*18. 07. 1770 - Moravské Budějovice
+19. 09. 1837 - Rosice
Místa působení: Lukov, Znojmo
Životopis:
Narodil se do řemeslnické rodiny. Středoškolská léta strávil Jakub v období 1780-1785 dílem ve Znojmě, dílem v Jihlavě a pak odešel do Olomouce studovat filozofii. Jako jediný syn v rodině se rozhodl nepokračovat v řemesle vozmistra, spíše toužil po vzdělání. Po dvou letech studia na olomoucké filozofii požádal devatenáctiletý mladík o přijetí do generálního semináře. Bylo mu sotva dvacet a měl za sebou jen 1. ročník, když byl v červenci 1790 seminář zrušen. Na vysvěcení musel čekat ještě plné tři roky. Je pravděpodobné, že ještě rok, do podzimu 1791, strávil v Olomouci. Poté se rozhodl k poměrně radikálnímu kroku - odešel studovat do Vídně. Zemřel v Rosicích (podlehl těžkému krvácení do mozku) a byl pochován na místním hřbitově.
Literatura:
TINKOVÁ, Daniela. Jakobíni v sutaně: neklidní kněží, strach z revoluce a konec osvícenství na Moravě. Vyd. 1. Praha: Argo, 2011, 359 s.
DOKULIL, Jan - kulturní a osvětový pracovník (60. výročí úmrtí)
*24. 04. 1887 - Nová Ves u Třebíče
+10. 09. 1957 - Jihlava
Místa působení: Ctidružice, Třebíč
Životopis:
Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí v rodině rolníka. Obecnou školu vychodil v Přibyslavicích, měšťanskou školu pak v Třebíči. Poté vystudoval pedagogickou školu v Brně, kde roku 1908 odmaturoval. Působil na několika školách: Lesonice, Police u Jemnice. Roku 1911 se stal učitelem v Ctidružicích, kde se také oženil. Vedle vyučování vypomáhal i při archeologických vykopávkách na Moravskobudějovicku a při konzervování sbírek notáři JUDr. Jaroslavu Palliardimu. V 1. světové válce byl odvelen na italskou frontu. Po válce se vrátil zpět do Ctidružic, odkud se stěhuje za manželkou a synem do Třebíče. Zde se věnoval i práci politické a práci osvětové. Stal se horlivým stoupencem církve československé, působil v radě starších. Kromě toho pracoval v okresním osvětovém sboru, v Městské knihovně, v divadelním spolku Vrchlický aj. V roce 1919 se stal členem Městského muzea, brzy pak i kustodem sbírek. Po roce 1945 byl jmenován ředitelem národní školy na Nových Dvorech v Třebíči a v září 1945 pověřen funkcí okresního knihovnického inspektora v Třebíči. V roce 1950 odešel do penze, nadále se však účastnil různých aktivit. V roce 1955 měl tragickou nehodu, ze které se již nikdy plně nevyléčil. Zemřel v Jihlavě.
Dílo:
- články v novinách Zájmy venkova, Horácko, Úřednicko-zřízenecké noviny aj.
- články v časopisech a sbornících: O zaniklých vsích na Třebíčsku, Umělecké a historické památky v Třebíči, Krajinské muzeum v Třebíči, Z dávné minulosti městečka Vladislavě, Třebíč a okolí aj.
- knižně vyšlo: Učme se znát dějiny svého rodu, Náš kraj v pověstech a lidovém vypravování
DOKULIL, Miloš. Štafeta generací: Životopis Jana Dokulila. Od Horácka k Podyjí. 2001, č. 1, s. 1-2.
FÜRSTENBERG, Josef – kuchmistr (240. výročí narození)
*04. 09. 1777 - Hrušovany nad Jevišovkou
+19. 11. 1840 - Kunčice u Opavy
Místa působení: Hofburg, Vídeň
Životopis:
Nejvyšší kuchmistr, ředitel Dvorního hradního divadla v Hofburgu ve Vídni v letech 1835-1840.
Literatura:
Josef Landgraf zu Fürstenberg [online]. [cit. 201-03-07]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FOthmar_Frau%25C3%259F_von_Friedenfeld&wikiembed-title=Frau%DF+Othmar+von+Friedenfeld
KEMEDINGER, Karl – malíř (120. výročí narození)*29. 09. 1897 - Hrádek
+01. 05. 1964 - Ilmenau
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Poté co dokončil základní školu v Jaroslavicích, nastoupil na Keramickou školu ve Znojmě. Jeho další vzdělání přerušila druhá světová válka. Po roce 1918 odešel do Drážďan, Magdeburgu a nakonec skončil jako malíř, modelář a výtvarník v porcelánce v Illmenau, kde působil až do své smrti. Představil řadu obrazů a keramiky z porcelánu a hlíny, převážně zvířecí modely.
Literatura:
ŠTURC, Libor. Významní absolventi Odborné keramické školy ve Znojmě v letech 1872-1922. Odborná keramická škola ve Znojmě: 1872-1922. Znojmo: Jihomoravské muzeum, 1997, s. 15-16.
LEDERER, Max – herec (80. výročí úmrtí)*17. 10. 1875 - Heřmanův Městec
+02. 09. 1937 - Česká Skalice
Místa působení: Znojmo, Hradec Králové
Životopis:
Přednosta železniční stanice ve Světlé nad Sázavou, od roku 1920 přednosta stanice v Jaroměři, později inspektor ČSD. Žil však především divadlem. Zprvu horlivě hrál, poté režíroval na domácí scéně a později, když už byly známy kvality jeho divadelní práce, i jinde. V roce 1921 byl Max Lederer autorem nápadu a „spiritus agens“ plenérové hry „dramatu zástupů“ - uvedení hry místního autora Jana Stanislava Polického „Naše garda“- „reportážní hry“ o událostech ve městě Jaroměři v roce 1848 s dohrou v roce 1849. Podílelo se na něm 8 místních spolků, z nich 2 ochotnické: DO Sokola Vrchlický a dělnický Máj. Vedle sólových herců se na provedení hry podílelo na 300 komparsistů. Režisér ochotnického spolku (vymýšlel i živé obrazy), improvizoval, organizoval společná vystoupení ochotníků z různých spolků, 1924 napsal knihu Za zrezivělými dráty. Byl vyhledávaným řečníkem, přednášel o literatuře a dramatickém umění na nespočetných přednáškách i kurzech českých ochotnických divadelníků. Jeho erudice byla uznávaná. Tak se začal podílet i na aktivitách ÚMDOČ, nejprve jako okrskový režisér krajového Jiráskova náchodského okrsku, posléze jako jeho předseda. Zde pořádal velkorysé divadelní podniky a setkání divadelních ochotníků, inscenace v divadlech i na přírodních jevištích. Organizátor festivalů ochotnických divadelníků, podílel se na prosazení a založení Jiráskova Hronova. Na scénu hronovského divadla s nejlepšími herci z řady ochotnických souborů uvedl velkolepé inscenace Jiráskových historických obrazů - Gera a husitské trilogie Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč, jako vrcholná představení prvních čtyř ročníků JH. V roce 1931 1. Jiráskův Hronov. To už dávno byl čelným představitel ÚMDOČ, nejprve člen výkonného výboru ve funkci kulturního referenta a potom i místostarosty. Byl také pilným divadelním publicistou. V roce 1937 na Jiráskově Hronově ještě přednesl "skvělý řečnický projev", ale už ho velmi přemáhala těžká choroba. Poté se ještě podílel na přípravách oslav Boženy Němcové v České Skalici, jejichž součástí měla být inscenace obrozenecké aktovky M. Markové-Nekolové, Jiřinkový svatební ples Boženy Němcové, v níž měl hrát hostinckého Steidlera, kmotra Barunčiných sourozenců. Při generální zkoušce padl mrtev. Hra byla sehrána bez něho.
Literatura:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2009, roč. 9, č. 36, s. 11.
MACHOVSKÝ-VRBKA, Josef - protifašistický bojovník (100.
*30. 09. 1917 - Grešlové Mýto
+10. 08. 1991 - Břeclav
Místa působení: Košice, Brno
Literatura:
Josef Machovský-Vrbka [online]. [cit. 2012-06-27]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Machovsk%C3%BD-Vrbka
Životopis:
Narodil se jako Josef Machovský 30. září 1917 v Grešlovém Mýtě v okrese Znojmo. Otec Josef byl železničář, matka Marie, rozená Paružková byla v domácnosti. Měl jednoho bratra. Obecnou školu dokončil v Podivíně, poté navštěvoval reálné gymnázium v Břeclavi, kde 2. června 1937 maturoval. 1. října téhož roku nastoupil na vojenskou základní službu v Košicích. Při jezdeckém výcviku ve škole pro důstojníky se zranil, čímž byly ukončeny jeho aspirace na důstojnickou hodnost. Poté prodělal poddůstojnickou školu a sloužil u dělostřelectva. 23. března 1939 byl v hodnosti svobodníka propuštěn z armády. Vstoupil na univerzitu v Brně, po jejímž uzavření se vrátil zpět do Podivína. V Podivíně začal pracovat jako úředník u Hospodářského družstva a zapojil se i do odbojové činnosti v řadách sokolské organizace. 30. března 1940 společně s Liborem Zapletalem opustili protektorát a přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii se dostali do Bejrútu. Zde prodělal úpal, čímž se zdržel dva týdny. Začátkem května 1940 byl prezentován v Agde do československé armády. Zařazen byl k dělostřelectvu, bitvy o Francii se ale neúčastnil. Po pádu Francie byl 7. července 1940 evakuován do Anglie a zařazen opět k dělostřelectvu. Na začátku roku 1942 na návrh Františka Vrbky spolu začali studovat školu pro důstojníky pěchoty v záloze. Po dokončení školy byl 22. června 1942 povýšen na četaře aspiranta a vrátil se zpět k dělostřelectvu. Poté co byla zamítnuta jeho žádost o zařazení do výcviku pro zvláštní úkoly, sběhl 16. listopadu 1942 od své jednotky do Londýna, kde se chtěl u plk. Moravce informovat o důvodech svého nezařazení do výcviku. Nato co se jej s pomocí Františka Vrbky podařilo uklidnit, byl do výcviku zařazen. Od 4. prosince 1942 do 23. února 1944 prodělal základní sabotážní kurz, parakurz a konspirační kurz, prodělal rovněž přípravu pro civilní zaměstnání. V dalším kurzu prošel opakovacím paravýcvikem, absolvoval konspirační a spojovací kurz, kurz mikrofotografie a další konspirační a spojovací kurz. Výcvik zakončil tělovýchovným kurzem a spojovacím cvičením v Londýně. Do skupiny Potash byl zařazen jako radista. 16. dubna 1944 byl přepraven do vyčkávací stanice v Itálii. Společně s ostatními byl vysazen 5. května 1944 u obce Ostrata. Po tom co byla skupina rozprášena, se s velitelem Janem Bartejsem dostali na Slovensko. Později se vrátil do Podivína, kde se setkal se svými rodiči. Zde získal kontakty na odbojové organizace, o čemž Bartejse informoval. Znovu se vrátil do Podivína, kde se ukryl. Těžce ale onemocněl a bez spojení zůstal až do 15. dubna 1945, kdy byl Podivín osvobozen Rudou armádou. Byl zatčen NKVD, internován a po brutálních výsleších obviněn ze špionáže pro Anglii. V polovině června 1945 byl propuštěn za sovětské internace. Na vlastní žádost opustil armádu a začal pracovat jako úředník. V roce 1945 byl postupně povýšen do hodnosti poručíka pěchoty. Koncem ledna 1946 byl povýšen na nadporučíka pěchoty. 1. září 1946 se v hodnosti nadporučíka pěchoty vrátil do činné služby, 1. prosince téhož roku byl povýšen na kapitána. Sloužil v Plzni a poté jako náčelník štábu 71. výsadkového praporu. 1. července 1948 odešel na vlastní žádost do zálohy a znovu nastoupil na místo úředníka, ale krátce nato odešel do ostravských dolů. 11. května 1950 byl degradován, 13. ledna 1952 zatčen a na základě vykonstruovaného obvinění držen čtyři měsíce ve vazbě. Po propuštění pracoval ve sklárnách Kavalier v Sázavě a ve Frutě. V roce 1968 emigroval, ale již počátkem sedmdesátých let se vrátil zpět do vlasti. Zbytek života prožil v ústraní. Své jméno si změnil v roce 1946 na památku padlého kamaráda Františka Vrbky. 2. února 1991 byl povýšen do hodnosti podplukovníka pěchoty v záloze.
MARTINELLI, Antonín Erhard – architekt (270. výročí úmrtí)
*1684 - Vídeň
+15. 09. 1747
Místa působení: Vranov nad Dyjí
Životopis:
Za jeho vedení byla dokončena stavba východního křídla Vranovského zámku.
Literatura:
PAUKERT, Jiří. Vranov, Bítov. Brno: Kraj. střed. stát. památ. péče a ochr. přír., 1967.
MOUČKA, Josef - učitel
*22. 03. 1865 - Deblín u Tišnova
+15. 09. 1937 - Brno
Místa působení: Moravské Budějovice, Moravský Krumlov
Životopis:
Po studiích v Brně a Příboře působil jako učitel, od roku 1889 v Moravských Budějovicích, kde byl také sbormistrem Budivoje a Elišky Krásnohorské a členem Špatinkova kvarteta. V letech 1899-1922 zastával funkci ředitele měšťanské školy v Jaroměřicích nad Rokytnou, byl též inspektorem na Moravskokrumlovsku a Moravskobudějovicku. Pilný pracovník v oboru školského zpěvu.
Dílo:
Autor zpěvníků pro školy obecné, měšťanské a střední a velmi cenného Katechismu zpěvu jako prostředku výchovy umělecké ve škole národní.
Literatura:
Josef Moučka. Jaroměřický památník. Jaroměřice n/Rokyt.: Farní úřad, 1939, s. 22-25.
NEUBAUER, Johann SJ – misionář (180. výročí narození)
*24. 09. 1837 - Dyjákovice
+05. 02. 1910 - St. Andrä v Lavantal
Literatura:
Johann SJ Neubauer [online]. [cit. 2012-03-21]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FJohann_SJ_Neubauer&wikiembed-title=Neubauer+SJ+Johann
PANTALEON, Matyáš - probošt - Údlice v Čechách (390. výročí úmrtí)
*?
+20. 09. 1627
Místa působení: Hradiště
Životopis:
Narodil se v Údlicích v Čechách, řeholní sliby složil 2. února 1606. V roce 1610 se stal farářem v Chodském Újezdu. Roku 1623 jej generál velmistr a pražský arcibiskup kardinál hrabě Arnošt Harrach jmenoval proboštem na Hradišti.
Literatura:
KACETL, Jiří. Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2011, 245 s.
POŘÍZKA, Oskar – architekt (120. výročí narození)
*12. 09. 1897 – Brno
+?
Místa působení: Moravský Krumlov
Literatura:
VINICKÁ, Věroslava. Osobnosti Znojemska: malíři. 1. vyd. Znojmo: Okresní knihovna, 1991, s. 10.
PŘÍKAZSKÝ, František – legionář (120. výročí narození)
*26. 09. 1897 - Brumov
+1967 - Znojmo
Životopis:
Vyučil se obuvníkem. V roce 1915 narukoval ku 2. zákopnickému pluku, se kterým odjel na italskou frontu. O dva roky později byl zajat. Dne 20. dubna 1918 byl přijat v hodnosti střelce (vojína) k 32. Gardskému pluku. V roce 1920 byl z vojska propuštěn. Vstoupil do policejního sboru v Bratislavě. Po vyhlášení Slovenského štátu se nuceně s rodinou vrátil do vlasti. Během 2. světové války byl pronásledován gestapem. Za svou válečnou činnost se mu dostalo mnoha vyznamenání: Československé revoluční medaile, Československé medaile za vítězství a Italské válečné medaile.
Literatura:
ALEXA, Václav. Bojovali za vlast: Legionář František Příkazský. Znojemské listy. 1998, roč. 7, č. 10, s. 2, Kaleidoskop vážně i nevážně
ROYT, Václav – spisovatel (190. výročí narození)*01. 09. 1827 - Řačany u Nové Vsi
+27. 05. 1907 - Brno
Místa působení: Znojmo, Jihlava, Brno
Životopis:
Profesor na gymnáziu v Jihlavě (1853) a na gymnáziu ve Znojmě (od 1854), kde působil více než deset let. V r. 1867 přešel na gymnázium do Brna, kde mezi jeho žáky patřili Alfons Mucha, Jan Herben, Vilém Mrštík. O dvacet let později jmenován zemským školním dozorcem. Za zásluhy o povznesení českého školství na Moravě ho řada měst jmenovala čestným občanem.
Dílo:
Počátky města Znojma (1864), Stanislav ze Znojma a jeho rod (Časopis Matice moravské - 1869), Úryvky ze starého místopisu znojemského (ČMM - 1871), O Slovanech na ostrově Raně a vyvrácení jejich moci r. 1168 (1875). Zakladatel Časopisu Matice moravské (1868), který redigoval do r. 1885 a přispíval články z historie pobaltských Slovanů. Za tyto studie se stal dopisujícím členem České akademie.
Literatura:
SVOBODA, Jiří. Václav Royt. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1993. 1995, s. 121-122.
RŮŽIČKA, Bohumír – legionář (120. výročí narození)
*18. 09. 1897 – Žerotice
+?
Místa působení: Žerotice
Životopis:
Možné datum narození i 18. srpna 1897.
Literatura:
Bohumír Růžička [online]. [cit. 2012-08-10]. Dostupné na: http://www.vuapraha.cz/Pages/DatabazeVHA/DetailLegionare.aspx?soldierId=93821.
ŠINDELÁŘ, František – malíř (70. výročí úmrtí)
*25. 11. 1887 - Čimelice
+02. 09. 1947 - Moravské Budějovice
Místa působení: Moravské Budějovice
Životopis:
Rodák z Čimelic u Písku studoval soukromě malbu u O. Kubína. V letech 1911 až 1947 byl profesorem latiny na gymnáziu v Moravských Budějovicích. Na právě založeném gymnáziu zakládal školskou tradici s ředitelem Josefem Fišerem a profesorem Františkem Jechem. Zpočátku se ve své tvorbě zajímal zvláště o Jemnici, v krajinkách o okolí Moravských Budějovic a Bítova. Ve svých akvarelech a olejomalbách se věnoval zobrazení podyjských žánrových scenérií.
Literatura:
ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. 1999, s. 10-29.
ŠTĚPÁNKOVÁ, Nina – sochařka (110. výročí narození)
*18. 09. 1907 – Znojmo
+?
Místa působení: Vranov nad Dyjí, Bítov, Šumná
Životopis:
Malířka, sochařka. Bývalá žákyně prof. C. Boudy a M. Salcmana a sochaře Karla Lidického na AVU Praha. Autorka portrétů významných našich umělců.
Literatura:
INDRA, V. Výstava ve Vranově. Znojemsko. 1967, roč. 8, č. 29, s. 3.
ŠTĚRBÁČEK, Bedřich – voják (100. výročí úmrtí)
*?
+05. 09. 1917 - Srbsko
Místa působení: Jezeřany
Životopis:
Padl na srbském bojišti.
Literatura:
ECKL, Petr. První světová válka. Jezeřany - Maršovice: kapitoly ze starších dějin obce. Jezeřany - Maršovice: Obec Jezeřany - Maršovice, 2006, s. 55-59.
WEISER, Armand – architekt (130. výročí narození)
*25. 09. 1887 - Curych
+18. 09. 1933 - Vídeň
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Syn švýcarského průmyslníka Maxe Weisera. Školní docházku absolvoval ve Vídni a tam také v letech 1908-1911 studoval na technické vysoké škole architekturu. Několik let pracoval v Berlíně v ateliéru Oskara Kaufamanna, který se specializoval na stavby divadel a velkých vil. Roku 1916 se vrátil do Vídně, dokončil studium a napsal disertaci. Ve stejném roce ve Vídni promoval. Od té doby až do své smrtí působil jako samostatný architekt a autor odborné literatury ve Vídni. Uveřejnil celou řadu odborných statí o vídeňských architektech v rakouském odborném tisku. Mimo to byl také šéfredaktorem časopisu "Bau und Werkkunst" (Umění stavitelské a řemeslné). Příspíval i do celé řady časopisů, které se zabývaly architekturou (Die Kunst, Bauwelt, Innendekoration, Deutsche Kunst und Dekoration, Moderne Bauformen). Od roku 1929 byl ženatý s Natti, textilní a umělecko-řemeslnou návrhářkou.
Dílo:
Ve Vídni postavil jeden obytný dům, jednu vilu a přestavěl vilu, ve které sám bydlel. Většinu svých domů v letech 1928-1931 navrhl a realizoval ve Znojmě. Mezi nimi jsou i jeho díla nejlepší: Vila Mořice a Alice Weinbergerových na ulici Fráni Kopečka č. 8, vila Bedřicha, Alfréda a Fanny Weinbergerových v Rudoleckého ulici č. 21 a interiéry vily Hanuše Weinbergera v Rudoleckého ulici č. 19.
Literatura:
ČERNOŠEK, Lubomír; JAKL, Karel. Vila Hanuše Weinbergera ve Znojmě. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2011. 2012, s. 185-209.
ZAWINUL, Joe – pianista (10. výročí úmrtí)*07. 07. 1932 - Vídeň
+11. 09. 2007 - Vídeň
Místa působení: Prosiměřice
Životopis:
Narodil se ve Vídni, nyní žije v USA. Část svého dětství prožil u svého dědy Simona v Prosiměřicích na Znojemsku.
Literatura:
POLÁKOVÁ, Květoslava; POLÁK, Jaromír. Jazzman Joe Zawinul. 780 let Prosiměřic. Břeclav: Petr Brázda, 2006, s. 129.
Kalendárium pro Vás sestavila Petra Pavlačková.