*1669 – Dačice
†20. 12. 1728 – Jičín
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
Západní Morava: pohledy do kulturního života moravského Horácka. V Třebíči: Krajské ústředí osvětových sborů, 1940, 116 s.
DITMAR, Rudolf – právník (170. výročí narození)*11. 12. 1848 – Vídeň
†31. 3. 1887 – Miláno
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Syn Karla Rudolfa Ditmara. Vystudoval práva, roku 1878 se ale rozhodl pro výrobu keramiky a založil ve Znojmě keramickou firmu. Zpočátku se věnoval hlavně výrobě nádobí a majoliky, největší úspěch mu ovšem přinesla až produkce sanitární keramiky, kterou zahájil roku 1884. Firma měla sklady ve Vídni a Praze a s výrobky pronikla i na zahraniční trhy. Rudolf Ditmar proslul i vzornou péčí o dělníky. Zemřel nečekaně při inspekční cestě do Milána.
Zdroj:
Rudolf Ditmar: Výrobce sanitární keramiky [online]. [cit. 2014-11-10]. Dostupné na: http://euro.e15.cz/profit/rudolf-ditmarvyrobce-sanitarni-keramiky-893178
FLORIDO, Jan (190. výročí úmrtí)
*?
†26. 12. 1828 – Znojmo
Životopis:
Sléval ve Znojmě zvony od roku 1803. V roce 1803 se ve Znojmě oženil s Terezií Soheiglovou. Spolu křtili následujícího roku syna Ignáce, který ale zemřel už v roce 1805.
Dílo:
Na Moravě byl zastoupen v následujících obcích: 1803 Vlasatice, Petřkovice, Hnanice a České Křídlovice, 1814 Rajhrad, Nová Říše, 1815 Olbramkostel, 1817 Mikulovice, 1824 Bezkov kaple. V Čechách se nacházel zvon z roku 1814 ve Volfírově a z roku 1822 čtyři zvony v Počátkách. Do Rakouska lil zvony roku 1802 pro Zissersdorf, 1806 Kattau, 1812 Horn, 1817 pro zámeckou kapli ve Fronsburgu bei Weitersfeld, 1818 Sonnberg a Hart, 1825 Burgschleinitz, 1826 Ober Thern, 1828 Eibenstein.
Zdroj:
MLČÁK, Leoš. Barokní a klasicistní zvonaři ve Znojmě, Mikulově a Valticích. Vlastivědný věstník moravský. 2012, roč. 64, č. 1, s. 26-34.
FORGATSCH, Michael – úředník (130. výročí úmrtí)
*26. 9. 1800 – Hranice
†20. 12. 1888 – Brno
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Pocházel z vedlejší, baronské větve uherského hraběcího rodu Forgáchů, která získala v roce 1649 český inkolát a o dva roky později český baronský titul. Správní úředník v letech 1822-1862, poslanec moravského zemského sněmu za 2. sbor velkostatkářů v letech 1867-1870. V letech 1850-1855 působil na krajském úřadě ve Znojmě.
Zdroj:
Michael Forgatsch (Forgács) [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=16138
GOLDSCHMIDT, Nikolaus – hudební skladatel (110. výročí narození)
*6. 12. 1908 – Tavíkovice
†8. 2. 2004 – Toronto
Místa působení: Františkovy Lázně, Most, Opava, Teplice
Zdroj:
ČERNOŠEK, Lubomír. Skladatelé v Podyjí. Okno/Fenster. 2009, roč. 6, č. 2, s. 18, 20, 22.
HÁLEK, Gustav – hudební skladatel (60. výročí úmrtí)
*13. 11. 1886 – Praha
†8. 12. 1958 – Zlín
Místa působení: Znojmo, Praha, Slavkov, Brno, Těšín, Opava, Zlín
Životopis:
Absolvent Liegertovy školy v Praze (1892-1896, housle, klavír a harfa). Studoval u J. Šerého ve Slavkově a O. Vávry v Brně. V r. 1931 složil státní zkoušku z houslí. Vojenský kapelník v Bregenci, Tridentu, Těšíně, Brně a Opavě. Za svého pobytu ve Znojmě byl kapelníkem sokolské hudby a harfistou Znojemské filharmonie. Externí učitel na Hudební škole Dvořák ve Zlíně (1934-1941) a dirigent Závodní hudby n. p. Svit a jeden z prvních členů Filharmonie pracujících ve Zlíně. Řídil několikrát kolonádní koncerty v Luhačovicích.
Dílo:
Četná harfová tria, tance (polky, valčíky), fantazie a úpravy.
Zdroj:
LÁTOVÁ, Milada. Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. 1997, roč. 6, č. 44, s. 1, příl. Kaleidoskop vážně i nevážně.
HANÁK, Jan – historik umění (60. výročí úmrtí)
*24. 1. 1900 – Brno
†22. 12. 1958 – Znojmo
Místa působení: Brno
Životopis:
Úředník Univerzitní knihovny v Brně.
Zdroj:
F.S. Znojemští se loučili s jáhnem Janem Hanákem. Moravské noviny Rovnost. 2001, roč. 11, č. 162, s. 2, Jihomoravský deník.
HOLTZENBERGER, Franciscus – hudební prefekt (250. výročí úmrtí)
*23. 2. 1711 – Znojmo
†23. 12. 1768 – Cheb
Místa působení: Praha
Zdroj:
HOLUBOVÁ, Markéta. Biografický slovník hudebních prefektů jezuitského řádu působících v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1556-1773. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2009, 238 s. ISBN 978-80-87112-19-9.
KALINA, Karel – taneční mistr (50. výročí úmrtí)
*24. 1. 1897 – Jihlava
†6. 12. 1968 – Znojmo
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Narodil se v Jihlavě, v rodině pekaře. Jako sedmnáctiletý narukoval za 1. světové války na frontu, zpátky se vrátil s poškozeným zrakem. Již tenkrát byl nucen nosit brýle o dvanácti dioptriích. Ještě ve válečných letech složil v Praze státní zkoušku a stal se tanečním mistrem. Ve Znojmě založil Taneční školu, kterou navštěvovali mladí lidé ze škol, aby se naučili tancům všeobecně známým, klasickým, novinkám i těm zapomenutým. V té době byl nucen opustit místo soudního úředníka u znojemského soudu, neboť taneční aktivity se neslučovaly s profesí státního zaměstnance. V tanečních poznal svou celoživotní lásku, o čtyři roky mladší Marii Novákovou. Vzali se v roce 1923 a paní Kalinová se stala jeho partnerkou i na tanečním parketě. Taneční škola Karla Kaliny se již v době první republiky stala známou a vyhledávanou. Profese tanečního mistra byla sezónní, trvala od září do konce zimy. V jarních a letních měsících se Kalina věnoval zahradničení. Svůj podíl zde ovšem sehrály i jeho nemocné oči, lékaři mu doporučili pobyt venku, v přírodě. V roce 1938 došlo k násilné okupaci. Na Karla Kalinu měli Němci spadeno, stejně tak na jeho ženu Marii, která v té době pracovala jako administrativní síla na českém Policejním komisařství ve Znojmě. Celá rodina byla nucena opustit Znojmo. Po válce se rodina vrátila zpět do Znojma. Po roce 1948 úřady Kalinovy neobnovily každoročně udělované povolení k výuce tance. Tak zůstal nějaký čas bez zaměstnání. Socialističtí mocipáni však brzy přišli na to, že bez kultury to nejde a tak se Kalina stal dočasným zaměstnancem Městské osvětové besedy ve Znojmě. I když profese tanečního mistra nebyl nijak zvlášť finančně zajímavým povoláním, nadšení pro tanec povznášelo Kalinu nad starosti všedního dne. Neopustilo ho nikdy, jakoby ani nepočítal s odpočinkem v důchodu, ještě v jedenasedmdesáti letech vyučoval. Smrt ho ale zastihla náhle, nečekaně. Zemřel při přípravě sálu na taneční hodinu, stižen infarktem.
Zdroj:
MITYSKOVÁ, Jitka. Tanec - můj osud, má láska. Znojemské listy. 2002, s. 4.
KAUFMANN, Josef – vlastivědný pracovník (40. výročí úmrtí)
*12. 8. 1891 – Moravský Krumlov
†19. 12. 1978 – Moravský Krumlov
Místa působení: Moravský Krumlov
Životopis:
Pracovník Městského muzea v Moravském Krumlově. Po 2. světové válce v Šatově nalezl a zachránil zakládající listinu Moravského Krumlova a další historické dokumenty. V okolí Moravského Krumlova prováděl četné archeologické výzkumy (Rybníky, Trstěnice, Vedrovice). Svou prací přispěl k objasnění nejstarší historie Moravskokrumlovska. Zasloužil se i o instalování a uspořádání Muchovy Slovanské epopeje v zámeckých prostorách města Moravského Krumlova.
Dílo:
Hlavní archeologické práce - Nové nálezy v Rybníkách u Moravského Krumlova. Archeologické rozhledy (AR) VI, 1954., Laténské nálezy z Moravského Krumlova a okolí, AR VI, 1954., Země vydává svědectví, Moravský Krumlov - sedm set let města nad Rokytnou (1960)., Nové nálezy z okolí Moravského Krumlova, AR XIII, 1961., Halštatská mohyla v Trstěnicích u Moravského Krumlova, AR XVI, 1964., Pravěk Moravského Krumlova a okolí (rukopis).
Zdroj:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2009, roč. 9, č. 33, s. 11.
MAŠÍČEK, Cyril – sběratel lidových písní (150. výročí narození)
*24. 12. 1868 – Ořechov
†13. 6. 1929 – Vémyslice
Místa působení: Brno, Krásná, Vysoké Studnice
Zdroj:
Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. 1998, roč. 7, č. 23, s. 1, příl. Kaleidoskop vážně i nevážně.
NECHVÁTAL, František – major (110. výročí narození)
*19. 12. 1908 – Štěpánovice u Jaroměře
†?
Místa působení: Znojmo
Životopisy:
Po absolvování studií se věnoval učitelské profesi. Po okupaci naší země vojsky německého wermachtu se zapojil do odbojové organizace Obrana národa. Po jejím prozrazení byl vězněn v Kounicových kolejích a odtud řevezen do Breslau. Po skončení 2. světové války stál u zrodu nové československé armády ve Znojmě. Vykonával funkci zástupce velitele. Později byl zvolen předsedou OV Svazu protifašistických bojovníků. V letech 1967-1968 co by hlavní protagonista zúčastnil natáčení dvou dokumentárních filmů, pojednávající o odbojové organizaci Obrana národa. Koncem 60 let rezignoval na tuto funkci a odešel do důchodu. Za svou válečnou činnost obdržel - Válečný kříž 1939, medaili Za zásluhy II. stupně a další vyznamenání.
Zdroj:
ALEXA, Václav. Major František Nechvátal: Bojovali za vlast. Znojemské listy. 1997, roč. 6, č. 41, s. 1, Kaleidoskop vážně i nevážně.
NEUWIRTH, Viktor von – generál (180. výročí narození)
*24. 12. 1838 – Josefov
†21. 8. 1899 – Jetřichovice
Místa působení: Znojmo, Loucký klášter
Životopis:
Absolvoval Vojenskou akademii v Louckém klášteře ve Znojmě.
Zdroj:
Viktor von Neuwirth [online]. [cit. 2012-03-21]. Dostupné na: http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_N/Neuwirth_Viktor_1838_1899.xml
PÁTÝ, Petr – mořeplavec (10. výročí úmrtí)
*25. 8. 1943 – Dvůr Králové nad Labem
†10. 12. 2008 – Znojmo
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
Bratři Pátí. Znojemská Rovnost. 1994, roč. 4, č. 234, s. 4.
POPPOVÁ, Galina – učitelka (80. výročí narození)
*5. 12. 1938 – Znojmo
†?
Místa působení: Znojmo, Karlovy Vary
Životopis:
V letech 1953-1958 absolvovala gymnázium a pedagogickou školu ve Znojmě. Poté na Pedagogické fakultě Jihlava při KU Praha (1960-1964). V letech 1964-1972 učila v Karlových Varech, po politických čistkách byla ze školských služeb propuštěna. Věnovala se malbě. Výstavy do roku 1985 zpočátku pouze tajně nebo s kolegy, posléze měla úplný zákaz. V roce 1985 přijata do Svazu československých výtvarníků, výstavy v galerii. V těchto letech vystavovala samostatně nebo s dcerou Zuzanou Hájkovou - rovněž výtvarnicí. Od roku 1989 do roku 2006 žila v Berlíně, členkou svazu BBK - berlínských výtvarných umělců. Vystavovala každoročně - společně s kolegy, několikrát samostatně v galerii Gotisches Haus ve Spandau. Vedle výtvarné činnosti práce arteterapeutky s drogově závislými chlapci ve výkonu trestu a tlumočení pro berlínskou justici (čeština, ruština). V roce 2010 vystavovala krátce ve znojemské galerii Stefano. V roce 2000 počátek literární činnosti. V roce 2006 těžká autohavárie - důsledkem invalidita. Následoval definitivní návrat do vlasti. Dnes se zabývá počítačovou grafikou - Výstava karlovarských výtvarníků v galerii Na ochoze - u příležitosti Mezinárodního filmového festivalu.
Zdroj:
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2003; XI., Pau-Pop. Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2003, 371 s. ISBN 80-86171-16-7.
REINOLD, Ignaz – varhanář (170. výročí úmrtí)
*1777 – Vlčice, okr. Šumperk
†31. 12. 1848 – Znojmo
Místa působení: Znojmo, Pravice, Dyjákovičky, Těšetice
Životopis:
U Josefa Silberbauera se vyučil varhanářem. Po Silberbauerově oslepnutí převzal mistrovu dílnu a 7. května 1805 byl přijat ve Znojmě za měšťana. V roce 1833 se jako šestapadesátiletý oženil s čtyřiadvacetiletou služkou Antonií Pischlovou, pocházející z Nové Říše. Zemřel na zápal plic.
Dílo:
Postavil varhany např. v Braunsdorfu (1807), v Tasovicích (1808), v Pfaffendorfu (1810), Untermarkersdorfu (1816). Pozitiv s pedálem a osmi rejstříky v zábradlí kůru je pravděpodobně práce Ignáce Reinolda. Nástroj má velmi tuhou trakturu a hlučné čerpadlo vzduchu umístěné na schodišti vedoucím na kůr. Skříň sestává ze dvou krajních věží bez přemostění, mezi nimiž je výhled na oltář. Zadní část skříně positivu je natřena světlou barvou. Rozsah manuálu je E - c3, pedálu E - a.
Zdroj:
Ignaz Reinold [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné na: <http://www.varhany.net/zivotopis.php?idv=143051>.
ROCKEN, Georg – zvonař (320. výročí úmrtí)
*1621 – Klagenfurt
†28. 12. 1698 – Znojmo
Místa působení: Znojmo, Blížkovice
Životopis:
Pocházel z rakouského Klagenfurtu. Byl synem Martina Rockena a Alžběty. V Klagenfurtu se Rocken nejspíš vyučil. Oženil se ve Znojmě 16. listopadu 1670 jako svobodný s Annou, vdovou po Kryštofu Kleinovi. Zemřel 28. prosince 1698. Pohřben byl 3. ledna 1699. Dílo: Jeho zvonařskou činnost vymezují léta 1673-1681. Z jeho díla dnes existuje zvon z roku 1680 v Lechovicích, v roce 1741 sem přenesený z louckého premonstrátského kláštera, a zvon v Čáslavicích, ulitý roku 1681. Zvony v Blížkovicích z roku 1673 a Babicích z roku 1679 se nedochovaly. Rakouské prameny připomínají Rockenův dochovaný zvon v Eibensteinu z roku 1678 o průměru 51 cm.
Zdroj:
MLČÁK, Leoš. Barokní a klasicistní zvonaři ve Znojmě, Mikulově a Valticích. Vlastivědný věstník moravský. 2012, roč. 64, č. 1, s. 26-34.
ROSENKRANZ, Rudolf – farář (190. výročí úmrtí)
*?
†13. 12. 1828
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Poslední farář zrušeného louckého kláštera byla celý život provázen vleklými chorobami. Napoleonské války způsobily značné ztráty farnímu hospodářství. Nejvíce trpěl kostel, kam silně zatékalo a hrozilo proboření stropů bočních lodí.
Zdroj:
ECKL, Petr. Dějiny duchovní správy. Jezeřany - Maršovice: kapitoly ze starších dějin obce. Jezeřany - Maršovice: Obec Jezeřany - Maršovice, 2006, s. 93-99.
SCHMIDT, Ferdinand – projektant (140. výročí narození)
*18. 12. 1878 – Vídeň
†27. 9. 1941 – Vranov nad Dyjí
Místa působení: Vranov nad Dyjí
Životopis:
Vedený spíše k obuvnickému řemeslu, zajímal se však víc o přírodu a její mineralogické a geologické bohatství. Mezi jeho dalšími zájmy byla i elektrotechnika, v níž viděl budoucnost světa a které se začal věnovat. Nastoupil do firmy Ganz v Budapešti a později jako samostatný elektromontér s touto firmou procestoval řadu evropských i mimoevropských měst, kde se stavěly různé elektrozávody. Když se dozvěděl o stavbách přehrad a o elektrifikaci ve Švýcarsku, zamířil sem získávat zkušenosti. Absolvoval elektrotechnickou střední školu a svým postupným vzděláváním se dostal až na techniku v Curychu. Zde spolupracoval jako student se spolužákem Friedlanderem na projektu vodního díla u Vranova nad Dyjí. Jednalo se o projekt dvou přehrad (Frain I a Vöttau), jedna měla stát přibližně na místě dnešní Vranovské přehrady, druhá proti proudu Dyje pod dnešním Bítovem. Ferdinand Schmidt ve Vranově ve dvacátých letech i starostoval, v době budování přehrady bydlel ve Vranově ve vile, která dosud stojí u řeky Dyje na severozápadním okraji města vedle silnice k hydrocentrále pod hrází. Ve vile zůstal i po odsunu českých obyvatel Vranova v roce 1938. Jeho rodina to zde údajně neměla lehké, byla prý často peskována těmi, kteří stavbou přehrady přišli o svá pole či stavení. S vybudovanou přehradou byl často spojován jako její iniciátor. Ferdinand Schmidt je pochován na hřbitově ve Vranově nad Dyjí.
Zdroj:
VANĚK, Miroslav. Opravník obecně oblíbených omylů a zažitých "pravd". Vranovská přehrada: stavba, úzkokolejky, provoz, lodní doprava. Tišnov: SURSUM, c2012, s. 111-117.
SIEBER, Michal – mědirytec (230. výročí úmrtí)
*29. 8. 1724 – Troskotovice
†27. 12. 1788 – Dlouhá Lhota
Zdroj:
TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 2. 5., opravené vyd. Praha: Ivo Železný, 2000, 224 s.
VILDOMEC, Vědomil – PhDr. (20. výročí úmrtí)
*27. 9. 1921 – Boskovštejn
†28. 12. 1998 – Znojmo
Místa působení: Znojmo, Brno
Životopis:
Absolvent znojemského reálného gymnázia. Působil jako pedagog na školách na Drahanské Vysočině a později na jižní Moravě. Současně studoval archeologii u profesora E. Šimka na brněnské univerzitě. Studium ukončil v roce 1950 doktorátem. Počátkem šedesátých let se stal odborným pracovníkem Jihomoravského muzea a v letech 1968-1983 byl jeho ředitelem. Dlouhou dobu pracoval jako okresní konzervátor a byl předsedou okresní komise památkové péče. Za významný přínos historické vědě obdržel stříbrnou medaili Filozofické fakulty brněnské univerzity.
Dílo:
Spoluautor publikace Pravěk Znojemska (1972). Spolupracoval s Prof. Dr. Vl. Podborským, DRSc. při systematickém archeologickém výzkumu sídlišť z mladší doby kamenné u Těšetic-Kyjovic. Významnou měrou se podílel na vybudování zdejší vědeckovýzkumné stanice. Byl tvůrcem nové archeologické a historické expozice a početných výstav Jihomoravského muzea.
Zdroj:
PODBORSKÝ, Vladimír. František Vildomec (6. 2. 1878-3. 11. 1975), Vědomil Vildomec (27. 9. 1921-28. 12. 1998). 1. vyd. Brno: Ústav archeologické památkové péče v Brně; Ústav archeologie a muzeologie FF MU v Brně, 2005, 223 s.
WEIL, Joseph – spisovatel (190. výročí narození)
*28. 12. 1828 – Tetín
†3. 7. 1889 – Vídeň
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Začínal jako cestující herec, od roku 1848 zahájil vojenskou kariéru ve Vídni, 1852 učitel dějepisu a zeměpisu na kadetní škole v Hainburgu, 1854 vyučoval historii na inženýrské akademii u Znojma, 1861 písař u Císařské knihovny ve Vídni a profesorem německé literatury na válečné školé, 1873 ředitel odboru herectví na konzervatoři der Gesellschaft Musikfreunde ve Vídni. 1883 prezident spisovatelů sdružení Concordia.
Zdroj:
Joseph Weil [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné na: http://www.aeiou.at/aeiou.encyclop.w/w292151.htm
WILD, Franz(130. výročí úmrtí)
*1800 – Strachotice
†22. 12. 1888 – Strachotice
Životopis:
Vyráběl hudební nástroje a v roce 1848 si otevřel vlastní dílnu, kde vyráběl především flétny, klarinety a jiné dechové nástroje. Vyvážel do Anglie, Ameriky i na východ.
Zdroj:
Franz Wild [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné na: http://portal.suedmaehren.at/wiki/index.php/Franz_Wild
Z LICHTENŠTEJNA, Jan Nepomuk Karel – kníže (270. výročí úmrtí)
*6. 7. 1724 – Vídeň
†22. 12. 1748 – Vyškov
Místa působení: Moravský Krumlov
Životopis:
Oženil se s Marií Josefou, se kterou měl dvě dcery. Z něj město pocítilo nepřátelské vojsko, protože v roce 1741 a 1742 probíhala také na území Moravy tzv. první slezská válka, když do země vpadla pruská a saská vojska.
Zdroj:
JUŘÍK, Pavel. Španělský grand Antonín Florián. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009, s. 65-67.
Z LICHTENŠTEJNA, Rudolf Evžen Credantius Ferdinand Karel – kníže (110. výročí úmrtí)
*18. 4. 1838 – Vídeň
†15. 12. 1908 – Moravský Krumlov
Místa působení: Moravský Krumlov
Životopis:
Mladší syn Karla III. Boromeje, je znám pod přízviskem "Krasný princ". Jak bylo zvykem v jeho rodu, také on vstoupil do armády a v roce 1891 dosáhl hodnosti generálmajora. O rok později byl jmenován nejvyšším podkoním a kapitánem tělesné stráže císaře Františka Josefa I. Kníže byl vynikajícím znalcem koní, takže pro úřad podkoního získal vídeňský dvůr skutečně povolaného odborníka. V roce 1895 byl kníže Rudolf povýšen na polního maršála. Od roku 1896 byl nejvyšším hofmistrem císaře a vykonával s tímto úřadem spojené funkce plukovníka všech panovnických osobních gard. V roce 1904 se stal Rudolf majitelem dragounského pluku "Kníže Liechtenstein č. 10" a o tři roky později odešel z dvorních úřadů na penzi. Žil pak na zámku Moravský Krumlov, kde také zemřel.
Zdroj:
JUŘÍK, Pavel. Sekundogenitura rodu - mladší linie v Moravském Krumlově. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009, s. 81-87.
ZVĚŘINA, František Bohumír – malíř (110. výročí úmrtí)
*4. 2. 1835 – Hrotovice
†27. 12. 1908 – Vídeň
Místa působení: Znojmo, Praha, Kutná Hora, Brno, Hodonín
Životopis:
Pocházel z rodiny zámeckého duchovního. Absolvent znojemského gymnázia. V r. 1852 začal navštěvovat Akademii výtvarného umění v Praze (A. Lhota, krajinářská speciálka M. Haushofer). Na návrh Společnosti vlasteneckých přátel umění byl v r. 1859 ze školy vyloučen za slavjanofilství (příznivec slovenského národa). Pedagog kreslení na střední škole v Kutné Hoře (1859), Gorici (1865), Mariboru (1870), v Brně (1871-1876) a ve Vídni (1876-1890). Člen Umělecké besedy v Praze (od 1864), Kunstvereinu ve Vídni (od 1891), pražské Jednoty umělců výtvarných (od 1898). Jeden ze zakladatelů Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně (od 1907). Od r. 1893 žil se svým synem ve Zwettle (Dolní Rakousko).
Dílo:
Dlouhou dobu umělecky působil v cizině (50. - 60. léta Slovensko, 70. - 80. léta Bosna, Hercegovina, Chorvatsko, Srbsko, Černá hora, Albánie, Řecko, Rumunsko). Při návratech domů příležitostně zajížděl na Břeclavsko a Znojemsko, do malebného údolí řeky Dyje a Želetavky. Jako malíř Podyjí objevoval a vypodobnil tehdy ještě neznámou krásu podyjské přírody. V letech 1902-1908 akvareloval každé léto na Bítově, kde se spřátelil s R. Havelkou. Autor obrazů: Bítov-akvarel, Skály u soutoku Dyje se Želetavkou-akvarel (1904) aj. Vytvořil asi osm tisíc malířských studií, kreseb, obrazů a grafických prací.
Samostatné výstavy: Brno (1905), Praha (1936), Hrotovice (1955) aj.
Kolektivní výstavy: Jubilejní výstava Umělecké besedy (Praha 1913), Výstava kreseb a studií starších čes. mistrů (Praha 1923), Mistři české kresby (Praha 1951). Obrazy uloženy v Národní galerii Praha, Moravské galerii Brno, Galerii výtvarných umění Hodonín aj.
Zdroj:
RAMPULA, Josef. Malíř František Bohumír Zvěřina a Telč. Vlastivědný věstník moravský. 1958, roč. 13, č. 1, s. 63-65.
Kalendárium pro Vás sestavila Petra Pavlačková.