* 06.03.1846 - Heřmanovy Sejfy (Rudník u Trutnova)
+ 04.07.1911 - Znojmo
Životopis:
Pocházel z rodiny panského úředníka, který přešel do státní služby. Baudisch navštěvoval nejprve obecnou školu ve Frýdlantu a později německou vyšší reálku v Liberci. Po jednoroční lesnické praxi na knížecím rohanském velkostatku Český Dub absolvoval lesnické učiliště v Mariabrunn u Vídně (1864-1866). Současně praktikoval u tamní lesní inspekce. Na podzim 1866 složil státní zkoušku pro samostatné lesní hospodáře a přešel jako placený praktikant do státní služby u lesního oddělení ministerstva financí. Krátce nato nastoupil na místo nadlesního (1867) a lesmistra (1868) velkostatku Buchlov hraběte Berchtolda. 1881 přijala Baudische za lesmistra svých statků se sílem ve Velké Bystřici dómská kapitula v Olomouci. Ta začala uskutečňovat reformu správy lesního hospodářství a služební reorganizaci, na níž se Baudisch rovněž podílel. Za pracovní úspěchy byl Baudisch kapitulou jmenován 1888 lesním a velkostatkovým ředitelem, představeným celé správy a patronátního zastoupení. Baudisch u svého zaměstnavatele našel vhodné podmínky pro svou činnost. Své zkušenosti a pozorování uložil do více než padesáti pojednání publikovaných v průběhu třiceti let zvláště v Zentralblatt für das gesamte Forstwesen a Österreichische Forst- und Jagdzeitung. Stal se členem německého odboru Zemědělské rady pro markrabství moravské (1898), Státní železniční rady (1906) a stálým členem výboru rakouského Ústředí k hájení zájmů zemědělského a lesního hospodářství. Po třicet let se účastnil práce Lesnického školského spolku pro Moravu a Slezsko. Od roku 1869 působil také více než čtyřicet let v Moravsko-slezském lesnickém spolku, pro nějž často přednášel. 1903 se stal jeho čestným členem. Baudisch se angažoval i v komunální politice na Olomoucku. Byl držitelem rytířského (1895) a důstojnického kříže (1906) řádu Františka Josefa I.
Literatura:
- Biografický slovník českých zemí. [III. sešit], Bas-Bend. Vyd. 1. Praha: Libri, 2005. xvii, s. 264-375.
Bauer, Michal – básník (50. výročí narození)
* 28.03.1966 - Znojmo
Životopis:
Po absolvování gymnázia ve Znojmě (1981-1985) odešel studovat Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích (1985-1990), doktorandské studium dokončil v Brně v roce 1997. V letech 1991-2003 působil na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích jako odborný asistent katedry českého jazyka a literatury. 2003-2006 docent na katedře českého jazyka a literatury PF JU v Českých Budějovicích. Od roku 2006 až dosud je docentem na Ústavu bohemistiky Filozofické fakulty JU v Českých Budějovicích. Od února 2011 je ředitelem Ústavu bohemistiky FF JU v Českých Budějovicích.
Dílo:
Publikuje ve Tvaru, České literatuře, Estetice, Aluzi. Jeho příspěvky lze najít v domácích i zahraničních sbornících z řady konferencí, kterých se zúčastnil. Je autorem doslovů či předmluv k několika knihám.
Básnická sbírka: Architektura paměti.
Dále publikování v řadě periodik, účast na mnoha domácích i zahraničních konferencích, přednášky na zahraničních univerzitách a vědeckých institucích (USA, Anglie, Itálie, Francie, Belgie, Nizozemí, Dánsko, Německo, Rakousko, Polsko) atd.
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 9, č. 13 (23.03.2009), s. 11.
Dubravius, Antonín Ferdinand - spisovatel (260. výročí úmrtí)
* ? - Příbor
+ 15.03.1756 - Jaroměřice nad Rokytnou
Životopis:
Byl farářem v Krhově, Horním Újezdě, Lukově, od r. 1722 jaroměřickým děkanem, od r. 1732 farářem v Podivíně. Bakalář Písma sv., magistr svobodných umění a filosofie. Autor řady kázání, libret a překladatel.
Dílo:
Spívané rozjímání některých tajemství hořkého rozjímání a umírání Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, Znojmo 1727; Sol Peregrinus servos Mariae ut stellae splendore exornas, Znojmo 1727; Krátké rozjímání hořkého umučení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, 1728 (i německy); O původu Jaroměřic na Moravě, Vídeň 1729, překlad z němčiny; Pohoršení poutníka, 1730, překlad z němčiny; Echo festivae canonizationis Ioannae Zarae in Monte viridi expirans, Znojmo 1730; Lesvs Veteranae Legis ex tribu levi, 1739, i česky; Mutatio dexterae excelsi, 1744; Maria virgo urbis Brunensis ab sueco obsessore patrona, 1747.
Literatura:
- ZEJDA, Radovan. Spisovatelé, publicisté a překladatelé. Moravskobudějovicko; Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. ISBN 80-85048-75-2. S. 473-491.
Ebner-Eschenbach, Marie von – spisovatelka (100. výročí úmrtí)
* 13.09.1830 - Zdislavice
+ 12.03.1916 - Vídeň
Životopis:
Pocházela ze starého českého šlechtického rodu Dubských. Její matka při porodu zemřela. Vychovávaly jí české chůvy a francouzské guvernantky. Mluvila dříve česky a francouzsky než německy. Teprve nevlastní matka Xaverine von Kolowrat zavedla výchovu výhradně německou. V r. 1848 se provdala za bratrance Morize von Eschenbach, hejtmana a pozdějšího polního maršálka. V letech 1851-1856 (uváděno i 1863) pobývala s manželem v Louce u Znojma, který zde byl profesorem na Ženijní akademii. Od r. 1863 žila většinou ve Vídni, kde se stýkala s předními rakouskými literáty. Jako první žena byla jmenována čestnou doktorkou filozofie na vídeňské univerzitě. Umírá ve Vídni, pohřbena v rodinné hrobce v Zdislavicích.
Dílo:
Prvotina: Z Františkových Lázní (1858, anonymně)
Dramata: Marie Stuartovna ve Skotsku (1860), Herečka (1861), Doznání (1861), Fialky (1861), Marie Roland (1867), Mužská věrnost (1874) aj.
Próza: Povídky (1875), Božena (1876), Svobodní pánové (1881), Hodinářka Lotti (1881), Povídky ze vsi a ze zámku (1883), Nové povídky ze vsi a ze zámku (1886), Obecní dítě (1887), Z dětství (1906) aj.
Literatura:
- K. F. Marie Ebnerová z Eschenbachu a Znojmo. Podyjí-Land an der Thaya. Roč. 2, č. 7 (1992), s. 6.
Erdös, Stefan – keramik (60. výročí úmrtí)
* 13.02.1906 - Znojmo
+ 22.03.1956 - Stuttgart
Životopis:
Absolvent Státní odborné keramické školy ve Znojmě a Karlových Varech (1921-1924, v r. 1922 byla Státní odborná keramická škola přemístěna do Karlových Varů). Absolvent vídeňské Umělecko-průmyslové školy (prof. M. Powolný, 1925-1929). Pracoval jako asistent Michaela Powolného (1934). Zde se seznámil se svoji budoucí ženou Idou Meisingerovou, absolventkou tamní Vysoké školy umělecko-průmyslové. Zabývala se také keramickou tvorbou a koncem dvacátých let působila jako návrhářka v jedné z vídeňských fajánsových dílen. V roce 1934 přišli do Znojma a společně zde na ulici Dolní České vybudovali vlastní keramickou dílnu. Byl profesorem výtvarné výchovy na znojemském německém gymnáziu. Po skončení 2. světové války byli odsunuti do Německa - Tittmoning Horní Bavorsko, kde si vybudovali nový keramický ateliér. Ředitel Státní odborné školy pro sklářský průmysl v Zwieselu (od r. 1953) a profesor na Akademii výtvarných umění ve Stuttgartu (od r. 1956). Nositel řady ocenění například - Cena J. Leischinga (1942), Hessenské státní ceny (1952), Zlaté medaile v italské Faenze (1955).
Dílo:
Od roku 1934 se spolu se svou manželkou účastnil řady českých a světových soutěží a výstav. Ve Znojmě se dochovalo torzo předválečné keramické tvorby obou manželů, díky rodině Fischerových. Základní orientace jejich výtvarného žánru byla především figurální keramika. Jednoduché a částečně stylizované tvary zvířat a lidských postav zvýrazňuje úprava povrchu s odvážnou barevnou kombinací glazur nebo syrovost neglazované modelérské hlíny. Zachovaly se vázy a mísy zpracované technologií tradiční japonské keramiky "raku".
Literatura:
- IC. Stefan Erdös. Znojemské listy. Roč. 6, č. 10 (15.03.1997), s. 3.
Foerster, Karel – učitel (120. výročí narození)
* 10.03.1896 - Moravské Budějovice
+ 13.04.1949 - Třebíč
Životopis:
Po studiu na učitelském ústavu v Soběslavi učiteloval v Budkově u Jemnice, od roku 1922 působil jako učitel, odborný učitel a ředitel měšťanské školy v Moravských Budějovicích. Nedošel k hudebnímu povolání, ač o něj projevoval zájem, pěstoval hru na klavír a hře na tento nástroj též vyučoval.
Literatura:
- Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s.
Jaša, Václav – spisovatel (40. výročí úmrtí)
* 27.09.1886 - Horní Vilímovice
+ 27.03.1976 - Plaveč
Životopis:
Absolvent třebíčského gymnázia Učitelského ústavu v Brně. Pedagog v Biskupicích (od 1907), Uherskohradišťsku a na Znojemsku. Účastník 1. světové války, legionář. Poslanec Národního shromáždění za sociálně demokratickou stranu (17 let). V době 2. světové války za odbojovou činnost vězněn v Kaunicových kolejích a v koncentračním táboře Terezín. Po válce pracoval na Okresním národním výboru ve Znojmě jako osídlovací referent, referent pro otázky kulturní a sociální a posléze církevní.
Dílo:
Z dějin podyjských hradů (1949), Bazilika, Veselý frejíř a bakalář, Ke kořenům, Z Kaunických kolejí na Malou pevnost v Terezíně, Osvobození jižní Moravy Rudou armádou (1969), Suchý čert (1970, historický román) aj.
Publikoval v novinách a časopisech: Znojemsko, Jevišovické noviny.
Literatura:
- JŠ. V minulých dnech zemřel. Znojemsko. Roč. 17, č. 14 (07.04.1976), s. 4.
Jedlička, Bohumír – malíř (110. výročí narození)
* 25.03.1906 - Bítov
+ 11.08.1985
Životopis:
Byl učitelem v Buchlovicích, pak na reálném gymnáziu v Bohumíně. Věnoval se novinářské kresbě a maloval průmyslové krajiny Těšínska. Významná byla jeho přednášková činnost v Ostravě, Bohumíně, Orlové, Opavě i v ostravském rozhlase, kde přibližoval posluchačům dílo Josefa Čapka, Julia Mařáka, Maxe Švabinského. Připravil řadu výstav našich umělců, sám několikrát vystavoval olejomalby krajin, zátiší a portréty. Vytvořil také cyklus kreseb-ilustrací na motivy Slezských písní a Stužkonosky modré. Kulturním institucím města Opavy osobně daroval v závěru svého života nejcennější publikace ze své bohaté knihovny. Mimo přednáškovou a výtvarnou činnost se věnoval i hudbě, pracoval jako dirigent studentských smíšených sborů, jimž připravil vlastní úpravy a instrumentace. Za druhé světové války režíroval ochotnická představení a s ochotníky spolupracoval i jako dirigent a výtvarník.
Literatura:
- Kalendárium regionálních událostí a osobností pro léta 1986 a 1987: příloha. Ročenka Okresního archivu ve Znojmě 1987. Znojmo: Okresní archiv, 1988. S. 6.
Kalík, Josef – lékař (100. výročí narození)
* 17.03.1916 – Znojmo
+ ?
Životopis:
Absolvent Realného gymnázia Znojmo (1935) a Lékařské fakulty Karlovy univerzity Praha (1935-1938, 1945-1946). V letech 1946-1950 pracoval jako sekundární lékař ve znojemské nemocnici. Poté 4 roky byl praktickým lékařem v Dolních Dunajovicích a Mikulově. Od roku 1954-1994 pracoval jako obvodní lékař ve Znojmě.
Dílo:
Člen výtvarné skupiny lékařů. S touto skupinou vystavoval v řadě měst - Brno, Košice aj. Zúčastňoval se výstav lidových výtvarníků - Ctidružice, Šumná, Znojmo atd.
Literatura:
- Materiály MěK Znojmo.
Kopeček, Jan – malíř (30. výročí úmrtí)
* 14.12.1906 - Budeč
+ 29.03.1986 - Znojmo
Životopis:
V mládí pobýval v Paříži. Před r. 1939 působil na několika místech jako učitel. V době 2. světové války člen odbojové skupiny Obrana národa. Byl zatčen a až do konce války vězněn ve Vratislavi. Pedagog výtvarné výchovy na škole v Louce, gymnáziu, SPgŠ a LŠU.
Dílo:
Znám svými akvarely Znojma a okolí, Prosiměřic, Kyjovic, Těšetic a Práčí. Některé jeho práce jsou umístěny ve škole v Prosiměřicích.
Výtvarné techniky: kresby, linoryty, oleje.
Literatura:
- ROUPEC, Jiří. Jan Kopeček, malíř krajiny a člověka. Znojemsko. Roč. 23, č. 31 (04.08.1982), s. 4.
Krechler, Eduard - sběratel pověstí (40. výročí úmrtí)
* 23.11.1891 - Jevišovice
+ 14.03.1976 - Znojmo
Životopis:
Absolvent jevišovické měšťanky, brněnské reálky (maturita 1911) a učitelského ústavu. Základní vojenskou prezenční službu absolvoval v letech 1913-1920. Účastník první světové války, legionář. Působil jako pedagog na měšťanské škole v Jevišovicích (1921-1928) a ve Znojmě na Václavském náměstí (1928-1934). Ředitel dívčí školy Vlasta (1934-1938). V r. 1938 přešel spolu se školou do Moravských Budějovic, kde nadále zastával místo ředitele až do r. 1943, kdy byla škola Vlasta zrušena.
Dílo:
Venkovské knihovny a čítárny (1927). Dyje vypráví. Sběratel pověstí a místních zvyků. Vytvořil bohaté sbírky - Květiny v pověstech, Ptáci v pověstech, Zvířata v pověstech, Podyjské pověsti, Zvyky a obyčeje na Znojemsku, Pověsti o vzniku městských znaků a rodových erbů, Historické obrázky z Podyjí, Čtení o starém Znojmě. Předány Etnografickému a folkloristickému ústavu ČAV v Brně a v Praze.
Publikoval v novinách a časopisech: Od Horácka k Podyjí, Znojemsko, Jevišovické noviny, Podyjí aj.
Literatura:
- FIL. Nezapomenutelný Eduard Krechler. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. Č. 47 (22.11.2004), s. 2, Znojemský inzert speciál.
Miřejovský, Bohumil - umělecký truhlář (90. výročí narození)
* 11.03.1926 - ?
+ 02.02.1989 - ?
Životopis:
Vyučil se v truhlářské dílně svého otce v Jihlavě a studoval na SUPŠ. 1956-1982 vedoucí bývalé otcovy dílny v Jihlavě, která se stala součástí Ústředí uměleckých řemesel. Pod jeho vedením se dílna podílela na všech významnějších interiérových pracích ÚUŘ.
Literatura:
- Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2002; VIII., Man-Miž. Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2002. 357 s.
Radnitzky, Gerard – filozof (10. výročí úmrtí)
* 02.07.1921 - Znojmo
+ 11.03.2006 - Korlingen u Trieru
Životopis:
Vychodil obecnou školu ve Znojmě. Absolvoval znojemské gymnázium, když bylo jeho rodné město z rozhodnutí čtyř zemí přičleněno k Německu. Rázem se tak z občana Republiky Československé stal občanem říšskoněmeckým. S veškerými právy i povinnostmi - záhy vypukla válka a jako i jiní, také mladý Gerard musel narukovat do armády. Měl štěstí - podařilo se mu dostat k Luftwaffe a působil pak jako pilot a letecký instruktor u Paříže, v Řecku a na dalších místech okupované Evropy. V závěru války 19. dubna 1945 se Gerard Radnitzky rozhodl dezertovat do Švédska. Švédsko všechny německé dezertéry vracelo zpět do nacistického Německa, kde je čekal jediný trest - trest smrti, ovšem po zjištění, že pilot pochází z území okupovaného Československa, bylo mu dovoleno v zemi zůstat a získal zde azyl, později i občanství. Začátky života ve Švédsku nebyly pro Radnitzkého jednoduché. Zpočátku se živil jako módní kreslíř a malíř, poté jako bankovní úředník. Původně započatá studia psychologie a statistiky sice nedokončil, na univerzitách ve Stockholmu a poté v Goteborgu však vystudoval aplikovanou filozofii, kde se i habilitoval v oboru filozofie vědy. Teorii vědy přednášel na švédských, severoamerických a japonských univerzitách a na sklonku kariéry působil jako profesor na univerzitách v Bochumi a v Trieru. Zemřel v Korlingenu u Trieru v Porýní - Falcku.
Literatura:
- TAJ. Vizionář z města okurek - Gerard Radnitzky. Znojemský týden. 3.9.2012, roč. 12, č. 36, s. 13.
Roupec, Antonín – legionář (70. výročí úmrtí)
* 28.03.1888 - Ratibořice
+ 31.03.1946 - Blížkovice
Životopis:
Dne 1. září 1921 byl ustanoven řídícím učitelem v Blížkovicích, kde působil 28 let. Byl francouzským legionářem, nadporučíkem v záloze a kulturním pracovníkem, starostou Ústředního spolku jednot učitelských v Brně a náměstek starosty Svazu čs. učitelstva v Praze. Za války byl zapojen do odboje Obrana národa. Zorganizoval ilegální odbojovou skupinu Obrany národa v okrese Moravské Budějovice, v Jemnici, Hrotovicích a v Moravském Krumlově. Za svou činnost byl zatčen a uvězněn. Zatčen 8. prosince 1939. Vězněn do 13. dubna 1945 ve věznici v Lambergu. Po osvobození se vrátil do Moravských Budějovic, kde na následky věznění roku 1946 umírá. Čestný občan Blížkovic.
Literatura:
- KOUKAL, Ladislav. Blížkovice: Od historické minulosti k socialistickému dnešku. 1. vyd. Blížkovice: JZD Družba, 1982. 55 s.
Sedláčková, Eva – lékařka (40. výročí úmrtí)
* 20.06.1913 - Humenné
+ 21.03.1976 - Praha
Životopis:
Absolventka gymnázia ve Znojmě a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Věnovala se zprvu pediatrii, pak foniatrii, z níž se roku 1964 habilitovala. Přednostka foniatrické kliniky Fakulty všeobecného lékařství Karlovy univerzity (od 1970). Zapojila se do systému odborné přípravy logopedických asistentů pro preventivně léčebnou péči ve školách a podílela se na doškolování logopedů ve zdravotnictví. Členka České logopedické společnosti.
Dílo:
Autorka 81 publikací z oboru výzkumu fyziologie a patologie hlasu. Významná je její práce o vývoji akustické struktury hlasu od věku kojeneckého až do dospělosti, výklad zkrácení měkkého patra jako vývojové vady, který přešel do odborné literatury jako "syndrom Sedláčkové". Jednou ze základních prací upozornila na sluchové vady, doprovázející extra pyramidová onemocnění.
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 10, č. 25 (14.06.2010), s. 11.
Sedlař, Otto – spisovatel (140. výročí narození)
* 12.03.1876 – Znojmo
+ ?
Životopis:
Maturoval ve Znojmě na gymnáziu, inklinoval k důstojnickému povolání, absolvoval vojenskou školu a stal se majorem generálního štábu. Žil ve Znojmě v penzionu. Vojenský spisovatel, spolupracovník nejznámějších sudetoněmeckých denních listů.
Dílo:
Vedle četných historických a publicistických zastavení napsal mnoho čtivých vyprávění, skic, parabol a básní.
Literatura:
- BLÖSL, Joachim. Südmährens Dichter und Sänger : Eine Erntelese. Nikolsburg: Bartosch, 1925. 294 s.
Siegel, Ludvík – keramik (60. výročí úmrtí)
* 18.07.1891 - Břeclav
+ 28.03.1956 - ?
Životopis:
Studoval na keramické škole ve Znojmě, na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni a na vídeňské akademii ve speciální mistrovské škole prof. Bitterlicha (1912-1914). Pracoval od roku 1919 jako vedoucí Štanclovy keramické výroby v Mařaticích, od 1945 v družstvu SLUM v Uherském Hradišti a ve středisku ÚLUV tamtéž. Věnoval se keramice a hrnčířství z oblasti Slovácka. Zúčastnil se výstavy soudobé kultury v Brně (1928).
Literatura:
- Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2005 ; XIV., Sh-Sr. Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2005. 365 s.
Stavěl, Josef – psycholog (30. výročí úmrtí)
* 12.03.1901 - Znojmo
+ 17.03.1986 - Praha
Životopis:
Asistent Psychotechnického ústavu Masarykovy akademie práce (od 1927). V r. 1928 pověřen vybudováním a vedením obdobného ústavu v Bratislavě a vytvořením sítě poraden pro volbu povolání na Slovensku. Na Slovensku působil deset let a stal jedním z učitelů první generace slovenských psychologů. V letech 1938-1945 pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu lidské práce v Praze. V roce 1937 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Od r. 1945 působil jako profesor psychologie na Karlově univerzitě v Praze.
Dílo:
Hlad (1937), Antická psychologie (1971). Systematicky se orientoval na problematiku psychologie ve starověku. V dalších pracích se zabýval zejména analýzou instinktivního chování, problematikou psychologie osobnosti a psychometrií.
Literatura:
- Československý biografický slovník. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 837 s.
Strohbach, Augustinus – učitel (370. výročí narození)
* 12.03.1646 - Jihlava
+ 27.08.1684 - Mariany
Životopis:
Augustin Strobach se narodil v jihlavské měšťanské rodině rodičům Janovi a Markétě. Po biřmování získal jméno Aloysius. Mladý Augustin studoval v Jihlavě a poté na olomoucké univerzitě filosofii a teologii. Do řádu Tovaryšstva Ježíšova byl přijat 14. října 1667. V noviciátu vyučoval na jezuitských školách ve Znojmě a Hlohově, dále pak v Litoměřicích a Uherském Hradišti. Později podnikal misijní cesty, a to z Itálie do Španělska, do Mexika, na Filipíny a nakonec na Mariánské ostrovy.
Literatura:
- WISNAR, Julius. I. Periode: Das Gymnasium der Jesuiten 1624/5-1773. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913. S. 4-19.
Špalek, Jaroslav – učitel (40. výročí úmrtí)
* 16.04.1891 - Jevišovice
+ 01.03.1976 - Jevišovice
Životopis:
Narodil se do významné rodiny, jeho otec Karel Špalek byl 40 let starostou Jevišovic. Malý Jaroslav měl od mládí hudební nadání, hrál výborně na housle a klavír. Po vychození obecné školy vystudoval v letech 1901-1908 reálné gymnázium v Telči. Přihlásil se na Vysoké učení technické v Brně, ale po roce studia zanechal. Místo toho zkusil štěstí na Učitelském ústavu (kurz pro abiturienty), který dokončil v roce 1910 a stal se učitelem obecné školy v Jevišovicích. V roce 1913 byl odveden jako jednoroční dobrovolník do rakouské armády a sloužil u 8. zeměbraneckého pěšího pluku v Praze. Vypukla válka a pluk se 1. srpna 1914 rozjel na srbskou frontu. Při bodákovém útoku u Lublina dne 20. července 1915 byl zajat ruskými vojáky. Svou zajateckou anabázi začal nejdříve v Charkově, ale v polovině září byl přesunut do asijské části Ruska do Turkestánu. V zajateckém táboře Ak Tepe u Aschabádu panovaly otřesné životní podmínky. Na počátku příštího roku zajatci odjeli do jiného tábora u Taškentu, kde byla situace mnohem lepší. Při náboru na práci ve zbrojním průmyslu se J. Špalek přihlásil a od 10. srpna 1916 pracoval v Ruskobaltickém závodě na výrobu střeliva v Taganrogu, ruském městě na pobřeží Azovského moře. Vydržel zde do března 1918, kdy odjel do Vladivostoku a 20. května zde vstoupil do čs. legií. Byl zařazen do 8. střeleckého pluku "Slezského", nejdříve k 3. rotě a od 13. července k 5. rotě. Zúčastnil se bojů s bolševiky na ussurijské a severouralské frontě, ale na podzim 1918 se s příchodem chladného počasí ohlásilo jeho zranění ze srbské fronty. Ve dnech 15.-16. listopadu byl prohlédnut vojenskou lékařskou komisí v Čeljabinsku. Komise ho sice uznala schopným polní služby, ale bolesti nohou neustoupily a tak byl 30. července 1919 dobrovolec J. Špalek převelen do pravomoci náčelníka štábu 2. střelecké divize a určen k vykonávání kancelářských prací u štábu divize. Koncem září byl znovu převelen, tentokrát ke 2. samostatné technické rotě jako zákopník a zde již zůstal do konce svého pobytu v Rusku. Z Vladivostoku odplul 6. června 1920 na lodi M. S. Dollar. Za svoji činnost v čs. legiích obdržel Čs. revoluční medaili a mezispojeneckou Čs. medaili za vítězství. Po demobilizaci se vrátil do rodného městečka a učil zde na obecné škole až do nacistické okupace, kdy musel jako bývalý legionář k 1. červenci 1941 odejít do výslužby. Od ledna 1942 potom pracoval jako pokladník Občanské a hospodářské záložny v Jaroměřicích nad Rokytnou, filiálka Jevišovice. Zemřel v Jevišovicích.
Literatura:
- BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. (2002), s. 75-86.
Tesařík, Josef – pedagog (110. výročí narození)
* 10.03.1906 – Unhošť
+ ?
Životopis:
Absolvent varhanního oddělení pražské a brněnské konzervatoře (státní zkoušky ze sborového zpěvu a dirigování). Ředitel kůru v Heřmanově Městci, ve Skutči a v letech 1931-1945 v Poličce, kde založil a řídil orchestrální sdružení. Zvukový režisér v Čs. rozhlase Brno (1945-1952). Ředitel (1952) a pedagog na hudební škole ve Znojmě (1960-1973, vyučoval klavír a akordeon). Dirigent symfonického orchestru ve Znojmě.
Dílo:
Skladby instruktivní pro housle a klavír, sbory světské i chrámové (Česká mše za mír). Jeho práce zůstaly v rukopisech.
Literatura:
- Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. Roč. 7, č. 9 (05.03.1998), s. 1, příl. kaleidoskop vážně i nevážně.
Vítek, Miroslav – sportovec (40. výročí úmrtí)
* 30.03.1909 - Ivančice
+ 30.03.1976 - Znojmo
Životopis:
Absolvent měšťanské školy v Ivančicích. V r. 1927 se rodina přestěhovala do Znojma. Ve 30. letech studoval při zaměstnání reálné gymnázium v Jevíčku. Absolvent Přírodovědné fakulty Masarykovy univerzity (1937-1945, tělesná výchova, chemie). Pedagog na obecné a měšťanské škole v Brně, Dolních Kounicích a Ivančicích (1940-1945). Středoškolský profesor na Státním koedukačním ústavu (1945-1948), na gymnázium (1948-1950), na pedagogickém gymnáziu (1950-1953), Pedagogické škole (1953-1959) ve Znojmě. Zástupce ředitele na Střední zdravotnické škole ve Znojmě (1959-1963). Vedoucí kabinetu TV v Krajském pedagogickém ústavu v Brně (1964-1971). V r. 1969 obhájil titul doktor filozofie.
Dílo:
Metodika pro učitele tělesné výchovy 1. stupně (1965), Metodika pro učitele tělesné výchovy 2. stupně (1965).
Skripta: Tělesná výchova na obecné škole (1947), Tělesná výchova na pedagogických školách (1950), Základní gymnastika (1949, pro posluchače Pedagogické fakulty v Brně), Metodika tělesné výchovy (1950), Metodika chemie (1951).
Literatura:
- MIKULIČ, Jiří. Vzpomínka na Miroslava Vítka. Znojemsko. Roč. 19, č. 13 (31.03.2009), s. 13.
Zajíček, Jan Antonín – lékař (170. výročí úmrtí)
* 1764 - ?
+ 11.03.1846 - Moravský Krumlov
Životopis:
Městský lékař a dlouholetý purkmistr, který významně přispěl k přežití města za neklidných válečných časů. V roce 1845 se vzdal svého lékařského povolání. Roku 1809 se zasloužil o léčení epidemií nakažených francouzských vojáků v polním táboře u Moravského Krumlova, kde byli ležením od července do listopadu. Zajímal se také o historii města, sebrané dokumenty a listiny uložil do městského archivu.
Literatura:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009. 350 s.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová