BENEŠ, Jan – antropolog (20. výročí úmrtí)
*6. 5. 1935 – Nová Hradečná
†2. 11. 1998 – Brno
Místa působení: Blížkovice, Brno, Praha, Znojmo
Zdroj:
SLAVÍKOVÁ, Věra. Spisovatelé Jihomoravského kraje: biograficko-bibliografická příručka. Brno: Knihovna Jiřího Mahena, 1989, 328 s.
ECKHART, Ludwig – profesor (80. výročí úmrtí)
*28. 3. 1890 – Želetice
†5. 11. 1938 – Vídeň
Místa působení: Vídeň
Životopis:
Studoval od roku 1907 na technice na univerzitě ve Vídni, kde získal doktorát v roce 1918. Již před válkou byl asistentem deskriptivní geometrie na technice. Po válce učil na středních školách a deskriptivní geometrii na univerzitě ve Vídni. V roce 1924 se na vídeňské technice habilitoval a v roce 1929 byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie. Na technice působil až do roku 1938, kdy musel místo opustit a krátce poté spáchal sebevraždu.
Zdroj:
Ludwig Eckhart [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FLudwig_Eckhart&wikiembed-title=Eckhart+Ludwig
FERNKORN, Antonín – sochař (140. výročí úmrtí)
*17. 3. 1813 – Erfurt
†16. 11. 1878 – Vídeň
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Autor pomníku postaveného plukovníku Kopalovi na Komenského náměstí ve Znojmě (1853).
Zdroj:
LÍBAL, Dobroslav. Znojmo: Městská památková rezervace a památky v okolí. 1. vyd. Praha: Sportovní a turistické nakl., 1961, 85 s.
FORST, Jindřich – dirigent (10. výročí úmrtí)
*12. 1. 1921 – Tlumačov
†11. 2008
Místa působení: Zlín, Miroslav
Zdroj:
Slovník českých sbormistrů 1. A-L. Praha 1982.
GALASEK, Ludwik – keramik (40. výročí úmrtí)
*27. 1. 1897 – Hrušovany n/Jevišovkou
†18. 11. 1978 – Hillscheid
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Absolvoval Odbornou keramickou školu ve Znojmě a Uměleckoprůmyslovou školu ve Vídni. Po 1. světové válce pracoval jako modelář v Keramische Werke Gmunden. Usadil se v Šumperku, kde vytvořil sochu v životní velikosti Nymfa u studny. V roce 1936-1939 zastával místo asistenta na Státní odborné škole pro průmysl porcelánu v Karlových Varech. Vytvořil zde několik porcelánových plastik, které jsou plné horoucí víry a nostalgické idealizace venkovského života. V roce 1939 byl přeložen na keramickou školu do Teplic do funkce profesora keramických plastik. Po válce byl zařazen do odsunu do sovětské okupační zóny v Sasku. Později vyučoval na západě Německa na keramické škole v Höhr-Grenzhausen (Rýnsko-Falc).
Zdroj:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 5, s. 11.
HILDEBRAND, Jan Lukáš – architekt (350. výročí narození)
*14. 11. 1668 – Janov
†16. 11. 1745 – Vídeň
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Studoval u Carlo Fontany V Římě. Jeho tvorba byla ovlivněna architekturou Fontanovou a Bernniniovou , ale najdeme v ní také prvky Borominiho či Quariniho tvorby. Na fasádě dominikánského kláštera ve Znojmě je použito hned několik hildebrandtovských prvků. Je to ornament vlnovky pod parapetem druhého patra. Takovýto ornament používal Johann Lukas Hildebrandt velmi často. Mezi lety 1713 - 1717 pracoval pro Hraběte Dauna a vytvořil pro něj po zámku Belvedér druhou nevětší stavbu, nynější palác Daun - Kinski ve Vídni na Freyungu. Tady je použit vlnovkový motiv pod parapety piana nobile. Na ploché desce ornamentu je uprostřed kruhový terč. Vlnovka pod parapety druhého patra je daleko plastičtější. Je zde také uplatněno velmi podobné ostění okenních šambrán se zavěšenými kapkami. Segmentově lomené nadokenní římsy a nadokenní římsy rovné, mají stejný tvar, jsou velmi výrazné a stejně dramatické. Obdobný motiv, jen modifikovaný použil poté Hildebrandt v nádvorním taktu říšského kancléřství v Hofburgu ve Vídni, pod okny středního rizalitu zahradního paláce Harrachů na Freyungu ve Vídni, podobný ornament se nachází i pod parapetní římsou zámku v Kuníně. Tato velmi plochá vlna na okenním parapetu se stala postupem času nejpoužívanějším dekorem. Jedná se o jen mělkou plochu, s různě tvarovaným spodním okrajem, v rozích nebo i uprostřed případně ještě ukončenou třemi kapkami. Je to specifická rakousko - uherská záležitost, ještě lépe záležitost Vídeňská, dolnorakouská, jihomoravská a podunajská, kterou snad uvedl v život Johann Lucas Hildebrandt. Umělci, kteří s ním spolupracovali nebo přišli do užšího kontaktu, ji velmi rychle použili na svých projektech. Motiv se natolik ujal, že jej můžeme vidět na domech postavených ještě v devatenáctém a začátkem dvacátého století. Používali ji již Hildebradtovi současníci a následně další řada videňských architektů, ať už s Hildebrantem spolupracujících, či nikoli. Podobný motiv používal např. ještě Palliardi kolem roku 1770. Fasáda dominikánského kláštera je souborem hildebrandtovských prvků, ale jaksi méně plastických. Z Hildebrandtovy plastičnosti zůstali jen římsy, velmi výrazné, dramatické a dominantní. O ostatních prvcích musím jen konstatovat, že jsou podobné. Klenáky s volutami pod římsami jsou také velmi podobné Hildebrandtovým, ale opět o něco ploší a jednodušší v dekoru. Pokud bych udělala výčet prvků na fasádě kláštera, které přináleží určitému umělci, nejvíc stylově příbuzných prvků nacházím právě u Johanna Lucasse Hildebrandta. Nemyslím si ovšem, že by se takto slavný architekt jako Jean Luca, jak jej nazýval arcibiskup Carl von Schönborn, jeden z největších stavebníků 18. století, neobjevil na čestném místě v klášterních análech. Zcela jistě by jej ve svých kronikách dominikáni uvedli. Je ale možné, že pro ně pracoval některý z podunajských architektů nebo stavitelů, tvořících v Hildebrandtově duchu.
Zdroj:
Johann Lucas von Hildebrandt. Neevidované materiál. č. 840.
HLAVÁČEK, Rudolf – nadporučík (90. výročí narození)
*4. 11. 1928
†7. 4. 1978
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
VANĚK, Pavel. Vojenská kronika 4. znojemské pohraniční brigády 1945-1955. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2009, 286 s.
HORKÝ, Karel – hudební skladatel (30. výročí úmrtí)
*4. 9. 1909 – Štěměchy u Třebíče
†27. 11. 1988 – Brno
Místa působení: Znojmo, České Budějovice, Pardubice, Brno
Životopis:
Absolvent Vojenské hudební školy ve Znojmě (A. Pek). Sólofagonista v operních divadlech v Českých Budějovicích, v Pardubicích a v rozhlasovém orchestru v Košicích. Sólista Operního orchestru v Brně (od 1937). Studoval skladbu u V. Polívky a P. Haase v Brně (1937-1939) a na Konzervatoři v Praze (J. Křička, mistrovská škola, 1942-1944). Pedagog (od 1945) a ředitel (1964-1971) na Konzervatoři v Brně. Pedagog na JAMU v Brně (1952-1955).
Dílo:
Jeho skladatelské dílo je velmi rozsáhlé a zasahuje prakticky do všech hudebních žándrů. Navázal na tradici české hudby, reprezentované jmény J. Suka a V. Nováka.
Komorní skladby: Sonáta pro housle a klavír, Smyčcový kvartet č. 1, Smyčcové trio, Nonet, Sonatina pro klarinet a klavír.
Orchestrální skladby: Koncert pro violoncello a orchestr, Koncert pro housle a orchestr, Symfonie č. 1, Koncert pro fagot a orchestr, Osudová preludia pro klavír a orchestr.
Vokální skladby: Kantáta Dětský sen, Vokální suita.
Písně: Letní noci, Puklá váza, Odkvetlo jaro a jiné.
Hudebně dramatická tvorba: Jan Hus, Jed z Elsinoru a Svítání, dále balety Lastura a Král Ječmínek.
Zdroj:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 47, s. 11.
KAFKA, Bohumír – básník (40. výročí úmrtí)
*17. 9. 1901 – Náměšť nad Oslavou
†14. 11. 1978 – Brno
Místa působení: Moravský Krumlov, Brno
Zdroj:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2009, roč. 9, č. 38, s. 11.
KAREL IV. – král (640. výročí úmrtí)
*14. 5. 1316 – Praha
†29. 11. 1378 – Praha
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Založil Mikulášský kostel ve Znojmě, byl velkým příznivcem města. Často pobýval na Znojemsku, kde se zajímal především o tamní vinařství.
Zdroj:
DOMÍNEK, Jan. Hejtmanství znojemské. [1. vyd.]. Třebíč: Kubeš, J. F., 1911, 49 s.
KAVALEC, Arnošt – pilot (80. výročí úmrtí)
*9. 1. 1914 – Rakšice
†22. 11. 1938 – Praha
Životopis:
Pilot Vojenského technického a leteckého ústavu v Praze. Ještě před mnichovskou krizí byl 1. září 1938 určen k nočnímu létaní a při letu s prototypem letounu B-35 havaroval u Kyjí nedaleko Prahy a smrtelně se zranil.
Zdroj:
Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
NAGELHUBER, Petrus – hudební prefekt (260. výročí úmrtí)
*29. 6. 1720 – Znojmo
†23. 11. 1758 – Liběšice
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
HOLUBOVÁ, Markéta. Biografický slovník hudebních prefektů jezuitského řádu působících v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1556-1773. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2009, 238 s. ISBN 978-80-87112-19-9.
NAVRÁTIL, Zdeněk – architekt (30. výročí úmrtí)
*28. 6. 1931 – Brno
†28. 11. 1988 – Brno
Místa působení: Vranov nad Dyjí
Životopis:
Studoval u V. Makovského, J. Krohy, B. Rozehnala na FA VUT v Brně (1956). Pracoval v brněnském Potravinoprojektu, působil jako výtvarník v brněnské televizi, byl vedoucím brněnského Ústředí uměleckých řemesel (1968-1980), které se podílelo na řadě restaurátorských prací (Mahenovo divadlo v Brně, zámek Vranov nad Dyjí, Národní divadlo v Praze), byl ředitelem Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Brně (1980-1988). Zabýval se lidovou architekturou, byl spoluautorem publikace o obřadních síních na jižní Moravě. Věnoval se interiérové tvorbě, navrhl řadu obřadních síní, účastnil se přehlídek nábytkářské a interiérové tvorby.
Zdroj:
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2002; IX., Mi-Nou. Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2002, 341 s.
NOVOTNÝ, Matěj – voják (100. výročí úmrtí)
*?
†29. 11. 1918 – České Budějovice
Místa působení: Jezeřany
Životopis:
Zemřel v nemocnici v Českých Budějovicích.
Zdroj:
ECKL, Petr. První světová válka. Jezeřany - Maršovice: kapitoly ze starších dějin obce. Jezeřany - Maršovice: Obec Jezeřany - Maršovice, 2006, s. 55-59.
PAŘÍZEK, Aleš Vincenc – kněz (270. výročí narození)
*10. 11. 1748 – Praha
†15. 4. 1822 – Praha
Místa působení: Znojmo, Brno, Jablonné Podještědí, Klatovy
Dílo:
Vydal mnoho nových pedagogických spisů a napsal řadu hudebních skladeb. Také maloval, sbíral přírodniny a zhotovoval řadu rytin, vinět a odlitků. Jeho sbírky jsou dnes součástí Národního muzea v Praze.
Životopis:
Po studiích u jezuitů v pražském Klementinu vstoupil v roce 1765 do dominikánského kláštera sv. Kříže ve Znojmě, kde přijal řádové jméno Aleš. Po složení řeholního slibu v roce 1766 odešel do Brna a poté do Prahy, kde dokončil teologická studia a byl 1. 1. 1771 vysvěcen na kněze. Působil v klášterech v Jablonném Podještědí, v Praze a v Klatovech, kde po jeho zrušení císařem Josefem II., se stal v Praze ředitelem normativní školy. V roce 1811 byl jmenován děkanem pražské teologické fakulty.
Zdroj:
Aleš Vincenc Pařízek [online]. [cit. 2012-03-23]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ale%C5%A1_Vincenc_Pa%C5%99%C3%ADzek
PERNICA, Bohuslav – spisovatel (50. výročí úmrtí)
*13. 12. 1907 – Brno
†3. 11. 1968 – Praha
Místa působení: Znojmo, Miroslav, Ivančice, Brno, Kroměříž, Praha
Dílo:
Jedenáct básní a próz (1930), Peklem k ráji (1930), V zášeří hor (1933), Kamenitá země (1935), Údery času (1935), Karel Němec (1935), Západní Morava v hudbě (1938), Na návštěvě u výtvarníka (1938), Písemnictví na západní Moravě (1938), Vlasta Pittnerová (1938), Rok na Moravském Horácku (1938), Výtvarné umění západomoravské (1939), Deník Jana Kypty (1940), Zlomená pěst (1940), Dvě ženy (1942), Dlouhá louka (1943), Kristina (1944), Říkadla, škádlivky, lidové hry a písně (1952), Lidový humor (1956), Podyjí a jihlavské vrhy - průvodce (1965) aj. Rozhlasové hry (1935-1944): Horácký betlém, Jaro na horách, Prokop Diviš aj. Publikoval v časopisech a novinách: Ruch, Nový lid, Moravská orlice, Znojemsko aj., redigoval časopis Západomoravská kulturní revue, Miroslavské noviny (první číslo vyšlo 1. 1. 1919). Z jeho literárního díla se našeho kraje nejvíce dotýkají romány: Prokop Diviš (1936), Život P. Prokopa Diviše (1941), Zrazený génius (1944), Čaroděj (1947), Pod znojemskou věží (1955) a Svatba na šibeničním vrchu (1949), Dlouhé louky (Grešlové Mýto).
Zdroj:
Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. svazek, Biografická část. Vyd. 1. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007, 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4.
ŠTĚPÁNEK, Kamil – muzikant (10. výročí úmrtí)
*1922 - Telč
†13. 11. 2008
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
ROUPEC, Jiří. Muž s vláčky a saxofonem. Znojemsko. 2007, roč. 17, č. 51-52, s. 13.
VONEŠ, Ludvík – grafik (40. výročí úmrtí)
*6. 8. 1910 – Třebíč
†24. 11. 1978 – Brno
Místa působení: Brno, Jihlava, Třebíč, Znojmo
Životopis:
Studoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze a na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením profesora Šimona. Ve studiích pak pokračoval ve Francii.
Dílo:
Jeho tvůrčím tématem byly figury, zátiší, ale i krajiny. Vystavoval v řadě států, např. Švýcarsku, Švédsku, Francii.
Zdroj:
TOMAN, Prokop Hugo. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 2. 5., opravené vyd. Praha: Ivo Železný, 2000, 224 s.
Kalendárium pro Vás sestavila Petra Pavlačková.