BĚLÍK, Vratislav – národopisný pracovník (30. výročí úmrtí)
*20. 7. 1900 – Rouchovany
†17. 10. 1988 – Mikulov
Místa působení: Znojmo, Brno, Moravský Krumlov, Mohelno, Vladislav,
Mikulov, Břeclav
Životopis:
Absolvent brněnské reálky (1918) a učitelského ústavu v Brně (1919). Pedagog v Moravském Krumlově (1919-22), ve Znojmě (1922-38), Mohelně (1938-45) a Vladislavi (1945-60). Zajímal se o národopis Horácka (pověsti, písně, malovaný nábytek, lidová keramika, lidové stavby, výšivky, kroje, kraslice). Spolupracoval s národopisným souborem Vysočan z Jihlavy. Působil také jako pořadatel obyčejových slavností (hody, dožínky), byl odborným poradcem souborů Vysočan a Třebíčan. Podzim života strávil v Mikulově a Vladislavi.
Dílo:
Horácký zpěvník (1954), Horácký lidový vzor, Povídání z Horácka, Horácká chasa, Vzory horáckých výšivek pro nové použití (1979), Vzory na horáckých kraslicích (1981), O lidovém stavitelství na Vysočině (1983), Horácký kroj (1984, připravoval dvacet let). Publikoval v novinách, časopisech a sbornících: Znojemský kalendář, Od Horácka k Podyjí, Národopisné aktuality, Mikulovský zpravodaj, Malovaný kraj, Jiskra aj.
Zdroj:
NOVÁK, Pavel. Stal se horáckou legendou. Znojemsko. 1988, roč. 28, č. 46, s. 4.
DAYSIGNER, Ignác – malíř (230. výročí úmrtí)
*1701 – Kadaň
†14. 10. 1788 – Slavonice
Místa působení: Znojmo, Slavonice
Životopis:
Narodil se v západomoravském městě Kadani. O jeho učňovském období víme jen, že byl zaměstnán jako pomocník v dílně rakouského malíře Paula Trogera. Svému mistrovi pravděpodobně pomáhal při freskové výzdobě kláštera Geras.
Dílo:
První prameny doložené zmínky o jeho činnosti pochází z českoněmeckého pohraničí, konkrétně z Bambergu v letech 1738/39 a Lintachu in der Oberpfalz z roku 1741. Jednoznačně prokázaný je vznik fresek v rezidenci Heidecksburg ve městě Rudolstadt v Durynsku z roku 1744. Jeho následné přestěhování zpět na jižní Moravu mohlo vést přes Vídeň, kde zanechal dva své obrazy. První doklad o malířově práci na jižní Moravě pochází z roku 1754, souvisí malbou oltářního obrazu ve Znojmě. Nejpozději od tohoto data tedy tvoří na Moravě. Ve znojemském kostele sv. Mikuláše autor zanechal hned šest svých pláten umístěných ve dvojicích na hlavním a dvou bočních oltářích. Velké plátno hlavního oltáře zachycuje sv. Mikuláše, nad ním je v oltářním nástavci menší plátno sv. Trojice. Boční oltář vlevo je zasvěcen sv. Šebestiánovi a protější oltář svaté Rodině. Mnoho Daysignerových obrazů se dochovalo též ve Slavonicích, kde malíř požíval výsadního postavení. Freskovou technikou tu vymaloval interiér hřbitovní kaple. V presbiteriu zobrazil scény ze života Krista a v lodi vymaloval Povýšení sv. Kříže, které bylo bohužel zcela zničeno novodobou přemalbou. Ve freskách zde vytvořených malíř využíval rokokového luminismu v bohaté škále jasných barev. Chápání prostoru však stále vyznívá barokně, je plytký, ozářený světlem ze zdroje umístěného mimo obraz. Pro hlavní oltář kostela Božího těla Daysigner vytvořil v roce 1771 obraz Korunování P. Marie, ve kterém rovněž čerpá z rokokové barevné pestrosti. Ve stejném kostele se nachází ještě autorův obraz sv. Floriána. Ve slavonickém farním kostele se nachází hned trojice Daysignerových obrazů, jejich náměty jsou Jan Nepomucký, Archanděl Gabriel a Smrt sv. Josefa. Všechna tři plátna jsou charakteristická umělcovou snahou vytvořit komplikovanou kompozici a velkou pozorností, kterou věnoval tvorbě detailů. Kolem roku 1784, tedy již ve značně pokročilém věku, malíř vyzdobil freskami kapli sv. Jana Nepomuckého, její kvalita je však už spíše průměrná. Pro farní kostel pak umělec namaloval ještě obrazy čtyř evangelistů, které si udržují poměrně kvalitní barevné pojednání, ale na hodnotě jim značně ubírají anatomické nepřesnosti ve ztvárnění postav. Další Daysignerova malířská díla se nachází v okolních Popicích, Starém Hobzí, Nové Bystřici a samozřejmě v Kdousově.[18] V Brně v kostele sv. Tomáše je dodnes uchováván jeho obraz sv. Petra, v němž umělec užil svého typického ztvárnění stařecké tváře. I po svém přesídlení na Moravu pracoval umělec rovněž pro rakouské objednavatele. V roce 1756 získal zakázku na malířskou výzdobu radniční kaple v Retzu a kolem roku 1760 namaloval Josefův cyklus v klosterneuburgské Letní residenci v Stoitzendorf. Farní kostel v Döbblingu zdobí obraz sv. Šebestiána, hlavní loď farního kostela ve Waidhofen an der Thaya vymaloval freskou s náměty ze života P. Marie a dále zde vytvořil několik velkoformátových olejových obrazů. Jednotlivá obrazová pole fresky orámoval rokokovými ornamenty. K umělcově pozdní tvorbě patří například oltářní obrazy ve Waldviertelském farním kostele pravděpodobně vytvořené v roce 1774. Ještě později, v roce 1783, vytvořil oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie v Altpölle. Johann Leopold Daysigner zemřel v pokročilém věku roku 1788 ve Slavonicích. Ve své době byl, jak dokazuje poměrně značné množství zakázek, zřejmě oblíbeným umělcem. Dnes je však považován za umělce spíše průměrných kvalit.
Zdroj:
Nová encyklopedie českého výtvarného umění: dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006, 985 s.
GÖDEL, Karel – malíř (70. výročí úmrtí)
*6. 9. 1870 – Brno
†20. 10. 1948 – Vídeň
Místa působení: Podhradí n/Dyjí, Znojmo
Životopis:
Působil ve Vídni, kde studoval ve škole prof. Lichtenfelse; maloval na Znojemsku a Brněnsku; vystavoval ve Znojmě.
Zdroj:
Hrady česko-rakouského pomezí: malby, kresby, grafiky. Havlíčkův Brod: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, [2014], s. 34, 36, 40. ISBN 978-80-87302-25-5.
JAHODA, Ferdinand – profesor (80. výročí úmrtí)
*1890 – Telč
†19. 10. 1938 – Brno
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Narodil se ve velmi početné rodině. Otec byl školníkem na reálce v Telči. Protože výborně studoval, přešel z reálky na techniku, ale po první státnici z nedostatku hmotných prostředků vstoupil do soukromých služeb. Tak ho zastihla válka. Po válce při potřebě profesorů tělocviku získal ho pro školskou službu ředitel telčské reálky Zvěřina. Tak se tedy stal suplujícím a brzo smluvním profesorem tělocviku. V roce 1925 uděla státní zkoušku z tělocviku, kterou hodlal doplnit matematikou, později se však rozhodl pro zeměpis. Od roku 1935 byl definitivním státním profesorem. Ve Znojmě začal působit od podzimu roku 1922, tedy plných 16 let. Zemřel v Brně po dvojí operaci zánětu středního ucha.
Zdroj:
POLESNÝ, Karel. XX. výroční zpráva státního česko-slovenského reálného gymnasia ve Znojmě za školní rok 1938-39. Pelhřimov: Nákladem bývalého žactva ústavu, 1939, 46 s.
KAŠPAROVSKÝ, Karel – voják (100. výročí úmrtí)
*?
†20. 10. 1918 – Budapešť
Místa působení: Jezeřany
Životopis:
Zemřel v nemocnici v Budapešti.
Zdroj:
ECKL, Petr. První světová válka. Jezeřany - Maršovice: kapitoly ze starších dějin obce. Jezeřany - Maršovice: Obec Jezeřany - Maršovice, 2006, s. 55-59.
KOVAŘÍK, Hubert – sochař (130. výročí narození)
*27. 10. 1888 – Břeclav
†21. 7. 1958 – Praha
Místa působení: Znojmo, Vídeň, Svitávka, Letovice
Životopis:
Po absolvování německého nižšího gymnázia dostal stipendium Jana Lichtensteina, které mu umožnilo v letech 1905-1908 studovat na FachS für Thonindustrie ve Znojmě. Na radu svého profesora modelování M. Mörtla odešel v roce 1908 do Vídně na KGS. Poté byl v letech 1912-13 soukromým žákem A. Hanáka. V této době se účastní řady výstav nejen ve Vídni, ale také v Kolíně nad Rýnem, Bruselu, Gentu a Lyonu. Své keramické návrhy nechával zhotovit v dílnách WKKW. Ve Vídni vytvořil v roce 1913 figurální kašnu pro výstavu „Adria“. Rakousko-uherská banka si od něj objednala pro svoji novostavbu 8 velkých reliéfů. Pro lovecký zámeček v Mayerlinku vytvořil sousoší Piety jako pomník hraběnky Esterházy-Lobkovicové. Po roce 1918 v Kunštátě na Moravě spoluzakládal "Kunštáckou keramiku“, kde působil 2 roky. Od roku 1922 si zařídil vlastní keramickou dílnu ve Svitávce a stal se vedoucím keramického oddělení na živnostenské škole v Letovicích. V Rájci nad Svitavou vytvořil pomník padlým a alegorickou skupinu na škole v Hodoníně. Výhradní prodej jeho keramiky měly ve 20. letech prodejny UP Závodů v Praze a Brně. V roce 1925 se účastnil výstavy dekorativních umění v Paříži, kde získal čestný diplom, v roce 1930 mezinárodní výstavy v Liege, kde získal zlatou medaili. Od roku 1932 se věnoval výhradně malbě. V roce 1955 se odstěhoval do Mariánských Lázní. Byl členem SVUM v Hodoníně. Jeho keramická díla jsou zastoupena kromě ČR v Paříži (Cluny), New Yorku a Sydney.
Zdroj:
Hubert Kovařík: sochař, keramik a malíř: 27. 10. 1888, Břeclav - 21. 7. 1958, Praha: [9. října 2008 - 16. listopadu 2008, Muzeum Boskovicka]. Vyd. 1. [Boskovice]: Albert, 2008, 63 s.
KRAMMER, Friedrich – podnikatel (80. výročí úmrtí)
*8. 5. 1859 – Znojmo
†10. 10. 1938 – Znojmo
Místa působení: Znojmo, Paříž
Životopis:
Narodil se jako syn lakýrnického mistra Franze Krammera. Absolvoval stavební průmyslovou školu a jeden rok pobýval na umělecké škole v Paříži. V roce 1910 převzal řízení rodinné firmy. Zatupitelem města byl poprvé zvolen roku 1892, byl členem rady města Znojma a různých komisí, 13. 9. 1920 byl zvolen místopředsedou stavební sekce města Znojma, do správního výboru městské elektrárny, zástupcem pro valnou hromadu průmyslové vlečky Znojmo spol. s.r.o. a do správních orgánů Spořitelny města Znojma. Vybudoval secesní zahradu a vilu ve skále nad Dyjí.
Zdroj:
MACOUN, Eman. Znojmo viděno dvojmo: Znojemská přehrada. Znojemsko. 2001, roč. 11, č. 27, s. 5.
MAX, Wenzel – učitel (120. výročí narození)
*7. 10. 1898 – Mackovice
†26. 4. 1982 – Germering u Mnichova
Místa působení: Valtice, Drnholec, Mnichov
Životopis:
Po základní a středníškole v Miroslavi navštěvoval College of Education v Brně a to do roku 1917. Podstoupil vojenskou službu. Po válce se stal učitelem ve Valticích. Zde působil až do roku 1937. Pak přešel na dívčí základní školu do Drnholce v roce 1938 a byl jmenován ředitelem. Po vypuknutí druhé světové války, se v roce 1941 vrátil do armády. Během války se stal zajatcem a vrátil se až v roce 1948. Odešel do Bavorska, kde byl učitelem zvláštní školy v Mnichově. Po kurzu speciální pedagogiky učil již jako senior na speciální škole v Gabelsbergerstrasse v Mnichově. V roce 1961 odešel do výslužby. Wenzel se celý život věnoval hudbě. Před válkou byl dokonce sbormistrem ve Valticích a Drnholci. Wenzel sbíral lidové písně, lidovou hudbu i tance. Pracoval i na sepisování historie Valtic a Drnholce.
Zdroj:
Wenzel Max [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FWenzel_Max&wikiembed-title=Max+Wenzel
MELICHAR, František – legionář (80. výročí úmrtí)
*17. 5. 1898
†27. 10. 1938
Místa působení: Břežany, Znojmo
Životopis:
V rakousko-uherské armádě vojín 81. pěšího pluku. Zajat: 11. 11. 1916, Břežany. Do čs. legie v Rusku zařazen 20. 12. 1916, záložní prapor, vojín. Konec v legiích 11. 7. 1917, poslední útvar: 1. střelecký pluk, poslední hodnost: vojín. Byl nešťastnou náhodou jako příslušník jednotky SOS , 20. prapor Znojmo, postřelen 25. 10. 1938 v Němčicích štábním strážmistrem četnictva B. Donesen a na následky zranění v nemocnici zemřel.
Zdroj:
František Melichar [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=8342
OBINGER, Johann Georg – loutkář (240. výročí úmrtí)
*?
†14. 10. 1778 – Praha
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Pocházel z Vídně a od roku 1732 se zabýval provozováním loutkových her v Praze. 1739 vystupoval během jarního veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem a prohlašoval se za loutkáře z Prahy, poté hrál šest týdnů v Kolíně nad Rýnem. V říjnu 1740 mu zemřelo dítě ve Vídni, což nasvědčuje tomu, že zde tehdy bydlel. V letech 1763-1778 se také často pohyboval na Moravě. 1763 žádal o povolení komických loutkových her ve Znojmě, 1770 v Prostějově, o masopustu 1771 v Jihlavě, 1773 v Olomouci.
Zdroj:
JAKUBCOVÁ, Alena. Johann Georg Obinger. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století: osobnosti a díla. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav; Academia, 2007, s. 438.
PAUSAR, Jaroslav – šachista (40. výročí úmrtí)
*8. 9. 1912
†14. 10. 1978
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
DOLEŽAL, Ladislav. 80 let královské hry v královském městě Znojmě. Znojmo: Šachové sdružení, 2001, 68 s.
PEČÍRKA, Josef – vydavatel (200. výročí narození)
*11. 10. 1818 – Jindice
†27. 7. 1870 – Praha
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Absolvent gymnázia a lékařské fakulty v Praze (1848). Pedagog přírodopisu na staroměstském gymnáziu v Praze (1849-1853) a na gymnáziu v Jindřichově Hradci (1853-1856). Od r. 1856 žil v Praze a věnoval se literární činnosti. V r. 1850 zvolen za mimořádného člena Královské české společnosti nauk. Vykonal cestu do Švédska, kde zkoumal české rukopisy. Objevil legendu o sv. Kateřině, kterou svým nákladem vydal
Dílo:
Vypsání živočichův pro školy (1850 a 1862), Nerostopis pro školy, Grundlinien der reinen Krystallographie, Krystallographische Tafeln, Václav Novák, aneb sedlák jak by měl býti.
Překladatel: Spisy Krištofa Šmída
Upravovatel a vydavatel: V letech 1844-1847 vydal u Fourniera ve Znojmě
Bibliotéku poučných a zábavných spisů pro mládež i dospělý věk (12 svazků) a hospodářskou knihu Václav Novák, aneb sedlák jak by měl býti.
Zdroj:
PERNICA, Bohuslav. Písemnictví na západní Moravě: Kulturně-historický nástin. Přerov: Strojil, J., [19--?], s. 41-42.
PLANCK, Michael – učitel (340. výročí úmrtí)
*10. 1. 1610 – Mura
†25. 10. 1678 – Praha
Místa působení: Znojmo
Životopis:
1633 učitel na Koleji jezuitů ve Znojmě.
Zdroj:
WISNAR, Julius. I. Periode: Das Gymnasium der Jesuiten 1624/5-1773. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, S. 4-19.
POSPÍŠIL, Josef – malíř (10. výročí úmrtí)
*1. 3. 1922 – Slavkov pod Hostýnem
†30. 10. 2008 – Švýcarsko
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Studoval u prof. A. Kybala na VŠUP v Praze (1954-1960) a pedagogiku na UK tamtéž (1957-1958). Působil jako středoškolský profesor na textilní průmyslové škole v Ružomberku, kde 1960-1962 založil Lidovou školu umění, 1964-1968 učil na Lidové škole umění v Praze. Roku 1968 emigroval do Bielu ve Švýcarsku, kde založil s manželkou, malířkou Evou Hanušovou, vlastní ateliér a společně vystavovali. Zabýval se tapiserií a textilní tvorbou, malbou, grafikou, kresbou, mozaikou, asambláží a objekty.
Zdroj:
Josef Pospíšil [online]. [cit. 2012-03-27]. Dostupné na: http://www.sdruzenimaliru.cz/clenove/zesnuli/pospisil-josef
PROCHÁZKA, František – duchovní (150. výročí narození)
*16. 10. 1868 – Vystrkov
†?
Místa působení: Pavlice
Životopis:
Ordinován 26. července 1896, kaplan v Újezdu (děk. Jaroměřice), kaplan v Kamenici (děk. Měřín), kaplan v Újezdu u Brna, pak administrátor pavlické farnosti, kde byl ustanoven 1. září 1909. V červnu 1920 z Pavlic odchází.
Zdroj:
František Procházka [online]. [cit. 2012-03-27]. Dostupné na: http://pavlice-historie.wz.cz/pavlicti_duchovni.html
SERWATOWSKI, Theodor Alfred von – politik (100. výročí úmrtí)
*1836 – Odesa (Ukrajina)
†10.1918 – Lvov (Ukrajina)
Místa působení: Znojmo, Loucký klášter
Životopis:
Navštěvoval Vojenskou školu ve Znojmě (Loucký klášter).
Zdroj:
Theodor Alfred von Serwatowski [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné na: http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_s/Serwatowski_Theodor-Alfred_1836_1918.xml
ŠINOGL, Alois – muzikant (10. výročí úmrtí)
*1924 – Znojmo
†19. 10. 2008
Místa působení: Znojmo, Okříšky
Zdroj:
ROUPEC, Jiří. Bubeníkem z nouze, ale zato nadlouho. Znojemsko. 2007, roč. 17, č. 50, s. 12.
ŠMÍDEK, Karel – kněz (140. výročí úmrtí)
*17. 5. 1818 – Bystřice nad Pernštejnem
†2. 10. 1878 – Brno
Místa působení: Znojmo, Jihlava, Brno
Životopis:
Absolvent gymnázia a semináře v Brně. V r. 1844 vysvěcen na kněze. Pedagog na gymnáziu v Jihlavě, ve Znojmě a v Brně. Na brněnském gymnáziu patřil vedle Matěje Procházky k těm profesorům, kteří nejvíce ovlivnili studenta T. G. Masaryka. Do literatury vstoupil v roce 1839.
Dílo:
Věda, národnost, církev (1847). Publikoval v časopisech a novinách: Čas, Osvěta, Beseda, Květy. Publikované práce: Literární ruch na Moravě v nejnovější době (1870), Jan Erazim Vocel co básník (1875), Nynější stav jednoty bratrské (1873), Eliška Přemyslovna (1878), O purpuru v očích (1878) a jiné. Za pobytu ve Znojmě napsal německé pojednání o řecké filozofii v programu gymnázia znojemského. Ve svých pracech se mimo jiné věnuje biografiím a literárně kritickému ocenění významných moravských autorů první poloviny 19. století. Získal cenný materál k životům předních kulturních českých představitelů, s nimiž se se všemi znal nebo měl dobré informace z literárního brněnského prostředí.
Zdroj:
PERNICA, Bohuslav. Písemnictví na západní Moravě: Kulturně-historický nástin. Přerov: Strojil, J., [19--?], s. 41.
UGARTE, Jan Václav – hrabě (270. výročí narození)
*1. 10. 1748
†27. 10. 1796 – Vídeň
Místa působení: Přímětice, Kravsko
Životopis:
1789 koupil Kravsko a postavil zde zámek. Byl pohřben v rodinné hrobce v Příměticích.
Zdroj:
TRMAČ, Miloslav. Potomci a dědicové. Maršál J.L.Raduit de Souches a Znojemsko. Znojmo: Okresní archiv, 1992, s. 24-28.
VEJPLACH, Josef – partyzán (40. výročí úmrtí)
*14. 3. 1915
†16. 10. 1978
Místa působení: Moravský Krumlov
Životopis:
Vyučen elektromechanikem. V roce 1940 po nasazení do zbrojovky ve Steyru, se zapojil do rakouského odboje. Byl zatčen a vězněn. Z pracovního nasazení utekl s Františkem Součkem do Moravského Krumlova, kde žil v ilegalitě od 22. července 1944. Patřil k zakládajícím členům Partyzánské družiny Dr. Hybeše se zaměřením na politicko-organizační činnost. K jeho zatčení došlo 9. března 1945 v Moravském Krumlově. Po výsleších na Právnické fakultě byl vězněn v Kounicových kolejích a odtud transportován do Mirošova.
Zdroj:
LYSÁK, Jiří. Životopisy. Z dějin Partyzánské družiny Josefa Hybeše. Třebíč: J. Lysák ve spolupráci s vydavatelstvím Akcent, 2011, s. 205-218.
WEIDINGER, Godofredus – rektor (350. výročí narození)
*28. 10. 1668 – Neustadt
†2. 7. 1733 – Praha
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Vyučoval humanitní vědy, etiku, filozofii, teologii. Dvacet let byl rektorem (od dubna 1721 do července 1724 ve Znojmě).
Zdroj:
WISNAR, Julius. I. Periode: Das Gymnasium der Jesuiten 1624/5-1773. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, s. 4-19.
ZÁSMĚTA, Vladimír – štábní strážmistr (80. výročí úmrtí)
*28. 2. 1893 – Dobrkovice, okr. Uherský Brod
†19. 10. 1938 – Vranovská Ves
Místa působení: Jevišovice
Životopis:
Štábní strážmistr Vladimír Zásměta velel družstvu Stráže obrany státu – Jevišovice, prapor Brno-venkov, které bylo po Mnichovské dohodě umístěno v myslivně u Jankoveckého rybníka. Devatenáctého října 1938 kolem deváté hodiny ráno došlo v místě odhalení památníčku k neshodám o přesném umístění nově stanovené demarkační čáry, oddělující Německo a náš stát, mezi hlídkou naších příslušníků Stráže obrany státu a říšskoněmeckou hlídkou. Jeden z jejich členů zahájil střelbu a v nastalé přestřelce smrtelně zranil štábního strážmistra Vladimíra Zásmětu, který na místě svému zranění podlehl. Byl ženatý a měl tři děti.
Zdroj:
VÍTEK, Vítězslav. Smrt velitele jevišovického družstva Stráže obrany státu štábního strážmistra Vladimíra Zásměty dne 19. 10. 1938. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2010. 2011, s. 49-57.
Kalendárium pro Vás sestavila Petra Pavlačková.