KONEČNÝ, Jaroslav – skladatel (100. výročí narození)
*21. 11. 1917 - Brušperk
+14. 08. 1985 - Zlín
Místa působení: Znojmo, Zlín
Literatura:
Kalendárium osobností Moravy pro období 1996-2000. 1. vyd. Brno: Moravská zemská knihovna, 1995, 363 s.
KRUMLOVSKÝ, František Xaver – dramatik (200. výročí narození)
*12. 11. 1817 - Praha
+30. 07. 1875 - Prostějov
Místa působení: Vranov nad Dyjí
Životopis:
V letech 1842-1844 člen Divadla v Růžové ulici v Praze, v letech 1849-1851 představitel Stavovského divadla. Často střídal angažmá, působil i ve Vídni (koncem 30. let a v letech 1844-1845). Představitel romantického tragického herectví. Vystupoval proti nešvarům měšťáctví. Představitel zvláště postav milovníků a hrdinů.
Literatura:
LUDVÍK, Břetislav. František Krumlovský. 1. vyd. Praha: Orbis, 1946, 38 s.
KŘEHLÍK, František – duchovní (110. výročí narození)
*23. 11. 1907 - Olší u Velkého Meziříčí
+13. 08. 1982 - Moravec u Nového Města
Místa působení: Pavlice
Životopis:
Absolvoval zemskou vyšší reálku ve Velkém Meziříčí, na I. českém státním gymnáziu v Brně složil doplňovací zkoušku z latiny, poté studoval bohosloví v biskupském alumnátu v Brně. Po vysvěcení r. 1932 byl ustanoven kooperátorem ve Velkých Pavlovicích a zde působil od 1. dubna 1932 do 30. listopadu 1932. Od 1. prosince 1932 byl kooperátorem v Mrákotíně a to do 30. srpna 1933. Od tohoto data působil v Líšni při kostele sv. Jiljí jako kooperátor. Přitom v roce 1937 vyučoval náboženství v obci Sedlejov u Telče. Roku 1936 vykonal zkoušku farního konkurzu. V Líšni byl od 1. ledna 1939 ustaven administrátorem. Po rezignaci dosavadního líšeňského faráře Metoděje Hoška začátkem tohoto roku mu bylo uděleno brněnskou konzistoří zdejší beneficium. Kapitulní konzistoř pověřuje Františka Křehlíka administrátorem v Pavlicích s účinností od 15. září 1958. V říjnu 1968 je František Křehlík ustaven děkanem jevišovického děkanství. V roce 1977 je kvůli zhoršujícímu se zdraví vyvázán z úřadu v Pavlicích a v roce 1979 i z úřadu děkana.
Literatura:
František Křehlík [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: http://pavlice-historie.wz.cz/pavlicti_duchovni.html
KUTTA, Josef – pedagog (90. výročí úmrtí)
*31. 05. 1886 - Písek
+21. 11. 1927 - Znojmo
Místa působení: Horní Dunajovice (Česko), Želetice, Znojmo-Hradiště, Praha, Dolní Tošonovice, Znojmo, Mikulovice, Jevišovice, Výrovice
Životopis:
Pedagog zabývající se výtvarným uměním, působící v Hradišti u Znojma. Věnoval se také literární činnosti a spolkové práci. Po skončení obecné školy absolvoval píseckou reálku (1905). Absolvent učitelského kursu (1906) v Praze a učitelského ústavu v Příboře (1909). V roce 1910 ukončil studium na průmyslové škole v Brně - učitelský kurz. V letech 1907 - 1909 učil na mateční škole ve Znojmě. Poté byl přeložen do Dolních Tošonovic u Frýdku. Na začátku 1. světové války se vrátil na Znojemsko. Několik let učil v Horních Dunajovicích, kde vedl obecní kroniku a v Želeticích. Působil jako pedagog v Mikulovicích, Jevišovicích a ve Výrovicích. Po roce 1918 učil na Hradišti v jednotřídní české škole. Pro své žáky zřídil loutkové divadlo, psal básně a divadelní hry. V roce 1922 začal učit jako odborný učitel kreslení na měšťanské škole ve Znojmě a až do roku 1927 byl řídícím učitelem na obecné škole ve Znojmě. Veřejný život: Znojmo - člen Matice Školské, Sokola a spoluzakladatel Řemeslnické jednoty. Dolní Tošonovice - založil knihovnu, divadelní kroužek a odbor Slezské Matice osvěty lidové. Zajímavost: Předlohou pro kresbu Aleny Dostálové znázorňující učitele Divokého z románu Fr. Sokola - Tůmy "Na kresbách", byl Josef Kutta.
Dílo:
Psal do Znojemska a pro tiskový orgán Čs. strany národně socialistické pro jižní Moravu. Ve Znojmě namaloval rozměrný obraz Znojmo, který mu spolu s jinými vydala Matice školská Znojemská z komerčních důvodů i v dopisovém formátu. Jako malíř ve svém díle se snažil zachytit krajinu a lidi. Názvy děl jsou však známy jen do roku 1922 - Chaloupky v Dunajovicích, Panorama od Mikulovic k Pálavě aj.
Výstavy: Raškovice u Frýdku (1914), Znojmo-Knihkupectví Klouda a Oliva (1922) a ve svém ateliéru na Loucké ulici číslo 11. Sebral a zpracoval Pověsti a dějinné zkazky bývalé obce Hradiště.
Literatura:
ŠÍPEK, Zdeněk. Buditelský učitel Josef Kutta na Znojemsku. Jižní Morava. 1997, roč. 33, s. 67-72.
LUKOVSKÝ, Miroslav – kněz (20. výročí úmrtí)
*16. 11. 1919
+09. 11. 1997
Místa působení: Hluboké Mašůvky
Literatura:
ADÁMEK, Zdeněk; PECHOVÁ, Eliška. Hluboké Mašůvky: cestami věků od minulosti k dnešku. Hluboké Mašůvky: Obecní úřad, 2001, 140 s.
OBSIEGER, Robert – keramik (60. výročí úmrtí)
*23. 09. 1884 - Břeclav
+27. 11. 1957 - Vídeň
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Umělecký keramik. Absolvent Odborné keramické školy ve Znojmě a Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni (1909-1914) u prof. Löfflera a Powolného. Po studiích se stal jejich asistentem, v letech 1918-1919 profesor na znojemské keramické škole, odkud přešel do Vídně, nejdříve na uměleckou průmyslovku, později jako vedoucí na cihlářské učiliště firmy Wienerberger. V letech 1932-1938 vedoucí keramických ateliérů vídeňské UMPRUM, v letech 1939-1945 ředitel této instituce, jež v té době získala postavení vysoké školy. Od roku 1945 vedoucí mistrovského ateliéru keramické plastiky tamtéž.
Literatura:
ŠTURC, Libor. Učitelé odborných předmětů Odborné keramické školy ve Znojmě (1872-1922). Odborná keramická škola ve Znojmě: 1872-1922. Znojmo: Jihomoravské muzeum, 1997, s. 13-14.
PETRASCH, Konrad – generál (210. výročí narození)
*27. 11. 1807 - Vídeň
+18. 08. 1863 - Loucký klášter
Místa působení: Polsko
Literatura:
Konrad Petrasch [online]. [cit. 2012-03-27]. Dostupné na: http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_P/Petrasch_Konrad_1807_1863.xml
PICCHIONI, Michael Angelo Ritter von – stavitel (200. výročí narození)
*10. 11. 1817 - Borg, severní Itálie
+06. 02. 1891 - Českém Rudolci
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Major v armádě a profesor architektury na akademii v Louckém klášteře. Stavitel zámku Český Rudolec a úředník v Louckém klášteře.
Literatura:
Michael Angelo Ritter von Picchioni [online]. [cit. 2012-03-27]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FMichael_Angelo_Ritter_von_Picchioni&wikiembed-title=Picchioni+Michael
POKORNÝ, Bohumír – pedagog (140. výročí narození)
*08. 11. 1877 - Pavlice
+13. 03. 1968 - Jihlava
Místa působení: Brno, Jaroměřice nad Rokytnou, Telč, Znojmo
Životopis:
Byl hudebním skladatelem, ředitelem kůru a folkloristou. Studoval tři roky hru na varhany na Varhanické škole v Brně ve třídě Leoše Janáčka. Po ukončení studií přijal místo ředitele kůru v Jaroměřicích n.R. a poté odešel do Telče, kde působil jako ředitel kůru neuvěřitelných padesát let. V Telči se aktivně podílel na tamním kulturním dění. Jako sbormistr spolku Smetana nastudoval i Smetanovu operu Hubička. Bohumír Pokorný byl ovšem i významným folkloristou. Vydal několik sbírek slováckých a slovenských lidových písní, které vyšly tiskem a získaly značnou popularitu. Je také autorem oficiální úpravy Uruguayské národní hymny.
Literatura:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 11, s. 11.
Dílo:
Zpěvem k srdci
PROCHÁZKA, František – voják (100. výročí úmrtí)
*?
+22. 11. 1917 - Itálie
Místa působení: Jezeřany
Životopis:
Padl na italském bojišti.
Literatura:
ECKL, Petr. První světová válka. Jezeřany - Maršovice: kapitoly ze starších dějin obce. Jezeřany - Maršovice: Obec Jezeřany - Maršovice, 2006, s. 55-59.
RŮŽIČKA, Josef – legionář (120. výročí narození)
*28. 11. 1897 – Žerotice
+?
Místa působení: Moravský Krumlov, Hostěradice
Literatura:
Josef Růžička [online]. [cit. 2012-08-10]. Dostupné na: http://www.vuapraha.cz/Pages/DatabazeVHA/DetailLegionare.aspx?soldierId=93968.
ŠABATA, Jaroslav – politik (90. výročí narození)
*02. 11. 1927 - Dolenice
+14. 06. 2012 - Brno
Životopis:
Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli na studiích co dělat. V letech 1953-1964 přednášel na katedře marxismu-leninismu University Jana Evangelisty Purkyně v Brně, pak v období let 1964-1968 vedl katedru psychologie na Filozofické fakultě této školy. V 50. letech 20. století byl aktivním stoupencem stalinistického křídla KSČ, v 60. letech 20. století byl jako funkcionář KSČ stoupencem jejího reformního křídla. V letech 1968-1969 zastával post tajemníka Krajského výboru KSČ pro Jihomoravský kraj. Vysočanský sjezd KSČ v srpnu 1968 ho bezprostředně po okupaci zvolil i za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V roce 1969 byl zbaven všech funkcí a nastoupil jako betonář, později skladový dělník. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ. Poté se stal jedním z vedoucích představitelů opozice, za což byl pronásledován a dvakrát vězněn. Na počátku 70. let se okolo něj zformovala skupina nazvaná Komunisté v opozici. Byl zatčen 20. listopadu 1971 a v létě roku 1972 odsouzen na šest a půl roku. Podmínečně se na svobodu dostal v prosinci 1976. Podepsal Chartu 77 a v letech 1978 a 1981 byl jejím mluvčím. Opětovně byl ve vězení v období říjen 1978 - prosinec 1980. Společně s Rudolfem Baťkem v roce 1988 inicioval vznik Hnutí za občanskou svobodu. Profesně byl k roku 1989 uváděn jako důchodce, bytem Brno. Po sametové revoluci se vrátil do vrcholné politiky. Byl jedním z mluvčích Občanského fóra v Brně. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 109 – Žďár nad Sázavou-Jihlava, Jihomoravský kraj) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do svobodných voleb roku 1990. V parlamentu byl zvolen v lednu 1990 do předsednictva FS a předsedal zahraničnímu výboru Sněmovny lidu. Zastával i vládní post. V letech 1990-1992 působil jako ministr bez portfeje ve vládě Petra Pitharta, přičemž po rozpadu Občanského fóra roku 1991 byl významným členem Občanského hnutí. Od července do prosince 1992 zastával post poradce předsedy Federálního shromáždění Michala Kováče. Po rozkladu Občanského hnutí působil v 90. letech jako publicista a analytik. V letech 1991-1998 zastával post předsedy správní rady Nadace Bernarda Bolzana. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu jako nestraník za NK na Znojemsku. V roce 1997 vstoupil do ČSSD. Jeho dcera Anna Šabatová v letech 2001 až 2007 zastávala post zástupkyně veřejného ochránce práv a v současné době (2012) je předsedkyní Českého helsinského výboru, syn Jan založil nakladatelství Doplněk a stál i u zrodu nakladatelství Atlantis.
Literatura:
MRVA, Vlastimil. Jaroslav Šabata osmdesátiletý. Znojemsko. 2007, roč. 17, č. 45, s. 1.
ŠINDELÁŘ, František – malíř (130. výročí narození)
*25. 11. 1887 - Čimelice
+02. 09. 1947 - Moravské Budějovice
Místa působení: Moravské Budějovice
Životopis:
Rodák z Čimelic u Písku studoval soukromě malbu u O. Kubína. V letech 1911 až 1947 byl profesorem latiny na gymnáziu v Moravských Budějovicích. Na právě založeném gymnáziu zakládal školskou tradici s ředitelem Josefem Fišerem a profesorem Františkem Jechem. Zpočátku se ve své tvorbě zajímal zvláště o Jemnici, v krajinkách o okolí Moravských Budějovic a Bítova. Ve svých akvarelech a olejomalbách se věnoval zobrazení podyjských žánrových scenérií.
Literatura:
ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. 1999, s. 10-29.
UGARTE, Alois – guvernér (200. výročí úmrtí)
*15. 12. 1749
+18. 11. 1817 - Štýrský Hradec
Místa působení: Pavlice, Jevišovice
Životopis:
Po studiích na tereziánské akademii ve Vídni v letech 1760-1768 pracoval na dolnorakouském zemském úřadě s titulem rady. Po krátkém angažmá v úřadu uherského královského rady jej v roce 1782 dvůr vyslal, aby se ujal funkce viceprezidenta gubernia v království haličském a ladoměřském se sídlem ve Lvově. Po osobní návštěvě císaře Josefa II. V Haliči v roce 1786 povolal panovník Ugarteho zpět do Vídně, kde z něj ve své dvorské kanceláři učinil poradce pro haličské otázky. Ani zde však nepůsobil dlouho. Od Josefova nástupce, císaře Leopolda II., získal roku 1787 za své zásluhy titul tajného rady a po dobu následujících 12 let postupně zastával úřad moravsko-slezského místodržícího, moravského zemského hejtmana, prezidenta zemského apelačního soudu a gubernátora. Za dobu působení v moravských zemských úřadech se významně zasloužil o hospodářský rozvoj Moravy zaváděním nových technologických odvětví, zvláště v zemědělství. Panství Pavlice spravoval od r. 1774 až do své smrti r. 1817, kdy panství zdědil jeho synovec Josef Ugarte.
Literatura:
KLEMPA, Aleš. Nový zámek v Jevišovicích: od Villy Ugarte k pozdně romantické rezidenci v arkádovém stylu podle znovuobjeveného vídeňského projektu. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2011. 2012, s. 50-87.
Kalendárium pro Vás sestavila Petra Pavlačková.