*26. 3. 1882 – Římov-Vísky
†10. 2. 1959 – Lechovice
Místa působení: Lechovice, Rudlice, Šanov
Životopis:
Absolvent třebíčského gymnázia a učitelského ústavu v Poličce. Pro své vlastenecké smýšlení musel často střídat svá působiště. Byl pedagogem v Zubří, Rokytnici, Vsetíně, Velké Bystřici, ve Vnorovách, Břeclavě a v Nenkovicích, tam získal konečně definitivu. Procestoval všechny tehdejší země Rakouska-Uherska. Účastník l. světové války. V roce 1914 narukoval do rakouské armády. O rok později přešel s plukem do ruského zajetí, kde strávil přes tři roky. Jako učitel a legionář se dobrovolně přihlásil k zakládání českých škol mezi krajany. Založil českou školu v krajanské vesnici Dembrovka mezi Rovnem a Dubnem u Lvova. Když se 12. prosince 1918 dozvěděl o vzniku Československa, vrátil se s několika kolegy zpět do vlasti. Usadil se na Znojemsku. V roce 1921 založil menšinovou školu v Šanově, poté byl správcem školy v Rudlicích a v Horním Újezdě u Moravských Budějovic. V roce 1930 odešel do důchodu. V roce 1951 se usadil v Lechovicích, kde působil jako knihovník. Spolupracoval s Čs. rozhlasem a se znojemským muzeem, kde často provázel návštěvníky, pomáhal zakládat herbář květeny Znojemska. Byl aktivní i společensky. Mezi jeho přátele patřili P. Bezruč, R. Havelka, J. Domínek, J. Úprka, A. Budík.
Dílo:
Napsal a publikoval stovky povídek, humoresek a fejetonů. Je autorem šesti pohádkových knížek, tří povídkových knih a dvou divadelních her. Sbíral lidové písně a pověsti. V roce 1954 z finančních důvodů prodal své sbírky zvyků, nářečí, písní a rukopisů Etnografickému muzeu v Brně.
Zdroj:
HLADÍK, Jaroslav. Učitel František Bobek, zapomenutý vlastenec. Znojemsko. 1996, roč. 6, č. 13, s. 5.
BORNEMANN, Karl – generálporučík (40. výročí úmrtí)*15. 9. 1885 – Znojmo
†20. 2. 1979 – Vídeň
Životopis:
1912-1914 Válečná škola ve Vídni.Vyznamenání: Německý kříž ve zlatě; Železný kříž 1939 I. třídy; Železný kříž 1939 II. třídy; Čestný kříž světové války 1914-1918 pro bojovníky; Vojenská záslužná medaile bronzová; Vojenská záslužná medaile stříbrná; Jubilejní kříž 1908.
Zdroj:
Bornemann, Karl [online]. [cit. 2014-11-07]. Dostupné na: http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/141596/start/-1
BRABEC, Josef – farář (140. výročí úmrtí)*1818 - Horní Kounice
†6. 2. 1879 – ?
Místa působení: Trstěnice
Zdroj:
Trstěnice: historie ve fotografiích. Vyd. 1. Brno: Pro obec Trstěnice vydalo F. R. Z. agency, 2012, 102 s. ISBN 978-80-87332-50-4.
BREINER, Franz – spisovatel (130. výročí narození)
*2. 2. 1889 – Dyjákovice
†16. 3. 1960 – ?
Dílo:
Das Brillenglas, 1952; Kalender des Deutschen Kulturverbandes, 1923; Mutter, wir grüssen dich! Was unsere Dichter zu Preise der Mutter singen uns sagen, 1920; Volkskalender des Deutschen Kulturverbandes: für das Jahr 1922.
Zdroj:
Franz Breiner [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FRichard_Bornemann&wikiembed-title=Bornemann+Richard
BŘÍNEK, Matěj – vojín (120. výročí narození)
*20. 2. 1899 – Rakšice (Slovensko)
† ?
Místa působení: Rakšice
Zdroj:
Matěj Břínek [online]. [cit. 2012-07-25]. Dostupné na: http://www.vuapraha.cz/Pages/DatabazeVHA/DetailLegionare.aspx?soldierId=9249
BUCHMAYER, Augustin Anton – lesník (110. výročí úmrtí)*25. 7. 1835 – Bítov
†8. 2. 1909 – Olomouc
Místa působení: Budíškovice u Jemnice
Životopis:
Pocházel z rodiny Johanna Buchmayera, vrchního panského myslivce či nadlovčího u hraběte Dauna a později učitele. Vychodil obecnou a hlavní školu a absolvoval necelých pět ročníků na gymnáziu ve Znojmě. Po předepsané lesnické praxi se zapsal na německou techniku v Brně. Po třech letech studia přešel na lesnický ústav v Mariabrunnu u Vídně, který 1856 absolvoval. Na krátkou dobu nastoupil jako lesní kandidát na lesní úřady velkostatku Budíškovice u Jemnice velkostatkáře hraběte Wallise a v Zell am See. Odtud se vrátil do Čech, poněvadž obdržel místo asistenta či pomocného učitele lesnictví na prestižní lesnické spolkové škole v Bělé pod Bezdězem, kde působil 1857-58. Ve Vídni složil státní zkoušku pro samostatné lesní hospodáře a odešl do služby k vévodovi z Gothy. Pracoval jako adjunkt na lesním úřadě v tehdejším hornouherském Merény (dnes Nálepkovo) v župě Gemer. Později přijal místo lesmistra královského horního města Revúca (Horní Uhry, dnes Slovensko). Po návratu na Moravu působil nejprve jako nadlesní na velkostatku Náměšť na Hané u hraběte Kinského a od 1. září 1865 jako druhý profesor lesnictví a správce svěřených lesů na věhlasné lesnické spolkové škole v Úsově na severní Moravě. S tímto ústavem přesídlil do Sovince a stal se jeho ředitelem (1873 až 1896). Odešel do výslužby a přestěhoval se do Olomouce, kde jako vdovec dožil. Byl pohřben 10. února 1909.
Zdroj:
Biografický slovník českých zemí. [VIII. sešit], Brun-By. Vyd. 1. Praha: Libri, 2007, s. 225-368.
DAUM, Matthias – houslař (230. výročí narození)
*24. 2. 1789 – Havraníky
†10. 12. 1855 – Vídeňské Nové Město
Místa působení: Vídeň
Životopis:
Vyučil se u znojemského houslaře Josepha Wassermanna. Po vyučení v letech 1809-1811 pracoval jako tovaryš u vídeňského houslaře Johanna Ertla a v letech 1812-1813 u Michaela Stadlmanna ve Vídni. V roce 1813 mu přenechal dílnu houslař Magnus Eberle. 14. 12. 1814 získal Daum vídeňské měšťanské právo. V roce 1821 se oženil s Annou Pflieger a měl s ní šest dětí. Ve své době patřil k nejlepším vídeňským houslařům.
Zdroj:
Matthias Daum [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=1000237
DUCHEK, Klemens Maria – kapucínský páter (110. výročí narození)
*1. 2. 1909 – Starý Šaldorf
†22. 3. 1953 – Vídeň
Místa působení: Vídeň, Chvalovice
Zdroj:
LANG, Johann. Ehrenbürger der Gemeinde Altschallersdorf. Heimatbuch Altschallersdorf. S. l.: J. Lang, 1998, S. 35.
DVOŘÁK, Rudolf – historik (100. výročí úmrtí)*18. 4. 1861 – Křetín u Letovic
†21. 2. 1919 – Zábřeh na Moravě
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Byl synem kamenického mistra a majitele gruntu. 1880 maturoval na českém gymnáziu v Brně. Rozhodl se pro studium dějepisu, zeměpisu a němčiny na pražské české univerzitě. Po absolutoriu a po zkušebním půlročním pobytu na novoměstském gymnáziu v Praze se 1885 vrátil do Brna. Učil na Prvním českém gymnáziu, 1890 přešel jako suplent na nižší, později II. vyšší gymnázium na Starém Brně, kde se 1892 stal definitivním profesorem.
Zdroj:
Rudolf Dvořák: Moravský historik. Sborník k 100. výročí jeho narozenin. 1. vyd. Brno: Krajské nakladatelství, 1961, 50 s.
FRÖHLICH, Anton – botanik (50. výročí úmrtí)
*1. 6. 1882 – Uherské Hradiště
†18. 2. 1969 – Znojmo
Místa působení: Mikulov
Zdroj:
Biografický slovník českých zemí. [18. sešit], Fo-Fr. Vyd. 1. Praha: Academia; Historický ústav AV ČR, 2015, s. 451. ISBN 978-80-200-2517-3.
HÜBNER, Antonín – historik (150. výročí úmrtí)
*29. 5. 1793 – Znojmo
†12. 2. 1869 – ?
Místa působení: Znojmo, Jihlava
Životopis:
Pocházel z rodiny starošaldorfského mlynáře V. Hübnera. Absolvent znojemského gymnázia. Úředník, později guberniální sekretář Znojemského krajského úřadu a nakonec okresní hejtman v Jihlavě. Pochován na hřbitově v Louce.
Dílo:
Z tiskem vydaných svazků přisuzováno autorství u těchto děl: Gesichte der St. Wenzelskapelle auf der Wiese unter Znaim (1840), Znaimsgesichtliche Denkwürdigkeiten (1843-1854). Rukopisný materiál z pozůstalosti: Denkwürdigkeiten der Königl. Stadt Znaim. (uspořádal V. Hübner s M. Netoliczkou, dva svazky, 1869). Z jeho prací čerpal A. Vrbka, znojemský historik.
Zdroj:
ŠTĚPNIČKOVÁ, Jitka. Zanikne jeho hrob?. Znojemsko. 1995, roč. 5, č. 33, s. 3.
ILKOVÁ, Miluše – pedagožka (60. výročí narození)*16. 2. 1959 – Čáslav
†14. 1. 2016 – Citonice
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
PAULENKOVÁ, Alena a ČERNÝ, Pavel. Zemřela znojemská pedagožka a výtvarnice. Znojemský týden. 2016, roč. 16, č. 3, s. 3.
KASPAR, Josef – legionář (140. výročí narození)
*17. 2. 1879 – Znojmo
†?
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
Josef Kaspar [online]. [cit. 2012-07-26]. Dostupné na: http://www.vuapraha.cz/Pages/DatabazeVHA/DetailLegionare.aspx?soldierId=45206
KIEßLING, Franz – spisovatel (40. výročí úmrtí) *10. 1. 1918 – Znojmo
†20. 2. 1979 – Korneuburg
Místa působení: Znojmo, Rakousko
Životopis:
Kießling strávil první roky svého dětství ve Znojmě, ale pak musel kvůli převodu svého otce odejít do Vídně. Tam byl poté nakažen tuberkulózou, kterou přežil, ale jeho zdraví bylo oslabeno a tak u něj vypukla znovu o pár let později. Již ve škole začal psát básně a malé divadelní hry, které však tehdy byly jen jeho koníčkem, protože po škole se stal finančním úředníkem. Po druhé světové válce, které se kvůli svému zdraví nemohl účastnit, se stal lektorem a asistentem RAVAG (rakouského rozhlasu Verkehrs AG) a odpovědný redaktorem katolického týdeníku "Offenes Wort". Působil jako spisovatel, psal historické, sociologické a vědecké písemné práce.
Zdroj:
Franz Kießling [online]. [cit. 2012-03-15]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FFranz_Kie%25C3%259Fling&wikiembed-title=Kie%DFling+Franz
KOBLENZ, Johann – řezbář (110. výročí narození)*12. 2. 1909 – Hrádek
†1. 5. 1964 – Werbach
Místa působení: Werbach (Bádensko)
Životopis:
Měl se stát obchodníkem, ale otec padl ve válce a on musel převzít hospodářství. Byl předsedou Katolického svazu chlapců a trubačem Dobrovolného hasičstva. Jako samouk se naučil vyřezávat ze dřeva. Po vysídlení se v Německu věnoval řezbářství už jako svému povolání, avšak pouze sedm let do své časné smrti. Vyrobil velký kříž pro vyhnance z vlasti na hřbitově v Tauberbischofsheim v Německu. Druhý kříž byl vyroben pro hřbitov na Ulrichsbergu v Dolním Rakousku. Pro církev v Hüngheimu vyřezal válečný pomník a pro Rauenberg vánoční betlém s 60 cm vysokými figurkami. Dále vyřezával sochy, reliéfy a kříže.
Zdroj:
ČERMÁK, Marek. Význační Hrádečané. Hrádek za obzorem paměti. Břeclav: Petr Brázda, 2013, s. 194-200.
KREJČÍ, Jaroslav – Ing. (20. výročí úmrtí)*13. 3. 1935 – Hluboké Mašůvky
†27. 2. 1999 – Rozkoš (Znojmo)
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Po základní škole se v padesátých letech vyučil v lesnickém oboru. Následovala středoškolská studia na gymnáziu ve Znojmě, krátká lesnická praxe a studia na lesnické fakultě VŠZ v Brně, kterou absolvoval v roce 1964. Poznávání přírody, její dokumentace a praktická ochrana, to byly patrně hlavní zájmy, které jej přivedly do přírodovědeckého oddělení Jihomoravského muzea ve Znojmě, kde působil v letech 1964-1980 jako odborný pracovník a poté jako vedoucí oddělení. V tomto období se též věnoval praktické ochraně přírody. Pracoval jako okresní konzervátor státní ochrany přírody a koordinoval činnost dobrovolných spolupracovníků v tomto oboru. Známá byla jeho odborná a poradenská činnost v oboru mykologie, byl členem Čs. Vědecké společnosti pro mykologii při ČSAV. Soustavné poznávání, inventarizace a dokumentace přírodních hodnot okresu Znojmo nerozšiřovalo jen soubor herbářových položek JMM, ale vyústilo i v řadu návrhů k zajištění územní ochrany lokalit, z nichž většina byla či je realizována vyhlášením maloplošných chráněných území. Během sedmdesátých let byl Krejčí jedním z hlavních iniciátorů návrhu a pozdějšího vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Podyjí. Správa tohoto území vznikla v r. 1980 a Krejčí se stal jejím vedoucím. Stál u zrodu klidových oblastí Jevišovka a Rokytná. Výrazně se angažoval v tehdejším ČSOP. Příprava Národního parku Podyjí v letech 1989-1991 byla i jeho dílem, stejně jako po roce 1989 rozvíjející se spolupráce s rakouskými ochranářskými organizacemi.
Dílo:
V letech 1975-1980 zpracoval v rámci resortního úkolu "Záchranný výzkum a dokumentace květeny a vegetace vybraných území ČSR" rozsáhlejší materiál "Dokumentace lokalit chráněných druhů rostlin na Znojemsku se zřetelem k jejich ohrožení rekultivací zemědělské půdy". Tato práce není jen pouhým souborem dat o aktuálním výskytu ohrožených druhů, ale především odborným podkladem pro zajištění jejich ochrany. Neméně důležitý význam měla práce "Botanický průzkum a dokumentace plánované přehrady u Výrovic".
Zdroj:
K dvacetinám Národního parku Podyjí. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 26, s. 13.
MEDUNOVÁ, Anna – archeoložka (90. výročí narození)
*14. 2. 1929 – Znojmo
†13. 4. 2001 – Brno
Místa působení: Brno
Životopis:
Konkretizovala pojem jevišovická kultura. Od roku 1952 působila v Archeologickém ústavu ČSAV, řídila i tamní archivy a technická pracoviště. Redigovala Přehled výzkumů ARÚ ČSAV v Brně i Sborník (1957-1983).
Zdroj:
Anna Medunová [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=7949
MIŘEJOVSKÝ, Bohumil – umělecký truhlář (30. výročí úmrtí)
*11. 3. 1926 – ?
†2. 2. 1989 – ?
Místa působení: Vranov nad Dyjí
Životopis:
Vyučil se v truhlářské dílně svého otce v Jihlavě a studoval na SUPŠ. 1956-1982 vedoucí bývalé otcovy dílny v Jihlavě, která se stala součástí Ústředí uměleckých řemesel. Pod jeho vedením se dílna podílela na všech významnějších interiérových pracích ÚUŘ.
Zdroj:
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2002; VIII., Man-Miž. Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2002, 357 s.
MOEST, Karl – ředitel (150. výročí narození)
*2. 2. 1869 – Znojmo
†8. 5. 1933 – Karlovy Vary
Místa působení: Znojmo, Karlovy Vary
Životopis:
Ředitel Odborné keramické školy ve Znojmě a Karlových Varech.
Zdroj:
Karl Moest [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FKarl_Moest&wikiembed-title=Moest+Karl
NOVÁK, Jan (110. výr. narození)
*4. 2. 1909 – Blížkovice
†24. 6. 1942 – Brno
Zdroj:
Jan Novák [online]. aktualiz. 31. 7. 2014 [cit. 2016-02-05]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=3399
POTOČEK, Oldřich – MUDr. (10. výročí úmrtí)*12. 8. 1909 – Přemyšl (Polsko)
†11. 2. 2009 – Znojmo
Místa působení: Brno, Znojmo
Životopis:
V letech 1921-1928 vystudoval České státní gymnázium v Brně, poté v letech 1928-1935 Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity. Během vojenské služby v letech 1935-1937 sekundář chirurgického oddělení Sborové nemocnice v Brně, půl roku šéflékařem praporu v Jemnici. V roce 1937 složil státní lékařskou zkoušku u Zemského úřadu v Brně. Od 1. 1. 1938 do 15. 9. 1938 pracoval jako nehonorovaný externí lékař na III. vnitřním oddělení Zemské nemocnice v Brně. Od 1. 1. 1938-31. 3. 1940 sekundářem očního oddělení Zemské nemocnice v Uherském Hradišti, od 1. 4. 1940-15. 6. 1945 na oční klinice v Zemské nemocnici v Brně. 14. 2. 1943 obdržel od Zemského úřadu titul odborného lékaře pro nemoci oční. 18. 6. 1945-31. 1. 1976 byl vedoucím lékařem (primářem) očního oddělení nemocnice ve Znojmě. V roce 1930 jako medik založil při Studentské informační kanceláři v Brně studentskou knihovnu a 5 let ji vedl. Jako primář očního oddělení ve Znojmě v roce 1949 založil a do roku 1963 vedl závodní knihovnu ROH pro zaměstnance nemocnice. V roce 1952 ve funkci ředitele lůžkové části nemocnice založil lékařskou odbornou knihovnu a knihovnu pro pacienty. Obě knihovny vedl do roku 1956, kdy práci převzala manželka, Věra Potočková.
Dílo:
V letech 1944-1985 uveřejnil 11 vědeckých prací z očního lékařství. První vyšla v Praktickém lékaři, další v Československé oftamologii, z nichž jedna ve spolupráci s prof. Věrou Kadlecovou. V r. 1976 uveřejnil práci "Třicet let českého očního oddělení ve Znojmě". Knižně vyšly "Retinopatie (onemocnění sítnice) nedonošených dětí" ve sborníku Retinopatia v Olomouci v r. 1956 a "Několik pohledů na čtyřicet let naší oftalmologie od roku 1938" ve sborníku Minulost a budoucnost naší oftalmologie v Mariánských Lázních v r. 1979. Za svou činnost v očním lékařství v r. 1989 obdržel čestné členství v Československé oftalmologické společnosti.
Zdroj:
ZS; EIS. 100. narozenin se primář Oldřich Potoček nedožil. Znojemsko. 2009, roč. 19, č. 8, s. 9.
PROMBER, Adolf – právník (120. výročí úmrtí)
*17. 4. 1843 – Uherské Hradiště
†3. 2. 1899 – Brno
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Čestný občan města Znojma (1884).
Zdroj:
VRBKA, Anton. Gedenkbuch der Stadt Znaim 1226-1926: Kulturhistorische Bilder aus dieser Zeit. Nikolsburg: A. Bartosch, 1927, 592 s.
PURCNER, Josef – starosta (180. výročí narození)
*28. 2. 1839 – Pavlice
†14. 10. 1900 – Moravské Budějovice
Místa působení: Moravské Budějovice
Životopis:
Narodil se v rodině hostinského Johanna. R. 1870 byl předsedou spolku Budivoj. Josef Purcner po dlouhých bojích roku 1882 osvobodil z německé nadvlády moravskobudějovickou radnici a stal se tam prvním českým starostou. Starostoval tam až do své smrti 18 let. Od r. 1884 byl také zemským poslancem.V r. 1889 podepisuje Purcner jako prvý pozvánku na založení Sokola. V Moravských Budějovicích nese jeho jméno jedna z ulic.
Zdroj:
Josef Purcner [online]. [cit. 2012-03-27]. Dostupné na: http://pavlice-historie.wz.cz/osobnosti_pavlic.html
SCHRUTKA, Ignaz von – soudce (150. výročí úmrtí)
*21. 7. 1802 – Moravský Krumlov
†8. 2. 1869 – Znojmo
Místa působení: Brno, Uherské Hradiště, Znojmo
Zdroj:
Ignaz von Schrutka [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné na: http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_S/Schrutka_Ignaz_1802_1869.xml
TELL, Mathias – trubač (320. výročí narození)
*15. 2. 1699 – ?
†22. 6. 1774 – Moravský Krumlov
Místa působení: Moravský Krumlov
Životopis:
1. ledna 1720 byl přijat do služby 2. clarinisty neboli trubače, asi od roku 1730 městský varhaník, 1741 tchán choralisty a trubače Josefa Winschela.
Zdroj:
Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
VACHEK, Emil – spisovatel (130. výročí narození)
*2. 2. 1889 – Hradec Králové
†1. 5. 1964 – Praha 6 (Česko)
Místa působení: Bítov
Životopis:
Emil Vachek se narodil v dělnické rodině. Po absolvování reálného gymnázia studoval na soukromé obchodní akademii v Praze, kterou však nedokončil a živil se jako lidový fejetonista. Od roku 1911 působil jako redaktor v Právu lidu, v letech 1924–1927 vydával a redigoval plzeňský Pramen a v letech 1927–1929 Novou svobodu. Od roku 1929 řídil knihovnu Pyramida. Ve 30. letech působil ve vedení nakladatelství Evropský literární klub a byl literárním ředitelem nakladatelství Sfinx.
Dílo:
Dílo Emila Vachka se vyznačuje fabulační vynalézavostí a psychologickým zaměřením. Ve svých knihách také hojně těžil ze slangových a argotických vrstev jazyka. Psal zejména naturalisticky pojaté psychologické a sociální romány (např. Sup nebo Divoká srdce), ve kterých však vždy řešil určité společensko-etické téma, jako je antisemitismus či prostituce. V povídkových sbírkách kombinoval naturalistické a sentimentální motivy, erotizující linie jeho tvorby vyvrcholila v románové trilogii Chám Dynybyl (1926-1931). Vysokou úroveň mají jeho detektivní romány (např. Tajemství obrazárny, Muž a stín, Zlá minuta a další), v nichž v postavě Klubíčka vytvořil první typ českého detektiva. Kromě detektivek je z jeho díla nejznámější portrét žižkovského zlodějíčka z románu Bidýlko (1927), fantastický román Pán světa (1925) a rozsáhlý osmidílný dokumentární cyklus o druhé světové válce s názvem Německá válka (1945-1947). Emil Vachek je tvůrcem prvního ryze českého detektiva v naší literatuře. Je jím inspektor, posléze komisař a nakonec šéf bezpečnostního oddělení Klubíčko, který se poprvé objevil roku 1928 v románu Tajemství obrazárny. Klubíčko je starý mládenec a samotář, moudrý a zkušený muž, znalec starých noblesních mravů. Potrpí si na dobré oblečení, kouří dýmku a drahé doutníky, pije kvalitní koňak, je milovníkem dobré kávy a bibliofilií, má však také smysl pro humor a bystrý analytický rozum, který mu umožňuje řešit kriminální případy s lehkostí a bravurností. Je vždy víc osobností než pouhým strojem na myšlení, své povolání provozuje spíše jako umění než jako řemeslo.
Divadelní hry:
Ubohý blázen (1922), Lišák Stavinoha (1928), veselohra, dramatizace autorova úspěšného románu Bidýlko (pod tímto názvem byla hra vydána roku 1955). Krev nevolá o pomstu (1935), divadelní hra napsaná společně s Frankem Tetauerem, dramatizace Vachkova stejnojmenného románu. Benedek (1936), Pec (1937), veselohra, Věrná vdova (1938), Prsten (1942), Aféra (1956),
Detektivní romány:
Tajemství obrazárny (1928), Vachkova detektivni prvotina, ve které se objevuje detektiv Klubíčko se svými pomocníky Zdeňkem a Maurinem. Děj knihy se točí kolem krádeže cenného obrazu a jeho padělku. Muž a stín (1932), druhý případ detektiva Klubíčka, ve kterém řeší vraždu lichvářky. Zlá minuta (1933), v knize detektiv Klubíčko vyšetřuje vraždu krásné mladé dívky, služebné jednoho známého lékaře, jejíž mrtvola je objevena uprostřed mrazivé prosincové noci v bedně na písek. Okno (1958), v knize pátrá detektiv Klubíčko po pachateli neuvěřitelné loupeže briliantů v klenotnictví na nejživější pražské ulici. Černá hvězda (1959), detektivní příběh o vraždě a o záhadném vloupání do vily pražské herečky, za kterým se skrývá složitý špionážní případ. Detektiv Klubíčko odhaluje tajemství kolem plánů tajné zbraně, které nacistická armáda ukryla na konci války v jednom českém zámku a nyní se je snaží získat prostřednictvím svých agentů. Dřevěná madonka (1962), příběh, ve kterém tentokrát detektiv Klubíčko vyšetřuje záhadné zmizení památky českého řezbářského umění z doby gotické. Devatenáct klavírů (1964), v tomto příběhu, odehrávajícím se za první republiky, pracuje detektiv Klubíčko v českém pohraničí, jež se už chystají uchvátit nacisté, a řeší zde složitý případ hledání šperků, které ukryl výrobce klavíru ve dvou nástrojích a po nichž pátrají jeho příbuzní i nacisté, aby jejich ohromné hodnoty užili k financování svého politického boje. Beranní dvůr (1964), ve svém dalším případě rozvíjí detektiv Klubíčko svůj pátrací um a kombinační důvtip v případě dvojnásobné vraždy. Její obětí se stal někdejší velkostatkář a jeho družka a podnětem k ní byla touha zmocnit se pečlivě ukrytého majetku velkostatkáře z minulých dob.
Další próza:
List z dějin katolické církve (1911), katolická církev za velké revoluce francouzské, Za frontou (1916), válečné obrázky, Řešeto (1918), humoresky, Dech smrti (1920), kniha novel a povídek, Sup (1920), román, Cestou do nebe (1921), román, Vzpoura proti bohu (1921), Vražda manželstvím a jiné motivy (1912), Kovadlina (1923), román, příběh člověka, který zkrachuje finančně i ve svém manželském životě, a postupně si hledá nové místo ve světě. Manželství s mrtvým a jiná prosa (1924), Hodný král a statečný vojín (1925), sci-fi humoresky z let 1919-1923. Pán světa (1925), fantastický, humoristicky až satiricky pojatý román líčí příběh židovského průmyslníka Beera, který se pomocí obratně připraveného fašistického hnutí zmocní nejprve německého průmyslu a postupně proniká na zahraniční trhy, až se mu podaří smazat státní hranice a ovládnout svět. Všechny země zapojí do Světové obchodní a průmyslové unie a jako donucovací prostředek mu přitom slouží paprsky smrti, jimiž zničí Ameriku. Přestože jeho utopické uspořádání světa odstraňuje hlad, bídu i války, jeho říše se zhroutí na lidském odporu proti despotické vládě. Svatba v Absinth Baru (1925), humoristický román, Chám Dynybyl, románová trilogie o nevzdělaním a primitním zahradníkovi Dynybylovi, který se stává majitelem vily, protože si namluvil majitelovu dceru, kterou přitahovala pudová sexualita. Trilogie se skládá z těchto dílů: Červená zahrada (1926), Svatá (1929), Dvanácti hlasy ano (1931). Bidýlko (1927), jde o jednu z nejúpěšnějších autorových prací, ve které Vachek vytvořil barvitý obraz života na pražské periférii. „Bidýlko“ je důvěrný název pro pavlač žižkovského činžáku, v němž bydlí kromě jiných pochybných existencí také kapsář a zlodějíček Stavinoha, který prodělá hluboký mravní přerod a stane se vzorným občanem. Stavinoha si totiž potrpí na „stavovskou čest“ a pomůže vypátrat mezinárodního vyzvědače. Zdramatizováno pod názvem Lišák Stavinoha. Čtyřicetiletý (1930), tragikomický román, Divoká srdce (1930), román, Parasit (1930), román, roku 1946 vydán pod názvem Velbloud. Krev nevolá o pomstu (1934), román řešící otázku, zdali je vražda v době války omluvitelná. Zdramatizováno. Puberta (1934), román, Žebrácká láska (1934), román, Nepřítel v tělě (1936), román, Život na splátky (1936), román, Žil jsem s cizinkou (1938), román, příběh typicky maloměšťáckého, poklidného manželství, které je postaveno na lži a celoživotním klamu. Dobrácký, důvěřivý muž (kancelářský ředitel velké akciové společnosti), odhaluje po smrti své mnohem mladší manželky její milostné vztahy. Jeho pátrání po jeích nevěrách neztrácí však nikdy ráz revize účtů podvedeného majetníka, který hájí svůj soukromovlastnický nárok na ženu, již štědře vydržoval, nestaraje se přitom nikdy o její vnitřní život. Až se ucho utrhne (1940, přepracováno 1959), román, ve kterém autor s humorem a satirou kreslí postavu starosty města Bocikánova, který ovládá svými špinavými peněžními obchůdky nejen klan svých příbuzných, ale i životy prostých občanů města. Kniha je ostrou kritikou malých spekulantů,podvodníků a jejich přisluhovačů, kteří patřili k městské honoraci v době první republiky. První sklizeň (1940), povídky, Student Kosman (1940), román jednoho mládí, Život je neúplatný (1942), tři prózy o svědomí, Hnízdo (1943), román, Pondělí (1943), malé prózy, Na sluníčku (1944), veselé povídky, Ztracený úsměv (1945), román, Německá válka (1945-1947), osmidílný dokumentární cyklus o druhé světové válce. Jednotlivé díly mají tyto názvy: Hitlerovo tažení proti Československu (1945), Válka započne v Praze (1946), Bleskové války začínají (1946), Tři bleskové války (1946), Bitva o Anglii (1946), Stalingrad (1947), Amerika v boji (1947), Generální ofensiva (1947). Život jde dál (1955), prózy, Severní záře (1956), román, ve kterém se autor Vrací se do doby okupace, aby na osudech mladého profesora,uvězněného pro podezření ze sabotáže, ale propuštěného pro nedostatek důkazů, a jeho ženy studentky, zobrazil vnitřní přerod českých lidí, které vědomí lidské odpovědnosti a solidarity vedlo k odvržení iluze osobního štěstí a k poznání, že je zapotřebí o svobodu bojovat, aby i u nich mohlo "slunce zazářit". To Vachek symbolicky vyjadřuje severní září, která "v noci lidstva vyšlehne, aby ubezpečila ty, kteří již ztrácejí víru, že slunce opět přijde". Konec a začátek (1958), román odehrávájící se v posledních měsících první světové války, kdy vojenské události již dosvědčovaly, že dojde k porážce Rakouska-Uherska. Na osudech lidí, soustředěných kolem Rožnovických závodů - největších průmyslových závodů v monarchii - ukazuje autor rozpad rakouské říše, vzrušené a dramatické narůstání revolučních nálad mezi dělnictvem i rafinované manévrování politických a průmyslových magnátů. Trochu slunce (1957), výběr z knih Řešeto, Hodný král a statečný vojín a Na sluníčku doplněný několika novými povídkami. Aféra (1959), román líčíci na základě četných dobových dokumentů průběh Dreyfusovy aféry i hlubokou společenskou krizi, kterou Francie prožívala na sklonku 19. a v prvních letech 20. století. Vzpomínky na starý Hradec (1960), kniha vzpomínek na léta dětství a jinošství prožitá v Hradci Králové, Čarovná flétna (1964), román odehrávající se v dobách prvních křižáckých výprav, jehož hlavním hrdinou je český muzikant ze Šumavy, vynálezce „štěbence-klarinetu“, který je nadán kouzelnou mocí a pomáhá svému vynálezci překonávat nejrůznější svízele a překážky při dobrodružném putování dalekými kraji orientálních zemí i šťastně se vrátit domů.
Filmové adaptace:
Vražda v Ostrovní ulici (1933), režie Svatopluk Innemann, v roli detektiva Klubíčka Jindřich Plachta, adaptace románu Muž a stín. Žil jsem s cizinkou (2005), režie Dušan Klein, televizní film, Muž a stín (2007), režie Dušan Klein, televizní film, v roli detektiva Klubíčka Miroslav Donutil, Zlá minuta (2007), režie Pavel Kačírek, televizní film, v roli detektiva Klubíčka Miroslav Donutil. Devatenáct klavírů (2008), režie Dušan Klein, televizní film, v roli detektiva Klubíčka Miroslav Donutil. Ve svém díle Romance o chámu Dynybylovi zachytil starý zatopený Bítov.
Zdroj:
Emil Vachek. Neevidované materiály. Č. 851.
VOCELKA, František – hudební skladatel (150. výročí úmrtí)
*17. 8. 1819 – Rouchovany
†13. 2. 1869 – Hostim
Místa působení: Hostim, Moravský Krumlov, Jaroměřice nad Rokytnou
Životopis:
V letech 1838-1839 byl učitelským pomocníkem na jaroměřické farní škole, později učil v Moravském Krumlově. Byl také domácím učitelem ve šlechtické rodině v Polsku. Zde se naučil dobře polštinu a seznámil se s literaturou. Od roku 1848-1869 vyučoval v hostimské škole.
Dílo:
Skládal chrámové písně, ofertoria, graduály, kusy taneční – zvláště polky (Cis a trans). Přispíval do časopisu Květy, překládal z polštiny a psal příležitostné verše.
Zdroj:
PERNICA, Bohuslav. Písemnictví na západní Moravě: Kulturně-historický nástin. Přerov: Strojil, J., [19--?], s. 43.
VOLTR, František – ředitel (140. výročí narození)
*2. 2. 1879 – Výrava
†10. 4. 1960 – Jevišovice
Místa působení: Jevišovice, Znojmo
Životopis:
Odborník na zemědělskou otázku, ředitel zemědělské školy, pozdější prezidiální rada, přišel v prosinci v roce 1918 do vzdálené gubernie - na jižní Moravu. Znojmo a celá, jak říkával gubernie, mu učarovalo, protože, kromě válečných let, je se Znojmem spjat, a to již od roku 1909, kdy se stává správcem české zimní školy.
Zdroj:
HORÁK, Bohuslav. Zapomenutý vlastenec František Voltr. Znojemský týden. 2009, roč. 9, č. 6, s. 13.
WINDER, Ludwig – spisovatel (130. výročí narození)
*7. 2. 1889 – Šafov
†16. 6. 1946 – Baldock (Velká Británie)
Místa působení: Plzeň, Teplice, Olomouc, Praha 6 (Česko)
Životopis:
Od roku 1895 žil v Holešově, kde byl jeho otec ředitelem trojtřídní židovské školy. Vystudoval obchodní akademii, kterou ukončil maturitou v roce 1907. Odchází do Vídně a pracuje jako novinář v deníku Die Zeit. O rok později už působí ve Slezsku, potom v Teplicích, Plzni a opět ve Vídni. V letech 1915-1938 pracoval v Praze v redakci nejstarších německých novin Bohemia. Stává se brzy známým fejetonistou a divadelním kritikem i oblíbeným kolegou a přítelem, zejména reportéra E. E. Kische. V deníku Bohemia publikoval více než 3000 prací. V roce 1934 dostal československou státní cenu za literaturu v kategorii pro spisovatele německého jazyka, kteří žili a tvořili u nás. V červnu 1939 odjíždí s manželkou a s mladší dcerou do Polska a odtud do Anglie, kde roku 1946 umírá. Je pohřben v Londýně.
Dílo:
V raných dílech se zaměřoval zejména na židovskou problematiku, později psal sociálně kritické romány.
Poezie: Básně (1906), Údolí tanců (1910).
Próza: Zuřivá rotačka (1917), Kasai (1920), Židovské varhany (1922), Hugo. Tragédie chlapce (1924, autobiografické prvky), Dodatečné radosti (1927), Následník trůnu (1938) a jiné. V exilu napsal tři romány: Povinnost (1944), Komorník (1945) a Příběh mého otce (nedokončeno). Díla vyšla pod pseudonymem G. A. List, aby neohrozil život své nejstarší vězněné dcery v Polsku.
Zdroj:
KOSATÍK, Pavel. Ludwig Winder. Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 2001, s. 192-194. ISBN 80-85844-79-6.
z LICHTENŠTEJNA, Karel I. Boromejský Josef – kníže (230. výročí úmrtí)
*20. 9. 1730 – Vídeň
†21. 2. 1789 – Vídeň
Místa působení: Moravský Krumlov
Životopis:
Byl znám svoji vojenskou kariérou a přátelstvím své choti Marie Eleonory k císaři Josefu II. Již ve věku 17 let vstoupil Karel do pluku svého strýce Josefa Václava Vavřince knížete z Lichtenštejna a bojoval roku 1747 s Francouzi v Nizozemsku, roku 1757 za sedmileté války byl povýšen na plukovníka a o rok později na generálmajora. Roku 1763 se stal polním podmaršálkem, roku 1765 byl generálním inspektorem jízdy a velitelem dolnorakouských jízdních pluků. Jeho vojenská kariéra pokračovala roku 1777, kdy byl jmenován velícím generálem v Prešpurku, roku 1775 se stal velícím generálem v Dolních Rakousích a ve válce s Turky roku 1788 byl velitelem frontového úseku v Bosně, kde se mu však nedařilo. Zde také onemocněl a následkem toho zemřel 1789 ve Vídni, když byl ještě předtím povýšen na podzim roku 1788 do hodnosti generála polního maršála. Byl důvěrníkem a přítelem císaře Josefa II.
Zdroj:
JUŘÍK, Pavel. Sekundogenitura rodu - mladší linie v Moravském Krumlově. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009, s. 81-87.
Kalendárium pro Vás sestavila Petra Pavlačková.