BENESCH, Fritz, 1868-1949 – právník (70. výročí narození)
*12. 4. 1868 – Miroslav
†29. 6. 1949 – Vídeň
Životopis:
Vydával četné texty a vizuální materiály o rakouské horské krajině.
Zdroj:
Fritz Benesch [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FFritz_Benesch&wikiembed-title=Benesch+Fritz
FIALA, Bohumír – prozaik (40. výročí úmrtí)
*6. 8. 1915 – Biala (Polsko)
†27. 6. 1979 – Ostrava
Místa působení: Znojmo, Chuchelná, Ostrava, Zlín, Dubňany
Životopis:
Povoláním lékař a svou zálibou spisovatel. Tak se dá charakterizovat tento syn četnického strážmistra. V roce 1934 maturoval na gymnáziu v Bánské Bystrici a pak studoval medicínu na Masarykově univerzitě v Brně. Po uzavření vysokých škol v době okupace byl až do října 1940 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Studium dokončil až v roce 1945. Po studiích nejprve působil v nemocnici ve Znojmě, ale hlavně jako závodní lékař v Dubňanech u Hodonína. V roce 1971 přišel společně se svoji manželkou Boženou, rovněž lékařkou do Chuchelné, kde oba pracovali jako lékaři v rehabilitačním ústavu. V něm působil až do roku 1978. Šli sem za dcerou MUDr. Evou Homzovou, která se v ústavu nejprve léčila po těžké autonehodě, aby zde zůstala nadále pracovat. Manželka ráda a dobře malovala a její olejomalby jistě zdobí nejednu domácnost. Bohumír Fiala začal literárně tvořit kolem roku 1955 a hlavně dětem určoval své povídky a romány. K psaní využíval každé volné chvilky. Náměty čerpal z českých dějin. Rovněž napsal několik cestopisů, v nichž popsal zážitky z cest do bývalého Sovětského svazu, bývalé Jugoslávie a na Slovensko. Rovněž napsal publikaci s tématikou zdravovědy, vydanou i v slovenské mutaci. Bohumír Fiala vydal celkem dvacet titulů knih a časopisecky množství povídek, otiskovaných v moravských novinách 50. - 70. let. MUDr. Bohumír Fiala zemřel po těžké nemoci v Ostravě - Zábřehu.
Dílo:
Abeceda života; Bronzová cesta; Kníže čeká na zbraně; Mamuti táhnou do bažin; V Rasticově městě; Zátoka lidojedů
Zdroj:
Bohumír Fiala. Neevidované materiály. Č. 888.
GISKRA, Karl – čestný občan (140. výročí úmrtí)
*29. 1. 1820 – Moravská Třebová
†1. 6. 1879 – Baden u Vídně
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Rakouský liberální politik, státník a skutečný tajný rada. Mj. purkmistr Brna (1866), od r. 1861 poslanec moravského sněmu a říšské rady. Tvrdý odpůrce všeho českého, proslul např. tím, že korunu sv. Václava nazval mystifikací. Jako ministr vnitra (1868-1870) pracoval zaujatě na zničení české opozice, u níž byl mimořádně neoblíbený. Ta mu vyčítala také nemorálnost ve věcech finančních. Známá se stala Giskrova obhajoba "spropitného", nazývaná "Trinkgeldteorií", podle níž, jak tvrdil jako svědek před soudem, je lhostejné, zda se "spropitné" (provize) dává číšníkovi nebo třeba generálnímu řediteli jako zprostředkovateli hospodářských transakcí. Za tuto "horlivost" měl Giskra v roce 1875 zakázán přístup ke dvoru. Po roce však bylo toto opatření zrušeno a při první audienci u panovníka s ním tento podle Giskrových slov hovořil "mile jako nikdy před tím". V německém měšťáckém prostředí byl naopak velmi oblíben. Čestný občan města Znojma (1868).
Zdroj:
VRBKA, Anton. Gedenkbuch der Stadt Znaim 1226-1926: Kulturhistorische Bilder aus dieser Zeit. Nikolsburg: A. Bartosch, 1927, 592 s.
KLABUSAY, Lambert – MUDr. DrSc. (90. výročí narození)
*19. 6. 1929 – Dřevohostice
†11. 9. 1994 – Znojmo
Zdroj:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2009, roč. 9, č. 38, s. 11.
MAŠÍČEK, Cyril – sběratel lidových písní (90. výročí úmrtí)
*24. 12. 1868 – Ořechov
†13. 6. 1929 – Vémyslice
Místa působení: Brno, Krásná, Vysoké Studnice
Zdroj:
Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. 1998, roč. 7, č. 23, s. 1, příl. Kaleidoskop vážně i nevážně.
MOŘIC, Adolf Karel – biskup (260. výročí úmrtí)
*1. 12. 1702 – ?
†20. 6. 1759 – Znojmo-Hradiště
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Ve čtrnácti letech přestoupil na katolickou víru. Získal kanonikát v Kolíně nad Rýnem, Lutychu, Osnabrücku a proboštství ve Starém Öttingenu. V roce 1730 vysvěcen na titulárního biskupa farsalského. Byl osmým královehradeckým biskupem (1731-1733) a pátým biskupem litoměřickým (1733-1759).
Dílo:
Za pouhých deset let dokázal duchovními povinnostmi plně vytížen katolický kněz vytvořit šestnáctisvazkové dílo vlasteneckých povídek a románů z české historie.
Zdroj:
Křesťanské stopy v českých dějinách. Lidová demokracie. 1994, roč. 50, č. 148, s. 5.
NITSCH, Daniel – učitel (310. výročí úmrtí)
*16. 3. 1651 – Praha 6 (Česko)
†22. 6. 1709 – Praha 6 (Česko)
Místa působení: Znojmo
Životopis:
1675 profesor na Koleji jezuitů ve Znojmě.
Zdroj:
WISNAR, Julius. I. Periode: Das Gymnasium der Jesuiten 1624/5-1773. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, s. 4-19.
PILGRIM, František Antonín – architekt (320. výročí narození)
*7. 6. 1699. - Feldskirchen
†28. 10. 1761 – Vídeň
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Franz Anton Pilgram se narodil ve Feldskirchen v Korutanech a jako mladík pracoval u svého strýce Franze Antona Jänggla, kde se vyučil zednickému řemeslu. První jeho stavby byly prováděny s jeho spoluprací a pod jeho vedením. Dokonce byl mladý Pilgram nazýván mladým Jänggelem. Tento stavitel vytvořil kromě jiného v roce 1748 projekt premonstrátského kláštera v Louce. Podívám - li se na jeho plány, zejména na plán fasády východního traktu, je dominikánský klášter méně zdobný, přesto však v detailech nese jistou podobnost. Franz Anton Pilgram se velmi dobře seznámil s tvorbou Johanna Lucasse Hildebranta. Řada Hildebrandtových návrhů byla prováděna vídeňským stavitelem Franzem Jängglem . Slavný architekt Hildebrandt se narodil v Itálii, jeho matka byla Italka a byl stejně jako Pilgram obdivovatelem italské architektury. Oba uplatňovali na svých stavbách prvky dramatické Borominiho a dynamické Quariniho architektury současně s prvky vznešené architektury G. L. Berniniho či C. Fontany.V rozložení hmoty paláců a rezidenčních sídel ctili oba Berniniho model palácové architektury, jehož základ byl položen architekturou paláce Chigi - Odeschalci. Architekt Hildebrandt ji přetvořil v jedinečnou architekturu vznešenou, klidnou a vzrušivou zároveň a stavitel Pilgram, obdivovatel Borominiho tvorby kráčel v jeho stopách. Fasáda dominikánského kláštera je vytvořena v tomto duchu. Mohutné a razantní římsy nad suprafenestrami dodávají klidnému vznešenému půvabu fasády onen bouřlivý Borominiovský akcent, vzrušující vykřičník za oznamovací větou. Úprava parapetů a suprafenestr, lezénový rám, probíhající pod nadokenní římsou, úprava okenních šambrán s bočním vybráním a festonem, triglify vynášející nadokenní římsu prvního patra, zalomené voluty portálu upínající se k okenní šambráně nad ním, to všechno jsou prvky, které můžeme najít na Pilgramových stavbách. Franz Anton Pilgram vytvořil také podobný portál jako na dominikánském klášteře. Je to jeden z portálů kláštera sv. Kříže ve Vídni, který je ozdoben putti sedícími na volutách po obou stranách vstupu, podobně jako portál kláštera ve Znojmě a voluty jsou podobně zalomené a velkou vlnou připnuté pod okenní parapet. Velmi podobné je také formování šambrány oken a suprafenester s tryglify a festony. Podobné lemování oken, parapety i suprafenestry se nacházejí také na klášteře v Louce. Čistě hypoteticky, bez jediného přímého důkazu, by mohl být A. Pilgram druhým architektem dominikánského kláštera a podle jeho plánů mohla proběhnout konečná úprava fasády dominikánského kláštera. Také možná věžička na nároží kláštera, jejíž zbytky je možné spatřit dosud v podlaze na půdě kláštera by mohla svědčit o Pilgramově účasti na dokončování stavby. Pokud klášter pořizoval v roce 1758 novou legendu místností s doporučeními na změny, bylo to jen několik let před závěrečnou dostavbou kláštera, která započala dle dostupných údajů v roce 1766. Je docela dobře možné, že byl pořádán Franz Anton Pillgram, který pracoval na stavbě louckého premonstrátského kláštera od roku 1748 až do své smrti v roce 1761. Mohl tedy při svých pobytech v Louce provést pro dominikány úpravy jejich projektu pro závěrečnou dostavbu kláštera, kterou započali roku 1666 a dokončili 1771. Ostatně kontakty mezi louckými premonstráty a znojemskými dominikány, byly dle doložených archiválií obvyklé a časté.
Zdroj:
Kalendárium jihomoravských osobností a událostí 1986-1990: Výběr významných výročí. Brno: Státní vědecká knihovna, 1986, 185 s.
SAX, Andreas – rektor (310. výročí úmrtí)
*28. 2. 1654 – Chomutov
†26. 6. 1709 – Znojmo
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Tři roky působil jako rektor ve Znojmě.
Zdroj:
WISNAR, Julius. I. Periode: Das Gymnasium der Jesuiten 1624/5-1773. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, s. 4-19.
SINCERE, Claudius – vojevůdce (250. výročí úmrtí)
*1696 – Lothringen (Německo)
†4. 6. 1769 – Znojmo
Zdroj:
Sincere Claudius [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné na: http://www.deutsche-biographie.de/sfz80344.html
TSCHMERAK, Leo – univerzitní profesor (50. výročí úmrtí)
*3. 7. 1882 – Znojmo
†17. 6. 1969 – Vídeň
Životopis:
Vědec v lesnictví. 1925-1945 univerzitní profesor ve Varšavě, Istanbulu, Freiburgu a ve Vídni, prováděl výzkum na přirozené složení lesů ve střední a jižní Evropě; od roku 1950 prezident rakouské lesnické asociace.
Zdroj:
Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. 1998, roč. 7, č. 23, s. 1, příl. Kaleidoskop vážně i nevážně.
VRBKA, Antonín – pedagog (80. výročí úmrtí)
*17. 5. 1860 – Uherské Hradiště
†2. 6. 1939 – Znojmo
Místa působení: Znojmo, Slup, Derflice, Olomouc, Uherské Hradiště
Životopis:
Absolvent gymnázia v Uherském Hradišti a učitelského ústavu v Olomouci. Pedagog na škole ve Slupu (1880-1884), v Derflicích (1884-1888). Od r. 1925 ředitel školy v Louce. Zakladatel prvního střediska školních pomůcek na školách a Sealsfieldovy vysoké školy. V r. 1921 pořádal ve škole v Louce přednáškové kurzy pro řečníky. Generální poručník pro znojemský okres. Kunstod a ředitel znojemského muzea. Za 1. Republiky na nejvyšším vrcholu Kraví hory na jeho oblíbeném místě byla umístěna pamětní deska a místo bylo pojmenováno Vrbkova výšina (nedochovalo se).
Dílo:
Klosterbruck und seine Schicksale im Laufe der Jahrhunderte (1898), Eine Gedenkschrift über den am 23. bis 24. Februar 1799 durch Hochwasser erfolgten Untergang von Altschallersdorf (1899), Chronik der Stadt Znaim (1902), Der Steinmetzmeister Niklas von Edelspitz und seine Bautätigkeit in Znaim und Umgebung von 1440 bis 1468 (1911), Erdställe in Südmähren (1912), Der Heimatschutz und seine Ziele (1913), Zach. Andreas Winzler und seine Thermolampe in Znaim (1919), 20 Bilder von Kuhbergheide bei Znaim (1928), Gedenkbuch der Stadt Znaim 1226-1926 (1927) aj.
Zdroj:
ŠÍPEK, Zdeněk. Anton Vrbka (1860-1939). Jižní Morava. 1999, roč. 35, č. 38, s. 306-308.
VYTISKA, Josef – historik (90. výročí narození)
*29. 6. 1929 – Znojmo
†13. 5. 1987 – Ostrava
Místa působení: Brno, Opava
Zdroj:
Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. 1. vyd. Opava: Optys, 1993, 108 s
Kalendárium pro Vás sestavila Petra Pavlačková.