*15. 8. 1918
†2007
Místa působení: Znojmo, Moravské Budějovice
Životopis:
Vyučil se typografem v tiskárně Viktora Dvořáka v Moravských Budějovicích. Svou novinářskou dráhu započal dopisováním do moravských novin. V roce 1945 se stal redaktorem týdeníku Naše demokracie, která vycházela v Moravských Budějovicích do roku 1948. Od roku 1948 byl redaktorem Lidové demokracie v Brně. Po zániku tohoto deníku se s novinařinou nezloučil a i v důchodovém věku dopisoval do regionálních novin, zejména do Znojemska pod šifrou -ava-.
Zdroj:
MEM. Bartuškovo bejvávalo. Znojemsko. 2005, roč. 15, č. 12, s. 1.
BEIERLE, Alois – muzejní knihovník (180. výročí narození)
*7. 8. 1838 – Sosnová
†8. 4. 1916 – Opava
Místa působení: Znojmo, Opava
Zdroj:
Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. 1998, roč. 7, č. 13, s. 1.
BOUZAR, Jan (110. výročí narození)
*22. 8. 1908 – Blížkovice
†24. 6. 1942 – Brno
Zdroj:
Jan Bouzar [online]. aktualiz. 31. 7. 2014 [cit. 2016-02-03]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=3406
DAVÍDEK, Felix Maria – kněz (30. výročí úmrtí)*12 .1. 1921 – Chrlice
†16. 8. 1988 – Brno
Místa působení: Petrovice
Životopis:
V letech 1940–1945 studoval teologii na brněnském diecézním učilišti. Roku 1945 byl vysvěcen na kněze. Do roku 1950 působil v duchovní správě v Horním Štěpánově. V letech 1945–1948 zároveň studoval na brněnské univerzitě přírodní vědy, filozofii a psychologii. V roce 1950 byl zatčen a v inscenovaném procesu odsouzen. Z vězení byl propuštěn v roce 1964. Poté pracoval v brněnské dětské nemocnici. V 60. letech organizoval originální strukturu ilegální „skryté církve“ (Koinotés) a ilegální semináře podzemní katolické univerzity, pro které si připravoval přednášky inspirované dílem francouzského myslitele Teilharda de Chardin. Roku 1967 přijal biskupské svěcení, vysvětil v rozporu s katolickou tradicí několik žen na kněze a jáhenky. Rozpory s oficiální církví měly roku 1972 za následek zákaz světitelské činnosti. V práci pro neoficiální církev však pokračoval i nadále. Udržoval kontakty s katolickou rezistencí v zahraničí, zejména v Polsku. Zemřel v Brně.
Zdroj:
Felix Maria Davídek [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Felix_Maria_Dav%C3%ADdek
DORÉ, Josef – malíř (140. výročí úmrtí)*1805 – Francie
†31. 8. 1878 – Vranov n/Dyjí
Místa působení: Vranov n/Dyjí
Životopis:
Asi od roku 1830 pracoval ve vranovské keramické továrně. Začal zde pracovat jako malíř pro pestré barvy a pod slibem zachování tajemství byl zasvěcen do technologie výroby zelených, modrých a černých tisků pod glazurou. Brzy byl jmenován přednostou tiskařského oddělení, pak kontrolorem obchodů a obchodním správcem. Od roku 1863 byl ředitelem tiskárny.
Dílo:
Používal techniku oleje, akvarele i kresby. Tématicky se zaměřoval hlavně na krajinu, a to zejména v okolí vranovského zámku. V roce 1871 se zúčastnil výstavy ve Znojmě a 16 kreseb - album s pohledy na vranovský zámek a romatické stavby v lesoparku, který zámek obklopují. Později toto album věnoval císaři, jako odměnu obdržel zlatou medaili pro umění a vědu. Jeho obrazy mají i hodnotu dokumentární - zachycují původní vzhled většiny drobných staveb v parku vranovského zámku, budovu keramické továrny a Nový hrádek aj. Řada jeho prací se dochovala ve sbírkách zámku i muzea ve Vranově nad Dyjí - Lesní krajina s pomníkem (1846), Pohled na zámek Miramare (1874) aj.
Zdroj:
KJ. Významné historické osobnosti naší obce. Vranovský zpravodaj. 2008, č. 4, s. 13.
DOSTÁLEK, Antonín – operní pěvec (80. výročí úmrtí)
*28. 9. 1882 – Hulín
†9. 8. 1938 † Brno
Místa působení: Moravský Krumlov, Kroměříž, Chropyně, Brno
Životopis:
Absolvent kroměřížského gymnázia (1901). Hudbě se učil ve škole Maravana, zároveň byl žákem Nešvery. Patřil k prvním členům Pěveckého sdružení moravských učitelů (PSMU, 1903-1925). V letech 1903-1910 působil jako pedagog v Chropyni a na městské škole v Moravském Krumlově (1910-1923). Mimo to studoval filozofii na brněnské univerzitě (1919-1922). Poté odešel do Košic, kde byl profesorem na obchodní akademii. Vedl zde pěvecké kroužky a hrál na klavír ( veřejná vystoupení, rozhlas).
Zdroj:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 32, s. 11.
EMINGER, Josef Wilhelm Freiherr von – guvernér (160. výročí úmrtí)
*18. 3. 1801 – Znojmo
†4. 8. 1858 – Vídeň
Životopis:
Hlava moravského Gubernia v letech 1848-1849 a v letech 1849-1858 guvernér Dolního Rakouska.
Zdroj:
Josef Wilhelm Freiherr von Eminger [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FJosef_Wilhelm_Freherr_von_Eminger&wikiembed-title=Eminger+Josef+Wilhelm+Freiherr+von
FIALA, Jan – legionář (100. výročí úmrtí)
*18. 11. 1892 – Biskupice
†30. 8. 1918 – Simbirsk na Volze
Místa působení: Hluboké Mašůvky
Životopis:
Absolvoval učitelský ústav v Kutné Hoře, působil jako učitel v blízkých Mikulovicích a v letech 1913-1914 v Mašůvkách, kde působil jako jednatel místního odboru Národní jednoty a jako spoluzakladatel Sokola mikulovského. Po vypuknutí války v srpnu roku 1914 byl povolán do zbraně do Čáslavi, kde brzy nabyl hodnosti zástupce důstojníka. V březnu roku 1915 se již ocitl se svým oddílem v Karpatech proti Rusům, k nimž při první příležitosti s mužstvem přešel. Roku 1916 bojoval na rumunské frontě proti rakousko-uherským vojskům a byl vyznamenán rumunským vojenským řádem.
Zdroj:
BAUER, Fr. Náš slavín. Podyjí. 1924, roč. 1, č. 2-3, s. 30-31.
FOLNES, Karl Julius – divadelní ředitel (140. výročí úmrtí)
*24. 6. 1816 – Budapešť
†20. 8. 1878 – Coburg
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
HAVLÍČKOVÁ, Margita. Rejstřík ředitelů. Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku; 1/3, Ředitelé městských divadel. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, s. 105. ISBN 978-80-244-2891-8.
FOURNIER, Arnošt Josiáš – knihkupec (140. výročí úmrtí)
*13. 3. 1809 – Berlín
†28. 8. 1878 – Znojmo
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Správce a později majitel knihkupectví a nakladatelství ve Znojmě (1835-1884). Získal firmu sňatkem s vdovou po znojemském knihkupci E. Haberlovi. V r. 1861 přijal za společníka svého synovce L. Haberlera a závod nesl jejich společné jméno. V r. 1884 se stal majitelem knihkupectví a nakladatelství K. Bornemann.
Dílo:
V letech 1844-1852 soustavně publikoval českou beletrii a lidovýchovnou četbu, takřka výhradně překladovou. Překladatelem a upravovatelem většiny jeho knih a zřejmě i poradcem byl J. Pečínka. Vycházela zde první česká knižnice spisů pro mládež (1844-1847, 12 titulů), knižnice určená řemeslníkům a rolníkům (1844, 3 tituly), knižnice zahraničních románů (1844-1845, 2 tituly).
Vydal: Mikšíček, M.: Národní báchorky (2. sv., 1845), Pečírka, J.:Václav Novák aneb sedlák, jak by měl býti (2. sv., 1847), Valouch, F.: Delkamovánky pro mládež (1851).
Zdroj:
Nakladatelé a knihkupci ve Znojmě. Neevidované materiály. č. 194.
HAYEK, Theodor – architekt (120. výročí úmrtí)
*14. 7. 1840 – Znojmo
†31. 8. 1898 – Innsbruck
Životopis:
Jeho otec byl Heinrich Franz Xaver Hayek.
Zdroj:
Theodor Hayek [online]. [cit. 2014-06-11]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=13929
CHARLEMONT, Eduard – malíř (170. výročí narození)
*2. 8. 1848 – Jemnice
†8. 2. 1960 – Vídeň
Místa působení: Vídeň, Itálie, Francie
Životopis:
Malíř figuralista, tvořící v intencích historizujícího stylu Okružní třídy. Učil se u svého otce, portrétisty Matěje Adolfa Charlemonta. Absolvent Akademie ve Vídni (prof. E. Engerth, od r. 1870 H. Makarta). Samostatně začínal malovat v severních Čechách pro barona Liebiga (1873), poté ve Vídni. Uskutečnil studijní pobyt v Itálii a Francii (1873), kde se pak usadil na delší dobu (1874-1882). 1888 navštívil také Tunis. Stal se vyhledávaným portrétistou zejména dětí, malířem žánrů i monumentálních dekorací. Jeho hlavním dílem jsou nástropní malby ve foyeru vídeňského Burgtheatru.
Zdroj:
Malířství. Výtvarné umění Moravy 1880-1920. Brno: Moravská galerie, 1994, s. 27, 28, 30, 37.
KAŠPÁRKOVÁ, Růžena – divadelní ochotnice (100. výročí narození)
*5. 8. 1918
†9. 12. 1993
Místa působení: Rakšice
Životopis:
Spolu s manželem Josefem Kašpárkem chystali kulturní čísla na Silvestry, plesy, byli činní i v Sokole. K divadlu přičichla již jako dítě a jako sedmnáctiletá poprvé režírovala pohádku Sněženka a sedm trpaslíků. V roce 1950 prošla kurzem pro režiséry a maskéry, což uplatnila v dalších letech. Coby režisérka dominovala rakšickému divadlu do počátku 80. let. Jakožto invalidní důchodkyně a žena v domácnosti se realizovala mimo divadlo navíc v Čs. Červeném kříži a Č. svazu žen.
Zdroj:
PRYMUSOVÁ, Hana. Ikony rakšického ochotnického divadla: 100 let od narození Josefa Kašpárka a 20 let od úmrtí Růženy Kašpárkové. Zrcadlo. 2013, roč. 12, č. 22, s. 5.
KRYL, Karel – malíř
*23. 10. 1919 – Lukov u Holešova
†6. 8. 1978 – Brno
Místa působení: Kroměříž, Šumná, Moravské Budějovice, Slavkov, Brno
Životopis:
Pocházel z učitelské rodiny. Z rodného Holešovska se brzy přestěhovali do Kroměříže a po otcově smrti do Šumné na Znojemsku. Od mládí tíhl k malířství. Nejprve, ale pracoval jako lesní adjunkt na vranovském zámku a v osmnácti dobrovolně nastoupil na vojnu do Šumperku k strážnímu oddílu.
Zdroj:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 31, s. 11.
MANNSBARTH, Hans – malíř (40. výročí úmrtí)
*27. 1. 1897 – Jaroslavice
†30. 8. 1978 – Obernzell na Dunaji
Životopis:
Malíř, byl zručný v kopírování starých mistrů, ale měl i svá vlastní díla. Témata byla obvykle vybrána z venkovského života a práce.
Zdroj:
Hans Mannsbarth [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FAlbin_Mahr&wikiembed-title=Mahr+Albin
MEISTER, Johann – kapelník (100. výročí úmrtí)
*24. 12. 1873 – Starý Šaldorf
†18. 8. 1918 – Nový Šaldorf-Sedlešovice
Místa působení: Starý Šaldorf
Zdroj:
LANG, Johann. Ehrenbürger der Gemeinde Altschallersdorf. Heimatbuch Altschallersdorf. S. l.: J. Lang, 1998, s. 35.
NOVÁČEK, Jaroslav – farář (100. výročí narození)
*28. 8. 1918 – Brancouze
†?
Místa působení: Vranovice, Trstěnice
Zdroj:
Trstěnice: historie ve fotografiích. Vyd. 1. Brno: Pro obec Trstěnice vydalo F. R. Z. agency, 2012, 102 s. ISBN 978-80-87332-50-4.
PÁNEK, Pavel – pedagog (10. výročí úmrtí)
*2. 12. 1945 – Znojmo
†8. 8. 2008
Životopis:
Absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě v r. 1965. Po dvou letech působení jako učitel odborných předmětů na sklářském učilišti Skláren Bohemia ve Světlé nad Sázavou, nastoupil v r. 1969 jako sklářský výtvarník na podnikovém ředitelství oborového podniku SKLO UNION v Teplicích. Pánek se v r. 1971 stal vedoucím výtvarného střediska o.p. Sklo Union Teplice. Po r. 1989 přešel Pánek na závod Rudolfova huť Dubí a pak do a.s. AVIRUNION, kde pracoval do jara roku 1995. Od r. 1995 tvořil samostatně. Pavel Pánek získal řadu významných ocenění a účastnil se množství výstav u nás i v zahraničí. S jeho dílem se měli možnost seznámit návštěvníci galerií v USA, Španělsku, Francii, Belgii, Itálii, SRN a dalších zemí.
Dílo:
Navrhoval výrobky pro firmu INWALD - největší českou sklárnu na výrobu lisovaného skla. Během jeho výtvarné činnosti bylo zrealizováno na 400 jeho návrhů ve skle.
Zdroj:
Nová encyklopedie českého výtvarného umění: dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006, 985 s. ISBN 80-200-1209-5.
PŘEMYSL OTAKAR II. – král (740. výročí úmrtí)
*1233
†26. 8. 1278 – Suché Kruty
Místa působení: Znojmo
Životopis:
První královou starostí bylo nepochybně vybudování silného opevnění, jehož dokončení spadá až na sklonek 13. století. Za Přemysla Otakara II. vznikla podle tradice i znojemská radnice, z níž se ovšem nic nezachovalo. Když roku 1278 padl na Moravském poli, jeho pozůstatky byly v březnu 1279 převezeny do minoritského kláštera ve Znojmě, kde zůstaly až do roku 1296.
Zdroj:
LÍBAL, Dobroslav. Znojmo: Městská památková rezervace a památky v okolí. 1. vyd. Praha: Sportovní a turistické nakl., 1961, 85 s.
RAAB, Miroslav – RNDr. (80. výročí narození)
*20. 8. 1938 – Únanov
†?
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Absolvent znojemského gymnázia (1956) a Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně (1961) s odbornou specializací fyzika pevných látek a pedagogickou aprobací matematika-fyzika a Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (1968). V roce 1968 získal tituly RNDr. a CSc. Na matematickofyzikální fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1997 se habilitoval na Vysokém učení technickém v Brně, Fakultě technologické se sídlem ve Zlíně. V současné době je vedoucím pracovníkem Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd České republiky a externě spolupracuje s několika vysokými školami. Je mezinárodně uznávaným odborníkem v oblasti nauky o materiálu. Několikrát pobýval krátkodobě v Itálii, Německu, Nizozemsku a USA na pozvání tamních univerzit.
Dílo:
Je autorem případně spoluautorem více než 100 článků v zahraničních i domácích časopisech, příspěvků do knih, pěti patentů a mnoha přednášek. Materiály a člověk (1999) - první samostatná kniha.
Zdroj:
EISENBRUK, Jiří. Teorie pivní pěny a neprůstřelného pavoučího vlákna. Znojemsko. 2000, roč. 10, č. 23, s. 1.
ŘEŘUCHA, Josef – legionář (120. výročí narození)
*2. 8. 1898 – Rakšice
†?
Místa působení: Rakšice
Zdroj:
Josef Řeřicha [online]. [cit. 2012-08-10]. Dostupné na: http://www.vuapraha.cz/Pages/DatabazeVHA/DetailLegionare.aspx?soldierId=94879
SAGNER, Rosa – kostýmová výtvarnice (110. výročí narození)
*20. 8. 1908 – Vranov nad Dyjí
†?
Místa působení: Brno
Životopis:
Byl kostýmovou výtvarnicí pro německé divadlo v Brně. Tvořit začala až v 53 letech.
Zdroj:
Rosa Sagner [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné na: http://portal.suedmaehren.at/wiki/index.php/Rosa_Sagner
SERSAVY, Viktor – matematik (170. výročí narození)
*31. 8. 1848 – Lechovice
†17. 8. 1901 – Vídeň
Místa působení: Vídeň
Životopis:
Po maturitě na gymnáziu ve Znojmě v roce 1867 pracoval v obchodě a věnoval se samostudiu. V letech 1873–76 studoval na vídeňské univerzitě, kde získal v roce 1876 doktorát a o rok později se habilitoval. Dvanáct let na univerzitě přednášel. Od školního roku 1889/90 začal přednášet pojistnou matematiku a v roce 1896 byl jmenován honorovaným docentem pojistné matematiky na vídeňské technice, kde učil tento předmět až do své smrti.
Zdroj:
Viktor Sersavy [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné na: http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/401843/DejinyMat_21-2002-1_13.pdf
SLAVÍK, Bedřich – PhDr. (40. výročí úmrtí)
*18. 5. 1909 – Olomouc
†28. 8. 1978 – Praha
Místa působení: Znojmo, Olomouc, Brno, Praha
Životopis:
Absolvent znojemského gymnázia (1929). V letech 1929-1933 vystudoval češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V letech 1933-1948 působil jako profesor v Praze, poté byl redaktorem Lidové demokracie (1948-1953). V letech 1953-1957 pracoval na ministerstvu hospodářství jako tiskový tajemník Od roku 1962 byl literárním lektorem agentury DILIA.
Dílo:
Ve svých studiích a monografiích se zaměřoval především na osobnosti a jevy stojící stranou zájmu oficiální kritiky a literární vědy – Vilém Bitnar (1935), Čeněk Kramoliš (1936), Básnické dílo Emanuela Lešehrada (1936). Zvláštní pozornost věnoval regionální literatuře – Regionalismus a literatura (1937), Hanácké písemnictví (1940), Písemnictví na moravském Valašsku (1947). Byl spoluautor knihy pro mládež - Cesty do světa.
Zdroj:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 34, s. 11.
SOUCHES, Jean Louis Raduit de – polní maršál (410. výročí narození)
*16. 8. 1608 – La Rochelle
†12. 8. 1682 – Jevišovice
Místa působení: Hluboké Mašůvky, Jevišovice
Životopis:
Jako dvacetiletý vstoupil do služby u švédského vojska a prošel s ním mnoha evropskými zeměmi. V roce 1639 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Časté neshody s nadřízenými přivedly tohoto nadaného, ale povahou prudkého vojáka až před vyšetřující komisi. Proto opustil svůj dragounský pluk a roku 1642, po složitějších peripetiích, vstoupil do služeb císaře Ferdinanda III. V císařském vojsku se proslavil nevšedním hrdinstvím při obléhání Olomouce na přelomu let 1644 - 1645. Statečným vystoupením si získal nejen bezmeznou důvěru generála Ladislava Buriana z Valdštejna, ale především důvěru samotného císaře. Proto získal vojenské vedení nad městem Brnem a pevností Špilberk. Od 5. 5. 1645 až do 15. 8. 1645 čelilo necelých 1 500 obránců Brna pod jeho velením náporu téměř dvacetinásobné přesile Torstenssonova vojska, čítajícího bezmála 28 tisíc vojáků. Za úspěšné obhájení města byl Jean Louis Raduit de Souches v roce 1645 povýšen do hodnosti generála. Obdržel odměnu v podobě 30 tisíc zlatých a o rok později byl přijat do stavu svobodných pánů. Na konci války měl už hodnost polního maršála. V roce 1646 získal inkolát v českých zemích (právo obyvatelské - obdoba dnešního státního občanství). V roce 1663 byl povýšen do hraběcího stavu. O tři roky později (1649) zakoupil dům v Brně, dva domy ve Vídni, dům ve Znojmě a jevišovické panství, které postupně rozšiřoval o statek Plaveč (1650), Hostim (1665) a Boskovštejn (1679). V dalších letech měl za úkol sestavovat mužstva pro boj s Francií, zabýval se opevňováním Olomouce, Uničova, Brna a Uherského Hradiště. Až do roku 1674 velel císařským vojskům v Uhrách a v boji proti Turkům a na západě proti vojskům francouzského krále Ludvíka XIV. Neshody s nadřízenými začaly ohrožovat jeho kariéru, a proto odešel do ústraní na jeden ze svých statků - do Hlubokých Mašůvek. Po složitých jednáních se mu zde podařilo prosadit stavbu menší kaple a lázeňský hostinec s koupelemi u léčivého pramene. Velkou vděčností jsou maršálovi zavázány i Jevišovice, kde dal přestavět starý zámek, opravit kapli a postavit farní budovu. Klidného stáří si Raduit de Souches příliš neužil. Zemřel slepý na blíže neznámou nemoc.
Zdroj:
TRMAČ, Miloslav. Maršál J.L.Raduit de Souches a Znojemsko. Znojmo: Okresní archiv, 1992, 36 s.
VESELÝ, Oldřich – muzikant (20. výročí úmrtí)
*1. 7. 19174 – Šemíkovice
†23. 8. 1998 – Boskovice
Místa působení: Znojmo, Moravský Krumlov
Životopis:
Narodil se v Šemíkovicích na okrese Třebíč. Již od dětství ho lákala hudba a chtěl se stát profesionálním zpěvákem. Velká záliba ve zpěvu mu zůstala až do pozdního stáří. Od hudby byl už jen krůček k divadlu. Již jako jedenáctiletý školák hrál ve školním představení Švandu dudáka ve stejnojmenné divadelní hře J. K. Tyla. Na gymnáziu ve Znojmě se věnoval hlavně zpěvu. Pak vystudoval Pedagogickou akademii v Brně. Zpíval v Pěveckém sdružení moravských učitelů a připravoval se na zkoušky na konzervatoř. Na konzervatoř se nedostal, a musel proto nastoupit vojenskou základní službu. Léta 1937 až 1945 byla pro Oldřicha Veselého velmi složitá. Marné hledání učitelského zaměstnání, vojenská služba, práce na zemědělském hospodářství rodičů, zapojení do ilegální odbojové činnosti proti německým okupantům, zatčení a věznění v německých věznicích. 1945 - návrat domů a možnost vrátit se - ke zpěvu a k divadlu. Na studium konzervatoře však již v 31 letech bylo pozdě. Nastoupil proto jako úředník nejprve ve Svitavách, pak v Moravském Krumlově, od listopadu 1946 natrvalo zakotvil v Boskovicích. Zde našel vše, co potřeboval - zpěv a divadlo. Zapojil se do pěveckého sboru Janáček a do ochotnického divadla. Značná byla i jeho práce organizátorská. Pomáhal vždy při přípravách divadelních představení tam, kde to bylo třeba. Svou pílí byl příkladem i pro mladší členy ochotnického divadla. Byl pilným předním členem pěveckého sboru Janáček, a pokud mu to zdravotní stav dovolí, zpívá sólově na různých kulturních akcích. Je zapojen i do chrámového sboru.
Zdroj:
Osobnosti: VESELÝ, Oldřich, Boskovice. Databáze českého amatérského divadla [online]. [cit. 2014-10-07].
Dostupné na: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=7715
WESSELY, Herbert – spisovatel (110. výročí narození)
*13. 8. 1908 – Znojmo
†12. 4. 1998 – Karlsruhe
Životopis:
Narodil se ve Znojmě a léta od roku 1929 do roku 1948 trávil na českém severu v Jizerských horách, kde byl jako medailér specialista cenný nové moci i pár let po vyhnání Němců. Jeho otec přitom zemřel hlady 13. srpna 1945 v českém sběrném táboře v den synových sedmatřicátin. Ten znovu začínal v Karlsruhe a vždy se vedle literární práce prezentoval na veřejnosti i jako výtvarník, při čemž jeho texty zase vedle lyriky - za tu dostal už roku 1941 tehdy v Praze poprvé udělovanou Stifterovu cenu - a povídkové tvorby zasahovaly často i do oblasti dramatu a zpěvního doprovodu. Tady se Wessely vedle vlastní vánoční hry ujal i úpravy lidového textu ze šumavské obce Klenowitz nedaleko Lhenic za hřebenem Blanského lesa kdysi každoročně provozovaného. Málem se dožil devadesáti let: umřel v noci z 11. na 12. dubna 1998 v Karlsruhe.
Zdroj:
LÁTOVÁ, Milada. Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. 1998, roč. 7, č. 31, s. 2.
Kalendárium pro Vás sestavila Petra Pavlačková.