*1756
+29. 05. 1827 - Znojmo
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Znojemský klasicistní zvonař a měšťan, dílem doložený v letech 1803-1826. Byl synem Šebestiána Aufheimera, tkalce v rakouském Oberendorfu. Ve Znojmě se 23. ledna 1784 oženil s Josefou, dcerou zemřelého Josefa Mastera, znojemského měšťana a obchodníka s vínem.
Dílo:
- Z Moravy známe jeho zvony z nálsedujících lokalit:
- 1803 Hrabětice a Dolní Dunajovice
- 1805 Lukov zvonice, 1816 Černíč
- 1822 Bohusudov zvonice
- 1824 Litobratřice a Hevlín
- 1826 Přerov muzeum
- Z Čech:
- 1823 Hůrky
- Z Rakouska:
- 1815 Sigmundsherberg
- 1819 Stockern
- 1824 Felling a Weikertschlag
- 1832 Peigarten
- Zvonice - zvonek s reliéfy Krista na kříži a polopostavy Madony s dítětem, s ornamentem a nápisným vlysem (1816, Černíč, okres Jihlava)
- Zvon ve věži kostela Nanebevzetí Panny Marie s reliéfy Krista na kříži,Panny Marie, sv. Floriana a Donáta s ornamentem a vlysem (1824, Hevlín)
MLČÁK, Leoš. Barokní a klasicistní zvonaři ve Znojmě, Mikulově a Valticích. Vlastivědný věstník moravský. 2012, roč. 64, č. 1, s. 26-34.
BÁRTEK, Antonín – farář (100. výročí úmrtí)*?
+24. 05. 1917 - Staré Hobzí
Místa působení: Petrovice, Vémyslice
Životopis:
V době svého působení v Petrovicích byl pověřen zpracováním Vlastivědy moravské. Dalším místem působení byly Vémyslice. Zemřel jako děkan jemnický ve Starém Hobzí.
Literatura:
GRUNOVÁ, Eva. Petrovice u Moravského Krumlova: kapitoly z dějin obce.Petrovice: [s.n.], 2005, 160 s.
BATKA, Eduard - hudební skladatel (220. výročí narození)
*16. 05. 1797 - Jánský Vrch v Javorníku
+31. 05. 1873 – Konice
Místa působení: Konice, Jihlava, Holedeček u Žatce
Životopis:
Pocházel z hudební rodiny. Byl synem Antonína Batky. Od října 1821 byl členem premonstrátského řádu na Strahově. Potom působil v Jihlavě u Sv. Jakuba, v Holedečku u Žatce a od roku 1838 v Konicích.
Dílo:
Skládal příležitostné skladby (kantáty, pochody, chrámová hudba), které jsou zachovány v Národní knihovně ve Vídni a na Strahově. Libretistou jeho kantátových skladeb byl A. T. Wolf.
Ze skladeb:
Hymnus a programová skladba Obležení Jihlavy od Švédů
Divertimento pro violu d'amour
Literatura:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 20, s. 11. ISSN 1213-5585.
BĚLOHLÁVEK, Václav – básník (50. výročí úmrtí)
*09. 01.1870 – Úhrov
+01. 05.1967 – Senohraby
Místa působení: Hodonice, Hradiště
Životopis:
Narodil se v rodině mlynáře. Otcův postoj k církvi, kdy z ní v mužném věku vystoupil, zasáhl do životní dráhy Bělohlávka. 1882-1890 studoval na premonstrátském gymnázium v Německém (Havlíčkově) Brodě. Tam se začal zajímat o krásnou literaturu, věnoval se zejména dílu Viktora Huga. Po absolvování gymnaziálních studií odešel do Prahy, aby od 15. října 1890 nastoupil roční noviciát v rytířském řádu českých křižovníků s červenou hvězdou. 1891 se zapsal na pražskou teologickou fakultu. 18. října 1894 složil řádové sliby. Na kněze byl vysvěcen 14. července 1895. V době noviciátu a teologických studií se věnoval také studiu života a díla sv. Augustina a studiu filozofie a přírodních věd. Ovlivněn Tomášem Aqvinským vytvořil vlastní filozofii středu. Po ukončení bohoslovecké fakulty 1895 se stal kaplanem a počínaje týmž rokem působil na křižovnických farách nejprve v Klučenicích u Orlíka, od 1898 ve Starém Kníně u Dobříše, 1903 se stal administrátorem v Dobřichovicích u Prahy, 1905 reálným administrátorem v Živohošti u Neveklova. 1917 se Bělohlávek stal výpomocným knězem v Hodonicích u Znojma, 1919-1924 administrátorem v Hradišti sv. Hypolita u Znojma. Hojná spisovatelská činnost ve 20. letech mu zajistila postup a také návrat do Prahy: 1924 se stal správcem řádové knihovny a archivu. Od 1. května 1934 až do 2. dubna 1960 po pobýval na trvalé zdravotní dovolené v Milevsku. Po 1948 se jako náboženský spisovatel odmlčel. Od 1960 žil v Kněžském domově (domově důchodců) v Senohrabech. Pohřben byl na řádovém hřbitově v Praze-Hloubětíně. Rukopisy četných Bělohlávkových děl byly po jeho smrti uloženy v řádové křížovnické knihovně.
Dílo:
1909 vydal pod pseudonymem Božetěch první ze svých četných náboženských děl Poutní zpěvy, 1911 Knížku o Živohoušti. Pokoušel se také o překlady především dramat Calderona de la Barcy. Z celkem osmnácti známých jím přeložených Calderonových her vyšla knižně jen jedna, První květ Karmélu (1914). Více než třicetiletá práce náboženského spisovatele, autora esejí i kázání, apologetických spisů a životopisů českých patronů, asktetických pojednání i církevních dějin, především svého řádu, i překladatele duchovních básní i dramat kulminovala ve 20. a 30. letech.
Literatura:
Biografický slovník českých zemí. [III. sešit], Bas-Bend. Vyd.1. Praha: Libri, 2005, s. 264-375. ISBN 80-7277-287-2.
BUTSCHEK, Antonie Suzanna Nepomucena - majitelka továrny (230. výročí narození)
*14. 05. 1787 – Znojmo
+12. 03. 1852 – Brno
Místa působení: Brno
Životopis:
Dcera Antona Haase, obchodníka se suknem ve Znojmě. Vdova po Johannu Bartoloměji Seitterovi, majitelka továrny. V roce 1836 si vzala Karla Laurenze Mathiase Butscheka.
Literatura:
Antonie Suzanna Nepomucena Butschek [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=16964
CUPER, Vasil - protifašistický bojovník
*04. 05. 1917 - Suchobroňka (Podkarpatská Rus), (100. výročí narození)
+?
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Po ukončení školní docházky nastoupil k železnici, pracoval jako přepravce dřeva. Prvního března 1939 byl povolán k vojenské službě. Brzy ho však propustili, protože vtrhlo do země Hortyovské Maďarsko. Začalo zatýkání. Odešel do Sovětského Svazu, kde byl zatčen a odsouzen na pět let nucených prací. Začátkem roku 1944 se přihlásil do naší armády v SSSR. Odjel do Jefrémova k II. paradesantní brigádě. Zúčastnil se akce Tri duby - na pomoc Slovenského národního povstání. Byl členem partyzánského oddílu, který podnikal rozsáhlé akce proti německému wermachtu. Osvobození vlasti ho zastihlo v Žilině. V říjnu 1945 byl demobilizován. Odstěhoval se s rodinou do Břežan a poté do Znojma. Za svou odbojovou činnost ve 2. světové válce mu byla udělena: Československá zahraniční medaile, Dukelská pamětní medaile a mnoho dalších našich a sovětských vyznamenání.
Literatura:
ALEXA, Václav. Parašutista Vasil Cuper: Bojovali za vlast. Znojemské listy. 1997, roč. 6, č. 38, s. 3.
DUSSIK, Henricus – rektor (280. výročí úmrtí)
*21. 06. 1661 - Brandýs nad Labem
+13. 05. 1737 - Krupka
Místa působení: Znojmo
Životopis:
5 let působil jako rektor (od prosince 1715 do srpna 1717 ve Znojmě).
Literatura:
WISNAR, Julius. I. Periode: Das Gymnasium der Jesuiten 1624/5-1773. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, s. 4-19.
DVOŘÁK, Stanislav - akademický malíř (120. výročí narození)
*11. 05. 1897 – Maršov
+18. 11. 1976 - ?
Místa působení: Jevišovice, Mikulov
Literatura:
PROCHÁZKA, Jiří. Osiřela malířská paleta. Znojemsko. 1977, roč.18, č. 4, s. 4.
FASSMANN, Jiří III. Tomáš – probošt (270. výročí úmrtí)
*01. 02.1676 - Loket
+28. 05. 1747
Místa působení: Hradiště
Životopis:
Narodil se v Lokti v Čechách, řeholní sliby složil 2. října 1701 a první mši svatou sloužil 25. února 1704. Karlovy Vary a Loket jej ocenily jako horlivého děkana. V posledním působišti byl už roku 1724 jmenován jako okrskový vikář. Roku 1734 byl přeložen do Tachova a téhož roku povolán jako infulovaný probošt na Hradiště.
Literatura:
KACETL, Jiří. Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2011. 245 s.
GEISSLER, Johann Nepomuk - náměstek kancléře (180. výročí úmrtí)
*08. 07. 1755 - Znojmo
+25. 05. 1837
Literatura:
Johann Nepomuk Geissler [online]. [cit. 2012-03-08]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembedurl=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FJohann_Nepomuk_Frh.von_Geissler&wikiembed-title=Geissler+Johann+Nepomuk+Frh.von
GRÜNFELD, Bedřich – muzikant (10. výročí úmrtí)
*1919 - Ledeč nad Sázavou
+27. 05. 2007
Místa působení: Znojmo
Životopis: (anotace)
Saxofonista a houslista Bedřich Grünfeld, jehož bratr Vojtěch je také hudebníkem, rád střídal svět tónů a zvuků se světem ticha a jeho koníčkem se stalo rybaření a cestování. Společně se svou manželkou procestoval pořádný kus světa.
Bedřich Grünfeld se narodil pelhřimovskému kapelníkovi, který navíc vyučoval hru na hudební nástroje a díky tomu se malý Bedřich s hudbou setkával již v kolébce. Protože hudba byla u Grünfeldů doma na denním pořádku a byla slyšet pořád a všude, naučil se Bedřich hře na housle a začal hrávat s otcovým tanečním orchestrem. Později se Grünfeld sám naučil ovládat také saxofon a bicí a založil vlastní uskupení Posázavský Jazzband. Kromě toho často hostoval v různých dechových kapelách. Když přišel Bedřich Grünfeld v říjnu 1945 jako zaměstnanec Národního pozemkového fondu, který se v té době zabýval dosídlováním pohraničních vesnic vylidněných po odsunu německého obyvatelstva do Znojma, začal hrát nejprve v Orchestru Studia Club. Protože Grünfeld vlastnil kapelnickou licenci, stal se nejprve neoficiálním vedoucím Orchestru založeného na jaře 1947 a od r. 1948 byl již jeho oficiálním vedoucím. Jako kapelník se snažil o profil hudebního uskupení na swing a Orchestr Studia Club hrál oblíbené nebo známé věci z desek, filmů a z televize. Některé skladby dokonce hrával Grünfeldův orchestr shodně s daleko známějším Orchestrem Karla Vlacha, protože díky Bedřichově spolupráci s Československou televizí dostal partituru shodně ve stejný den jako Vlach. Orchestr Studia Club pod dirigentskou taktovkou Bedřicha Grünfelda odehrál nespočet plesů i samostatných koncertů po celé republice i v zahraničí. Orchestr pravidelně vystupoval také na tanečních kursech mistra Kaliny, ale r. 1968 se rozpadl. V tu dobou byl o velké taneční orchestry čím dál menší zájem, popularita klesala a s nástupem nových interpretačních forem, zejména rockové hudby a malých skupin se zvýšeným důrazem na zpěv se v průběhu dalších let Orchestr Studia Club objevoval na koncertních podiích jen sporadicky.
Literatura:
ROUPEC, Jiří. Šedesát let zněl Béďův saxofon. Znojemsko. 2007, roč. 17, č. 49, s. 13.
HAYMERLE, Johann Wolfgang - pořadatel divadelních představení (270. výročí úmrtí)
*08. 03. 1672 - Planá u Mariánských Lázní
+02. 05. 1747 - Vídeň (Rakousko)
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Syn krejčovského mistra. Chopil se otcova řemesla a již roku 1707 působil ve Vídni jako "dvorem uznaný krejčovský mistr", později jako obchodník s plátnem a galanterií a dvorní dodavatel. S nejstarším synem Philippem jako společníkem byl v letech 1723-1740 nájemcem vídeňského dvorního divadla se závazkem uspořádat pro potřebu dvora jednu velkou a dvě malé opery, jednu serenádu, tři oratoria a rozmanitá komorní představení. Roku 1723 na zpáteční cestě dvora do Vídně zorganizoval ve Znojmě k císařovniným jmeninám 19. 11. představení serenády Antonia Caldary La concordia de´pianeti, provedené v podvečer před sídlem císařského páru na dvou vysokých slavnostně vyzdobených triumfálních vozech. Během sedmnáctiletého působení uspořádal na 130 oper, serenát, komorních slavností a oratorií. Při ukončení své činnosti roku 1740 byl povýšen do šlechtického stavu.
Literatura:
JAKUBCOVÁ, Alena. Johann Wolfgang Haymerle. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století: osobnosti a díla. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav; Academia, 2007, s. 237-239.
HLADÍK, Jaroslav – pedagog (70. výročí narození)
*17. 05. 1947 – Znojmo
+?
Místa působení: Prosiměřice, Mašovice, Lechovice, Těšetice, Jihlava, Brno
Životopis:
Absolvent SVVŠ Znojmo (dnes gymnázium)- 1961-1965, Vysoké školy zemědělské v Brně (1965-1970). V letech 1977-1978 vystudoval VŠZ AF, katedra pedagogiky - Pedagogické dvouleté doplňkové vzdělání obor přírodopis a pěstitelství v Brně. V roce 1970 pracoval jako normovač ve Státním semenářském statku OSEVA Prosiměřice, 1971 zootechnik v JZD Mír Práče, 1971-1972 učitel na Základní škole Želetice, 1981-2011 učitel a výchovný poradce na Základní škole Prosiměřice. Pedagog, publicista pro tištěná média - časopisy a internet, kaktusář, cestovatel. Vnuk spisovatele a učitele Františka Bobka (26. 3. 1882 v Římově - 10. 2. 1959 v Lechovicích). Cestuje, navštívil více jak 80 zemí světa a ze svých cest publikuje články a fotografie. V létech 1963 - 69 spolupracoval s botanickým oddělením JMM ve Znojmě pod vedením Ing. Jaroslava Krejčího. V roce 1997 převzal na Africkém sympoziu v Holicích při příležitosti oslav 150. výročí narození E. Holuba, čestnou plaketu dr. Emila Holuba. Od roku 2000 se více zabývá vlastivědou, vinařstvím a jeho historií v okolí svého bydliště Prosiměřice, Znojemské vinařské podoblasti a sousedního Retzer Landu v Rakousku.
Klub kaktusářů A. V. Friče Znojmo - v roce 1970 byl jeden z prvních členů tehdy založeného klubu, v létech 1974- 1989 vedl jako předseda klub kaktusářských nadšenců ze Znojma a okolí, podílel se na uspořádání 7 výstav kaktusů ve Znojmě a ve Vranově n. Dyjí, osobně pro členy klubu samizdatově vydával, psal a 7 let tiskl na cyklostylu odborný věstník nazvaný Kaktusářské informace, které jsou v současné době ceněny mezi sběrateli - více informací o historii Klubu kaktusářů A. V. Friče ve Znojmě jsou například mimo jiné na vlastním webu Svět okolo nás -www.globehaz.estranky.cz
Místní lidová knihovna Lechovice - v létech 1973 - 1987 byl knihovníkem a navázal tak na předchozí činnost svého dědy Františka Bobka (1953 - 1957) a matky Libuše Hladíkové (1958 - 1960).
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE Prosiměřice, o.s. –(www.hazglobe.estranky.cz a Prosiměřické CESTY - www.cestyglobe.estranky.cz) V roce 1988 s Mgr. Jaromírem Polákem zakládající člen klubu, člen výkonného výboru klubu. Společně s kolegou Mgr. Polákem jsme vybudovali a řídíme skutečně prestižní klub cestovatelů, jeden z nejstarších a nejznámějších v ČR. Od roku 1988 pořádáme pravidelná tradiční setkání cestovatelů a přátel turistiky v říjnu pod názvem CESTY, kam přijíždějí špičkoví cestovatelé od nás i ze zahraničí (každoročně např. legendární cestovatel M. Zikmund). Mezi čestnými členy klubu jsou osobnosti jako například Thor Hayerdahl, Hanzelka a Zikmund, Krautschneider, Dostál, Stingl, Vágner, Plešinger, Konkolski, Švaříček a dalších 30 cestovatelů. Vydáváme geografické sborníky, od roku 2010 jsme vstoupili do projektu Expediční kamera s promítáním outdoorových filmů pro veřejnost, od roku 1998 pořádáme zimní seriál přednášek Širým světem, uspořádali jsme výstavy ve Znojmě, Prosiměřicích, Praze, Chebu a Františkových Lázních. Uspořádali jsme 5 setkání Mongolů pod názvem Prosiměřická JURTA atd. Více o historii a činnosti klubu v publikaci "Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE Prosiměřice 1988 - 2007" nebo na klubových webových stránkách.
Sdružení znojemských vinařů - od 2010 tajemník odpovědný za fotodokumentaci, propagaci akcí sdružení na internetu a vedení webových stránek SZV - www.szv.estranky.cz a Znojemský košt - www.znojkost.estranky.cz
Dílo:
- Přednášková činnost:
- Přes stovku přednášek na téma kaktusy, vinařství, cestování, přednesené v Prosiměřicích, Znojmě, Praze, Františkových Lázních a v Brně.
- Vinařská publicistika:
- O víně - ovine.cz - pravidelně publikuje od roku 2002 články a reportáže pod nickem Jarda. Doposud uveřejněno přes 100 článků a reportáží.
- Vinařský obzor:
- od roku 2006 zveřejněno 22 článků
- VinoRevue:
- od roku 2006 zveřejněnou 5 článků
- Cestopisná a vlastivědná publicistika:
- Organizačně a autorsky se podílí na vydávání klubových cestopisných sborníků a dalších drobných tiskovin:
- Geografický sborník CESTY č. 1 - 17
- Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE Prosiměřice 1988 - 2007.
Svět v obrazech, Svět socialismu, Rovnost, Znojemsko, Nové Znojemské listy, Znojemský týden, Zprávy MOS, Zprávy čs. společnosti ornitologické, Zahrádkář, Kaktusář, Kaktusářské informace, Kaktusy - sukulenty, Acta Chilenia, Prosiměřický zpravodaj, Turistika a hory, Turista, Od Horácka k Podyjí, Globus, Koktejl, Lidé a země, Velbloud, Opus Arabicum, Bulletin Společnosti přátel Afriky a Společnosti česko-arabské, Země a cesty, Informační bulletin Společnosti přátel Mongolska (Obsáhlý seznam článků a fotografií mohu na požádání zaslat.)
Publikace:
Hladík J., Poláková K., Polák J.: Prosiměřice 1226 - 1996. OU Prosiměřice, Mondo 1966, str. 80
Hladík J, Polák J., Šíma J.: Mongolsko - jurta. Kc Globe a SPM Praha, Mondo 1997, str. 70
Hladík J.: 50. let samostatné české školy v Prosiměřicích. - OÚ a ZŠ Prosiměřice 1999, str. 56
Hladík J.: Na shledanou v Izraeli. Mondo 2002, str. 64
Hladík J.: Izraelská mozaika. Vydavatelství Akcent - D. Rybníček, Třebíč 2004, str. 142
Hladík J.: Oblast Ponazyreva - jen letopočet se změnil (Rusko). Nakladatelství P. Večeřa, Hrotovice 2006, str. 44
Hladík J.: Šedesát let samostatné české školy v Prosiměřicích. Vlastním nákladem ZŠ Prosiměřice 2009, 2. Upravené vydání, str. 89
V rukopise je připravený cestopis o Uzbekistánu a rozepsaný o Tunisku.
Literatura:
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a amerikanisté. Praha: LIBRI, 1999, 400 s.
LEICHER, Felix Ivo – malíř (290. výročí narození)
*18. 05. 1727 – Bílovec
+20. 02. 1812 - Vídeň
Místa působení: Znojmo
Literatura:
Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. 1998, roč. 7, č. 19, s. 1, Kaleidoskop vážně i nevážně.
LEPAŘ, Jan – pedagog (190. výročí narození)
*16. 05. 1827 - Lipňany
+01. 07. 1902 - Praha
Místa působení: Znojmo, Praha, Olomouc, Jihlava, Opava
Dílo:
Obecná pedagogika ku potřebě ústavů učitelských (1891), O metodách učebných na různých školách od Komenského navržených (1879), Škola obecná a poměr její k vyznání náboženskému, O metodách učebných a logické její příbuznosti (1880), Popis mocnářství rakouského, Všeobecný dějepis pro vyšší gymnázia, O dětské kázni a pěstování společenských citů vůbec, O kulturním působení slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje, Politický atlas ku všeobecným dějinám.
Publikoval v různých časopisech pod pseudonymem Pravoslav Lipňanský. Spolupracovník K. H. Borovského v Národních listech. Spoluzakladatelem časopisu Opavský besedník (Opava). Redaktor Časopisu českého muzea (Praha).
Literatura:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 26, s. 11.
PARMA, Josef - profesor církevního práva (60. výročí úmrtí)*28. 12. 1910 - Václavov u Zábřehu
+17. 05. 1957 - Chvalkovice u Vyškova
Místa působení: Hluboké Mašůvky, Únanov, Brno, Jedovnice, Dolní Bojanovice, Brtnice, Chvalkovice
Životopis:
Od roku 1935, kdy byl ordinován, působil nejdříve na několika farnostech a poté odešel do Brna, kde byl v chlapeckém semináři spirituálem a později v alumnátu působil jako profesor církevního práva. V roce 1946 byl přeložen na farnost v Únanově a o rok později odešel do Hlubokých Mašůvek jako administrátor zdejší farnosti. Obec mu vděčí za obnovení tradic poutí, k nimž vytvořil ceremoniál vítání poutníků. Dále se mu podařilo obnovit na Kalvárii Křížovou cestu, upravit prostranství kolem Svaté studny, kde byla vystavena kaple a malá kolonáda s freskami. Zbudoval také Mariánskou cestu s obrazy a v údolí za kostelem Lurdskou jeskyni s oltářem. Ale jeho největším dílem byla přístavba kostela. V roce 1948 brněnský biskup posvětil základní kámen. Se stavbou bylo započato v roce 1949 a o čtyři roky později byla (1953) byla stavba ukončena. V roce 1954 byl přeložen do Chvalkovic. Zemřel ve věku 46 let.
Literatura:
ADÁMEK, Zdeněk. 100. výročí narození P. Josefa Parmy. Znojemsko. 2011, roč. 21, č. 6, s. 9.
ROYT, Václav – spisovatel (110. výročí úmrtí)*01. 09. 1827 - Řačany u Nové Vsi
+27. 05. 1907 - Brno
Místa působení: Znojmo, Jihlava, Brno
Životopis:
Profesor na gymnáziu v Jihlavě (1853) a na gymnáziu ve Znojmě (od 1854), kde působil více než deset let. V r. 1867 přešel na gymnázium do Brna, kde mezi jeho žáky patřili Alfons Mucha, Jan Herben, Vilém Mrštík. O dvacet let později jmenován zemským školním dozorcem. Za zásluhy o povznesení českého školství na Moravě ho řada měst jmenovala čestným občanem.
Dílo:
Počátky města Znojma (1864), Stanislav ze Znojma a jeho rod (Časopis Matice moravské - 1869), Úryvky ze starého místopisu znojemského (ČMM - 1871), O Slovanech na ostrově Raně a vyvrácení jejich moci r. 1168 (1875), Zakladatel Časopisu Matice moravské (1868), který redigoval do r. 1885 a přispíval články z historie pobaltských Slovanů. Za tyto studie se stal dopisujícím členem České akademie.
Literatura:
SVOBODA, Jiří. Václav Royt. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1993. 1995, s. 121-122.
SCHMIDT, Hans – skladatel (30. výročí úmrtí)*20. 11. 1893 - Dyjákovičky
+27. 05. 1987 - Salt Lake City
Životopis:
Narodil se v rodině malorolníka. Od dětství ho otec vedl k hudbě. Od deseti let začal navštěvovat Městskou hudební školu ve Znojmě. Z finančních důvodů však sešlo ze studií ve Vídni. V roce 1908 odchází do Salcburku, nastupuje zde do řad posádkové hudby místního 59. c.k. pěšího pluku arciknížete Rainera. Na podzim 1915 komponuje své nejslavnější dílo Pochod arciknížete Rainera (Rainermarsch), zamýšlené jako plukovní pochod. V roce 1917 je dočasně převelen k hudbě elitního 1. pluku tirolských císařských myslivců do Innsbrucku. Od června 1919 působí jako obecní tajemník a kapelník v salcburském okolí. V roce 1925 se vrací se ženou do Salcburku, kde přijímá úřednickou práci v pivovaru. V době druhé světové války řídí chemický podnik, vede místní Studiový orchestr volného času a poté působí v protiletecké obraně. V roce 1950 odchází do Spojených států. Zde komponuje pro kostely i taneční parkety, poté pracuje jako učitel, dirigent a majitel Mozartova hudebního studia. V prosinci 1964 mu bylo uděleno čestné občanství města Salcburk.
Literatura:
TOMAN, Jan. Zapomenutý rodák z Dyjákoviček: hudební skladatel Hans Schmidt. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2003, roč. 13, č. 46, s. 5.
ŠEVČÍK, Jindřich - Ing. (70. výročí narození)
*21. 05. 1947 - Znojmo
+10. 04. 2003 - Znojmo
Místa působení: Znojmo, Vrbovec
Životopis:
Narodil se ve Znojmě, kde navštěvoval základní devítiletou školu i gymnázium. Po absolvování gymnázia studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně, zahradnickém oboru v Lednici na Moravě. V r. 1970 ukončil vysokoškolské studium diplomovou prací v oblasti sklepní technologie. Po skončení vysoké školy nastoupil jako technik ve vinicích Státního statku ve Znojmě, na hospodářství Vrbovec. V roce 1971 byl přijat na Šlechtitelskou stanici ve Znojmě jako sklepmistr, kde později zajišťoval i agronomické práce ve vinicích, spolupodílel se na šlechtitelské práci. V roce 1982 po smrti vedoucího stanice M. Goldhamera byl jmenován do funkce vedoucího Šlechtitelské stanice, která tehdy spadala do působnosti podniku Oseva, Šlechtitelský a semenářský podnik Brno. Po roce 1989 se podílel na privatizaci Šlechtitelské stanice vinařské ve Vrbovci do dnešní podoby - Ampelos, Šlechtitelská stanice vinařská, a. s. Znojmo. Zde zakládal prostorový izolát révy vinné. V roce 1993 nastoupil na ÚKZÚZ v Brně, zkušební stanici ve Znojmě jako hlavní referent pro révu vinnou. V rámci zkušební stanice zajišťoval referát zkoušení, povolování a zapsání odrůd révy vinné do Listiny povolených odrůd ČR a od roku 1996, kdy vstoupil v platnost nový zákon 92/1996 Sb. O odrůdě, osivu a sadbě, zajišťoval státní odrůdové pokusy a zapsání révy vinné do Státní odrůdové knihy. Udržoval aktivní vztahy s podobnými institucemi na Slovensku, v Německu, Rakousku a Itálii. Vedle plnění svých pracovních povinností byl Ševčík velmi aktivní v různých profesních svazech a komisích v rámci celé ČR. Byl členem Šlechtitelské rady pro révu vinnou až do jejího zániku r. 1990, členem Českomoravského svazu šlechtitelů v sekci réva vinná. V letech 1990-1993 člen vědecké rady Komplexního výzkumného ústavu vinohradnického a vinařského v Bratislavě. V letech 1992-1999 byl řádným členem redakční rady znovu obnoveného časopisu Vinařský obzor. Aktivně pracoval v předsednictvu Českomoravské vinohradnické a vinařské unie ve Velkých Bílovicích a také v předsednictvu Sdružení znojemských vinařů ve Znojmě. Byl členem výboru Svazu moravských vinařů - Moravín. Zemřel tragicky při dopravní nehodě.
Dílo:
Ing. Jindřich Ševčík byl aktivní v publikování odborných článků, organizoval semináře a výstavy vína, absolvoval nespočet odborných přednášek v oblasti odrůd révy vinné. Neustále se snažil přispět ke zvyšování úrovně ochutnávání vína i odborné úrovně vlastních výstav vína, v maximální možné míře propagoval znojemské, moravské a i celé vinařství ČR nejen u nás, ale i při svých cestách do zahraničí. Je spoluautorem metodiky Klasifikátor odrůd révy vinné v ČR a je také spoluautorem odborné publikace Přehled odrůd révy vinné, vydané ČMVVU v letech 1999 a 2001. Podílel se rovněž na odborné knize Velký atlas odrůd ovoce a révy vydané v roce 2002.
Literatura:
ČEPIČKA, Jaromír; KOBYLKA, Josef. Ing. Jindřich Ševčík tragicky zahynul. Vinařský obzor. Roč. 96, č. 5 (2003), s. 242.
ŠULEŘOVÁ, Libuše – profesorka (70. výročí narození)
*25. 05. 1947 – Přerov
+?
Místa působení: Znojmo, Rožnov pod Radhoštěm, Brno
Životopis:
Metodička pro výtvarnou výchovu.
Literatura:
Libuše Šuleřová. Neevidované materiály. Č. 606.
VYTISKA, Josef – historik (30. výročí úmrtí)
*29. 06. 1929 - Znojmo
+13. 05. 1987 - Ostrava
Místa působení: Brno, Opava
Literatura:
Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. 1. vyd. Opava: Optys, 1993. 108 s.
ZAFOUK, Josef – sochař (160. výročí narození)
*06. 05. 1857 - Vídeň
+?
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Sochař, učitel modelování. Do Znojma přišel z Vídně, původně jako asistent, od r. 1890 jako odborný učitel. Zabýval se figurální plastikou, v r. 1911 zhotovil bustu Ch. Sealsfielda a P. Diviše pro znojemské muzeum.
Literatura:
ŠTURC, Libor. Učitelé odborných předmětů Odborné keramické školy ve Znojmě (1872-1922). Odborná keramická škola ve Znojmě: 1872-1922.
Znojmo: Jihomoravské muzeum, 1997. ISBN 80-902383-2-7. S. 13-14.
ZACH, František Alexandr – úředník (210. výročí narození)*01. 05. 1807 - Brno
+14. 01. 1892 - Brno
Místa působení: Znojmo
Životopis:
Absolvoval universitu, byl nejprve právnickým praktikantem při krajském úřadě ve Znojmě. Jsa nadšen tehdejšími ideály slavofilskými odešel r. 1830 do Polska a bojoval v řadách povstalců proti ruskému absolutismu. Po konečném nezdaru povstání odebral se s polskou emigrací do Francie, kde strávil přes deset let živě se různým způsobem (m.j. byl po jistou dobu úředníkem v královské knihovně ve Fontainebleau). Jsa přívržencem strany Adama Czartoryského, byl od něho r. 1843 poslán za příčinou politické agitace do Bělehradu. R. 1848 byl přítomen na slovanském sjezdě v Praze a účastnil se též činně při nešťastných bouřích svatodušních. R. 1849 bojoval na Slovensku proti Maďarům, odešel však ještě t. r. do Srbska, kde získal si přízeň Garašaninovu. Tento r. 1850 podle návrhu Z-ova zřídil v Bělehradě vojenskou akademii a prvním jejím ředitelem stal se Z., povýšený tehda na setníka. Když r. 1858 kníže Alexander Karaďorděvič byl svržen, byl Z. nucen Srbsko opustiti a žil ve Švýcarsku, jsa vychovatelem Garašaninova synovce. Avšak již r. 1860 starý kníže Miloš na naléhání syna Michala povolal Z-a zpět a vrátil mu bývalou hodnost a úřad. R. 1870 Z. jmenován byl plukovníkem u dělostřelectva, vyznamenal se v bojích Srbů proti Turkům za války rusko-turecké r. 1877 – 78, povýšen byl na generála, ježto však přišel ve válce o nohu, obdržel dovolenou a r. 1883 byl dán na pensi. Zbytek pohnutého života trávil s počátku v Praze, od r. 1889 ve svém rodišti, kdež i zemřel.
Srv. Vilém Gabler, Ze života generála Z-a (Vlčkova »Osvěta. 1892).
Literatura:
DUDA, Zbyněk M. Generál František Alexandr Zach (1807-1892): osobnosti české minulosti. Historický obzor. Roč. 16, č. 3-4 (2005), s. 86-89.
ZELENÝ, Alois - protifašistický bojovník (100. výročí narození)*20. 05. 1917 - Znojmo
+21. 04. 1945 - Brno
Místa působení: Velké Meziříčí, Brno
Životopis:
V roce 1938 se rodina Zelených přestěhovala ze Znojma do Velkého Meziříčí. V roce 1939 byl poslán na nucené práce do Německa, strávil tři roky v Norimberku. Tam byl také zatčen a tři čtvrtě roku vězněn za přechovávání protiněmeckých letáků. V roce 1943 se rozšířila zvěst, že při bombardování zahynul. Za krátkou dobu se však objevil u rodičů. Byl nemocen, trpěl krvácením do žaludku, zapříčiněném týráním v německém vězení. Zdržoval se na různých místech, aby unikl německým pracovním úřadům. Nakonec byl, ale v Brně dne 19. dubna zatčen a druhého dne postaven před stanný soud a nazítří popraven pro přechovávání zbraní v Brně-Medlánkách.
Literatura:
LÁTOVÁ, Milada. Oldskauti a trempové v Podyjí: Alois Zelený. Znojemské listy. Roč. 4, č. 44 (18. 11. 1995), s. 4.
Kalendárium pro Vás sestavila Petra Pavlačková.