AUGUSTA, Josef – paleontolog (50. výročí úmrtí)
*17. 3. 1903 – Boskovice
†4. 2. 1968 – Praha
Místa působení: Moravský Krumlov
Životopis:
Vystudoval přírodní vědy na Masarykově univerzitě v Brně, kde v roce 1926 získal doktorát. V roce 1937 se habilitoval z oboru paleontologie a od roku 1945 byl jmenován profesorem paleontologie na Univerzitě Karlově v Praze. S permokarbonskými zkamenělinami Boskovické brázdy byl spojen už od svých studentských let. V četných publikacích přispěl k poznání tamní karbonské flory a stegocefalů. Objevil mnohé lokality, které se staly světoznámými bohatými nálezy hmyzu a krytolebců. Nejvíce proslul svou prací na paleontologických rekonstrukcích spolu se Zdeňkem Burianem. Jejich rekonstrukce lze vidět v četných muzeích a institucích celého světa a jejich výpravné knihy byly přeloženy do mnoha jazyků.
Zdroj:
Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
BARTENSTEIN, Emanuel – rada zemského soudu (180. výročí úmrtí)
*25. 12. 1769 – ?
†18. 2. 1838 – Brno
Místa působení: Miroslavské Knínice
Životopis:
Pocházel z významného rakouského rodu. Od konce 18. století zastával funkci rady zemského soudu v Brně a na sklonku života byl také radou olomouckého biskupského soudu. Byl činný v celé řadě spolků (Spolek pro podporu zemědělství a přírody v Brně, Moravsko-slezský spolek pro zvelebení ovčáctví). Od 2. února 1809 vlastnil Miroslavské Knínice. Nedlouho po roce 1809 na místě někdejší barokní zahrady založil přírodně krajinářský park. S velkou pravděpodobností také nechal provést klasicistní úpravy zámku. 3. září 1798 se Emanuel oženil s Alžbětou rozenou Rodenovou z Hirzenau, s níž měl nejméně dvě děti.
Zdroj:
HODEČEK, Dalibor. Miroslavské Knínice 1262-2012. Vyd. 1. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost pro obec Miroslavské Knínice, 2012, 306 s.
BEGL, Ignác – zvonař (260. výročí úmrtí)
*1711 – ?
†22. 2. 1758 – Znojmo
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Narodil se patrně kolem roku 1711 mimo Znojmo. S manželkou Rozálií křtil 20. června 1748 syna Františka Ignáce a 8. května 1750 dceru Annu Marii. Jako tovaryš u něho pracoval František Vaněk, který se 28. července 1778 ve Znojmě oženil s jeho další dcerou Klárou. Zemřel ve Znojmě ve věku 48 let.
Dílo:
Na Moravě byly Ignácem Beglem ulity zvony z roku 1748 v Dalešicích a Hrádku, 1750 klášterním kostele dominikánů ve Znojmě, 1750 Lechovicích, 1751 dva zvony pro jezuitský kostel v Telči a Kojatice, v letech 1752 a 1753 do kostela Všech svatých v Moravském Krumlově, roku 1752 v Radkově, Hustopečích u Brna a Štítarech, 1753 pro Želetavu, Běhařovice a Mikulovice, 1756 Hostěradice, 1756 Pouzdřany a 1757 Třešť. Na přilehlém území jižních Čech byl autorem zvonu z roku 1743 v kostele sv. Kateřiny v Jindřichově Hradci. Do Rakouska dodal Ignác Begl roku 1723 zvony do zámecké kaple ve Fronsburgu bei Weitersfeld a Weitersfeldu, roku 1745 pro Seyfrieds, 1747 Plessing a Stockern, 1750 Grossau bei Raabs, 1755 Seyfrieds, 1755 Kichberg an der Wild a 1757 Geras. Zvon v kostele sv. Petra a Pavla v Hrádku, s reliéfy Kristova křtu, Bolestné Panny Marie, sv. Floriána a sv. Donáta, označil IGNATUS BÖGL.
Zdroj:
MLČÁK, Leoš. Barokní a klasicistní zvonaři ve Znojmě, Mikulově a Valticích. Vlastivědný věstník moravský. 2012, roč. 64, č. 1, s. 26-34.
BRANTNER, Johann – starosta (190. výročí narození)
*12. 2. 1828 – Znojmo
†25. 4. 1904 – Znojmo
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Starostou v letech 1886-1900. Narozen ve Znojmě, převzal velkoobchod s plodinami od svého otce, 1861-1903 člen obecního výboru, 1873 obecní radní (stavební záležitosti), zastánce modernizace města, 5krát zvolen starostou, 1900 pro nemoc složil starostenský úřad, 1886 člen Obchodní a živnostenské komory v Brně, dlouholetý velitel Sboru dobrovolných hasičů ve Znojmě, vrchní ředitel Znojemské spořitelny, oživil spolek Casino. 1891 čestné občanství města, 1894 získal rytířský kříž Řádu Františka Josefa, 1900 čestný titul Starostarosty.
Zdroj:
MARKEL, Martin. Občané a moc - komunální politika ve Znojmě za Františka Josefa I. Sborník Státního okresního archivu. 2005, s. 10-33. ISBN 80-86931-06-4.
CZISCHEK, Alexander – historik (130. výročí narození)
*14. 2. 1888 – Pavlice
†4. 7. 1971 – Amberg
Zdroj:
Alexander Czischek [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FAlexander_Czischek&wikiembed-title=Czischek+Alexander
DLAPKA, František – vojín (130. výročí narození)
*20. 2. 1888 – Znojmo
†?
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
František Dlapka [online]. [cit. 2012-07-25]. Dostupné na: http://www.vuapraha.cz/Pages/DatabazeVHA/DetailLegionare.aspx?soldierId=15386
HANÁČEK, Jan – kněz (70. výročí úmrtí)
*20. 5. 1874 – Luleč
†24. 2. 1948 – Brno
Místa působení: Hluboké Mašůvky
Životopis:
Vysvěcený byl roku 1900. 1. června 1918 byl ustanoven farářem v Hlubokých Mašůvkách. Byl kaplanem ve Starém Rousinově a od 1. září 1905 v Jevišovicích, kde se stal 1. listopadu 1906 farářem. 16. března 1931 byl jmenován konsistorním radou a 1. února 1937 byl ustanoven děkanem. 1. ledna 1940 byl jmenován biskupským radou.
Zdroj:
ADÁMEK, Zdeněk; PECHOVÁ, Eliška. Hluboké Mašůvky: cestami věků od minulosti k dnešku. Hluboké Mašůvky: Obecní úřad, 2001, 140 s.
HUYN, Pavel – hrabě (150. výročí narození)
*17. 2. 1868 – Brno
†1. 10. 1946 – Bolzano
Místa působení: Prosiměřice, Běhařovice, Brno
Životopis:
Narodil se v Brně. Studoval filozofii a teologii v Římě. Od roku 1899 působil jako kaplan v Prosiměřicích, poté jako farář v Běhařovicích. Brněnským biskupem byl v letech 1904-1917.
Zdroj
Pavel Huyn. Neevidované materiály. Č. 816.
KADICH, Heinrich von – historik (100. výročí úmrtí)
*5. 6. 1865 – Brno
†25. 2. 1918 – Vídeň
Místa působení: Znojmo, Loucký klášter
Životopis:
První třídu gymnázia studoval ve Znojmě, univerzitu studoval ve Vídni. Po promoci na doktora práv získal zaměstnání na ministerstvu zemědělství, kde zastával pozici sekčního šéfa. Jeho bratrem byl známý přírodovědec a vypravěč Hans Kadich vom Pferdor. Oba synové byli chovatelé koní. Mnoho Kadichových heraldických pojednání bylo napsáno v rozmezí let 1886 až 1890. Obzvlášť je zdůrazňována jeho spoluúčast na novém erbovníku Johanna Siebmachera.
Zdroj:
Heinrich Kadich vom [online]. [cit. 2013-08-19]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Heinrich_Kadich_vom_Pferd
KAPINUS, Josef – sochař (50. výročí úmrtí)
*12. 9. 1900 – ?
†11. 2. 1968 – Jaroměřice nad Rokytnou
Místa působení: Znojmo, Jaroměřice nad Rokytnou, Želetice
Životopis:
Jeho výtvarné nadání se prohloubilo soukromým malířským studiem u K. Štěrby, F. Šindeláře a F. Bílka. Řemeslné zvládnutí modelérské technologie si zdokonaloval u hrnčířů v Jaroměřicích nad Rokytnou. V letech 1924-1926 působil na škole v Želeticích, ve Znojmě se zúčastňoval výtvarných výstav. Ve své sochařské tvorbě vytvořil řadu podobizen přátel i významných osobností vědy a kultury.
Zdroj:
Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. Znojmo: Stát. okres. archiv, 1999, 120 s.
KAPS, Engelbert – akademický sochař (130. výročí narození)
*19. 2. 1888 – Jeseník
†20. 12. 1975 – Regensburg
Místa působení: Božice
Životopis:
V letech 1903-1906 studoval na zemské škole pro mramorový průmysl v Supíkovicích. Poté se v letech 1907-1914 věnoval studiu sochařství na vídeňské akademii u profesora Bitterlicha, Müllnera a Hellmera. Během studií se živil jako kamenosochař. Po ukončení studií odolal nabídkám působit v centru rakouského mocnářství a vrátil se zpět do Jeseníku, kde měl roku 1921 u svého tchána ateliér. Po roce 1921 se stěhuje do Supíkovic, kde působí až do svého odsunu v roce 1946. V letech 1938-1941 byl dokonce supíkovickým starostou. Po odsunu se usazuje v Regensburgu, kde nadále působí jako sochař. Zde také umírá.
Dílo:
Oblíbeným výjevem Kapsovy funerální plastiky bylo jeho ztvárnění Piety a samotného Krista. Na hřbitově v Jeseníku se nacházejí dvě Kapsovy plastiky. První je stojící socha téměř nahé ženy na náhrobku Täubel, druhá plastika na náhrobku Henrietty Hackenbergové znázorňuje stojící matku se dvěma dětmi. Z oblasti děl s církevní tematikou stojí za zmínku mramorové sousoší Piety v kostele sv. Bartoloměje v Odrách a pískovcová socha Madony v Božicích u Znojma, kterou Kaps zhotovil pro preláta Maxe Mayera Ahrdorfa v červenci roku 1927. Z velkého počtu bust významných osobností stojí za zmínku busta J. W. Goetha, R. Wagnera, H. Kudlicha, V. E. Heegera a V. Priessnitze.
Zdroj:
ČEP, Marian. Madona z Božic a akademický sochař Engelbert Kaps. Noviny Niva. 2008, roč. 9, č. 5, s. 6.
KOPAL, Carl von – plukovník (230. výročí narození)
*3. 2. 1788 – Ctidružice
†17. 6. 1848 - Vicenza (Itálie)
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Po absolvování znojemského gymnázia a reálky v Mikulově vstoupil do rakouské armády. Zúčastnil se napoleonských válek. Za svoji statečnost byl mimořádně povýšen do hodnosti nadporučíka. Bojoval i ve slavné Bitvě národů u Lipska (1813). Jmenován majorem osmého pěšího pluku (1835) a o rok později velitelem sedmého praporu myslivců. V r. 1837 byl povýšen do šlechtického stavu. Plukovník desátého střeleckého bataliónu myslivců (1846). Se svým mužstvem se proslavil a dosáhl velkých vojenských úspěchů v bitvách u Santa Lucie a u Vicenzy na Monte Berico, kde jeho prapor v r. 1848 rozhodl o vítězství generála Radeckého nad Italy. V této bitvě utrpěl těžké zranění a na jeho následky zemřel. Za vojenské zásluhy vyznamenán Řádem Marie Terezie a Leopolda. Na jeho počest byl ve Znojmě (dnes náměstí Komenského) vybudován památník - štíhlý obelisk Vítězství, vrchol obelisku zdobí kovová socha bohyně Niké, která byla ulita z ukořistěných piemontských děl. Autorem tohoto uměleckého díla je německý sochař A. Fernkorn. Památník byl slavnostně odhalen 16. 10. 1853, aby připomínal vojenské hrdinství našeho slavného rodáka a zárověň varoval před hrůzami a nesmyslností válek. Po r. 1918 byla na památník (jehlan) upevněna deska na paměť osvobození města Znojma.
Zdroj:
TAJ. Karel Kopal. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2003, č. 50, s. 7.
LEBLOCH, Josef – pedagog (120. výročí narození)
*14. 2. 1898 – ?
†7. 3. 1968 – Znojmo
Místa působení: Znojmo, Bítov, Suchohrdly u Znojma, Kuchařovicce
Životopis:
Josef Lebloch byl učitel s velkou láskou k divadlu. Věnoval se mu zcela programově a na vysoké odborné úrovni, neboť neustále studoval jeho historii, teorii, kterou pak uváděl do praxe. V amatérském prostředí byl ojedinělý zjev - režisér teoretik. Za svůj život shromáždil obrovskou odbornou divadelní knihovnu, již po jeho smrti věnovala jeho dcera Jihomoravskému divadlu ve Znojmě. Tam se také jako dramaturg a režisér věnoval především činohře, jeho doménou byla česká klasika (Tyl, Jirásek), v Sokole vybudoval i loutkové divadlo, jehož byl principálem. Už v padesátých letech min. století se stal předsedou okresního poradního sboru pro divadlo při tehdejším Domě osvěty ve Znojmě, v polovině 60. let byl členem i Krajského poradního sboru při KKS v Brně. Zastával na svou dobu moderní divadelní názor, svou autoritou jej dovedl uplatnit v hodnocení jak profesionálního, tak amatérského divadla. 1958 vítěz krajského kola divadel. soutěže - J. K. Tyl: Strakonický dudák.
Zdroj:
Josef Lebloch [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=4873
MAYER, Jan Nepomuk Emanuel – hudební skladatel (130. výročí úmrtí)
*1. 5. 1803 – Liščí
†19. 2. 1888 – Praha
Místa působení: Znojmo-Hradiště
Životopis:
Od r. 1827 člen řádu křižovníků s červenou hvězdou. Kolem r. 1830 inspektor hudby u křižovníků v Praze. V letech 1837-1855 řídil Musikverein u sv. Karla ve Vídni. Byl křižovníkem na Hradišti u sv. Hypolita ve Znojmě a v Praze. Od r. 1879 se stal proboštem kláštera na Hradišti, kde povznesl hudební život.
Dílo:
Napsal několik tanců, chrámových skladeb a pojednání o Palestrinově mši Missa papae Marcelli. Vydal v Praze šest německých tanců.
Zdroj:
ČERNOŠEK, Lubomír. Skladatelé v Podyjí. Okno/Fenster. 2009, roč. 6, č. 2, s. 18, 20, 22.
NEVOSAD, František – farář (100. výročí úmrtí)
*1865 – Třebíč
†8. 2. 1918 – Hluboké Mašůvky
Místa působení: Hluboké Mašůvky
Životopis:
Ustanoven farářem v Hlubokých Mašůvkách 1. května 1898. Na kněze byl vysvěcen roku 1890. Byl kaplanem v Jevišovicích. Za světové války (1914-1918) pro nedostatek učitelů byl ustanoven výpomocným učitelem na zdejší obecné škole a tuto funkci vykonával od podzimu 1915 až do své náhlé smrti v roce 1918. Za své zásluhy o zvelebení kostela byl jmenován prvním čestným občanem zdejší obce. Zemřel náhle na mrtvici a byl pochován ve svém rodišti v Třebíči.
Zdroj:
ADÁMEK, Zdeněk; PECHOVÁ, Eliška. Kněží působící v Hlubokých Mašůvkách. Hluboké Mašůvky: cestami věků od minulosti k dnešku. Hluboké Mašůvky: Obecní úřad, 2001, s. 55.
PEŘINKA, František Václav – vlastivědný pracovník (140. výročí narození)
*26. 2. 1878 – samota Koráb u Žerotic
†14. 9. 1949 – Kroměříž
Místa působení: Znojmo, Třebíč, Praha, Brno, Kroměříž, Valašské Klobouky
Životopis:
Chtěl být učitelem, ale pro špatný sluch nebyl přijat na kroměřížský učitelský ústav. Začal studovat ve Znojmě, potom přešel na gymnázium do Třebíče. Zájem o minulost jej přivedla do Prahy na univerzitu, kde navštěvoval národopisné přednášky profesora Č. Zíbrta. Pro nedostatek peněz musel studia ukončit a vrátil se zpět do rodného kraje. Začal pracovat jako lékárenský učeň a později si našel místo na berním úřadě ve Znojmě. Ale o historii se zajímal dál. Přednášel v českých spolcích, psal do novin. Pro svůj národní postoj byl často přeřazován z místa na místo. V r. 1899 odchází na berní úřad do Valašských Klobouk a později do dalších moravských měst. V r. 1906 se dostal do Kroměříže, kde působil osm let - do roku 1914. První světovou válku prožil v Brně. Po jejím skončení odešel na Slovensko, kde strávil dvacet let (Ružomberk, Bratislava). Odtud musel, ale v r. 1939 odejít a usadil se natrvalo v Kroměříži.
Dílo:
První články publikoval v r. 1899, kdy mu bylo 21 let. Svůj historický zájem zaměřil do tří oblastí, kde pracoval jako berní úředník. Valašské Klobouky - Okresní monografie valašskokloboucký okres. Slovensko - Veselé putovanie po Slovensku (1934). Kroměříž - Dějiny města Kroměříže. Práce čítá 4 112 stran. Znojmo - Vlastivěda moravská, která má tři části - Jaroslavický okres (1905), Vranovský okres (1906), Znojemský okres (1924). Zachycuje v ní dějiny města Znojma a okolních obcí od prvopočátku do druhé poloviny 18. století. Publikoval v časopisech a sbornících: Časopis muzea moravského, Sborník historického kroužku, Od Horácka k Podyjí (1924-1938), Selský archiv, Prúdy, Slovenský deník aj. Jeho rozsáhlá písemná pozůstalost je uložena v archivu v Kroměříži se sídlem v Holešově.
Zdroj:
MARADA, Miroslav. Ke 40. výročí úmrtí F. V. Peřinky. Znojemsko. 1989, roč. 29, č. 35, s. 4.
POZORNY, Reinhard – spisovatel (110. výročí narození)
*16. 2. 1908 – Znojmo
†25. 6. 1993 – ?
Místa působení: Plzeň, Mnichov
Zdroj:
Deutsche Literatur in Böhmen-Mähren-Schlesien: Kleines Handlexikon. München: Europa-Buchhandlung, 1968, s. 63.
SOUCHES, Anna Salome de – hraběnka (370. výročí narození)
*28. 2. 1648 – ?
†28. 9. 1929 – Znojmo
Životopis:
V roce 1677 si vzala Louise Raduit de Souches.
Zdroj:
Anna Salome de Souches [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1717
STANDTHARTNER, Josef – lékař (200. výročí narození)
*4. 2. 1818 – Opava
†29. 8. 1892 – Vídeň
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Navštěvoval Gymnázium ve Znojmě, v roce 1834 odešel do Vídně, kde v roce 1835 začal studovat lékařskou univerzitu.
Zdroj:
Josef Standthartner [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné na http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_S/Standthartner_Josef_1818_1892.xml
STRITZKO, Otto – grafik (110. výročí narození)
*2. 2. 1908 – Jaroměřice nad Rokytnou
†25. 6. 1986 – Stará Říše
Místa působení: Stará Říše, Bítov
Životopis:
Studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u prof. Bendy a Hoffbauera, studia však nedokončil. Kromě malířské a restaurátorské tvorby se věnoval také ilustrátorství a grafické úpravě knih. Jeho manželkou byla dcera Josefa Floriána, katolického vydavatele ze Staré Říše, kam se za ní odstěhoval v roce 1940. Dcera malířka Juliana Jirousová, manželka Ivana Jirouse.Od roku 1956 se věnuje také restaurátorské práci (nástěnné malby na hradě Bítově aj.)
Zdroj:
Nová encyklopedie českého výtvarného umění: dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006, 985 s.
URBAN, Julius – spisovatel (210. výročí narození)
*16. 2. 1808 – Švábenov
†20. 3. 1834 – ?
Místa působení: Znojmo
Zdroj:
VINICKÁ, Věra. Osobnosti Znojemska: Spisovatelé. 1. vyd. Znojmo: Okresní knihovna, 1988, nestr.
VILDOMEC, František – archeolog (140. výročí narození)
*6. 2. 1878 – Svatoslav
†3. 11. 1975 – Boskovštejn
Místa působení: Hostim, Boskovštejn, Znojmo, Hluboké Mašůvky
Životopis:
Absolvent brněnského učitelského ústavu. Působil jako pedagog v Jaroměřicích nad Rokytnou, v Hostimi (1897-1900), poté jako řídící učitel v Boskovštejně. Již od roku 1906 spolupracoval při archeologických průzkumech a Jaroslavem Palliardim. Byl členem řady osvětových a vlastivědných spolků. Dlouhou dobu působil jako předseda a místopředseda Moravského archeologického klubu. Od roku 1936 byl členem kuratoria tehdejšího Jihomoravského krajského muzea a v roce 1945 se stal kustodem Muzea královského města Znojma. Čestný člen Musejního spolku, Brno.
Dílo:
Výsledkem jeho celoživotního úsilí bylo obrovské množství cenného archeologického materiálu, který je částečně uložen v badatelově domě na Boskovštejně, z části se nalézá v Zemském muzeu v Brně a v Jihomoravském muzeu ve Znojmě. Z archeologické praxe vešly do povědomí veřejnosti jeho výzkumy z osad z mladší doby kamenné ve Střelicích, Hlubokých Mašůvkách, Ctidružicích, hradiska Starého zámku u Suchohrdel, dále mohyl v lese Purkrábka u Suchohrdel a dalších lokalit. Je tvůrcem unikátní archeologické sbírky kultury s moravskou malovanou keramikou z mladší doby kamenné. Nejznámější jsou jeho nálezy neolitických Venuší. Své proslulosti dosáhla ženská plastika z Hlubokých Mašůvek.
Zdroj:
PODBORSKÝ, Vladimír. František Vildomec (6. 2. 1878-3. 11.1975), Vědomil Vildomec (27. 9. 1921-28. 12. 1998). 1. vyd. Brno: Ústav archeologické památkové péče v Brně; Ústav archeologie a muzeologie FF MU v Brně, 2005, 223 s.
LUCEMBURSKÝ, Zikmund – král (650. výročí narození)
*15. 2. 1368 – Norimberk
†9. 12. 1437 – Znojmo
Životopis:
Syn Karla IV. Roku 1437 přijel nemocný král Zikmund se svým dvorem do Znojma, kde ho očekávala dcera Eliška a zeť Albrecht rakouský. Ze Znojma se nechal převézti ke křížovníkům na Hradiště sv. Hypolita, kde očekával svou poslední hodinku. Nechal se obléct do císařského roucha a chtěl umřít jako císař. Když však smrt stále nepřicházela, převlékl se do šatů smutečních, ve kterých měl být pochován. Na svou smrt čekal celých 18 dní.
Zdroj:
FIALA, Karel. Císař Zikmund ve Znojmě. Okno/Fenster. 2007, roč. 4, č. 1, s. 28, 30.
Kalendárium pro Vás sestavila Petra Pavlačková.