věd mu za éry komunismu umožněno nebylo. Musel si na něj počkat celé dvě dekády, až do roku 1988. Jistou satisfakcí snad bylo, že mu byla o rok později udělena hodnost profesora slovanské archeologie. Dostál působil na brněnské univerzitě od roku 1955. Od roku 1965 navíc jako zástupce a od roku 1970 už jako ředitel Katedry prehistorie. Bořivoj Dostál zemřel po krátké, zhoubné nemoci, dne 18. srpna 1994, dva dny po svých dožitých pětašedesátých narozeninách.
Zdroj:
MĚŘINSKÝ, Zdeněk. Univ. doc. PhDr. Bořivoj Dostál, CSs., šedesátiletý. Vlastivědný věstník moravský. 1989, roč. 41, č. 2, s. 256-258.
FRIČ, Jaroslav Erik – redaktor (70. výročí narození)
*14. 8. 1949 – Horní Libina
Místa působení: Brno, Olomouc, Ostrava, Vranov nad Dyjí
Zdroj:
VINICKÁ, Věroslava. Osobnosti Znojemska: Spisovatelé. Ti, kteří nemohli v minulých letech publikovat. 1 vyd. Znojmo: Okresní knihovna, 1992, 33 s.
GEORGIEVICS, Georg von – chemik (160. výročí narození)
*18. 8. 1859 – Weisskirchen
†26. 4. 1933 – Znojmo
Zdroj:
Georg von Georgievics [online]. [cit. 2012-03-08]. Dostupné na: http://en.wikipedia.org/wiki/Georg_von_Georgievics
HABERLEROVÁ, Matylda
*19. 3. 1844 – Stuttgart
†8. 8. 1919 – Znojmo
Životopis:
Manželka Leopolda Haberlera. Vzali se 19. 3. 1844 ve Stuttgartu.
Zdroj:
Matylda Haberlerová [online]. [cit. 2012-03-09]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2384
HUBATKA, Zdeněk – vlastivědný pracovník (20. výročí úmrtí)
*24. 5. 1924 – Jevišovice
†08.1999
Místa působení: Znojmo, Brno
Životopis:
Vystudoval střední školu ministerstva potravinářského průmyslu v Brně. V letech 1945-1952 pracoval ve Vinařsko-ovocnickém družstvě a poté 1953-1984 ve Vinařských závodech ve Znojmě.
Dílo:
Zajímal se o regionální historii se zaměřením na vinařství. Práce "Vinné sklepy Znojemska", "Z historie vinařství", "Vinařství na Znojemaku po roce 1945" nebyly dosud publikovány. V Ročenkách Státního okresního archivu publikoval články "Cech vinařů ve Znojmě" (1995), "Bednáři a jejich cech" (1996), "Vinohradnická trať Šobes" (1997).
Zdroj:
CHLÁDKOVÁ, Michaela. Vzpomínka na Zdeňka Hubatku. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1999. 2000, s. 135-136.
JANDA, František – pedagog (40. výročí úmrtí)
*7. 12. 1896 – Těšínov
†27. 8. 1979 – Znojmo
Místa působení: Hluboké Mašůvky, Želetice
Životopis:
V roce 1946 byl ředitelem měšťanské školy (dnes Pontassievská). Po válce zastával funkci okresního školního inspektora. Zasloužil se o budování nového školství na Znojemsku. V důchodu vedl kroniku města Znojma v letech 1924-1927 spolu s E. Krechlerem, 1928, 1932-1938, 1954-1965. Byl prvním ředitelem tzv. újezdní hlavní školy – měšťanské školy, ve které bylo vyučování zahájeno 7. 3. 1939.
Zdroj:
JDK. František Janda pětasedmdesátníkem. Znojemsko. 1971, roč. 12, č. 49, s. 5.
KAMENICKÝ, Václav – kněz (90. výročí narození)
*3. 8. 1929 – Bosonohy
†14. 8. 2014 – Znojmo
Místa působení: Mikulovice, Horní Dunajovice
Zdroj:
Václav Kamenický [online]. aktualiz. 4. 9. 2014 [cit. 2016-02-03]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=23123
LACHMAYER, Rudolf – učitel (120. výročí narození)
*13. 8. 1899 – Dyjákovice
†4. 2. 1993 – Klagenfurt
Místa působení: Jaroslavice, Chvalovice, Dyjákovice, Štítary
Životopis:
Po základní škole šel na gymnázium do Mikulova. Během první světové války bojoval v čele od roku 1917 až do pádu monarchie. Po návratu se vrátil do školy a 7. července 1920 maturoval. Poté, co krátce studoval na německé univerzitě v Praze, kde měl vážnou nehodu, vybral si učitelské povolání a absolvoval v roce 1921 na Pedagogické fakultě v Trutnově. Učil na školách v Jaroslavicích, Štítarech, Chvalaticích a dvakrát v Dyjákovicích. V roce 1933 byl obviněn z politických intrik a tak z disciplinárních důvodů pokračoval v Červené Vodě. Teprve po vstupu německých vojsk v roce 1938, byl schopný se vrátit do vlasti. Lachmayer byl zaníceným gymnastou, byl organizátorem jižní moravské lidové gymnastiky. V roce 1920 založil tělocvičný spolek ve svém rodném městě a stal se jeho předsedou.
Dílo:
Napsal mnoho prací, esejů a článků, z nichž mnoho se objevilo v Jihomoravské ročence. Články: Heimweh (1932), Über die Waidmannssprache (1937), Chwallatitz (1963), A Mutzerl Solz, a rupferne Pfoad und gtakhait (1966), Stammvater Krok und sein Geslecht (1968), Der Stier ist los (1971), Die Frau am Herd (1972.)
Zdroj:
BLÖSL, Joachim. Südmährens Dichter und Sänger: Eine Erntelese. Nikolsburg: Bartosch, 1925, 294 s.
LANDSFELD, Heřman – keramik (120. výročí narození)
*12. 8. 1899 – Malenovice
†18. 10. 1984 – Strážnice
Místa působení: Tavíkovice, Trstěnice
Zdroj:
Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. svazek, Biografická část. Vyd. 1. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007, 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4.
Napoleon Bonaparte – generál
*15. 8. 1769 – Ajaccio, Korsika
†5. 5. 1821 – ostrov Svatá Helena
Místa působení: Znojmo, Tasovice, Dobšice (Znojmo, Česko), Suchohrdly,
Hodonice, Moravský Krumlov
Životopis:
Při tažení Francouzů z Dolních Rakous na Moravu přijel 23. listopadu 1805 od Znojma do Moravského Krumlova sám císař Francouzů Napoleon, ale pobyl jen krátce. Rozmluvu s ním vedl francouzsky hovořící justiciár Schrack. Po malém občerstvení ještě téhož dne s poledne pokračoval císař do Brna. Většina jeho vojenského doprovodu odjela z města až 26. listopadu, kdy se šikovaly k bitvě u Slavkova.
Zdroj:
ČERNOŠEK, Lubomír. Napoleon ve Znojmě před bitvou u Slavkova. Okno/Fenster. 2011, roč. 8, č. 1-2, s. 4, 6, 8.
NEUWIRTH, Viktor von – generál (120. výročí úmrtí)
*24. 12. 1838 – Josefov
†21. 8. 1899 – Jetřichovice
Místa působení: Znojmo, Loucký klášter
Životopis:
Absolvoval Vojenskou akademii v Louckém klášteře ve Znojmě.
Zdroj:
Viktor von Neuwirth [online]. [cit. 2012-03-21]. Dostupné na: http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_N/Neuwirth_Viktor_1838_1899.xml
OBRDLÍK, Rostislav – Ing. (60. výročí narození)
*1. 8. 1959 – Jihlava
†13. 11. 1999 – Znojmo
Místa působení: Znojmo, Hodonice
Životopis:
Narodil se v Jihlavě, ale většinu svého života prožil ve Znojmě, kde absolvoval základní školu i gymnázium. Šachovou hru se naučil od otce a posléze začal hrát v kroužku na ZŠ Václavské náměstí ve Znojmě. v r. 1972 se zúčastnil náborových žákovských akcí pořádaných oddílem TJ Znojmo, jehož členem byl od r. 1973 do r. 1998, s výjimkou vysokoškolských studií a vojenské prezenční služby. Během studia na Gymnáziu v letech 1974-1978 získal 1. VT, zúčastnil se mnoha šachových turnajů a hrál soutěže družstev. Poté studoval v letech 1978-1983 na Vysoké škole dopravní v Žilině. V této době hrál za klub Slavie Žilina a věnoval se korespondenčnímu šachu. Po návratu ze základní vojenské služby v Hradci Králové v roce 1984 se ihned zapojil do organizace činnosti mateřského oddílu a stal se předsedou ŠO TJ Znojmo od r. 1984-1992 a od 1996-1998. Krátce pracoval ve státním podniku Silnice Znojmo, pro těžké zdravotní problémy však musel po dvou letech zaměstnání opustit a později se věnoval šachu. Stal se spoluzakladatelem a později hlavním pořadatelem tradičního ženského turnaje Znojemská královna i kandidátského turnaje Znojemská rotunda. Na počátku roku 1999 přestoupil do šachového oddílu ŠK Sladovny Hodonice. Stresové situace v rodinném životě vedly k vážnému oslabení jeho imunitního systému a po statečném boji a několika operacích podlehl zhoubnému nádoru na mozku.
Dílo:
Pravidelně publikoval zpravodaje z lokálních soutěží, zajímal se o stoletou historii znojemského šachu. Obdivoval se sestrám Polgárovým a zpracoval zajímavou monografii "Fenomén Polgár", dovedenou do r. 1990.
Zdroj:
80 let královské hry ve Znojmě. Znojmo: Šachové sdružení Znojmo, 2001, 68 s.
POTOČEK, Oldřich – MUDr.
*12. 8. 1909 – Přemyšl (Polsko)
†11. 2. 2009 – Znojmo
Místa působení: Brno, Znojmo
Životopis:
V letech 1921-1928 vystudoval České státní gymnázium v Brně, poté vletech 1928-1935 Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity. Během vojenské služby v letech 1935-1937 sekundář chirurgického oddělení Sborové nemocnice v Brně, půl roku šéflékařem praporu v Jemnici. V roce 1937 složil státní lékařskou zkoušku u Zemského úřadu v Brně. Od 1. 1. 1938 do 15. 9. 1938 pracoval jako nehonorovaný externí lékař na III. vnitřním oddělení Zemské nemocnice v Brně. Od 1. 1. 1938-31. 3. 1940 sekundářem očního oddělení Zemské nemocnice v Uherském Hradišti, od 1. 4. 1940-15. 6. 1945 na oční klinice v Zemské nemocnici v Brně. 14. 2. 1943 obdržel od Zemského úřadu titul odborného lékaře pro nemoci oční. 18. 6. 1945-31. 1. 1976 byl vedoucím lékařem (primářem) očního oddělení nemocnice ve Znojmě. V roce 1930 jako medik založil při Studentské informační kanceláři v Brně studentskou knihovnu a 5 let ji vedl. Jako primář očního oddělení ve Znojmě v roce 1949 založil a do roku 1963 vedl závodní knihovnu ROH pro zaměstnance nemocnice. V roce 1952 ve funkci ředitele lůžkové části nemocnice založil lékařskou odbornou knihovnu a knihovnu pro pacienty. Obě knihovny vedl do roku 1956, kdy práci převzala manželka, Věra Potočková.
Dílo:
V letech 1944-1985 uveřejnil 11 vědeckých prací z očního lékařství. První vyšla v Praktickém lékaři, další v Československé oftamologii, z nichž jedna ve spolupráci s prof. Věrou Kadlecovou. V r. 1976 uveřejnil práci "Třicet let českého očního oddělení ve Znojmě". Knižně vyšly "Retinopatie (onemocnění sítnice) nedonošených dětí" ve sborníku Retinopatia v Olomouci v r. 1956 a "Několik pohledů na čtyřicet let naší oftalmologie od roku 1938" ve sborníku Minulost a budoucnost naší oftalmologie v Mariánských Lázních v r. 1979. Za svou činnost v očním lékařství v r. 1989 obdržel čestné členství v Československé oftalmologické společnosti.
Zdroj:
ZS; EIS. 100. narozenin se primář Oldřich Potoček nedožil. Znojemsko. 2009, roč. 19, č. 8, s. 9.
SEYČEK, Evžen – karikaturista (10. výročí úmrtí)
*8. 10. 1917 – Citonice
†19. 8. 2009 – Znojmo
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Absolvent Reformního reálného gymnázia ve Znojmě (1936) a Právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze (studium dokončil po r. 1945). Za účast na studentských protifašistických demonstracích v r. 1939 zatčen a dva a půl roku vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen (zde ilustroval zpěvník).
Dílo:
Kreslený humor publikoval: Studentské listy, Kvítek, Ahoj, Ozvěny, Práce, Dikobraz, Lidové noviny aj.
Ilustrace: Ilustroval 30 knih.
Výstavy: Účastník řady výstav doma (Praha, Brno, Znojmo) a v zahraničí. Výtvarný redaktor v deníku Práce (1948-1950, nastoupil po O. Sekorovi) a Dikobrazu. Vedoucí tiskového oddělení a redaktor Čs. filmexportu. Soukromě studoval malbu u grafika E. Kotrby a scénografa E. Krejčího.
Zdroj:
RZ. Karikaturista a ilustrátor. Znojemsko. 1987, roč. 28, č. 45, s. 3.
STEHLÍK, Antonín František – malíř (30. výročí úmrtí)
*11. 3. 1921 – Hluboké Mašůvky
†28. 8. 1989 – Znojmo
Místa působení: Jihlava, Kyjov, Znojmo
Životopis:
Pocházel z redaktorské rodiny, a proto začínal jako spolupracovník s novinami, nejen jako recenzent a pisatel různých článků a glos, ale současně jako ilustrátor vlastními kresbami. V letech 1952-1957 studoval u prof. O. Nejedlého v Praze. Je nositelem několika vyznamenání doma (medaile O. Březiny, M. Švabinského) i v zahraničí.
Dílo:
Těžištěm jeho tvorby je krajinomalba.Vytvořil cykly kreseb: Bezručovy moravské výplazy, Krajem Vítězslava Nezvala, Krajem malého Bobše, Rodným krajem Otakara Březiny.
Ilustrace: Sojková, K.: Vesnická učitelka.
Výstavy: První výstava v r. 1952 (Hluboké Mašůvky), 70 samostatných výstav a asi 100 kolektivních výstav. Svými pracemi je zastoupen v mnoha našich i zahraničních sbírkách. Čestný občan Hlubokých Mašůvek (1981).
Zdroj:
Z. A. A. F. Stehlík, malíř domova. Znojemsko. 1996, roč. 6, č. 10, s. 5.
VOCELKA, František – hudební skladatel (200. výročí narození)
*17. 8. 1819 – Rouchovany
†13. 2. 1869 – Hostim
Místa působení: Hostim, Moravský Krumlov, Jaroměřice nad Rokytnou
Životopis:
V letech 1838-1839 byl učitelským pomocníkem na jaroměřické farní škole, později učil v Moravském Krumlově. Byl také domácím učitelem ve šlechtické rodině v Polsku. Zde se naučil dobře polštinu a seznámil se s literaturou. Od roku 1848-1869 vyučoval v hostimské škole.
Dílo:
Skládal chrámové písně, ofertoria, graduály, kusy taneční – zvláště polky (Cis a trans). Přispíval do časopisu Květy, překládal z polštiny a psal příležitostné verše.
Zdroj:
PERNICA, Bohuslav. Písemnictví na západní Moravě: Kulturně-historický nástin. Přerov: Strojil, J., [19--?], s. 43.
VOLF, Jan – legionář (100. výročí úmrtí)
*21. 11. 1883 – Olbramovice
†29. 8. 1919 – /Kyjev/?
Zdroj:
VACULÍK, Jaroslav. Jihomoravský signatář kyjevského zápisu Jan Volf. Jižní Morava. 1999, roč. 35, č. 38, s. 306.
WAAS, Josef – malíř (30. výročí úmrtí)
*29. 12. 1909 – Olbramkostel
†23. 8. 1989 – Božice (Česko)
Místa působení: Božice (Česko), Olbramkostel
Životopis:
Josef Waas se narodil v Olbramkostele jako šestý ze sedmi dětí. Pocházel z rodiny kováře, ale sám se vyučil ve Znojmě stolařem. Tam se také poprvé projevily jeho výtvarné a řezbářské sklony. Venkovský život, koně a řezbářské práce procházejí celým jeho uměleckým životem. V roce 1946 se s rodiči přestěhoval do Božic a zůstali zde až do konce života.
Dílo:
27. 4. -3. 5. 2002 proběhla v Božicích výstava díla Josefa Waase.Většinu obrazů tvořily skicy Božic, krajinky, zátiší a návrhy na netkané textilie, nechyběly ani obrazy koní.
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2009, roč. 10, č. 1, s. 11.
z LIPÉ, Jindřich I. – šlechtic (690. výročí úmrtí)
*1275
†26. 8. 1329 – Brno
Místa působení: Moravský Krumlov
Životopis:
Příslušník starobylého rodu Ronovců a čelný představitel české šlechty v závěru 13. a začátku 14. století. Po úspěšné obraně Kutné Hory před vojsky římského krále Albrechta Habsburského roku 1304 vůdce domácí šlechty v čase zmatků na českém trůně po vymření Přemyslovců v roce 1306 a v čase po nástupu Jana Lucemburského na český trůn. Od roku 1310 (a opětovně od roku 1315) královský podkomoří a český maršálek (od roku 1318 dědičný). Po domažlických dohodách v roce 1318 neoficiální vůdčí osobnost země, zemský hejtman na Moravě a od roku 1321 říšský maršálek.
Zdroj:
Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
ZELENÝ, Jan – filozof (30. výročí úmrtí)*15. 7. 1912 – Brno
†21. 8. 1989 – Moravský Krumlov
Místa působení: Moravský Krumlov
Životopis:
Narodil se v Brně do rodiny Jana a Josefy Zelených. Po studiu na chlapecké obecné škole v Brně mezi lety 1918 až 1923 a gymnáziu v Brně III. mezi lety 1923 až 1924 přestoupil Jan Zelený na III. čs. Státní reálku v Brně Husovicích, kde studovala již jeho sestra Marie a později i bratr František. K maturitě přistoupil ve školním roce 1931/32. Zde navázal celoživotní přátelství s Oldřichem Laštůvkou, který se rovněž zajímal o malířství. Zdejší studium si prodloužil, když se jako externista soukromě připravoval k doplňovací maturitě. Mezitím podstoupil v letech 1934 až 1936 vojenskou prezenční službu. Následně přijal místo neplaceného učitelského praktikanta od 1. 9. 1936 na škole v Dukovanech, od následujícího měsíce pak působil nejprve jako výpomocný učitel a posléze jako definitivní pedagog na národní škole v Lipníku u Hrotovic. Zde byl zaměstnán až do roku 1941. V roce 1937 v rámci působení v místním Sokole absolvoval župní vzdělávací školu. Mezitím 14. září 1939 úspěšně dokončil zkoušky učitelské způsobilosti pro obecné školy. Ve školních letech 1941/42 až 1942/43 učil jako odborný učitel na měšťanské škole v Hrotovicích a do 31. 5. 1945 na měšťanské škole v Rouchovanech. V průběhu zdejší praxe byl po dobu tří týdnů nasazen na pracovní činnost do dolů v Moravské Ostravě. Přestože jeho rodina odešla za prací do Dalovic u Karlových Varů, zůstal věrný jihozápadní Moravě. Od 1. 6. 1945 získal místo učitele matematiky a výtvarné výchovy na měšťanské škole v Moravském Krumlově, kde zůstal až do důchodu. Jako penzista si přivydělával pedagogickou činností v letech 1971 - 1972 na gymnáziu v Moravském Krumlově a v letech 1972 - 1974 na základní škole v Olbramovicích. V Moravském Krumlově se usídlil natrvalo a v roce 1947 se zde oženil s Jiřinou Matesovou. Ve městě navázal na svůj zájem o tělovýchovu, když se aktivně zapojil do činnosti místního Sokola, zejména sokolského divadla. Ostatně zde potkal i svou manželku. Dalším z velkých koníčků Jana Zeleného bylo malířství. K jeho uměleckým výrazovým prostředkům patřila především malba, ale věnoval drobným perokresbám, kresbě uhlem, experimentoval s linorytem, kterým tvořil pozvánky. Z dalších technik zkoušel malbu akvarelem, temperou i olejem, v závěru života se zaměřil na pastel. Témata jeho prací lze rozdělit na čtyři ucelené okruhy. Jedním z nich byly stromy, vlastní zahrada, zámecký park či všeobecně příroda. Druhým tématem pak bylo město Moravský Krumlov se svými pamětihodnostmi. Třetím květiny, jak polní, tak pěstěné. Poslední okruh obrazů je věnován západním Čechám a jejich přírodě, kam jezdil za svou rodinou na prázdniny. Celkem vytvořil 150 až 200 děl. Jeho posledním obrazem je „Jaro“ z roku 1989. Patřil také k zakládajícím členům volného sdružení Moravskokrumlovských výtvarníků, které vzniklo v roce 1953. V roce 1947 dokonce pomáhal stěhovat muzejní sbírky Josefu Kaufmanovi do zámeckých prostor. V roce 1960 a 1965 byl navíc spolupořadatelem okresních spartakiád. V roce 1987 získal Čestné uznání od OV ČSTV za třicet let činnosti v tělesné výchově. Kromě svých početných a časově náročných koníčků se věnoval i zahradničení. Zemřel 21. 8. 1989.
Zdroj:
PRIMUSOVÁ, Hana. 100 let od narození Jana Zeleného (1912-1989). Zrcadlo. 2012, roč. 11, č. 15, s. 6.
Kalendárium pro Vás sestavila Petra Pavlačková.