BENESCH, Fritz – právník (150. výročí narození)
*12. 4. 1868 – Miroslav
†29. 6. 1949 – Vídeň
Životopis:
Vydával četné texty a vizuální materiály o rakouské horské krajině.
Zdroj:
Fritz Benesch [online]. [cit. 2012-03-06].
Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FFritz_Benesch&wikiembed-title=Benesch+Fritz
BERÁNEK, Jaroslav – motocyklový závodník (80. výročí narození)
*25. 4. 1938 – Znojmo
†?
Životopis:
Narodil se ve Znojmě, již několik desetiletí se pohybuje ve světě maloobjemových motocyklů a jeho životní láskou se stalo cestování a mototuristika na skútru. K motorismu to Beránka táhlo již od padesátých let dvacátého století, kdy začal odebírat časopis Svět motorů a stal se členem znojemského Automotoklubu, jehož členem je až dodnes. V roce 1967 odpověděl na nabídku na Rallye FIM, což je neoficiální Mistrovství světa v mototuristice, do Moskvy, což byl začátek jeho závodění. Další rok už jako zkušený závodník dlouhých tratí vyjel na motorce do Itálie. Jen měšíc po návratu z Itálie přišla okupace. Bylo mu zakázáno cestovat na Rallye FIM a tak si Beránek udělal alespoň zkoušky na časoměřiče. Jezdil o víkendech jako časoměřič na Barumku do Zlína a Velkou cenu Brna. Vše se změnilo až v roce 1989, kdy by Beránek pozván Automotoklubem Brno jako časoměřič na Šestidenní motocyklovou soutěž do Německa. Po roce 1991 se vrátil k Rallye FIM a od jara do podzimu tráví čas v zahraničí na skútru zaplněném zavazadly. Během svých cest se naučil italsky a německy. Jeho cesty vedly do Nordkappu přes polární kruh, na východ do Moskvy, na jih do Tuniska, do Edinburghu ve Skotsku a s motocyklem s nejmenším kubickým obsahem navštívil i nejzápadnější kout kontinentální Evropy Cabo da Roca, který je vzdálený od Znojma 3255 kilometrů a cesta tam znojemskému rodákovi trvala osm dní. Za třináct let se Beránek stal čtyřikrát mistrem ČR za počet ujetých kilometrů ve sportovní mototuristice, i když jel oproti ostatním na motocyklu s nejmenším objemem. Dále ve své kategorii do 50 ccm také třikrát pro ČR získal putovní světový pohár Luxemburg.
Zdroj:
STLBA. Jubileum J. Beránka. Znojemsko. 1998, roč. 8, č. 16, s. 11.
ČAPOUN, Jiří – režisér (20. výročí úmrtí)
*30. 4. 1943 – Moravské Budějovice
†30. 4. 1998 – Znojmo
Místa působení: Jaroslavice, Hrabětice, Šanov, Znojmo
Životopis:
Herecká aktivita Jiřího Čapouna začala ve studentských letech na Pedagog. škole ve Znojmě v souboru malých jev. forem při OB. Po vojně nastoupil do školy v Hraběticích a hrál a začal režírovat v souboru OB Šanov. V zač. 70. let už hrál v amatérském souboru Jihomoravského divadla, kde v roce 1972 převzal funkci režiséra, čímž se profesionalizoval. V souboru nastudoval 65 inscenací světové i domácí klasiky, 25 her upravil, k 31 navrhl scénu a kostýmy, napsal 9 her pro děti (nejzn. Strakatá komedie). Napsal spoustu písničkových textů, nastudoval 63 rolí. Byl iniciátorem a po dvě desetiletí organizátorem přehlídky Znojemský strom pohádek, režijně a herecky se podílel na Znojemském vinobraní. Na sklonku roku 1997 byl z Jm. divadla „odejit“, na což doplatil zdravím.
Dílo:
Hry: O kejklířích a policajtovi, Následník a loutky, O marnivé krásce a dravci, Strakatá komedie, Pohádka z džungle, Dobrodružství dřevěného panáčka, Komu straší na cimbuří, Osidla ďáblova, Džbán plný lásky
Zdroj:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 17, s. 11.
DUNGL, Pavel – lékař (80. výročí narození)
*25. 4. 1948 – Znojmo
†?
Místa působení: Praha
Životopis:
Přední ortopéd a traumatolog, který do klinické praxe zavedl řadu operačních metod pro léčení vrozeného kyčelního vykloubení, je autorem originálního způsobu operačního léčení těžkých zkrácení končetin a stejně závažných vrozených nožních deformit. Je přednostou ortopedické kliniky ILF v Praze a předsedou České společnosti pro ortopedii a traumatologii, konzultantem ortopedické nemocnici ve Vídni. Čestný člen Rakouské ortopedické společnosti.
Zdroj:
TREK. Profesor Pavel Dungl: V oblasti pánve jsem zůstal. Znojemsko. 2010, roč. 20, č. 20, s. 1, 2.
HANÁK, Josef – vojín (130. výročí narození)
*18. 4. 1888 – Znojmo
†?
Místa působení: Výčapy
Zdroj:
Josef Hanák [online]. [cit. 2012-07-26]. Dostupné na: http://www.vuapraha.cz/Pages/DatabazeVHA/DetailLegionare.aspx?soldierId=27089
HLAVÁČEK, Rudolf – nadporučík (40. výročí úmrtí)
*4. 11. 1928
†7. 4. 1978
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
VANĚK, Pavel. Vojenská kronika 4. znojemské pohraniční brigády 1945-1955. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2009, 286 s.
HÜBNER, Josef – divadelní ředitel (130. výročí narození)
*26. 4. 1888 – Vídeň
†28. 10. 1966 – Graz
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
HAVLÍČKOVÁ, Margita. Rejstřík ředitelů. Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, s. 130. ISBN 978-80-244-2891-8.
CHARVÁT, František – školní inspektor (100. výročí úmrtí)
*26. 1. 1850 – Bukovinka u Křtin
†1. 4. 1918 – Husovice
Místa působení: Moravský Krumlov, Ivančice, Ctidružice
Životopis:
Dlouholetý školní inspektor českých škol. Iniciátor a prvotní hybatel snah o české měšťanské školy. Po studiích si roku 1869 prohloubil učitelskou způsobilost pro obecné školy, 1877 pro měšťanské školy. Ve školství působil od roku 1869. Roku 1871 získal definitivní místo. V letech 1883-1898 ředitelem měšťanské školy v Ivančicích, 1898-1915 v Husovicích. Současně byl okresním školním inspektorem. Byl dlouhá léta činný jako zkoušející při brněnském učitelském ústavu. Zasloužil se o přeměnu ivančické školy na českou a o povznesení její úrovně. Byl také sbormistrem pěveckého spolku Ivan. Přispíval do odborného tisku, vedl školní hlídku Moravské orlice. Byl předsedou okresního učitelského spolku Komenský. Jeho syn Josef Charvát byl dirigentem opery Národního divadla v Praze.
Zdroj:
Ke stému jubileu české měšťanky v Moravském Krumlově. Moravský Krumlov: Základní škola, 2009, s. 87-93.
KALOUSEK, František – PhDr (30. výročí úmrtí)
*20. 12. 1901 – Bučovice
†5. 4. 1988 – Brno
Místa působení: Znojmo, Těšetice, Slavkov, Brno
Životopis:
Působil jako pedagog na Bučovicku. V roce 1937 absolvoval PedF MU v Brně, od roku 1945 docent. Od roku 1948 působil jako profesor brněnské PedF MU a od roku 1954 byl profesorem a v letech 1958-1970 vedoucím katedry prehistorie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V počátcích své archeologické práce se zaměřil na tématiku eneolitu, vypracoval třídění šňůrové keramiky na Moravě. Později se soustředil na problematiku slovanskou, zejména velkomoravskou. Vedl řadu systematických výzkumů (Marefy, Šardičky, Vícemilice, Těšetice-Vinohrady, Znojmo-Hradiště, Pohansko u Břeclavi)
Dílo:
Publikoval v Časopise Moravského muzea a Věda a život. Napsal Pověsti, paměti a příhody z Bučovska, Slavkovska a Vyškovska.
Odborné práce: K otázce původu kultury se šňůrovou keramikou (1947), Velkomoravské hradiště ve Znojmě-Hradišti (1955), Břeclav-Pohansko I, velkomoravské pohřebiště u kostela (1971).
Zdroj:
PODBORSKÝ, Vladimír. Nad životním dílem prof. Dr. Františka Kalouska. Ročenka Okresního archivu ve Znojmě 1988. 1989, s. 94-96.
KOLÁŘ, Stanislav – legionář (120. výročí narození)
*21. 4. 1898 – Petrovice
†30. 3. 1979 – Znojmo
Životopis:
Mládí prožil v rodné obci. Později odešel se učit k jednomu vídeňskému obchodníkovi. Za 1. světové války narukoval k 8. regimentu rakousko-uherské armády a byl s ní nasazen na italskou frontu, kde ho nepřítel zajal. Ze zajateckého tábora Vitoria na Sicílii se přihlásil do československého vojska. Začátkem března 1918 byl přijat k 31. pluku "ARCO". Později přešel k 39. pluku rozvědčíků. Bojoval na Doss Altu. Z války se vrátil jako četař italských legií a začal pracoval na soudě v Podkarpatské Rusi. Po 2. světové válce působil u soudu ve Znojmě. Za svou válečnou činnost obdržel: Válečný kříž 1918 s hvězdičkou na stuze, Italský válečný kříž a další naše i zahraniční vyznamenání.
Zdroj:
ALEXA, Václav. Bojovali za vlast: Legionář Stanislav Kolář. Znojemské listy. 1999, roč. 8, č. 7, s. 2.
KOLÍSEK, Alois – hudební teoretik (150. výročí narození)
*1. 4. 1868 – Protivanov
†25. 8. 1931 – Brno
Místa působení: Hodonín, Ivančice, Miroslav
Životopis:
Gymnázium studoval 1879-1887 a teologii 1887-1891 v Brně, po vysvěcení 1891 nastoupil jako kaplan v Náměšti n. Oslavou a v Miroslavi, současně absolvoval vyšší teologická studia 1892-1894 v Římě, pak působil od roku 1894 jako katecheta v Ivančicích a od roku 1898 jako profesor náboženství na reálce v Hodoníně, 1919 se stal profesorem teologické fakulty UKo v Bratislavě. Aktivní vztah k slovenské a moravskoslvoenské lidové písni a lidovému umění ho vedl k prohlubování česko-slovenské vzájemnosti též prostřednictvím popularizačních publikací povětšině amatérské úrovně.
Zdroj:
Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. svazek, Biografická část. Vyd. 1. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007, 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4.
KOŠTUŘÍK, Pavel – archeolog (20. výročí úmrtí)
*15. 9. 1946 – Brno
†15. 4. 1998 – ?
Místa působení: Brno, Moravský Krumlov, Těšetice-Kyjovice
Životopis:
Pavel Koštuřík se narodil v Brně, vyrůstal však v Ketkoviích na Třebíčsku v učitelské rodině. Po maturitě na gymnáziu na Zastávce u Brna vystudoval obor prehistorie na Filozofické fakultě brněnské univerzity. Po krátkém působení (1971) v muzeu v Moravském Krumlově nastoupil od 15. 11. 1971 na místo asistenta na brněnské Katedře archeologie, kde působil postupně jako odborný asistent a docent až do své náhlé smrti. Zaměřil se na bádání neolitu a eneolitu, k čemuž jej přivedla dlouholotá účas a později vedení systematického terénního výzkumu osady lidu s moravskou malovanou keramikou u Těšetic-Kyjovic na Znojemsku. Účastnil se mnoha domácích i zahraničních konferencí a symposií. V roce 1988 zorganizoval mezinárodní symposium ve Znojmě, Kravsku a Těšeticích. Byl autorem dvou monografií o kultuře lidu s moravskou malovanou keramikou, iniciátorem a spoluautorem dalších tří monografií, autorem několika desítek studií, editorem sborníku ze symposia ve Znojmě-Kravsku-Těšeticích.
Zdroj:
Pavel Koštuřík. Neevidované materiály. Č. 810.
KRBÁLEK, Pavel – sochař (90. výročí narození)
*2. 4. 1928 –Miroslav
†29. 8. 2015 – Praha
Dílo:
Zpočátku vytvářel figurativní, zoomorfní i antropomorfní plastiku, obvykle v pohybu. Koncem 60. let začal pracovat s technikou kování šperku ve stříbře, účast na Expo Montreal mu dovolila i práci se zlatem. Vytvořil více něž 30 stříbrných a několik zlatých plastik. Stříbrnou plastiku Moudrost věnoval do sbírek Národní galerie v Praze. V poslední době začal modelovat i odlitky z bronzu. V roce 1990 byl mezi 445 účastníky vybrán do užší soutěže 15 autorů k vytvoření bronzové plastiky pro soutěž o Rodinovu cenu vypsanou Hakon Museem v japonském Tokiu. Vybraná plastika Mrznoucí srdce se v přísném figurativním pojetí vrací k učitelskému odkazu Stefanovu.
Zdroj:
KOHOUT, Pavel. O zlatotepci z Miroslavi, který nedá vadnout růžím. Mladá fronta dnes. 2013, roč. 24, č. 81, s. 11.
KUNIKE, Adolf Bedřich – malíř (180. výročí úmrtí)
*25. 2. 1777 – Greifswald
†17. 4. 1838 – Vídeň
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Žák vídeňské Akademie, studoval i v Římě. V roce 1817 získal litografickou koncesi. Vytvořil sérii dunajských pohledů, ale také pohledy z Čech a Moravy.
Zdroj:
FRECER, Jaroslav. Krajina Podyjí v obrazech: malíři širšího regionu Národního parku Podyjí/Thayatal. Znojmo: Správa Národního parku Podyjí ve spolupráci s Jihomoravským muzeem ve Znojmě, 2015, 11 s.
KUNSTMÜLLER, Jan – farář (120. výročí úmrtí)
*1826 – Nové Město
†27. 4. 1898 – ?
Místa působení: Vedrovice
Životopis:
Vysvěcen r. 1851.
Zdroj:
HÁJKOVÁ, Bohumila. Historie domu čp. 39 ve Vedrovicích. Vedrovický zpravodaj. 2001, č. 4, s. 9-11.
LOBKOWITZ, Rudolf Prinz von – generál (110. výročí úmrtí)
*16. 8. 1840 – Břežany
†9. 4. 1908 – Vídeň
Životopis:
Majitel velkostatku Velké Meziříčí. Jelikož kníže Rudolf neměl žádné přímé potomky, kteří by mohli zdědit jeho majetek, odkázal veškeré své zboží svému synovci. - 110. výr. úmrtí
Zdroj:
Rudolf Prinz von Lobkowitz [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_L/Lobkowitz_Rudolf_1840_1908.xml
LOUPAL, Ladislav – legionář (130. výročí narození)
*12. 4. 1888 – Znojmo
†?
Místa působení: Kroměříž
Zdroj:
Ladislav Loupal [online]. [cit. 2012-07-27]. Dostupné na: http://www.vuapraha.cz/Pages/DatabazeVHA/DetailLegionare.aspx?soldierId=63593
MATIELLI, Lorenzo – sochař (270. výročí úmrtí)
*1688 – ?
†28. 4. 1748 – ?
Místa působení: Louka
Životopis:
Narodil se v Benátkách, v zemi, která byla kolébkou barokního umění. Postupně působil na mnoha tehdy významných místech Evropy (Vídeň, Drážďany). V Drážďanech také zemřel. Jeho dílem na Znojemsku je soubor alegorických postav, které vytesal pro klášterní zahradu v Louce. Tyto sochy byly později převezeny do Jevišovic a jsou umístěny v parku Nového zámku. Vytvořil sochy stojící u vchodu do Vranovského zámku.
Zdroj:
PERNICA, Bohuslav. Výtvarné umění západomoravské: Kulturně historický nástin. Jihlava: Novina, 1939, s. 37.
MÖRTL, Michael – keramik (80. výročí úmrtí)
*30. 3. 1878 – Fürnitz
†12. 4. 1938 – Karlovy Vary
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Studoval na Odborné dřevařské škole ve Villachu a sochařství na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Po studiích se věnoval samostatné umělecké práci ve Vídni. Od roku 1908 působil na Odborné keramické škole ve Znojmě. Vytvářel barevně glazované plastiky z majoliky, tvořil i ze dřeva a bronzu. Roku 1922, při stěhování školy, přichází do Karlových Varů na Státní odbornou školu pro průmysl porcelánu jako profesor modelování. Zde se vedle pedagogické činnosti věnuje zejména návrhům figurálního, ale i užitkového porcelánu. V jeho plastikách se objevují zvířecí figury a religiózní náměty, v nichž se zrcadlí autorova hluboká zbožnost.
Dílo:
Porcelánové plastiky: Dívka po koupeli, sv. Krištof, Jelen, Skupina ryb aj.
Zdroj:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 14, s. 11.
NOLBECK, Anton – opat (330. výročí narození)
*6. 4. 1688 – Mikulov
†2. 8. 1745 – ?
Místa působení: Loucký klášter
Zdroj:
KOZDAS, Jan. Hraniční kámen louckých premonstrátů a vranovských Althannů z roku 1741. Jižní Morava. 2014, roč. 50, č. 53, s. 383-386.
PELIKAN VON PLAUENWALD, Josef – generál (200. výročí narození)
*28. 4. 1818 – Znojmo
†4. 7. 1896 – Pula (Chorvatsko)
Zdroj:
Josef Pelikan von Plauenwald [online]. [cit. 2012-03-23]. Dostupné na: http://www.biographien.ac.at/oebl_7/399.pdf
ROSENBERG, Leopold – farář (140. výročí narození)
*20. 4. 1878 – Brno-Královo Pole
†9. 7. 1945
Místa působení: Želešice, Trstěnice, Střelice
Zdroj:
Trstěnice: historie ve fotografiích. Vyd. 1. Brno: Pro obec Trstěnice vydalo F. R. Z. agency, 2012, 102 s. ISBN 978-80-87332-50-4.
STLOUKAL, Rudolf, 1888-1957 (130. výročí narození)
*17. 4. 1888 – Boskovice
†8. 6. 1957 – Brno
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Do Znojma přišel jako vyučený obchodní příručí v březnu roku 1907 a nastoupil k firmě Hašek. V roce 1911 si zařídil vlastní obchod v Kovářské ulici č. 7. Oženil se a s manželkou Annou budovali svou živnost. Za 1. světové války musela být místnost české knihovny vyklizena, R. Stloukal převzal knihy do svého obchodu a stal se tak i knihovníkem. V roce 1925 koupil dva renesanční domy v Kovářské ulici č. 12 a v Dolní České 2. Po stavebních úpravách byl v roce 1926 otevřen rozšířený obchod. Místo domu na České byl postaven nový moderní obchod. Byl též aktivním členem zastupitelstva města Znojma, redaktorem Národních novin a aktivním členem a funkcionářem Sokola. Rovněž se angažoval v Klubu českých turistů a v Okrašlovacím spolku.
Zdroj:
ŠVANDOVÁ, Anna. Znojmáci známí i méně známí: Rudolf Stloukal (*17. 4. 1888). Znojemské listy. 1998, roč. 7, č. 16, s. 3, příl. Kaleidoskop vážně i nevážně.
TÄUBNER, Ludwig – učitel (160. výročí narození)
*6. 4. 1858 – Stakčín u Humenného
†?
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Učitel kreslení, geometrie a projekce na Odborné keramické škole ve Znojmě.
Zdroj:
ŠTURC, Libor. Učitelé odborných předmětů Odborné keramické školy ve Znojmě (1872-1922). Odborná keramická škola ve Znojmě: 1872-1922. Znojmo: Jihomoravské muzeum, 1997, s. 13-14.
WESSELY, Herbert – spisovatel (20. výročí úmrtí)
*13. 8. 1908 – Znojmo
†12. 4. 1998 – Karlsruhe
Životopis:
Narodil se ve Znojmě a léta od roku 1929 do roku 1948 trávil na českém severu v Jizerských horách, kde byl jako medailér specialista cenný nové moci i pár let po vyhnání Němců. Jeho otec přitom zemřel hlady 13. srpna 1945 v českém sběrném táboře v den synových sedmatřicátin. Ten znovu začínal v Karlsruhe a vždy se vedle literární práce prezentoval na veřejnosti i jako výtvarník, při čemž jeho texty zase vedle lyriky - za tu dostal už roku 1941 tehdy v Praze poprvé udělovanou Stifterovu cenu - a povídkové tvorby zasahovaly často i do oblasti dramatu a zpěvního doprovodu. Tady se Wessely vedle vlastní vánoční hry ujal i úpravy lidového textu ze šumavské obce Klenowitz nedaleko Lhenic za hřebenem Blanského lesa kdysi každoročně provozovaného. Málem se dožil devadesáti let: umřel v noci z 11. na 12. dubna 1998 v Karlsruhe.
Zdroj:
LÁTOVÁ, Milada. Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. 1998, roč. 7, č. 31, s. 2.
WILLHELM, Georg – herec (200. výročí úmrtí)
*1750 –Vídeň
†8. 4. 1818 – Baden (Rakousko)
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Na jaře roku 1779 pobýval ve Znojmě, kde hrával cenzurované činohry, zpěvohry a veselohry, a provozoval letní divadlo v Brně na Zelném trhu.
Zdroj:
JAKUBCOVÁ, Alena. Georg Wilhelm. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století: osobnosti a díla. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav; Academia, 2007, s. 663-664.
z LICHTENŠTEJNSKA, Rudolf Evžen Credantius Ferdinand Karel – kníže (180. výročí narození)
*18. 4. 1838 – Vídeň
†15. 12. 1908 – Moravský Krumlov
Místa působení: Moravský Krumlov
Životopis:
Mladší syn Karla III. Boromeje, je znám pod přízviskem "Krasný princ". Jak bylo zvykem v jeho rodu, také on vstoupil do armády a v roce 1891 dosáhl hodnosti generálmajora. O rok později byl jmenován nejvyšším podkoním a kapitánem tělesné stráže císaře Františka Josefa I. Kníže byl vynikajícím znalcem koní, takže pro úřad podkoního získal vídeňský dvůr skutečně povolaného odborníka. V roce 1895 byl kníže Rudolf povýšen na polního maršála. Od roku 1896 byl nejvyšším hofmistrem císaře a vykonával s tímto úřadem spojené funkce plukovníka všech panovnických osobních gard. V roce 1904 se stal Rudolf majitelem dragounského pluku "Kníže Liechtenstein č. 10" a o tři roky později odešel z dvorních úřadů na penzi. Žil pak na zámku Moravský Krumlov, kde také zemřel.
Zdroj:
JUŘÍK, Pavel. Sekundogenitura rodu - mladší linie v Moravském Krumlově. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009, s. 81-87.
Kalendárium pro Vás sestavila Petra Pavlačková.