BOŘECKÝ, Karel – literární historik (80. Výročí úmrtí) *18. 11. 1875 – Ctidružice
† 7. 3. 1938 – Ctidružice
Místa působení: Přerov, Valašské Meziříčí
Životopis:
Pocházel ze starého usedlého selského rodu. V Třebíči absolvoval gymnázium (1896), po jednoroční vojenské službě ve Vídni studoval na pražské filozofické fakultě jako žák Masarykův a Gebauerův moderní filologii se zaměřením na češtinu a němčinu. Po promoci v r. 1902 a získání titulu doktora filozofie složil státní zkoušky a byl ustanoven suplujícím učitelem v Praze na české reálce v Ječné ulici. Již po půl roce přišel do Přerova na zdejší gymnázium, kde začal od druhého pololetí 1903 vyučovat němčinu a češtinu. Záhy se zapojil do veřejného života, zprvu se snažil spolu s některými dalšími vnést nový život do Čtenářského spolku, Národní Jednoty, Sokola, Občanského klubu, spolku státních úředníků a jiných. Dr. Bořecký byl činný v ředitelství Okresní záložny, podílel se na zahájení vydávání přerovských novin Obzor a byl zvolen v r. 1910 do obecního výboru. O tři roky později již při obecních volbách získal nejvíce hlasů při volbě starosty, ale pro nepřízeň ministerstva se úřadu vzdal, členem výboru však zůstal. Během 1. světové války sloužil jako dělostřelecký důstojník a zůčastnil se bitev u Gorlice, na Lovčenu a na Doberdu. Válečné utrpení mu natolik podlomilo zdraví, že v r. 1917 dostal zdravotní dovolenou a delší dobu pobýval na rodném statku. Dr. Bořecký byl po celou dobu svého působení v Přerově i literárně a publicisticky činný. Ve výroční zprávě přerovského gymnázia z r. 1904 uveřejnil studii Pokud látka Václava Živsy čerpána jest z vlastního života Čechova? V jubilejním almanachu vyšší hospodářské školy z r. 1925 podal stručnou, ale výstižnou historii Přerova v posledním padesátiletí. Proslul svou polemikou z r. 1923 s dr. Eduardem Kvasničkou ohledně významu Karla staršího ze Žerotína. Z jeho veřejných funkcí jmenujme především desetileté předsednictví spolku Pokrokové dívčí pedagogium v Přerově. Začátkem r. 1930 byl Karel Bořecký jmenován ředitelem gymnázia ve Valašském Meziříčí, v této funkci setrval až do svého penzionování v r. 1936. Poté se uchýlil do rodných Ctidružic, kde zemřel 7. března 1938.
Zdroj:
HOLÍK, Karel. PhDr. Karel Bořecký, profesor, starosta města Přerova, 1875-1938. Z dějin a vlastivědy Ctidružic. Brno: F. R. Z. agency, 2011, s. 121.
BRUKNER, Antonín – krejčí (140. výročí narození)
*19. 3. 1878 – Vídeň
† – ?
Místa působení: Jevišovice
Životopis:
K rakousko-uherské armádě byl odvezen v březnu 1899, do světové války rukoval 1. srpna 1914 k 1. pěšímu domobraneckému pluku. Již o necelý měsíc později, 20. srpna, upadl do ruského zajetí. V Bobrujsku se v létě 1917 přihlásil do čs. legií a byl zařazen ke 2. Rotě záložního praporu. V září téhož roku odcestoval s transportem 1200 dobrovolníků posílit naše jednotky do Francie. Do země galského kohouta dorazil v listopadu 1917 a stal se příslušníkem 3. kulometné roty 21. střeleckého pluku. Po návratu do vlasti žil a pracoval v Jevišovicích.
Zdroj:
BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. 2002, s. 75-86.
DIVÍŠEK, Václav – vynálezce (320. výročí narození)
*26. 3. 1698 – Helvíkovice
†21. 12. 1765 – Znojmo
Místa působení: Přímětice, Znojmo, Louka
Životopis:
Absolvent znojemské jezuitské latinské školy (1716-1719). Koncem r. 1720 složil v klášteře v Louce profesní slib a o tři roky později se stal podjáhnem, za rok jáhnem a v r. 1726 byl vysvěcen na kněze. V letech 1726-1735 vyučoval v klášteře v Louce filozofickým předmětům a teologii. Jmenován univerzitou v Salzburku doktorem teologie (1733). V témže roce se stal podpřevorem v klášteře v Louce. O tři roky později ho opat odvolal z funkce podpřevora a jmenoval správcem fary v Příměticích. Po teologických disputacích v r. 1741 zastával funkci převora v klášteře v Louce. Nebylo mu však přáno v ní dlouho setrvat. V červenci odešel podruhé jako farář do Přímětic, kde působil až do své smrti. V postatě celý svůj život řeholního kanovníka prožil na jižní Moravě. Dopisoval si s některými předními učenci své doby např. s jezuitským vychovatelem budoucího císaře Josefa II. J. Francem, s profesorem Lékařské fakulty Karlovy univerzity v Praze J. A. Scrincim.
Dílo:
Vynálezce: V roce 1754 postavil v Příměticích meteorologický stroj a po několika letech i druhý, který umístnil na věž přímětického kostela. Konstrukce povětrnostního stroje byla složitá, odpovídala Divišově představě o odsávání elektřiny z atmosféry a předcházení blesku. Bleskosvod se skládal ze dvou horizontálních železných tyčí sestavených do kříže, usazeného na vertikální ose. Každé rameno křížila další tyč. Ramena i tyče končily krabičkami, třináctá krabička byla umístěna na vertikální ose. V krabičkách byly železné piliny a tři řady otvorů s hřebíky dotýkajícími se dna. Bleskosvod měl navíc tři plechová křídla pro určování směru větru. Celá konstrukce byla upevněna k zemi hluboko zakotvenými železnými řetězy. Sestrojil originální hudební přístroj nazvaný Denisdor (Zlatý Diviš). Denisdor byl skříňovým strunným nástrojem o délce 160 cm, šířce 92 cm a výšce 128 cm, s pedálem a vysouvací klaviaturou. Měl celkem 790 kovových strun. Všechny jeho díly byly spojeny otáčivými šrouby. Měl 14 většinou zdvojených rejstříků, přičemž při úhozu na klaviaturu zněl první rejstřík sytě, druhý pak tlumeně a rezonancí dlouho dozníval. Nástroj byl tak důmyslně sestaven, že jej bylo možno vyladit během 45 minut. Simuloval zvuky různých hudebních nástrojů, harfy, loutny, klavíru, zvonkohry, prý též lesního roku, fagotu a klarinetu. Měl hluboký bas a varhanový rejstřík vox humana. Po jeho smrti se dostal nástroj do kláštera v Louce, kde na něj uměli hrát. Po zrušení kláštera 1784 byl denisdor převezen do Vídně. Na něm zde koncertoval bývalý kanovník z Louky N. Wieser, který s ním jezdil po Rakousko-Uhersku. Poslední koncert uspořádal v Prešpurku, poté denisdor i majitel zmizeli. Denisdor byl nejsložitějším dílem Divišovy mechanické dovednosti. Předpokládal spolupráci s výtečnými řemeslníky - kovářem a truhlářem. Je důkazem vynikající úrovně řemeslníků v Příměticích nebo na Znojemsku.
Léčitel: Zajímal se o léčení elektřinou. Dosáhl dobrých výsledků. Své poznatky z léčení elektřinou shrnul v knize Magia Naturalis (1765).
Zdroj::
KALNÝ, Jan. Prokop Diviš stále živý. Znojemsko. 2005, roč. 15, č. 51, s. 5.
GRUNT, Jaroslav – architekt (30. výročí úmrtí) *23. 1. 1893 – Blatec
†16. 3. 1988 – Brno
Místa působení: Bratislava, Brno, Česká Třebová, Hodonín, Kroměříž, Kyjov, Olomouc, Praha, Znojmo
Zdroj:
Grunt Jaroslav [online]. [cit. 2015-03-25]. Dostupné na: http://www.bam.brno.cz/architekt/12-jaroslav-grunt
HEINZ, Jiří Antonín – sochař (320. výročí narození)
*24. 3. 1698 – Svitavy
†22. 5. 1759 – Znojmo
Místa působení: Znojmo, Uničov
Životopis:
V roce 1754 vstoupil ve svých 56 letech do dominikánského kláštera sv. Kříže ve Znojmě a přijal řeholní jméno Klaudius. Na Štědrý den r. 1755 tam složil i sliby jako bratr laik. Je pohřben v kryptě pod hlavním oltářem kláštera sv. Kříže ve Znojmě.
Dílo:
První sochařské zkušenosti získal v okruhu spolupracovníků M. B. Brauna. Jeho ranná sochařská tvorba je doložena v Uničově, na Hradisku a na sv. Kopečku u Olomouce, v Prostějově, Sovici a v Lipňanech. Spolu se Severinem Tichlerem vytvořil v Uničově r. 1743 manumentální mariánský sloup. Roku 1748 pak přestěhoval do Znojma. Kde vytvořil řadu skvostů barokního umění: sv. Floriána v Břeženech, výzdoba cesty ze Znojma do Přímětic, Pieta v Šatově a oltář sv. Hyplita na Hradišti u Znojma. V dominikánském kostele zhotovil zlacené sochy sv. Markéty a Kateřiny, bl. Jinřicha Suso a sv. Růženy z Limy spolu s figurální výzdobou varhan (socha krále Davida, sochy andělů s hudebními nástroji).jmě.
Zdroj:
K.F. Něco ze znojemské historie: Dominikánský klášter a kostel sv. Kříže. Jiří Antonín Heinz. Život farností Znojma. 1998, č. 9, s. 4-6.
HORÁK, Josef – houslař (120. výročí narození)*7. 3. 1898 – Kamenné Žehrovice
†22. 7. 1976 – Znojmo
Místa působení: Znojmo, Kladno
Životopis:
Vyučil se houslařem u houslařského mistra A. Bittnera v Kladně (1912-1914). V roce 1915 nastoupil vojenskou základní službu. Po vojně opět pracoval u mistra A. Bittnera. V letech 1922-1929 vyráběl a opravoval hudební nástroje u firmy Zazvonil v Kladně. V období velké hospodářské krize našel práci u poštovního úřadu. Po roce 1945 přišel do Znojma. Působil jako národní správce houslařské firmy Vilibald Kreutzinger. Od r. 1951 byl zaměstnancem Okresního průmyslového podniku. Pracoval v opravně hudebních nástrojů. Zhotovil model Stradivari a Quarneri. Používal dřevo ze Schönbachu (Lubů). Připravoval olejový lak barvy zlatočervené.
Zdroj:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2009, roč. 9, č. 30, s. 11.
HÜBNER, Viktor – politik (180. výročí narození)
*13. 3. 1838 – Brno
†27. 4. 1903 – Znojmo
Místa působení: Starý Šaldorf, Sedlešovice, Želetice
Životopis:
Narozen v Brně, syn známého místního historika Antonína Hübnera, navštěvoval střední školu v Jihlavě a Znojmě, studoval právo na univerzitě ve Vídni. Po absolvování nastoupil k Okresnímu soudu ve Znojmě. Zkoušky na soudce odložil na později a mezitím působil ve znojemské advokátní kanceláři. Roku 1869 se vzdal v zájmu rodiny práce soudce a odešel do Starého Šaldorfa, kde se věnoval dědictví, které mu zanechal otec. Ten mu zanechal velký mlýn spolu se souvisejícími pozemky. Roku 1879 byl zvolen jako zástupce venkovských komunit okresu Znojmo v Moravském sněmu a mandát si udržel do roku 1897. Od roku 1882 až do své smrti patřil Hübner k rakouskému Říšskému sněmu, nejprve jako zástupce venkovských obcí Znojemska, později jako zástupce městské skupiny Znojmo, Dačice, Jemnice, Slavonice, Krumlov, Ivančice a Moravské Budějovice. Od roku 1879 působil nepřetržitě v Obecním výboru a roku 1900 byl jmenován do obecní rady. Kromě toho byl také ředitelem spořitelny. Byl členem v několika klubech - Hospodářský spolek, který mnoho let řídil, Německé sdružení pro město a zemi, Německá federace jižní Moravy, kde působil jako člen rady, Spolek německých občanů, kde působil jako správní rada. Roku 1898 Hübner vystavěl most mezi Louckým klášterem a Sedlešovicemi, ve Starém Šaldorfě postavil kamenný kříž u domu č. 45. Viktor Hübner zemřel ve Znojmě a je pohřben v rodinné hrobce na hřbitově v Louce.
Zdroj:
LANG, Johann. Ehrenbürger der Gemeinde Altschallersdorf. Heimatbuch Altschallersdorf. S. l.: J. Lang, 1998, s. 35.
JANKOVSKÝ z VLAŠIMI, Maximilián Arnošt I – rytíř (310. výročí úmrtí)*1643 – Bítov
†9. 3. 1708 – Jemnice
Místa působení: Bítov, Jemnice
Zdroj:
BOLOM, Sixtus. Tajemství Jankovských z Vlašimi a na Bítově. Vyd. 1. Třebíč: Akcent, 2008, 243 s.
JEDLIČKA, Bohumil – partyzán (40. výročí úmrtí)
*2. 4. 1914 – Moravský Krumlov
†14. 3. 1978 – Brno
Místa působení: Moravský Krumlov
Životopis:
Vyrůstal v zahradnické rodině, vyučil se zahradníkem a pracoval v rodinném zahradnictví. V průběhu okupace se zapojil do odboje a spolupracoval s Antonínem Řepkou. Byl zakládajícím členem Partyzánské družiny. Obstaral a zaplatil zbraně z německého skladu ve Znojmě. Po válce zůstal členem sociální demokracie a po sloučení členem KSČ. Převzal do národní správy hostinec v Moravském Krumlově a sodovkárnu.
Zdroj:
LYSÁK, Jiří. Životopisy. Z dějin Partyzánské družiny Josefa Hybeše. Třebíč: J. Lysák ve spolupráci s vydavatelstvím Akcent, 2011, s. 205-218.
JŮZA, Vilém – historik umění (20. výročí úmrtí)
*13. 6. 1930 – Znojmo
†5. 3. 1998 – Ostrava
Místa působení: Ostrava, Uherské Hradiště
Životopis:
V roce 1955 nastoupil do Slovanského muzea v Uherském Hradišti jako historik umění, posléze byl jmenován jeho ředitelem. Vypracoval zcela novou koncepci rozvoje sbírky umění. Jeho zásluhou byla získána budova bývalé vojenské zbrojnice v Otakarově ulici. Po rozsáhlé rekonstrukci v letech 1959-62 zde vznikla Galerie Slovanského muzea. Zasloužil se o založení vlastivědného sborníku Slovácko, který vychází od roku 1959 dodnes.
Zdroj:
Nová encyklopedie českého výtvarného umění: dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006, 985 s.
KOSMÁK, Václav – teolog (120. výročí úmrtí)*5. 9. 1843 – Martínkov
†15. 3. 1898 – Prosiměřice
Místa působení: Hostim, Biskupice, Řeznovice, Moutnice, Tvarožná, Prosiměřice
Životopis:
Vystudoval německé gymnáziu v Jihlavě a bohosloví v Brně. Po vysvěcení v roce 1866 působil v řadě jihomoravských obcí (Moravské Budějovice, Hostim, Biskupice, Tvarožná, Prosiměřice). V roce 1894 byl jmenován znojemským děkanem. Působil jako kněz.
Dílo:
Několik obrázků z Kukátka (1883), Eugenie (1885), O pouti (1887), Ztracená (1891), Lidský zvěřinec (1892), Otrávená růže (1897). Přispíval do časopisů Obzor, Moravská orlice, Beseda, Náš domov, Opavský týdeník, Neuer freier Wau-Wau, Brünner Beobachter. V roce 1871 začal psátsvé povídky a črty z venkovského života do brněnského časopisu Hlas do rubriky Kukátko.
Zdroj:
HLADÍK, Jaroslav. Páter Václav Kosmák. Znojemské listy. 1997, roč. 6, č. 10, s. 4.
KOUKAL, František – scénarista (30. výročí úmrtí)*28. 9. 1913 – Vídeň
†5. 3. 1988 – Znojmo
Životopis:
Absolvent Obchodní akademie v Třebíči. S několika profesory této školy procestoval část Afriky. V r. 1938 se podílel na výstavbě opevnění podél řeky Dyje. Po Mnichovu odešel do Prahy. Účastník Pražského povstání v r. 1945. Do Znojma se vrátil v r. 196O a stal se ředitelem Sklářských strojíren v Příměticích. Později pracoval jako referent pro obalovou techniku v Keramických závodech ve Znojmě. Zde založil lidově umělecký soubor Znojemčan. S tímto souborem se zúčastnil několikrát nahrávek v Čs. rozhlase. Od r. 1967 byl ředitelem podniku Znojemské historické vinobraní (ZHV). V r. 1973 podnik zaniká a s ním i velkolepé kulturně-historické slavnosti ZHV. V roce 1973 odešel do důchodu, ale do r. 1976, kdy probíhaly na znojemském hradě Hodokvasy, byl jejich hlavní organizátorem. V březnu r. 1997 byl jmenován čestným občanem města Znojma in memoriam.
Dílo:
Odborná literatura: Tavený čedič a jeho praktické využití.
Scénáře: Znojemské historické vinobraní (1966-1973), Královské hodokvasy s českým králem Přemyslem Otakarem II. s rytířskou obsluhou na koních, Znojemské hodokvasy s Hynkem Suchým Čertem aj. Hudebně satirická pásma: Dobře je mi na Znojemi (umělecký soubor Znojemčan, premiéra 1964) a Pod znojemským sluncem.
Zdroj:
František Koukal čestný občan města Znojma. 1. vyd. Znojmo: Asociace-Iuvenes-Znoyem, občanské sdružení, 2011, 200 s.
KUKLA, Oldřich – dělník (40. výročí úmrtí)
*7. 12. 1896 – Smilovice, okr. Louny
†13. 3. 1978 – Jevišovice
Místa působení: Chomutov, Jihlava, Jevišovice
Životopis:
V prosinci 1915 byl odveden do Chomutova k 92. pěšímu pluku a s ním odjel na italskou frontu. V listopadu 1917 byl zajat na Piavě. Po vstupu k čs. legiím v Itálii 25. července 1918 se stal příslušníkem 5. roty 31. střeleckého pluku. Po návratu do vlasti demobilizoval v prosinci 1920 v Jihlavě. V následujících letech I. republiky se i s rodinou přistěhoval do Jevišovic, kde žil až do své smrti 13. března 1978.
Zdroj:
BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. 2002, s. 75-86.
LATZL, Benedikt – varhanář (200. výročí narození)
*17. 3. 1818 – Prostějov
†8. 3. 1884 – Znojmo
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Narodil se jako syn tabatěrkáře Martina Latzla a jeho ženy Mariany, rozené Kameníčkové. V polovině čtyřicátých let se vyučil u Ignáce Reinolda ve Znojmě a po jeho smrti si vzal 9. 8. 1853 vdovu Antonii za ženu, přestože byla o devět let starší než on. S ní také vyženil i Reinoldův dům. Zemřel ve Znojmě na zápal plic.
Dílo:
Varhany stavěl a opravoval nejen na jižní Moravě, ale též v Dolním Rakousku. Stavěl dobré varhany převážně pro malé venkovské kostely, a jen málokdy se mu naskytla možnost postavit dvoumanuálový nástroj. Prospektové píšťaly svých varhan zdobíval výstupky ve tvaru kříže podobně jako a. Richter a Výmola st. Řezby nad píšťalami v jeho varhanách připodobňují síťovinu na tmavém pozadí. Postavil např. varhany v Niedernondorfu (1854), v Mašovicích (1860), v Kirchbachu (1870), v Žeroucích (1872), ve Staré Říši (1874). Do současnosti se v kostele Zasnoubení Panny Marie dochovaly jednomanuálové varhany s deseti rejstříky. Podle zápisu v obecní kronice tento nástroj postavil v roce 1870 znojemský varhanář Benedikt Latzl nákladem 720 zl. Mají 8 registrů a jednu klaviaturu.
Zdroj:
Benedikt Latzl [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: http://www.varhany.net/zivotopis.php?idv=131366
LEBLOCH, Josef – pedagog (50. výročí úmrtí)
*14. 2. 1898 – ?
†7. 3. 1968 – Znojmo
Místa působení: Znojmo, Bítov, Suchohrdly u Znojma, Kuchařovicce
Životopis:
Josef Lebloch byl učitel s velkou láskou k divadlu. Věnoval se mu zcela programově a na vysoké odborné úrovni, neboť neustále studoval jeho historii, teorii, kterou pak uváděl do praxe. V amatérském prostředí byl ojedinělý zjev - režisér teoretik. Za svůj život shromáždil obrovskou odbornou divadelní knihovnu, již po jeho smrti věnovala jeho dcera Jihomoravskému divadlu ve Znojmě. Tam se také jako dramaturg a režisér věnoval především činohře, jeho doménou byla česká klasika (Tyl, Jirásek), v Sokole vybudoval i loutkové divadlo, jehož byl principálem. Už v padesátých letech min. století se stal předsedou okresního poradního sboru pro divadlo při tehdejším Domě osvěty ve Znojmě, v polovině 60. let byl členem i Krajského poradního sboru při KKS v Brně. Zastával na svou dobu moderní divadelní názor, svou autoritou jej dovedl uplatnit v hodnocení jak profesionálního, tak amatérského divadla. 1958 vítěz krajského kola divadel. soutěže - J. K. Tyl: Strakonický dudák
Zdroj:
Josef Lebloch [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=4873
MADERNER, Johann – učitel (170. výročí narození)
*5. 3. 1848 – Strachotice
†20. 5. 1922 – Hodonice
Místa působení: Hodonice
Životopis:
Od roku 1874 nadučitel a varhaník v Hodonicích, zemřel na rakovinu žaludku.
Zdroj:
HLAVÁČEK, Petr. Bílá místa kantorské hudby mizejí jen zvolna: pramenná studie na základě materiálu z Hodonic u Znojma, Hustopečí na Břeclavsku, Branné a Starého Města pod Sněžníkem. Vlastivědný věstník moravský. 2013, roč. 65, č. 3, s. 278-284.
MAGBAUEROVÁ, Maria Ferdinanda – jeptiška (270. výročí úmrtí)
*1673 – ?
† 20. 3. 1748 – ?
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
VALEŠ, Tomáš. V kápi a sutaně - umělci v klášterech a v řadách duchovních. Příběhy slávy a zapomnění: znojemští umělci, jejich díla a osudy na sklonku baroka. Brno: Barrister & Principal, 2014, s. 73-78.
MÁLEK, Josef – domovní sluha (140. výročí narození)
*13. 3. 1878 – Schönkirchen, okr. Znojmo
†?
Životopis:
Jako příslušník 1. domobraneckého pěšího pluku byl zajat 26. listopadu 1914 v Karpatech. Koncem prosince 1918 se v Omsku přihlásil k legiím. Protože již dosáhl 40 let, zůstal ve městě, jenž se stalo jednou ze základen našeho vojska. Od února 1919 sloužil u 6. Roty strážního praporu při štábu Čs. sboru v Rusku. Další jeho osudy nejsou známé.
Zdroj:
BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. 2002, s. 75-86.
MELKUS, Rudolf – geometr (110. výročí narození)*4. 3. 1908 – Vídeň
†30. 9. 1941 – Brno
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Narodil se v rodině vídeňských Čechů. Navštěvoval ve Vídni českou školu Komenského. Uprostřed l. světové války se Melkusovi přestěhovali do Znojma. Po absolvování znojemského gymnázia v roce 1929 pracoval jako úředník na měřičském úřadě města Znojma. V roce 1939 byl nacisty uvězněn a odvezen do Vídně, ale za půl roku byl propuštěn. Odstěhoval se s rodinou do Brna, kde pracoval na městském úřadě. Zapojil se do podzemního hnutí. Na základě udání v roce 1941 zatčen a uvězněn v Kounicových kolejích a v září téhož roku popraven. Dne 28. října 1946 byl vyznamenán nejvyšší skautskou poctou Junáckým křížem za vlast, zlatým stupněm. Na jeho počest byla ve Znojmě přejmenována bývalá ulice Vrbkova ve čtvrti Marešov na ulici Melkusova.
Dílo:
Zpracoval a nakreslil první český plán města Znojma v nástěnném formátu, který v šestibarevném provedení vydalo knihkupectví A. Kloudy ve Znojmě. Ve spolupráci s tehdejším předsedou Klubu turistů, ředitelem měšťanské školy K. Zobalem, zpracoval turistického průvodce Podyjím, nakreslil mapu středního a horního Podyjí se značenými turistickými stezkami.
Zdroj:
LÁTOVÁ, Milada. Oldskauti a trempové Podyjí: Rudolf Melkus. Znojemské listy. 1995, roč. 4, č. 24, s. 5.
MÖRTL, Michael – keramik (140. výročí narození)
*30. 3. 1878 – Fürnitz
†12. 4. 1938 – Karlovy Vary
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Studoval na Odborné dřevařské škole ve Villachu a sochařství na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Po studiích se věnoval samostatné umělecké práci ve Vídni. Od roku 1908 působil na Odborné keramické škole ve Znojmě. Vytvářel barevně glazované plastiky z majoliky, tvořil i ze dřeva a bronzu. Roku 1922, při stěhování školy, přichází do Karlových Varů na Státní odbornou školu pro průmysl porcelánu jako profesor modelování. Zde se vedle pedagogické činnosti věnuje zejména návrhům figurálního, ale i užitkového porcelánu. V jeho plastikách se objevují zvířecí figury a religiózní náměty, v nichž se zrcadlí autorova hluboká zbožnost.
Dílo:
Porcelánové plastiky: Dívka po koupeli, sv. Krištof, Jelen, Skupina ryb aj.
Zdroj:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 14, s. 11.
OBRUČA, Bohumír – kněz (20. výročí úmrtí)
*1918 – ?
†25. 3. 1998 – ?
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
Výročí. Život farností Znojma. 2016, č. 6, s. 6.
PITTEL, Adolf – továrník (180. výročí narození)*17. 3. 1838 – Josefov
†6. 1. 1900 – Vídeň
Místa působení: Znojmo, Loucký klášter
Životopis:
Absolvent Vojenské akademie ve Znojmě (Loucký klášter).
Zdroj:
Adolph von Pittel [online]. [cit. 2012-03-27]. Dostupné na: http://de.wikipedia.org/wiki/Adolph_von_Pittel
POKORNÝ, Bohumír – pedagog (50. výročí úmrtí)
*8. 11. 1877 – Pavlice
†13. 3. 1968 – Jihlava
Místa působení: Brno, Jaroměřice nad Rokytnou, Telč, Znojmo
Životopis:
Byl hudebním skladatelem, ředitelem kůru a folkloristou. Studoval tři roky hru na varhany na Varhanické škole v Brně ve třídě Leoše Janáčka. Po ukončení studií přijal místo ředitele kůru v Jaroměřicích n.R. a poté odešel do Telče, kde působil jako ředitel kůru neuvěřitelných padesát let. V Telči se aktivně podílel na tamním kulturním dění. Jako sbormistr spolku Smetana nastudoval i Smetanovu operu Hubička. Bohumír Pokorný byl ovšem i významným folkloristou. Vydal několik sbírek slováckých a slovenských lidových písní, které vyšly tiskem a získaly značnou popularitu. Je také autorem oficiální úpravy Uruguayské národní hymny.
Dílo:
Zpěvem k srdci
Zdroj:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 11, s. 11.
RAINER, Paul – spisovatel (80. výročí úmrtí)
*10. 8. 1885 – San Candido (Itálie)
†2. 3. 1938 – Liberec
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Syn podnikatele byl nejmladší z devíti dětí. Studoval na gymnáziu Stella Matutina ve Feldkirchu. Na přání otce měl být obchodník. Po promoci v roce 1911 šel učit nejprve do Vídně, poté do Znojma. Roku 1914 skončil v Liberci jako ředitel státní školy.
Zdroj:
Paul Rainer [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné na: <http://de.wikipedia.org/wiki/Peter_Paul_Rainer_(Dichter)>.
RITSCHEL, Norbert Florián – historik (150. výročí úmrtí)
*8. 10. 1791 – Telč
†5. 3. 1868 – Nová Říše
Místa působení: Znojmo
Norbert Florián Ritschel vstoupil v roce 1809 do kláštera premonstrátů v Nové Říši, kde byl v roce 1814 vysvěcen za kněze. V roce 1819 byl jmenován profesorem matematiky a fyziky na filozofickém učilišti v Brně. V letech 1823-47 byl správcem fary v Krásonicích. Zabýval se historií kláštera v Nové Říši. Sběratel pramenů k dějinám Jihlavy a Znojma.
Zdroj:
PERNICA, Bohuslav. Písemnictví na západní Moravě: Kulturně-historický nástin. Přerov: Strojil, J., [19--?], s. 26.
ROUPEC, Antonín – legionář (130. výročí narození)*28. 3. 1888 – Ratibořice
†31. 3. 1946 – Blížkovice
Místa působení: Blížkovice
Životopis:
Dne 1. září 1921 byl ustanoven řídícím učitelem v Blížkovicích, kde působil 28 let. Byl francouzským legionářem, nadporučíkem v záloze a kulturním pracovníkem, starostou Ústředního spolku jednot učitelských v Brně a náměstek starosty Svazu čs. učitelstva v Praze. Za války byl zapojen do odboje Obrana národa. Zorganizoval ilegální odbojovou skupinu Obrany národa v okrese Moravské Budějovice, v Jemnici, Hrotovicích a v Moravském Krumlově. Za svou činnost byl zatčen a uvězněn. Zatčen 8. prosince 1939. Vězněn do 13. dubna 1945 ve věznici v Lambergu. Po osvobození se vrátil do Moravských Budějovic, kde na následky věznění roku 1946 umírá. Čestný občan Blížkovic.
Zdroj:
KOUKAL, Ladislav. Blížkovice: Od historické minulosti k socialistickému dnešku. 1. vyd. Blížkovice: JZD Družba, 1982, 55 s.
SCHERZER, Franz – herec (200. výročí úmrtí)
*17. 7. 1743 – Vídeň
†22. 3. 1818 – Vídeňské Nové Město
Místa působení: Znojmo, Opava, Olomouc, Uherské Hradiště
Zdroj:
JAKUBCOVÁ, Alena. Franz Scherzer. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století: osobnosti a díla. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav; Academia, 2007, s. 539-541.
SRDÍNKOVÁ, Zdeňka – učitelka (110. výročí narození)
*12. 3. 1908 – Olomouc
†27. 12. 1995 – Praha
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Narodila se v Olomouci, kde také v roce 1926 maturovala na tamním Slovanském gymnáziu. Po studiích tělesné výchovy a jazyka francouzského na Masarykově univerzitě v Brně a Karlově univerzitě v Praze působila krátce na reálném gymnáziu v Ivančicích. Roku 1932 byla přeložena na znojemské reálné gymnázium, zde již působil její budoucí manžel prof. Jaroslav Srdínko. Spojovala je nejen láska k francouzskému jazyku, ale také zájem o sport a tělovýchovu: oba pracovali aktivně v místním Sokole. Paní profesorka Srdínková má spolu s prof. Jahodou největší zásluhu na tom, že se znojemské gymnázium stalo vítězem IV. středoškolských her v Praze v roce 1937. V posledních dnech před okupací se manželé Srdínkovi stěhují se svým dvouletým synem do vnitrozemí. Profesorka Srdínková dostává místo na gymnáziu v Třebíči, její manžel v Benešově. Po válce se usazují v Praze, kde oba vyučují až do svého odchodu do důchodu. Paní profesorka Srdínková se celý život aktivně věnovala tělovýchově, v posledních letech života se zapojila do obnovy Sokola.
Zdroj:
Zdeňka Srdínková. Neevidované materiály. Č. 819.
STAROŠTÍK, Josef – kronikář (110. výročí narození)*16. 3. 1908 – Unčovice
†12. 3. 1994 – ?
Místa působení: Moravský Krumlov
Životopis:
Začal studovat reálné gymnázium v Litovli, ale studia musel přerušit. Několik let pracoval jako dělník. V r. 1930 se přihlásil na jednoroční mlékárenskou praxi do želetavské mlékárny. Poté přijat do mlékárenské školy v Kroměříži. Po absolvování nastoupil jako vedoucí výroby do soukromé mlékárny na Českobrodsku v Čechách. V r. 1937 odešel do Prahy, pracoval v mlékárenském ústředí. Zástupce vedoucího výrobního oddělení Svazu pro mléko a tuky (1946-1947) a později jeho vedoucí. Ředitel mlékárenského závodu v Moravském Krumlově (1948-1970).
Dílo:
Zakladatel periodického městského časopisu Moravskokrumlovský zpravodaj (1971). Téhož roku se ujal zpracování městské kroniky, kterou v Moravském Krumlově po ztrátě původní kroniky v r. 1945 nikdo nevedl. Kronikářem byl 16 let. Zaznamenával události tak, aby se zápisy staly pravdivým obrazem života společnosti, v níž nejsou jen samé úspěchy, ale i problémy, jak je život s sebou přináší. Proto jsou jeho záznamy cenným pramenem pro místní historiky. Od r. 1974 řídil a spravoval Zámeckou galerii Alfonse Muchy. Věnoval se také výtvarnictví. Své ilustrace uplatňoval nejen v kronice města a v městském zpravodaji, ale pořádal i výstavy svých obrazů.
Zdroj:
BÍNA, Zdeněk. Josef Staroštík, bývalý kronikář města Moravský Krumlov, osmdesátiletý. Ročenka Okresního archivu ve Znojmě 1988. 1989, s. 130-131.
STOCKINGER, Wenzeslau – prefekt (390. výročí narození)
*1. 3. 1628 – Jindřichův Hradec
†25. 9. 1693 – Jičín
Místa působení: Znojmo
Životopis:
1665 prefekt ve Znojmě. Vyučoval latinu, byl kazatelem.
Zdroj:
WISNAR, Julius. I. Periode: Das Gymnasium der Jesuiten 1624/5-1773. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, s. 4-19.
ŠINDELÁŘ, František – hrnčíř (150. výročí úmrtí)
*1800 – ?
†12. 3. 1868 – Pavlice
Místa působení: Pavlice
Životopis:
Byl výrobcem bílého, ručně malovaného (toufarského) nádobí, do Pavlic přišel asi jako 23letý, ženatý s dcerou znojemského džbánkaře Slováka. Živnost zde provozoval 40 let.
Zdroj:
František Šindelář [online]. [cit. 2012-04-06]. Dostupné na: http://pavlice-historie.wz.cz/toufari_pavlice.html
ULLMANN, Ernest (80. výročí úmrtí)
*1874 – Znojmo
†1938 – ?
Zdroj:
Materiály MěK
WEINBERGER, Bedřich – podnikatel (120. výročí narození)
*16. 3. 1898 – Znojmo
†15. 3. 1932 – Znojmo
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
ČERNOŠEK, Lubomír a Karel JAKL. Vila Hanuše Weinbergera ve Znojmě. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2011: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Státní okresní archiv Znojmo, 2012, s. 185-209.
Z GATTERBURGU, Konstantin Josef – číšník (340. výročí narození)
*11. 3. 1678 – ?
†30.11. 1734 – ?
Místa působení: Hostim
Životopis:
31. prosince 1720 kupuje hostimské panství. 3 Zdroj:
Konstantin Josef von Gatterburg [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné na: http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=56885468
ZOLLERN, Franz von – malíř (240. výročí úmrtí)
*10. 2. 1726 – Gufidaun
†4. 3. 1778 – Vídeň
Místa působení: Vratěnín
Dílo: Tři fresky a oltářní obraz v kostele ve Vratěníně.
Zdroj:
Franz von Zollern [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné na: http://portal.suedmaehren.at/wiki/index.php/Franz_von_Zollern
Kalendárium pro Vás sestavila Petra Pavlačková.